Další lekce byla vyjímečná v několika ohledech:

– letos jsme se sešli už po čtvrté, stejně jako za celou loňskou zimu, a to je teprve leden!

– konečně nás navštívil velký učitel! A bylo to znát, poradil, ukázal, vymyslel nové překážky …

– Hony dorazil ale byl zase odvolán. Možná zasáhla prozřetelnost, která ho nepustila na překážky bez helmy, kterou si zapoměl doma (i když na dílně bysme mu nějakou pěknou oranžovou našli 🙂 )

– nepořídili jsme bohužel záznam, takže alespoň textem: soustředění před jízdou, nájezd k překážce, pěkně v klidu, srovnané tělo i hlava, těžiště uprostřed kola, pohled mírně za překážku, chceš ji přece přejet a ne jen na ni vyjet! nohy i lokty mírně pokrčené a vytočené ven, rovnováha je tvé druhé jméno, jeden prst na brzdách, nášlapná noha v pozici 2 hodin, a už je to tu! šlápnutím a přenesením váhy na zadní kolo zvednout přední kolo na 2 palety, v tom okamžiku vrátit nášlapnou nohu zpět na 2 hodiny, přenést váhu na přední kolo, šlápnutín a odrazem dostat přední kolo na 3. paletu a zároveň zadní na 2. paletu, zadní kolo převalit na 3 paletu, přední už sjíždí na 2. paletu a už si přibržďovat, těžiště při sjezdu na podlahu ze 2 palet mírně vzadu, stále na brzdách, ale nášlapná noha v tahu samozřejmě na 2 hodinách, přední kolo už je na zemi, ale tam ho čeká trámeček cca 5 cm vysoký, nášlapem přes něj, ale stále na brzdě, zadní kolo padá na zem těsně za palety, nášlapná noha rychle zpět na 2 hodiny, 5 cm před předním kolem číhají 2 palety, klasika nášlapem na ně hodit přední kolo, přenesení váhy, nášlapná noha zpět, zadní kolo přenesením váhy nahoru a rychle na brzdy, čeká zatáčka vlevo, přední kolo těsně u hrany, a hned mezera, nášlapná noha v tahu a samo sebou ve správné pozici! a už zvedá přední kolo, zadní nadlehčit přesunutím váhy, a zase rychle za sedlo a natažené ruce, následuje sjezd na zem, vše se vešlo do pár vteřin a už následuje odjezd za potlesku přihlížejících! Peťo, nezapomněl jsem na něco? Jestli ležím na zemi někde v půlce tak asi ano 🙂 Peťa předváděl a radil, Pavel a já jsme se snažili se střídavými úspěchy zhmotnit.

Trasa: 37 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, kolem Závrat na Dvůr Koroseky, mezi rybníky a přes trať na Koroseky, Rozinka, Vrábče zastávka, tři brody, U Cáby, pod el. vedením na Kroclav, Zahořice, okolo Vrábečského potoka na červenou k Vltavě, do Boršova, k Plánskému jezu, Rožnov, kolem Meťáku, po strzce kolem Vltavy až do Čéčovky.

Výškové metry: ??? m

Účast: Hony, Vítek, Tiki, Šiklín, Kosa, Jakub

Pád: Tiki

Defekt: nikdo

Trackmaker: Kosa

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Protože během minulého týdne trochu chumelilo, vyráželo se v úterý do tmy plné sněhu. Teplota kolem -4°C nebyla tak zdrcující jako minule a odpor sněhu, který i rovinu přetavil na stoupání, vydatně zahřál a vymáčkl ze všech snad i krůpěje pout. Zmrzlý podklad překrytý prašánkem doslova katapultoval Tikiho kopýtka směrem k obloze, a to na kole nejel, chystal se jen obejít závoru lomu za Kroclovem. Bylo tedy zapotřebí více než jindy, citlivě zacházet nejenom s brzdou a řídítky. Jízda po zasněžených loukách proškolila všechny v řízených powerslidech, Kosa si je dával samosebou i v místech, kde tomu podmínky samy nenapomáhaly, náramně si to užíval. Kupodivu se jiné pády nekonaly a dokonce jsme sklidily pochvalu z úst Tracmakera za výrazně lepší techniku oproti letům minulým. Vítek tedy zprvu přemítal o tom, zda to vůbec pochvala je, nebo se ho má dotknout, že před tím byl kopyto. Vše se hned vyjasnilo, jednalo se o pochvalu. Mimochodem vyjížďky této délky a náročnosti jsou pro mnohé výzvou i v letní sezóně. Ovšem pro Night Ridery s SBS průpravou to není žádný problém.

 

Příští vyjížďku 24.01.2017 bychom rádi nasměrovali do Borovan a vrátili se vlakem, který jede ve 21:32 a v ČB je 21:52.

 

Hony

 

Rozhodl jsem se po uplynutí minulého roku trochu si zabilancovat a vzhledem k tomu, že existují statistiky z cyklo sezony, tak se chci s Vámi ve stručnější podobě podělit i s tím, co se dělo v teniskách.

Nejprve tedy čísla

Za minulý rok jsem naběhal 2605 km, dělených mezi silnici (2076 km), kopcovité traily (476 km) a závěrem roku i dráhu (53 km).

Měsíčně jsem nejvíc naběhal v říjnu, při přípravě na maraton a to 343 km. Nejméně pak v srpnu 173 km. Letní počasí a dovolená mě sváděly k jiným činnostem :-). Týdenní maximum bylo 94 km.

Absolvoval jsem celkem 45 závodů, z toho 13 v rámci Jihočeského běžeckého poháru a dalších 22 mimo pohár. V rámci těchto závodů jsem poznal krásné a někdy i dost zapomenuté oblasti naší republiky. Tajný tip je třeba Pacovsko a to myslím i na silničce, vzhledem překvapivě kopcovité krajině a celkem ucházejícím silnicím i těch nižších kategorií.

Nejdelší závodem byla Jizerská 50, které měřila nečekaně 50 km a nejkratším závodem byl Běh kolem Sokolského ostrova s délkou 3 km (10:21 tj. 3:27 m/km). Vedle toho jsem běžel ještě dva maratony a to tradiční v Linci a v San Sebastianu.

A jak se mi podařilo proslavit náš klub BK Nezmar? Na podium jsem se letos podíval celkem jedenáctkrát.

Vyhrál jsem celkově 4 závody a to ve Veselí nad Lužnicí s poetickým názvem Běh Klobásnou (to je ten les za nádražím) a SINOP běhy v Bohouškovicích, Jivně a Zlivi.

Dvakrát jsem byl druhý v kategorii v JBP a to na Velešínském půlmaratonu a na Mikulášském běhu na Včelné a další dvě druhá místa jsem posbíral na dalších závodech.

A konečně jsem symbolicky skončil i třikrát třetí, z toho jednou v JBP (Svatováclavský běh ve Vodňanech).

Letos jsem si také zlepšil dva osobní rekordy a to na půl i celý maraton. Ve Velešíně jsem zaběhl za 1:23:36 a v San Sebastianu za 3:06:02.

Hodnocení uplynulého roku

Vzhledem k tomu, že se mi letos podařilo zlepšit osobní rekord na zmíněných dvou základních distancích, můžu být z tohoto úhlu pohledu se sezonou spokojený. Na druhou stranu se mi nepodařilo nikam posunout svůj čas na desítce a z toho jsem trochu zklamaný. Závody, které jsem běžel, mi ale asi nesedly nebo jsem nebyl úplně fit.

Zajímavým zážitkem byla Jizerská 50, kterou jsem původně ani běžet nechtěl a běžel jsem ji až jako náhradník za zraněného kamaráda, který si vykloubil rameno při pádu na kole J. Proto jsem na ni  nijak speciálně netrénoval a na trať se pustil s velkou zvědavostí, jak bude tělo reagovat. Trasa závodu není překvapivě moc kopcovitá a na trati jsou vlastně jen dvě větší stoupání. První na začátku, kdy se musí vyběhnout na hřeben Jizerských hor a druhé asi na 30 km, kdy se vybíhá ke Knajpě. Držel jsem si od počátku pohodové tempo s nízkými tepy a až do toho druhého stoupání se mi běželo vcelku lehce. Kopec mi ubral trochu sil, ale ničeho jsem se nebál, protože dál už to měla být jen rovina nebo z kopce. To byla samozřejmě pravda, jenže kolem 40 km se ozvala moje stará bolístka a sice křeče v nohách, resp. v lýtkách. Když jsem ještě dřív, závodil na kole (ano je to už dávno), tak jsem na to celkem trpěl a bral jsem si pak vždy nějaké anticramp tablety s hořčíkem, což celkem pomáhalo. V průběhu let jsem na to již zapomněl, a i když mi kamarádi nějaké hořčíkové tablety ráno při snídani nabízeli, žádné jsem si nevzal. Teď jsem tedy s hořkostí zalitoval, že sebou nic nemám a zbylých tak 8 km do cíle jsem se celkem protrápil. Resp. musel jsem co chvíli zastavovat a protahovat si lýtka, abych křeč odvrátil a mohl se dostat do cíle. V Bedřichově na stadionu, po proběhnutí cílem, jsem už křečový holky do nohou pustil a válel se pár minut s bolestivou grimasou po trávě. Můj celkový čas byl 4:20:46, s čímž jsem vlastně nakonec spokojený a tento čas je v zásadě s mými mlhavými odhady na startu. Průměrné tempo 5:12 na km je taky celkem ok a bez těch protahovacích zastávek to ale mohlo být i lepší.

Plánovaným vrcholem sezony pak byl maraton ve španělském, vlastně pardon – baskickém, městě San Sebastian. Původně se mnou měla jet a běžet i Lenka, ale to bohužel neklaplo. Na startu jsem tedy stál se smíšenými pocity. Jinak příprava probíhala podle plánu, dařilo se mi plus mínus odběhat to co jsem chtěl, včetně dlouhých běhů. Několikrát jsem se podíval i na dráhu a zkoušel pilovat rychlost J Ano i ta je při maratonu důležitá. Jediným zádrhelem přípravy byl předposlední týden, kdy jsem místo nabíhání posledních objemů a pilování formy, lezl na chalupě po krovu a dělal novou střechu. S pomocí bratra a některých Nezmarů, modří už vědí 😉  se i tento úkol povedl. Ještě jednou díky chlapci!! You know, who you are.

Po celodenních šichtách v oblacích jsem nebyl ve stavu, kdy bych se šel s radostí proběhnout a i když jsem to párkrát zkusil, trénink za nic nestál a na dlouhé běhy už nebyl čas vůbec. No nic, takový už je život, na druhou stranu mám radost, že je chalupa pod střechou a letošní sněhovou nadílku nová střecha v pohodě unese.

Ale zpátky do Baskicka. V 9:30 ráno na startu bylo ideální počasí, kolem 10°C, vycházelo sluníčko a nefoukal vítr. I když je okolí San Sebastianu dost kopcovité, tak závod sám se běží ve městě po rovině a čtyřikrát se dokonce běží přímo po pobřeží Atlantiku, což je fakt pecka. Po startu jsem si hlídal tepy a běžel v pohodě s vodičem na tři hodiny. Dva dny před startem umřel Fidel a tak mě v balíku závodníků překvapovali běžci, kteří měli na tričku ručně, na poslední chvíli dopsané, tributy na počest zemřelého a kubánské revoluce. Asi holt fousáče vnímají trochu jinak. Kilometry ubíhaly a já se cítil stále v pohodě. V té skupině co jsem běžel, panovala atmosféra sounáležitosti a spolupráce. Nemohu vlastně ostatní závodníky ani nazvat soupeři. Na občerstvovačkách, když někdo nestihl občerstvit a vzít si láhev s vodou, vždy se našel někdo, kdo mu podal zbytek svojí. I já jsem se několikrát rozdělil a naopak jsem vodu dostal. Takto družně se naše skupiny dostala, až někam na 32 km, ale pak už jsem si musel pozvolna „vystoupit“.  V tom je maraton nádherný a spravedlivý, že Tě pustí přesně tam, kam máš natrénováno, žádné zázraky a štěstíčka se nedějí. Posledních 10 km jsem tedy běžel spíše srdcem, v osamocení a výrazně pomalejším tempem, ale stále běžel a nakonec se dostal do cíle, který byl na místním fotbalovém stadionu klubu Real Sociedad de Fútbol. Teprve pozdě večer, když jsme popíjeli v baru ve městě, jsem zjistil, že tam ten den hrála i Barca a mohli jsme tedy pobyt zakončit návštěvou La Ligy a shlédnutím legendární barcelonské trojice. Mimochodem San Sebastian uhrál remízu 1:1. Za domácí dal gól José a za hosty jakýsi Messi J Tak třeba příště.

Mezi povedené závody loňské sezony musím určitě také zařadit i Mikulášský běh na Včelné, kde jsem letos v mrazivém počasí (to já rád) a mlze doběhl celkově 8.(2. v kategorii 40+), což je mé nejlepší umístnění v rámci JBP. Těžil jsem asi ještě z maratonské přípravy.

Pak už se mi ale moc běhat nechtělo, z kombinace různých důvodů, a na poslední závod sezony Klekluli, který se konal 30.12., jsem se vypravil bez jakéhokoliv tréninku kopců, uběhnout ho jak se říká jen z podstaty. Bylo nasněženo, tak jsem běžel opatrně, prožil si tradiční krizi po seběhu z Kletě, než se mi podařilo zase rozhýbat nohy, ale nakonec jsem se oproti loňsku zlepšil skoro o dvě minuty. Na tenhle typ kopcovitého závodu by bylo ale třeba jinak trénovat.

Do příštího roku se dívám s nadějí, ale zatím bez velkých plánů a spíš přemýšlím na co sezonu zaměřit. V první části roku bych si chtěl konečně zlepšit svůj osobák na těch prokletých deset kilometrů a v další části se uvidí. Buďto se zaměřím opět na maraton, pokud najdu nějaké hezké město, kde bych chtěl běžet (Španělsko je opět velký favorit) nebo uteču do lesů a kopců a vrhnu se na ultra. Mám od běžeckých kamarádů nabídku na zářijová závod SAAR Challenge ve Žďárských vrších s parametry 63 km a 1350 v.m. Přípravu na tenhle závod bych pak mohl zužitkovat na Klekluli a stlačit  výrazně dolů svůj čas. Zkrátka uvidíme, hlavní zůstává pořád zdraví J

A konečně mým posledním cílem a slibem i závazkem je dostat se i vícekrát než jednou na úterní vyjížďku s Vámi.

BK NEZMAR SIEMPRE!! CICLISMO O MUERTE!!!

H.

P.S. Běh je španělsky corrida ale výkřik: „Corrida o muerte!“ by mohl mít nečekané a nezamýšlené konotace, tak jsem se ho raději vyvaroval.

      

 

Další lekce je za námi, nedostatek odborného vedení si vynahrazujeme nadšením a odhodláním! Přidal se k nám Michal H. – příklad toho, jak rozvod a založení rodiny s novou partnerkou, která má rodiče ve správném regionu může nastartovat bikovou kariéru – loni úspěšně objel Vrchařskou korunu Valašska :).

Příště opět v pondělí 23.1.2017 od 19:30.

Zdar V.

Vítek a Pavel přejezd

Ondra přejezd

Jak nám jde balanc

Trasa: 18 km,  Husova kolonie, kolem E49 – Generála Píky, přes kruháč do Úsilného, přes Kyselou vodu, podél rozestavěné dálnice, po modré přes Borek, pod fotbalovým hřištěm, okolo Ort, odvodňovací strouhou Na Výsluní, nahoru dolů lesem, k Jihotvaru, podél kolejí k Budvaru, Suchomelskou k Ternu a pak do Čéčovky.

Výškové metry: ??? m

Účast: Hony, Vítek, Banán, Tiki, Stanly, Venca, Samouš, Šiklín, Lojza, Kosa, Jakub, Peťa P.

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Kosa

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: 

Jako nightrideová prvnička jsem byl vyzván, abych své zážitky převtělil v text. Máte tak (slabou) naději, že by to mohl být i první nightride report bez pravopisných chyb 😉 A taky bude asi delší, jak je zas mým zvykem 😉

Na startu se objevilo rekordních 12 jezdců – patrně čím větší klendra, tím větší zájem. Holt, pravá nezmaří povaha. Byla kosa a vedl to Kosa. Já se účastnil hlavně kvůli Samíkovi, jehož to byla rozlučková vyjížďka, neb se nám stěhuje bajkovat pod Svatobor. Dodatečně děkuji Honymu za půjčení světla a Peťovi za baterku a také za rukavice, které mě fakt zachránily. První rada dalším novicům : speciální nejzimnější cyklistické rukavice s technologíí Windproof, které v ČB seženete, jsou do minus deseti na dvě věci. Ujel jsem v nich asi 2km a pak už nemohl ani řadit. Zlatý obyčejný lyžařský. Druhá rada : vyplatí se mít jak v rukavicích, tak v botech trochu prostor. Vzduch je dobrá izolace a hejbání prsty prochladnutí oddálí;v Čéčovce jsem čekal, že k tataráku přidám i nějaký kus syrového masa své nohy, v němž už krevní oběh nerozběhnu. Jinak ale velmi překvapivě velmi krásná vyjížďka – křupající sníh ve ztichlém lese, kde se poblázněně mihotají světélka strojů mých kamarádů, tak nějak se i víc kamarádsky čeká, ztracení se je totiž stálá hrozba. Zimomriavky jsem tedy měl asi hlavně z toho přirozeného strachu z tmy i ze semknutějších vazeb mezi námi…rozhodně méně než z mrazu (nepočítám ty nohy), protože jsem obléknul celou sadu nezmařích krásných oblečků-na spodní termotriko šel podzimní dres, na něj vestička a na ní zimní bunda. Zahřálo i neustálé vyvažování, byť jsem chytře podhustil. Třetí rada : breakdance před plesovou sezonou netrénuj, vyjeď si ve sněhu na kole. Zažil jsem pár horkých chvilek, a ne sám, ale pád jsem neviděl. Nepočítám pády při tlačení kola, paradoxně se ukázalo, že něco je lepší radši sjet nebo (se pokusit) vyjet v sedle, než tlačit. Pěkné to bylo poježdění, uvažuji, že si to ještě někdy zopáknu. Vše dopadlo na jedničku, ostatně – každého z nás provázelo 11 spolujezdců, byla to 11.vyjíďka, bylo 10. 1. a já byl prvně..a myslím, že chvílemi bylo i minus 11, takže to ani jinak být nemohlo 🙂 V Čéčovce se pak sjela ještě větší horda a byl to vpravdě dekadentní večírek. Ukázala se opět naše mladost, až skoro jinošství, vše zakončené bodyshotem-ano, Samík nám ležel na baru. Ale to jsem trochu předběhl. Samíka máme totiž moc rádi, tak jsme mu chtěli připít na štěstí v nové životní etapě. Že je venku zima a je třeba se oteplit a že má i on rád nás a některé možná trochu víc a někteří zase trochu víc jeho, se ze začátku prokazovalo smrštěmi panáků a později i více názorně/hmatatelně. Já si zažil svůj “coming in” mezi Nightridery, s pokročilou hodinou to ale v hospodě (a dokonce v případech více osob!!!) vypadalo na slušnej “coming out”.  Naštěstí vše dobře dopadlo a Samík ten spermicidní gel nakonec snad užije 🙂 Dalším dárkem bylo opravdu krásné výtvarné dílo umělce Petra Š., viz fotogalerie. Ti, kdo si myslí, že je to (dokonce něčí) klobása a z toho odvozená jakási hyperbola, se pletou, je to prostě upomínka našemu Špejlíkovi. A samozřejmě musím zmínit i všemi podepsaný dres. Ať Tě tam v těch divočejších končinách chrání, snadno všem ukážeš, že máš spoustu kamarádů, kteří se Tě zastanou. Tak, Samouši, ať Ti to jezdí, ať se Ti daří a brzy na viděnou. A nezapomeň se přihlásit na ten půlmaraton s výzvou do 1:35, jak jsi se kasal… 😉

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Na další lekci jsme se sešli jen dva, ostatní už asi všechno umí, že? 🙂

Příští lekce v pondělí 16.1.2017 od 19:30

zdar V.

co se naučil Vítek

co se naučil Pavel

Při prvním setkání v nové sezóně jsme se ze zkušenějších sešli já, Hony a Ondra. Bohužel jsme postrádali našeho gurua, Peťo koukej se doléčit a chodit pilovat techniku, ať ti náhodou neujede vlak 🙂 Zase jsme ale uvítali 2 nové tváře, a tak to má byť. Pavel si vedl opravdu dobře – i výjezd na 3 palety dával bez zaváhání. Stenly do toho šel srdcem – bez nášlapů je to sice ten pravý trial, ale v našem podání je to jak s koulí na noze. Bivoj dorazil přes les, pro něj první vyjížďka po tmě. Dvě premiéry najednou bylo moc, tak si palety nechal na příště. Příležitost, stejně jako další, má v pondělí 9.1.2017 v 19:30.

Zdar V.

video ZDE

Trasa:  46 km, pravý břeh Vltavy až k železničnímu mostu, podél kolejí, na Hrdějovice, lesem kolem Ort, Borek, k letní plovárně, dálnice, kolem střelnice, Mojským lesem na Červený Újezdec, zelená Pod Vlčí jámu, modrá na Jelmo, zpět do Mojského lesa, Libnič, kolem potoka Dobrá voda do Lišova, loukou na Locus perennis, zadem na Mrhal, přes hráz, levou stranou rokle do Rudolfova, zadem kolem slévárny, Husovou kolonií do Čéčovky.

Výškové metry: ??? m

Účast: Hony, Vítek, Banán, Pavel T., Stanly, Venca, Samouš

Pád: Hony

Defekt: nikdo

Trackmaker: Banán

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Je úterý 12:03, známé pípnutí signalizuje příchozí zprávu na Viberu. Tuším, že to nebude jen tak, a kontroluji onu příchozí nadílku zpráv. Neblahá předtucha se naplňuje, z Esklátor Gangu se stává lazaret. Tak jako minule je tu rýmička, kašílek, bolavá zádíčka, ale i přesto se večer scházíme v hojném počtu. Mého návrhu zdolat zasněženou Kleť se zalekl Banán a ujal se hbitě dnešního trasování aby nasměroval vyjížďku do Mojského lesa. Jako každý začátečník v trasování to Banán ze začátku napálil po stezce kolem Vltavy a u čističky jsme již jeli bez Stanlyho. Vyžádaná pomoc při trasování měla za následek to, že Banánem zvolené uhlazené úseky byly doplněny o zasněžené kořenové trejlíčky, kterým se chtěl vyhnout a vyjížďka se protáhla celkem na bezmála 46 kilometrů v trvání kolem tří hodin. Vždy když Banán navrhl nějakou variantu, Vítek nebo já jsme ho nahnali do terénu, s tím, že je to škoda neprojet, když je tak krásně nasněženo a zamrznuto. Vždy po vyjetí na lesní cestu, jen Vítek bezelstně prohodil: “Tak si to trasování Banáne zase vezmi!” a já zase urputně prosazoval všechny návrhy na prodloužení trasy, moc mne to bavilo. V okolí Lišova, když už docházely síly, Vítek  částečně nechtěně vřadil pár lučních výjezdů v kyprém sněhu, za které sklidil vlnu nevole, já si to škodolibě užíval a pak jsem byl nejspíše po zásluze ztrestán pádem. Za Locus pernnis jsme dokonce křižovaly Stanlyho stopy, který zde dnes také pojezdil. Společně jsme se pak setkali až v Čéčovce, kam dorazil i Vláďa Holoubek, Kocour a Petr Pokorný. Dnes doslova na pár pivek, protože díky pozdnímu příjezdu a brzké zavíračce byl čas na posezení jen něco málo kolem hodiny a půl. Vynahradíme si to však příští úterý, na rozlučkovou oslavu nás všechny zve Samouš, bude oblíbený tatarák. Je to zároveň i výzva pro ty, co by rádi poprvé vyjeli na noční vyjížďku. Podotýkám zároveň, příště se jedná o jedenáctou vyjížďku, budeme tedy přesně v polovině noční sezóny.

Doražte v 17:30 hod k Dlouhému mostu – u Hocha. Samík si připraví a odtrasuje kratší vyjížďku a pak s ním společně posedíme v Čéčovce. Tedy pokud se neztratíme.  Kdo nemá světlo, napište, máme nějaké k zapůjčení.

Neodpustím si zhodnocení vyjížďky do Mojského lesa, jakožto kontroverzní destinace k bikování. Pokud nastane správná konstalace počasí a natrasování, jedná se o velice vydařenou vyjížďku. Znovu je vidět, že zapojit do trasování novou krev není k zahození. Banáne (Vítku) pěkně jsi to vymyslel.

 

PS: Dnes SBS nebude, přesunuto na zítra 05.01.2017 od 19:30 U Hada.

 

Hony