Archive for the ‘Etapy 2019’ Category
4 července, 2019 | 
Author: Trasa: 45 km, Malák, Hodějice, Hůrka, Vodlejsák, Trocnov, kolečko kolem bezdomáče, kolem Stropnice, Ostrolovský Újezd, Trocnov zastávka, Zborov, Hodějice a dom
Výškové metry: 562 m
Účast: Ondra, Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Aleš, Kory, Eri, Stanley, Sochy, Jirka Zibura, Zdenál, Tonda, Vláďa,
Pád: Bivoj, 2x Koubič – pobavil hlavně pádem do brůdku pod Zborovem – kdy my budem mít vyjížďku bez ládění 🙂 ?
Defekt: Bivoj – neúspěšný pokus o opravu kufru. Bez jednoho šroubu to prostě nedopadne, tak mě jen poprosil o trasu bez nutnosti často a promptně vycvakávat… Z mého obličeje usoudil na marnost jeho přání 🙂 Aleš – zjistil to sice až v hospodě, při sledování Můz na vodě opravoval, avšak i mojí půjčené duši při pití závěrečného piva došel dech a tak přišel ke slovu taxík…
Triple Gold Club: Bivoj – už tam Zdenál není sám 🙂
Trackmaker: Ondra
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d1ba0140f3e49b42452a3fe
Komentář: Tato vyjížďka byla co do účasti sporá (13 lidí sic!) a tak jsem se odvážil nasadit loudací destinaci, loudací tempo, pohodovou atmosféru a vše za notného přispění ostatních klaplo. Už při prvních kopřivových trasérských chybách či nevhodné trase “po stopách harvestoru“ nepřišla smršť poznámek, při mém opatrném pokusu o otočení trasy s poukazem na padlé stromy před námi mě dokonce hoši vyzvali k pokračování v nastoleném směru, náladu nezkazilo ani dvojí poztrácení se, neb bezdomáčem vychozené stezičky a jízda nazdařbůh neprobádaným krajem si o to prostě říká (SOS telefonáty byly klidné, věcné, krátké a se snadnou domluvou na místě setkání) a vše zakončilo bezbolestné opuštění plánu A i plánu B, neb jsme se prostě moc loudali a tak se za všeobecného přibrukování stanovila taktika nová. Balzám na duši. A Bivoj ač upozorněn na vstup do TGC se nehádal, zda-li ručička ve strouze je pád a zda-li oprava kufru je úplně defekt. Klasse gemacht, tolle parade!
O.
P.s. Hospoda byla pro mě velmi příjemné překvapení a v letních dnech se na rohovou (bezejmennou?) zahrádku mezi Malákem a Velkasem zase velmi rád kouknu – 4 druhy točeného piva, točený Birell pomelo, lidové ceny jídla, milá obsluha. Zbývá snad jen dokresit, že jsme sem zavítali po klasické „Nezmarské hlasovačce“ (pomalu se z toho stane termínus technicus): hlasovalo se mezi Koháčem a Družstevním domem, avšak jak dopadlo hlasování bylo již tradičně jedno, neb nejen že u několika členů došlo ke změně preferencí asi tak deset minut potom co hlasovali, ale jak již víme – realizace výsledku hlasování více jak 2 minuty po hlasování znamená, že vyhraje varianta která nebyla v hlasovací nabídce 🙂 Já pod vlivem nové strategie jsem nehlasoval a jen se bavil.
NO: K mé nové strategii mě dovedlo gruzínské přísloví:
„Modli se k Bohu – a sám plav k břehu.“
Trasa: 42 km, Březí, Hvízdalka, po modré do Štěkří, Černice, po červené do Mirkovic, Malčic, Věžovatýách Plání, Poluška vrchol, cestou necestou sjezd z Polušky na statek Krakovice, přes pole do Bujanova
Výškové metry: 861 m
Účast: Ondra, Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Vítek, Aleš, Víťa Kořínek, Petr Pokorný, Majkl, Kory, Eri, Přema, Petr Šikl, Stanley, Sochy, Míra Dvořák
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: těžko říct, asi Vítek, nebo částečně Peťa Šikl…
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d126247d85e39a8d55f72c5
Komentář: Vyjížďka do Bujanova je prostě magická. Myslím, že je všeobecně přitažlivá a dokáže okouzlit až tolik, že člověk předem zapomene, jak moc velká vedra panují a rozum se probudí až těšně před startem vyjížďky, provázený nezmarským „viber trollingem“ za koupálko. Naštěstí/naneštěstí je však jídlo v hospodě zamluveno a tak se do opozice k rozumu na stranu srdce přidá i zodpovědnost a jede se. A klasicky jako vždy na této vyjížďce dojde k atomizaci mužstva, telefonátům a jízdě na Polušce nazdařbůh 😉 A i ony vedra si nakonec řekly své a Bivoj svým CTS okýnkem vyjížďku vyšperkoval – minimálně Majkovi, který hbitým podáním nápoje, sousta, konejšivého slova dokázal svou empatii a celkovou tělesnou slabost pomohl Bivojovi překonat! Tak to má být.
O.
P.s. Úsek Mirkovice – Věžovaté Pláně je jeden z topů Nezmarských úterků!
NO:
Velké, širé, rodné lány,
jak jste krásny na vše strany,
od souvratě ku souvrati
jak vás dnes to slunko zlatí!
Trasa: 45 km, Vidov, Nedabyle, Nová Ves, Borovnice, Lomec, Komařice, Sedlo, Todeňská Hora, Branišovice, Římov a domů
Výškové metry: 510
Účast: Ondra, Bivoj, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Zdenál, Venca, Hony, Víťa Kořínek, Petr Pokorný, Duby, Majkl, Kory, Petr Podhola, Kocour, Tonda, Honza D., Honza Mašek
Pád: Ondra, Venca, Majkl (přísně technicky vzato to vlastně ani pád nebyl, jen vystoupení z kola, myslím že po opuštění kola se žádná část těla nedotkla země (dna) 🙂 🙂 🙂 a navíc už to bylo po vyjížďce
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: mapy.cz
Komentář: Po promotání se Budějicemi jsme projížděli Novou Vsí, kde nás zastavil vlak. Rozvinula se obsáhlá diskuze jak je možné, že ve 21. století se nejdřív stáhnou závory, pak přijede vlak na zastávku, cestující nastoupí vystoupí a klidně by stačilo aby se závory stáhli až teď, načež se vlak rozjede a vjede na přejezd. Takto jsme úplně zbytečně ztratili pár minut a úplně zbytečně nám klesla tepovka. Přemo, připrav si prosím na příště refereát 🙂 . Cesta dál ubíhala tradičně, byla sice snaha vynechat trejlík mezi rybníky pod Komařicemi, že je tam jako moc kopřiv, ale uhájil jsem ho. Taky byla snaha vynechat trejlík ve stráni nad rybníkem, že se tam těžilo, že tam bude moc klacků. I ten jsem uhájil, jen už tam bohužel není. Harvestorová loby spolčená s kůrovcem zvítězila. Ondra prozřetelně pod výjezdem na Todeňskou horu určil vrchol jako místo srazu, takže tam snad poprvé všichni dorazili a pak až se jelo na vyhlídku. Přes les jsem projeli k Branišovicím a odtud se Ondra pokoušel trefit sjezd úbočím pod Římov. Pátral kudy, takže měl zaostřeno do dálky, když bylo potřeba kontroloval i to, co je těsně před kolem. Naštěstí se z toho vyšpačkoval a jeli jsem dál 🙂 . V Římově, zrovna když jsme projížděli okolo občerstvení u jezu, trasér oficiálně ukončil vyjížďku a zodpovědně odjel k domovu. Ostatní chvíli tápali, ale vedro a žíža byly, tak jsme šli prach z cesty spláchnout výborným Žumberkem. I cesta domů dopadla nakonec dobře, no nebudem to rozmazávat, jen dodám že Majklovi se dokonce podařilo najít mobil po hmatu metr pod hladinou. Cestou ještě nejvěrnější skončili na Koháči, kde při příjezdu vystřídali právě odjíždějící skupinu zkušenějších.
galerie bude a já se moc těším 🙂 (až někdo doplní, tak napište komentář)
NO: Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.
Trasa: 50 km, Meťák, lesem nad Včelnou, Kameňák, Plavnice, po žlutý do Římova, kolem přehrady k plážičce pod Velešínem, zpět k Velešínskému potoku, Velešín, po stopách koněspřežky, Svince, Milíkovice, Kameňák, Včelná, korýtko, Rožnov a dom
Výškové metry: 653 m
Účast: Ondra, Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Zdenál, Jirka Zibura, Venca, Koubič, Karel K., Víťa Kořínek, Petr Pokorný, Duby, Majkl, Kory, Kocour, Víčko
Pád: nikdo
Defekt: Aleš, Pavel Tíkal,
Trackmaker: Ondra
GPS: zřejmě nebude , ale cíl byl zde:
Komentář: Po minulo vyjížďkové atomizaci mužstva všude po masivu Kletě rozpoutal Hony Viberovou komunikaci, zda-li by tomu nemohlo být pro příště jinak a nápad se ujal. Sám Hony realizaci po ataku vosy nepředvedl (přejeme brzké splasknutí opuchů), ale my ostatní si to vzali k srdci. K tomu jsem přidal názor, že v letních teplotách by bylo hezčí koupání než chrtění a objetí Římovské přehrady provázelo pomlaskávání. Soudržnost a zaklínadlo pospolitosti otestoval už v Rožnově Aleš (mohl to být někdo jiný?) výbuchem pneumatiky s efektním zvukovým doprovodem po proříznutí (?) pláště. A my? Jako jeden muž čekali. Další defekt Pavla nejen že nebyl odměněn obvyklými oči v sloup „už zase?“, ale opětovným, tentokráte radostným čekáním, neb si to lišák schoval až na Velešínskou plážičku. A tak jsme shodili strakaté oblečky a začali se poklidně ládit, věda, že na to čas máme. Bylo to tak nakažlivé, že se začali ládit i ti, kteří k plážičce přijížděli se slovy: já se nekoupu! Bylo to boží – písčité dno, smaragdová voda, žádní cizí lidé, i družice tu krásu viděla (viz výše). Bylo to snad jen „moc teplé na pořádné osvěžení“, jak mě pokáral Kory… A po ládění došlo na věc nevídanou – změnu plánu! A tak jsme nechrtili jen pro plán objet přehradu (pojedem jindy), ale jeli se kouknout do neznáma – na zachovalý mostek po koněspřežce a po šotolinkách a asfaltkách dojeli v poklidu do Včelenského lesa, kde se správným ukázal předpoklad, že bouřkové deště korýtko vyčistí od spadaného listí. Taky že jo, nádherné ride with the flow, jak kdyby to voda udělala jen pro nás: solo per bikeri (v našem případě samozřejmě spíše solo per esperti 😉 )
O.
NO: A když jsme u té vody, co třeba jednu klasiku od vody, plnou optimismu? 😉
Hajej, dadej, můj synáčku
se zelenými vlásky!
Nevdala se tvá matička
ve příbytek lásky.
Trasa: 60 km, Meťák, Boršov, červená do Plešovic, údolím Kokotínského potoka, Zlatka, Letná, Granátník, Modrý obrázek, modrá a červená na Kleť, parkál, Holubov, Vrábče zastávka, Závraty a po taškách domů
Výškové metry: 1.161 m
Účast: A: Ondra, Bivoj, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Zdenál, Jirka Zibura, Venca, Petr Šikl, Eri, Koubič, Karel K., Víťa Kořínek, Petr Pokorný, Sochy, Honza Ludvík, Duby. B: Víčko, Honza A., Míra Dvořák, Tonda, Vláďa
Pád: Aleš (velmi vděčný pád pro diváky – ještě že ale na skále nad řekou šel on do stráně a kolo ze stráně, ufff), Honza L., Eri, Venca (neviděl jsem, byl to bonz)
Defekt: Přemek (od problémů se řetězem už jsem ho neviděl…), Vítek
Trackmaker: Éros
Komentář: Jednou to přijít muselo a kdy jindy než po etapě, která trvala 1,5 km (jsem zvědav, zda-li minulá „účast“ rozhodne o pilníkovi…). Nejzajímavěji by se dala etapa vyprávět asi z úhlu pohledu historického pilníka Honzy, který se od nejvíce účastí v roce 2010 nyní propracoval k úhlu pohledu „MTB – Proč?“ a jezdí v úterý tak max. 1x za rok. Svůj úhel pohledu (Proč?) podpořil už na červené podél Vltavy „side flipem“ přes strom přes cestu, ze kterého „si nepamatuje nic“. Všeobecně jsme se tak nějak shodli, že největší příčinnou pádu byly černé brýle, které na silnici při sluníčku pomáhají, ale v zarostlých pěšinách jsou pánem zlým 
. Naštěstí z toho bylo jen roztržené obočí, loket, noha a nezdolné odhodláním jet dále 🙂 Na Granátníku se úhel pohledu opakoval: „Můj Garmin v módu cycling s funkcí automatic stop odmítl uvěřit, že na té prcanici se jedná o cyklistiku (ve smyslu pohyb v před), vypnul se a zkrátil tak záznam trasy asi o tři kilometry.“ A přitom ostatní Nezmarstvo již vesměs zapomnělo na nadávky, kterými jsem byl při premiéře Granátníku častován já, jako tehdejší trasér, a úsek na Granátníku byl nyní označen jako „krásný a za poslední roky nejvíce jetelný“. Krásný kontrast vývoje úterního Nezmarstva a krále roku 2010. Ale cyklistika, ta je hoši jen JEDNA!
O.
NO: „Bolest, kterou cítíš dnes, bude síla, kterou pocítíš zítra…“
Doplnění od PP : připsal jsem Vítkovo defekt (píchnutá nebo cvaklá duše na Granátníku) a k Přemovo defektu doplňuji, že šlo o zaseknutí jakéhosi kovového bazmeku u převodníku na trubce zadní stavby. Oprava si vyžádala dost času, silné ruce a zejména kleště, které dovezl jediný vrátivší se nezmar Míra. Díky jemu mohl Přema (a Bivoj, který ho tam jediný nenechal) pokračovat dále.
NO mi krásně nahrálo, protože já se zrovna už (před)minule rozhodl, že budu provozovat sport nikoliv počasí a bolesti navzdory 🙂 Přesto nikomu neupírám právo být bezohledný k sobě (a případně i ostatním). Právě proto, že bylo dost (nebezpečných) pádů, opět došlo na opakované drobení skupiny a opouštění kamarádů v nesnázích, apeluji z pozice člena výboru spolku na všechny, aby se zamysleli. Byť jsem si vědom, že úterní vyjížďky a vůbec celé to nezmaření je pro leckoho psychohygienickou terapií. Nic proti. Signifikantní je, že letos v reportech došlo k dělení na A,B, případně C, dochází k dělení skupinek na různé hospody a včera dokonce byla zvednuta myšlenka, jestli by nebylo lepší se vykašlat na jednotný start, ale prostě si dát jednotně až sraz, se setměním v předem dané hospodě a ať si každý jede kudy chce a můžeme si o tom vyprávět. Tolik tedy k zápisu do našich kronik ohledně stavu mysli nezmarstva.
A teď ještě k doplnění včerejšího průběhu z pohledu zezadu:poté, co jsme u Zlatky nechali Přemka, Bivoje a ochotného Míru napospas svému osudu, rozjela se skupina od prodejny do kopce. Teda kromě mě, protože jsem vyřizoval telefon. Stihl jsem dojet Vítka K. a Dubyho, později i Vítka S. Za rozhlednou Granátník jsem ho předjel (ano, bylo mi to hodně divný, netušil jsem, že ho braly silné křeče). Měl ale přece v zádech Vítka K. a Dubyho, resp.možná ještě Míru, Přemka a Bivoja. Ti ale všichni vynechali Granátník a Vítek, po marné snaze rozchodit křeče, někde za Modrým obrázkem navíc zjistil pomalý defekt a sjel tak přes parkál do Holubova, kde na peronu doufal (marně) ve vlak a lepil. Mezítím se kolem něj prohnala bez povšimnutí skupina AA, které se ještě dělila na AAA a AAB, podle toho kudy jeli dolu z Kleti. Když jsem já dojel na Kleť, Vítek K. a Duby mi hlásí, že právě odjela skupina těch, co jeli přes Babskou (AAB) a nikoho dalšího neviděl (AAA museli odjet těsně předtím, asi přes sjezdovku). Bylo jich celkem 15? 😉 Než jsme se dovolali Vítkovi S., dojeli borci Přema, Míra a Bivoj. Sjeli jsme sjezdovkou dolu a jeli pro Vítka S., který se ale mezitím už hlásil z vrábečské hospody. Do toho zpráva na Viber, že hospoda je Koháč. Dojeli jsme Vítka, dali rychlé pivo a vlakem na jižní za ostatními. No a ti co nebyli na Koháči, si zbytek příběhu domyslí sami. Nehodnotím to nijak, jen popisuju.
P.S. Kdyby měli včera všichni ty garminy či jiné GPS cajky a promítly by se jejich pozice a trasy, tak by ta Kleť byla na včerejší mapě pěkně začmáraná… 🙂 a kdyby měli mít vyjížďku jen ti, co jeli za trasérem a dojeli přes půlku, tak by asi záznam vypadal dost jinak 😉
P.P.S. k samotné trase – za mě pecka. díky.
Trasa: 1,6 km, Start-Studentský klub Kampa-Nezmar
Výškové metry: asi nula
Účast: Vítek, Míra Doležel, Aleš, Zdenál, Venca, Kocour, Tonda, Sochy, Hony, Petr Š., Stenley, Přemek – asi mi někdo chybí, pošlete někdo fotku
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Š.
GPS: není potřeba
Komentář: Počasí během dne a také před vyjížďkou nebylo ideální,
přesto se nás odhodlaných na startu sešlo docela dost. Okno na radaru v nás asi vyvolalo plané naděje 🙂 . Bohužel jsem nevyrazli na vyjížďku včas, kdyby jo, tak by už nebyla cesta zpět a k delší vyjížďce by asi došlo. Jelikož ale začalo cedit zrovna když jsme vyrazili, tak áčko stačilo dorazit pouze ke studentskému klubu Kampa, kde se schovali pod terasu. Béčko čekalo asi pod pátým stromem od startu, jestli to trochu nepřejde a nakonec vyrazili za áčkem. Po shledání nikdo neprojevil výraznou touhu po vyjížďce v dešti, tak sme se rozhodli jet rovnou k Nezmarovi (i tak jsme dorazili docela promočení) – alibisticky čekat, jestli to nepřejde, ale bylo víceméně jasné, že vyjížďka tím končí. Dokonce jsme měli i céčko, které ze startu ani nestihlo vyrazit a po telefonátu dojelo rovnou do hospody. U Zdendy jsme byli ještě dřív než Zdenda, který dorazil až na šestou! Podle slov jeho paní si před šichtou šel trochu schrupnout 🙂 . Ironií osudu se nad Budějicemi po šesté mezi mraky otevřelo další okénko vhodné ke krátké vyjížďce kolem komína, ale po pár pivech už nás ven vylákat nedokázalo. Jen jsme ho využili k cestě k domovu.
bajku (snad příště) zdar V.
NO: Slibujeme, že příště už nevyměkneme!
Trasa: 45 km, Švábák, Pet Cemetery, Haklák, Dasný, Hluboká nádraží, Hluboká hřiště, hluboká pomník Záviše, Hosín, Hrdějovice, Borek, zelená do Červeného Újezdce, šotolinama zpátky, Úsilné, Nezmar
Výškové metry: ??? m
Účast: Bivoj, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Venca, Eri, Koubič, Kocour, Majkl. Během vyjížďky jsem napočítal 14 lidí, tak jeden chybí. A to je Sochy, omlouvám se.
Pád: Pavel T. poklekl při překonávání potůčku, ostatní se báli lehnou si do bahna
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek S.
GPS: má někdo?
Komentář: Měli jsme podobné počasí jako minule. V předešlých dnech pršelo, během dne taky a i těsně před vyjížďkou a déšť hrozil i během vyjížďky. Jako nejvhodnější – nejsusší směr byl vyhodnocen severovýchod. Minulá vyjížďka byla od šesti do půl desáté a my jsme navázali tam, kde jsme o týden dřív skončili a pokračovali dále po směru hodinových ručiček od devíti do čtvrt na dvě. Ještě dva deštivé úterky a objedeme celé Budějice. Po cestě jsme si užili hajlajty – traverz pod kolejemi mezi Hlubokou a Hosínem, výhled nad Hosínem, Borecká rokle, …. Adrenalin nám zvedal zejména kluzký povrch a provoz na trati Budějovice – Praha, do kterého jsme se omylem připletli. Větráku, nešlo by troubit trochu víc potichu? Na závěr bylo v plánu jet ještě z Červeného Újezdce na Vávru, ale už se nám krátil čas a tenhle úsek, jak všichni víme, je bahnitý i za suchého léta, tak jsem to obrátili do klubovny. Půlka Mojského lesa je vykácená a zbytek lehnul větrem, takže už se nejezdí lesem, ale spíš po holinách. Pořád je to stále samá šotolina, ale kde byla pěšinka, je teď rozvoraná cesta od traktorů. Bajkově ještě méně přívětivé než dosud. Jen jsou tam teď docela pěkné výhledy do kraje :).
Až do hospody nás tradičně dorazilo méně, ale byli jsme doplněni Větrákem a předsedou – ten se trochu durdil, že sme mu nereagovali na viber, že má zpoždění a nedali mu vědět kam se jede. V rámci startovní horečky bohužel už nikdo viber nečetl, tak si dal vyjížďku sólo. Vlastně nevíme co nám v hospodě chtěl, protože přišel, ani si nesednul a zase odešel. Jediné rozumné vysvětlení je, že potřeboval zabít čas, aby pak mohl říct, že na dopsání reportu z noční vyjížďky nemá čas :). A ještě jedna zajímavá věc se udála. Když jsme se všichni zvedali k odchodu, tak Bivoj se Zdenálem, že ještě posedí. Přece jen to mají nejdál, tak se asi museli vzájemně politovat a na odchod se víc připravit. K jejich cti musím dosvědčit, že byli výjimečně zodpovědní. Než aby si zraňovali centrum rovnováhy dalšíma pivama, tak pili nealko!! Když Zdenda v půl jedenácté přijat objednávku na dvě nealka, tak měl tak překvapený výraz, jaký jsem u něj ještě neviděl 🙂
bajku zdar V.
NO: Pivo neprospívá tréninku a postavě, ale jeho užíváním se řada věcí vyřeší.
Trasa: 42 km, Malák, modrá do Roudného, pod Heřmaň k rechlím, Plav, přes dálnici po koněspřežce Na Doly, děcák Boršov, Březí, podél Vltavy, pomník letce, Černej Dub, dvůr Koroseky, kolečko u Lipí, Kaliště, “trailík” v Boru, pumptrack na Máji a dom
Výškové metry: 546 m
Účast: A: Ondra, Bivoj, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Venca, Petr Šikl, Eri, Koubič, Víťa Kořínek, Kocour, Honza Mašek, Honza D., Míra Dvořák, Tonda, Vláďa
Pád: nikdo
Defekt: Petr Šikl double impact – jednou řetěz přetrhl a jednou ho zarval za kazetu – býčí síla! Eri – kdo dofukuje bezdušáky, má ho tam 🙂
Trackmaker: Ondra
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/honymari/5cdb030be883bf176fd7a844
Komentář:
… a na ní se zélená a na ní se zélenáá travička, když se jel po ní jedenkrát …
jedenkrát ne, po cestičkách této úterní vyjíždky sme jeli už stokrát. Vlastně každou vyjížďku vyburcovaní na začátku nebo utahaní na konci. Hrozící déšť nás totiž nepustil do větší dálek, potřebovali jsme mít možnost prchnou do hospody, kdyby sme promokli. A tak nás Ondra motal kolem komína, a my za ním táhly jak ty jeho krysy a byl to bajk, dobrý jako kdysi. Opět jsme se přesvědčili, že i na dohled krajskému městu je překvapivě pěkný bajkový terén a i stokrát jetá pěšinka dokáže potěšit – sjezd od Heřmaně k Malši a traverz k Plavu, pěšinka kolem kolejí u Kameňáku, … a také prověřit. Známé úseky by se dali zařadit do budějcké bajkové maturity – lávka cestou do Roudného, výjezd k pilotovi, … Prostě to nebyla znouzecnost, ale rodinné stříbro. Slibované trejlíky v Boru se sice nedostavili – prý jsem chtěli, ale netrefili 🙂 – ale nakonec jsem na Máji trefili nejen pomník Rudoarmějcům (podle pamětníků to prý za komančů vypadalo jinak) ale také bikepark, kde jsme se dorazili.
Jako už mnohokrát nám ale počasí přálo a pršet začalo až na dvorku u Zdendy. Zmokli tedy jen ti, co klubovnu opustili předčasně – po desáté už nepršelo 🙂 .
bajku zdar V.
NO: