30 května, 2018 | 
Author: Trasa: 39 km, pravý břeh Vltavy na Hlubokou, zakousnutí do krajiny železničního náspu, Hosín, po stopách Hlubockého maratonu, pod Dobřejice, kolem tratě k Poněšické oboře, podél obory, Majkovo sjezd, ozkoušení sjezdových dovedností u Zámostí, plácání se na pumptracku, Hluboká a po pravém břehu Vltavy domů
Výškové metry: 505 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Sochy, Venca Drbout, Kocour, Duby, Víťa Kořínek, Zdenál, Karel K.,
Pád: Karel K. chtěl napoprvé přispět do statistik co nejvíce, škoda že se ještě ten defekt nepodařil 🙂
Defekt: Ondra, jestli i Erosovo oprava přehazky, kvůli které se stálo, či Venoušovo oprava přesmyku, kvůli které se stálo též, budou posouzeny jako defekty, rozhodne Hony při zápisu do statistických tabulek
Trackmaker: Eri – trefil na Hlubokou 😉 Peťa Šiklů
Komentář: Pod zodpovědnou taktovkou jsme se tentokrát nevrhli na naplánovanou Kleť, ale tam, kde nemělo pršet. Plán vyšel dokonale a nezmokli jsme. Obětí zodpovědnosti byla však trasérská bezradnost 🙂 napravené mistrnou improvizací. Že by svítalo na časy rozdělení rolí? 1) Určovač kam 2) Trasér na místě samém pověřený určovačem? 🙂 Ale já vůči včerejšku nejsem škarohlídem, aby bylo jasno! Mě se to včera líbilo, ve výše popsaná místa často nezabloudím a až na extra zbytečně přepálený začátek, bylo vše pak už v pohodě a s úsměvem.
O.
NO: V okénku mi to nedá se nedotknout se naší jízdy zejména v počátcích a někdy i koncích vyjíždky. Vlastně se divím, že jsme za těch deset/patnáct let nikoho nesejmuli. Dost nad tím přemýšlím právě teď, když se i judikatura Nejvyššího soudu 🙂 počíná ubírat směrem nám cyklistům ne úplně příznivým (alá: střet cyklisty a chodce na společné cyklostezce/chodníku = cyklista tahá za kratší konec, nepřizpůsobil rychlost situaci, tzn. zapomeňme na vyvinění “nenadálým vběhnutím chodce” atp.). Můžem probrat osobně blíže, ale rychlost na stezce 30 km/hod není odůvodnitelná ničím. A vážně nechci, aby někdo z nás měl polízanice. Náhoda je blbec a my si o ní pravidelně koledujeme. Viz blíže:
Soud opět otevře kauzu cyklisty-hazardéra, šéfžalobce uspěl s dovoláním
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 38 km, Meťák, Včelná, mohyly, Kameňák, Plavnice, žlutá do Římova, hráz přehrady, Doudleby, Plav, Vidov a kolem Malše na Koháč
Výškové metry: 890m (údajně. je to spíš nesmysl, opravte to, kdo máte správnější data)
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Koubič, Kocour, Vláďa, Míra Dvořák, Duby, Zdenál
Pád: nikdo
Defekt: Aleš
Trackmaker: Ondra
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/honymari/5b045212c3d639365306516f
Komentář:
Víkendové výjezdní zasedání ještě čeká na literární zpracování (že Bivoju?…a co Majkle Mariánky?!?), ale svět a kola našich bajků se točí dál a je tu zase úterý. Pohled na radar je podobný jako před týdnem, hlásili jsme si i své zkušenosti z terénu v reálném čase. Nicméně, věda nevěda, natrasováno bylo přímo proti bouřce 🙂 Navíc i tak trochu proti teorii tréningu, protože jsme čekali spíše odpočinkový výlet. A kolem Velešína, resp. přehrady to není žádná béčková trasa. Výjezdko bylo výživné po všech stránkách kromě výživy, takže třeba já jsem si to kompenzoval, až bych řekl superkompenzoval, vyjedením ledničky v neděli večer. Správný pojem superkompenzace je ale o něčem jiném -např. zde :
https://bezky.net/clanek/114-superkompenzace-k-cemu-je-nam-dobra
http://www.sportvital.cz/sport/tajemstvi-superkompenzace-i
http://www.bezeckaskola.cz/clanek-702-superkompenzace.html
http://www.sportnutrition2.cz/clanek/superkompenzace:44/
No a na to asi myslel svatý Petr, takže nám cestu zkrátil. V Římově jsme ještě všem svatým udělali nepochybně radost, když jsme projeli pašijovou cestu, jakkoli ty poslední 2 schody u kapličky „Soudní brána“ (https://mapy.cz/s/2FSip) jsou nekřesťansky záludné (možná protože v bibli není nic o MTB-není to chyba? 😉 ), pak nám neudělal radost Eri, když nás opustil, ale my stejně mizeli brzo za ním směr ČB-nebe se apokalypticky kabonilo. Časovka s hromy a blesky za zády byla vlastně docela zábava a určitě měla ten správný tréningový efekt. Já jsem byl naprosto spokojen! Za sucha dosprintovat na Koháč, pitný režim doplnit s některými ještě na šnytu u okna v Plzeňce?-super!
P.S. jelikož jsem nestihl ani fotit, tak přidávám do galerie snímky radaru a fotku supercely – tak nějak to fakt vypadalo
NO:
Non laudate Iovem gentes! quid vester Apollo?
– Iste magis Deus est fulminis atque soni!
Nechvalte už Dia národové! Kdo je váš Apollón?
Tenhle (Diviš) spíše je bohem blesku i hudby !
(to prý napsal někdo o Prokopu Divišovi -byl totiž nejen vynálezce hromosvodu, ale měl rád i hudbu a sestrojil unikátní strunný nástroj „Zlatý Diviš“ (Denis d’Or))
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 42 km, Kněžské Dvory, Nemanice, Úsilný, pod dálnici, po bývalé žluté na Libníč, ale před Libníčí modrá do Jelma, srázem v lese k potoku Dobrá voda, kolem něj a přes něj do Červeného Újezdce, zelená na mohyly na Vávře, Jelmo, směrem na Lišov, trailík kolem potoka Dobrá voda, zkoušení kam až vede neznámá lesní cestička u Libníče, trailík kolem Dobré vody, Klauda, Florida, trailík tam, zpátky a tam v úbočí Baby, pod Mrhal, Rudolfov a přes Škodovku domů
Výškové metry: 650 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Koubič, Víťa Kořínek, Víčko, Stanley
Pád: Ondra 3x – jednou dokonce i frontflip no hand ve sjezdu který byl zakončen půlmetrovým ubráním kraje nad cestou bagrem. Byl však kontrolovaný, dokonce i se zvoláním: „Hoši bacha“, takže bez následků nejen pro mě – ostatní stačili slézt. Pavel Tíkal 2x, Přema (vlastními slovy: takovej jeden malej pádeček)
Defekt:Víťa Kořínek – na konci etapy u Škodovky a mimo Stanleyho už nikdo neprojevil soucit 🙂
Trackmaker: Ondra
Komentář: Během vyjížďky mi bylo položeno několik otázek a tak to dnes bude formou dotazníčku. Jak na ten sráz u Jelma přijdeš a věděls, že tam bude pak cesta? Nebo to bylo nazdařbůh? Někdy to nazdařbůh skutečně je (lesní pokus u Libníče) ale častěji ne. Po celý rok když doma sedím v malé místnůstce a koukám do mapy, vlastně jen přemýšlím, kde jsme ještě nejezdili. A pak už to zbývá jen očíhnout, zda je to možné. Úterní novota měla počátek v tom, že děti chtěli na houby. Tak jsem je vzal tam, kde jsem to chtěl obhlídnout na základě koukání do mapy, lhostejno zda tam budou houby (mimochodem byly tam). Všechny mé výlety provází bajkové/silniční úvahy pro Nezmary 🙂 I malá novinka potěší! Nechápu, jak se ti ty kokotiny na dvacetšestkovým hardtailu můžou líbit? Mě vlastně záleží nejvíc na objevování. No a “kokotiny” jsou jen úhlem pohledu. Proč nezměníš směr vyjížďky když je meteoradaru jasné, že tam hrozí nejvíc déšť? Jeden kamarád 😉 mě naučil, že „plán byl jasně danej“… A navíc já nejsem schopen jet na směr, kam se mi nechce a to i za cenu horšího počasí. Líbí se ti to samotnému? Ano a moc, klábosení na čerstvém vzduchu miluji! A ještě když se u toho člověk hejbe, mňam.
Tedy hoši. Takhle to mám, tohle pro to dělám. Kdo přemýšlí jinak nevadí, velice rád se i jen vezu a nejsem ve střehu. Traséři s připravenou trasou (a to ne jen do půlky, jak občas vídávám) mají náruč nejen za mě otevřenou. Přemýšlejte, sami najíždějte, prezentujte! A kritiky se nebojte – viz nezmarské okénko níže.
O.
NO:
Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 38 km, Meťák, kolem bezdomáčů do Boršova, Březí, Kotek, motanice kolem Rančáku, Opalice, zpátky kolem Rančáku, Kotek, Březí, z Boršova kolem kolejí Na Doly, po Koněspřežce, celý korýtko (no flow trail?), Rožnov a do Šnytu
Výškové metry: 437 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Majkl, Bivoj, Éros, Kory, Zdenál, Aleš, Přema, Sochy, Peťa Pokorný
Pád: Ondra 2x – jednou na brave heart v korýtku a po druhý jsem byl rozhozen telefonátem s Honym v kombinaci s přijíždějícím vlakem, Zdenál – na brave heart v korýtku – tak mocně zatlačil na přední kolo, že ho i upustil 😮
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/2CR5S jedná se spíše o částečný záznam trasy – prostředek trasy neumím takto čistými přímkami bez ohledu na přírodu natrasovat ani já 🙂
Komentář: Tak jsme se zase jednou po čase nechali ukonejšit dlouhodobě bezproblémovým počasím celého jara… Plán na startu byl mocný, dlouhý a atraktivní, ale paní příroda nám připomněla naši pýchu. Celý rok si vlastně téměř pořád vozím rukávky, kolínka a jen podle počasí měním bundičku za pláštěnku. No a tentokrát jsem provedl pouze úvahu: od Nezmara domů těch 500 metrů to moc nemusím řešit. Ale měl jsem. Není jen cesta z hospody! Obdobně lehkovážně reagovala půlka mužstva a tak když jsme se najednou začali tulit v provazcích vody pod stromem, nebyl jsem na tom zdaleka nejhůře. Nápad s půjčováním pláštěnek, (vymyšlený těmi, kdo je neměli) nevyšel a tak jsme alespoň dojeli za deště do Opalic kde je hospoda. Zavřená. Ale s rozestavěnýma hajzlama do kterých jsme se namačkali a zadýchali si je na několik stupňů nad venkovní teplotu. Už to i vypadalo na ukončení vyjížďky, ale když se začaly temně pronášet věty typu: „Pěkní Nezmaři! 10 kilců za sluníčka, před deštěm schovat a pak rychle dom…“ vzepřela se většina Nezmařích srdcí, po dešti se v prvním kopci setřásla prokřehlost a vyjížďka tak nakonec dostala i celkem standardní parametry.
O.
P.s. Vtipné bylo letošní první vyrušení zamilované dvojice na Kotku (přímý průjezd 20 cm od ležící dvojice, neb na Kotku se není kde vyhnout). Nebylo snad člena, který by mi nepoložil otázku, zda-li aspoň muž na čele zahlédl poupátka? Ne nezahlédl, paní padáčky sklapla velice rychle a více než bílou krajku jsem neviděl ani já, hoši.
NO: V zimě jsem byl objevit kde přesně začíná korýtko ve Včelenském lese – našel a seznal, že je hezké ho představit mužstvu celé. Jenže jsem včera mimoděk utrousil něco ve smyslu flow trail a hnedle se mi dostalo zvlášť na horní obtížněji jetelnou část reakcí What the fuck? Příště tedy buď pojedem korýtko z půlky, nebo ho časem prostě projezdíme my! 🙂 Z definicí flow trailu tedy vybírám ty (níže hodnocené varianty flow trailu), které byly myslím včera korýtkem naplněny, muhehe. Vyšší kategorie flow trailu představím v jiném okénku, pokud bude z vyjížďky kde brát 😉
- FF 1 : Stezka moc neplyne, flow se nemusí ani dostavit. Může to být ale třeba technicky náročnějším povrchem, který zajistí jiné zážitky.
- FF 2 : Stezka obsahuje úseky, které jsou zábavné, ale jsou jen kratší nebo přerušované. Celkový flow je narušen.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 53 km, Malák, Velkas, brod u Špačků, hodějickým lesem pod Doubravici, Hůrka, sjezd za Novou Ves, Vodlejsák, Trocnov zastávka, Ostrolovský Újezd, po zelené podél Stropnice do Borovan, podél tratě do Radostic, kolem trocnovského bezdomáče, Trocnov ves, Mysletín, Ohrazení, Ohrazeníčko, Třebotovice, skákačka na Dobré Vodě, lávka přes koleje a Šnyt
Výškové metry: 698 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Majkl, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Kory, Zdenál,
Pád: Majk se čestně přiznal i bez naprášení
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Komentář: Leitmotivem této vyjížďky byl člověk v kontaktu se zvířetem. Již první setkání však proběhlo neslavně. Při přelézání elektrického ohradníku na louce u Hůrky jsme netušili, že se zde v současnosti po novu popásá skot a už vůbec ne, jak moc početné stádo je. Když jsme však přejeli horizont, bylo již pozdě na hledání alternativy, neb se přeci nebudem vracet! Počla tedy dosti vystrašená debata, zda je nebezpečné jet stádu v ústrety a samo stádo atmosféru spíše zahušťovalo, neb naše zamýšlená cesta vedla přímo prostředkem stáda. Mysleli jsme si že jen stádo stečí protnem a půlka kraviček a bejčků poběží doleva a půl doprava. Opak byl však pravdou. Všechen skot se chtěl seskupit (a následně zaútočit?) na našem pravém křídle, což pro neohroženě postupující údernou jednotku znamenalo neustálé přebíhání skotu těsně před kolem. Tempo bylo opravdu husí (“abychom je nevystrašili…”) a klid mužstvu dodával Eri, který projevil obdivuhodnou znalost typologie agresivity skotu a uklidňoval nás, že krávy jsou hodné (pokud to teda nejsou krávy s telaty) a bejčků si nemáme všímat, neb jsme nikde neviděli ceduli: “Ve stádu je plemenný býk” to prý by byla jiná 😉 . S malou dušičkou jsme nakonec stádo projeli, což však touhu stáda seskupit se na našem pravém křídle nezlomilo a krávy nám vpadli do týlu (byl jím Majkl). Elektrický ohradník byl však nedaleko a vyvázli jsme bez újmy šlapajíc vstříc druhému střetu: s rozuřenými 3 kavkazkými pasteveckými psy, hlídající drážní domek na samotě v lese u Trocnova. Naše cesta však nemusela jít směrem zkoumání, zda jsou schopni přeskočit plot, za kterým byli a tak jsme strategickým ústupem opět bez poskvrny vyvázli. Totální kapitulaci bez boje jsme pak předvedli (opět po přelezení elektrického ohradníku) u Mysletína: “Jéžiš, tady ty krávy maj u sebe telata” – rozuměj rychlý útěk opět za ohradník. Takže sice zahanbeni, avšak beze ztrát 🙂 Ufff to byl nervák.
O.
NO: V hospodě se rozproudila edukační debata na aktuální téma: Proč je všechno total žluté a může za to Babiš a jeho řepka? V rámci hledání odpovědi, jsem zjistil (první okénko), že dnes už opravdu existuje web na vše – konkrétně myslím web Pylové informační služby (probůh!) www.pylovasluzba.cz ze kterého vyjímám (druhé okénko): “Minulý týden přinesl žlutou záplavu téměř nealergizujícího pylu borovic a smrků. Pyl jehličnanů ale může – podobně jako jemný prach – mechanicky dráždit. Pyl jehličnanů rovněž vytváří žlutavé okraje kolem kaluží a žlutavé nánosy na hladkých površích. Kvetoucí řepková pole příliš nealergizují – pyl řepky je těžký a lepivý, takže po uvolnění z květu se usazuje v nejbližším okolí pole. Řepka ale může citlivé osoby dráždit intenzivní vůní.”
Takže milí zlatí, za víc, než za smrad když jedeš kolem řepkovýho pole, Bábiška nemůže (okénko třetí) 🙂
Trasa: 46 km, po stezce na Meťák, kolem řeky k bezdomáčům, Boršov, červená k Rybům, trail nad Rybů, u Cáby, zelená, kolem Dvořáčkovy strouhy, sjezd zpět, tři brody, na vyhlídku na Dívčák, sjezd dolů, červená do Boršova, obýváčkem bezdomáčů a kolem Meťáku po stezce k Nezmarovi.
Výškové metry: m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Vláďa, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Venca Drbout, Víťa Kořínek, Stanley, Duby, Zdeny
Pád: Venca Drbout, Venca Krutina, Petr Pokorný, Vítek Sirotek
Defekt: Víťa Kořínek, Aleš, Eri (cestou na start), Peťa Pokorný prasklé tři dráty
TGC: Petr Pokorný
Trackmaker: Hony a tak nějak všichni
Komentář: Nedá mi to a ještě jednou otevřu téma trasování. Ondra hned v začátku sezóny vhodil rukavici do ringu a ponechal trasování ostatním. Byl to následek remcání nad první jarní klasikou a v pořadí druhou, výjezdy protkanou etapou. Onu pomyslnou rukavici zvedl Majkl, vzápětí já se svou Hosínskou zanádražkou. Je tu třetí výzva k trasování a k té se kupodivu nikdo nemá. Eri chybí (nestíhá, posléze nás na červené sjede), jistě by výzvu přijal. Ani ostatní přítomní traserští matadoři se k činům nemají, beru tedy nelehký úkol podruhé v řadě za sebou na svá bedra. Vyrážíme na další klasiku, červenou na Dívčák. Původní plán byl velkorysejší, dojet do Zlatky a vrátit se po druhém břehu. Již v začátku byl plán nalomen Vítkovo defektem u lávky přes Dlouhou louku, rozplynul se v trailu před Rybů, kde pořídil defekt Aleš. Zůstal osamocen s Ondrou a ve dvojici podstoupili lepení. Celou akci opravy známe jen z Ondova vyprávění. Ve zkratce asi takto: Aleš poslal všechny dopředu s tím, že náhradní duši má, ukázalo se však, že prodřenou. Plášť i přes jeho ukrutnou sílu nedokázal bez montpák sundat, ty ale neměl, trn v plášti nemohl najít a pumpičku taky neměl. Skupina již komplet čekala u Rybů, vracet se nikomu na záchrannou akci nechtělo, došlo tedy na lepení. Kdo měl vlastně to lepení nevím, myslím že také Ondra, ostatně jako vše zprvu zmíněné. Před Rybů jsme se pustili do novinky objevené na jedné z nočních vyjížděk panem Kosou. Šlo o krátký trailík, zakončený přísným sjezdem! Se zvýšeným tepem pokračujeme dále, u prvního z brodů vřazujeme okruh zakončeným dalším sjezdem. Míříme k vyhlídce na Dívčák. Zde se snad vždycky ztratíme, jak v letní sezóně, tak v té noční. Prokleté místo, a to i proto, že zde Peťa Pokorný pořídil zásadní defefkt. Do zadního kola se mu připletla silněší větev, ozval se praskot, větev se rozlétla na kousky. Vše v tu chvíli vypadalo dobře, avšak po bližší prohlídce zadního kola chyběli tři dráty za sebou. Peťovo další cesta tak vedla k nejbližší vlakové zastávce. V této chvíli musím pokárat skupinu, která nedbala výzev trasera a pustila se dopředu se slovy, že jedou hledat cestu. Vyhlídku sice našli, ale zcela z nepochopitelných důvodů nám jeli naproti jinou cestou. Zbytek vyjížďky tak jeli osamoceně a jen díky tomu, že absolvovali již 50% trasy, jsou stále ve hře o Pilníka. Cesta z Dívčáku vedla totožnou cestou zpět. I v tuto chvíli byla zcela zbytečná slova: “Budeme se držet ve skupině všichni za traserem!” Z dvaceti členného mužstva jsem kolem bezdonáčů a dále podél Vltavy jeli již s Vítkem sami. Ostatní se rozprchli, mířili do jiných hospod. Po dojezdu k Nezamrovi bylo “béčko” dávno pryč a oslava Svatého Jiří a Pokorňákových narozenin se tak odehrávala v užším kroužku.
Hony
Nebyly nalezeny žádné obrázky
O prodlouženém víkendu, od pátku 4.5. do úterý 8.5., se někteří Nezmaři zúčastní pokusu objet Vrchařskou korunu Jižních Čech 2018. Nonstop, spaní venku, jídlo v hospodách. Přidá se někdo?
Náš plán je v pátek po práci vyrazit vlakem 16:13 směr Nová Pec. Do tmy přejezd Třístoličníku a Stožecké skály, spaní v Grandhotelu Němeček v Dobré. Pokud by se někdo chtěl přidat v sobotu ráno tak ideálně Volary. Další spaní (a body střetu pro případné účastníky) na neděli cca Strakonice, na pondělí cca Sezimovo Ústí, na úterý cca Staňkov. Pokud vše vyjde tak v úterý večer budeme končit v Loučovicích a odtud vlakem do ČB.
Plán trasy 1/2
Plán trasy 2/2
Vrcholy a další info od organizátora Lojzy najdete zde: VKJČ 2018
zdar V.
Trasa: 34 km, Kněžské Dvory, Hrdějice, borecké rokle nahoru, Hosínská zanádražka tam, kolečko po Zámostí, Hosínská zanádražka zpět, Borecké rokle dolu, Hrdějice, k Vltavě a domů
Výškové metry: 676 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema (s blahosklonně zdviženým prstem!), Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Sochy, Venca Drbout, Láďa Benhák, Koubič, Jirka Habrda
Pád: Venca Drbout třikrát – své eskapády si pochvaloval, prý už se mu to dlouho takhle pěkně třikrát nepovedlo 🙂 Zachycen též ve fotogalerii před a po, Ondra – krvavé kolénko vyprovokovalo diskuzi na téma dezinfikace – zda by bylo lepší olíznutí v hospodě přítomným psem, který ale žere hovna, nebo v hospodě přítomným Vítkem, který ale mele sračky 🙂 Eri, Bivoj, Petr Pokorný (sideflip into the nowhere), Tonda
Defekt: Nikdo. Nebo že by to odstartoval Aleš píchnutím (včely a do boltce?)
Trackmaker: Hony a částečně i Peťa Šiklů – chodící vložka “po vrstevnici”
Komentář: V průběhu času si při psaní reportů tak nějak začínám říkat, která etapa vlastně není naší klasikou… Hosínská zanádražka klasikou už myslím je, neb původní kritika, kterou schytávala (od jezdičů), se smrskla do Eriho lakonického kostatování: dnes nasranej nejsem i když je to mrdanice, protože jsem věděl, co mě čeká. A věděli to všichni, takže slovo PROČ? jsem vlastně nezaznamenal. Naopak mi přišlo, že to jde právě opačným směrem, když si Peťa Š. na cestě vzpomněl, že na endurku se dá jet i jinudy. Ano, dá. Na motorce. Na kole ta realita je jaksi trochu jiná, neb nikdo nemá v nohách několik HP (horse power). Takže to, co se na endurku zdá (a bylo tak i prezentované), že je vrstevnice, je na kole potláčání, kdy řidítka mám v úrovni hlavy a výš. Třeba mám ale jen špatnou techniku potláčání 🙂 Ale aby byl jasný můj postoj! Já nekritizuji, já CHVÁLÍM. To je prostě bajk, není to tak každé úterý a navíc to bylo jetelnější nejvíce z posledních let. Kolik přesně z toho byla skutečná jízda v sedle, ví jen Ti, co byli 🙂
O.
P.s. V závěru jsem se stavili i nezmarského filantropa Rosmíka, který nás Kozlem napojil a slíbil, že se někdy připojí. Takže já to beru jako slib a čekám, Rosmíku!
P.s. Počet pádů asi opět jako každoročně bude topem ze všech vyjížděk. Klasika 🙂
NO: V rámci okénka vědomostí nelze nezmínit, že v průběhu debaty nad typem Nezmarské oranžové se objevila spekulace Vency Drboutů, že se jedná o REAL 240, což se nám (všichni do jednoho zasvěceni do způsobu mezinárodní klasifikace barev…) moc nezdálo (Real hraje přece v bílém?), ale dnes po zásahu z míst předsednických je jasné, že se jedná o Pnatone Orange 021c. Takže až se Vás někdo bude ptát – v hospodě Ciml, nebo v kravíně Vata, jaká je to barva na našich dresech, že je tak hezká, víme odpověď!
Nebyly nalezeny žádné obrázky