Archive for 20 července, 2016

Trasa: 75 km (hmmmm), Čína, kolem Škodovky na Rudolfov, Mrhal, lesem ke Koníři, žlutá do Dunajické hory, Dunajice, přes pole na hráz Dvořiště, Smržov, pokus o zelenou do Ševětína, ztráta zelené, nájezd na lesní asfaltku, ztráta orientace, Mazelov (a sakra), po silnici návrat do Ševětínu, zelená kolem obory do Vlkova, Poněšice, asfalt na Hlubokou, pravý břeh Vltavy domů

Výškové metry: 612 m – nejméně 4 etapy co lovím pamětí, letos měly výškových metrů méně – v pozdním létě už jsme prostě hrozně trénovaní a přijde nám vše jako rovina 🙂

Účast: Ondra, Aleš, Majkl, Venca Drbout, Sochy, Tonda, Petr Šikl, Víťa Sirotek, Bivoj, Ondra Míka, Pavel Tíkal, Míra Dvořák,

Pád: všichni nástrahy terénu zvládli!

Defekt: Aleš zasukoval řetěz. Když začal odmontovávat přesmykač, začal jsem lehce obracet oči v sloup, ale dopadlo to dobře, mladý mechaniku.

Trackmaker: Ondra

GPS: Aleš zapnul, ale telefon trasu odmítl v jejím průběhu dále zaznamenávat a před Mazelovem se raději vybil 😉

Komentář: Hoši, hoši – slunéčko mě zachránilo. Když je hezky, vydrží se lecos 🙂 Jet včerejšek v dešti – no nevím. Dunajická etapa má svá specifika a nebyl bych na ní dal dopustit, neb se člověk koukne do krajů romantického Třeboňska, borových luhů, zatopených i nezatopených lomů, cesta odsýpá, ale trasérský renonc s asfaltovou prací ve Velechvínském polesí a navazující silniční práce do Ševětína se opravdu na bajku nelíbila ani mě! Sice mě Venca Drboutů uklidňoval, že to byla krásná vyjížďka pro finančák (škoda že prý nikdo nefotil), neboť se na asfaltu, když pan Petr založil, přehledně navinul vláček buzíků k nerozeznání a na každý do dáli svítil nápisem VITON – prý radost pohledět. Co naplat, to je to jen slabá útěcha. Nezbývá jen doufat, že stopy na duši nebudou tak silné jak minule. Slunéčko, ještě jednou díky, pomohlos mi! (Hier kommt die Sonne, sie ist der hellste Stern von allen)

O.

P.s. Nedá mi to ale nenapsat o Bivojově nadšené reakci. Hlasitě si pomlaskával nad šťavnatou porcí naservírovaným bukvic bez známky temných tónů. Jak není místní, přišlo mu to prý super cesta po neznámých krajích co berou za srdíčko. Co z toho plyne? My už hodně věcí berem jak normálku, ale neměli bychom, neměli! Kolo je hlavně cesta do přírody. Tímto bych se chtěl sám vyplísnit za nedostatek nadšení z etapy v nejdelší letní den – i já byl zpovykaný a netěšil se krásnou přírodou kolem a bral jí jako samozřejmost. Beru do ruky důtky, svlékám košili… Au!

NZO: Včera v hospodě Aleš točil panáky na oslavu (?) své svatby – do roka dva kudrnáče prý už nechce, tak přejeme snad jen to prosté: hodně štěstí! Banán také vložil k narozeninám jednu rundičku a dál už je příběh asi odhadnutelný – dom jsem jel před půlnocí, ale jak dopadli ti, kteří ještě dále vysedávali, nevím 🙂