Dne 27.11. 2015 se konala dokolná klubu BK Nezmar, která byla dík institucionalizaci našeho seskupení povýšena na členskou schůzi spolku BK Nezmar z.s. Po prohlášení členské schůze za zahájenou, si přítomní právníci s neprávnicky vzdělaným výborem spolku vedoucím členskou schůzi vyjasnili, že z.s. neznamená “zájmový spolek” 🙂 ale “zapsaný spolek” (zřejmě v odkazu na skutečnost že nás Ministerstvo spravedlnosti opravdu eviduje ve veřejně přístupném rejstříku…) a mohlo se probrat to nejdůležitější. S kladným výsledkem se hlasovalo o přijetí 5 nových členů i o hospodaření spolku (hospodářský výsledek skončil v plusu řádově dvou tisíc – pivo mi dovolilo zapamatovat si jen slovo plus, nikoli přesnou částku). Hlasování proběhlo celkem hladce, jen jsem si povšiml existence malé odbojné buňky se jménem Vít Sirotek, který se pod heslem: “Esli myslíte, že Vám na všechno co chcete kejvnu, tak to se teda pletete!” hlasování zdržel. Pro tentokrát z toho nebudem dělat vědu :-), ale příště bych prosil výbor, aby si obdobné minirevolty pohlídal, nebo odložil hlasování ještě na pozdější noční hodiny, neb jak víme z verbování na vojnu (pohádka S čerty nejsou žerty a jiné příklady) – alkohol zlomí lecjaký odpor!
Tolik asi úředničiny, neb všichni víme, že jsme na dokolné byli hlavně kvůli jiným věcem. Nezřízenou konzumaci pevného i tekutého (dík Peťo a Samí) odlišovalo od jiných večírků vyhlašování statistických výsledků za rok 2015 a historických statistik 2001-2015. K žádosti členů se Tomáš rozhovořil i o dřevních počátcích klubu, přidal pár historek o otcích zakladatelích a po mnoha dotazech se věnoval i tématu PROČ došlo na volbu hospody U Nezmara. Někteří se snažili poutavé vyprávění znevážit výkřiky typu: “To se asi odehrávalo těsně po válce, ne?” event. “To bylo v časech, kdy byl Samson ještě pitelnej…”, ale většina pozorně poslouchala a Tomáš byl dokonce vyzván k sepsání krátké historie počátků BK Nezmar (pokusím se od něj získat). Při předávání se rozdali připravené ceny (kromě jiného též nevyhlašovaná a mnou nečekaná cena “Psavce roku” – kdo je velmi potěšeným laureátem?), když hlavní cena Pilníka roku byla letos poprvé ověnčena neputovním žlutým dresem v BK Nezmar designu, aby bylo v pelotonu jasné, kdo je tím zasloužilým. Po prezentaci statistik nám Přema ukázal naše super video z výjezdního zasedání do Rychlebek, které je ke shlédnutí zde a pak už se jen koukalo na historické fotky, debatovalo, pilo a hodovalo.
Jak to vše ale skončilo? Vzhledem k tomu, že můžu jen naznačovat, lehce kryptopopíšu, co jsem viděl při mém návratu domů: V dálce, zahalenou pláštíkem noci, zřím dvojici vypadající jako pár žhavě tančící tango. Partnerka víří hned vlevo, hned zas vpravo, ale i dopředu a po hříchu i dozadu. Diváci, zkoprnělí úžasem a napětím, čekají kdy partnerka upadne, ale partner je tanečníkem nejen zkušeným, ale i silným a vždy své tělo zapře, svaly napne na potřebnou stranu a aniž by ruka z ruky vyklouzla, s partnerkou před dotekem země trhne na opačnou stranu. Star dance při měsíčku (a hvězdách). Len čo sa však pozriem bližšej, vidím, že partnerka ve víru tanga není žena, ale muž. Kdo je onen taneční “partner” a kdo onen spasitel/ka ;-), si účastníci dokolné snad již domyslí. Z tábora tanečníků zvím zprávu (měl jsem strach o to, jak to dopadlo), že na Husovce již pro zjevné vyčerpání páru přišel ke slovu taxík – aniž by musel jet příliš daleko. 47,- Kč 🙂 Že byl ráno šavlový tanec netřeba dodávat. Každý by však měl nechat na hlavě, neb vím, že to nebyl jediný sobotní šavlový tanec. Druhý šavlový tanec (a to jsem se nesnažil o získání komplet infa!) zapříčinil odsunutí návštěvy rodičů manželky až na neděli. “V takovýmhle stavu Tě, ty dobytku, ukazovat nebudu!” Za dotyčného snad jen trocha pochopení, kterého se mu doma nedostávalo, neboť byl na místě mezi prvními, a doléhala naň nejen tíha konzumace, ale i odpovědnost plynoucí z funkce. Někdy kolem debaty o běžkách mu pak oka zaklapla víka těžká jak okenice šumavských chalup a jal se, obtěžkán vzácným nákladem vybraných příspěvků, na cestě k sídlu spolku bojovat s nečasem venku (v jeho očích) zuřícím, a to způsobem, jež si nezadá s nejstrastiplnější cestou popisovanou perem Karla Klostermanna.
Závěrem schůze proběhla výživná debata o potřebnosti nákladných a hlavně zbytečně dlouhých peronů (150m?!) u zastávek “šumavské střely”, ať jsou na znamení, bez znamení či bezvýznamu: “to nestačí 10 metrů zámkovky pro ty 2 lidi co přistoupí?”. Argumentů pro i proti bylo mnoho a kdyby vše málem skončilo jen ve stylu Fury/Kličko, ale ono došlo i na vylučování ze spolku těch, kteří členy nejsou, a to těmi, kteří k tomu nejsou oprávněni! 🙂
Dojemný proslov skromného vítěze k vidu a poslechu zde
Zkrátka, povedlo se..
O.
P.s. Dříme ve mě potřeba shrnutí roku 2015, tak třeba toto nejsou moje letošní poslední řádky.
P.s. BK Nezmar: NIC nás nezastaví!