Archive for Srpen, 2019
22 srpna, 2019 | 
Author: Trasa: 51 km Boršov, Kotek, motání se kolem Vltavy, Zlatá Koruna, červená zpátky, Nezmar
Výškové metry: ?? m
Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra L., Ondra M., Hony, Venca Kruťák, Aleš, Bivoj, Zdeny, Duby, Kocour, Tonda – jestli chce vyjížďku někdo další, tak si o ní musí napsat
Pád: mám pocit, že se někomu spadnou povedlo, ale nevím
Defekt: nebyl
Trackmaker: Vítek S.
GPS: záznam
Komentář: Jak bývá poslední dobou zvykem, směr úterních vyjížděk se řídí meteoradarem. I tentokrát některé předpovědi srážky slibovaly, ale na radaru bylo čisto. Nebojácně jsme se tedy vydali po levém břehu Vltavy (ve směru našeho pohybu), vlastně tedy po pravém (ve směru toku), prostě jsme jeli proti proudu přes Kotek a dál k oblíbené pěšince podél vody. Ta byla loni zapadaná stromy, ale letos už to bylo lepší – alespoň větve už někdo vorval a docela se to dalo projet, až na pár míst. I přes to, se prý v mužstvu vedla diskuze, jestli je to ještě vyjížďka nebo už vycházka 🙂 . Každopádně by to chtělo projít s motorovkou, tak jsme nad pivem jednoho mezi sebou našli, a on to ještě neví, ale čeká ho pěkný pěší výlet, kde si zarube, a pak mu budeme všichni děkovat a vždycky, když tudy POJEDEME, tak si na něj vzpomeneme. Je to prostě velký srdcař, pomoc neodmítne v žádné situaci a pro kamarády by se rozdal. No a má motorovku a i to s ní umí, to my víme. Tak co Banáne, poznal ses? 🙂 Cestou do Zlatky jsme ještě zkazili romantiku rodince u chatičky (v moderním stylu ukrytá v lese), když jsme jim přejeli před verandou – nejdřív se Aleš dovolil a pak jsme se tam nahrnuli všichni. Pak jsme ještě zkazili romantiku vodákům, co stanovali na cestičce u vody a taky byli dost překvapení, když jsme jim kličkovali mezi ešusy a stany. Ve Zlatce jsme byli po 19. hodině a začínalo být jasné, že za světla to stihneme (snad) akorát. Dokonce i ti největší zastánci dojezdů po ose se mě ptali, jestli to nedojedeme vlakem! Ano, bylo to nahraně, ale bikový bůh nás vyslyšel, defekt ani pád nepřišel a my ve zdraví, se soumrakem v patách, skončili u Zdendy. Ukojení Samsonem jsme se oddávali přítomnosti a na budoucnost nehleděli. To, že začne před desátou pršet, jsme zjistili asi 5 minut předem. Někdo to zkusil dojet domů, zbytek vyhodnotil, že za hodinu to přejde. Další vlna jela v půl dvanácté, kdy po dvou hodinovém silném dešti pršelo trochu míň, a zbytek ještě čekal, až přestane úplně. V půl jedné jsme do deště vyjeli všichni, domů jsem si nic suchého nedovezl a druhý den si musel první dvě hodiny pracovní doby vzít homeoffice.
NO:
Trasa: 45 km (skupina vlak), Hodějovice, Zborov, Žižka, Borovany, Trhové Sviny …. Sv. Trojice, Buškův Hamr, TS, kolem střelnice Březí, přes les Otěvěk, ke Stropnici, po bývalé zelené do Borovan na vlak
Výškové metry: ?? m
Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Koubič, Míra Doležel, Sochy, Ondra L., Hony, Venca Kruťák a nejspíš i další, k psaní reportu jsme byl vyzván zpětně, tak ani nevím kolik nás bylo
a prý taky Zdeny
Pád: Koubič
Defekt: Koubič
Trackmaker: Ondra L.
GPS: ??
Komentář: O trasérství byla tentokrát rvačka. Bivoj nenechal nic náhodě a nevadilo mu ani to, že na startu nebude. Při bloudění vinicemi dokonce dopředu napsal a poslal nám report včetně zápisu pádů a defektů! Vzpupně jsme se toho nedrželi a vyrazili směr Borovany. Ondra měl v plánu projet červenou turistickou značku mezi Borovany a Trhovými Sviny. Dlouhá vyjížďka od začátku zaváněla návratem vláčkem, obzvlášť potom, co Koubič nad Hodějovicema padnul při vedení kola a ještě si při tom rozpáral plášť klackem. Trasér je ale zásadní odpůrce návratů vlakem, takže se snažil dělat všechno proto, aby grupeto dorazlilo domů po ose a v plném počtu:
- abychom to stíhali, tak jsme svištěli po silnici, úhyb do terénu nebyl možný
- návrhy na cestu bikovým terénem, který nás zdrží, což vyřešíme vlakem z Borovan nebyly vyslyšeny
- a to nejhorší: trasa byla zákeřně zvolena tak, aby po cestě zpět nebylo nádraží!
Ale ani to vše nepomohlo a v Trhových Svinech se trasérství rozštěpilo. Červená byla skutečně excelentní, mokrým kořenům jsme už odvykli – já tedy určitě, takže chvíli trvalo, než jsem se rozpomněl co dělat, když přední kolo mizí v mlází a tělo pokračuje stále vpřed. Části bikerů bylo líto, že terén skončil a teď už bude zas jen úprk, aby se dojelo za světla. Později jsme si ověřili, že tvrzení, že je vidět do devíti opravdu nebylo pravdivé – bylo zataženo a ve 20:15 byla v lese tma jak v pytli. Tímto se trasérovi omlouvám za sabotování trasy a ještě k navádění ostatních. Nicméně to bylo super, určitě bych to udělal znovu a nejspíš to opravdu někdy zase udělám 🙂 . Renegáti obkroužili Sviny a navštívili místní pamětihodnosti – poutní místo Svatá trojice, útulek pro prasátka v nouzi, Buškův Hamr. Dál jsem jeli sjezd po žluté k Březí a odtud přes les k Otěvěku a po modré ke Stropnici. Vyrazilo mi to dech, ale kromě obdivných výkřiků jak je to super příroda, bajk a jak se nám super jede, jsem zaslechl i kde to jsme? Tady sem ještě nebyl! 🙂 Vyjížďku jsme vyšperkovali bývalou zelenou značkou k mostu přes Stropnici pod Borovany a návštěvou restaurace Sýmalka. Výčepák už nás zná, jen byl překvapenej, že už je zase leden. Po podchodové taškařici zakončené výjezdem přes merkurygaráže (eskalátory mimo provoz) jsme skončili před Koníčkem, ale i když zavírají ve 23 hod, tak ve 22:10 už netočí! Nakonec, ani nevím jak, Peťa dokázal, že Rožnovská sekce spolu s ním skončila na pivě v Solnici!!
NO: teprve s pivem je žízeň krásná
Trasa: 47 km, Vidov, Plav, rechle, Branišovice, Svatý Ján, Chlumská hora, hrad Pořešín, Pořešínec, Pořešín obec, Velešín
Výškové metry: 781 m
Účast: Vítek S., Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Koubič, Míra Doležel, Sochy, Aleš, Eri, Ondra M.
Pád: Pavel Tíkal
Defekt: Eri (asi se zdrclo mlíko v plášti)
Trackmaker: Vítek
Komentář: Interpretace výsledků měření radarových odrazů srážkové činnosti nad ČR vedla k pragmatickému rozhodnutí : na Pořešín! A byla to skvělá volba. A to i přesto, že nakonec pršelo více severněji, než se zdálo. Mírná úprava obvyklé trasy na „horekopcom“ byla příjemným osvěžením a taky dost možná byla o něco méně bahnitá. Ostatně, déšť a vlhkost posledních dnů nás dost zaskočily. A tak si Eri vystoupil z kola ve Vidově, poté co mu to ujelo na obrubníčku, já měl těžký pád při vedení kola na betoně u Rechlí a ty kořeny, svině klouzavý, trápily všechny celou cestu…Už jsme si úplně odvykli. Vítek navíc hlásil, že se v tom vlhkém vzduchu potí úplně jinak než obvykle, myšleno co do smradu. Pod Pořešínem jsme si ještě vychutnali trailík do Pořešínce, odkud gruppo compacto změnilo původní směr Kaplice-nádraží a silničářskou vložkou napálilo časovku do sportbaru ve Velešíně. V Kaplici totiž nebylo kde utratit peníze, jak hlásil Eri (předvoj díky defektu). Eri bral rychlík a my jeli dalším vlakem, z něhož jsme vystoupili na zastávce Koháč (zatím dočasně vedena v jízdních řádech pod dost neurčitým pojmem „jižní zastávka“) a zpětně si říkali, proč jsme vlastně na ten Koháč nejeli rychlíkem…pravdou ovšem je, že bychom tím pádem neměli vzpomínku na Barčiny velké modré oči, eskamotérské kousky pána s 3 promile na elektrokoloběžce s téměř vybitou baterkou a zajímavý jev, obvykle vlastní jen nám mužům-ženu, která nezvládne (např. objednat) 2 věci najednou…Ve spojení s povoláním servírky je to dost značný handicap 🙂
Za zmínku ještě stojí, že nejmenovaný člen vyrazil na vyjížďku na ATB, což spustilo debatu, zda braní prášků není nepovolený doping. Případně, jak se asi vypořádává střevo, ve kterém prášky kompletně zničily mikroflóru, s dávkou nefiltrované nepasterizované jedenáctky… Eventuelně, jak dopadne „souboj“, až do tohoto nového ekosystému pošle další dávku ATB 🙂
Pro úplnost dodávám, že podle Nařízení Evropské komise č.6C8YK19/LO o závazném způsobu vedení cyklistických statistik, není pád při vedení kola pádem způsobilým k jeho evidenci.
Do výroční zprávy Českých drah : tentokrát, proti zvyklostem, se nám podařilo nějaké peníze za jízdu utratit a k hospodářskému výsledku ČD přispěli členi spolku celkem částkou 147 Kč v mincích.
P.
NO se oslím můstkem přes placení za dráhu dostává k placení za kamarády. Někteří z toho dostávají i angínu. Což je k pláči. Ale než dětský pláč, radši ještě jedno pivko. Takže veršovánka by mohla být : Kam, kde není pláč? Přeci na Koháč!
Ale my hlavně víme, že ani déšť, ani pláč na (nás) fešáky neplatí! 😉
Personální statistika 9. výročního zasedání: Ondra, Aleš, Hony, Zdenál, Bivoj, Honza, Džony, Kory, Ondra M. a novicové Víťa K., Jirka Z., Duby a Tauby, a na část páteční etapy ještě Majkl a Peťa P.
Pátek: 160 km, 1584 v.m.
GPS: https://www.relive.cc/view/g37665104441
Páteční etapa byla naplánována jako rychlý přesun do Kremsu jen na tyčinkách, rychlý oběd, a poznávání sklípků ve Wachau. Jak už to tak bývá, plán se začal bortit poměrně záhy. A ten kdo zlobil 🙂 , byl Ondra Míků. Ještě před hranicema měl defekt a problémy nafouknout již instalovanou náhradní duši, což jsme ještě přešli, ale přejít se však nedala ztráta pružiny v nášlapných pedálech Time, která znamenala, že nemůže nacvaknout tretru, což jaksi není ani pohodlné ani bezpečné. V dnešní době kompjůtrů je však možné vše a tak jsme vygúglili nejbližší cyklokrám ve Zwettlu, Ondra zamával platební kartou, já s Taubym jsme mu jeli dát morální, jazykovou a technickou podporu a ostatní o 60 km dříve než plán usedli k jídlu. V krámě naše trojice s prodavačem sehrála pěknou scénku s neznalostí německého překladu slova “pružina” (my) a pán s nepochopením významu použitého slova Time. Koukal na nás vyvaleně se slovy, že času má skutečně hodně a že nám rád pomůže, jen když řeknem co chcem 🙂 Po pár minutkách pochopil, že používáme slovou Time pro značku pedálů 😉 a opáčil, že “der Feder für Time” nemaj… Tak si musel Ondra koupit Looky a konečně se zařadil do stáda nás, Lookařů. Sjezd k Dunaji byl orgasticky krásný a tak nás napumpoval, že jsme ihned přejeli Dunaj k přívozu se stánečkem a plážičkou, kde Džony počal objednávku slovy: “eine flasche Riesling” a po obdržení lahvinky dodal, že se dnes už nikam nehne 🙂 Bylo jasné, že plán dostal další direkt, ale to vůbec nevadilo, popíjení na břehu Dunaje, chlazení těl v poměrně překvapivě dosti studené vodě, Ondrova taškařice s hledáním děr v obou jeho duších v Dunaji a jeho hlasité spílání osudu nám krásně krátilo odpoledne. Nakonec jsme se i do jednoho vinařství vypravili a někteří i na kolo ještě sedli, aby doplnili kulturní část návštěvou kláštera Göttweig.
Sobota: 210 km, 2132 v.m.
GPS: https://www.relive.cc/view/g37719903869 a https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d33649517683a5924970816
Každý dle plánu věděl, že nás čeká těžkej arbajt, neb 200 km kopcovitým alpským podhůřím v 35°C ve stínu, prostě nepůjde lehko. Jaký byl však můj údiv, že až teprve v půl šesté večer došlo k názorovým neshodám, jak dále s plánem. Do té doby jsme všichni jeli jako jeden muž, na čase i místu obědu se shodli, koupání zařadili, prostě věc nevídaná. Jediné co nás sužovalo (krom kopce za kopcem) bylo ono pekelné vedro, přičemž ke zmírnění následků nepomohla ani alpská bystřina, která Alešáka rozdivočila až tak, že chtěl předvést dokonalou harmonii celeste stroje, jeho nahého těla a ladného šlapání, což projíždějící rakouské důchodkyně na elektrokolech poměrně vyděsilo a nás pobavilo. Vše se tak zdálo být nádherné, leč černého Petra po Ondrovi musel někdo převzít a žial bohu, zase to padlo na Ondru… Pytlíček s občankou, 70 éčkama a kartičkou VZP se mnou prostě celou trasu neodjel, ač jsme se ho s Honzou a Honym ještě jali jet hledat a přidali si neplánovaně nadplán 🙂 Tak jen doufám, že už jsem si nevzal v Rakousku nějakej úvěr, či si nepůjčil auto…
Neděle: 171 km, 2655 v.m
GPS: https://www.relive.cc/view/g37763214860 a https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d34a7ed17683a5924ae4167
Když jsem plánoval nedělní etapu, říkal jsem si, že by byla škoda jet jen 130 domů a že bychom si mohli drobet prokřižovat Wachau. Tak jsem to naplánoval párkrát od řeky a k řece a teprve pak až domů. U snídaně Džony zkušeně shlédl itinerář a utrousil, že takhle se správně dělá tréningová pyramida – každý den musí být těžší než ten předchozí! To zejména méně výkonou skupinu lehce znervóznilo a začala trollovat plán, což nám (a pojďme si to říci na rovinu) zachránilo krk. Byli jsme totiž naštěstí v takové touze po harmonii, že když Ondra, Víťa a Bivoj nekompromisně řekli, že první pytlíček od Dunaje a zpět vypustí, přizpůsobili jsme se jim. A hned v následném stoupání jsem je za to rozhodnutí mnohokrát velebil. Ono jet z 200 metrů nad mořem do 900 – což bylo ono stoupání, je tak nějak 700 metrů převýšení, což maj v celé ČR asi tak tři kopce. A jet to dvakrát a vlastně být stále u řeky a teprve začít cestu dom, no nevím nevím 🙂 Alešák se na mě laškovně zubil se slovy: “To se to kliká v kanceláři, co?” Ano kliká se to lehce, ale umím ustoupit! A navrch jsem ještě párkrát vyhodil cestu přes kopec a zvolil cestu údolím a i tak to byla nejtěžší etapa z víkendu a Zdeneček mi několikrát nezapomněl zdůraznit, že “jsme se přece už dávno dohodli, že poslední etapa má být odpočinková!” Dlužno ale dodat, jak moc byla etapa náročná o to více byla krásná a s květinkou uprostřed v podobě obědu na lesním volkfestu mezi rakouskýma vidlákama, s jódlovací kapelou, no extra supr náhled do lidové zábavy místňáků.
Shrnutí a zamyšlení: Myslím, že se tentokráte výlet moc moc vydařil po všech stránkách a ani jsem nezaznamenal nějakou povážlivější třenici. Jsem přesvědčen, že jsme dohromady drželi i celkem dobrou cyklistickou disciplínu a ti, co na tom byli fyzicky nejlépe, skutečně odvedli své síly ve prospěch slabších a nesólíčkovali si, za což jim patří poděkování (you know who you are!). A ti slabší, kteří mohou skupinu rozbít stejně dobře jak ti silnější, se chovali taktéž disciplinovaně. Kdykoli se začali tvořit na čele dvojičky automaticky najeli bez připomínání do formace, ve sjezdech neměli potřebu ukázat, že jim to z háku jede víc něž těm, co to odtáhli do té doby a když jim to ujíždělo, křikli si. Snad příště nedojde na podobenství Petra Chelčického (traktát: Sieť viery pravé) přirovnávající síť vytahovanou rybářem z vody za prostředek ke spasení, kterou však velké ryby (ať už velcí hříšníci, či preláti) trhají a ostatní ryby potrhanou sítí propadnou a spasení nedojdou. Snad naše síť i příští rok zůstane nepotrhaná.
Zvláštní poděkování: Alešákovi a firmě Garmin, neb nahraná mapička eliminuje orientační přehmaty a limituje prostoje 🙂
O.
Trasa: 32 km, Švábák, oběšenec, Třebín, kolem včelínů k vysílači, Kvítkovice, do masivu Kluka, hřebenovka, kolem Vysoké Běty do Malých Chrášťan
Výškové metry: 682 m
Účast: Ondra, Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Zdenál, Petr Pokorný, Venca, Koubič, Majkl, Víťa, Míra Dvořák, Tonda, Vláďa, Sochy, Vláďa Řehoř, Banán, Stanley
Pád: nikdo
Defekt: Vítek utrhlá patka – zkušeně kolo o patku odlehčil, řetěz o pár dílků zkrátil a po modernu na singlespeedu vyjížďku dokončil!, Petr Pokorný
Trackmaker: Majkl
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d41269b58e2110a92abbbd1
Komentář: Abychom ozvláštnili každodennost padla po čase volba na výjezdní zasedání zn. “Domů s panem Damaškem”. A že volba padla na Malé Chrášťany, ležící v kraji výhradně trasérsky svěřenému Majkovi, vzal si nás do parády. Jako obvykle, masiv Kluka jel po novátorsku, srdcem a jako obvykle to skončilo potláčáním v hustníku (viz NO). A že i Majk férově neskrýval orientační chybu, neměli jsem ani my důvod protáhnout hubu a kola byla tlačena zvesela. Tedy až na mě a chlapce okolo mě, neb jsem si na Sportstrackeru (k Honyho minulé radě) nastavil autostop při rychlosti pod dva kilometry a co čert nechtěl – s akustickým oznámením auto stopu a opětovného rozjezdu. Takže to se zohledněním častosti přepínání mezi módy a zvolenému typu akustického oznámení, prudilo všechny až tak, že mi Banán nabídl, že jeho strýc se zbavuje letitých kukaček, zda-li bych o ně neměl zájem, když mě zvuk hu hů tolik těší. “Proč ta sova tolik houkala, hů a hů a hů.” Příště vypnu, slibuji. Malé Chrášťany poté, co umřel majitel, přestali vařit vlastní pivo avšak ponechali minipivovarské na vidlákov poměrně dost nadsazené ceny za mě celkem palec dolů, ale vytáhl to pan Damašek poptávající za po každém pouze kilo za dopravu zn. “kdy si vzpomenem a odkud si vzpomenem”. Jak se to tomu chlapovi může vyplatit, to nevím. 🙂 Banánovo výzvy: “Srazte nám prase nebo aspoň srnku, ať máme guláš na dokolnou.” raději pomíjím v úvahách úplně.
O.
NO: Původně jsem chtěl opět zařadit pouze edukativní okénko na téma hustník, ale odkaz ze slovníku češtiny 2.0 je nakonec i okénkem z oblasti “humor”. Posuďte sami: