19 ledna, 2014 | 
Author: V sobotu nám Lipno dalo opět poznat další svou tvář a brusení nabylo zase jiné dimenze. Ráno odřekl účast Džony dík nočním horečkám a tak se musel Honza chtě nechtě vydat na mnou půjčených kanadách. Svoje nemá a tak jsem mu půjčil moje. Větu při půjčení: “Já už kanady, když už mám nordiky, moc používat nebudu”, jsem ale vyslovovat neměl… V Černé jsem po výstupu z auta zjistili, že je dost mlha, ale nevěřili jsme jak moc to bude hrát roli 🙂 Vypadali jsme asi zkušeně a tak jsme na sebe nabalili ještě jednu paní z Prahy, která nám řekla, že by se sama bála 😮 Vidět bylo asi na 3 metry a byl to opravdu zvláští pocit, bruslit v bílé tmě. Chtěli jsme jet na Horní Planou, takže jsme namířili z Hůrky +/- doprava na Tajvan a jedem. Tu fotka, tam fotka, tu hledání vhodného místa k překonání praskliny a najednou se z ničeho nic před náma objevil břeh. Jenže z opačné strany než měl bejt. Dotaz na Ondru, zda jedem správně na severozápad byl zodpovězen odpovědí: Na jih. Vůbec jsme nevěděli, kde jsme a vytáhla nás až mapa s polohou na Onrovo chytrém (!!!) telefonu. Kousek od Dolní Vltavice jsme obrátili a poslušně kolem břehu začali jet kam jsme původně chtěli… To, že bylo lehké se ztratit, dokazují zážitky ice-plachetnic – při pouhém přejíždění ze startu zrušeného závodu do přístavu se závodníci poztráceli a ještě po západu slunce byli 3 pohřešovaní – ano a opravdu tehdy byla skutečně potřebná pomoc PČR, hasičů a vodní záchrané služby 😉 (vice o tomto “bezpečném” sportu a sobotní taškařici v článku: Drama na Lipně http://www.iregata.cz/news/dn-drama-na-lipne/ ). Mlha se rozpustila jen na pár okamžiků před polednem a tak jsme udělali pár fotek zrcadlově mramorového ledu a zamrzlé srnky (chudák, zřejmě neměla “švédské bodce”) a dojeli do Planý k přívozu. Tehdy jsem si uvědomil, co je to za svobodu, mít půjčenou věc. Honza vyhodnotil přezouvání (boty měl!!! v baťohu) jako zbytečnou věc a jal se k mým bruslím chovat jako k univerzální obuvi na všechny povrchy. Za Planou byl sněholed dost na pikaču, my s Ondrou jsme dík nordikům obstojně bruslili, Honza jen šel/popobíhal, válel se a nadával. Ani srandu jsme si z něj raději nedělali. Po doražení do Pece jsem měl plán vyjet vltavským luhem až do Černého Kříže a byla se mnou řeč asi tak, jak když máš dostat Vítka s bajkem na silnici… Chlapci ale byli celkem odolní a expedice, která zvolna ztrácela přídomek „bruslařská“, se jim líbila. Bruslení na zamrzlých okrajích řeky bylo čím dál tím méně a museli jsme často přecházet (Honza už možnost přezouvání úplně vyřadil z úvah) a byla to celkem prča. Pochoďáček za sluníčka a tepla, které nám i rukavice sundalo, sem tam sklouznutí a obdivování krás 1. zóny Národního parku. Honzovi zřejmě bruslení chybělo, takže dával i kreace na zamrzlém sněholedu na dvorku jedné chaty, v kdejaké tůňce a my jen se sundanýma bruslema s úsměvem přihlíželi. Poté, co bylo jasné, že ledu nepřibude a propad jsem se i já (nohou, po kotník!), jsme se rozhodli, že přeťapkáme 200 metrů luhem ke slepému rameni Vltavy, po kterém se vrátíme dom. Jaké bylo ale zjištění, že na slepém rameni není nejen led, ale ani voda. Tak jsme pokračovali korytem řeky, až se voda objevila 🙂 Za častého prolejzání křovin (slepé rameno byla spíše soustava nepropojených tůní) a přeskakování bahnitých úseků dokončili „bruslařskou“ expedici zdárně zpět do Pece. Honza se už v úseku Pec – Planá nechtěl projít 🙁 na rozbředlém ledu tak jsme v Marlinu počkali na vlak, který nás dovezl do Černé. A v kontextu celého dne jediným možným vyústěním půjčovací anabáze bylo, že Honza ve vlaku brusle zapoměl a na ztrátách na nálezech se neobjevili… Dík bro, slovy Ondry: Nejlepším teréňákem je jakékoli služební auto!
O.
Trasa: 34 km, po nábřeží k Voříškárně, garáže, zdem kolem Bosche, Hrdějovice, Borek, lesem k Ortům, přejezd do Mojského lesa, dobytí jeho pomyslného vrcholu, motanice křížem krážem, Červený Újezdec, Jelmo, po louce a přes kořenovku do Úsilného, kolem Čertíka do Perly.
Účast: Honza Mareš, Pavel Samec, Pavel Kosař, Petr Šikl, Vítek Sirotek
Pád:
Defekt:
Trackmaker: Pavel Kosař
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/3tqul0gdq4rbpm5u
Počasí: sucho, 0°C
Komentář: Po jedenácti nočních vyjížďkách to vypadá, že se nám zformovala základní skupina pěti nadšenců, kteří se rozhodli pokračovat v tradici úterních vyjížděk i během zimního období. Občas se sice někdo přidá, ale nejedená se zrovna o žádnou pravidelnost. Je to škoda, protože opravdu každá noční vyjížďka je něčím zajímavá a zaměřená například jako jedenáctá Kocourovským směrem do rychlých šotolin Mojského lesa, hraničícím s prvky spinningu. Je vidět, že jsme na sebe tvrdí, a tak to má být. Jakékoliv pochybnosti o volbě závěrečného posezení u piva rozhodl zlatavý mok sám. Ke Zdendovi se nejelo i navzdory Šiklínovo námitkám, že Zdenda se na nás těší. Perla to jistila a kroužek jak by smet.
Trasa: 31 km, okolo Vltavy na Meťák, Děkanské pole, pěšinou kolem kolejí na Včelnou, k vodárně, vrchol Včelné, dolů parádní stezkou k zastávce Kameňák, podél kolejí, lesem na Plav, kolem řeky, Heřman, Vidov, po červené podél Malše středem města do Perly
Účast: Honza Mareš, Pavel Samec, Pavel Kosař, Petr Novotný, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Odra Ludvík
Pád:
Defekt:
Trackmaker: Pavel Kosař
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/3r46t6s2un8q425p
Počasí: sucho, 5°C
Komentář: První společná novoroční vyjížďka!
Po pravdivé a nic nezamlčující reportáži o Silvestrovském výletě, se pravda, přihlášky na sobotní bruslení zrovna nehrnuly ;-), ale nakonec dva (Eri s Honzou), kteří uvěřili že pravdu mám já a ne poplašné zprávy neznalců v televizi, v rádiu a na iHeute, myslím nelitovali. Vlastně to bylo ve výsledku nejlepší i pro samotný výlet, neb i Honza si půjčil nordicy od Ondry Míků a nikdo na kanadách naše tempo nebrzdil. Klucka byli zpočátku celkem vyplašený a dalo by se říci i přenérvózní (hlavně Honza: “Solo per esperti! Solo per esperti!”), ale když si poněkolikáté empiricky ověřili správnost tezí, co je a není nebezpečné a na co si dát pozor, výlet už probíhal v radosti a euforii. Obleva mocnosti ledu neubrala ani o píď (opět pravidelně testováno testovací holí a stabilně s mocností nad 10 cm) a slabounká vrstvička vody jízdu jen zrychlila a zkvalitnila (voda “maže”). Zrcadlo na úseku Frymburk – Horní Planá občas měnilo barvu od černé až po bílé “Pamukale” a bylo přerušováno jen občasnou bariérovou prasklinou, kterou jsme překonávali krokem či na efekt skokem. V Horní Plané jsme se ještě necítili na bruslení po vodě (mělo však ještě přijít) a tak jsme dali přednost přívozu a pěšky přešli do části Lipna k Nové Peci kde byl led o poznání horší a na kanadách problematicky bruslitelný. Nordicy to však zvládly v pohodě a za Novou Pecí nás příroda nechala nakouknout ještě na začátek Vltavského luhu (1. zóna národního parku), kde to bylo vedle tekoucí vody poněkud jiné pobrusleníčko. Při zpáteční cestě nám chvilkový deštíček 🙂 dal vzpomenout na Ježíše, neb naposledy to byl právě on, kdo chodil po vodě! Romantika zrcadlového odlesku realitynabídla mnoho úchvatného: zapadající slunko, sledování závodů ice-plachetnic, Eri dvakrát, Honza dvakrát… Nevšední zážitek, který ani silný protivítr na posledních deseti kilometrech nedokázal přebít. Celkem jsme ujeli 60 kilometrů, ve Frymbáči jsme byli ve dvě a ještě si dali před zpáteční cestou pivko na spláchnutí zážitků.
O.
Na Silvestra jsme s Džonym shromáždili dostatek spolehlivých informací o tom, že je Lipno bruslitelné, což vzhledem k teplotám bylo poněkud překvapivé zjištění, a tak jsme ještě nalákali Aleše a v 8.30 jsme se sešli na Hůrce. Džony přivez druhé nordické brusle, které půjčil Alešovi, takže nikdo na kanadách nás nezdržoval a mohli jsme vyrazit. Před startem jsem pověsil Džonymu na krk své druhé vyprošťovací bodce, což se záhy ukázalo jako správné rozhodnutí. Led jsme důkladně prozkoumali a jeho tloušťka byla až překvapující – na žádném místě jsme led holí Gandalfa bílého ani na opakovaný pokus neprorazili (tj více než 10 cm) a kvalita ledu mohla místy soupeřit se zrcadlem. Opojeni rychostí, slunéčkem a romantikou jsme vesele fotili ledové krásy, bariérové zlomy, zajeli se kouknout do zátoky na potůček a zurčící vodu, trénovali jízdu ve vláčku za sebou a hýkali radostí nad povedeným výletem, vzdor některým pochybovačným škarohlídům. Po 17 km bezproblémového bruslení, ale má pozornost sledování břehu (vtok potoků) polevila a ve spojení se smůlou smůlovatou výběru trasy jsme najeli těsně ke břehu u Frýdavy naproti Frymburku, kde se vlévá do Lipna potok, což nám připravilo menší překvapení. Má první myšlenka poté, co mé oči koukali na sluníčko skrz zelenou vodu, byla: “Ty vole, dyť já jsem ve vodě a plavu!” Vůbec jsem to nečekal a pár okamžiků ani nechápal. Pak se však nastartovala automatika a jako robot jsem začal konat: 1) obrátit se a mrožit se do míst odkud jsem přijel (tam je jisté, že bude led co mě udržel) – splněno. 2) vytáhnout bodce seknout je do ledu a přitáhnout se – splněno 3) vzepřít se na loktech – splněno, leč led je příliš tenký a prolamuje se 4) opakovat akci s bodcema – splněno a už jsem byl půl tělem na ledě. V ten okamžik byla automatika vypnuta a opět se ve mě probudila od přírody veselá a laškovná povaha a začal jsem hulákat na Džonyho: “Tak to kurwa aspoň foť, ať z toho něco mám :-)” Džonyho a Aleše jsem totiž neviděl. Když už jsem byl na ledě, tak slyším za mnou hluk – otočím se a k mému překvapení se Aleš mroží také. Jenže bez bodců mu pacinky na ledě jaksi klouzají a tak Džony místo toho aby fotil (sic!), se ne zrovna vhodným způsobem (po čtyřech), přibližuje k Alešovi a podává mu bodce. Alešovo úkon s bodcema trvá jen málo sekund – a je na ledě též. Přibíhají hasiči a potápěči, kteří měli ve Frymburku ledové cvičení, v hospodě ve Frymburku nám dávají čaj a teplé deky, doktor který je přítomen na cvičení, mi lepí o led rozříznutej rypák a sděluje mi, že to je na šití. Pak nás s Alešem odvezou do Černý (Džony si to dobruslí) a my odjíždíme do CB, kde navštěvuji traumačku a dva stehy s výsměchem ošetřujícího lékaře historku končí.
Poučení z krizového vývoje: 1) Bez bodců ani ránu (lze však nahradit i provázekm spojenýma šroubovákama)
2) !!!! Je nutno prostudovat předem mapu, kde jsou potoky a těmto místem se vyhnout. !!!!
3) obecně je bezpečnější jezdit veprostřed než u břehu (úsměvné, leč pravdivé)
O.
P. s. Foto záznam je zde: https://www.dropbox.com/sc/fwoa2356ndzhbvo/7cmN0dcJ49
Záznam trasy je zde: http://connect.garmin.com/activity/422223431
Důkaz že jsme se dostali i do historek na bruslařských stránkách, je zde: http://brusleni.e-zpravy.cz/diskuse_article.php?id=437
P.s. Když jsem se ptal Aleše na to, co byla jeho první myšlenka po proboření, tak mi odpověděl, že si sobě řek: “Jo tak takhle to končí…” Tomu jsme se v autě s chutí zasmáli.
P.s. Ať je to tak nebo tak, Lipno je zamrzlé bezpečně celé, o víkendu se tam chystám znova, takže začínám přijímat přihlášky a Džony vzkazuje: “Když spadneš na kole, tak na něm taky přece nepřestaneš jezdit” (byl tam na Novej rok na bruslích s tatíkem mu ukázat, jaké zažil dobrodružství)
S několika denním odstupem ještě připojuji midiálné odlesk celé záležitosti:
Trasa: 35 km, po pravém břehu Vltavy na Hlubokou, klička k vyhlídce na řeku, nahoru k myslivně, sjezd lesem, zpět na Hlubokou, sjezdařská dráha, horem po červené k zámeckému parku, sjezd k mostu, nahoru lesem k Eriho rokli, Hosín, kostel, lesem do Hrdějovic, lesem na Borek, Mojský les, Úsilné, okolo Čertíka na vánoční posezení v Džin baru.
Účast: Honza Mareš, Pavel Samec
Pád:
Defekt:
Trackmaker: Honza Mareš
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/ehmue3r4i6vfu903
Počasí: sucho, 0°C
Komentář: Půlnoční vyjížďku jsme zahájili tradičně u Hocha. Šťastnou cestu a svátky přijel popřát Pavel Kosař, ale na cestu jsme vyrazili ve dvou – Hony a Samík. Cestou jsme si hezky povídali, potrápili se ve stoupání a sjezdech, dostali požehnání na půlnoční mši – pravda mezi dveřmi kostela a v poslední minutě – neuvěřitelný timing a závěrem vše oslavili ve dvou. Samíku bylo to super – díky. Důstojné zakončení roku 2013.
Příští NIGHT RIDE – Silvestra vynecháme, ale 07.01.2014 opět u Hocha.
Šťastný Nový rok 2014.
Trasa: 29 km, Šindlák, U hada, Mokré, zadem na Nové Homole a Černý Dub, k Pilotovi, kolem Vltavy přes Boršov na Včelnou, k vodárně, dolů ke kolejím a pěšinou střídavě pravá-levá-pravá, kolem Majkla, k Malši a konečná v Perle.
Účast: Honza Mareš, Pavel Kosař, Pavel Samec, Lojza
Pád:
Defekt:
Trackmaker: Pavel Kosař
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/9kse3junaoiva0pn
Počasí: jinovatka, -3°C
Komentář: Rovinatá vyjížďka vesměs po lesních pěšinách, technické pasáže, žádné otálení. Rychle, efektivně, nekompromisně. Zmrzlý ojíněný terén. Doslova se všemi významy “Cool”.
Příští půlnoční NIGHT RIDE 24.12.2013 start 23:00 hod od Hocha. Plánovaná trasa směr Hosín – půlnoční v kostele.
Trasa: 26 km, směr Čína, blátem za Škodovkou, Adamov, Jivno, motanice lesem po Kosíkovo stezičkách, Rudolfov, schody, okolo Kačera, Vrátem a z nádraží přímo rovnou lajnou do Perly.
Účast: Petr Šikl, Vítek Sirotek, Honza Mareš, Pavel Kosař, Pavel Samec, Aleš Peterka
Pád:
Defekt: Honza Mareš – nedobil si baterie
Trackmaker: Pavel Kosař
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/2bg2rt7gbuoqviec
Počasí: po dešti, +5°C
Komentář: Opět bylo rozšířeno pole nadšenců pro noční bikování, a sice Alešem. Teplejší, zato vlhčí vyjížďku jsem zakončily v Perle. Tam dorazil i Ondra aby nás potěšil svou přítomností. Omlouvám se předem, ale nenapadá mne nic než komentář: “Hodně keců a málo muziky.” Myšleno – rád by se s námi viděl, ale jezdit mimo hlavní sezonu se mu nechce. Chybí prý motivace. To ale neví, že v noci je vše úplně jinak. Ondro, konečně si to vyzkoušej a uvidíš, že si to světlo koupíš a přidáš se.
Mimochodem, byl domluven NIGHT RIDE na 24.12.2013 a to sice jako půlnoční. Start ve 23:00 hod u Hocha.
Příští NIGHT RIDE 17.12.2013 startuje klasicky v 17:30 hod od Hocha.