26 července, 2017 | 
Author: Trasa: 39km, kudy jsme přesně jeli, ví snad jen NASA a satelity GPS, ale přibližně to bylo takto: tašky, Koroseky, Vrábče, Hradce, pod Slavči, na Lipí, nad Dubný-Vráž, Dubný, Třebín, domů.
Výškové metry: 480 m
Účast: Ondra, Venca, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Víťa, Hony, Vláďa, Zdenál, Stanley, Koubič, Kocour, Vráťa, Alestroj
Pád: Ondra – 2 x, Majkl – 2 x
Defekt: Venca (pomalej). Pak je otázka, zda nezavedeme ještě kategorii píchnutí jiného druhu 😉
Trackmaker: Ondra
GPS :https://mapy.cz/s/1SOIC nebo http://www.sports-tracker.com/workout/premek/5978a3af205b9b07dd12fdfd
Komentář: Drobnou záměnou písmenek (lingvisticky proměna) v ustáleném úsloví jsem do názvu reportu vdechnul vše podstatné. Silniční sekce unavená 3 osmihodinovými šichtami na zpevněných komunikacích zvící průměrně 200km denně a 3000 vejškovejch měla (v osobě traséra Ondry) nutkavou potřebu jet pomalu, krátce, ne moc do kopce a hlavně nejlépe rýt držkou v milovaném abstinovaném terénu. Já to nejdřív považoval za kombinaci snahy uniknout dešťovým mrakům a ztrácení se, ale pak se ukázalo, že celé to je záměr. A jak to traséra začlo bavit (dnes sám hovoří o zážitku typu “free spirit”), tak se motání stalo cílem, ztráceli jsme se, nacházeli a trefovali cestu necestu..Bohužel jsme trefili asi i hnízdo nějakých lesních včel u Dubného a odnesl to decentně Koubič (2 žihadla) a mohutně Bivoj (odhadem 15 pigár), který začal jevit známky anafylaktického šoku. Jako kdysi pověstný Bivoj vyrval kance, my vyvedli Bivoja z lesního komplexu, k jeho pověsti silného chlapa budiž připočteno, že dojel vlastníma silama až domů. Byl už dost oteklý, tak jsme snadno jeho paňmámě namluvili, že jsme ho tak ožrali, až nemůže ani mluvit. Vtípků padlo více a tímto se za spolek omlouváme 😉 Nicméně, ti zodpovědnější vzali telefon do ruky a složky záchranného systému se daly do pohybu. Na to jsme si samozřejmě museli počkat, to tu ještě v úterý nebylo. Do Budějc pak jel Bivoj rychlou a my taky rychlou (trasou) k Nezmarovi. Bivoj je v pořádku, tak na zdraví!
NOC: “Jak by tady bylo krásně! Kdyby tu nebyly ty zatracený vosy!” (Rudolf Hrušínský ve Slavnosti sněženek)
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Tentokrát jsem chtěl něco dosud Nezmary neprobádaného a došel jsem k závěru, že se úspěšný model ze silničního zasedání – jízdu od domu k domu na prasáka – pokusím přenést i do bajkové sekce. Zároveň už je dávno nad slunce jasné, že nejatraktivnější bajky skousnutelné všemi jsou kolem řek a volba byla jasná: Berounka. Částečně jsme jí z plzeňského zasedání měli ozkoušenou a i jiné skvělé reference se odevšad jen hrnuly. Plačky škarohlídů nad konceptem s dotazy typu “kde teda přesně bude parkovat to auto, co nám poveze věci?” jsem za pomoci vostřáků Vítka, Peti Š. a Honyho odrazil a určil za jediný dopravní prostředek mimo kola vlak a bylo. Těmto fandům a hlídačům zad se však nakonec plán líbil až tolik, že ani jeden z nich nejel. Každý z jiného a objektivního důvodu, který jsme my ostatní shrnuli do hlášky “jsou prostě až moc vyloudaný” (modří už vědí). Nakonec nás i tak jelo deset! Report píšu z odstupem, tak v něm bude jen to, co ve mě nejsilněji uvízlo. GPS možná bude, Venda myslím pracoval na tom, aby byl pod neustálou kontrolou družic 😉
Pátek: Berounka mezi Plzní a Zvíkovcem je prostě extra třída. Super krásný technicky i fyzicky velmi těžký bajk, kterému nikdo nemůže vyčíst ani popel. Snad až na dvacetiminutový tlačící úsek naproti Rakoluskám. Ale i ten šel… Jednak jsme pod něj dojeli zvesela, dík Majkovo koupací vložce v jednom brodu a jednak jsme si v něm všichni názorně ujasnili, že na Loudání mentálně nastaveni nejsme a nebudem. Brody říčkou Javořice nás dovedli pod Krakovec (výklad o útočišti Jana Husa chlapce neminul) a už jsme viděli moc hezkou siluetu chemičky v Rakovníku. Originální panoramata 🙂 V místní putyce jsme po prvně zaštkali nad tím, že se v hospodách nekouří, neb když na to člověk není zvyklý a vidí nezakouřený lokál, zapluje i tam, kde by se kdys otočil jen ve dveřích. Zase si ale Eri s Bivojem dokázali, že když má člověk velkej hlad i zkažený a páchnoucí maso lze sníst (aspoň do půlky) 🙂
Sobota: Sobotní bajk začal sobeckostí kávičkářů – (rozuměj: kávička na pohodičku, nehoním se – jsem na dovolený, zatímco většina týmu sedí na lavičce na náměstí, čumí a čeká), způsobil Alešovo polodenní samotku (kávičkářská parta mu při mechanických problémech ujela, on neposlouchal kam se jede, ale zase na to umí lehnout a to by bylo, aby nás nedojel! No škoda jen toho špatného směru. Ale zastavili jsme ho ještě před Prahou…). Při telefonátu jsem si alespoň vyslechl, kdo za to všechno může. Po sjetí se se zbloudilým lokotraktorem barevný bajk na Křivoklátsku pokračoval a začal být pro některé poněkud dlouhý. Mrmlací hlasy, že jestli jako dojedem na ubytko zase někdy ve vosm, že to je pěkně dovolená na hovno, že koupání když jedem kolem řeky by bylo také moc hezké atp. a tak jsem vzdor “modelu Sirotek” popsal pravdivě plán – varianta horní: bajkerská, těžší, delší, bez koupání a pravdivě popsal alternativní plán – varianta dolní: cykloturistika, kratší, s koupáním a včasným příjezdem a dal na férovku hlasovat. Vox populi, vox dei. Kory zrovna v tu chvíli v nedohlednu přemýšlel o životě, tak nás bylo akorát 9 a pat byl vyloučen. Hlasování dopadlo 5:4 pro dolní variantu. Začalo se diskutovat, proč tu jako jsme, jestli kvůli kolu, či odpočinku a tak se Venouš snažil zbořit malou převahu dolní varianty a prohlásil, že koupání je taky sport a stav hlasování ustálil na 6:3 pro dolní, koupací variantu. Počalo se opět diskutovat, diskuze začala zabíhat do absurdní argumentace a tak jsme nasedli na kolo a jeli demokraticky 😉 horní variantu. Nezmarské hlasování v celé své kráse!
Neděle: Jestli to je někde ale extra nahoru dolů v krajině jak obrázek, tak to v Českém krasu. Tisíc vejškovejch na třiceti kilometrech samou krásou! V moc milém městečku Berouně, jsme si za Majkovo pětikačku vyzkoušeli jak fungují jejich automaty/babyboxy na úschovnu kol a pak projeli význačnou část zdejších krás. Na vyschlém Bubovickém potoce (debata o termínu “vádí”) Zdenál zafrajeřil a sjel horní část Bubovického vodopádu (bez vody), ačkoli i já bezmozek jsem ho odrazoval. No, dopadlo to bez zranění a mohli jsme pokračovat ke koupačce na Malé Americe, kde se nakonec koupali jen tři (jak typické…). Při návštěvě Tetína mou přednášku o Ludmile, Drahomíře, šátku, škrcení a ohavném mordu babičky patrona českého, někteří posměšky na mou osobu znevážili, ale výhled na Berounku ocenili všichni. Polospánek ve vlaku možná způsobily částečně nohy některých, které měly spíše zůstat v tretrách, blaženost ve tváři všech však dozajista způsobilo jediné: spokojenost.
Tak zas někdy, boys!
Trasa: 70 km, Vidov, Nedabyle, Nová Ves, červená TZ do Komařic, kolem rybníků, Todeňská Hora, Todně, Něchov, Nesměň, Besednice, Malče, k Malši a dále modrá TZ do Římova, rozdrobeně (a ne všichni) ke Zdendovi
Výškové metry: 900 m
Účast:
dojeli s trackmakerem: Vítek, Eri, Hony, Zdenál
zapomněli odbočit na Hamru a do ČB si dali silniční časovku: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Bivoj, Majkl, Aleš, Jirka T.
na Startu nebo cestou jsem je zahlédl: Tonda, Sochy, Koubič, Habrda
Pád: Aleš, Zdeny – 2x
Defekt: Vítek, Pavel Tíkal
Trackmaker: Vítek
Komentář: tradiční trackmakeři chyběli (Peťa), nebo se šetřili na víkend (Ondra), nebo se jim trasérství nechtělo dát, aby se zase nejelo na Kleť (Eri) :). Takže jsem byl vybídnut k dlouhé vyjížďce já. Plán byl jasný, nemělo smysl na nic a na nikoho čekat – první větší čekání bylo až na Todeňské hoře. K nádhernému výhledu vybalil Tůča sváču (suchý chleba a pivka). V pelotonu už se začalo ozývat mrmlání, jestli to není moc dlouhé, jestli by to nechtělo něco kratšího, když je o víkendu silniční výjezd, jestli není pozdě … nicméně se jelo podle plánu až do Nesměně, kde jsme si odpočali při opravě defektu. Mrmlání sílilo, ale byli i tací, co mě podpořili, tak jsem se nenechal zviklat a nasměroval to do Besednice (kvůli rychlému postupu bohužel po silnici) a v Malči k mostu přes Malši. Našeho bodu zvratu jsme dosáhli cca v 19:15, ujeto 40 km, na rozcestníku slibovala modrá TZ Jižní zastávku za 28,5 km. Modrá podél Malše je naprostá bomba, bohužel terén, nabírání vody, výkonnostní rozdíly a další defekt nás rozdrobili, takže jsme se všichni potkali až v Římově pod hrází, kde dříve dorazivší objednali rádlery – prostě nádherné počasí, super terén, skoropivko na závěr, co víc si přát? Snad jen to, aby se dojíždělo s trackmakerem terénem, utéct po silnici domů je sice rychlejší, ale zbytečné – přes Hamr, Doudleby a Plav jezdíme pořád, ale pořád to stojí za to. Navíc s mými věrnými jsme k Nezmarovi dorazili ve 21:15, tak to nebylo tak hrozný. Moc bikerů nás tam ale nečekalo, jen dva ze silničářů šli aspoň na pivko. Zábavu podpoři ještě ti co nebyli na vyjížďce, zejména Ondra M. (kolikátá už runda na zdraví Leontýnky?) a Banán (narozky + pár měsíců).
V.S.
NOC: “Nic mě nenapadá.” (Vít Sirotek)
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 56 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějice, Borek, Mojskej les, antracitový důl Etna, Lhotice, žlutá Chotýčany, ke kolejím, debata o punkové kapele “Pozor vlak”, po žluté k Poněšické oboře, stezička kolem obory k mohylovému pohřebišti na vrchu Baba nad Vitínem, napojení na zelenou, Vlkov, k Poněšicům, Přemovo brody, zpátky pod Poněšice, AMU, a asfalt na Hlubokou, pravý břeh Vltavy domů
Výškové metry: 584 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Eri, Kory, Peťa Šikl, Víťa, Tonda, Sochy, Vláďa, Zdenál, Stanley, Kocour, Duby,
Pád: nikdo!
Defekt: Koryho probržděný ráfek mužstvo téměr nezaznamenalo – automatický konec vyjíždky, nečeká se. Venouš – v tu dobu jsme si z něj ještě dělali srandu “my pomalu pojedem napřed”. Legrace ubylo, když v Chotýčanech píchl Aleš (a v rámci zrychlení mechanických prací jedno rukou telefonoval). Bžunda sice pak (na chvíli) úplně došla v Chotýčanech na nádraží, když píchnul Eri a já si začal myslet, že to je dnes nějaký podivný způsob vzdoru proti mnou odprezentované trase…. Smutek musel však být nahrazen smíchem, když Eri po výměně zjistil, že musí měnit duši opět, neb jeho náhradní je píchlá též. Já jako jediný šestadvacítkář jsem mu ochotně poskytl poklad svůj a Eri ani sám od sebe za dobrodiní nepoděkoval 😉 . Opravdová prdel už bylo pak Eriho další měnění když se zjistilo, že mnou poskytnutý poklad má pomalý defekt. Tentokrát Eri za dobrodiní poděkovat nezapomněl 🙂 a jal se lepit (sákryš, k lepení přímo na vyjížďce už nedošlo leta!!!). Po malém zpoždění takto plynule rozjeté vyjížďky mým VELMI BOLESTIVÝM nakopnutím představce kolenem a následným velmi sprostým vyjadřováním bolesti při pobíhání kolem kola (s kokotmi sa pretekám…) už jen chvíli zbývalo, než Pavel T. zasek´ jemnou prací nohou řetěz za kazetu u mohyl a ke slovu musely přijít ruce vrchního chirurga Peti. Chvilku jsme si dopřáli opětovného odpočinku a snad pár desítek minut v kuse i jeli (než Přema začal dole u vody hledat cestu, co tam zaručeně musí být) a tak mi to přišlo škoda a zasek´ jsem řetěz za kazetu já. Vrchní chirurg byl již psychicky i fyzicky pryč a tak musely ke slovu přijít ruce bejka. Když to Aleš za supění vyrval zpět, opomněl jsem poděkovat, ale on se připomenul a já svou chybu napravil. Při blížení k rychlejším asfaltovým úsekům před Hlubokou přišlo i Bivojovi líto, že ještě svou troškou do mlýna nepřispěl a přetrhl lanko od přesmyku a zůstal v jezdivých úsecích odkázán na malou placku (pravý výběr defektu v pravý čas). Tedy slovy statistik: Kory probržděný ráfek, Venouš, Aleš, Eri 2-3x, Pavel T. zaseklý řetěz, Ondra zaseklý řetěz, Bivoj lanko od přesmyku, Kocour (jeho defekt přišel v době, kdy s našima defektama ztratilo Béčko trpělivost a že pojedou “pomalu napřed” – tohodenního prokletí Nezmarů však ani tímto manévrem nemohl uniknout. Jo a že Aleš obdržel bodnutí vosy ve svou holou leb asi do statistik zapisovat nebudem, i když i toto bylo píchnutí sui generis 🙂
Trackmaker: Ondra, Přema
Komentář: Mám asi premiéru, kdy bude report kratší než zpráva o defektech, ale prostě to tak tohle úterý vyšlo. Přitom mě se to vlastně velmi líbilo. Zdenál sice svými přístroji zaznamenal, že jsme 1 hod 35 min prostáli, ale zase jsme se pěkně zasmáli, popovídali a nakonec ujeli celkem slušný flák cesty krajinou kde to je opravdu KRÁSNÉ a ke konci zařadili po Nezmarsku novinku – v době kdy už je třeba jet domů, vyzkoušíme řáckou bahnoprasečí a rošťáckou neznámou s ne úplně stopro orientací. A to je na Nezmarských vyjížďkách to nejkrásnější. Navrch zařadím ještě jedno edukační okénko, neb jsme se zajeli kouknout i na haldu dolu Etna u Lhotic. Zde je několik zajímavých údajů: Dobývání antracitu bylo v této lokalitě zahájeno roku 1931. Postupně byly hloubeny tři šachty. Majitelem v té době bylo Těžířstvo svatého Mikuláše. Roku 1932 byla zahájena výstavba hlavního důlního podniku Etna a následující rok byla postavena i úpravna. Největší rozmach dolování zde byl v období 2. světové války, přičemž v roce 1943 byla dosažena težba 15 000 tun na dolech Etna I, Etna II a Jaroslav. Pracovalo zde více než 140 horníků a denní produkce se pohybovala okolo 6 vagónů. Dobyvatelná část ložiska však byla brzy vytěžena až do hloubky 350 metrů. V květnu 1945 vetšina osazenstva dolu odešla, spodní patra dolu byla postupně zatopena vodou a zavalena. V červenci 1945 byla težba obnovena – do konce roku 1946 nahradili chybějící horníky internovaní Němci. Provoz na Etně byl ukončen 31. 1. 1948. Krátkodobě byla znovuotevřena kutací jáma c. II v severní tektonické kře. Po vyrubání této sloje a ochranných pilířů na Etně byla težba definitivně ukončena dne 31. 3. 1948. Historické srovnávací foto:
O.
NOC: Už asi minulé tři vyjížďky mi hlavou běželo jedno přísloví. Velmi se mi hodilo na můj úterní plán a ví bůh, že jsem žlutou mňamózní kořenovku od Chotýčan nádraží k Poněšické oboře chtěl jet tam i nazpátek (příště hoši!) 🙂 Nakonec si ale myslím, že v tohmhle přísloví najde to své více lidí. Jak už to tak u přísloví bývá 🙂
“Mlč a sbírej kamení.” Španělské přísloví
Video: IMG_1636
Trasa: 52 km, Švábák, Šindlák, tašky, Hradce, Slavče, hřeben Kluka, Bohouškovice, Křemže, po žluté přes Křemežské louky až k Tunelu, sjezd kolem lanovky na parkoviště, Bučinou do Krásetína, pod Jiříčkův vrch, mohyly, Třísov, kolem Hamru na Dívčák a červená kolem řeky až do Budějek, hledání té nejlepší hospody.
Výškové metry: 1092 m
Účast: Ondra, Hony, Eri, Petr Pokorný, Pavel Tikal, Zdenál, Koubič, Venca, Kocour, Stanley, Majkl, Bivoj, Kulich, Přema
Pád: Pavel Tikal
Defekt: Pavel Tikal
TGC: Pavel Tikal
Trackmaker: Eri
GPS: www.sports-tracker.com nebo https://mapy.cz/s/1OCoN
Komentář: Nikdo se k trasování moc neměl, bylo nás tak akorát, vedro, tak to je něco pro mě. Nic moc jsem nevymýšlel a protože to mám rád rychlý a jezdivý a do kopců, volba byla jasná, tempo jsem zvolil, aby se nikdo neztratil, což se úplně nepodařilo, ale líp to neumím. Na té trase taky není co zkazit, buď Tě to baví nebo ne. Snad akorát výjezd po žluté na Kleť byl sjízdnější než obvykle, takže někteří soudruzi poprvé pokořili. Dojeli jsme do města, neb tatíček Nezmar měl dovču, tak jsme chvíli bezradně bloumali po městě, načež jsme dali pár pivek v hotelu Budvar u Slepého ramene-pravděpodobně jediná premiéra této vyjížďky.
Eri
NOC: „Na kopec nevyletíte, na kopec se pomalu a bolestivě dřete a když šlapete obzvlášť usilovně, můžete se na vrchol dostat dřív než ostatní.“ Lance Armstrong
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 48 km, Rožnov, Boršov-Březí, Rančice, Kosov, Milíkovice, Mojné, Žabař, červená na Polušku, statek Krakovice, Michnice, Rožmitál, Bujanov
Výškové metry: 999 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Eri, Kory, Peťa Šikl, Víťa, Hony, Tonda, Sochy, Vláďa, Zdenál, Venca Drbout, Stanley, Petr Podhola, kámoš Petra Podholy, Kocour, Vláďa Řehoř, Ondra Stropnický, Kulich, Ondra Míka
Pád: Majkl
Defekt: Ondra-ořech
Trackmaker: Petr P.
GPS: https://mapy.cz/s/1MUOq + https://mapy.cz/s/1MUN5
Komentář: Potkali se u žíznivého okna 4 bajkeři.
A:Já jsem vám včera jel s takovým kokotem, půlku cesty silnice, žádná bajkeřina, bezohledné tempo, nestíhal jsem, až jsme se skoro všichni ztratili. Ještě že ten debil aspoň řekl, kam se jede.
B:To já jsem včera jel taky s debilem, hnal to, ale neujel mi. Naopak, já jsem mu dával, předjížděl jsem ho. Nevím, co si o sobě myslel, ještě nedávno jezdil poslední. Blbec si ani nenechal poradit kudy se má jet, tak jsem se nakonec s ostatníma vydal napřed po značce asfaltem, tam jak říkal že se pojede. A on to, kretén, asi schválně, změnil a jel si klidně nějakou lesní pěšinkou.
C:Hele kluci, já měl podobný zážitek, remcal jsem na začátku, ale také jsem řekl, že se zajíci počítají po honu. Joo, byl na začátku trochu vopruz, ale pak jsme si užili asi nejhezčí výjezd na vrchol vyjížďky a hlavně sjezd z něj, navíc zbyl čas na exkurzi k novým zajímavostem a takové poloudání na konci.
D:To já to měl, kamarádi, ze všech nejhorší. Moje parta mě vyautovala na výjezdní zasedání, přestože se vědělo, že ten termín nemůžu. Já je mám ale rád, tak jsem nic nezazlíval a zorganizoval hospodu v Bujanově, aby se kluci dobře poměli. Přihlásilo se 12, jelo skoro 30 (1.problém). Vyjížďku jsem sám nakonec málem nestihl (2.problém). Trasérství jsem si brát nechtěl, bylo mi za zásluhy/nebo za trest přiděleno (3.problém). Se zodpovědností sobě vlastní jsem s tím trochu počítal. VŽDY se jezdí tato trasa v první části po asfaltu (http://www.bknezmar.cz/?p=8241 nebo http://www.bknezmar.cz/?p=5039) V zájmu hesla “pestrost především” (4.problém) jsem zvolil jinou asfaltovou (5.problém) trasu a jako třešinku za rychlé přiblížení (kdyby zbyl čas-v tolika lidech) výšlap nad Rožmitál k zachraňované lesní kapli. Milion keců a hraběcích rad, já byl celou cestu ve stresu a navíc jsem od startu jel s pomalým defektem (6.problém), tak jsem čekal, kam asi dojedu, zvláště když se mi cestou vybil mobil (7.problém). No, nějak jsme to doprcali, ale kilák před cílem zbylé torzo teamu ostentativně za mými zády odbočilo a nechalo mě pro definitivní ostudu dojet ho hospody úplně samotného. Ještě, že ten vlak s kapacitou 8 míst pro kola nás vzal a ještě byl zadara 😉
Dnes, chlapci, místo reportu psychohygiena 😉
Asi by se měla stanovit nějaká pravidla. A hlavně je dodržovat.
Samozřejmě uznávám své chyby, kaju se, ale na trasérství nerezignuju! Počkejte na Pulmon, já si vás podám!
NOC: “Čo dobre, po piče! S kokotmi sa pretekám… Jak prijebaný, do piče.” Peter Sagan
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 58 km, Rožnov, Boršov, červená kolem řeky, Dívčák, Plešovice, Zlatka, Granátník, k Modrému obrázku, modrá, zelená, vrchol Kleti, klasický sjezd do Holubova, Vrábče, Hradce, tašky, domů
Výškové metry: 1.199 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Eri, Kory, Duby, Peťa Šikl, Víťa, Hony, Víčko, Tonda, Koubič, Sochy, Vláďa, Petr Podhola, Filip Toul, Honza Mikolášek, Jirka Habrda
Pád: Venouš (Egon je prý svědkem), Vítek, Tonda
Defekt: Ondra
Trackmaker: Eri
Komentář: Na startu si Eri několikrát vyměnil orientaci kola směrem ke Švábáku a opačným směrem, ale bylo vlastně jedno kudy, podstatné bylo, že se tušilo/vědělo KAM a teplota neteplota, nasadilo se tempo vražedné. Inspirací (i pro nadpis reportu) mi dnes byl článek k fenoménu : Jejich tempo je vražedné, jejich revírem je Kaufland s tím, že naším revírem byl Blanský les. U nás Nezmarů však žádná válka generací nehrozí, máme sice áčko, béčko, někdy i céčko, ale rozhodně ne dělené podle věku (a i kdyby, tak co) – zrovna včera jak hrušky popadaly kusy napříč všemi generacemi. S trasérem dojeli do cíle jen 4 cyklisti. Nakonec ale u Nezmara byla větší účast, ovšem někteří se tam nedostali tak lehko, protože odmítli (cože?) dál jet za trasérem a upřednostnili pivko pod kaštany v Holubově, s návratem vlakem. Nápovědou k jejich rozpoznání budiž, že se nakonec k Nezmarovi doloudali 😉 Jojo, na klukách to bylo trochu vidět, že jim stále ještě nechutná. Holt, dobrého pomálu. Kdybyste jezdili minulý týden víc vlakem, mohli jste včera dojet po vlastní ose 🙂 Celkově hodnotím tuto vyjížďku vysoko, krásná trasa, zčásti pro mne dokonce premiérová. Jo a nebýt zastávky u samošky ve Zlatce (pestrý nákup od balené vody přes minerálky až po pivko), tak se to asi nedalo dojet. Zejména, když studánka na parkále byla suchá…
NOC: Sucho, vedro, dusno, tempo, dehydratace. A také lehké (snad dočasné) vyhoření loudalů. Toť včerejšek. Umělecky pojato :
Cyklistika není hra, je to sport. Tvrdý, těžký, nemilosrdný a vyžaduje velké oběti. Někdo hraje fotbal, tenis anebo hokej. Nikdo ale nehraje cyklistiku.“ Jean de Gribaldi
P.S. foto není a nebude, bo nebylo kdy
Report níže psal Majkl a je mementem pro ty, kdo publikovat chtějí, jen neví jak na to z hlediska IT. Stačí zavolat: “E.T. volá domů” a já Vám Vaše pnutí zveřejním. Takže redaktoři, hlaste se 😉 O.
Trasa: 61 km, Švábák, tašky, Lipí, kolem hřbitova a napojení na modrou, rozcestí U habří (věžový vodojem), stále modrá na sáňkařskou, Bouhouškovická myslivna, svážnice nad Holašovice, napojení se na červenou, silnice nad Holašovicemi, dlouhý sjezd lesem pod Lipanovice, Lipanovice, vzhůru na Vysokou Bětu, další vrchol – Buglata, sjezd po červené přes České chalupy nad Holašovice, napojení na silnici až k rozcestí u rybníčku, odbočka na lesní cestu směrem k „Obrázku“, sjezd lesem až do Čakovce, rybník Dlouhý, motání lesem před Dubným, návrat přes Třebín a po zelené do ČB
Výškové metry: 1.109 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Zdenál, Aleš, Eri, Kory, Duby, Víčko, Venca Drbout, Víťa Kořínek, Kocour, Tonda, Koubič, Sochy, Stanley, Vráťa, Míra Dvořák
Pád: Venouš 2x, Přema
Defekt: nikdo
Trackmaker: Majkl
Komentář: Dlouhý den napověděl, že i naše úterní snažení bude časově a kilometrově delší. Cílem byly vrcholy Blanské lesa Vysoká Běta a Buglata, jak jsem předem avizoval a kam se podíváme spíše vyjímečně. Pro bike ideální počasí přilákalo početný peleton. Začali jsme klasikou, tedy přes Švábák na tašky. Klasiky jsme se drželi téměř celou vyjížďku, byť doufám, že některé úseky byly nové, či alespoň se známými a často využívanými nově propojené. Podvědomí a zkušenosti nabrané od otců zakladatelů se projevily. Musím připustit, že při trasování není moc času na pokec s kamarády, přesto si i tak člověk vyslechne zajímavosti…, někteří nejmenovaní (promiň Sochy) berou před jízdou modrou pilulku (nikoli pro zvýšení potence, nýbrž jako ochranu před alergií), někteří řeší osobní záležitosti a jiní jim sekundují rolí pověstné vrby….. Jízda byla plynulá, defekt se nám vyhnul. Již u Lipí někteří chtěli ukázat, jak v rychlosti ovládají své oře, kovové pontony zákeřně položené na louce přesto vyhrály a jejich těla se poroučela k zemi. Blízko byl hřbitov, který jsme naštěstí nevyužili, neb Kruťák a Přemek jsou tvrdí hoši a pokračovali dále. Snad naposledy se skupina udržela i přes vlídné tempo a zodpovědné trasérství k počátku sáňkařské dráhy, kterou jsme vystoupali, někteří byli zklamaní, že se nevydáme až na hřeben, ale cíl byl daleko a plán tomu byl uzpůsoben. Postupně se pár kusů oddělilo, spíše nedobrovolně, ale tak už to bývá. Jenom pro zajímavost, při samotném stoupání na Vysokou Bětu jsme zdolali převýšení přes 350m, byť zpočátku po silnici, jak někteří remcali. Po zdolání Buglaty jsme točili již směr Budějce, neb vzdálenost a žiznivost peletonu si to žádaly. Při projíždění Dubném část podlehla lákání Bivoje, toho času přistěhovalce mezi místní sedláky, a vyzkoušeli jsme místní hospodu, pifko na stojáka bylo vskutku dobré s výhledem na čapí hnízdo, nikoli pana Babiše, zcela jistě nebylo dotované. Padlo zde, že takové pivní občertsvení je chvályhodné a mohlo by se opakovat častěji. U Nezmara již proběhla klasická zábava, tentokrát na účet Tondy N., který slavil jmeniny……
Majk
NOC: Bylo vskutku zajímavé pozorovat, jak si nejenom dnešní vyjížďku každý užívá vlastním způsobem, byť na první pohled rozdílně, tak v podstatě všichni shodně, proto k závěru jako vklad do našeho mudrování:
Sport mám rád proto, že nezvykle chutná a nejde ničím nahradit – podobně jako pivo.
Nebyly nalezeny žádné obrázky