Archive for Duben, 2017
26 dubna, 2017 | 
Author: Trasa: 41 km, Meťák, kolem bezdomáčů do Boršova, Březí, Kotek, k Třebonínskému potoku, kolem Vltavy na Pozděraz, k Čertyni, Pozděraz, pod Opalice, zpátky k Vltavě a stejnou cestou zpět domů
Výškové metry: 538 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Petr Pokorný, Přema, Eri, Petr Šikl, Bivoj, Hony Mareš, Majkl, Kory, Víčko, Jakub, Vláďa Řehoř, Petr Podhola, Tonda, Láďa Benhák, Míra Dvořák
Pád: Ondra (říkal Vítek), Petr Podhola, Vláďa Řehoř a jestli je zapíchnutej klacek do hlavy pád 🙂 tak i Hony
Defekt: Vláďa Řehoř + býčí síla + jemná práce se šaltrem = řetěz auva
Triple Gold Club: Vláďa Řehoř – kurwa kluci, zpomalte – to má být klub výjimečných a ne čtvrtá cenová pro všechny. Pátá etapa a už se tam mačkáte tři…
Trackmaker: Ondra
Komentář: Úvodem reportu bych rád do našich řad pro tento rok přivítal Eriho, který se nám vrátil z velkého výletu. Již od mládí se snažil vybudovat si mimikry hustou srstí po těle, ale Yetiho důvěru v Himalájích tím prý nezískal a fotku s kámošem tak nemá 🙂 A stálo Tě to Pilníka pro tento rok, hochu!
Cesta všech protentokrát mířila na pravý břeh naší národní řeky a její harfičky vzaly špačkování i těm, kteří určitá místa spíše propotláčali, než projeli. Krása, která bere nejen dech ale i výčitky. Romantiku a spokojené hýkání mi pokazil až Alešáčkovo lep, na který jsem důvěřivě sednul. V pauze po projetí jedněch co čekali na propotláčání druhých 😉 počal líčit Honyho zranění klackem na hlavě skrz helmu. Rozvinula se vážná debata o nutnosti šití, mé myšlenky v módu turbo počaly řešit otázku kudy nejlépe z nepřístupného terénu k civilizaci, zrychlený tep, starost o kamaráda atd. Ale i Aleš má srdce (sic!) a vida mou starostlivou tvář, pokračoval v historce, že to možná nebude krev, ale mozek, co vyteklo ven, ale že to je klackem dobře žašpuntované (“po zalomení mu v lebce zůstal takový malý dřevěný kolíček”) a já už jen s úsměvem čekal na Honyho sdělení: jsem OK 🙂
O.
P.s. U Nezmara proběhla ukázka toho, na co vše se dá připít. Od 1) změny osobního stavu přes 2) titul (Navzdor všem co se nám smáli, klíčí sláva stoletá. Vzhůru modrobílé šály, vzhůru Brno KOMETA) a 3) pracovní úspěchy až 4) po nezastavitelný proces všehomíra – každoroční stárnutí.
NOC: “Kdo se odváží, na čas ztratí půdu pod nohama. Kdo se neodváží, ztratí sám sebe.” Søren Kierkegaard
Trasa: 36 km, Švábák, motanice kolem voběšence a Vlčí jámy větší než obvyklá, Třebín, Kaliště, vysílač nad Dubným, úbočím Kluka, sjezdovou dráhou nahoru, zasněžená hřebenovka, sedlo pod Klukem, zelená dolů do Slavče, Hradce, zelená, tašky a domů
Výškové metry: 517 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Hony Mareš, Banán, Víťa Kořínek, Stanley, Sochy
Pád: Kocour do borůvčí, Petr Pokorný do sněhu a Hony do bahna 🙂
Defekt: naštěstí ne, uf.
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Titulek etapy je bohužel důsledek politické korektnosti dneška 🙁 Ano, pranostika na duben je trefná, ale pro včerejček je to jen ubohý náhradník. V průběhu etapy jsem byl sekcí Night ride vyzýván, ať zvolím nadpis reportu White ride, eventuelně dokonce i snad White rider, ale já to, ač mi to přišlo vtipné, dík vrozené předpokakanosti odmítl… Ale popořádku. Začátek etapy probíhal standardně, počasí na hovno, zima, mokro, ale tohle už dávno nikdo neřeší. Já až do té míry, že jsem ani neměl potřebu více sledovat, zda má nebe nadělovat a co. V úterý jedu a předpověď nesleduju. Takže jsem byl vlastně i celkem překvapen, když se začaly vést řečičky o sněhu na Kluku. Zima jo, ale jaká sněhofujavice, vy škarohlídi? No jenže! Při stoupání na Kluka jsem si tentokrát na tacháči jako výchozí údaj nastavil teplotu a když začala na místě před desetinnou čárkou svítit číslice nula a ze shora někdo začal drolit polystyren, začal jsem tušit, že švanda přeci jen bude. Mysl klidnější – co do nezájmu o předpověd počasí – měl už jen Stanley, který oblečen do dolní krátké varianty vůbec našim informacím o teplotách nechtěl věřit, prý že se nedá napálit 😉 Když bylo na hřebenovce pocukrováno, mysleli jsme, že jsme dosáhli topu a jali jsme se fotit. Ouha. Vánice byla za dveřmi a vzbudila všeobecné veselí. Rozpustilý Šiklín, hravý jak malé děcko, začal kreslit do sněhu BK Nezmar, ale než dopsal R, BK už bylo zasněžené a tak přešel na jednodušší variantu kosočtverce s čárkou uprostřed a po zdárném dokončení zvolil “nejbezpečnější” variantu ústupu – kořenovku do Slavče. Kořeny pod sněhem nezůstaly nic dlužné Pokymu (bůček hned zpočátku sjezdu a prý pěkně prorostlý…) a bylo jen a jen dobře, že ti co si nevěřili vedli a ti co si věřili jeli opatrně s mantrou: dvě hypotéky a tři děti 😉 Ve Slavči skotačivec nakreslil ještě jeden kosočtverec a s výkřikem: “Kdo v té vánici něco vidí ať zvedne ruku” jsme vyrazili na prokřehlou cestu dom. Premiéra mínusových teplot v sezóně letní vyjížděk 🙂 se VYDAŘILA. Prosím o zaznamenání do grafu historických teplot.
O.
NOC: V citačním okénku by se nabízela nějaká pranostika, či hláška na teplotu, že? Ne, ne, ne 🙂
“Já i žena jsme žili dvacet let velmi šťastný a spokojený život. A pak jsme se poznali.” (neznámý autor)
PS Hony: Během celé vyjížďky se mnohokráte vzpomínalo na našeho řezníka Samíka. Když jsem dnes zapisoval údaje do statistik, všiml jsem si, že přesně v úterý měl Samík jednačtyřicáté narozeniny. Kdyby byl s námi u Zdendy, určitě by se pilo na jeho zdraví. Samouši, tak alespoň dodatečně přejeme vše nejlepší a ať se ti v té Sušici daří.
PS Petr P.: A dojatý Samík se ozval, což stojí za záznam do reportu. Cituji : ” Moooc velký pozdrav ze zasněžené Sušice. Kamarádi moc děkuji, že jste si na mně vzpomněli. Děkuji za přání k narozeninám. Moc na Vás myslím. Nicméně kolečko jsem ještě nevytáhl ze sklepa, ale zato mám naběháno skoro 200 km. Prostě ta práce mne nějak zase doběhla. S velkým pozdravem a vzpomínkou, Samík”
Trasa: 33 km, přes Čínu, kolem výpadovky na Lišov, Úsilné, Borek, Borecká rokle, Orty, Baba, trail kolem kolejí až pod viadukt v Zámostí, to samé zpět, Hrdějovice, kolem kolejí, přes Vltavu až do KMP.
Výškové metry: 674 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Majkl, Kocour, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Hony Mareš, Stanley, Kory, Duby, Vráťa, Vláďa, Tonda, Aleš, Petr Pokorný, Koubič, Víčko, Víťa Kořínek, Jakub
Pád: Venca, Aleš, Pavel Tíkal 2x, Ondra, Kory
Defekt: Aleš (Síla získaná na Mallorce musela ven a řetěz to holt nevydržel)
TGC: Aleš
Trackmaker: Hony
Komentář: Musím neskromně konstatovat, že “Hrdějovická jebačka” bude v letošní sezóně jednou z Top akcí. Ukazuje se, že práce pro klub v podobě objevování a nájezdu tratě předem, má svůj smysl. Nemalou měrou k výjimečnosti vyjížďky přispělo i počasí. Sluncem zalitá stráň, zelená tráva v níž se jako had kroutila pěšinka mezi stromy, neměla chybu. Suché koryto Borecké rokle zas umožnilo plynulou jízdu v rychlém tempu. Nové prvky při nájezdu do stráně nad kolejemi a okruh kolem kolejí mezi mostem u Barborky a viaduktem v Zámostí, zpestřili již známou trasu z minulých let. Tahle jarní klasika umí neomylně prověřit bikerovu fyzickou i technickou zdatnost. V začátku sezóny se jednoduše ukáže, jak intenzivně probíhala zimní příprava. Někomu na techniku nezbývalo sil, jiní se při vodění biku ani nezpotili a Aleš po soustředění na Mallorce bušil do pedálů tak silně, až to řetěz nevydržel. Cestou se ještě dokázal zapsat po Vendův bok do síně TGC, když skončil na zádech s kolem nad sebou. Na náročnost celé tratě ukazuje i holý fakt, že její druhou polovinu, kterou byla protisměrná jízda, absolvovala již jen část mužstva. Odměnou pro ty co vydrželi do konce byl romantický západ slunce, v němž jsme se jak podotkl Bivoj “jebali po louce” k nájezdu na sjezdařskou dráhu nedaleko Ort. Závěrečný sjezd Boreckou roklí byl famózní stejně tak jako posezení v KMP u půllitru piva.
Hony
NOC: „Náš největší úspěch není v tom, že nepadneme, ale v tom, že vždy vstaneme, kdykoli padneme.“ (Konfucius)
Ondrovo P.s.: S Alešovo pádem, to bylo malinko jinak. Předně je to totiž citlivý hoch!!! A tak při cestě tam, slyšel Vítkovo vzlykání nad esoterickou krásou místa, kde roste travička v takové hustotě, jak osení v květináči na Velikonoce a že je velká škoda, že tudy jen proletíme. A senzitivní Aleš, když už mělo dojí na výron býčí síly, zvolil právě ono místo. Aby se Vítek pokochal, abychom my okem na kráse spočinuli. Mlask!
Honyho P.s.: Trocha statistiky, porovnám vyjížďku z loňska s tou letošní.
Ročník Účast Ujeté km Nastoupaná výška Průměrná rychlost Počet pádů Počet defektů
2016 20 33 584 14,1 7 (2x Aleš) 0
2017 22 33 674 13,5 6 1
Trasa: 35 km, okolo Malše do Mladého, kolem odkalovací nádrže, Staré Hodějovice, přes rokli do Hodějovického lesa, soukromou pastvinou do Doubravice, roklí Hlubočnice kolem dolu Zlatý jelen, lesem nad Vidovem, sjezd do rokle, lávka přes potok, k úpravně vody, výjezd do Heřmaně, na vyhlídku na Malši, nad Rechle, zpět k Heřmani, dolů ke Zborovskému potoku, lávkou přes Malši na zelenou, Rechle, Plav, okolo úpravny vody do Vidova, po modré kolem Malše až na Sokolský ostrov a zadem ke Zdendovi.
Výškové metry: 602 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Majkl, Kocour, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Hony Mareš, Stanley, Kory, Duby, Vráťa, Sochy, Vláďa, Tonda
Pád: Venca – 2x, Sochy, Bivoj
Defekt: Venca (píchnul cestou na start, oprava se protáhla přes pětiminutovou toleranci odjezdu ze startu, muselo se čekat a tak byl defekt započítán.)
TGC: Venca
Trackmaker: Ondra
Komentář: Ondra v neděli před vyjížďkou pospojoval střípky ze zimních vycházek s dětmi v okolí Hodějovic a připravil pro klub novinky, ze kterých nemělo dojetím zůstat jedno oko suché. Příslib vzrušující vyjížďky oznámilo známé zapípání zprávy na Viberu, těsně před vyjížďkou.
Začátkem je však potřeba zmínit heroický výkon Venci, který se stal Králem Jihočeských vrcholů 2017. Jako první zdolal všech dvacet vypsaných vrcholů a Vysoký Kámen dokonce dobyl v první možné minutě soutěže. Vrcholy objel doslova na jeden zátah, první nepřetržitá etapa jeho sólo závodu měřila přes 318 km a trvala 24 hodin. Plánovaný okruh po vlastní ose nedokončil jen díky technické závadě (prasklé dva dráty zadního kola). Ujetá celková vzdálenost 584 km, během tří dnů s dvěma zastávkami na spaní, s 9662 nastoupanými výškovými metry, co dodat. Venco smekám.
Na start úterní vyjížďky Venca dorazil s pomalým defektem jehož příčinou byl trn dovezený z objíždění vrcholů. Jeho oprava však přesáhla pětiminutový limit čekání na startu a defekt byl nekompromisně započítán do statistik. Po lehkém zdržení jsme vyrazili klasicky kolem odkalovací nádrže na vrchol Větrná, abychom shlédli nejstarší dům zástavby Starých Hodějovic v ulici K Šemberku. Autentičnost historické kamenné stavby podtrhují především moderní bílá plastová okna. Zjevně se někde stala nějaká chybička. Výjezd Hodějovickým lesem Vendu posílá do síně Triple Golden Clubu, tedy přesněji jeho pád na kořenech v nejprudší části. Na louce pod Doubravicí nás napomíná její majitelka se slovy, že se nejedná o cyklostezku, ale o spásací louku. Ondrovo omluvná slova, že zde projíždíme pouze jednou za rok, té hodné paní vzala vítr z plachet. Ovečkám se za polámanou trávu dodatečně omlouváme.
Zde končí klasika a pro mnohé začíná část očekávaných novinek. Lokalita zvaná Hlubočice, mezi Doubravicí, Nedabyle a Vidovem se zbytky dolu Zlatý jelen, jehož historie sahá do roku 1767, kdy zde hrabě Berchtold zahájil ražbu štol na dolování stříbra se stává naším bikerským rájem. Krásné poježdění, navíc okořeněné pohledy na bikery brázdící v některých chvílích obě strany nesčetných roklin. Pokračujeme dál, o technické pasáže není nouze, v jedné nám Vítek předvádí sjezd na který musí mít člověk v hlavě myšlenky opravdu dobře srovnané, jakákoliv sebemenší chyba se nemilosrdně trestá pádem. Proplétá se mezi bikery svádějící své stroje, nezaváhá a sklízí nesčetná slova uznání. Skromně mluví o výhodě teleskopické sedlovky, ale my, co to viděli a šli to pěšky víme, že jen v sedlovce to nebylo.
Návrat do známých lokalit kolem Zborovského potoka připravil nevídanou taškařici. Nutnost překonat zvýšenou hladinu vody po dešti způsobila namočení bot snad všech zúčastněných. Nejhůře dopadl Šiklín, který se jako první pustil do přechodu potoka po zrádných kluzkých kamenech. Do vody vstoupil nedobrovolně oběma nohama a tretry přitom sundané neměl, na rozdíl od jiných, kteří zbaběle brodili bosky, včetně mne. Průjezd kolem Rechlí odhalil zbrusu nově potaženou skálu ochrannou sítí proti pádu kamenů. Skála tak vypadá, jako by ji někdo uměle odlil z betonu. Jestli pak v tom nemá prsty Alešáček?
Vyjížďka se nám protáhla až k osmé hodině, došlo tak k zajímavému paradoxu, kdy někteří Nezmaři od Zdendy již odcházeli a jiní teprve přijížděli. Ti co zůstali déle záhy zjistili, že je Vítek zas o rok starší a událost řádně oslavili.
Ondrovo práci pro klub chválím a nešetřím slovy uznání. Stejně jako Kocourovo Králičí ostrov ve vyjížďce první, Ondrovo Zlatý jelen ve vyjížďce druhé bude novinka i ve vyjížďce třetí. V úterý vás vezmu na svou jarní klasiku. O víkendu jsem si ji najel a vylepšil, budete koukat co jsem našel za pěšinky nedaleko rodné hroudy.
Hony
NOC: „Jediným způsobem, jak zjistit meze možného, je odvážit se alespoň malý kousek za hranice nemožného.“ (Arthur C. Clarke) „Žijete jenom jednou. Tak by to měla být zábava.“ (Coco Chanel)
