Archive for Duben, 2020
29 dubna, 2020 | 
Author: Trasa: 46 km, Švábák, tašky, Závraty, Vrábče, silničář, zelená od Mříče, sedlo Kluka, červená pod Švelhán, studánka U tří buků, studánka Svatováclavský pramen, přes hřeben, pod Švelhán, skákačka, sáňkařská, skákačka, Lipí, Kaliště Třebín a domů
Výškové metry: 871 m
Účast: Covid-19, Stanley, Kuba J., Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Petr Pokorný, Petr Šikl, Jana Š. (ale není to zkratka Šiklová!), Přema, Kocour, Honza D., Jirka Suda, Honza M., Vláďa, Hony, Vítek S., Venca Drbout, Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Petr Podhola, Martin Kubásek, Jirka Z., Víťa K., Zdenál, Bivoj
Pád: Zdenál, Honza (i s krví), Venca Drbout (myslel, že nové 29″ celopéro oproti staré pevné 26″ zvládne vše no a …. nezvládne), Ondra – povídal, povídal, až byl po pás i s kolem v bazénku ve studánce u Pani – aspoň mi na zpáteční cestě v mokrých věcech nebylo horko)
Defekt: Defekt je nejčastěji píchlá duše, a Stanleyho píchla včela, takže Stanley 🙂
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/bacatehome
Komentář: To co jsem tušil, se stalo. Na Kluku jsem slabej 🙂 Už když jsem přemýšlel, co a jak pojedem, byl jsem skoro bez nápadu, připadal jsem si jak pražák prvně v Budějicích čumící tupě do mapy. A hned při úvodním pokusu trefit zelenou tak, jak jsem chtěl, jsem selhal, v dalším průběhu musel párkrát mrknout do telefonu 😉 a ve vrcholné fázi zavolal Víťovi, aby mi poradil, jak se dostat na sáňkařku odshora… Naštěstí jsem přeci jen po těch letech tisíců výjezdů na tisíc způsobů od Peti Šiklů, Eriho, Zdenála, Kosy a dalších něco pochytil, tak mi to byl schopnej Víťa aspoň vysvětlit a my trefili na první dobrou jak sáňkařku, tak obě skákačky. Lehce uspokojen jsem to však korunoval total selháním při odjezdu na Lipí, kde až téměř na návsi jsem zjistil, že takhle to být nemělo. Kluci však jen přes pár drobných poznámek byli ke mě vskutku shovívaví za což jim patří dík. Příště klucka, na Kluka fakt bude trasovat někdo jinej. Už se těším (ne na Kluka, muhehe!!!)
O.
P.s. Letos už máme ve statistikách třetí dívku, palec nahoru za plnotučnou etapu s kopci, Janičko!
P.s. Vše nejlepší Peťovi P. k narozeninám přejí ti, kteří sosali pivo které jim připravil do studánky – kdo přesně to byl a na koho se už nedostalo, to se neví. Jó, vyjížďka s roztroušenou účastí…
Trasa: 38 km, Velkas, odkalovačka, Hodějice, Srubec, Vodlejsák, Trocnov, motanice u poustevníka, Trocnov, sochařské umění, Mysletín, Ohrazeníčko, Ohrazení, Třebotovice, skákačka, Dobrá Voda a domů
Výškové metry: 583 m
Účast: Covid-19, Ondra, Marek, Honza, Venouš, Stanley, Aleš, Aleš jr., Kuba J., Jirka Z., Přema, Honza D., Kocour, Vláďa, Vráťa, Víčko, Víčko jr., Sirotí rodinka (Vítek, Alice, Mates, Ondra), Peťa Š., Koubič, Bivoj, Peťa P., Pavel T., Míra, Majkl, Víťa K., Venca Drbout, Hony
Pád: Marek – jako strýc šel do technického stoupání srdcem a v půlce příkrého kopce příběh skončil 😉
Defekt: Víťa S
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/punaforeto
Komentář: Konečně se mi daří upoutat pozornost družstva na zajímavosti, které mívám připravené! Konečně všichni dojeli až ke kameni, kam až se hlava zakutálela, konečně i Doudlebský vodopád není (až na malé výjimky…) jen zacházkou, kam není potřeba se plahočit a konečně nám neunikají ani mikro cíle, na které v tom obvyklém shonu vyjížděk “není čas”. A za to vše může Covid -19. To jen on umí upoutat pozornost i k betonové soše medvěda, která má nejen záhadný a obtížně definovatelný zevnejšek (jsem medvěd? jsem pes? jsem prase? jsem prasopes?) ale umí i zázraky – za výsměch Nezmarů se pomstila sežráním prezenčky! Hosana, neměli bychom o tom říct faráři místní farnosti? Covid-19 má i jeden zásadní vliv na vyjížďky, neboť v časech, kdy nikdo nemá žádné kroužky, shopovat se dá jen velmi omezeně a škola je už archaickým slovem, proměňuje se i věkově-pohlavní spektrum účasti. Tu přítelkyně, tu dokonce manželka (ba co víc, s celou rodinkou), ale hlavně! Omladina. Doba dumání, zda 15 letý Marek je nejmladší Nezmar je dávno pryč a kdo by řekl že Ondra S. ve svých 12 letech nebude atakovat věkový rekord? Ano, osmiletí chlapci byli svými otci “zlákáni” k účasti. Takže vivat všem manželkám (Aličko zdravím!), Markům, Matesům, Ondrům, ale hlavně Jakubovi jr. (8 let a dva měsíce) a Alešovi jr. (8 let a pět měsíců). Jste borci. Zvláště u příběhu rodiny z Adamova (kam vlak po ten dlouhý čas stále nedorazil…) vypíchnu účast. Víčko to s juniorem udělal mazaně (ostatně i já bych asi přistoupil se svými chlapci ke stejnému modelu) a nechtěl mu jízdu na kole v raný věk znechutit a přehoupli se přes práh budějické pánve do Nové vsi autem. Ale AAA (Aleš a Aleš z Adamova)? Nejen že otec nepovolil ulehčení a jeli z domova a tudíž odjeli plnotučnou 32 k dlouhou vyjížďku, včetně závěrečného kopce do Adamova, ale pan otec nedbal Nezmarské zkušenosti z Bermudského Nezmar trojúhelníku (Zaliny, Ledenice, Ohrazení), kde kdo se jednou zamoce, už se nikdy nevymoce a naplánoval cestu přes tuto zónu. Sám se nepochlubil, ale ze záznamu GPS jsem vysledoval 😉 že v oblasti Kaliště, Zaliny pár hledacích pokusů cesty navíc proběhlo… Prý juniorovi nejvíc pomohlo, že mu senior dal tacháč a věčné sledování čísel (jak jede rychle, kolik už ujel a tak) které v dětské prostotě nebyl schopen dát do souvislostí 😉 zaměstnalo jeho hlavu natolik, že prý ani moc nemrmlal 🙂
O.
P.s. Zas mi bylo nastaveno zrcadlo – když jsme se vraceli od Dobré Vody hezký kus měsíční krajinou stavby dálnice utrousil jsem: “Kudy my budem jezdit na vyjížďky a z vyjížděk, až ta dálnice bude stát? Tolik otázek…” Příbuzenský pár senior&junior jízlivě opakujíc povzdech “tolik otáztek” nějaký čas předstíral chápavý výraz. A pak se mi smáli… Ještě nejsme na jedné lodi!
P.s. Aniž by Eri cokoli psal (i pouhá neúčast byla zprávou) sám jsem došel k závěru, že se z Nezmarských vyjížděk i po čas Covidu-19 nesmí stát “vložený rodinný závod seriálu Kolo pro život” a příště se uvidí, kdo to s kolem myslí opravdu vážně. Vyhrabejte ze skříně svá zašlá trička Iron Maiden. Run to the hills!
Trasa: 37 km, Malák, Velkas, pravý břeh Malše, Vidov, Heřmaň, Plav, Heřmaň, Doudleby, soutok Malše se Stropnicí, Doudleby, Doudlebský vodopád, Borovnice, Nová Ves, Doubravice, Velkas a dom
Výškové metry: 613 m
Účast: Covid-19, Peťa Š., Venouš, Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Přema, Petr P., Jirka Z., Víťa K., Zdenál, Bivoj, Eri, Pavel T., Vítek S., Hony, Venca Drbout, Kory, Petr Podhola, Majkl, Stanley, Kocour, Vráťa, Láďa, Honza D., Honza M.
Pád: Venca Drbout 3x, Pavel T.,
Defekt: Vítek S. přetrh řetěz, Hony
Trackmaker: Ondra, ale na dlouho spíše v pozici ideologického vůdce
GPS: https://mapy.cz/s/govohavuca
Komentář: Absence společné jízdy mě opět nutí opustit popis plynoucího příběhu a nutno vypíchnout jednotlivosti, které se mě dotkly nejvíce. 1) karanténa a omezení vyplývající z Covid-19 mě serou hoši jak svině a ne že ne, ale tak nějak jsem se zatím stavěl na tu stranu dodržovačů a ne na stranu hledačů otevřených pivních okýnek a náhodných setkání třetího druhu… A chtěl v tom pokračovat i dnes. Jenže mít trudomyslného kamaráda je peklo, vždyť to všichni známe. Takže jsem vymyslel, že minulo vyjížďkový splín zaženu povoleně – rodinou! Domluvil jsem se s bratrem a synovcem, že pojedem spolu. Jednak minule nějak špačkovali na cestu (ve skutečnosti špačkovali na svou neznalost steziček…) a tak se mi jich zželelo, a druhdak byli benefitem společnosti. Nepojedu sám! A jet ve více jak dvou se smí, pokud jde o rodinu. A my rodina skutečně jsme! Do omezením vyhovujícímu plánu se pokoušel hodit viberem vidle Kory, ale byl odmítnut se známým odůvodněním, taktéž i telefonicky Víťa S. (opět stejné odůvodnění) až to rozsek Aleš: “Čekám na Lučním jezu v 14.30 jak jsi psal, původně jsem s Váma jet nechtěl, a jel jsem do servisu, ale cestou to pošteloval k dokonalosti a do servisu nemusím a sám nejedu… ” Při setkání prohlásil , že je Honzovo druhej syn a při jízdě pak ještě za mnou probíhalo ladění not v kolika ho vlastně Honza měl, ale jak to dopadlo nevím. Jako bonbónek všemu pod vodopádem čekal Venóš – chudák tam dojel na čas, který jsem hlásil k umístění prezenčky, ale my to nestíhali, tak ještě způsobně počkal deset minut na možný přenos viru 🙂 Takže asi tolik k danému tématu. 2) Při vyjížďce, které by se dalo říkat “motanice terénem” s ani ne 16 letým hochem, mě pár věcí opravdu zaskočilo. Pak mi to ale došlo, že my fakt už přemýšlíme jinak… Při prvním průjezdu bodem, kterým jsme už jeli, mi Marek dal UPŘÍMNOU otázku, proč tam jsme znova, když už prve jsme mohli jet tam, kam jedeme teď… To zaskočilo nejen mě, ale i strejdu 😉 Aleše a s nechápavým výrazem mu vysvětlil, že “my nikam nejedeme, ale projíždíme se” 🙂 Markovo pohled nenabyl chápavějších kontur… Při dalších dotazech alá “Proč jsme tu na kole?” jsem si uvědomil, jak moc je pro normální populaci pravdivá Majkovo průpovídka: “Hezká procházka… Ale bez kola!” Jó, zrcadlo od lidí z jiného břehu je někdy moc zábavné. 3) Dojal mě Peťa Š., který se stále zotavuje ze zlomeniny patní kosti a nemůže moc chodit a i při jízdě ho to bolí – i přesto se k vodopádu vydal až do míst, kde už to je opravdu jen pochoďák a tam (cca 150 m od cíle) to musel vzdát. Vyjížďku máš, zotavenče. 4) Dojal mě Peťa P. nezlomnou vírou v to, že když dá do Doudlebského vodopádu pivo, tak se té virus nákazy někdo dotkne a pivo vymlaskne (stalo se…) 5) Palec nahoru Vencovi za osvěžení a snahu o nápad jak to dělat jinak, bez propisky (viz NO).
O.
NO: Aby jste byli chytřejší, vysvětlím Vám, jak to Venóš myslel. Dal na místo samé QR kód (pro starší a pokročilé viz galerie a ten divný černobílý obrázek…) s tím, že účast se bude prokazovat tak, že každej kdo se dostaví, načte kód, objeví se mu tam tajná zpráva a hned se bude vědět že tam byl (asi bude muset poslat scan obrazovky s tajnou zprávou, myslím). No naráží to na to, že např. já nemám scan QR kódů, (kdysi jsem si říkal, že takovouhle zbytečnost nikdy potřebovat nebudu, btw. a do dneška nepotřeboval) a hlavně to tak nějak neumím tvořit. Nezmarské okénko je ale jiné. Věděli jste, že i když na QR kódu některá bílá pole pečlivě vybarvíte modrou propiskou, stále to funguje? A tipli by jste si, kdo to měl potřebu to na zkoušku propiskou vybarvit? Tak zas příště boyz! Čus virus 🙂
Trasa: 51 km, Meťák, Boršov – Březí, Kotek, Hvízdalka, Pozděraz, Čertyně, Záluží, Gabreta, podél řeky Zlatka, Věncovka, Chlum, Krnín, Milíkovice, Kameňák, Mohyly, korýtko, Včelná a dom
Výškové metry: 793 m
Účast: Covid-19, Ondra, Venouš, Honza L., Marek L., Vláďa, Kocour, Vráťa, Honza D., Honza M., Víčko, Aleš, Kuba J., Přema, Hony, Venca Drbout, Víťa S., Majkl, Sochy, Pavel T., Zdenál, Bivoj, Víťa K., Jirka Z., Petr P.
Pád: Marek L. – 2x kvůli spdéčkům a jednou z vyplašení, že se mu ztratil otec 🙂 (zase se našel!)
Defekt: snad ne
Trackmaker: Ondra, ale těch trasérů nakonec bylo o dost víc…
GP: https://mapy.cz/s/cenedeleha
Další jezdci : https://mapy.cz/s/comuhomeke
Komentář: Z počáteční euforie minulého reportu způsobené z velké části tím, že moje tělo potřebovalo radost nad rámec karanténní šedi a tak se prostě radovalo upřímně a ze všeho, dnes při psaní dosedla chmura. Absence zpětné vazby. Jel jsem sám, schválně co nejdřív, aby vše čekalo na jezdce v jakoukoli denní či noční dobu, cíl vytyčil, zajímavost na prezenčku přihodil, nový způsob trasování se naučil, novinku do trasy zařadil a … Jel sám, s nikým nemluvil. Jel někdo v mých stopách, zanadával si někdo jak je to kokotská cesta moc/málo do kopce, moc/málo terénem, byla trasa z map.cz vůbec k něčemu, přečetl někdo zajímavost? Kdo ví. Snad 24 kusů je odpověď!
Tak a teď na veselejší notu. Vymyslel jsem obětiště abychom drobností přispěli jako prosbou k brzkému konci stavu izolace a nečekal jsem, jak moc se to setká s úspěchem. Peťa P. dokonce navrhoval, že doveze syna, ale matka dítěte se to zřejmě dozvěděla a tak nebylo ani dítě, no a nakonec ani Peťa (oprava, po dopsání reportu se zjistilo, že se Peťa vysmýkl a s nocí dorazil). Můj jidáš vzbudil mnoho asociací a “záhadně” se ztratil již s prvními účastníky (účast je shora psána chronologicky). Věřil jsem ještě, že libá vůně nalákala srnku, ale když jsem postupem času na fotkách viděl, jak se ze zabalených sušenek Oreo stávají nezabalené sušenky Oreo a je jich tam méně než bývá obvyklé a každý druhý je vlastně zachycen při focení něco konzumujíc a ačkoli se všichni dušují, že něco přivezli (ponejvíce traťovky, neb nic jiného po kapsách neměli…), na fotkách obětní kopice jídla nepřibývá a nepřibývá… Ani nehádám, jak dopadlo pivo v plastové láhvi, se kterou se hrdě fotili Bivoj a Zdenál. Zřejmě mok rituálně obětovali a na místě samém nechali jen plastovou láhev (kluci, napište, že to není pravda!). Takže ač mi Bivoj radil, že když už jsem dokázal takhle nepozorovaně uspořádat potravinovou sbírku, měl bych tam o víkendu s dětma skočit na oběd zdarma, vím, že bych byl napálen! Ale snad obětované v prospěch Nezmařích bříšek povede k cíli. Držme si palce.
O.
P.s. V galerii je též návod a důkaz, že můj záznam trasy v mapách.cz je využitelný i pro “Generation next”. Milí spolunezmaři, kteřá žijí v přítomnosti, zatímco já ještě v minulosti, můj záznam si můžete nahrát ve formátu GPX do svých hodinek, mobilů, navigací, budíků, kardiostimulátorů – no prostě do všeho, co umí GPX. A taky KLM (doteď jsem myslel, že to je letecká společnost…)
NO: Edukační okénko míří na první obětinu: jidáše. Stanley tuto tradiční pochoutku označil za loupák (sic!), Venouš si myslel, že Jidášem má být on, ale ne, ne ne.
JIDÁŠ: sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta slazeného medem. Svým tvarem mají připomínat svinutý provaz, na němž se oběsil apoštol Jidáš poté, co svým polibkem zradil Ježíše a zapříčinil tak jeho zatčení. Zavinutý tvar jidášů spolu s medem, kterým se ještě horké po vytažení z trouby potírají, symbolizují plodnost a hojnost – tradiční charakteristiky jara.
Pár slov od PP : Nějak se nedaří, minulou vyjíždku mi málem neuznali a tuto jsem neprošvihl jen těsně. Ale pozitivně – Ondro, udělám ti radost, opravdu to byla kokotská cesta. Ta louka za kempem ve Zlatce (po směru toku) a dále. Já blbec ti poradil jak tu mapu dostat na web a pak sám koukáním do ní málem přijdu o mobil, který mi vypadl z kapsy. Naštěstí mám a) skvělé kamarády, kteří pomohou, b) kliku, že jsem je potkal, c) iPhone, který se dá najít na 8 hektarové louce pomocí jiného iPhonu – přesnou GPS lokalizací nebo např. dálkovým přehráním zvuku na telefonu. Díky Steve! Ztrátu telefonu jsem zjistil kousek před cílem, takže zpět, pak směr cíl, pak zas cuk tam, cuk zpět a zase tam. Moje trasa (v GPX i KLM) připomíná trochu přerušovaný sex. Nakonec to klaplo a vrchol dosažen, i díky ochotě Jirky Zibury, který měl (na rozdíl ode mě) jak baterku v mobilu, tak ve světle a ještě i morál mě doprovodit. Díky, díky všem.
To místo je asi fakt ovládáno neviditelnými silami a ty si hrály se mnou celou cestu. Opakovaně mi skákala zvěř do cesty, v Doudlebech na letišti mi přistávalo letadlo nad hlavou, těsně před domovem zase vrtulník (u nemocnice), a to za svitu superúplňku. A do toho ten mobil, už oplakaný a neuvěřitelně šťastně nalezený (mimochodem těsně před vybitím). Ale bylo krásně, skvěle jsem se projel (i když jsem 64 km popravdě neplánoval :-), zadumal, pokochal – o to víc, že mě nikdo nerušil (mluvením) ;-). Tak jaký chmury?
P.S. doufám, že mi euforii nepokazí vývoj dalších dnů, neb jsem pár slov se Zdenym prohodil a dozvěděl se, že už byl (pracovně) v kontaktu s Covidem, načež mě předjel a odhlenil se tak, že se sprcha kapének minout nedala. Je to vědec, já mu věřím, promoříme, uvidíme :-). I proto jsem se už tentokrát nebál podepsat 😀
Trasa: 44 km, Start, zadem přes Máj, Černíš, Dasné, kolem Bezdreva do Čejkovic, Pašice, po blatech k menhiru stětí hlavy, menhiru dokutálení hlavy, umístění prezenční listiny, pomník Kubaty, odbočka na samota u Vomáčků, lužní prales Mokřiny u Vomáčků, Zliv, Bezdrev, Vondrov, Dasný, Černíš a Nezmar
Výškové metry: 156 m
Účast: Covid-19, Ondra, Peťa Šikl, Stanley, Eri, Větrák, Merla (víc jsem z fotky prezenčky nevyčetl), Aleš, Vláďa, Kocour, Vráťa, Honza D., Honza L. & Marek L., Přema, Víčko, Jirka Zibura, Hony, Vítek S., Petr Pokorný, Ondra M., Víťa K., Pavel Tíkal, Majkl, Míra Doležel, Bivoj
Pád: nikdo, leda česká koruna
Defekt: Kocour, všichni živi a zdrávi
Trackmaker: Ondra, ale spíš Nezmarská tradice
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5e82ed5a04059c0df5efbb0e
Komentář: Nejraději bych se v dnešním reportu vyhnul patetickým větám, ale ono to asi nepůjde. Já slzím hoši! 25 kousků za situace, kdy není úplně jednoznačný výklad, zda-li se to smí. Je prostě vidět, že kombinace šibání na věži z karantény a touhy po řádu jaký býval, dokáže lidi dohnat nejen na Kubatu, ale i do míst menhirů, kde povětšinou dávám výklad jen hrstce nejotrlejších a ostatní se z dálky jen smějí (proč bych tam jako jezdil?). Takže letos má nejvzdálenější menhir určitě největší účast. A navíc vyšperkovanou účastí dámy (po jak dlouhé době!) a patnáctiletého jinocha Marka Ludvíka! Gratulujeme. Ostatní prvenství jako premiérová roztroušená účast, počítání skrz podpisy (jako ve World Tour profi závodech!) už jde na na vrub 25. účastníku COVIDU-19, grrr. Nebudu se tu pouštět do nějakých prognóz,však si na Viberu další postup Nezmar pospolitosti nebudem tajit a tak jen několik věcí co mě dnes na Vás pobavily. 1) Nejvíc jsem se smál, když mi Jirka Zibura poslal svůj záznam GPS s poznámkou – je fakt lepší, když trasuje někdo jinej… Takovou zrůdnou 58 kilometrovou hůsenici vedoucí dost často úplně nepochopitelně mimo náš cíl, to jsem ještě neviděl 🙂 2) Dojemný pokus Peti Pokorného zajistit si účast jen pomocí fotoshopu – někteří Ti dokonce i uvěřili, Víčko do teď žije v přesvědčení, že jel v Tvých stopách! (pozn. po zveřejnění se ukázalo, že vyjížďku skutečně absolvoval, neb vyfotil mrtvé zvíře, nacházejíc se na trati, které ostatní též viděli… Absenci podpisu odůvodnil strachem z nakažení CODVIDEM-19 při dotyku s plastovou U folií, na které se vir drží po několik dní) 3) Při zpovídání Honzy, co říkal synáček na 46 km trať ve dvou stupních Celsia která nevynechala ani blata, mi přišla odpověď. Leží na gauči a mumlá: Podmáčená louka, ta podmáčená louka! 4) Peťa Š. přirovnal vyjížďku ke Kubatovi k důležitosti akce typu Olympiáda! (chtěl tuto vyjížďku také o rok odložit 😉 )
O.
P.s. Stanley, trochu se mi Tě zželelo, ale abych pořád jen neopisoval příběh o zbudovském rychtáři Jakubu Kubatovi, vůdci selské rebélie proti omezování svobodných práv sedláků hospodařících na neúrodných blatech, který byl dne 20.4. 1581 popraven, nechme promluvit přímo romantickou licenci příběhu:
Než kat dokonal svůj úkol, odsouzenec prý zvolal: Já, Jakub Kubata, dávám hlavu za Blata. Kam až po mém stětí má hlava doskáče, až po to místo jsou Blata naše! I počali se lidé bouřit, a páni ze strachu, aby nepřišli o životy, dali katovi rozkaz, aby si pospíšil a ještě dříve odjeli, než byl ortel vykonán. Kubatova hlava prý skutečně doskákala až po hranici Blat. Zatím se od západu přihnala bouřka, zažloutlý mrak vysypal ze svého klína kroupy a ty bily jak do odjíždějícího panstva a soudců, tak do rychtáře svědka, jenž Kubatovi přitížil. Tlouklo také do panských polí a pomlátilo úrodu – selským pozemkům se však vyhnulo. Sedláci potom přivalili na smutné místo dva balvany, jeden větší postavili tam, kde byl Kubata popraven, druhý tam, kam doskákala jeho hlava.
NO: Dost často si teď opakuji vtip co vzniknul za komárů:
“Tatínku, kdo je za tím ostnatým drátem?”
“My, dceruško, my.”
