Archive for Listopad, 2021
24 listopadu, 2021 | 
Author: Trasa: 37km, Vidov, Doudleby, Římov, Kameňák, Včelná
Výškové metry: 423m
Účast: Míra D., Pavel T., Pavel K., Vítek S., Petr Š., Jirka V.
Vyjížďku nedokončil: Venca K. – dorazil až do hospody
Pád: Jirka V.
Defekt: Jirka V. porucha teleskopické sedlovky, vybité světlo
Trackmaker: Pavel K.
GPS: mapa
Komentář: Trasér nás vytáhnul k Římovu. Teplota již klesla pod nulu, takže nás a naše vybavení začaly prověřovat záludnosti zimního nočního ježdění. Následuje pár poznatků získaných na této vyjížďce:
- noci jsou chladné – řešení – teplé prádlo a/nebo otužování
- teleskopická sedlovka může zamrznout v otevřeném stavu, takže nedrží ve zvolené pozici, což naprosto přehodí její funkci. Když na ní jezdec sedí, tak zajede a tak se mu špatně šlape, když jezdec jde z terénu ze sedla, tak vyjede a překáží – řešení – mechanismus otvírání sedlovky vyčistit a vyhnout se mazání přípravky obsahující vodu nebo oprášit a namontovat pevnou sedlovku
- kořeny a kameny jsou namrzlé – řešení – snížit rychlost nebo vypnout pud sebezáchovy
- baterie se v zimě rychleji vybíjí – řešení – důsledně nabíjet, vozit náhradní baterie
- na namrzlém listí se prodlužuje brzdná dráha – řešení – snížit rychlost nebo vypnout pud sebezáchovy, také pomůže snížit jezdcovu hmotnost
- voda z bidonu je studená a nedá se pít – řešení – počkat na točené pivo, je teplejší
Při návratu jsme vešli do první otevřené hospody, kterou jsme potkali – na okraji Rožnova U Bursona. Na pivo a čaj s rumem jsme zvyklí, jídlo bylo pestřejší. Nabídka zněla poslední 2 utopenci, nebo paprikový lusk s osmi. Až když byli utopenci vráceni jako nepoživatelní se hospodský nechal obměkčit a naservíroval nám zítřejší guláš. A ten byl vynikající. Na závěr jsme dostali nabídku, která se neodmítá – příští úterý je k obědu kachní prso s knedlíkem a zelím. Když se nahlásíme, tak nám ho hospodský na večer schová! Přihlášky vedeme na viberu.
V.S.
Trasa: 43 km, Boršov, červená TZ na Dívčák, Vrábče zastávka, Závraty, Mokré
Výškové metry: 521 m
Účast: Míra D., Pavel T., Stanley, Pavel K., Vítek S., Petr Podh., Vláďa Ř., Jirka V., Zdeny
Vyjížďku nedokončil: Jirka V. se zapomněl cestou v lese, Vláďa Ř. se zapomněl cestou na skokáncích nad Mokrým
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel K.
GPS: mapa
Komentář: Tentokrát jsme největší komplikaci měli už u Jiráskova jezu po 150 metrech cesty. Pro opravu jezu tam byla zaplotovaná cyklostezka tak dokonale, že se půlka pelotonu chytila, zamotala a nemohla ven 🙂 . Nakonec to vyšlo a mohli jsme si užít červenou podél řeky na Dívčák. Tam jsme si projeli pár lesních pěšinek a přes panelku mířili do Budějc. Nad Mokrým nám trasér ukázal lajnu se skokánky tak akorát pro nás, ideální pro trénink začátečníků, ale co se mě týče ne po tmě, takže jsem stejně všechno poctivě objel. Ale pěkné to bylo, až bude chvilka, tak bych si to za světla projel 🙂 . V Mokrým jsme ještě projeli pumptrack a pak už mířili ke Zdendovi, kde ale bylo plno, tak jsme byli bezradní. Nápadů na hospodu padlo hodně, ale vždy se našel někdo, kdo ji vetoval – moc daleko, moc nóbl, je tam zima, maj tam jen Budvar, … ještě že ten Šnyt prošel (i když až ve druhém kole). Ve středu bylo volno, tak asi proto jsme se taky uvolnili a počkali až na zavíračku. Po debatě s obsluhou, že to poslední pivo je opravdu poslední, jsme při placení každý dostali jako pozornost podniku plechovku Platana na cestu. Míra nezaváhal, hned ji otevřel a nalil si ji do půllitru od posledního piva. No ještě se ve Šnytu musí učit, kapůrková se podává jinak 🙂 🙂 .
Nakonec jsme ještě skočili na pivo a jukebox v Dick baru, kdo to náramně žilo. Tenhle legendární song jsme hledali, ale pamatovali si jen refrén a ne název, tak pro příště: Tři sestry, Kenda
V.S.
NO: Slovenčina pozná pôvabný výraz kapurková, ktorý pochádza z východniarskych nárečí. Kapura je termín pre bránu, kapurková je teda posledný panák, ktorý si návšteva dá vo dverách predtým, ako nás opustí a vyberie sa do sveta.
poznámka autora – sám jsem se dopátral, že prý pokud hospodský nemohl vyhnat opilce z lokálu, jelikož se drželi futer (asi kapury), tak jim přinesl poslední panáky, oni po nich šáhli, přičemž se pustili futer, hospodský zabouchnul a šel spát.
Trasa: 39km, Kaliště, Hradce, Kluk, hřebenovka, Bohouškovická myslivna, Sv. Vít, Lipí, Mokré
Výškové metry: 630m
Účast: Jirka T., Míra D., Pavel T., Jakub J., Stanley, Pavel K., Vítek S., Petr Podh., Vláďa Ř., Milan J., Jirka V., Banán, Zdeny, Lojza
Vyjížďku nedokončil: Vláďa Ř., Milan J. (připojil se pod Klukem)
Pád: Banán, a myslím ještě někdo
Defekt: Vítek S., Jirka V. – utržená přehazovačka
Trackmaker: Pavel K.
GPS: https://mapy.cz/s/nabumunuhu
Komentář: Podzimní plískanice zatím nenastaly, takže bylo ideální počasí. To se projevilo na účasti. Nejvíc nás bylo ve Slavči, i když vrchol trval asi jen 30 vteřin. Čekal tam na nás Milan, přivítali jsme se a vyrazili na Kluka. To už ale bez Vládi, který nezachytil start, jelikož ladil sedlovku. Výjezd po pěšinkách a hřebenovka nezklame nikdy a trasér navíc zařadil netradiční sjezd, motání se houštím a nakonec i trejly, takže jsme si chrochtaly blahem. Jen ta zlomená přehazovačka zamrzela, no alespoň patce se nic nestalo 🙁 . Jak je tohle možné? Pod Klukem byla už namrzlá tráva a vyjížďka dlouhá, skoro 4 hodinová. Nezbylo tedy než zajet na čaj s rumem k Nezmarovi. Raději jsme se, po tom co jsme předvedli po poslední vyjížďce, ve dveřích zeptali, jestli můžeme dál. Zdenda nás přivítal s úsměvem, vše odpuštěno!
V.S.
Trasa: 26 km, na Čínu, kolem slévárny, Rudolfov, stará cesta na hráz Mrhalu, Kodetka, Hlincovka, Mrhal, Lustenek, kolem Vráteckého potoka, Malé Dubičné, Dobrá Voda, schody u kostela a do Družsťáku
Výškové metry: 374 m
Účast: Jirka Tuček, Petr Šikl, Míra Doležel, Pavel Tíkal, Jakub Jerhot, Stanley, Hony
Vyjížďku nedokončil: —
Pád: Pavel Tíkal
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
GPS: sports-tracker.com
Komentář: Na hodinách jsme si o víkendu posunuli čas o hodinu dopředu a zkrátili tím již tak krátký den. Nastal čas, abychom oprášili na delší dobu odložená světla a dobili jejich baterie. Nastal čas Night Ridu!
Dlouhou vyjížďku se světlem na helmě jsem naposledy absolvoval s koncem předešlé noční sezóny. Krátké přejezdy s čelovkou na běhání sice ano, ale šlo spíše o přesuny z hospody, které bych stejně zvládnul i bez světla. Za doprovodu pouličních lamp to spíše vyžaduje bezpečnost provozu. Vyjet do temných pěšin zapadaných podzimním listím ukrývající uvolněné kameny, kořeny a větve, je po takové době opravdu veliké dobrodružství. Hlava už tohle všechno zažila, místa zná, viděla je ve dne i v noci, za such i s blátem, dokonce i sněhem. Přesto všechno dělá, jako by to bylo poprvé a znovu se bojí. Díky ostatním spolubikerům však hlavě nedávám šanci a řítím se do temné noci.
Mrhal je báječná biková lokalita snad za každého počasí. Dnes je plná spadaného bukového listí, které má ve světlech našich lamp nádhernou měděnou barvu a pod koly hlasitě šustí. Zde však hlava znovu zlobí, moc dobře ví, co listí může skrýt, ale co oči nevidí, toho se hlava nebojí. Je to zábavné, jak hodně jiné mohou tyhle známé pěšiny být, když se změní čas.
Mrhalska bylo pro tuto chvíli dost, míříme dál k Dubičáku. Nechybí tak již tradiční zastávka pro pořízení fotografie na vrcholu slavné sjezdovky s výhledem na rodnou hroudu. Užíváme si ty chvíle, ale ne přespříliš, nočního dovádění bude ještě spousta.
Rychle do Družsťáku na zaslouženou odměnu.
Hony
Ročník 2021 byl jedenáctým ročníkem a plánoval jsem, že na oslavu takto povedeného a dlouhověkého konceptu silničního zasedání bychom mohli zopakovat jeden z nejpovedenějších ročníků. Dal jsem všelidovému shromáždění nějaké tipy a nakonec jsme jako nejpovedenější vybrali ročník třetí z roku 2013. Že vše zní super a bez mráčků jen do doby realizace, je však známá věc… Pominu mentální cyklo vyhoření Džonyho, nejvíce účast zasáhlo počasí (ze zpětného úhlu pohledu tedy hlavně předpověď počasí, než realita…). Na oslavnou cestu se nakonec vydala tato kohorta: Já, Hony, Aleš, Honza, Víťa K., Tauby, Ondra M., Bivoj, Zdenál, Majk, Petr P., Kory, Filip (poprvé na všechny etapy), Míra (premiant a důkaz, že stále se hlásí noví bojovníci!). Jirka Z. si dal s námi ještě 90 v pátek, aby si svých sólo 90 dojel domů sám :-).
Velice často jsem přemýšlel nad tím, jaká to byla paráda, když jediným vodítkem našich cest byl černobíle okopírovaný autoatlas Rakouska v poměru 1:250.000 na který jsem si cestu zvýrazňovačem zaznamenal a pak oblepil průhlednou izolačkou, aby mi itinerář pot nerozežral. Od pátku do neděle se celá grupa se od sebe po tři dny nehla, všichni (někdy i já) věděli úplný hovno kde jsme, kam jedem a kdy tam budeme a počasí jsme sledovali na cestě jen pohledem k nebesům. A ano, občas to bylo dobrodružné a jelo se spíše srdcem, než podle autoatlasu 🙂 Nic však nemohlo být vzdálenější původnímu konceptu než tento ročník, který měl být právě oslavou konceptu.
Už to, že předpověď nechala doma dost lidí a vlastně úplně zbytečně je výmluvné. A ona se prostě nenaplnila 2 ze tři dnů ani kouskem (ale mohla!). Jenže předpověď určuje naše kroky. O grupo compacto může být řeč myslím tak při pátečním startu a ani to vlastně není pravda (Filip). Jinak každej dnes ví kam, každý má názor, a každý se i dokáže kouknout jak se vyhnout mrakům, objet kopec, zkrátit cestu. Nechci ale abych vyzněl staromilsky, či naštvaně, spíš asi musíme všichni opustit staré pořádky v hlavě a hádkami provázenou transformační etapu, kdy se bijou staromilci s novým věkem, hodit za hlavu. Co bylo, už nikdy nebude, smiřme se s tím a neštkejme. I to nové je hezké. Já sám jsem třeba v sobotu vůbec nebyl naštvanej, když trasu nejhezčí (a profilově nejnáročnější) etapy, dvě skupiny odpískaly ještě před startem – jedna jela za dorty a sluníčkem točit rovinaté kilce k Dunaji, druhá tento plán vyšperkovala ještě o vlak. A my zbylí jeli vstříc krásné trase v marasmu 🙂 A je to v pohodě – prostě jsem se přes tu touhu, ukázat krásu co jsem si pamatoval, přenesl a bral přítomnost jako “Společný výlet, kde každý má možnost se připojit k menším skupinkám s podobným náhledem na svět a každý má ten svůj ráj”. A přesně tohle se mi honilo hlavou při Vítkovo S. deziluzi v letošních Brdech. Už to nikdy nebude takový jako kdysi Víťo, přijmi nový úděl 🙂
Následující řádky se tedy u každé etapy netýkají nutně všech 🙂
1. etapa 182 km, České Budějovice – Steyr
Pátkem začala objevovačka gastro speciality silničního zasedání Beuschel – smetanová omáčka s najemno nasekanými vnitřnostmi. Mňam. Prvně jsme jí objevili s Alešem a Samoušem právě v roce 2013 a je to jedno z jídel, co si v Rakousku dám s nadšením a v Čechách o něm ani neuvažuji. Tento lehký pokrm 😉 se ke 180 km na kole skvěle hodí a na mé promo se již v pátek pár ptáčků chytilo a v neděli ve Zwettlu bylo porcí na stole ještě víc 🙂 Bude příště objednávka ještě masovější? 🙂 Pozn. k pátku: o krásách Dolního Rakouska se zmiňovat nemusím, avšak nesmím zapomenout na velice zajímavou odbočku za spřáteleným tenisovým klubem TJ Startu v nějaké prdeli u Dunaje, krásný nápad k osvěžení trasy a prověrka kompaktnosti skupiny.
2. etapa 148 km, Steyr – St. Pölten
Jak jsem již zmiňoval výše, někteří se s deštěm nepotkali ani v sobotu, ale jsou i tací, kteří chtěj za hranice všedních tras. Když je teplo, déšť se dá snést a v sobotu se to opět potvrdilo. Navíc Tauby byl nadšen, že ještě nikdy nejel v zurčícím potoku, kterým občas silnice byla. Ano, 2x se nebesa rozestoupila, ale vždy tak nějak ve vhodný okamžik. Nejdojemnější bylo první rozestoupení, kdy nás rakouská paní hospodská nutila vstoupit do hospody, ačkoli z nás crčela voda, obalila nás donesenými ručníky, směrem ke kolům navrhla, aby jsme je dali dovnitř do hospody a nenechávali je venku na dešti… No, připadali jsme si jako v Jiříkově vidění. Proč tohle u nás není? A vůbec bude kdy? Nabídka hození věcí do sušičky po čas hodování už byla jen dokreslením… A to jídlo!
3. etapa 164 km St. Pölten – České Budějovice
Ještě jsem nezmínil, že tento ročník byl nejsilnější Zdenáleček – tj. ten, který sice bez problémů a rád odevzdává své síly na špici, ale to odevzdávání je prostě trochu problematické. Navíc si sám zvnitřnil mantru “jedu plynule, tj. pořád 35” 🙂 Za tři dny jsme však zjistili, že nadávky nefungují, racionální vysvětlování také ne, ignorace “Jeď si, však na to přijdeš časem, že jedeš sám” skupině také s tempem nepomůže. Rozlousknul jsem to až za tři dny – Zdeneček potřebuje teplé slovo (konec konců kdo teplé slovo nemá rád, že?). Takže kdykoli když začal přikládal pod kotel své “plynulé jízdy” já ho začal konejšit, lehce ho pohladil a poprosil o zvolnění. Rázem byl jako beránek a šlapal tak, že se všichni radovali. Tak si to pamatujme – po dobrém na něj!
A vlastně na všechny 🙂
O.
P.s. Ještě jedna gastro historka ze Zwettlu navrch. Počal jí myslím Hony, který se německy po obsluze dožadoval k polévce přinesení vidličky (a oni jsou zvyklí všechny vrtochy hostů plnit!) a dokončil jí Bivoj, kterého zaujala denní nabídka Eierschwammerl mit semmelknödel (já věděl, že se jedná o smetanovou liškovou omáčku s houskovým knedlíkem). Mlčel jsem, neb jsem byl uražen, že Bivoj odmítl mé doporučení beuschelu, že by ho “to tlačilo do bříška” a tak se Bivoj optal Zdenála, co je řešením tajenky Eierschwammerl? Zdenál nevěděl, ale citem pro jazyk 😉 Bivojovi odvětil: To bude Zemlbába. Vyprskl jsem do dlaně a čekal co bude. Německy čistý Bivoj si název jídla nezapamatoval a také jazykově pocitově začal objednávat: “Semmelknödel, bitte!” Honym načatá obsluha se ujistila? “Nur semmelknödel?” Bivoj ujistil: “Ja, ja”- mysleje si, že jedno jídlo mu stačí, polévku ani desert nechce… Tehdy zasáhl k mému smutku Zdenál a objednal správně, avšak stále za neznalosti překladu. Po objednávce si Bivoj pochvaloval, že zemlbába bude lehká tak akorát a tehdy jsem to už nevydržel já a šel s pravdu o liškách ven. Prej to bylo ale vynikající a další cyklo gastrotip na příští rok 🙂
NO: A teplými verši se chci i loučit. Mě se ty výlety s Váma prostě líbí a i tenhle byl superparádní! A počasí příště vyjde líp. Je hezké, že spolu jezdíme, i když je to jiné, než kdy jsme začínali. Už se těším na plánování příští rok. Když někdo bude chtít jet větší či menší část se mnou, budu rád!
přišla jsem pro mlíčko.
Přišla jsem si poplakat,
nikdo mě tu nemá rád.
že zvíře duši má,
zahřej svoji Marušku,
pohladím tě po růžku.
Trasa: 23 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 293 m
Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venóš, Pavel T., Petr. Š., Eri, Víťa Kořínek, Honza Mikolášek, Kocour, Duby, Jirka Vávra, Venca Drbout, Petr Pokorný, Petr Podhola, Filip Toul
Pád: Aleš při posledním přejíždění kolejí hodil takový zádíčka, až v dresu nacpané umělohmotné kalíšky na šampíčko rozmačkal… A ty už teď dík zákazu jednorázových plastů nikde neseženem. Ach jo.
Defekt: nikdo, resp. všichni ve středu v práci.
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/cebocabeha
Komentář: Poslední vyjížďku mám prostě rád. Je výjimečná. Závěrečný večírek mám také rád, bývá výjimečný. Středa po večírku bývá také výjimečná, leč rád jí nemám 😉 Ale popořádku. Vše krásně začalo. Šampíčko nad Vidovem bouchalo, sláva a hurá se provolávalo, nikam se nespěchalo. Jak to vše divoce pokračovalo! Decentní práce s tataráčkem, oslavný přípitek šampíčkem zjemněným vodečkou neznámé značky. Jen Bílý medvěd je přeci pro tak velevážené pány, při tak výjimečné oslavě, dostatečně kvalitním nápojem. Občasný pokus o vyšperkování chuti lahodného nápoje – tu stroužkem česneku, tu olivkou, tu trochou pivíčka, vždy skončil na základním čistém modelu Bílého medvěda – přesného poměru dvou složek dle receptury, kterou Alešovo děd zdědil od děda svého. Jeden pohár vládne všem, přesně jak hygienické standardy dneška požadují. Zádrhel nastal bohužel jen když loučící se Nezmar Aleš využil chvilkové indispozice slavícího nového pilníka Bivoje (ten je známý svým zodpovědným přístupem) a pohár plnil, plnil a plnil. A my roušky neměli, protože jsme pořád jen pili, pili a pili….
………………………………………………………………………………………………………………………… (grafické znázornění průběhu dění).
Co to bylo přesně za šampíčko nevím, asi Moet 😉 jen vím, že ho bylo 10 lahví. A jaký druh vodky Nezmar přechovává v lahvi o objemu 1,8 litru také nevím. Neví to asi nikdo a někteří z večírku neví zřejmě vůbec nic 🙂 Ale ta škaredá středa… Nad vodou mě držela jen škodolibost k pádům druhých – v hospodě, před hospodou, do taxíku, na cestě (ještě že všichni před pádem způsobně kolo tlačili), do postele a tak. Tyhle pády jsem se rozhodl do statistik nedávat, kolonky maj taky svůj maximální objem, že? Tak zas příště. Za mě snad jen bez Bílého medvěda…
O.
NO:
“Kdo se ráno nestydí, večer se nebavil.” Stanley