19 srpna, 2013 | 
Author: Již třetí ročník silničního putování na lehko se nadmíru vydařil a dokonce se ho odvažuji hodnotit jako nejpovedenější. Přeci jen 8 lidí už je opravdu jiná cyklistika (i když jsme se z chlívečku “Začátečník” ještě příliš neposunuli), super počasí, skvělá malebná krajina, kulturní vyžití, asfalt jak dětská prdýlka, minimální provoz – no co chtít více.
První etapa (190 km, 2.280 v.m.) opět potvrdila kvalitu Horního/Dolního Rakouska pro silniční cyklistiku, malebná venkovská krajina tolik – nejen mírou úpravy okolí – rozdílná od našeho venkova, bodří lidé (dědula s cigaretkou v ústech nabízející sám od sebe vodu když jsme stáli před jeho domem a měnili píchlou duši atp.), rozdílné gastronomické zvyky – např. Lammbeuschel (jehněčí plíčky) s knedlíkem by asi u nás moc nefrčeli. Já dělal že nevím co to znamená a stejně jako Aleš a Samík si “bojšl” dal a jak nám to jelo! Večerní párty v pivnici kterou obsadili fanoušci Eintrachtu Steyer po prohře s Lincem 0:2 (popěvky a melodie stejné jak u nás, slova jiná), nedopečený kebap o půlnoci – co říct víc? Snad jen, že plánovaných 150 km bylo jaksi drobet překročeno.
Druhá etapa (135 km, 1.700 v.m. ) nám dala přičuchnout k Alpám a venkovskou kýčovitou romantiku vystřídala zase jiná venkovská kýčovitá romantika. K tomu se jěště změnil charakter kopců a rázem to byly delší a prudké kopce, které dali mnohým poznat (ne všem Venco, vím), že je opravdu lepší jet lehkou frekvenci místo pily od začátku a nečekat, že za zatáčkou kopec skončí :-). Koupálko v alpském potoku dotvořilo kolorit krásna, avšak fotky Alešovo párku nezveřejním! V St. Pöltenu byl pak techno festival jehož účastníci obsadili veškeré ubytovací kapacity, což jsme museli řešit ubytováním v domu v půlce stavební rekonstrukce kde se nacházel Jugendhaus a snad jen pro nás sedm nachystaným čtyřlůžkovým pokojem. Tuly tuly, kuscheln + skutečnost že někteří nevezli spodní prádlo a spali nazí, vzpomínkám nedá dlouho zapomenout.
Třetí etapa (175 km, 1.697 v.m.) nám napřed poskytla krásy moderní vládní čtvrti v St. Pöltenu a následně nás uvrhla do hledání cesty do Kremsu, která by však nebyla rychlostní komunikací… Toto hledání se u Kremsu opakovalo a zazněly i hlasy, že to vlastně není dálnice a že bychom těch osm kilců po ní dodrcnout mohli… Naštěstí však zvítězila opatrnost a cestu přes Dunaj jsme našli cyklovyhovující. Překrásné údolí Křemežského potoka 🙂 (Kremstal) přešlo do kopců a (ano samozřejmě) do kýčovité krásy dolnorakouského venkova. Za stálého sehrávaní cyklo dovedností jsme dali pivo na hranicích a vystřihli (někdo…) názornou ukázku toho, že ne pro všechny je na 160 kilometru přidávání z Ledenic přes Mysletín vhodně vymyšlené (cituji: “Do kopce, do kopce… Já mu na kopci ten Cannondale rozšlapu!”).
Myslím tedy, že všichni byli s akcí spokojení a všichni už mluvili o dalším ročníku. Zvláštní uznání letí k Erimu, který se od nás musel dík rodinným povinnostem v sobotu před poledenem odpojit a dal si svou oblíbenou disciplínu: časovka na 180 km a více…
Záznamy z GPS je zde: http://www.endomondo.com/workouts/232143851/6912273
O.
Trasa: 59 km, Kněžské Dvory, Nemanice, Úsilné, Jelmo, Velechvín, Ševětín, Vlkov, Poněšice, AMU, Hluboká a domů
Účast: Ondra, Přemek, Vítek, Venca, Vláďa, Kory, Petr Šikl, Aleš, Eri, Větrák, Majkl, Honza Mareš, Pavel Samec, Kocour, Tonda, Koubič, Pepa Vlášek
Pád: Ondra, Pavel Samec
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/Premek/bkhvk74a4hcfveq2
Komentář: Veden snahou, abychom projeli co nejvíce okolí CB a nejezdili furt to samý, jsem zvolil jednu z posledních destinací, kde jsme letos nebyli (Volešek ještě bude, nebojte!) a to Ševětín. Někomu se to líbilo, někomu méně, tak už to bývá. Kdybychom si ale dali prohlídku Ševětínskýho dolu jak jsem chtěl (holt to “někdo” pokazil), a kdybych trefil Jelení skok (do příště poladím) mohlo to bejt i s poznávacíma zážitkama. O.
vyjížďka NR 2013-17
zobrazit tuto vyjížďku: http://bknezmar.cz/?p=1701
vyjížďka NR 2013-15
zobrazit tuto vyjížďku: http://bknezmar.cz/?p=1678
vyjížďka NR 2013-14
zobrazit tuto vyjížďku: http://bknezmar.cz/?p=1668
vyjížďka NR 2013-13
zobrazit tuto vyjížďku: http://bknezmar.cz/?p=1647
vyjížďka NR 2013-12
zobrazit tuto vyjížďku: http://bknezmar.cz/?p=1635
vyjížďka NR 2013-06
zobrazit tuto vyjížďku: http://bknezmar.cz/?p=1467
vyjížďka 2013-26
zobrazit tuto vyjížďku: http://bknezmar.cz/?p=1325
vyjížďka 2013-19
zobrazit tuto vyjížďku: http://bknezmar.cz/?p=954
vyjížďka 2013-16
zobrazit tuto vyjížďku: http://bknezmar.cz/?p=837
Trasa: 61 km (Podle GPS)
Popis: Meťák, Boršov, Kotek, Hvízdalka, k řece, Opalice, k řece, po polích, bloudění kolem nového rybníčku, lesem, bloudění kolem starého rybníčku, Štěkře, Zlatá Koruna, po červené Třísov, kolem hospod, Dívčí Kámen, U Cáby, U Rybáka nahoru k silnici, Kroclov, Vrábče, zastávka Hradce, Závraty, U Kaliště, tašky, Šindlák, Švábák, Nezmar
Účast: Vítek S., Venca, Kory, Petr Šikl, Eri, Koubič, Petr Jiřička, Honza Mareš, Větrák, Majkl, Víťa K., Petr Pokorný, Tonda – snad jsem si vzpoměl na všechny (Na začátku nás bylo 13 – opomenul jsi Tondu, který to dal s “A”)
Pád: Vítek S., Větrák – a ještě někdo? za Rožnovem v poli? Víťa Kořínek, Koubič
Defekt: nikdo
Trackmaker: Eri
GPS:
Komentář: Velké vedro a náročný terén prověřil peleton tak, že někteří poznali jen jeden břeh řeky (zato se ale občerstvili v Opalicích). Ostatním musela stačit malinovka a voda kohoutkovka u hajzlíků v kempu ve Zlatce. Trejlík na červené je prý nesjízdný kvůli popadaným stromům, takže tuto pasáž jsme bohužel vynechali.
Trasa: 62 km, Velkas, odkalovací nádrž, Hodějice, Zborov, po modrý na Trocnov, Ostrolovskej Újezd, Trhové Sviny, po žlutý pod Todeňskou horu, ne největším prďákem 😉 na ní, vyhlídka, Polžov, lesem Branišovice, Římov, Straňany, rechle, Plav, Vidov, Roudný a asfalt domů
Účast: Ondra, Přemek, Vítek, Venca, Vláďa, Kory, Petr Šikl, Petr Jiřička, Aleš, Petr Pokorný, Ondra Míka
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/Premek/3d868q2ad96i7559
Komentář: Etapa na Todeňskou horu se nakonec ukázala poznamenaná deštěm více než by se dalo předpokládat, sice nepršelo, ale bahna bylo víc než mělo. K tomu ještě občasné prodírání se velmi vzrostlou vegetací zakončené Vítkovo (zřejmě pod dojmem četby básnické sbírky Hluboká orba) “cestou” skrz již uschlou řepku v místech, kde naposled před 4 měsíci projel traktor který řepku sel… Velmi ostrý, šlehavý, pichlavý a řezavý zážitek. Malý piknik na Todeňské hoře na nádherné vyhlídce s diskuzí nad tím, který vrchol je který, je už tradicí. O.
Trasa: 60 km, Čína, Rudolfov, Mrhal, Lesem k Ortvínovicím, Koníř, Štěpánovice, Dunajovická hora, Slověnice, Miletín, Lišov, Locus Perenis, Jivno, Rudolfov a domů
Účast: Ondra, Přemek, Eri, Vítek, Venca, Honza Mareš, Kocour, Vláďa, Kory, Koubič, Pavel Samec, Víčko, Petr Jiřička, Jirka Habrda
Pád: Víčko
Defekt: Venca
Trackmaker: Ondra
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/Premek/59q0biu45oh7ujsf
Komentář: Má srdcová záležitost k rodnému lomu na Dunajovické hoře opět neskončila koupáním – nikdo nechtěl vytáhnout párek za přítomnosti dalších 20 lidí v lomu a ještě žrali komáři… Tak aspoň perlička: při průjezdu temným hvozdem před Štěpánovicema, jsme potkali na cestě sedící kojící matku s několikadenní dítětem, která si opravdu nemyslela, že ten den tam někoho může potkat. Zvedl jsem ruku skupině na znamení překážky na cestě a nebohé ženštině na znamení, že jsme si jí všimli ;-), ale ona se tím uklidnit nenechala a jala se nám klidit z cesty. Dítě naštěstí disponovalo ještě velmi vyvinutým sacím reflexem a od prsu visíc za ústa se nedalo odtrhnout a tak vše po našem průjezdu zřejmě úspěšně pokračovalo.
O.
O akci s kajaky z hráze Hněvkovické přehrady až na hráz Orlíku byl eminentní zájem, avšak v průběhu výletu se nám skupina rozdělila na dva tábory. Jednomu se akce moc líbila a názor druhého tábora shrnul Eri do věty: “Dlouho marně přemejšlím, komu bych tuhle akci doporučil…” Tak tedy, výlet byl moc pěkný, jenže se sešlo několik faktorů které ho poměrně ztížili: Bylo asi 35°C a akce nešla udělat jinak než že budeme spát na Zvíkovským podhradí. A ona devítihodinová pádlovačka na voleji v tropech bez stínu byl asi právě ten problém. Větší magor než my byl už jen jeden pán, který plaval prsa proti “proudu” a na provaze měl za sebe zaháknutej nafukovací dětskej člun ve kterém měl svoje věci. Prej že takhle cestuje (sic!) Původně jsme mysleli, že někomu bazének uplaval a po rozhovoru s pánem nikdo nepřestal kroutit hlavou. Každopádně – demoralizované mužstvo zmobilizoval až zamluvený večírek ve Zvíkovském pivovaru: Zlatá Labuť 11°, Zlatá Labuť 14°, Královská Zlatá Labuť 26°, Pšeničný Rarášek citronovo-zázvorový, Pšeničný Rarášek malinový, Zvíkovský Stout, Zvíkovský Pale Ale, pšeničný radler se Zvíkovksou limonádou… No ochutnali jsme ÚPLNĚ KOMPLETNÍ sortiment piva. A nejen pivo jsme ochutnávali (došlo i na mangový sorbet s vodkou, chi chi) Celé se to projevilo tak, že až na jednu vyjjímku ;-), účet každého z nás překročil 600,- Kč. Druhý den však námořníci vypověděli poslušnost kapitánovi a dopluli jsme jen do kempu Velký vír a hráz Orlíka dobyta nebyla 🙁
O.
P.s. Dostal jsem letos (2013) několik dotazů proč jsem zase kajaky nezorganizoval a já odpověděl, že rány jsou ještě příliš čerstvé, ale že příští rok… 🙂
