23 května, 2017 | 
Author: O víkendu 13.-14.5.2017 se konalo interregionální soustředění za účasti pražských es.
Trasa, sobota : 150 km, Roudné, Římov, Ločenice, Trhové Sviny, Čížkrajice, Žumberk, Žár, Svébohy, Horní Stropnice, Šejby, Harbach, Lauterbach, Nebelstein, Rossbruck, Harbach, Mandelstein, Heinrichs bei Weitra, Pyhrabruck, Nové Hrady, Byňov, Šalmanovice, Jílovice, Hluboká u Borovan, Vrcov, Ledenice, Zaliny, Kaliště a domů
Trasa, neděle: 135 km, Štěkře, Černice, Mojné, Zubčická Lhotka, Kozí Pláň, Poluška, Rožmitál, Zátoň, Branná, Suš, Větřní, Kájov, Červeňák, do Kleti, Křemže, Bohouškovická myslivna, Jankov, Čakov, Dubné a domů
Účast, sobota : Ondra, Aleš, Petr Pokorný, Zdenál, Džony, Jenda
Účast, neděle: Ondra, Hegy, Džony, Jenda
Trackmaker: Ondra
GPS: sobota, neděle (soubory gpx ke stažení)
Komentář: Sobotní rozumný srázek 9:30 byl víceméně dodržen a v sedmi jsme vyrazili vstříc asfaltovému dobrodružství. Předpověď počasí si každý vyložil po svém, někdo jel krátká/krátká, ti informovaní s návleky, ti přeinformovaní dlouhá/dlouhá+větrovka. Tempo pohoda, žádná časovka, spíš ale stíhačka-honili jsme stále jeden mrak. U Římova jsme do něj dokonce na minutku vjeli a v tom okamžiku vylezla jakási přerostlá zmoklá slepice ze křoví (výškou spíš tedy pštros), a on to Větrák se svými kámoši 🙂 Naštěstí přesně v tom okamžiku zase přestalo, takže dlouhodobý problém nebyla voda shora, ale zespoda. Na lepší časy se blýskat nemělo, naopak hrozilo, že se začně blýskat. Opustil nás v ten moment sice nejlépe oblečený, přesto promočený Vlasta-Alešovo kámík. V Žumberku si Džony odfajfkoval “visited” a tešil se na slíbený další pivovar Jílovice, neb se trasa kvůli počasí měla měnit. To by ale nebyl Nezmar team, toho bohdá nebude, aby se trasa měnila jen kvůli počasí. Tak jsme objeli mrak přes Žár a sprintem šup do hospody ve Stropnici. Pobyt zpříjemnila pečená kachnička s drbáky a zelím, za kterou nám Ondra vyčinil (že nás to prej skolí a budeme na cestě pykat) a objednal si vepřoknedlozelo (prý podstatně dietnější 🙂 ), došlo i na palačinku. Mrak poodešel a tak jsme vyrazili, pár kapek ještě spadlo, ale Rakousko už nás vítalo zalité sluncem. Výživný výjezd na Nebelstein a pro cvik pak ještě Mandelstein, škoda jen, že ty sjezdy se nedaly pustit. Další přeháňku jsme přečkali na celnici Pyhrabruck, kam jsme opět (už deštěm) dospurtovali. Cesta krásným českým krajem domů pak už byla spíš za odměnu, bonusem pak Jílovická jedenáctka. Pražáci byli vzati ještě na vyhlídku nad město (Dubičák), Petr P. se Zdenálem se málem dostali do konfliktu s mladým (kdoví zda ne mladistvým) řidičem plně obsazeného po domácku nastříkaného vytuněného pekáče VW polo, který si potřeboval namastit ego a na mokré silnici nás málem (a hlavně schválně) za vydatného troubení poslal při sjezdu k Emauzím do škarpy. Jak propastný rozdíl v chování účastníků silničního provozu u nás a za hranicemi… 🙁
Nedělní etapa vedla výhradně českou krajinou, byla deštivější, kratší, ale kopcovitější. Těžký výjezd na Polušku, horem dolem kopci pravého břehu vltavského kaňonu kolem Rožmitálu, padák k řece, obídek v Branné (3 x dražší a 2 x horší než v sobotu), horem dolem kopci levého břehu, přetnutí státovky v Kájově, výjezd do masivu Kleti (ale ne na vrchol), spadnutí do Křemže. Náročnost trasy co do fyziky umocnily horší kvalita povrchu, hlavně pak mokro zespoda i shora. Mentálně unaveným domestikům pana Ondry, který trasoval z háku, držíc do té doby wattovou kázeň, bouchly za Klukem saze a po více než kilíčku v nohou proletěli jeden z měřených úseků (aplikace strava) u Dubnýho jen o 3 vteřiny pomaleji, než je rekord trati. No, pěkné rozloučeníčko s jihočeskou krajinou, nad kterou se celý víkend přespolní kamarádi alias Pepici rozněžňovali…tak zas někdy, kluci 😉
Trasa: 51 km, k Meťáku, kolem bezdomáčů, červená kolem Vltavy, Starý časy, výjezd k mohylám, bloudění nad Holubovem, kolem mlýna na Křemži, Bohouškovice, Kluk, sjezd na Slavče, Hradce, Lipí, Kaliště, Třebín, Vlčí jáma, do Čtyráku kolem KMP, na Samson ke Zdendovi.
Výškové metry: 817 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Stanley, Petr Pokorný, Hony, Koubič, Víčko, Duby, Viki, Venca Drbout, Jakub
Pád: Aleš front flip no hand na druhý kládě při odbočce doprava na červený kolem řeky, Venca Drbout, Peťa Pokorný (oba pokus o vyjetí kopečku u Křemže)
Defekt: Nikdo
Trackmaker: Vítek, Eri, Ondra
Komentář: Vhozenou rukavici do ringu v podobě trasování zdvihl Vítek, aby nás poslal na červenou kolem Vltavy s cílem v úbočí Kletě. Stačí trocha slunečních paprsků, krátký dres a člověk by si myslel, že kaluže a bahno nepotká. Červená je však zrádná, umí překvapit, bahenní jízdu naservírovat, a když v jejím nejtěžším úseku potkáš potláčající konkurenční bikerskou skupinu, je o zábavu postaráno. Škoda jen toho hrbu s kořenem, který byl pro mnohé výzvou, tak ten už tam není, byl vyžehlen dohladka, aby kolo ani nedrnclo. Dívčák, Starý časy a je tu strmá pěšina za Hamrem, v ní bagřík a již všichni potláčáme. Sjíždíme se v Třísově za železničním přejezdem, než dorazí poslední stíháme s Vénou Kofolu a pokračujeme na Mohyly. Následuje objevitelská fáze vyjížďky pod vedením Ondry jež nese své ovoce, včetně zapózování na louce s Kletí v pozadí. Za náhonem nad Křemžským Mlýnem dochází k endorfinovému návalu, u mnohých borců však vedoucímu k pádu. Co zmůže malý, zato prudký kopec s četným obecenstvem. Někteří si to dali dokonce opakovaně, leč bez kýženého úspěchu. I tak patří pokušitelům uznání. Návrat domů je veden pod taktovkou zkušeného horského vůdce Eriho přes vrchol Kluka, a to ztečí od Bohouškovic. Sjezd přebírá na poslední chvíli Vítek, volí zelenou na Mříč a padák ke kapličce. Zde mu Eri přetahuje zpět skupinu a svižným tempem míří ke Slavči. Dojíždíme Stanlyho, který nás rád vidí a zároveň chválí, že ho hledáme. Kdyby to tak byla pravda, ale tahle vyjížďka už dávno není o čekání na posledního. Lehký zmatek je i s hospodou, kam že se to pojede? Do KMP, nebo ke Zdendovi na Samsona? U půllitru Samsona se potkáváme s Banánem a Vláďou, jsou po jízdě kolem Římova čistí, možná i vyžehlení, zato někteří z nás zmuchlaní ale především všichni od bahna.
Hony
NOC: “Kdo chvíli stál, již stojí opodál – den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje.” Jan Neruda
Trasa: 37 km, Kněžské Dvory, Nemanice, Úsilné, pod dálnicí okrajem Mojskýho lesa do Libníče, motanice na Libníčí zakončená rozčarováním z lesních prací, k Lišovu, Větrník, ke čtyřproudovce, Florida, Baba, motanice pod Mrhalem, zadňačkou kolem Škodovky domů
Výškové metry: 521 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Stanley, Petr Pokorný, Hony, Sochy, Petr Podhola
Pád: Ondra 3x (bůček, front flip no hand, záda – pěkná kolekce…), Stanley 2x Jedenkrát torpédován Sochym do boku (známý trik co používají delfíni k zneškodnění žraloka – nárazem čelem do boku mu přerazí chrupavčitou páteř). Snaha o přeražení páteře však nevyšla, neb Stanleyho páteř je dobře osifikována a on po chvilce lapání po dechu pokračoval dál – vstříc ještě jednomu pádu teda 🙂 , Aleš (ukázkový front flip no hand – při snaze přeskočit kládu vyvrcholil příliš brzo, nadhozené kolo dopadlo před kládu a správně přenesená váha na předek bohužel v předčasný okamžik spolu s kládou bránící v jízdě přednímu kolu, vytyčily kopýtka k obloze), Sochy (torpédující delfín musí poladit zacílení, přidat na zběsilosti, a úspěch se dostavit musí!!!), Petr Podhola
Defekt: Pavel Tíkal – viz níže časosběrný dokument, Eri – pomalý defekt. Měnit sice nemusel, ale mužstvo čekalo a Eri foukal – jasný zápis do statistik!
Trackmaker: Ondra
GPS: po prvně se prezentuje možnost GPS záznamu na mapy.cz
Komentář: Absence Peti Š. na startu a nevole ostatních k aktivitě, mi trasérství opět přihrála a já ač nepřipraven jsem si řek, že si dáme oblíbené stezky u Libníče. Ó jak hořce jsem měl vystřízlivět. Po cestě jsem ještě s úsměvem poslouchal historku kterak jsou zážitky s děvčetem co potkáš ve tmě krásné, jen nesmíš vyjít na světlo boží (modří už vědí), potočil krásný Kosovo sjezd a těšil se na kořenový trailíček, který v Libníči kdysi zavrhl i Klub českých turistů (a to je co říct!) a žlutou natrasoval jinudy, ALE…. Právě tuhle srdcovku si vybrali místní lesáci k vyřádění se s těžkou lesní technikou – 30 cm stezka je nyní 4 metry široké bahno. Grrrr. Sfouklo mě to jako svíčku. 🙁 Proč nám tohle dělají? Tak jsem se jal jet aspoň na Větrník, neb jsem věděl, že trigonometrický bod je chráněn státem 🙂 a navíc – osmimetrový betonový obelisk, který je ještě 3,5 metru hluboko zasazen v zemi, zelení mužíčkové “starající se” o les jen tak dostat nemůžou. A nedostali. Navrch se vedla ještě výživná debata o nepřesnosti mého tvrzení, že nadmořskou výšku měříme v ČR vzhledem k hladině Baltu. Byl jsem Peťou P. opraven, že ji udáváme (aha) k hladině Baltu po vyrovnání (tak takhle to tedy je!!!). Ke konci vyjížďky mou trudomyslnost ještě rozháněli Eri při opravování defektu “hele není to zas až tak měkký” a Vítek: “Eri, teď nemáš rande, nám lhát nemusíš!” 🙂
O.
P.s. Koukněte ještě na záznam několika momentek na youtube. BK Nezmar má youtube kanál a časem z nás jistě budou hvězdy na youtuberských festivalech! Přihlašte se k odebírání novinek 🙂
NOC: Pro květen velmi otravné šestistupňové počasí si zaslouží pro všechny účastníky etapy příslušný citát jako pochvalu!
„Lenoch, který neoře pro zimu, žebrati bude ve žni, ale nadarmo.“ Šalamoun
Trasa: 45 km, Meťák, Včelná, nad Mohyly, s drátama k silnici, stezička k Plavu, jelení lesíček odpaněn bicyklem, statek Vurm, nad Hamr, částečně po stopách Římovské křížové cesty, modrá kolem Malše do Doudleb, Doudlebský vodopád, rechle, Vidov a kolem Malše domů
Výškové metry: 523 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Víčko, Jakub, Tonda, Vláďa, Míra Dvořák, Kocour, Koubič, Venca Drbout, Víťa Kořínek, Stanley,
Pád: Pavel Tíkal (po Alešácku tvrdil, že se jen o ručku přiopřel…), Stanley (frontflip no hand výmluvy nepřipouští), Toník
Defekt: Ondra 2x – poprvé zvládnuto týmem mechaniků Vítek + Pavel (já jsem zatím s ostatníma mentálně pracoval a zbavoval je frustrace z čekání), podruhé jsem už musel foukat sám, grrr.
Trackmaker: Ondra
GPS: www.endomondo.com
Komentář: Hned na startu se opět potvrdilo, jak moc je těžký boj o pilníka a jak moc byla některá prohlášení o útoku přehnaně optimistická (že Peťo P., aspirante s dvěma neúčastmi z šesti etap…). Někdo nepřekousne rýmičku (dále se už o Tebe P.P. nebudu otírat, slibuju!), další aspiranti Hony a Peťa Š. holt nepoladili pracovní povinnosti a hnedle se nám pelotónek zužuje. Naštěstí ale ještě nejsme ve stavu zákeřného boje, neb když Venca na Včelné musel zastavit na chvilku větší než obvyklou, navrhnul jsem Přemovi, že by se mu vůči Vencovi čárka účasti navíc hodila, ale on gentlemansky odmítl a chtěl čekat, prý nechť se rozhodne ve férovém boji. A já, pod vlivem vlny solidarity celé skupiny, jsem Vencovi nenapsal ani defekt, přestože to slovo, na které myslím, má hodně podobný slovní základ 😉
Úkolem této vyjížďky bylo ukázat skupině alternativní cestu terénem mezi Plavem a Římovem, neb nedostatek alternací často v minulosti vedl zejména při návratu k hromadnějším útěkům na asfalt, což někteří špatně nesou 🙂 Úkol byl splněn beze zbytku, i když o alternativu se dělíme jen s jeleny a dalšími obyvateli lesa – rozuměj: stupeň sjízdnosti byl spíše pod naším průměrem… Nadšení skupiny jsem se snažil dosáhnout snížením rychlosti skupiny a zabezpečením gruppo compacto, což se sice povedlo, ale i přesto např. Eri, který miluje 😉 cestu cestou necestou vysekl “upřímnou” pochvalu pochval: “Super alternativa, do Římova už nikdy žádnou jinou cestou nepojedu” 🙂 Další alternativu jsem vnesl pokusem o povznášející výklad pro potěchu duše o Římovské křížové cestě. U finálního zastavení, kde Ježíš vstal z mrtvých a římovští, ve snaze o co největší autenticitu, umístili i zde “kopii Milánského plátna”, jsem byl uzemněn dotazem, “jestli ten bílej hadr má bejt oním ručníkem (sic!) co se do něj Ježíš utíral…” Zrcadlo nezmarského postoje k mým edukačním okénkům v třpytivém lesku 🙂
O.
NOC: Rád bych rozšířil nezmarské citační okénko i na lidová rčení, přísloví a pranostiky, ať je hezky barevné a pestré. K dnešnímu přísloví jsem přiveden úvahou nad hojnou účastí, která stabilně atakuje číslo dvacet! Trasér se výslovné pochvaly málokdy dočká (Bivoju, dík za tu úterní výjimku. Je milé, že to pro Tebe bylo až tak hezké, žes přesvědčen, že jsme jeli stále z kopce.) 🙁 Ale ta účast PROČ je tak velká?
“Na dobrú polievku nájdu sa ti hostia” Slovenské přísloví
O víkendu 11.-15.5.2017 se budeme opět pokoušet přelstít lidové pranostiky a objet vrcholy Vrchařské koruny Jižních Čech VKJČ 2017. Doufejme, že ledoví muži se do té doby vyvztekají a začne být hezky – hůř už vlastně být nemůže, takže to asi vyjde. Plán je ve čtvrtek po práci vlakem směr Vysočina a pokud to vyjde, tak v neděli končit opět na vlaku u Tábora. Jízda co nejvíc terénem, spaní venku, strava v hospodách. Cykloserver změřil 528 km, 10.359 vm. Zatím to vypadá na účast já, Petr Š., Hony, Jarun. Přidá se někdo do týmu BK NEZMAR B, když Áčko už to objelo 🙂 ? Rádi uvítáme zájemce třeba i na část trasy, zkratky, nábližky a ústupy vlakem jsou možné, trasa tomu nahrává.
Zdar V.
Trasa: 41 km, Meťák, kolem bezdomáčů do Boršova, Březí, Kotek, k Třebonínskému potoku, kolem Vltavy na Pozděraz, k Čertyni, Pozděraz, pod Opalice, zpátky k Vltavě a stejnou cestou zpět domů
Výškové metry: 538 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Petr Pokorný, Přema, Eri, Petr Šikl, Bivoj, Hony Mareš, Majkl, Kory, Víčko, Jakub, Vláďa Řehoř, Petr Podhola, Tonda, Láďa Benhák, Míra Dvořák
Pád: Ondra (říkal Vítek), Petr Podhola, Vláďa Řehoř a jestli je zapíchnutej klacek do hlavy pád 🙂 tak i Hony
Defekt: Vláďa Řehoř + býčí síla + jemná práce se šaltrem = řetěz auva
Triple Gold Club: Vláďa Řehoř – kurwa kluci, zpomalte – to má být klub výjimečných a ne čtvrtá cenová pro všechny. Pátá etapa a už se tam mačkáte tři…
Trackmaker: Ondra
Komentář: Úvodem reportu bych rád do našich řad pro tento rok přivítal Eriho, který se nám vrátil z velkého výletu. Již od mládí se snažil vybudovat si mimikry hustou srstí po těle, ale Yetiho důvěru v Himalájích tím prý nezískal a fotku s kámošem tak nemá 🙂 A stálo Tě to Pilníka pro tento rok, hochu!
Cesta všech protentokrát mířila na pravý břeh naší národní řeky a její harfičky vzaly špačkování i těm, kteří určitá místa spíše propotláčali, než projeli. Krása, která bere nejen dech ale i výčitky. Romantiku a spokojené hýkání mi pokazil až Alešáčkovo lep, na který jsem důvěřivě sednul. V pauze po projetí jedněch co čekali na propotláčání druhých 😉 počal líčit Honyho zranění klackem na hlavě skrz helmu. Rozvinula se vážná debata o nutnosti šití, mé myšlenky v módu turbo počaly řešit otázku kudy nejlépe z nepřístupného terénu k civilizaci, zrychlený tep, starost o kamaráda atd. Ale i Aleš má srdce (sic!) a vida mou starostlivou tvář, pokračoval v historce, že to možná nebude krev, ale mozek, co vyteklo ven, ale že to je klackem dobře žašpuntované (“po zalomení mu v lebce zůstal takový malý dřevěný kolíček”) a já už jen s úsměvem čekal na Honyho sdělení: jsem OK 🙂
O.
P.s. U Nezmara proběhla ukázka toho, na co vše se dá připít. Od 1) změny osobního stavu přes 2) titul (Navzdor všem co se nám smáli, klíčí sláva stoletá. Vzhůru modrobílé šály, vzhůru Brno KOMETA) a 3) pracovní úspěchy až 4) po nezastavitelný proces všehomíra – každoroční stárnutí.
NOC: “Kdo se odváží, na čas ztratí půdu pod nohama. Kdo se neodváží, ztratí sám sebe.” Søren Kierkegaard
Trasa: 36 km, Švábák, motanice kolem voběšence a Vlčí jámy větší než obvyklá, Třebín, Kaliště, vysílač nad Dubným, úbočím Kluka, sjezdovou dráhou nahoru, zasněžená hřebenovka, sedlo pod Klukem, zelená dolů do Slavče, Hradce, zelená, tašky a domů
Výškové metry: 517 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Hony Mareš, Banán, Víťa Kořínek, Stanley, Sochy
Pád: Kocour do borůvčí, Petr Pokorný do sněhu a Hony do bahna 🙂
Defekt: naštěstí ne, uf.
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Titulek etapy je bohužel důsledek politické korektnosti dneška 🙁 Ano, pranostika na duben je trefná, ale pro včerejček je to jen ubohý náhradník. V průběhu etapy jsem byl sekcí Night ride vyzýván, ať zvolím nadpis reportu White ride, eventuelně dokonce i snad White rider, ale já to, ač mi to přišlo vtipné, dík vrozené předpokakanosti odmítl… Ale popořádku. Začátek etapy probíhal standardně, počasí na hovno, zima, mokro, ale tohle už dávno nikdo neřeší. Já až do té míry, že jsem ani neměl potřebu více sledovat, zda má nebe nadělovat a co. V úterý jedu a předpověď nesleduju. Takže jsem byl vlastně i celkem překvapen, když se začaly vést řečičky o sněhu na Kluku. Zima jo, ale jaká sněhofujavice, vy škarohlídi? No jenže! Při stoupání na Kluka jsem si tentokrát na tacháči jako výchozí údaj nastavil teplotu a když začala na místě před desetinnou čárkou svítit číslice nula a ze shora někdo začal drolit polystyren, začal jsem tušit, že švanda přeci jen bude. Mysl klidnější – co do nezájmu o předpověd počasí – měl už jen Stanley, který oblečen do dolní krátké varianty vůbec našim informacím o teplotách nechtěl věřit, prý že se nedá napálit 😉 Když bylo na hřebenovce pocukrováno, mysleli jsme, že jsme dosáhli topu a jali jsme se fotit. Ouha. Vánice byla za dveřmi a vzbudila všeobecné veselí. Rozpustilý Šiklín, hravý jak malé děcko, začal kreslit do sněhu BK Nezmar, ale než dopsal R, BK už bylo zasněžené a tak přešel na jednodušší variantu kosočtverce s čárkou uprostřed a po zdárném dokončení zvolil “nejbezpečnější” variantu ústupu – kořenovku do Slavče. Kořeny pod sněhem nezůstaly nic dlužné Pokymu (bůček hned zpočátku sjezdu a prý pěkně prorostlý…) a bylo jen a jen dobře, že ti co si nevěřili vedli a ti co si věřili jeli opatrně s mantrou: dvě hypotéky a tři děti 😉 Ve Slavči skotačivec nakreslil ještě jeden kosočtverec a s výkřikem: “Kdo v té vánici něco vidí ať zvedne ruku” jsme vyrazili na prokřehlou cestu dom. Premiéra mínusových teplot v sezóně letní vyjížděk 🙂 se VYDAŘILA. Prosím o zaznamenání do grafu historických teplot.
O.
NOC: V citačním okénku by se nabízela nějaká pranostika, či hláška na teplotu, že? Ne, ne, ne 🙂
“Já i žena jsme žili dvacet let velmi šťastný a spokojený život. A pak jsme se poznali.” (neznámý autor)
PS Hony: Během celé vyjížďky se mnohokráte vzpomínalo na našeho řezníka Samíka. Když jsem dnes zapisoval údaje do statistik, všiml jsem si, že přesně v úterý měl Samík jednačtyřicáté narozeniny. Kdyby byl s námi u Zdendy, určitě by se pilo na jeho zdraví. Samouši, tak alespoň dodatečně přejeme vše nejlepší a ať se ti v té Sušici daří.
PS Petr P.: A dojatý Samík se ozval, což stojí za záznam do reportu. Cituji : ” Moooc velký pozdrav ze zasněžené Sušice. Kamarádi moc děkuji, že jste si na mně vzpomněli. Děkuji za přání k narozeninám. Moc na Vás myslím. Nicméně kolečko jsem ještě nevytáhl ze sklepa, ale zato mám naběháno skoro 200 km. Prostě ta práce mne nějak zase doběhla. S velkým pozdravem a vzpomínkou, Samík”
Trasa: 33 km, přes Čínu, kolem výpadovky na Lišov, Úsilné, Borek, Borecká rokle, Orty, Baba, trail kolem kolejí až pod viadukt v Zámostí, to samé zpět, Hrdějovice, kolem kolejí, přes Vltavu až do KMP.
Výškové metry: 674 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Majkl, Kocour, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Hony Mareš, Stanley, Kory, Duby, Vráťa, Vláďa, Tonda, Aleš, Petr Pokorný, Koubič, Víčko, Víťa Kořínek, Jakub
Pád: Venca, Aleš, Pavel Tíkal 2x, Ondra, Kory
Defekt: Aleš (Síla získaná na Mallorce musela ven a řetěz to holt nevydržel)
TGC: Aleš
Trackmaker: Hony
Komentář: Musím neskromně konstatovat, že “Hrdějovická jebačka” bude v letošní sezóně jednou z Top akcí. Ukazuje se, že práce pro klub v podobě objevování a nájezdu tratě předem, má svůj smysl. Nemalou měrou k výjimečnosti vyjížďky přispělo i počasí. Sluncem zalitá stráň, zelená tráva v níž se jako had kroutila pěšinka mezi stromy, neměla chybu. Suché koryto Borecké rokle zas umožnilo plynulou jízdu v rychlém tempu. Nové prvky při nájezdu do stráně nad kolejemi a okruh kolem kolejí mezi mostem u Barborky a viaduktem v Zámostí, zpestřili již známou trasu z minulých let. Tahle jarní klasika umí neomylně prověřit bikerovu fyzickou i technickou zdatnost. V začátku sezóny se jednoduše ukáže, jak intenzivně probíhala zimní příprava. Někomu na techniku nezbývalo sil, jiní se při vodění biku ani nezpotili a Aleš po soustředění na Mallorce bušil do pedálů tak silně, až to řetěz nevydržel. Cestou se ještě dokázal zapsat po Vendův bok do síně TGC, když skončil na zádech s kolem nad sebou. Na náročnost celé tratě ukazuje i holý fakt, že její druhou polovinu, kterou byla protisměrná jízda, absolvovala již jen část mužstva. Odměnou pro ty co vydrželi do konce byl romantický západ slunce, v němž jsme se jak podotkl Bivoj “jebali po louce” k nájezdu na sjezdařskou dráhu nedaleko Ort. Závěrečný sjezd Boreckou roklí byl famózní stejně tak jako posezení v KMP u půllitru piva.
Hony
NOC: „Náš největší úspěch není v tom, že nepadneme, ale v tom, že vždy vstaneme, kdykoli padneme.“ (Konfucius)
Ondrovo P.s.: S Alešovo pádem, to bylo malinko jinak. Předně je to totiž citlivý hoch!!! A tak při cestě tam, slyšel Vítkovo vzlykání nad esoterickou krásou místa, kde roste travička v takové hustotě, jak osení v květináči na Velikonoce a že je velká škoda, že tudy jen proletíme. A senzitivní Aleš, když už mělo dojí na výron býčí síly, zvolil právě ono místo. Aby se Vítek pokochal, abychom my okem na kráse spočinuli. Mlask!
Honyho P.s.: Trocha statistiky, porovnám vyjížďku z loňska s tou letošní.
Ročník Účast Ujeté km Nastoupaná výška Průměrná rychlost Počet pádů Počet defektů
2016 20 33 584 14,1 7 (2x Aleš) 0
2017 22 33 674 13,5 6 1
