26 srpna, 2015 | 
Author: Trasa: 39 km, Nemanice, Úsilné, Libnič, motanice za Libničí, před Lišov na trigonometrický bod na vrchu Větrník, na modrou a pod Vávru, mohyly na Vávře, Červený Újezd, po zelený nad Borek, k Ortům, Boreckou roklí dolů, Hrdějovice a domů
Výškové metry: 460
Účast: Ondra, Vítek, Venca, Eri, Aleš, Petr Pokorný, Majkl, Honza Mareš, Koubič, Přemek, Pavel Samec, Vláďa, Tonda, Roman Farka, Láďa Benhák, Sochy,
Pád: Ondra 2x
Defekt: ostružiní zapřičinilo poměrně četné krvavé stopy na družstvu (s výjimkou jednoho jedince ;-), který jásal, že ho rudá stigmatizace zatraktivní u samiček, nikdo nad krví nejásal), pro pláště však trny tentokrát byly milosrdné 🙂
Trackmaker: Ondra
Komentář: Nové zajímavosti minule vzbudily celkem ohlas a když se na Startu nikdo k ničemu pořádnému neměl, řekl jsem si, že je čas na realizaci další zajímavosti, kterou jsem měl od jara připravenou. Cestou za onou lahůdkou jsme si dali pár trnových zastaveníček, pár kořínků (já je mám prostě rád!) a už jsme tam byli! Místo skryté, obelisk přes svou velikost (betonový masivní jehlan čnící 7,5 metru nad terén) dobře a dlouho skrytý a tak byla skupina mým vábením “přihořívá” natolik zaujata, že na místě samém vylepenou cedulku si bez reptání nechali mým libozvočným hlasem přečíst všichni. Nevím jestli více zaujalo přemýšlení nad tím, jak je to vlastně v reálu možné, že se u Lišova změří výška nad mořem na centimetry (hoši, taky to nechápu), či proč zrovna rozmetání hnoje je v okolí místa zakázáno, každopádně text připojuji ještě jednou, kdyby se chtěl někdo doma o zajímavost také podělit. VĚTRNÍK Celkem v lážo-plážo tempu jsme pak dorazili pod Vávru, kde díky malé neplánované odbočce z trasy jeli kolem zdejších mohyl (také moc hezké, ale nikoli tak působivé jako minule), a při sjezdu nad Borek mi došlo, že ještě máme mnoho času a tak jsem se rozhodl zajet ještě k Ortům. Zde se do té doby nezasvěcení dozvěděli o našem plánu, jet na vyjížďce do Ortů. Hony po kouzelném dotazu: No ale kde necháme kola? byl zasazen tvrdě do reality: My na nich budem v Ortech jezdit!!! což přijal sice s podivem, ale s nadšením: Já, protřelý nightrider, s tím problém nemám. Takže boys, chystejte čelovky, někdy na podzim bude “důlní práce”. Nápad natolik kokotský, až jsem z něj nadšen! A od Ortů už jen začala prýštit radost, neb rokle dolekopcom je prostě joy & fun. Při návratu kolem Vltavy mě Víťa pobídl k jízdě po protipovodňové zdi, což je spíše psychicky než technicky obtížné, takže pořízené video asi nebude okupovat přední místa na youtube ve sledovanosti 🙁
O.
P.s. V KMPéčku se nám Eri svěřil, že je rozený pedagog. Jeníček prý při lekci jízdy na odrážedle vycítil, že kolo je Eriho srdcovka a “lekce” končila větou (dětský hlásek): “Táto, já už na kole NIKDY nepojedu” a následujícím (dospělá mužná paže) 10 metrovým vrhem odrážedla 🙂 Ámos.
Protipovodňová zeď – psychycky jistě náročné, ale její opuštění na konci, aniž bych ublížil sobě nebo kolu, je pro mě na žebříčku mých dovedností hodně vysoko!