Archive for 14 října, 2015

Trasa: 21 km, podél Malše, lávka přes nádraží, Složiště, odkalovačka, skrz Srubec, dvě kolečka na Švajcích, skákačka nad Emausy, Lusný rybník, Malé Dubičné, Dubičák, motokroska pod Hlincovku a asfalt do restaurantu Lucie

Výškové metry: 471 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Aleš, Vláďa, Ondra Míka, Honza Mikolášek, Pavel Samec, Sochy, Filip Toul, Víčko, Petr Novotný, Franta Kubík, Bivoj, Duby, Láďa AS, Petr AS, Standa AS, Banán

Pád: Majk na brundibára – leží tam v oboře, nožky má nahoře :-), Franta Kubík, Láďa AS

Defekt: Aleš, Láďa AS přetrh řetěz

Triple Gold Club: Láďa AS (poslední letošní člen?)

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: http://www.sports-tracker.com/workout/honymari/561d3371e4b0ff81d7d97ade

Komentář: Co přiláká kohortu 26 bajkerů na start v úterý, v poměrně brzkém čase, v nevlídném říjnovém počasí a s teplotou kolem 4 stupňů? Vlky z lesů žene hlad slovy básníka a KACHNA řečí poněkud přízemnější 🙂 Skoro jsme si my pravověrní říkali, že by šlo skupinu rozdělit na Nezmary a kachnaře s tím, že Nezmaří většina to má s odřenýma zádama… Náš rekord na jedné vyjížďce je 32 hlav, ale to se volila cesta v dál, orientačně nenáročná. Vzhledem k pokročilému stmívání bylo však nutné zvolit motanici, a že ta bude hrobem pro naši mantru: “grupo compacto”, bylo nad slunce jasné. Přesto atomizace trvala déle než jsem odhadoval. K trase snad jen tolik, že se jednalo o zdařilou variantu našich krátkovyjížďkových klasik, při kterých člověk potrénuje techniku i intervaly. Jednotlivé skupinky pak mířily do Lucie na onen hřeb: půlku zabitého ptáka s dvojbarevným zelím a domácím knedlíkem. Přes škarohlídství některých (někde, kde se to jmenuje “Lucie”, vařit dobře snad ani nemůžou!) se chuťový zážitek nadmíru povedl, stejně tak jako pivní veselice. Za vše patří mimo kuchaře dík i dvěma sličným servírkám s nemizícím úsměvem, které si nožky mohly ulítat, neb do hospody dorazilo asi ještě dalších 5 lidí co nebyli na vyjížďce. Domů jsem nejel poslední a doufám, že ti co jeli domů rozjaření nejvíce dorazili v pořádku!

O.

P.s. V noci jsem si připadal jako v pohádce o Červené karkulce – byl jsem však onen vlk, co se probouzí a zdá se mu, jako byl měl břicho plné kamení. Rozdíl byl jen ten, že nemáme doma prostor, ve kterém bych se moh utopit (bazén zazimován!) a tak se zdá, že tohle nebyla má poslední Karkulka, babička, víno a dobroty z košíčku. 😉

P.s. Special thanx letí k Větrákovi – že umíš uspořádat a zařídit hody jsi dokázal poněkolikáté, velkej kluku :-* (líbající emotikon)

[Show slideshow]

Letošní podzimní zasedání bylo opravdu výjezdní, jelikož jsme z ČB vyjeli po ose v pátek 9.10.2015 ráno. Pár se nás sešlo na předstartovním srazu v hotelu Budweis, kde jsme posnídali pivo, kávu, dortík, smažená vajíčka – podle vkusu každého soudruha. Letmý start byl poté na náměstí, kde jsem se ještě posilnili petkou ze Svachovy Lhotky. Počasí celkem dobré, sice mokro po dvoudenním dešti ve středu a ve čtvrtek, ale celkem teplo, beze srážek. Vyrazli jsme směr Mladé, odkalovačka, Hodějovice, přes les ke kolejím, po modré TZ k Žižkovi, Borovany, Borovanský mlýn, po červené TZ do Trhových Svinů. Tady došlo ke střetu názorů, zda už obědvat, pouze svačit, nebo jet dál a doufat v pozdní oběd. Ti co věděli, kam se jede, si alespoň koupili něco v masně a snědli to na stojáka u kol. Naučná stezka kolem Buškova Hamru (kde jsem při přejezdu lávky provedl klik v potoce, bohužel cyklistické tricáky mě neunesly a dále jsem pokračoval s mokrým pupíkem) a pak už jen červená do Slavče (zpestřená Ondrovým oblíbeným trikem frontflipnohand tentokrát s tím, že kolo zůstane stát na řídítkách “kola se točí dál, Ondra už práci vzdal …”) a hlavně výjezd do sedla Kohouta – prudký, mokré kořeny a kameny – velmi náročné. Ze sedla na Slepici, přechod hřebene, kochání na vyhlídce, sjezd do Klení a dál po žluté TZ na Žumberk. Tady byl konečně oběd, což kvitovali zejména ti, co v Trhových Svinech uvěřili, že  když pojedeme dál, bude oběd za hodinu a půl. Skutečnost byla tři a půl :). Obával jsem se tmy, tak jsem peleton vyhnal ven před pátou a pokračovali jsme po modré TZ přes Rychnov, stoupání nad Konratice a dále po červené do Hojné Vody – tam jsme sedli do hospody a nevylezli, dokud nás nevyhnali. To bylo bohužel docela brzo, kolem 21 hod, ale byli nekompromisní. Na ubytku byl pro nás připraven soudek, tak jsme se dorazili. Na kole 75 km a 1600 výškových metrů.

V sobotu se uskutečnil 2. ročník MTBO Novohradské hory – komentář včetně vyhodnocení bude v jiné rubrice. Večer opět v místní hospodě, scénky se zavíračkou, zpestřené tím, že někteří radili paní, která 30 let dělala v Mastných krámech, jak se má provozovat hospoda a jak se připravuje o peníze, když nás vyhazuje :). Každopádně ve 22 hod už jsme zase byli u našeho sudu.

V neděli ráno byla pěkná kosa, pod Kuní horou jsem měl na tacháči 3°C, mlhavo po nočním dešti, naše klasické bikerské počasí. K domovu jsme vyrazili po červené TZ směr Benešov nad Černou, Cikánský+Zaječí vrch, to nejlepší bajkování co nám mohou NH nabídnout. V náročném terénu se nám skupinka roztrhala, tradičně jsme na vrcholcích čekali, ovšem tentokrát netradičně na Peťu Š.. Chvíli jsme si říkali, že snad tlačí, ale ne, on dokonce nesl – řetěz zasekl za kazetu tak dokonale, že se nám ho podařilo vyrvat až na pokraji zoufalství. Z Benešova stále po červené, Slepici jsme podjeli západně, přes sedlo na Kohout, sjezd stezičkami k Soběnovu a pak do Besednice. Tam jsme si dali oběd, nečekaně už kolem 13 hod, zdolali Sabošovku a přes Malče a Chlumskou horu jeli na Svatý Ján. Odtud sjezd po červené k přehradě a dále kolem Malše k domovu. Závěrečné zhodnocení v Kozlovně. Celkem 65 km a 1050 výškových metrů.

[Show slideshow]