Archive for the ‘4. Zimní sporty’ Category

Již třetí rok po sobě byl uspořádán běžkařský přejezd Šumavy, který ač zařazen do sekce běžkařské, dopadl běžkařsky nevalně. Dík známým rozmarům počasí a nedostatku sněhu jsme akci jako “přechod” úplně zrušili a nechali si jen jednu noc na předem zaplaceném ubytování v Hotelu České Žleby. Běžkařský prapor však nespočinul v prachu u cesty, ale grupa 12 Nezmarů vyrazila alespoň na den na Modravu, kde bylo běžkaření prý poměrně příznivé. Natočili něco přes 30 km a večer přejeli do Žlebů na ubytko. Druhý den jeli už jen v počtu devíti lyžovat do Finsterau, kde to prý bylo o poznání horší a ke slovu přišla i dovednost “opakované sundavání a nandavání lyží” 🙂 3 kusy zvolili v neděli již pěší výlet na Třístoličník a jedna část Nezmarů (4 v sobotu, 5 v neděli) zvolila kolo jako celoprogram. Jelikož jsem se nacházel v kolo skupině, musím říct, že prosluněný sobotní výlet byl moc, moc pěkný (Horní Planá, Nová Pec, Jelení Vrchy, Černý Kříž, Dobrá, Soumarák, Žleby). Bylo nakonec jen a jen dobře, že skupina nebyla početnější, neb žlutá turistická mezi Ovesnou a Jeleními vrchy, není úplně jen o kole 😉 O to více však poskytuje skalní romantiky a vícero chlapců bylo večer rádo za tip na romantický výlet s partnerkou k oživení skomírajícího vztahu… Neděle byla už o kole o dost víc (Husinec, Lhenice, Kuklov, Kleť, Holubov, vlak), jen všichni řešili problém s teplotou, neb bylo na to, jak jsme se oblékli opravdu horko. Já navíc řešil i mrákoty z nedostatku tréningu a rozmasakrovanou zadulu z nedostatku osezení, takže jsem už z Brloha pálil po silnici domů a celou dobu myslel na Víťu Sirotků, jak moc mě to na asfaltu nebavilo. Společným průsmykem skupin byl večírek ve Žlebech, kterému předcházela buzí Bob pátry bez plavek v sauně, vířivce a bazénu a končila 5 kačenama. Dvě se stihly do hajzlu a tři na kobereci se přikryly do rána ručníkem 🙂 a na recepci se vyřešily pětibábou za “mimořádný úklid”. Holt následek oslavy Peťovo “dvacátin”. Jméno “Hrdiny okamžiků” prozrazovat nebudu. Takže akce se povedla, no ne?

O.

BIKE SEKCE

Sobota – GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/eal5tnid4971jak2

Neděle – GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/3d03j6p377i7ci4i

Galerie:

[Show slideshow]

14.3.2014 ubytování na Luční boudě, 15.3.2014 ubytování na Labské boudě.

Více info v sekci “pozvánky”.

Účastníci: Vítek S., Petr Š., Honza M., Pavel S..

Kdyby se chtěl ještě někdo přidat tak dejte vědět.

Zdar V.

Ahoj , protože jsem neobdržel z pensionu v Srní   závazné potvrzení objednávky na ubytování , přestože mi opakovaně říkali , že ho pošlou, změnil jsem  ubytko na první noc  na klasiku na Zlaté stezce na Modravě ve stejné cenové relaci se snídaní. Výhodou je i večeře  a posezení v hospodě přímo  v místě ubytování  a také  se vyhneme zajížďce do Srní, kterou jsem sice sám navrhl , ale teď  jsem z ni rád vycouval. Věřím , že sníh do té doby napadne, v sobotu jsme s Kocourem otestovali  část trasy a na Březník a Černou horu to pořád ještě šlo i směrem na Poledník stačí když trochu připadne. No času je ještě dost. To jen abyste pak nebyli překvapeni, že trasa bude téměř jako v minulosti. Přemek

V sobotu nám Lipno dalo opět poznat další svou tvář a brusení nabylo zase jiné dimenze. Ráno odřekl účast Džony dík nočním horečkám a tak se musel Honza chtě nechtě vydat na mnou půjčených kanadách. Svoje nemá a tak jsem mu půjčil moje. Větu při půjčení: “Já už kanady, když už mám nordiky, moc používat nebudu”, jsem ale vyslovovat neměl… V Černé jsem po výstupu z auta zjistili, že je dost mlha, ale nevěřili jsme jak moc to bude hrát roli 🙂 Vypadali jsme asi zkušeně a tak jsme na sebe nabalili ještě jednu paní z Prahy, která nám řekla, že by se sama bála 😮 Vidět bylo asi na 3 metry a byl to opravdu zvláští pocit, bruslit v bílé tmě. Chtěli jsme jet na Horní Planou, takže jsme namířili z Hůrky +/- doprava na Tajvan a jedem. Tu fotka, tam fotka, tu hledání vhodného místa k překonání praskliny a najednou se z ničeho nic před náma objevil břeh. Jenže z opačné strany než měl bejt. Dotaz na Ondru, zda jedem správně na severozápad byl zodpovězen odpovědí: Na jih. Vůbec jsme nevěděli, kde jsme a vytáhla nás až mapa s polohou na Onrovo chytrém (!!!) telefonu. Kousek od Dolní Vltavice jsme obrátili a poslušně kolem břehu začali jet kam jsme původně chtěli… To, že bylo lehké se ztratit, dokazují zážitky ice-plachetnic – při pouhém přejíždění ze startu zrušeného závodu do přístavu se závodníci poztráceli a ještě po západu slunce byli 3 pohřešovaní – ano a opravdu tehdy byla skutečně potřebná pomoc PČR, hasičů a vodní záchrané služby 😉 (vice o tomto “bezpečném” sportu a sobotní taškařici v článku: Drama na Lipně http://www.iregata.cz/news/dn-drama-na-lipne/ ). Mlha se rozpustila jen na pár okamžiků před polednem a tak jsme udělali pár fotek zrcadlově mramorového ledu a zamrzlé srnky (chudák, zřejmě neměla “švédské bodce”) a dojeli do Planý k přívozu. Tehdy  jsem si uvědomil, co je to za svobodu, mít půjčenou věc. Honza vyhodnotil přezouvání (boty měl!!! v baťohu) jako zbytečnou věc a jal se k mým bruslím chovat jako k univerzální obuvi na všechny povrchy. Za Planou byl sněholed dost na pikaču, my s Ondrou jsme dík nordikům obstojně bruslili, Honza jen šel/popobíhal, válel se a nadával. Ani srandu jsme si z něj raději nedělali. Po doražení do Pece  jsem měl plán vyjet vltavským luhem až do Černého Kříže a byla se mnou řeč asi tak, jak když máš dostat Vítka s bajkem na silnici… Chlapci ale byli celkem odolní a expedice, která zvolna ztrácela přídomek „bruslařská“, se jim líbila. Bruslení na zamrzlých okrajích řeky bylo čím dál tím méně a museli jsme často přecházet (Honza už možnost přezouvání úplně vyřadil z úvah) a byla to celkem prča. Pochoďáček za sluníčka a tepla, které nám i rukavice sundalo, sem tam sklouznutí a obdivování krás 1. zóny Národního parku. Honzovi zřejmě bruslení chybělo, takže dával i kreace na zamrzlém sněholedu na dvorku jedné chaty, v kdejaké tůňce a my jen se sundanýma bruslema s úsměvem přihlíželi. Poté, co bylo jasné, že ledu nepřibude a propad jsem se i já (nohou, po kotník!), jsme se rozhodli, že přeťapkáme  200 metrů luhem ke slepému rameni Vltavy, po kterém se vrátíme dom. Jaké bylo ale zjištění, že na slepém rameni není nejen led, ale ani voda. Tak jsme pokračovali korytem řeky, až se voda objevila 🙂  Za častého prolejzání křovin (slepé rameno byla spíše soustava nepropojených tůní) a přeskakování bahnitých úseků dokončili „bruslařskou“ expedici zdárně zpět do Pece. Honza se už v úseku Pec – Planá nechtěl projít 🙁 na rozbředlém ledu tak jsme v Marlinu počkali na vlak, který nás dovezl do Černé. A v kontextu celého dne jediným možným vyústěním půjčovací anabáze bylo, že Honza ve vlaku brusle zapoměl a na ztrátách na nálezech se neobjevili… Dík bro, slovy Ondry: Nejlepším teréňákem je jakékoli služební auto!

O.

[Show slideshow]

Po pravdivé a nic nezamlčující reportáži o Silvestrovském výletě, se pravda, přihlášky na sobotní bruslení zrovna nehrnuly ;-), ale nakonec dva (Eri s Honzou), kteří uvěřili že pravdu mám já a ne poplašné zprávy neznalců v televizi, v rádiu a na iHeute, myslím nelitovali. Vlastně to bylo ve výsledku nejlepší i pro samotný výlet, neb i Honza si půjčil nordicy od Ondry Míků a nikdo na kanadách naše tempo nebrzdil. Klucka byli zpočátku celkem vyplašený a dalo by se říci i přenérvózní (hlavně Honza: “Solo per esperti! Solo per esperti!”), ale když si poněkolikáté empiricky ověřili správnost tezí, co je a není nebezpečné a na co si dát pozor, výlet už probíhal v radosti a euforii. Obleva mocnosti ledu neubrala ani o píď (opět pravidelně testováno testovací holí a stabilně s mocností nad 10 cm) a slabounká vrstvička vody jízdu jen zrychlila a zkvalitnila (voda “maže”). Zrcadlo na úseku Frymburk – Horní Planá občas měnilo barvu od černé až po bílé “Pamukale” a bylo přerušováno jen občasnou bariérovou prasklinou, kterou jsme překonávali krokem či na efekt skokem. V Horní Plané jsme se ještě necítili na bruslení po vodě (mělo však ještě přijít) a tak jsme dali přednost přívozu a pěšky přešli do části Lipna k Nové Peci kde byl led o poznání horší a na kanadách problematicky bruslitelný. Nordicy to však zvládly v pohodě a za Novou Pecí nás příroda nechala nakouknout ještě na začátek Vltavského luhu (1. zóna národního parku), kde to bylo vedle tekoucí vody poněkud jiné pobrusleníčko. Při zpáteční cestě nám chvilkový deštíček 🙂 dal vzpomenout na Ježíše, neb naposledy to byl právě on, kdo chodil po vodě! Romantika zrcadlového odlesku realitynabídla mnoho úchvatného: zapadající slunko, sledování závodů ice-plachetnic, Eri dvakrát, Honza dvakrát… Nevšední zážitek, který ani silný protivítr na posledních deseti kilometrech nedokázal přebít. Celkem jsme ujeli 60 kilometrů, ve Frymbáči jsme byli ve dvě a ještě si dali před zpáteční cestou pivko na spláchnutí zážitků.

O.

[Show slideshow]

Na Silvestra jsme s Džonym shromáždili dostatek spolehlivých informací o tom, že je Lipno bruslitelné, což vzhledem k teplotám bylo poněkud překvapivé zjištění, a tak jsme ještě nalákali Aleše a v 8.30 jsme se sešli na Hůrce. Džony přivez druhé nordické brusle, které půjčil Alešovi, takže nikdo na kanadách nás nezdržoval a mohli jsme vyrazit. Před startem jsem pověsil Džonymu na krk své druhé vyprošťovací bodce, což se záhy ukázalo jako správné rozhodnutí. Led jsme důkladně prozkoumali a jeho tloušťka byla až překvapující – na žádném místě jsme led holí Gandalfa bílého ani na opakovaný pokus neprorazili (tj více než 10 cm) a kvalita ledu mohla místy soupeřit se zrcadlem. Opojeni rychostí, slunéčkem a romantikou jsme vesele fotili ledové krásy, bariérové zlomy, zajeli se kouknout do zátoky na potůček a zurčící vodu, trénovali jízdu ve vláčku za sebou a hýkali radostí nad povedeným výletem, vzdor některým pochybovačným škarohlídům. Po 17 km bezproblémového bruslení, ale má pozornost sledování břehu (vtok potoků) polevila a ve spojení se smůlou smůlovatou výběru trasy jsme najeli těsně ke břehu u Frýdavy naproti Frymburku, kde se vlévá do Lipna potok, což nám připravilo menší překvapení. Má první myšlenka poté, co mé oči koukali na sluníčko skrz zelenou vodu, byla: “Ty vole, dyť já jsem ve vodě a plavu!” Vůbec jsem to nečekal a pár okamžiků ani nechápal. Pak se však nastartovala automatika a jako robot jsem začal konat: 1) obrátit se a mrožit se do míst odkud jsem přijel (tam je jisté, že bude led co mě udržel) – splněno. 2) vytáhnout bodce seknout je do ledu a přitáhnout se – splněno 3) vzepřít se na loktech – splněno, leč led je příliš tenký a prolamuje se 4) opakovat akci s bodcema – splněno a už jsem byl půl tělem na ledě. V ten okamžik byla automatika vypnuta a opět se ve mě probudila od přírody veselá a laškovná povaha a začal jsem hulákat na Džonyho: “Tak to kurwa aspoň foť, ať z toho něco mám :-)” Džonyho a Aleše jsem totiž neviděl. Když už jsem byl na ledě, tak slyším za mnou hluk – otočím se a k mému překvapení se Aleš mroží také. Jenže bez bodců mu pacinky na ledě jaksi klouzají a tak Džony místo toho aby fotil (sic!), se ne zrovna vhodným způsobem (po čtyřech), přibližuje k Alešovi a podává mu bodce. Alešovo úkon s bodcema trvá jen málo sekund – a je na ledě též. Přibíhají hasiči a potápěči, kteří měli ve Frymburku ledové cvičení, v hospodě ve Frymburku nám dávají čaj a teplé deky, doktor který je přítomen na cvičení, mi lepí o led rozříznutej rypák a sděluje mi, že to je na šití. Pak nás s Alešem odvezou do Černý (Džony si to dobruslí) a my odjíždíme do CB, kde navštěvuji traumačku a dva stehy s výsměchem ošetřujícího lékaře historku končí.

Poučení z krizového vývoje: 1) Bez bodců ani ránu (lze však nahradit i provázekm spojenýma šroubovákama)

2) !!!! Je nutno prostudovat předem mapu, kde jsou potoky a těmto místem se vyhnout. !!!!

3) obecně je bezpečnější jezdit veprostřed než u břehu (úsměvné, leč pravdivé)

O.

P. s.  Foto záznam je zde: https://www.dropbox.com/sc/fwoa2356ndzhbvo/7cmN0dcJ49

Záznam trasy je zde: http://connect.garmin.com/activity/422223431

Důkaz že jsme se dostali i do historek na bruslařských stránkách, je zde: http://brusleni.e-zpravy.cz/diskuse_article.php?id=437

P.s. Když jsem se ptal Aleše na to, co byla jeho první myšlenka po proboření, tak mi odpověděl, že si sobě řek: “Jo tak takhle to končí…” Tomu jsme se v autě s chutí zasmáli.

P.s. Ať je to tak nebo tak, Lipno je zamrzlé bezpečně celé, o víkendu se tam chystám znova, takže začínám přijímat přihlášky a Džony vzkazuje: “Když spadneš na kole, tak na něm taky přece nepřestaneš jezdit” (byl tam na Novej rok na bruslích s tatíkem mu ukázat, jaké zažil dobrodružství)

S několika denním odstupem ještě připojuji midiálné odlesk celé záležitosti:

http://budejovice.idnes.cz/brusleni-na-lipne-0z4-/budejovice-zpravy.aspx?c=A140102_155057_budejovice-zpravy_khr

http://budejovice.idnes.cz/bruslari-se-propadly-do-ledu-na-lipne-ds4-/budejovice-zpravy.aspx?c=A140106_110521_budejovice-zpravy_khr

Posílám všem aktivějším členům, další případné info budu posílat už jen přihlášeným.

Ahoj kamarádi lyžníci. Tak se mi snad podařilo sehnat ubytování na obou místech a splnit i to, že jsme schopni dojet opět až do Nové Pece bez nějakých přehnaných kilometrických dávek. První ubytování Srní penzion EFEKT N.2 cena velmi nízká cca 360 Kč / noc se snídaní formou bufetu /. Pokoje 2 – 4 lůžkové. Večeře v místních restauracích – je to přímo v Srní. Šlo by jídlo zajistit i na penzionu ,ale stejně někam půjdeme a každý si může vybrat co bude chtít. Druhý nocleh Hotel České Žleby –  tady je to dražší , pokud zaplatíme zálohu do úterý, tak  by to stálo cca 700 Kč se snídaní , s tím, že je to s volným vstupem do bazénu, vířivky i sauny viz příloha.  Žádnou velkou regeneraci ale potřebovat nebudete, protože nejkratší  cesta ze Srní do Žlebů je 45 km, což za celý den  dají všichni v pohodě. No a třetí den můžeme dát tu Novou Pec  ( 27 km) s tím, že je to delší jen  o tu cestu do Stožce ( ale rok předtím jsme vyjížděli z Dobré, což je asi srovnatelné). Navíc bude dost času
protože to jede až 15.49 ! A tak když bude sníh a zamrzlé Lipno, můžeme jet i dál.

Je přihlášeno 20 lidí a další kamarádi mají zájem ( zatím jsem evidoval pouze Nezmary a Anču, jako stálého účastníka). V Srní  i Žlebech je možné počet ubytovaných zvýšit, jedině nevím, jak by to bylo s cenou pro ty nad 22 přihlášených, když nám nyní dají slevu při zaplacení zálohy  25 %.  Takže pokud chcete přizvat další kamarády, je to myslím možné, samozřejmě co nejdříve. Přemek

Pokud se nezvedne vlna odporu proti  vybranému ubytování ve Žlebech, tak to zaplatím. Je tam ještě nějaká turistická ubytovna , ale nemohu se tam dovolat a dál do Stožce už to nechci protahovat, protože by to bylo téměř 50 km.

České Budějovice   6.04

Železná Ruda        10.38

Nová Pec                15.49

Č.Budějovice        17.49

Ten ve 13.49 už nejede 🙂

Ahoj Nezmaři.

Přestože Vítek pořádá zajímavý přechod Krkonoš na běžkách, myslím, že již třetí ročník přechodu Šumavy by mohl proběhnout také. Buď ve stejné trase jako první dva ročníky ( varianta A) , nebo trochu jinudy. Vzhledem k únorovým jarním prázdninám v Budějovicích ( 8. -16.2.) a Šumavskému maratonu (22.-23.2.) navrhuji termín 28.2-2.3.2014. Tak by se mohl zúčastnit každý i přechodu Krkonoš, který bude až v březnu. Start jako tradičně z Železné Rudy, v případě dobrých sněhových podmínek ( má být prý silná zima) i z Hojsovy Stráže. Trasa buď tradiční s noclehy Modrava a Stožecko, nebo změna – první nocleh v Srní a další buď Knížecí pláně,Bučina, nebo Borová Lada ( varianta B). Tím bychom měli možnost víc projet okolí Železné Rudy třeba přes Pancíř, Hofmanky, Gerlovu Huť, Novou Hůrku, Kamenný vrch nebo Prášily do Srní ( pro zdatnější  i přes Poledník). Druhý den podle sněhových podmínek přes Trojmezní slať, Modravu, Rokytu, Antýgl, H.Kvildu, Nové Hutě ( pro zdatnější přes Kubovu Huť) , Borovou Ladu na Knížecí pláně. Kdyby bylo míň sněhu, je možné jet přes Březník a Kvildu na Knížecí, Bučinu, nebo Borovku. No a třetí den buď přes Německo do Nového Údolí, což je poměrně dlouhé a asi bychom stíhali až pozdější  vlaky,  nebo rychlejší varianta přes Srážný do Nového Údolí, nebo Stožce. Nová varianta má podle mne  více možností  trasu zkrátit, nebo naopak prodloužit. Aby bylo možné
zamluvit alespoň předběžně ubytování, vyjádřete se Ti co by chtěli jet, zda preferujete trasu a ubytování jako v minulých ročnících, nebo tu druhou, nebo navrhněte další varianty. Pokud by navržený termín by pro moc lidí nevyhovující, je možné řešit i jiný. Rovnou eviduji pořadí předběžně přihlášených pro případ nějakého převisu poptávky. Nezmaři mají přednost před kamarády, které můžeme přizvat na doplnění. Tak se vyjadřujte, abychom mohli jednat. Z loňských účastníků nemám spojení na Honzu Mikolášků, tak mu to někdo prosím přepošlete. Dík.  Přemek

P.S.      Pro Nezmary vybavené pořádnými světly, je možná i varianta nočního běžkování

Varianta A       Varianta B     Termín 28.2.-2.3.     termín jiný

Za mne                      X                     X