Tak jsme se po roce zase odhodlali a na podzim 2018 jsme se zaregistrovali na Loudání. Trefit se přihlásit přesně 11.11. v 11 hodin 11 minut 11 vteřin a být mezi třemi nejrychlejšími se nám zase nepovedlo. Takže jsme se zase pustili do kvalifikace. Byla stejná jako loni. Zase bylo úkolem najít v maximálně 10-ti krajích po dvou rozcestnících KČT s nadmořskými výškami co nejblíž určeným, pro každý kraj jinými. Za každý metr odchylky byl jeden trestný bod. Loni nám stačilo 672 trestných bodů, tak jsme dumali, kolik toho budeme muset objet letos. Na netu jsme hledali jako diví a plánovali a plánovali. Nakoukli jsme mezi mladé a vše sdíleny v klaudu! Zase jsme tomu chtěli věnovat pokud možno co nejmíň času, tak jsme vymysleli geniální ďábelský plán. Objet deset krajů za jeden víkend a mít klid. Moc jsme nehleděli na přesnost, jen aby to bylo pokud možno lehce dosažitelné a ideálně obě kóty u sebe na jedno vysednutí z auta. Ambiciózní plán byl vyrazit v sobotu ráno, ale nakonec jsme vyrazili už v pátek. Já, Hony a Petr. Jihočeské kóty poblíž Kubovy hutě a pak směr Plzeň. Tam jsme měli domluveno ubytování na vysokoškolských kolejích a hospodu s místním průvodcem. Chtěli jsme ještě večer objet plzeňské kóty u Mýta, ale zase jsme trefili víkend s nejhorším počasím. Od pátku kalamita v Karlovarském kraji, nikdo ať tam nejezdí. My jinou možnost neměli. Už ze Šumavy až do Plzně sněžilo a silnice klouzaly, tak jsme to nechali na ráno. A pak hurá na západ, kde byly silnice komplet pod ledem. Naštěstí jsme se tam dostali v pořádku. Krásenský vrch byla ledová hora, na kole se nedalo a skoro ani pěšky. Odtud jsme jeli do Ústeckého kraje k Milešovce, pak k Unhošti ve Středočeském kraji a nakonec za Jarunem do Prahy. Tam jsem ještě objeli Pražské cedulky a pak se nakvartýrovali k Jarunovi. Večer jsme ještě probírali ty naše věci u piva a brzy ráno vstali, nabrali Stenlyho, co přijel vlakem, a vyrazili do Orlických hor pro Královehradecké kóty, pak u Orlice Pardubické a u Žďáru kóty Vysočiny. Ve Žďáru jsme Jaruna vysadili na vlak a jeli do Znojma. To už zase bylo hnusně. Teploty kolem nuly a srážky postupovaly s námi, takže teď byla kalamita pro změnu v Jihomoravském kraji. Bylo -3°C a pršelo. Na silnice klouzačka, ale nakonec jsme to ve zdraví zvládli. Za víkend najeto 1200 km, silnice nesjízdné a většinou mlha, že sme ani nic neviděli. No ale dalo to 70 trestných bodů a za víkend byla kvalifikace za námi. Jarun si něco objel se Stenlym a něco sám a měl dokonce 45 trestných bodů. Všichni jsme se nakonec s jistotou kvalifikovali. Bojovalo nás celkem 55 odvážných a první pod čarou měl pouhých 167 trestných bodů! Konkurence jde nahoru!

Nejpestřejší kvalifikaci měl tradičně Stenly. Na první 4 kóty zajel s Jarunem ještě před naším velkým výjezdem, s námi potom dal 5 krajů. Na výjezd s námi mohl až v neděli, jelikož v sobotu dal přednost oslavě narozenin přítelkyně (někdo ještě má srovnáno, co je v životě důležité 🙂  ), takže mu některé kraje chyběly. Měl plán objet plzeňské a středočeské najednou a pak ještě ústecký, aby měl také všechny kraje. Dopadlo to tako: „byl jsem v mýtě na hradu odbočka a radeč západ, pak jsem jel do vlakem do Berouna, kde jsem měl naplánovaný přesun po ose do Kladna, cestou bych vyzobl muňavu a bylo by 9 krajů. Jenže za berounem jsem si uvědomil, že nestačí jen fotka s kolem u cedulky, jako u vrchařské koruny, ale musíš mít cedulku L69, takže jsem se vrátil do Berouna, nasel papírnictví, koupil čtvrtku a fix na cedulku a vyrazil směr Kladno.“  Mě by asi trefilo, ale Stenlyho to myslím jen málo rozrušilo 🙂 . V půlce prosince měl 446 bodů za 8 krajů a později se ukázalo, že tohle by nestačilo. Ovšem 7.12. byla zveřejněna keška poblíž Soběslavi a 11.12. ji Stenly odlovil! Pěkně dojel vlakem, došel pěšky, protože na trati byla výluka a kola nebrali. Ve sněhu marně propátrával místní krmelec a až při odchodu juknul vedle pod pařez, kde ji našel! Takže už 11.12. byl na startu dřív než my! Po silvestru jsme ho doplnili, opět se podařilo kvalifikovat pěti Nezmarům. To je zázrak.

Postupné indície k trase Loudání mě postupně zarmucovali.

…už dříve bylo zveřejněno, že cíl ani start nebude ve Slaném: hurá, podíváme se někam, kde jsme ještě nebyli

…Jitušku neojedem  – neojedeme ani Petrušku –  Romanka to schytá: našel jsem jednu u Kolína, to by šlo (později druhou v Polských Beskydech, když už byla trasa venku)

…Kryštůfek Robin může kamaráda potkat: tak snad Beskydský medvídek? To bude asi bolet

…letošní Loudání Českou krajinou pouze z 52%: Sakra, že by Slovensko?!

…trasa má 828km: trochu víc než minule, o den víc by se dalo, v pondělí končit

…převýšení 37.988 m: myslí to pořadatelé vážně? To snad ani nejde natrasovat. To je průměrné převýšení 4,58%. Pro srovnání minulá Loudání byla kolem 2%. Taky jsem si v zoufalství vyhledal, že legendární Kopřivnický drtič, co sem kdysi jel v Beskydech má 2,65%. Jihočeských 100 mil s převýšením 4.200 metrů = 2,63%, Kopkovo 1000 mil s převýšením 48.058 m = 3,17%. V jihočeských poměrech by se dala jet 51 x tato trasa: výjezd od Dívčáku na Kleť a sjezd zpět 16,2km, převýšení 650m = průměrné převýšení 4,0%.  Myslel jsem si, že si pořadatelé dělají srandu. Nedokázal jsem si představit „smysluplnou“ trasu, která to udrží na 830 kilometrech.

Dále pořadatelé zveřejnili slepou trasu a další vodítko, že start a cíl jsou vzdušnou trasou vzdáleny 75 km.

Zkoušel jsem to zasadit do mapy, ale moc úspěšný jsem nebyl. I řada Loudalů zveřejňovala svoje pokusy, ale nic moc, ve hře bylo stranové převrácení a podobné fígle. Zato Loudal Joska umístil geniálně:

O velikonocích jsem si dal práci a jeho trasu naklikal do cykloserveru. Trasa sedí po značkách do nejmenších detailů. Nemusí to být úplně přesné, pořadatelé umí překvapit, ale asi to bude celkem sedět. Převýšení vypočítal cykloserver výrazně přívětivější, ale export do mapy.cz sedí přesně – délka i převýšení. I export do Garmina to potvrdil. Takže to je od pořadatelů žert, ale dost krutý. Trasa přes Oderské vrchy, Moravskoslezké Beskydy, Beskid Śląski, Oravské Beskydy, Beskid Žiwiecki zpět přes hřeben Moravskoslezkých Beskyd do Vizovic. Trasa samou divočinou, kde je málo možností koupit jídlo, vodu, dobít telofony, logery, případně spát někde v suchu. Výjezdy nemožné vyjet, sjezdy nemožné sjet. Při nepřízni počasí snad ani neprůchodné.  Letos to bude opravdu tvrdé.

Byly jsme si tedy jistí, že start je ve Velké Polomi u Ostravy. Začali jsme shánět rezervace na lístky na vlak, pěkně v předstihu, než pořadatelé zveřejní start oficiálně a míst do vlaku s kolem směr Ostrava bude nedostatek. V této chvíli ale nezbývalo než si to přiznat. Tohle nemám šanci ujet dřív než za 10 dní = sice jen 80 km denně, ale se 4000 metry převýšení. A deset dní je moc. Nemám na to čas (dovolenou) a nejspíš ani dost fyzických a asi ani psychických sil. Prostě na to nemám. Takže o velikonocích jsem se rozhodnul, že letošní Loudání bude beze mě. Po mě se vydrolil i Petr a Hony. A nevyměkli jsme jen my. Postupně se vydrolilo tolik lidí, že nyní jsou na startu všichni z kvalifikace a i další, co kvalifikaci vůbec nejeli. A i přesto není naplněn počet 60-ti startujících 🙂 . Jsem, zvědav kolik odvážných nakonec pojede a hlavně kolik dojede. Jsem pyšný, že jezdím na bajku se dvěma z nich, kteří se do tohohle dobrodružství vrhnou, a můžu jim držet palce. Jarun a Stenly startují ve středu 5.6.2019 ve 22 hod. On-line přenos bude ke zhlédnutí na loudani.cz . Borci, držím palce !!

Bajku zdar V.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Trasa: 1,6 km, Start-Studentský klub Kampa-Nezmar

Výškové metry: asi nula

Účast: Vítek, Míra Doležel, Aleš, Zdenál, Venca, Kocour, Tonda, Sochy, Hony, Petr Š., Stenley, Přemek – asi mi někdo chybí, pošlete někdo fotku

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Š.

GPS: není potřeba

Komentář: Počasí během dne a také před vyjížďkou nebylo ideální,

přesto se nás odhodlaných na startu sešlo docela dost. Okno na radaru v nás asi vyvolalo plané naděje 🙂 . Bohužel jsem nevyrazli na vyjížďku včas, kdyby jo, tak by už nebyla cesta zpět a k delší vyjížďce by asi došlo. Jelikož ale začalo cedit zrovna když jsme vyrazili, tak áčko stačilo dorazit pouze ke studentskému klubu Kampa, kde se schovali pod terasu. Béčko čekalo asi pod pátým stromem od startu, jestli to trochu nepřejde a nakonec vyrazili za áčkem. Po shledání nikdo neprojevil výraznou touhu po vyjížďce v dešti, tak sme se rozhodli jet rovnou k Nezmarovi (i tak jsme dorazili docela promočení) – alibisticky čekat, jestli to nepřejde, ale bylo víceméně jasné, že vyjížďka tím končí. Dokonce jsme měli i céčko, které ze startu ani nestihlo vyrazit a po telefonátu dojelo rovnou do hospody. U Zdendy jsme byli ještě dřív než Zdenda, který dorazil až na šestou! Podle slov jeho paní si před šichtou šel trochu schrupnout 🙂 . Ironií osudu se nad Budějicemi po šesté mezi mraky otevřelo další okénko vhodné ke krátké vyjížďce kolem komína, ale po pár pivech už nás ven vylákat nedokázalo. Jen jsme ho využili k cestě k domovu.

bajku (snad příště) zdar V.

NO: Slibujeme, že příště už nevyměkneme!

Trasa: 45 km, Švábák, Pet Cemetery, Haklák, Dasný, Hluboká nádraží, Hluboká hřiště, hluboká pomník Záviše, Hosín, Hrdějovice, Borek, zelená do Červeného Újezdce, šotolinama zpátky, Úsilné, Nezmar

Výškové metry: ??? m

Účast: Bivoj, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Venca, Eri, Koubič, Kocour, Majkl. Během vyjížďky jsem napočítal 14 lidí, tak jeden chybí. A to je Sochy, omlouvám se.

Pád: Pavel T. poklekl při překonávání potůčku, ostatní se báli lehnou si do bahna

Defekt: nikdo

Trackmaker: Vítek S.

GPS: má někdo?

Komentář: Měli jsme podobné počasí jako minule. V předešlých dnech pršelo, během dne taky a i těsně před vyjížďkou a déšť hrozil i během vyjížďky. Jako nejvhodnější – nejsusší směr byl vyhodnocen severovýchod. Minulá vyjížďka byla od šesti do půl desáté a my jsme navázali tam, kde jsme o týden dřív skončili a pokračovali dále po směru hodinových ručiček od devíti do čtvrt na dvě. Ještě dva deštivé úterky a objedeme celé Budějice. Po cestě jsme si užili hajlajty – traverz pod kolejemi mezi Hlubokou a Hosínem, výhled nad Hosínem, Borecká rokle, …. Adrenalin nám zvedal zejména kluzký povrch a provoz na trati Budějovice – Praha, do kterého jsme se omylem připletli. Větráku, nešlo by troubit trochu víc potichu? Na závěr bylo v plánu jet ještě z Červeného Újezdce na Vávru, ale už se nám krátil čas a tenhle úsek, jak všichni víme, je bahnitý i za suchého léta, tak jsem to obrátili do klubovny. Půlka Mojského lesa je vykácená a zbytek lehnul větrem, takže už se nejezdí lesem, ale spíš po holinách. Pořád je to stále samá šotolina, ale kde byla pěšinka, je teď rozvoraná cesta od traktorů. Bajkově ještě méně přívětivé než dosud. Jen jsou tam teď docela pěkné výhledy do kraje :).

Až do hospody nás tradičně dorazilo méně, ale byli jsme doplněni Větrákem a předsedou – ten se trochu durdil, že sme mu nereagovali na viber, že má zpoždění a nedali mu vědět kam se jede. V rámci startovní horečky bohužel už nikdo viber nečetl, tak si dal vyjížďku sólo. Vlastně nevíme co nám v hospodě chtěl, protože přišel, ani si nesednul a zase odešel. Jediné rozumné vysvětlení je, že potřeboval zabít čas, aby pak mohl říct, že na dopsání reportu z noční vyjížďky nemá čas :). A ještě jedna zajímavá věc se udála. Když jsme se všichni zvedali k odchodu, tak Bivoj se Zdenálem, že ještě posedí. Přece jen to mají nejdál, tak se asi museli vzájemně politovat a na odchod se víc připravit. K jejich cti musím dosvědčit, že byli výjimečně zodpovědní. Než aby si zraňovali centrum rovnováhy dalšíma pivama, tak pili nealko!! Když Zdenda v půl jedenácté přijat objednávku na dvě nealka, tak měl tak překvapený výraz, jaký jsem u něj ještě neviděl 🙂

bajku zdar V.

NO: Pivo neprospívá tréninku a postavě, ale jeho užíváním se řada věcí vyřeší.

Trasa: 42 km, Malák, modrá do Roudného, pod Heřmaň k rechlím, Plav, přes dálnici po koněspřežce Na Doly, děcák Boršov, Březí, podél Vltavy, pomník letce, Černej Dub, dvůr Koroseky, kolečko u Lipí, Kaliště, “trailík” v Boru, pumptrack na Máji a dom

Výškové metry: 546 m

Účast: A: Ondra, Bivoj, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Venca, Petr Šikl, Eri, Koubič, Víťa Kořínek, Kocour, Honza Mašek, Honza D., Míra Dvořák, Tonda, Vláďa

Pád: nikdo

Defekt: Petr Šikl double impact – jednou řetěz přetrhl a jednou ho zarval za kazetu – býčí síla! Eri – kdo dofukuje bezdušáky, má ho tam 🙂

Trackmaker: Ondra

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/honymari/5cdb030be883bf176fd7a844

Komentář:

… a na ní se zélená a na ní se zélenáá travička, když se jel po ní jedenkrát …

 jedenkrát ne, po cestičkách této úterní vyjíždky sme jeli už stokrát. Vlastně každou vyjížďku vyburcovaní na začátku nebo utahaní na konci. Hrozící déšť nás totiž nepustil do větší dálek, potřebovali jsme mít možnost prchnou do hospody, kdyby sme promokli. A tak nás Ondra motal kolem komína, a my za ním táhly jak ty jeho krysy a byl to bajk, dobrý jako kdysi. Opět jsme se přesvědčili, že i na dohled krajskému městu je překvapivě pěkný bajkový terén a i stokrát jetá pěšinka dokáže potěšit – sjezd od Heřmaně k Malši a traverz k Plavu, pěšinka kolem kolejí u Kameňáku, …  a také prověřit. Známé úseky by se dali zařadit do budějcké bajkové maturity – lávka cestou do Roudného, výjezd k pilotovi, … Prostě to nebyla znouzecnost, ale rodinné stříbro. Slibované trejlíky v Boru se sice nedostavili – prý jsem chtěli, ale netrefili 🙂 – ale nakonec jsem na Máji trefili nejen pomník Rudoarmějcům (podle pamětníků to prý za komančů vypadalo jinak) ale také bikepark, kde jsme se dorazili.

Jako už mnohokrát nám ale počasí přálo a pršet začalo až na dvorku u Zdendy. Zmokli tedy jen ti, co klubovnu opustili předčasně – po desáté už nepršelo 🙂 .

bajku zdar V.

NO:

Trasa: 42 km, Švábák, oběšenec, Třebín, Kaliště, nad Lipí, osm koleček po Kluku, Vrábče zastávka, Závraty a po taškách domů

Výškové metry: 1.026 m

Účast: A: Ondra, Bivoj, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Víčko, Venca, Petr Šikl, Eri, Majkl, Vláďa Řehoř, Koubič, Ondra Míka, Venca Drbout, Michal J. B: Kocour, Honza A., Honza Mašek, Honza D., Míra Dvořák, Tonda, Vláďa

Pád: Ondra M. double impact

Defekt: Nikdo

Trackmaker: Zdenál

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Ačkoli nepatřím k vyznavačům Kluka (Kletě na bajku ještě méně!) již cestou z domova jsem si říkal, že jsme tam letos ještě nebyli… Zvnitřnil jsem si proto „umělou natěšenost na Kluka“ a na Startu jsem sám nejen vyzval Zdenála, aby tam trasoval, ale i počas nezvykle dlouhého působení v onom oblíbeném masivu jsem zůstal dobře naladěn. První dva výjezdy úplně od spodu až nahoru brali s klidem všichni, takhle to přeci bývá, u třetího se začaly ozývat otazníky a při oznámení čtvrtého výjezdu se zatmělo před očima i mě – s předem zvnitřněnou natěšeností 😉 Naštěstí byl ale čtvrtý výjezd naplánován zelenou ze Slavče a tu jsem na 29´´ bicyklu ještě nejel. K tomu už jsem si od doby koupě říkal, jestli by právě materiálová změna nemohla být tím rozdílem, který mě dostane nahoru bez šlápnutí, neb na 26´´ jsem už měl kolikrát našlápnuto… a nakonec si opravdu i šlápl… Úvahama o špatném načasování až po třech únavných výjezdech jsem si v hlavě předvyrobil omluvu neúspěchu a jal se stoupat. A voilá…: rozdílem JE skutečně materiál! Samozřejmě že jsem nebyl sám, kdo vyjel a tak jsem si i vyslechl rozhovor Eriho, Honyho a Venouše, že jako ten kopec vlastně moc těžkej není, za sucha už vůbec atp. Je těžkej, hoši, je! A to i když bylo krásně sucho. Konec konců tacháčem vyplivlá data 23% kořenové stoupání mluví sama za sebe.

O.

P.s. Na zpáteční cestě po taškách prohlásil Venda, že se hlavně nesmí vytratit vášeň a začal dřít podlahu. No a nebyl sám (znáte ty Eriho šibalský očka „kdo z koho“?). Já ale vytasil své jediné umění na kole (čuchání k p…..) a s vypětím všech sil mi vláček, co nikde nestaví, neujel J Snad na tom budu někdy tak, kdy budu moct předvést i jinou, než tuto mou silnou stránku!

NO: Okénko dnes věnuji vášnivému Vendovi a všem loudalům, stomílařům, tisícmílařům, polo ironmanům a dalším nadšencům.

„Jako člověk se posouváte tehdy, když vystoupíte ze své komfortní zóny.“ Percy Cerutty

 

Trasa: ? km, Čína, Škodovka, Rudolfov, kolečko pod Mrhalem, pokus o trail pod Babou, Florida…..Klauda, pokus o trail směr Libnič, kolečko nad Libničí, Dobrá voda, Kyselá voda … 10° Budvar v Nemanicích na hřišti

Výškové metry:  ? m

Účast: A: Ondra, Bivoj, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Kory, Zdenál, Venca, Majkl, Stanley, Koubič, Kocour, Tonda, Honza A., Honza Mašek,

Pád: Venouš – sportovně bez výmluv přiznal

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra, Vítek

GPS: asi není

Komentář: Na vyjížďce došlo ke kuriosnímu mocenskému konfliktu, který byl vyjednavačsky po Nezmarsku zažehnán. O co šlo? Úbočí Baby nad Rudolfovem se stalo obětí nedokončené lesní těžby – a ano, z nádherného okruhu s trailem a super sjezdem na leta nebude nic, grrr. Podřezané, nevytěžené stromy vytvořily dilema: “Kudy?” Já, jako trasér, jsem pro obejití zvolil dolní variantu a svéhlava Vítek nedbaje svatého pravidla “řídíme se podle traséra” se rozhodl, že jednodušší bude cesta horem, a strhl i ostatní ovečky (zn. Bééééé) takže jsme polom obcházeli každý jinudy abychom se na konci polomu setkali na stejném místě. Já jsem tuto hrubou nekázeň již z preventivních důvodů odměnil neuznáním vyjížďky pro všechny kromě mě 🙂 na což stádečko zareagovalo bezprecedentní degradací traséra ex tunc (rozuměj: od tehdy než jsme se rozdělili) a jako jedinému pro nekázeň (sic!) neuznali vyjížďku mě! Já, neplatně degradovaný trasér, jsem však za vědomí, že za dalších 5 minut se odpojuji, neb musím dříve domů, projevil nebývalou vstřícnost a opět jsem douznal ostatním účast a bylo po sporu 🙂 

O.

 

Družstvo poté, co pohrozilo, že traséra odvolá a on, místo toho, aby pozitivně reagoval na konstruktivní kritiku, nás nechal samotné, ať sami ukážeme, co umíme, bylo chvíli zmatené. (Kolik asi páťáků by na přijímačkách poznalo, jestli je tahle věta gramaticky správně (já to tedy určitě nevím) a zvládlo jeji větný rozbor?) Pak jsme si řekli, že přejedem čtyřproudovku na Lišov a pomotáme se směrem na Libnič. Chtěli jsem trefit trejlík podél potoka, ale zdálo se to jako nemožné. Nejdřív jsme bloudili lesem nelesem. Pak jsme objevili v lese zarostlý výrazný násep, snad bývalá hráz rybníka, snad násep lesní dráhy? Každopádně se po něm pěkně jelo (Míra předvedl super trik sjezd prudkého svahu po předním kole, který oproti očekávání všech sledujících pádem neskončil) a nakonec i ten trejlík jsme potkali, upřímně spíš zázrakem. Ještě jsme si dali kolečko nad Libničí a pak jeli po kořenovce směr Borek a přes Úsilné do ČB. Debata kam do hospody byla tak vypjatá, že jsem se rozhodli to projednat v Nemanicích na hřišti (pouze jedno pivo). Zájmy družstva tříštila  zejména večerní Májka a pálení čarodejnic. Největší skupinka (Rožnov + Bivoj) skončila ještě ve Šnitu, ale spíš ze soucitu. Rožnov mířil na Májku do Rožnova respektive mezi tratě, a bylo nám líto pustit Bivoje domů jen s jedním pivem, tak jsme si s ním dali ještě jedno a snažili se ho přemluvit, ať jede s náma. To ale nebyla úplně lukrativní nabídka pro někoho, kdo míří do Dubného, tak jsme se definitivně rozpadli a jeli si každý po svým.

V.

 

NZ: A když už je ten lásky čas, pojďme po čase do oblasti něhy!

 

Dojat vším co je láska 
k Tobě se přimykám 
smuten vším co je láska 
před Tebou utíkám 

Překvapen vším co je láska 
mlčím ve střehu 
churav vším co je láska 
soužím se pro něhu 

Poražen vším co je láska 
u věrných noci úst 
opuštěn vším co je láska

až k sobě budu růst

 

 

Termín: 21.-23.6.2019

Lokalita: Klínovec

Organizace: Pavel Tíkal

 

Sepsal jsem seznam tech, co se k tomu vyjádřili.

Pokud jste se tam někdo nenašel a chcete se přidat, případně jste se našel v jiné skupince než chcete být, tak se ozvěte.

Kdo se neozval, je automaticky ve skupině nejedu.

Zdar V.

 

Potvrdili termín = jsou přihlášení = bude jim zajištěno ubytování:

Pavel T.

Petr Š.

Vítek S.

Zdenál

Hony

Eri

Kocour

Bivoj

Kory

Míra Doležel

Vláďa Řehoř

Petr Podhola + kamarád

 

Termín nevyhovuje = nejedou:

Aleš P.

Ondra L.

Stenley

Venca K.

Přemek

 

Trasa:  32 km (psal Aleš, tak ňák to mohlo bejt), Špačků, Hodějovice, Srubec, Švajce, Dobrá Voda, Pohůrka

Výškové metry:  700 m (psal Aleš, nevěřím mu, ale lepší údaj nemám)

Účast: Přema, Pavel Tíkal, Vítek, Aleš, Zdenál, Venca, Petr Šikl, Stenley

Pád: nikoho jsem neviděl

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Š.

GPS: měřil někdo?

Komentář: Áčko bylo na Malorce a Béčko nedorazilo, takže do Céčka nás moc nezbylo. Tak málo bikerů na startu jsem už dlouho neviděl. Aleš nám všem před vyjížďkou pogratuloval, protože tím se lámal pilník a někdo z nás to být musí!! Vrátili jsme se ke kořenům a sjížděli Lišovký práh od Hodějovic k Dobré vodě. Technické cestičky, pro pár lidí krásně poježděníčko. Jen kdyby tolik nefučelo. Na otevřených cestách nás to skoro sundávalo z kol. V lese spoustu čerstvě polámaných větví a padlých stromů. Přema dokonce přísahal, že krátce po tom, co naposledy zahlédnul Stenlyho, slyšel praskání těsně za sebou. Před závěrem se odpojil i Aleš a jelikož jsme nechtěli Zdenála trápit cestou do hospody a zpět (což by mu ujeté kilometry za celou vyjížďku zdvojnásobilo), tak jsem skončili v hospodě Septim na Pohůrce. Tam jsme prý měli ujeto 22 km! Kurz aber intenziv! No a zpátky do města to přes tech 30 snad dalo.

Do hospody dorazil Ondra Míka na veteránské silničce, že se mu narodil syn a jestli se s ním nechceme napít. Naštěstí netrval na tom, že utratí celý budget určený původně pro víc Nezmarů, než jsme byli my 4 poslední. Tak hodně zdraví a ať se potomkovi daří!

V.

P.S. sme si řekli, že je nejvyšší čas projednat jarní výjezdní zasedání, prohlásili jsme se za usnášení schopné a vybrali:

Termín: 21.-23.6.2019

Lokalita: Klínovec

Organizace: Pavel Tíkal