Archive for the ‘2. Výjezdní zasedání’ Category
22 června, 2015 | 
Author: BK NaZmar zase po roce zkusil pro jarní výjezdní zasedání předposlední víkend v červnu a opět se volba u pánbožka se zlou potázala 🙂 Předpověď každodenního občasného deště s teplotami 8-14°C se bezezbytku vyplnila. Ale co, hlavní bylo kolo a sociální kontakt. V počtu 15 kusů (jihočeská hráz vyztužena vypracovanými pražskými stehny pana Džonyho) jsme se již o čtvrteční noci sešli všichni na ubytovacím lágru, prohlédli mj. pokoj pro devět bez sociálu, dali první test zaplacené polopenze a napjatě čekali na to nejdůležitější.
Rychlebské stezky začínaly hned u ubytování a tak všichni posíleni dvěma plátky sýra a třemi kolečky salámu (snídaně byla jednotná!), plni optimismu začali stoupat k výšinám. Cesta nahoru se snad nikomu nemohla nelíbit, skvěle zvládnutý stoupací singl vinoucí se neznatelně lesem, brody a lávečkami nás posunul o 350 metrů výš skoro bez povšimnutí. A pak už to začalo: Wales pro fajnšmekry, jezdivá superflow pro úsměv každého z nás, opět nahoru singlíkem, Biskupský trail vedoucí na Velrybu (jen já, Vítek a Kory se sedlem zapíchnutým mezi půlkami měl napoprvé odvahu záda velryby přejet a neslézt z kola), Tajemný trail který byl tak moc svými kamennými nástrahami zajímavý, až se v jeho závěru už všichni modlili za jeho konec či vlastnictví celopérovýho endura, no prostě krása nesmírná a hlavně velmi netradiční zážitek pro naši mord partu. Co na tom, že nástrahy trati a stoupající únava kolonku pádů přeplnila přes kapacitu mé paměti. Tu zalehnutí do lesíčka, tam výlet mezi kameny, tadyhle nám to v klopence podklouzlo, nakonec i na potok došlo, viď Samí? Vše ale bez větších ztrát!
Sobota byla prezentací pana Vítka pro nás ostatní, kterak poznat tenhle bajkersky zajímavý kraj. Po počátečním trailíku okolo Černého potoka, dešti, asfaltu, “oběda v podobě rohlíku a polských kvalitních uzenin postávaje na ulici před krámem”, jsme horekopcom dorazili na slibovanou bajkeřinu po česko-polských hranicích vedoucí k nejvyššímu vrcholu Rychlebských hor – Smrku. Což o to, vůbec nebylo sporu, jestli je to hezké místo na výlet, dokonce se i všichni shodli že je “bajkersky zajímavé”, leč co na plat, tento termín provázela roztodivná škála pohledů od rozzářených očí, přes šibalsky mrkající očka až po nakrabacené čelo a tupý pohled “fakt bajkersky zajímavé”. Shrnuto: Prostup terénu na úseku 10 km nám zabral hodinu dvacet :-), závěrečná pasáž 10 procentního stoupání v 30 centimetrů široké stezce borůvčím přes kořeny měla už vysloveně charakter “pěšího turismu s kolem k případnému dalšímu využití”. Pak ještě pár debat na téma: dokončení plánu ano, či ne, několikeré dělení skupiny a večerní příprava části chasníků na cestu do Jeseníku za písničkou. Zdravotní indispozice mi účast znemožnila a podrobný report podat tedy nemohu. Snad jen mi v paměti zůstalo trocha toho vyprávění večerních hrdinů: po pankáčském koncertě při nakupování uzenin k občerstvení se snažil náš šéfřezník nachytat místního řezníka ze lži týkající se přípravy prodávaných lahůdek :-), podiv kapely při prodeji CDéček, triček a čepic, že za nimi skalní fanoušci jezdí do Jeseníku až z CB, následný přesun do klubu se šampaňským s jahodami za pouhých dvěstěpade, květované šaty, “já si ty silonky radši sundám sama…” atp. Carpe diem!
V neděli ještě jednou nahoru na stezky, dodatečné splnění sjetí zad velryby některými z nás, superflow a na nekonečnou cestu autem dom.
Hezké to bylo. Tak zas na podzim, děcka!
O.
Sobotní trasa, trochu vlastních zkušeností, rady od Legenďáků, vše konzultováno a upraveno s místním průvodcem.
cca 90 km, 2700 výškových
http://www.cykloserver.cz/f/a217181617/
prvních 25 km je po rovině, což trochu mírní obavy z délky výletu, nepříjemným doprovodný jevem je samozřejmě to, že převýšení nastoupáme na menší vzdálenosti, a ano, do kopce se dá i tlačit (někdy i z kopce). Ale nebojte se, místa pro zajetí do většího terénu, případně objetí po vlídnějším povrchu a nedejbože třeba i zkrácení jsou, jsem natěšen 🙂
zdar V.
I když zima ještě pořádně nezačala, tak se nám blíží jaro a je potřeba se připravit až se nás zeptá na to, co jsme dělali v zimě a kam pojedeme 🙂 . Nějaké nápady na jarní zasedání byly, tak je oživuji a doplňuji. Spíš jako studnici, z které by jsme mohli čerpat, třeba i na podzim.
Další nápady, doplnění, upřesnění vítány, pište na web, do komentářů, posílejte mejlem, vše zveřejníme. Zdar V.
1) Rychlebské hory
Už několik let mluvíme o tom navštívit legendární traily v Rychlebských horách http://www.rychlebskestezky.cz/cs/. Zprávy o návštěvách jsou nadšené, někteří z nás už to zkusili. Mohl by fungovat podobný model jako loni v Jizerských horách.
– pátek “volný den” – individuální ježdění podle vkusu každého soudruha, ve skupinkách dle výkonnosti, technické zdatnosti a chuti. Myslím, že na výběr je dost a každý si to užije.
– sobota klasická Nezmarská vyjížďka po okolí, např. hřeben Rychlebských hor od Javorníku po Smrk.
– neděle kratší vyjížďka po okolí.
2) Lužické hory
Kdysi jsem se zúčastnil akce Lužiské sedmistovky http://www.l700.cz/ – takticko-desorientační MTB maraton. Jde o to objet po vlastní trase všech 10 vrcholů Lužických hor vyšších než 700 m n.m. Já to jel 8 hodin i s obědem, cca 80 km. Super akce, koná se pravidleně v půlce června, pro pár místních, žádná masová akce. Kdo přijde na start tak se zapíše a vyrazí, čas startu a trasa je na každém, po dojezdu na místě párty. Byla by to krásná celodenní sobotní vyjížďka, jedou se jednotlivci nebo ve dvojicích, ale pro naši potřebu bysme to mohli pojmout jako grupeto.
Na pátek a na neděli bychom naplánovali něco v okolí, České Švýcarsko, Lužiské hory, Podještědí
3) Valašsko
tuhle lokalitu objevil a vyzkoušel Eri, který ji vřele doporučuje. Množství trailů, jen vybrat.
4) Cyklo aréna Vysočina
dá se zkombinovat s výletem do Bohem zapomenutých Žďárských vrchů
údajně přiměřené ubytko a výborná strava na Medlově
Dobrý tip Petra P., tady by jsme se určitě pěkně vyřádili, navíc je to na půlce cesty, Vysočinu máme skoro za rohem.
Takto dopadla anketa o termínu:
a v průběhu běžkování po Šumavě byla nakonec téměř aklamací zvolena destinace RYCHLEBSKÉ STEZKY!
Tentokrát jsme pod vedením Víti Kořínka zamířili do Sušice. Pár z nás se nemohlo dočkat, tak do Penzionu U Vítovců dorazilo už ve čtvrtek večer, ostatní se přidali v pátek ráno.
Na pátek byl naplánován výjezd na Javornické okruhy. Ze Sušice jsme vyrazili po červené TZ směr Sedlo, poblíž Albrechtic jsme se napojili na trasu “Javornického Pazdřivce” – okruh 48 km a 1750 m převýšení. Výpravu ovlivnili 3 okolnosti – chybný směr jízdy okolo Sedla, vynechávající navigace GPS (každou druhou odbočku jsme přejeli a vraceli se) a to, že meteorologové se tentokrát trefili a pátek byl deštivý. Pod Sedlem se stal první … nemilá věc této výpravy – věděl jsem, že okruh se jede proti směru hodinových ručiček, ale neodhalil jsem, že okruh troří “osmičku”, tedy že z Albrechtic se jede na Sedlo. Místo toho jsme Sedlo obkroužili a pokračovali na Kašperk. Tam už naše výprava nebyla kompletní, otcové zakladatelé jeli vlastní trasu na Javorník (nakonce byli jediní kdo se tam podíval a navštívil v místní restauraci vepřové hody) a Petr Pokorný fungoval jako spojka mezi oběma skupinami (připojil se v Kašperkách). Sjezd z Kašperku k Otavě u Anína byl parádní, “borový singlík” se moc líbil, stejně tak přejezd do Radešova. Neustále mrholení začalo bohužel přecházet v déšť. Část peletonu proto jela do Kašperek po silnici, zbytek po žluté TZ a přes Sibeniční vrch. To už opravdu dost chcalo, ohlasy na tuto terénní zajížďku opravdu nebyly pozitivní. Při rychlém sjezdu po louce nás nemile překvapil natažený drát přes cestu, Kory se ale projevil jako džentlmen a vzal to na sebe (jel první), naštěstí se mu jako zázrakem nic nestalo. V hospodě jsme se najedli, napili, pokusili se uschnout, a hlavně zásadně upravili trasu. Na technické pasáže na Javorníku se nám za mokra nechtělo, takže zkratka po zelené na Kašperk (velmi prudký výjezd po asfaltu). Odtud tlačenka přes Pustý hrádek a opět po trase JP přes Nadějov pod Sedlo. Odtud chybně vpravo do Kakánova a prudký výšlap na Sedlo. Navíc jsme ztratili trasu a tlačili, nosili kolmo lesem vzhůru. Ze Sedla byl ovšem moc pěkný dlouhý sjezd, vlastně až do Sušice. Cestou se nám ještě podařilo rozmotat Peťovi Pokornému uzel na řetězu, i když to chvílemi vypadalo, že nám ukáže, jak zvládá pumptrack. Celkem myslím hodnotných 50 km, 1580 m výškových.
Večírek probíhal po celé Sušici – sauna, pivo na stojáka, hotel Fialka, disko, Rokový Kloub, kebab, …
V sobutu ráno se k nám přidali legenďáci. Víťa Kořínek připravil trasu směr Klatovy, po modré do Petrovic, žluté a červené do Velhartic a pak po červené až do Klatov, lesní cesty nahoru dolu, výškové metry přibývaly. V Klatovech jsme poobědvali na náměstí a potom pokračovali po žluté na vrch Barák. Tady nás Ví’ta protáhnul místním singletrekem zakončeným bikeparkem Kocourov – jak symbolické, ale Kocour byl na vlastní trase a nikdo na jeho počest nedal Kocour drop. Dále nám Ví’ta ukázal svojí chalupu, dal napít vody ze studánky, ale na větší pohoštění nebyl čas, když jsme se vyškrábali znovu na hřeben a v dáli viděli Svatobor, bylo jasné, že to se světlem bude o fous. Debaty na zkrácení byly, ale Ví’ta se ukázal jako pevný vůdce (což dokázal už ráno, když si pozici v peletonu hlídal tak důrazně, že poslal Aleše k plotu) a dál jsme se drželi trasy – do Kolínce po vesnických asfaltkách a dále po žluté a červené. Peloton přeci jen trochu prořídl, ale většina se na Svatobor vyškrábala a se zapadajícím slunkem jsme si dali sjezd. Ti kdo nejvíce věřili ve svojí techniku po šterkovém chodníčku s kamennými schody – opravdová lahůdka, ale všichni jsme si párkrát raději slezli, obzvlášť potom, co Aleš dovršil hatrik kotoulem po schodech (samozřejmě byly 2 výjmky, které nám předvedli, jak se to jezdí, všichni víme o kom je řeč). Dojez do Sušice byl s posledním světlem, takže paráda. Celkem 85 km, 2300 výškových metrů, počasí bez deště, chvílemi i sluníčko.
Večírek byl více než komorní, grupu trvořilo skoro Sedm statečných, Bylo nás o něco víc než pět – ano, na večírek a nedělní bajk nás zbylo 6!!
V neděli jsme se popojeli auty na Javorník s cílem dokončit plánovaný okruh Pazdřivce. Bylo krásně jasno, sluníčko, z vrcholků výhledy na nížinu v mlze, takhle si představuji bajk. Na Javornické okruhy znalci prý vyráží, když pár dní neprší – my jsme se, jak pravil Eri, spokolili s pár hodinami. Terén byl tězký, mokré kořeny a kameny, ale úvodní pasáž přes Javorník a Ždánov byla moc hezká. Trochu jsme se zamyslili nad trasou, na Sedlo se nikomu moc nechtělo, času bylo dost, tak jsem přes Chlum sjeli do údolí Zlatého potoka. Odtud po červené na Popelnou (trasa možná raději na pěší turistiku, ale nádherná) kde jsme so občerstvili a vyrazili směr Královský kámen a odtud sjezd do Javorníku. Eri chytl klacek do předního kola, takže na výlet bude mít i drobnou vzpomínku na holeni. Na Javorníku na nás čekala odměna – vepřové hody v restauraci Krásná vyhlídka, takže jsme víkend na bajku krásně zakončili, 32 km, 950 výškových metrů.
V.
Guru dalšího VZ je Víťa Kořínek, v termínu 26.-28.9.2014 v okolí Sušice.
PÁTEK: vypadá to na návštěvu Javornických okruhů http://javornickeokruhy.cz/, okruh po trase Javornického Pazdřivce, zpráva od místňáků je tady:
“Mapa ke shlédnutí ZDE – javornickeokruhy.cz/cervena2-trailova-symfonie-pazdrivec.mapa.html , GPX log pak ke stažení ZDE – javornickeokruhy.cz/res/gps/javornickeokruhy-cervena2-trailova_symfonie_pazdrivec.gpx
Trasa byla poměrně náročná a abych předešel možným problémům, tak rovnou řeknu, že na projetí doporučuji vyrazit nejpozději v 10.00 (a pauzy na občerstvení zbytečně neprotahovat) a jako kolo minimálně buď HT s kvalitní vzduchovou vidlicí, 27,5″ nebo 29″ kola a 2,25″ šíře pneu výhodou, Trail/AM full se zdvihy 120 a výše optimální. (já to jezdím na 29″ HT s 2,30 a 2,35″ pneu + teleskopická sedlovka a ještě mě z pondělního uklízení celé trasy bolí zápěstí, nohy už konečně přestaly 🙂
Pokud si jí dáte, pak budu moc rád, když mi napíšete, jak se Vám trasa líbila – dopředu říkám, že trasa má poměrně velké převýšení na relativně malou vzdálenost, takže stoupání můžou i bolet! 🙂 ”
já jen dodávám, že nic co bysme nezvládli! 🙂
SOBOTA: Víťa Kořínek připravil trasu:
“Na cykloserveru jsem naklikal jednu trasu – viz příloha, která je pěkná byť vede od Sušice spíš do šumavského podhůří než na Šumavu, jel jsem jí letos”
http://www.cykloserver.cz/f/20f0163773/
NEDĚLE: se uvidí
zdar V.
Delší dobu se mluvilo o výjezdu do Jizerek a tak jsme se letos konečně domluvili a díky termínovým nesouladům vzniklý termín namlsal každého pravděpodobností teplého počasí. Jak krutá mýlka! Ještě ve čtvrtek odpo při příjezdu jsme pobíhali v kraťasech, ale od pátka se nám teplota přes den pohybovala mezi 9°-13° C. K tomu ještě v pátek déšť a v neděli taky. No nic, už si pomalu zvykáme, že až na ojedinělé vyjímky nemáme na teplo a sucho štěstí (Livigno, Luhačovice, Zugspitze, Telč, Praha, Bílé Karpaty atd. atd.) My už ale jako ostrovani přivykli a tak zaznělo jen občasné postesknutí 🙂
První den jsme sjeli do Tanvaldu na vlak a vydali se napříč chudým krajem (kde ani brambory nejdou…) vláčkem do Lázní Libverda, odkud náš víkendový anděl strážný Peťa naplánoval Singltrek Pod Smrkem. Ne úplně všichni z něj byli odvázaní, ale pro mě dost nepochopitelně. Jasně, nebyla tam žádná záludnost, technická obtížnost, ale pokud chtěl jet člověk plný koule, kolo sakra ovládat musel umět. A pokud jel člověk na hraně svých schopností (jakože já bohužel na strunu hrany párkrát brnkal), byl to i adrenalin 🙂 A k tomu jsme všem těm vymaštěným celopérům ukázali, že v kole to není a pokud dobře pamatuji, na trati jsme jen předjížděli a ti lidé měli jen otazníky ve vočích, chichi. Mord parta na hardtailech! Bohužel déšť a zima zapřičinila rozpad skupiny, neb do vyhřátého stánku pro 16 lidí na párek to fakt nebylo. Zbytek návratu si každej užil jak užil a skupina co dorazila domů za světla a ne po Metaxové smršti a pivech i poladila kola. Ráno v sobotu byla jen zima, ve které nezodpovědná parta poladila stroje a protáhla odjezd o půl hodiny, ale pak už to začlo. Komu chyběla v pátek technika jízdy a kopce, v sobotu už neříkal nic. Mě osobně potláčání díky nesjízdnosti nevadí a přijde mi, že i ostatní udělali velký krok v hlavě a umu např. od Mšena 🙂 Na výletu techniku v překrásném kaňonu Kamenice střídaly prďáky a na obědě se nikomu moc nechtělo věřit, že máme 26 km a převýšení 900 m. Kladivo na mord partu z jihočeské pánve mělo ale ještě odpoledne dopadnou o dost pustošivější silou – výjezd červené nad Rokytnici, či výjezd na rozhlednu Štěpánka (Samíku, NENÍ to Boženka!) a potláčání bajku zůstane v paměti dlouho 🙂 V neděli pak už jen “vytočení nohou v optice Jizerských hor” poté, co jsme demokraticky odhlasovali, že už neprší a hurá domů. Výlet se myslím povedl a závěrem se sluší poděkovat Peťovi za organizaci, péči guláš, vlak a mechanickou výpomoc a všem ostatním za nehynoucí dobrou náladu.
O.
P.s. Jedno video když jsme čekali na opravu defektu a neměli co dělat. Chlapík co robil rukama pravou “lesní práci” z nás joudů byl dost vedle 🙂 http://renie.rajce.idnes.cz/Jizerky/
heslo,jmeno: jizerky
Po jarní nepovedené anabázi jsme se nakonec v počtu dvanácti hrdiných bajkerů dopravili ve čtvrtek večer do Ehrwaldu. Pominu historku o mnou zaviněném nedorozumění nad cenou průvodcovství (60 éček na osobu není na osobu průvodce, ale na osobu prováděnou…), neb jsme rozdíl mezi 60:12, po slevě změněný na 400:12, po shodě plné porozumění pro mou demenci, překonali a začnu hned jednotlivými výlety:
1) První den nám byl přidělen 63 letý šlachovitý Berndhardt, který má tento rok nalítáno na bajku 90 tisíc vejškových metrů (oni vůbec místňáci VŠE udávali jen ve výškových metrech) a drží místní rekord v počtu vyběhnutí Zugspitze za den – 5x… Takže zda nám bude fyzicky stačit, jsme se bát záhy přestali 🙂 Jeho výlet bohužel dost znehodnotila nepřízeň počasí (chcalo s přestávkami skoro celej den) a jeho nepříliš vytříbená technika a zřejmě i podcenění nás a našich tužeb. Výlet pár námi požadovaných siglíků poskytl, ale představovali jsme si asi trochu víc. A výhledy a alpskou kýčovitou krásu sebralo počasí. Alespoň jsme ale Tirolákům ukázali, že nepřijeli Němci či Holanďani a víme o čem mluvíme a vůči počasí jsme odolní.
2) Druhý den nám tedy byl přidělen jiný guide – Waltr a hned na jeho kole bylo vidět, že nás čeká něco krapánek jiného. Přes naši počáteční nedůvěru v jeho silový, kachní styl šlapání, nám postupem času ukázal, kdo je králem Alp a techniky a pápnul nás dokonale. Jedinej Peťa stíhal jakž takž. Já byl vybídnut, ať jdu za něj sledovat jeho techniku jízdy, ale těch deset sekund než mi ujel, mi moc nedalo 🙂 Pak přihodil ještě pár parádiček alá jízda po sjezdovce na předním kole a bylo… Z čehož plyne, že nás čekal opravdu jiný požitek z “jízdy” dá-li se toto slovo použít 🙂 Venca do toho šel z počátku srdcem (a žebrama, zádama, rukou, nohou…) a tak už se zbytek dne držel zpátky s ostatními co nechtěli riskovat (kulantně řečeno). No a my ostatní jsme drobet riskovali (3 korbičky, že Hony). Stále jsme ale ukazovali, že ne vše je o materiálu, neb jsme na jednom trailíku potkali vystajlovaný Němce s kamerkou na přilbě a celopérama za stopade – pustili jsme je před nás a oni chudáci byly tak špatný, že ani nepoznali, že na to nemaj a tak jsme je, více či méně v krvi a kamení se válející, postupně zas předjeli. Celkově shrnuto – opravdu jiný bajking než v Čechách s velkou fyzickou rubačkou nahoru a hranou dolu. A k tomu super počasí a krásný obídek na prosluněné terásce odklopeni horami – sobota zaslouží hvězdičku.
3) V neděli jsme jen sbalili, vydrápali se přísným stoupáním na kopec, kde byly famozní výhledy a někteří po šotolině/asfaltu a někteří singlem na/za hranicema schopností spadli dolů a jeli domů.
Celkem tedy myslím velmi povedený výlet včetně kulturního programu plného Weizenbieru.
O.
GPS:
Den 1. http://www.sports-tracker.com/#/workout/Premek/2bmbk05hfkfeq179
Den 2. http://www.sports-tracker.com/#/workout/Premek/dgjrkoarqtdddulu
Den 3. http://www.sports-tracker.com/#/workout/Premek/cuie75lea9ivgtr9
P.s. V příloze jsou fotky které jsem se snažil vybrat reprezentativně, neb např. já, Venca, Kocour a Kory se fotíme tak nějak raději než ostatní.
Zahraniční premiéra! Koryho nápad návštěvy jeho staré milenky 😉 co má ubytko u Hallstadtského jezera se poved tak napůl. Pomineme-li jízdu po Ewigewand a pár dalších hezkých pasáží, to byla vlastně celej víkend „lesní práce“ bez výhledů, šotolina nahoru/dolů, bajkově nepříliš zajímavé. Lepší Alpy teprve měly přijít.
O.
