19 února, 2014 | 
Author: Trasa: 27 km, po nábřeží, přes nádražní lávku, starou cestou na Pohůrku, Švajce, Třebotovice, lesem na Zborov, ke kolejím, louka, dolů k rybníkům, lesem na Trocnov, kolem památníku, Vítkovo pěšinka k Borovanskému mlýnu, kolem velkého statku s velkým psem, Borovany nádraží
Účast: Petr Šikl, Honza Mareš, Pavel Samec, Vítek Sirotek, Pavel Kosař, Jirka Tuček
Pád: Honza Mareš, Pavel Samec – 2x, Vítek Sirotek – 2x
Defekt: Pavel Samec
Trackmaker: Petr Šikl
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/6lvjqe1p9qbbpfvr
Počasí: bahno, 5°C
Komentář:
Vyjížďka plná bahna, pádů a defektů. Přesto povedená vyjížďka s rychlým začátkem a trailovým koncem kolem Borovanského mlýna. Teplota kolem 5°C byla předzvěstí podmáčeného terénu, který prověřil technické schopnosti jezdců, jež se bez bázně pouštěli do jeho zdolávání. Dalo se tušit, že pád na sebe nenechá dlouho čekat a tak se i stalo. Nasazení a chuť jezdců tím ovšem nemohla být otřesena. Rozhodování o volbě tratě přineslo své ovoce, když byla zvolena Vítkovo stezka k Borovanskému mlýnu. Samík pod příkrovem noci rozpoznal rybník Nový, kde se za svého dětství koupával, což zjevně rozjitřilo jeho vzpomínky na éru dětských táborů. Nejspíše pod tímto přívalem emocí předvedl před Símalkou – hospoda v Borovanech trik, završený pádem a ohnutí patky. Následovalo shlédnutí závěru hokejového utkání Česko-Slovensko s dramatickým vývojem 3:0, 4:0, 4:1, 4:2, 4:3 a závěrečným skórem 5:3. Sekce Legendy zvolila návrat kolmo, sekce Nezmarů okázale vlakem, zato s vjezdem do soupravy, výjezdem ze soupravy, sjezd schodů z perónu, schodů do podchodu a zlatý hřeb, výjezd eskalátorů. Vítek v obou směrech. Vítka zcela pohltil NIGHT CITY RIDE a ukázka triků při zdolávání schůdků před Priorem vyústila v elegantní pád na zámkovou dlažbu. Rozloučili jsme se u závěrečného pivka v Džinu. Druhý den ráno Vítek posla mail:
“Trik na Lanovce byl opravdu povedenej, doma při sprchování jsem zjistil že loket mám rozseklý a jel do nemocnice na šití. Zdar V.”
Zrodil se ESKALÁTOR GANG!
Hony
Trasa: 27 km, nočními Budějkami po asfaltu až do Vráta, nahoru na Rudolfov, hornickou cestou na hráz Mrhalu, chatovkou, motačka Jivenským lesem, Jivno, vrchol Rudolfova, kasárna, Škodovka, Perla
Účast: Petr Šikl, Pavel Kosař, Lojza, Jirka Tuček
Pád: Pavel Kosař
Defekt:
Trackmaker: Pavel Kosař
GPS:
Počasí: sucho, 2°C
Komentář:
Tentokráte kralovala Legeňďácká sekce nad tou Nezmaří. Jestli dobře počítám, skóre se srovnalo až v hospodě.
Hony
Trasa: 26 km, po stezce na Meťák, kolem Vltavy, Boršov, nahoru k Pilotovi, lesem do Zahorčic, polňačky do Vrábče, tři brody, vyhlídka na Dívčák, schody a po červené do Třísova, po silnici do Holubova
Účast: Honza Mareš, Pavel Samec, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Kosař, Lojza, Eri
Pád:
Defekt:
Trackmaker: Petr Šikl
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/d73nd4ka9936jrai
Počasí: sníh, -3°C
Komentář:
Mám pocit, že vyjížďky s využitím návratu vlakem, jsou pro nás tou správnou volbou. Jízda na sněhu nemá chybu. Schody začínají být tradicí. Hony
14.3.2014 ubytování na Luční boudě, 15.3.2014 ubytování na Labské boudě.
Více info v sekci “pozvánky”.
Účastníci: Vítek S., Petr Š., Honza M., Pavel S..
Kdyby se chtěl ještě někdo přidat tak dejte vědět.
Zdar V.
Trasa: 22 km, nádražní lávka, zadem k odkalovací nádrži, roklí Na Škardu, pod Švajce, Emauzy, nahoru na Srubečák, sjezd lesní pěšinou, kolem hřbitova a zpět do Perly.
Účast: Honza Mareš, Pavel Samec, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Kosař, Lojza
Pád:
Defekt:
Trackmaker: Pavel Koasař + Petr Šikl
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/a7s1n26ra8fvr9d5
Počasí: sníh, -3°C
Komentář:
Konečně řádná bikeřina na sněhu! Díky Lojzovy se podařilo zachytit pár momentů naší jízdy, patří mu velké díky. Začíná se zdát, že čím náročnější podmínky, tím lepší pocit si z vyjížďky odnášíme. Jak poznamenal Víťa: “V létě jsem si ve Srubecké rokli nebyl moc jistý, dnes jsem to dal na sněhu a potmě.” Vychutnávka hlubokého sněhu na Srubečáku byla úchvatná, kola se bořila téměř po náby. Sjezdy pod sněhem s možností všudypřítomného driftingu, vynikající. Hony
Video: http://youtu.be/ODaI67PHDms
Trasa: 22 km, Šindlák, tašky, Závraty, pravá okolo zahrádek, lesem na Hradce, Peťovo lesní cestičky, Slavče, úpatím Kluka, přes hlavní, k rybníčku, zpět od tří brodů, mezi ploty do Vrábče
Účast: Honza Mareš, Pavel Samec, Petr Šikl
Pád:
Defekt: Pavel Samec
Trackmaker: Petr Šikl
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/a0t1onr3q6jppb4i
Počasí: déšť se sněhem, 0°C
Komentář:
Tentokráte byla znovu oživena geniální myšlenka nevracet se po vlastní ose, nýbrž využít k návratu železného oře. Návrh trasy padl na lokalitu Kluka s cílem v hospodě ve Vrábči. Úterní vyjížďce pak předcházela pestrá mailová debata o počasí a volbě vhodného transportu do Vrábče, která vyústila v konstatování: „Pojedu singla citybike. Dneska to vypadá na víceboj. Každý podle svého gusta. Bike, silnice, běh, vlak. PK“. Na stratu mi už začínalo být úzko z vědomí, že se do Vrábče vydám sám, ale telefonát o Samíkovo píchlém kole mne uklidnil. Úpatí Kluka jsem si tak mohli vychutnat ve třech. Krajina se s postupujícím časem zahalila do bílého hávu a jakékoliv pochybnosti o našem rozhodnutí usednout na bike byli definitivně smazány. To co následovalo v hospodě ve Vrábči, nikdo nečekal. V teple útulného lokálu jsme skrze okno rozeznali Vítka s nově krátce střiženým vlasem, který jako první dorazil na smluvené místo autobusem. Bouřlivě radostné uvítání stvrzené tuzemákem přerušil příchod Kosy na citybiku. Pomalu se začal vyplňovat předem dohodnutý scénář o kterém nebylo pochyb, když se za oknem hospůdky mihly dvě postavy s čelovkami na hlavách. Po červené ale především po svých doběhli Eri s Majklem. Nic už nebránilo oslavám s hojností piva, tataráku a Zacapy. Při zpáteční cestě vlakem již vládlo mezi osazenstvem značné veselí, dalo se tedy očekávat, že schody nádražní haly a podchodu včetně eskalátorů nezůstanou nepokořeny. Protože v nejlepším je třeba nepřestávat, sekce s koly pokračovala ochutnávkou letních koktejlů v baru Žlutá ponorka. Netřeba komentovat. Vše splněno jak bylo ujednáno, o tom si povídala již jen trojice nejvěrnějších u posledního piva v Džinu. Peťo, máš pravdu, jsme opravdu hovada. Hony
Ahoj , protože jsem neobdržel z pensionu v Srní závazné potvrzení objednávky na ubytování , přestože mi opakovaně říkali , že ho pošlou, změnil jsem ubytko na první noc na klasiku na Zlaté stezce na Modravě ve stejné cenové relaci se snídaní. Výhodou je i večeře a posezení v hospodě přímo v místě ubytování a také se vyhneme zajížďce do Srní, kterou jsem sice sám navrhl , ale teď jsem z ni rád vycouval. Věřím , že sníh do té doby napadne, v sobotu jsme s Kocourem otestovali část trasy a na Březník a Černou horu to pořád ještě šlo i směrem na Poledník stačí když trochu připadne. No času je ještě dost. To jen abyste pak nebyli překvapeni, že trasa bude téměř jako v minulosti. Přemek
V sobotu nám Lipno dalo opět poznat další svou tvář a brusení nabylo zase jiné dimenze. Ráno odřekl účast Džony dík nočním horečkám a tak se musel Honza chtě nechtě vydat na mnou půjčených kanadách. Svoje nemá a tak jsem mu půjčil moje. Větu při půjčení: “Já už kanady, když už mám nordiky, moc používat nebudu”, jsem ale vyslovovat neměl… V Černé jsem po výstupu z auta zjistili, že je dost mlha, ale nevěřili jsme jak moc to bude hrát roli 🙂 Vypadali jsme asi zkušeně a tak jsme na sebe nabalili ještě jednu paní z Prahy, která nám řekla, že by se sama bála 😮 Vidět bylo asi na 3 metry a byl to opravdu zvláští pocit, bruslit v bílé tmě. Chtěli jsme jet na Horní Planou, takže jsme namířili z Hůrky +/- doprava na Tajvan a jedem. Tu fotka, tam fotka, tu hledání vhodného místa k překonání praskliny a najednou se z ničeho nic před náma objevil břeh. Jenže z opačné strany než měl bejt. Dotaz na Ondru, zda jedem správně na severozápad byl zodpovězen odpovědí: Na jih. Vůbec jsme nevěděli, kde jsme a vytáhla nás až mapa s polohou na Onrovo chytrém (!!!) telefonu. Kousek od Dolní Vltavice jsme obrátili a poslušně kolem břehu začali jet kam jsme původně chtěli… To, že bylo lehké se ztratit, dokazují zážitky ice-plachetnic – při pouhém přejíždění ze startu zrušeného závodu do přístavu se závodníci poztráceli a ještě po západu slunce byli 3 pohřešovaní – ano a opravdu tehdy byla skutečně potřebná pomoc PČR, hasičů a vodní záchrané služby 😉 (vice o tomto “bezpečném” sportu a sobotní taškařici v článku: Drama na Lipně http://www.iregata.cz/news/dn-drama-na-lipne/ ). Mlha se rozpustila jen na pár okamžiků před polednem a tak jsme udělali pár fotek zrcadlově mramorového ledu a zamrzlé srnky (chudák, zřejmě neměla “švédské bodce”) a dojeli do Planý k přívozu. Tehdy jsem si uvědomil, co je to za svobodu, mít půjčenou věc. Honza vyhodnotil přezouvání (boty měl!!! v baťohu) jako zbytečnou věc a jal se k mým bruslím chovat jako k univerzální obuvi na všechny povrchy. Za Planou byl sněholed dost na pikaču, my s Ondrou jsme dík nordikům obstojně bruslili, Honza jen šel/popobíhal, válel se a nadával. Ani srandu jsme si z něj raději nedělali. Po doražení do Pece jsem měl plán vyjet vltavským luhem až do Černého Kříže a byla se mnou řeč asi tak, jak když máš dostat Vítka s bajkem na silnici… Chlapci ale byli celkem odolní a expedice, která zvolna ztrácela přídomek „bruslařská“, se jim líbila. Bruslení na zamrzlých okrajích řeky bylo čím dál tím méně a museli jsme často přecházet (Honza už možnost přezouvání úplně vyřadil z úvah) a byla to celkem prča. Pochoďáček za sluníčka a tepla, které nám i rukavice sundalo, sem tam sklouznutí a obdivování krás 1. zóny Národního parku. Honzovi zřejmě bruslení chybělo, takže dával i kreace na zamrzlém sněholedu na dvorku jedné chaty, v kdejaké tůňce a my jen se sundanýma bruslema s úsměvem přihlíželi. Poté, co bylo jasné, že ledu nepřibude a propad jsem se i já (nohou, po kotník!), jsme se rozhodli, že přeťapkáme 200 metrů luhem ke slepému rameni Vltavy, po kterém se vrátíme dom. Jaké bylo ale zjištění, že na slepém rameni není nejen led, ale ani voda. Tak jsme pokračovali korytem řeky, až se voda objevila 🙂 Za častého prolejzání křovin (slepé rameno byla spíše soustava nepropojených tůní) a přeskakování bahnitých úseků dokončili „bruslařskou“ expedici zdárně zpět do Pece. Honza se už v úseku Pec – Planá nechtěl projít 🙁 na rozbředlém ledu tak jsme v Marlinu počkali na vlak, který nás dovezl do Černé. A v kontextu celého dne jediným možným vyústěním půjčovací anabáze bylo, že Honza ve vlaku brusle zapoměl a na ztrátách na nálezech se neobjevili… Dík bro, slovy Ondry: Nejlepším teréňákem je jakékoli služební auto!
O.
