Archive for Duben, 2016
27 dubna, 2016 | 
Author: Trasa: 33 km, sprint na Borek, Borecká rokle, pochůzka podél kolejí na Hlubokou, pochůzka kolem kolejí zpět, Borecká rokle a sprint domů
Výškové metry: 584 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Přema, Majkl, Kocour, Pavel Tíkal, Vráťa, Kory, Aleš, Pavel Samec, Petr Šikl, Petr Pokorný, Banán, Vláďa AS, Jirka Habrda, Venca Píša, Sochy
Pád: Aleš 2x, Ondra, Eri, Banán, Vláďa AS, Venca Píša, Sochy tzn.: REKÓÓÓÓD a to jak v počtu pádů za vyjížďku celkem, tak v počtu osob, které hají udělali
Defekt: A při tom všem Saigonu Přema utrh´ kapsičku!!!!
Trackmaker: Hony Mari
Komentář: Na Startu jsem si myslel, že mám vymyšleno do Hodějc, svěřil jsem sel Honymu který nadšeně souhlasil, a počal rozvíjet své nadstavbové plány pro vyjížďku ze kterých však vyplynulo, že si splet Hodějce s Hrdějicema, no ale co, já chtěl klábosit a tak zůstali Nezmaři na pospas Honymu. Každý kdo trasuje, má už vlastně to své rodinné trackmakerovské stříbro, na které mu ostatní nešahají (já Volešek, Peťa Pokorný Pulmon atp. 🙂 ) a Hony to stříbro už myslím také má! Někdo 😉 si myslí, že to byla pomsta za minulou vyjížďku, kde jsme FURT jen jezdili a někomu se prostě líbí, že klábosí a při tom se hejbe (já). Vyskytly se sice úvahy, že trasa by pro většinu manželek a přítelkyň nebyla ani hezkou procházkou bez kola, ale my jsme kluci odolní a technika se trénovat musí. Nevím, jestli ale podvědomí některých nevyslalo skrytý protest, neb se začalo poměrně houfně hajat. “Vybral jsem si ve sjezdu asi špatnou stroužku” (Sochy), “Počítá se, když jsem se jen opřel o zem loktem?” (na zádech ležící Aleš), “Já hned v tom nájezdu na začátku jsem si ustlal, aby už to bylo bezpečně za mnou.” (Banán) a tak dále, a tak dále. Pád jsem prej měl nakonec i já a to jsem se země nedotknul, neb jsem si pohajal na Honym a jeho kole (jako výraz ocenění za kvalitní trasu). Těsně před koncem to už Eri nevydržel a jel si prej před hospodou trochu zajezdit. Asi když je ten úterek, nebo co… Kory pak psal, že se perfektně projel cestou domů na Srubec 🙂 Hony, své stříbro chraň, já Volešek taky nepustím z rukou.
O.
K tomu douška z poznámek Petra P. : Eri mi cestou šeptnul-jak jsem šel z práce, tak jsem si myslel, že už to horší mám dneska za sebou..a aby toho nebylo málo, u Nezmara na něj jakousi “náhodou” vyšlo jakési nejmenované nepitelné pivo, které, nechtíc dmýchat konflikt, šel nenápadně vylejt na dvůr, pak tomu dal ještě jednou šanci a pak si už objednal lahvovou plzeň cedíc mezi zuby:že bych si ještě objednal párky? 🙂 Následnou Zdendovo přednášku o vysoké kvalitě jím stáčeného moku, kterou jedině naše skupina nedokáže docenit, jsem utnul dvojí objednávkou jégra, čímž jsem dal zapomenout na všechny štresy toho večera (a případně i nadcházejícího rána na toaletě) a taky na mojí čtyřicítku, která je od neděle minulostí.
P.s. K dnešnímu okénku se myslím hodí jemná lyrika vybraná s ohledem na charakter prožitku. Za povšimnutí též stojí netradiční rozmístění veršů v rámci strofy 😉 (tato poznámka vychází z mého přesvědčení, že už lehce zušlechtění jste!) NZU:
Citlivá chůze, procházení
okolo plotů, řek a míst,
kde bolí každé prudší slovo,
kde poddávám se nad olovo,
do ohně mizím, do kamení,
abys už mohla číst.
videa : bezmozek, živitel rodiny, technika Vítka, lesní práce
Trasa: 47 km, Švábák, od oběšence na tašky, nad Lipí, Slavče, na hřeben Kluka, červená hřebenovka na Švelhán, Svatováclavský pramen, Chmelná, směrem na Chlumeček, Račí potok (v mapě Chmelenský potok), pod Chlumeckou horu, Bohouškovice, přes hřeben Kluka do Slavče, nad Lipí a po taškách domů
Výškové metry: 862 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Přema, Majkl, Kocour, Tonda, Pavel Tíkal, Vláďa, Vráťa, Kory, Aleš, Pavel Samec, Bivoj, Petr Šikl, Petr Pokorný, Koubič,
Pád: Eri, Aleš, Pavel Tíkal
Defekt: Kocour přetrh řetěz – asi nějakej šmejd za pár korun 😉
Trackmaker: Erotokritos
Komentář: Na Startu předvedl Koucour své důchodcovské odstupné z jisté firmy, jejíž logo se co nevidět octne na našich dresech (Pronovo! Pronovo!) a líčil historku o hodném panu majiteli/řediteli, který mu Cannondalem Scalpelem bratru za osm pětek vehnal slzu do oka. Po Startu se to ubíralo klasickým Eriho stylem, rychle a co do největších kopců s minimem čekání – nechť se oddělí (výkonnostní) zrno od plev. Já v červené zóně po tři čtvrtě vyjížďky párkrát padal do pytle na otruby, ale nakonec jsem přeci jen mohl s údivem sledovat v 19.00 Eriho odbočku v Chmelné nikoli směrem domů ale na Křemži – na duben a brzkou tmu velmi odvážný manévr. (Dobíráte si mě? Jahody, teď v zimě?) Erimu statečné rozhodnutí ale vyšlo a ukázal nám novinku vedoucí k Račímu potoku t.o., kde se mi Majkl vysmál, co jsem to za skauta, když neznám zkratku pro “táborovou osadu”… Novinka alespoň pro mě přebila vše a Erimu tleskám. Hezká místa. Potlach v t.o. se z časových důvodů nekonal, a nastoupili jsme do krutého boje při cestě domů. V prořídlé skupince chvilku velmi beznadějně vypadal Peťa Pokorný, ale přestal mluvit 🙂 a udržel se! A lehce po setmění jsme už klepali na dveře výčepu.
O.
P.s. Za výčep byla tentokrát zvolena Plavárna, kde nám Samouš přichystal pohoštění v podobě syrového škrábaného hovězího, topinek, česneku, 4 druh klobás, šunky, sýrů a rund Jégra, což vyčerpaní opravdu potřebovali. Samouši, tak na dalších 40 živijó, živijó, mnoga ljeta, ať Ti to sviští draku. Zážitek z pusy na obě Tvé zpocené tváře ve mě ještě dlouho zůstane…
P.s. A když už se slavilo, přece nebudeme zušlechťovat na vážno. NZO:
Vešel do hor sebevrah a skálu si vyhlíží.
Ze smrti už nemá strach, dosti bylo potíží.
Nechce ale ze života jít při plném vědomí,
ať se hlava trochu motá, láhev ke rtu nakloní.
Alkohol se rozlil v žilách, muž je náhle svoboden.
Cítí, že je v jeho silách, prožít ještě další den.
Potácí se šťasten domů. Sebevražda neuteče.
Dýchá vůni skal a stromů. A jde rovnou do leče.
Za zákrutou zuby cení sadistický poustevník,
u kterého v pomatení lidojedský návyk vznik.
Co dál sebevraha čeká, lze mít jenom dohady.
Klikatá je pouť člověka, když často mění nálady.
Trasa: 44 km, Meťák, Včelná, koněspřežkou Na Doly, podél tratě Boršov, Březí, Kotek, Hvízdalka, dolů k Vltavě, Rančák proti proudu, Hvízdalka, dolů k Vltavě, Opalice, dolů k Vltavě, pěšinečka podél až k Rančáku, Hvízdalka, Kotek, Boršov a domů
Výškové metry: 626 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Přema, Majkl, Kocour, Duby, Tonda, Pavel Tíkal, Venca Drbout, Vláďa, Vráťa, Kory, Aleš, Pavel Dolejší, Pavel Samec, Bivoj, Víťa Kořínek, Víčko, Míra Dvořák
Pád: Venca 2x, Ondra, Aleš, Kocour (ale všichni se jen tak opřeli o lokýtek, kopce byly prudké!) Venca Drbout pád skoro až do řeky s 10 minutovým vymotáváním
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Komentář: Zpočátku vyjížďky to vypadalo na kontinuitu s minulou vyjížďkou, neb při jízdě po cestě koněspřežky směrem Na Doly na Aleše postupně vyskočily 3 srnky (traumatizován stigmatem “Toho, po kterém srnky jdou” nervózně brblal: “To už si ze mě dělaj prdel…”). Ale Aleš si vždy po svém ví rady a v Březí dal (téměř) rozjetím nebohé kdákající slepičky přírodě najevo, KDO je na tomto světě skutečným pánem! Jestli slepička vzkaz vyřídila, dají už mu zvířátka snad pokoj. Ale k průběhu vyjížďky: Po počáteční standardní motanici kolem Rančáku (k jeskyni většina nechtěla, vzlyk) jsem navnaděn zdařilou malou novotou bez přípravy využil již nižšího počtu jezdců neztrativších kontakt s trasérem a jejich celkem dobrého psychického rozpoložení a pustil to dolů k řece na blint s tím, že tam něco bude. A bylo 🙂 Supr čupr pěšinečka, jen občas přehrazená padlými stromy a jednou teda ještě kamenným mořem, no. S Honym a Vítkem jsem blaženi po úseku v družném hovoru nějakou tu minutku čekali na zbytek a bylo jasné, že nadšení z novinky bude mít sestupnou tendenci navázanou na dobu jak dlouho se na koho čekalo. Odhad to byl přesný, z lineárně klesajícího nadšení ani jeden nevybočil… Nakonec se to ale líbilo všem a všichni mi to chtěli i říct! Něco na styl: “Moc pěkný tip na výlet bez kola”. Já jim zas na oplátku přislíbil, že tam naběhnem s motorovkama, trochu pěšinu počistíme a když i kameny a kořeny uschnou, nebude opětovnému zařazení úseku do stálého itineráře jistě již nic stát v cestě.
O.
P.s. Škoda jen, že nemohu psát o nosném tématu včerejší debaty v sedle. Byla to teoretická debata na téma: Co vše je potřebné a vhodné s dívkou zažít a zkusit, než je vhodné, aby “vztah” s ní ovlivňoval můj život. 🙂
P.s. Ten, komu Nezmarské zušlechťovací okénko (NZO) posílám, adresnost jistě pozná, ale i jiní si možná vzpomenou, že byli někdy rozervaní.
Jsem dneska zase nemocný.
Krev v spáncích bije mi prudce.
Tesklivě sahají v moje sny
dvě bílé, panenské ruce.
Hlava má je chorá,
a tak teskno je mně.
Pohádky mi vyprávět chce
černá země.
Ó ty dlouhé noci zoufalého bdění,
když se v okna jitro stále nevrací,
a když tělo, pro něž není ukojení,
v nelítostné temno tupě krvácí.
Trasa: 32 km, kolem Malše po pravém břehu do Vidova, přes čističku do Heřmaně, spadnutí k řece, nad rechle, k Heřmani, k Borovnickýmu potoku, kolem něj, nad Doudleby, Doudlebský vodopád, oslavička, prďoch na Doudleby, skákačka u Borovnickýho potoku, Heřmaň, Vidov a po levém břehu Malše domů
Výškové metry: 485 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Přema, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Sochy, Duby, Tonda, Pavel Tíkal, Venca Drbout, Koubič, Vláďa, Vráťa, Kory, Ondra Míka, Aleš, Pavel Dolejší,
Pád: Pavel Dolejší
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Oslavenec: Víťa Sirotek
Komentář: Na překrásné letní počasí jsem připravil revanš minulomrmlalům a terénu či kopcům jsme se ani trochu nevyhýbali. Dokonce jsem zaslechl, že už se část mužstva těší na Pulmon a jezdivé ledenické roviny 🙂 Největší událost dne však nesouvisela se sportovním výkonem, ale s Vítkovo kreativním přístupem k oslavě svých čtyřicátin. Vydal se den předem s jistě poměrně velkým baťohem pěšky k Doudlebskému vodopádu, aby nám tam ukryl překvapení. Po příjezdu pod místo pokladu na mé výzvy k shlédnutí vodopádu mnoho Nezmarů nereagovalo, ale slova “překvapení” a “poklad” vzbudila ohlas ihned. A skutečně! V malé tůňce chladné vodičky tulilo se k sobě asi 25 plechovek Budvárků a Plzniček (aby každém přišlo vhod!) a v mechu a kapradí pod kořeny ve stráni vyjukávaly klobástičky. A prý že to je vše pro nás. Vstoupili nám slzy do očí, pogratulovali, pochválili, zapěli “Živijó” a vyprahlá hrdla počala lokat Vítkovo dárek. Takhle originální oslavu narozenin jsem snad ještě nezažil a jménem svým a celého družstva Ti Víťo ještě jednou gratulujeme a děkujeme (i za zatáhlou veselici u Nezmara, která po dojezdu následovala). S pivem v ruce jsme rozebírali, jak by se ten který zachoval, pokud by takový poklad náhodou v přírodě objevil, a prezentované úvahy dávno známý charakter některých individuí jen potvrdili (styďte se nenasytové!). S místem pohoštění jsme se loučili, fabulujíce, jak se zde setkáme po dalších 40 letech (tedy jen ti, kteří na společné Nezmarské fotce nebudou mít nad hlavou křížek) a jak dlouho nám asi bude trvat ztéci o francouzských holích Doudlebský vodopád.
O.
P.s. Při návratu jsme proti větru přijeli asi tak na 30 metrů ke dvěma srnkám a já napumpován emocemi jsem se rozhodl je poškádlit a jal jsem se je nahánět na poli. Chudáci nevěděly, že jsem chytřejší než ony (pašák!) a vím jak se vykrývá volný prostor k úniku až nakonec jedna z hlupaček úplně zjankovatěla a únikovou cestu vybrala přes přijíždějící mužstvo. A co čert nechtěl 😉 minula Aleše spurtujíc čtyřicítkou asi o půl metru. Mám prý napsat, že byl připraven, zpevnil tělo a jistě by jí jeho býčí postava odrazila. Jen se prý bál růžků… 🙂 Ufff, eště že se nic nestalo, pěkně bychom si pak s popovídali na téma: odpovědnost za náhradu škody, nedej bože na téma trestněprávní odpovědnost. “Já nic, já jí nesplašil, to Aleš do ní schválně najel!”
P.s. Nezmarské zušlechťovací okénko (NZO) tentokrát opravdu bude na lehkou notu – vždyť člověk nemusí vždy nutně něco sdělit, může se jen bavit tím, že si hraje
Dva trychtýře jdou noční tmou.
Těl jejich úzkou skulinou
proudí jas luny
klidně, stále
na cestu
lesem
a t.
d.
VIDEO (Nutné přihlásit se na Google disk bknezmar. Kdo se nedokáže přihlásit, ať poprosí zdatnějšího kamaráda, který mu prozradí jméno a heslo.) Videa jsou zdařilá, ale objemná, zatím je k ukázce jen čtveřice z deseti kousků, máme plný disk!!!
Milí zlatí, chladnou vílou dosud nepolíbení, i Vy kdož svá těla do rozličných vod v zimě vnořili!
Po koupací sezóně 2015/2016 přichází čas rekapitulace a prezentování fotografického zachycení našich zážitků. Původně jsem chtěl vyhlásit soutěž o nejhezčí fotku, ale objektivně jsem usoudil, že by byla zbytečná. Vítěz je předem jasný. Je to Hony a jeho frajeřinka z Krkonoš. Příběh fotky lze heslovitě charakterizovat – prolamování ledu, frajeření před dětmi a ženami po přespříliš dlouhou dobu, bahnem mezi prsty (nechci kazit romantiku, to ne!), čištěním se od bahna válením se ve sněhu se snahou o ještě větší dojem na přihlížející ženy a děti a následné účtování podchlazeného organismu (více podrobností u Vám poví letošní fotokrál)
Dámy a pánové:
Zbytek zprávy z našeho příběhu bude podán formou leporela 🙂 Fotky jdou pro zvětšení a umocnění zážitku rozkliknout.
Letos se náš otužilecký tým rozrostl z dvoučlenného na pětičlenný a co si budeme povídat, ve více lidech se to lépe táhne!
Kromě nás pěti stabilních, se do vody nakonec odhodlalo další asi pět odvážlivců, i když se jim někdy muselo i trochu pomoci 😉
Nejpůsobivější fotky jsou samozřejmě ty se sněhem,
ale i slunéčko dokázalo vytvořit kouzelnou atmosféru.
Když je studená voda běžnou normálkou ;-), můžeme si klidně dovolit koupálko i v opravdu netradičních prostorech jako je napři 200 metrová vápencová jeskyně v Alpách (zakončená přírodním jezírkem), na kterou jsme s Majkem od místních dostali tip při hledání koupacích zážitků.
Vše je prostě jen o rozhodnutí a nic vnějšího už rozhodnutí zastavit nedokáže,
protože vnitřní pohoda přebije všechno.
A člověk se pak cítí jako KRÁL!!!
Za otužilecký tým Ondra, Kory, Venóš, Hony, Majk
Guru Jára
P.s. Sbírání přihlášek do našeho týmu na příští sezónu je tímto reportem odstartováno.
Pro zdraví a pohodu!