Archive for the ‘1. Úterní vyjížďky’ Category
6 května, 2015 | 
Author: Trasa: 55 km, Švábák, tašky, Závraty, Vrábče, Tři brody, kolem řeky, Starý časy, Třísov, k Lesní školce, kamenné mohyly, masivem Kletě na parkoviště, Holubov, podél Křemežskýho potoka Křemže, motanice na Chlumecký hoře, přejezd přes masiv Kluka, Hradce, zelená, tašky a domů
Výškové metry: 980
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kory, Sochy, Pavel Samec, Petr Pokorný, Venca Drbout, Koubič, Tonda, Vráťa, Petr Brož, Kocour, Jan Dvořák
Pád: Venca Drbout, Honza Mareš. Dále si asi 5 lidí myslí, že měl pád i Samík, ale jeho apologetika byla natolik emocionální (“Já nelžu!”), že mu ho já, měkosrdcatej, napsat nemohu. Tak jen popis situace: při opuštění kola (nikoli pádu!!!) směrem ze stráně dolů, jeho osvalené tělo zachytilo husté mlází a nedovolilo mu “spadnout” a udělat několik kotrmelců. Tak jen otok na šinbánu velikosti golfového míčku, svědčil o ne úplně standardním prostupu terénem…
Defekt: 2x Samík (vidíš Samouši, moh jsi bejt v klubu, vzlyk). Druhý defekt v pokročilém času neuneslo půl skupiny psychicky a jelo “napřed” 🙂
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Zvýšení teploty za jeden týden o 20 stupňů si zasloužilo delší vyjížďku a taky že jo. Nejen dosud nejdelší, s nejvíce výškovými metry, ale i ten příjezd do Nezmara lehce před devátou byl malinko neočekávaný. Ale po pořádku. Po taškové jebanici (dejme taškám alespoň 14 dní volno!) přišly Tři brody a je to prostě parádní úsek. Všichni to tam máme moc rádi. Při 15. minutě stoupání na kole nad Třísov k Lesní školce probíhala debata o tom, které předškolní dítě zvládne pěšky trasu od vlaku za (na jejich stránkách inzerovaných) 15 minut 🙂 Již asi dva roky víme, že nad Třísovem se nachází mohyly z navršených kamenů (moc hezké místo!), ale po propojení s informací, že se tyto mohyly nachází cca 300 metrů od lesní školky, jsem pojal podezření, že kamenné mohyly nesou stopy dětské práce 😉 A že mohyly za rok zase povyrostly! Uzavřeli jsme, že třetinu času jdou robátka od vlaku, třetinu času staví mohyly a třetinu času se vrací na vlak. Hezký program. Za zmínku stojí ještě motanice na Chlumecké hoře, kde já osobně byl po prvně a byl jsem uchvácen. Ba co víc, asi i 5 minut lehce dezorientován (čóravy koň) a pozici slepého koně opravdu moc často nemívám. Kromě Samíkovo defektů postrašil skupinu svým celkem ošklivým pádem Venca Drboutů, ale zlomenou klíční kostí, jak jsem při sledování pádu odhadoval, to neskončilo. Lucky boy!
O.
P.s. U Nezmara se vedly medové řeči, tentokrát na téma: Je více ohrožen zasažením blesku jezdec na hliníkovém či karbonovém kole? Pro mě osobně bylo překvapivé, že karbon je super vodič (uhlíkový kontakty neznáš, vole?), ale prej to zase brzdí ta pryskyřice, kterou je to nalakovaný, tak nevím 🙂
P.s. Pokud bude příště počasí +/-, dal bych nějaké myslím bajkově zajímavé novinky k Trocnovu + na místě další zajímavé památky pohovoříme o tom, co se stalo v roce 1577 za strašlivý mord, proč se stavěly smírčí kříže a jak je to s trestáním vraždy v současné době. Přednášku domluvím s Nezmarem nejpovolanějším – jméno nepíšu, neb všichni ví, kdo zavírá zlý lidi 😉
P.s. K Nezmarovi dorazili na biku Větrák, motobikem Vítek Kořínek a by car Ondra Míka. Posílili tak prořídlé řady Nezmarů a především aktivně přispěli do debat o zasažení bleskem. Konala se také nečekaná oslava čtyřicátin Petra Pokorného. Vše vyústilo v tanečky, zpěv a zkoušení Víťovo helmy a předvádění muskulatury.
H.
Trasa: 32 km,
Výškové metry: 580
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kory, Aleš, Pavel Samec
Pád: Pavel Samec, Přema, Venca
Defekt: Honza Mareš
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Minulé vyjížďky se až podezřele moc co se počasí týče, vyvedly, ale to přece nemohlo trvat věčně! Duben, ještě tam budem. Alespoň se při přeháňkách a 5°C ukázalo, komu o naši věc opravdu jde. A např. Přema přijel i s výronem v kotníku… Pro Pilníka se holt musí trpět a tak to má být J. V řadě na něj však stále čeká 9 stoprocentních vlčáků, takže řež bude krutá. Samotná vyjížďka byla vhodně k počasí zvolená jako motanice po lese, nikoli k najíždění studených a mokrých kilometrů. Kluzké kořeny ukázaly nedostatky jízdních dovedností nejen pády, ale i jinými ekvilibristikami – k vidění byly výstupy z kola a následný běh bez kola, které bylo ponecháno ve stráni nad jezdcem, zaháknutí rohem řidítek za plot vylučující další jízdu vpřed, přehršel podklouznutí, vzdání překážky předem atd. atd. Vše plynulo ale hladce a Eriho pěšinka pro fajnšmekry u Rudolfovského lomu se líbila.
O.
P.s. Zatím jsem prodlevy na Startu typu: „Kam se jako pojede“ nezaznamenal, tak jsem zvědav, kdy to přijde 🙂
Trasa: 43 km, Švábák, Bor, Třebín, Dubné, Kvítkovice, do masivu Kluka, vysílač, sjezd, výjezd po zelený ze Slavče, sjezd, výjezd od Mříče, sjezd, Hradce, zelená a přes tašky domů
Výškové metry: 923
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Tonda, Kory, Sochy, Aleš, Pavel Samec, Radek Seidl, Víčko, Ondra Míka, Venca Drbout, Petr Jiřička, Suďák, Vráťa,
Pád:
Defekt: Přema
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Jak slíbili tak udělali – když na Kluka tak pořádně. Takže si pan Petr předsevzal, že by bylo dobré mít nastoupaný alespoň litr (o málo nevyšlo) a prověřit, kdo vyjede všechny tři nejtěžší výjezdy na Kluka. Jestli jsem nakonec dobře viděl, vše bez šlápnutí dal nakonec jen Peťa. Zvariování Vítka a Vency při posledním výjezdu od Mříče, bylo pro mě překvapivé, zvlášť když jsem jim pln obdivu po úspěšném výjezdu zelené od Slavče gratuloval a o třetím úspěchu nepochyboval. Třetí výjezd už absolvovala prořídlá skupinka Nezmarů, neb Kluk je v dubnu pro méně trénovaný organismus opravdu náročný a tak dva Nezmary políbila křečová víla a některým jiným se už “do další mrdanice do kopce” 🙂 prostě nechtělo. Je pravda, že nejen kopec nám stál v hladké jízdě, když ani jehličí, ani louky nebyly nejhorším podkladem – jasně zvítězil mech, kde se mě Aleš několikrát optal, zda je sám, komu se propadá do měkoučkého kolo až po ráfek. Sám nebyl :-). Touto cestou bych chtěl také opravit svou informaci o druhu oné svině, nebyla to plavuň vidlačka, ale prachsprostý rašeliník.
O.
P.s. Nezmar tentokrát prohrál souboj o večerní podnik a Klub malých pivovarů nám poskytl velmi přívětivou náruč. Není to tak domácké, to ne, ale pivo je OPRAVDU kvalitativně jinde než Ťamťon u Zdendy.
P.s. Příště jsem pochopil, že bude představovačka nových pěšin u Rudolfovského lomu, takže směr očekávejte někam tam.
Trasa: 46 km, Meťák, Kolem řeky Boršov, po modrý Kotek, Opalice, Pozděraz, pořád podél řeky Rohanova skála, germánské obětiště, Štěkře, Opalice, přes Rančák Boršov a domů
Výškové metry: 617
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kocour, Tonda, Kory, Sochy, Aleš, Pavel Samec, Ondra Míka
Pád: Ondra
Defekt: Ondra Míka přesmyk
Trackmaker: Ondra
Komentář: Na třetí vyjížďku jsem si připravil pravý břeh Vltavy, který tentokrát byl nejen jarně nezarostlý, ale i suchý a moc pěkně sjízdný. Klucka z “Nightride mord party” mi ukázali za Březím moc hezkou novou spojovačku, kterou jsme se vyhnuli přenášení potoku a jistě se dostane do stabilního itineráře tras. Danke boys. Cesta celkem odsýpala, nikdo se neztrácel, všichni už netrpělivě čekali na germánské obětiště, které jsem jim slíbil na Startu. A ono přišlo! Zájemcům jsem poskytl předem vytištěnou runovou abecedu k identifikaci run na menším kruhu a podal stručný výklad o Odinovi (otci všech germánských bohů, bohu války, vědění a básnictví), jeho synu Thorovi (bohu hromu a blesku) a neopomněl ukázat Odinovi manželky Friggu (ochránkyně žen, bohyně manželství a mateřství) a Freyu (bohyně lásky a krásy, která v podobě Valfreyi vodívala Valkýry na bojiště a tam vybírala umírající bojovníky pro Valhallu). Každý poté již ve svém nitru odříkal tolik pro každého z nás jinovýznamovou motlitbu:
Odine děj se vůle Tvá, prosím dej mi moc
zvítězit nad nepřítelem, když přesily je dost.
Mocnou rukou bojovníka mi prsty sevři v pěst
a obdař mě odvahou, každý odpor snést!
a vyrazili jsme dom.
O.
P.s. Původně jsem myslel, že naše místa poznání nebudu blíže lokalizovat a hlavně pomocí odkazů umožňovat se s nimi z pohodlí domova od počítače bez námahy seznámit s odůvodněním, že kdo byl na vyjížďce ví, kdo nebyl bude se snažit příště být, ale byl jsem přemluven, ať dám odkaz a tak výjimečně 🙂 přání plním.
P.s. V hospodě jsme se domluvili, že příště dám se zajímavostmi pokoj 😉 a Peťa to vezme na Kluka pod heslem: Která z cest je nejobtížnější?
Trasa: 37 km, Velkas, po modrý do Roudnýho, Vidov, Heřmaň, k borovnickýmu potoku, Doudleby, po modrý k Dlouhý Stropnici, levý břeh Stropnice tam, pravý břeh nazpátek, zase modrá do Doudleb, od hřbitova k Doudlebskému vodopádu, šachta podloží k hrázi přehrady, prďoch nad Doudleby, Heřmaň, vodárna, Vidov a domů
Výškové metry: 638
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kocour, Tonda, Kory, Sochy, Aleš, Pavel Samec, Radek Seidl, Vláďa Hais, Koubič, Víčko, Pavel Kosař, Jirka Tuček, Ondra Míka
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Komentář: S jarní klasikou nezarostlými břehy Malše a Stropnice jsem se rozhodl spojit pilotní díl svého letošního projektu – poznávání méně tradičních míst českobudějovicka. Pátral jsem, pátral, od kešek, přes literaturu až po tipy od známých a něco jsem dohromady dal. Nebude to sice tolik zajímavostí, aby to pokrylo všechny vyjížďky, ale i to málo osvěžení snad najde své fandy. Dnešní report tedy nebude sloužit k popisu tradičně zdařilé vyjížďky, ale jako rekapitulace pro ty co byli a jako vábnička pro ty co nebyli. Shrnuji: 1) že je vedle kostela v Doudlebech malý přístupný baráček, jehož vnitřek vyplňuje jen voda ze studánky, bylo pro všechny co kolem pravidelně jezdí velké překvapení 2) že existuje 5 metrový Doudlebský vodopád ve stráni nad Malší bylo nové zjištění též 3) a mnohé také překvapila dvacet metrů dlouhá štola, která testovala geologické podloží před stavbou přehrady (dnes Římovské). Ano, o hrázi se též uvažovalo v prostoru mezi Doudlebama a Vidovem.
O.
P.s. Jsem rád, že existují ti, co jim to přijde zajímavé, neb jsem se setkal včera i s dotazy: “Když se tam kouknout nepudu, vo nic nepřijdu, ne?” Zajímavost se tedy dá pro druhou skupinu využít jako čas pro odpočinek a rozjímání, co lidský život činí zajímavým a zábavným.
P.s. Občas hodím i vábničku předem: příště pokud bude hezky, chtěl bych vám představit germánské kruhové obětiště z vytesaných kamenů: Gabreta + keltského strážce Vltavy. Tedy pozvánka nejen pro milovníky pohybu na čerstvém vzduchu, ale též pro milovníky, keltů, kultů, kamenictví atp. 😉
Trasa: 44 km, Švábák, Zavadilka, Černíš, Dasný, Bezdrev, Češňovice, Pašice, přes blata ke Kubatovi, Zliv, Vondrov, po stezce domů
Výškové metry: 145
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kocour, Tonda, Rosmík, Kory, Petr Pokorný, Sochy,
Pád: nikdo
Defekt: Majkl
Trackmaker: Ondra
Komentář: Po roce se nám kolo letopočtu otočilo na rok 2015 a přineslo nám hnedle briliant v našem zážitkovém náhrdelníku dosud nepoznaný: “Říkal si hurikán!” Ano, ano, první jarní vyjížďku foukalo jako ještě nikdy. A foukalo ze západu/severozápadu. No ale co s tím, když tradice velí jet na severozápad k pomníku Kubaty? Kupředu levá, zpátky ni krok, Nezmary nic nezastaví. Nevím jistě zda všichni, ale já jsem na blatech s plnou palbou uragánu do ksichtu jedoucí po rovině na kašpárka prožíval apokalyptickou euforii. Zpíval jsem si Riders on the storm a opuštěn zdatnějšími jezdci, osamocen jedoucí po neúrodné a hlavně nekonečné blatské pláni recitoval úvodní verš seriálu Proti větru: “Jen volnost, jen víra tvá, pevná, i když křehká, silou je, jež dere se i proti větru.“ Moc se mi to líbilo a ani mi nevadilo, že se našel jen jeden, který chtěl vyslechnout historku o příběhu Kubaty.
O.
P.s. U Nezmara to byla klasika vysoké gastronomie s ještě lahodnějšími nápoji 🙁
Trasa: 27 km, stezka po pravém břehu Vltavy, Voříškárna, garáže za Ternem, kolem Bosche, přejezd v Kněžských Dvorech, podél kolejí do Hrdějovic, spojovačka na Borek, rokle směr Orty, sjezdařská dráha, polem k Rosmíkovi, pravá do rokle, sjezd pod Babu, Žákův lom, výjezd na Hosín k rybníku, náves, po asfaltu směr Hluboká, levá sjezd ke kolejím po motokrosových cestičkách, železniční most nad Barborkou, prudký sjezd lesem k jezu, stezka po pravém břehu Vltavy k Nezmarovi.
Počasí: 12°C, polojasno
Účast: Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Venca Krutina, Pavel Samec, Martin Ehrenberger, Pavel Kosař, Jirka Tuček, Lojza Orgoň, Jindra Vimr
Pád: Jindra Vimr, Martin Ehrenberger, Pavel Kosař, Honza Mareš
Defekt: Jindra Vimr
Trackmaker: Honza Mareš, Petr Šikl, Pavel Kosař
Komentář: Tak je to tady! Závěrečná vyjížďka nezmarské odnože nočních jezdců. V tomto ročníku je to vlastně průnik několika budějovických skupin, a to BK Nezmar, Legendbike a Exteremo.
Závěrečná vyjížďka se odehrála v mých oblíbených lokalitách lesů kolem Ort a srázu podél kolejí z Hrdějovic na Hlubokou. Zmíním jen její nejzajímavější části, kterými byli zejména výjezd odvodňovací roklí k Ortům a motokrosové pěšiny v úseku Hosín zastávka až Hluboká – Zámostí. První ze zmiňovaných úseků jsme bohužel absolvovali bez Samíka, kterého zdržel defekt kola jeho zánovního biku Rocky Mountain. Zouvání pláště z bezdušového ráfku bylo panenským počinem, a jak je známo, u akcí tohoto typu dochází ke komplikacím. Výjezd odvodňovací roklí, který většina týmu zdolávala v tomto směru poprvé, byla zprvu lehce komplikovaná poházenými větvemi majícími za úkol odradit motokrosové jezdce, v druhé části pak dala vyniknout jezdeckému umění jednotlivců. Do druhého úseku jsme již vyráželi v plném počtu deseti bikerů, posilněni zrzavým mokem ze zásob našeho vrchního sládka. Ještě techničtější stezky ryze motokrosové povahy prověřili techniku týmu až na dřeň. I Eri si tak přišel na své, především v místech, kde před nějakým časem testoval zapůjčený bike s neblahými následky jak na jezdci, tak na kole. Náročnost tratě se pak podepsala i na počtu pádů ve vyjížďce, naštěstí všechny bez vážnějšího úrazu.
Vzhledem k povaze vyjížďky “Závěrečná ” jsme naplánovali zakončení noční sezóny u Zdendy. Byla to první návštěva hospody U Nezmara od letní závěrečné vyjížďky. U první objednávky pití jsem lehce zaváhal, ale vypadlo ze mne, že si teda dám jednu jedenáctku. Pivo jsem na stůl dostal s padlou pěnou a i ta se do pěti minut ztratila úplně. Půllitr přede mnou tak vypadal, že obsahuje čaj a ne pivo. Chuť, tak ta bohužel zůstala stále neblaze stejná. Nebyl jsem v tom ale sám, stejně na tom byl nejen celý náš stůl, ale i všichni ostatní hosté. Zdenda prohlásil, že dodávku piva bude reklamovat a pokud neproběhne hladce, osloví konkurenční pivovar Platan. Cena je prý stejná, jen Zdenda je odkojený Samsonem už od mala a měnit to ze zásady nechce. Ve všech u našeho stolu svitla jiskřička naděje. U jednoho vlastně ne, před tím stála sklenice bílého střiku.
Během večera došlo i na doplnění údajů do statistiky, která tak prozradila, jak že nám dopadlo umístění v celkovém pořadí největšího počtu účastí, pádů, defektů a trasování nočních vyjížděk. Výsledky najdete v přiložené statistice.
Zde malá rekapitulace:
1. Cena nejlepšího NIGHT RIDERA – Petr Šikl (100% účast)
2. Cena největšího padáka: Pavel Samec (6 pádů)
3. Cena nočního píchače: Venca Krutina (protože by zase vyhrál Samouš, jednomyslně jsme určili za vítěze Vencu)
NIGHT RIDER
Noční píchač
Největší padák
4. Cena trasera a poděkování za bezpečné dovedení do cíle patří především Petrovi Šiklovi, ale i Pavlovi Kosařovi a vlastně všem, co do každé z vyjížděk přivezli materiálové zabezpečení, pořídily dokumentární záběry a v neposlední řadě dodali dobrou náladu.
NIGHT RIDE – BYL TO DOBRÝ POČIN – DÍKY
Hony
Statistika: NIGHT RIDE
Trasa: 41 km, po stezce k Meťáku, podél Vltavy na Boršov, po modré na Kotka, na asfalt – Rančice, Opalice, Radostice, Štěkře, levá na Harazím, na červenou do Černic, Žabař, Mirkovice, kolem Jíleckého potoka do Malčic, stoupání po kořenech směr Věžovatá Pláně, stoupání pod Polušku, sjezd po modré na Rejty a do Kaplice – nádraží.
Počasí: 11°C, jasno
Účast: Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Venca Krutina, Radek Seidl, Pavel Kosař, Jirka Tuček, Tomáš Kouba
Pád: Radek Seidl
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek Sirotek a Pavel Kosař
Komentář: Kvalitní, náročná vyjížďka pro opravdové fajnšmekry. V této vyjížďce si musel každý najít to své. Asfalt, šotolina, louka, singlík, bahno, sníh, led, kořeny, rovina, stoupání, sjezd, …. Co více si přát.
Přísný výkon v běhu na 32 km – Honza Ludvík. Tomu se říká: “Borec na konec!”
Hony
Sraz na příští úterní vyjížďce v 17:30 hod u Dlouhého mostu, strana u Hocha.
Plán: Borecká rokle, Hrdějovice, Hosín, sráz směr Hluboká a tentokráte na Samson ke Zdendovi.
