Archive for the ‘Etapy 2019’ Category
2 září, 2019 | 
Author: Trasa: 55 km, Borek, Ševětín, zelená kolem obory, žlutá přes oboru do Chotýčan nádraží, podél kolejí, podél obory, Majklův sjezd
Výškové metry: 510 m
Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra L., Venca Kruťák, Aleš, Bivoj, Kocour, Sochy, Peťa Šikl, Peťa Pokorný, Majkl, Víčko – jestli chce vyjížďku někdo další, tak si o ní musí napsat
Pád: Sochy
Defekt: Jirka Zibura, Venca
Trackmaker: Vítek S.
Komentář: Tak kam dneska pojedeme? Znělo naléhavě v 17:15 na Startu, ale na tuto zásadní otázku neodpověděl nikdo. Všichni koukali do země, nutně si něco štelovali na kole, případně setrvávali v družném hovoru s ostatními bajkery. Ani meteoradar nám neporadil. Zahnán do kouta jsem se toho chopil já a vyrazili jsme. Přes Mojský les ke Lhoticím a dál po žluté směr Ševětín. Tam nás překvapil nečekaně hezký trejlík zakončený hradním příkopem. Hezká místa se dají najít opravdu všude, i na tomto nudném přejezdu směřujícím k pěšinkám kolem Poněšické obory. Ty jsou pěkné, ale bohužel na hraně dojezdnosti. Hezkou vzpomínku na ně bude mít Sochy, který se tam zadrhnul tak důkladně, že po zalehnutí ke smrčku sice bez újmy vstal, ale velkou újmu utrpěly jeho kalhoty. Jak to jen popsat, více odhalovaly, než zakrývaly a byla to opravdu velká prdel, všichni se smíchy váleli po zemi 🙂 . Před stoupáním po asfaltu přes oboru jsme si odpočinuli, když Jirka měnil duši. Vrcholem vyjížďky měla být žlutá směr Chotýčany nádraží. Pěkná pěšinka přes les ale zmizela po těžbě, nejetelené, neprůchodné území, všude miliarda klacků, utrhnutí patky hrozí na každém metru – škrtám si tuto trasu na několik let. Cestou před Hlubokou pořídil ještě defekt Kruťák, takže dojezd byl po tmě. Ještě jedna věc se přihodila, která se stává maximálně jednou za … 10 let. Po opravě Vencova defektu všichni skočili na kola a vyrazili na časovku do ČB, takže Venca, který ještě balil zůstal pozadu. Já a Míra voláme: „Počkejte na Kruťáka, nestíhá!“ což v nás po vyslovení vyvolalo pocit blaha. Ostatní samozřejmě ujeli, takže jsme to dojížděli ve třech. Venca svoje tempo na špici a my trápení za ním. Na naše opakované výzvy zpomal udiveně odpovídal: “Ještě?” a pak to upřímně zhodnotil: “Počkali jste na mě, tak vám teď uject nemůžu”. Ó jaké štěstí 🙂
NO: Když se nám ta vyjížďka tak pěkně povedla, do NO se skvěle nabízí místo Nezmarského Okénka téma “Na Ostro” 🙂 Tak si počtěte a třeba najdete o výhodu nebo nevýhodu navíc 😉 p.s. v galerii jsem navíc přidal grafy z Garminu. Ano, když ti srdeční tep vyletí na pasece při pomalé jízdě po rovině, máš zdravotní problém – a nebo se někomu směješ 🙂
Trasa: 51 km Boršov, Kotek, motání se kolem Vltavy, Zlatá Koruna, červená zpátky, Nezmar
Výškové metry: ?? m
Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra L., Ondra M., Hony, Venca Kruťák, Aleš, Bivoj, Zdeny, Duby, Kocour, Tonda – jestli chce vyjížďku někdo další, tak si o ní musí napsat
Pád: mám pocit, že se někomu spadnou povedlo, ale nevím
Defekt: nebyl
Trackmaker: Vítek S.
GPS: záznam
Komentář: Jak bývá poslední dobou zvykem, směr úterních vyjížděk se řídí meteoradarem. I tentokrát některé předpovědi srážky slibovaly, ale na radaru bylo čisto. Nebojácně jsme se tedy vydali po levém břehu Vltavy (ve směru našeho pohybu), vlastně tedy po pravém (ve směru toku), prostě jsme jeli proti proudu přes Kotek a dál k oblíbené pěšince podél vody. Ta byla loni zapadaná stromy, ale letos už to bylo lepší – alespoň větve už někdo vorval a docela se to dalo projet, až na pár míst. I přes to, se prý v mužstvu vedla diskuze, jestli je to ještě vyjížďka nebo už vycházka 🙂 . Každopádně by to chtělo projít s motorovkou, tak jsme nad pivem jednoho mezi sebou našli, a on to ještě neví, ale čeká ho pěkný pěší výlet, kde si zarube, a pak mu budeme všichni děkovat a vždycky, když tudy POJEDEME, tak si na něj vzpomeneme. Je to prostě velký srdcař, pomoc neodmítne v žádné situaci a pro kamarády by se rozdal. No a má motorovku a i to s ní umí, to my víme. Tak co Banáne, poznal ses? 🙂 Cestou do Zlatky jsme ještě zkazili romantiku rodince u chatičky (v moderním stylu ukrytá v lese), když jsme jim přejeli před verandou – nejdřív se Aleš dovolil a pak jsme se tam nahrnuli všichni. Pak jsme ještě zkazili romantiku vodákům, co stanovali na cestičce u vody a taky byli dost překvapení, když jsme jim kličkovali mezi ešusy a stany. Ve Zlatce jsme byli po 19. hodině a začínalo být jasné, že za světla to stihneme (snad) akorát. Dokonce i ti největší zastánci dojezdů po ose se mě ptali, jestli to nedojedeme vlakem! Ano, bylo to nahraně, ale bikový bůh nás vyslyšel, defekt ani pád nepřišel a my ve zdraví, se soumrakem v patách, skončili u Zdendy. Ukojení Samsonem jsme se oddávali přítomnosti a na budoucnost nehleděli. To, že začne před desátou pršet, jsme zjistili asi 5 minut předem. Někdo to zkusil dojet domů, zbytek vyhodnotil, že za hodinu to přejde. Další vlna jela v půl dvanácté, kdy po dvou hodinovém silném dešti pršelo trochu míň, a zbytek ještě čekal, až přestane úplně. V půl jedné jsme do deště vyjeli všichni, domů jsem si nic suchého nedovezl a druhý den si musel první dvě hodiny pracovní doby vzít homeoffice.
NO:
Trasa: 45 km (skupina vlak), Hodějovice, Zborov, Žižka, Borovany, Trhové Sviny …. Sv. Trojice, Buškův Hamr, TS, kolem střelnice Březí, přes les Otěvěk, ke Stropnici, po bývalé zelené do Borovan na vlak
Výškové metry: ?? m
Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Koubič, Míra Doležel, Sochy, Ondra L., Hony, Venca Kruťák a nejspíš i další, k psaní reportu jsme byl vyzván zpětně, tak ani nevím kolik nás bylo
a prý taky Zdeny
Pád: Koubič
Defekt: Koubič
Trackmaker: Ondra L.
GPS: ??
Komentář: O trasérství byla tentokrát rvačka. Bivoj nenechal nic náhodě a nevadilo mu ani to, že na startu nebude. Při bloudění vinicemi dokonce dopředu napsal a poslal nám report včetně zápisu pádů a defektů! Vzpupně jsme se toho nedrželi a vyrazili směr Borovany. Ondra měl v plánu projet červenou turistickou značku mezi Borovany a Trhovými Sviny. Dlouhá vyjížďka od začátku zaváněla návratem vláčkem, obzvlášť potom, co Koubič nad Hodějovicema padnul při vedení kola a ještě si při tom rozpáral plášť klackem. Trasér je ale zásadní odpůrce návratů vlakem, takže se snažil dělat všechno proto, aby grupeto dorazlilo domů po ose a v plném počtu:
- abychom to stíhali, tak jsme svištěli po silnici, úhyb do terénu nebyl možný
- návrhy na cestu bikovým terénem, který nás zdrží, což vyřešíme vlakem z Borovan nebyly vyslyšeny
- a to nejhorší: trasa byla zákeřně zvolena tak, aby po cestě zpět nebylo nádraží!
Ale ani to vše nepomohlo a v Trhových Svinech se trasérství rozštěpilo. Červená byla skutečně excelentní, mokrým kořenům jsme už odvykli – já tedy určitě, takže chvíli trvalo, než jsem se rozpomněl co dělat, když přední kolo mizí v mlází a tělo pokračuje stále vpřed. Části bikerů bylo líto, že terén skončil a teď už bude zas jen úprk, aby se dojelo za světla. Později jsme si ověřili, že tvrzení, že je vidět do devíti opravdu nebylo pravdivé – bylo zataženo a ve 20:15 byla v lese tma jak v pytli. Tímto se trasérovi omlouvám za sabotování trasy a ještě k navádění ostatních. Nicméně to bylo super, určitě bych to udělal znovu a nejspíš to opravdu někdy zase udělám 🙂 . Renegáti obkroužili Sviny a navštívili místní pamětihodnosti – poutní místo Svatá trojice, útulek pro prasátka v nouzi, Buškův Hamr. Dál jsem jeli sjezd po žluté k Březí a odtud přes les k Otěvěku a po modré ke Stropnici. Vyrazilo mi to dech, ale kromě obdivných výkřiků jak je to super příroda, bajk a jak se nám super jede, jsem zaslechl i kde to jsme? Tady sem ještě nebyl! 🙂 Vyjížďku jsme vyšperkovali bývalou zelenou značkou k mostu přes Stropnici pod Borovany a návštěvou restaurace Sýmalka. Výčepák už nás zná, jen byl překvapenej, že už je zase leden. Po podchodové taškařici zakončené výjezdem přes merkurygaráže (eskalátory mimo provoz) jsme skončili před Koníčkem, ale i když zavírají ve 23 hod, tak ve 22:10 už netočí! Nakonec, ani nevím jak, Peťa dokázal, že Rožnovská sekce spolu s ním skončila na pivě v Solnici!!
NO: teprve s pivem je žízeň krásná
Trasa: 47 km, Vidov, Plav, rechle, Branišovice, Svatý Ján, Chlumská hora, hrad Pořešín, Pořešínec, Pořešín obec, Velešín
Výškové metry: 781 m
Účast: Vítek S., Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Koubič, Míra Doležel, Sochy, Aleš, Eri, Ondra M.
Pád: Pavel Tíkal
Defekt: Eri (asi se zdrclo mlíko v plášti)
Trackmaker: Vítek
Komentář: Interpretace výsledků měření radarových odrazů srážkové činnosti nad ČR vedla k pragmatickému rozhodnutí : na Pořešín! A byla to skvělá volba. A to i přesto, že nakonec pršelo více severněji, než se zdálo. Mírná úprava obvyklé trasy na „horekopcom“ byla příjemným osvěžením a taky dost možná byla o něco méně bahnitá. Ostatně, déšť a vlhkost posledních dnů nás dost zaskočily. A tak si Eri vystoupil z kola ve Vidově, poté co mu to ujelo na obrubníčku, já měl těžký pád při vedení kola na betoně u Rechlí a ty kořeny, svině klouzavý, trápily všechny celou cestu…Už jsme si úplně odvykli. Vítek navíc hlásil, že se v tom vlhkém vzduchu potí úplně jinak než obvykle, myšleno co do smradu. Pod Pořešínem jsme si ještě vychutnali trailík do Pořešínce, odkud gruppo compacto změnilo původní směr Kaplice-nádraží a silničářskou vložkou napálilo časovku do sportbaru ve Velešíně. V Kaplici totiž nebylo kde utratit peníze, jak hlásil Eri (předvoj díky defektu). Eri bral rychlík a my jeli dalším vlakem, z něhož jsme vystoupili na zastávce Koháč (zatím dočasně vedena v jízdních řádech pod dost neurčitým pojmem „jižní zastávka“) a zpětně si říkali, proč jsme vlastně na ten Koháč nejeli rychlíkem…pravdou ovšem je, že bychom tím pádem neměli vzpomínku na Barčiny velké modré oči, eskamotérské kousky pána s 3 promile na elektrokoloběžce s téměř vybitou baterkou a zajímavý jev, obvykle vlastní jen nám mužům-ženu, která nezvládne (např. objednat) 2 věci najednou…Ve spojení s povoláním servírky je to dost značný handicap 🙂
Za zmínku ještě stojí, že nejmenovaný člen vyrazil na vyjížďku na ATB, což spustilo debatu, zda braní prášků není nepovolený doping. Případně, jak se asi vypořádává střevo, ve kterém prášky kompletně zničily mikroflóru, s dávkou nefiltrované nepasterizované jedenáctky… Eventuelně, jak dopadne „souboj“, až do tohoto nového ekosystému pošle další dávku ATB 🙂
Pro úplnost dodávám, že podle Nařízení Evropské komise č.6C8YK19/LO o závazném způsobu vedení cyklistických statistik, není pád při vedení kola pádem způsobilým k jeho evidenci.
Do výroční zprávy Českých drah : tentokrát, proti zvyklostem, se nám podařilo nějaké peníze za jízdu utratit a k hospodářskému výsledku ČD přispěli členi spolku celkem částkou 147 Kč v mincích.
P.
NO se oslím můstkem přes placení za dráhu dostává k placení za kamarády. Někteří z toho dostávají i angínu. Což je k pláči. Ale než dětský pláč, radši ještě jedno pivko. Takže veršovánka by mohla být : Kam, kde není pláč? Přeci na Koháč!
Ale my hlavně víme, že ani déšť, ani pláč na (nás) fešáky neplatí! 😉
Trasa: 32 km, Švábák, oběšenec, Třebín, kolem včelínů k vysílači, Kvítkovice, do masivu Kluka, hřebenovka, kolem Vysoké Běty do Malých Chrášťan
Výškové metry: 682 m
Účast: Ondra, Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Zdenál, Petr Pokorný, Venca, Koubič, Majkl, Víťa, Míra Dvořák, Tonda, Vláďa, Sochy, Vláďa Řehoř, Banán, Stanley
Pád: nikdo
Defekt: Vítek utrhlá patka – zkušeně kolo o patku odlehčil, řetěz o pár dílků zkrátil a po modernu na singlespeedu vyjížďku dokončil!, Petr Pokorný
Trackmaker: Majkl
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d41269b58e2110a92abbbd1
Komentář: Abychom ozvláštnili každodennost padla po čase volba na výjezdní zasedání zn. “Domů s panem Damaškem”. A že volba padla na Malé Chrášťany, ležící v kraji výhradně trasérsky svěřenému Majkovi, vzal si nás do parády. Jako obvykle, masiv Kluka jel po novátorsku, srdcem a jako obvykle to skončilo potláčáním v hustníku (viz NO). A že i Majk férově neskrýval orientační chybu, neměli jsem ani my důvod protáhnout hubu a kola byla tlačena zvesela. Tedy až na mě a chlapce okolo mě, neb jsem si na Sportstrackeru (k Honyho minulé radě) nastavil autostop při rychlosti pod dva kilometry a co čert nechtěl – s akustickým oznámením auto stopu a opětovného rozjezdu. Takže to se zohledněním častosti přepínání mezi módy a zvolenému typu akustického oznámení, prudilo všechny až tak, že mi Banán nabídl, že jeho strýc se zbavuje letitých kukaček, zda-li bych o ně neměl zájem, když mě zvuk hu hů tolik těší. “Proč ta sova tolik houkala, hů a hů a hů.” Příště vypnu, slibuji. Malé Chrášťany poté, co umřel majitel, přestali vařit vlastní pivo avšak ponechali minipivovarské na vidlákov poměrně dost nadsazené ceny za mě celkem palec dolů, ale vytáhl to pan Damašek poptávající za po každém pouze kilo za dopravu zn. “kdy si vzpomenem a odkud si vzpomenem”. Jak se to tomu chlapovi může vyplatit, to nevím. 🙂 Banánovo výzvy: “Srazte nám prase nebo aspoň srnku, ať máme guláš na dokolnou.” raději pomíjím v úvahách úplně.
O.
NO: Původně jsem chtěl opět zařadit pouze edukativní okénko na téma hustník, ale odkaz ze slovníku češtiny 2.0 je nakonec i okénkem z oblasti “humor”. Posuďte sami:
Trasa: 55 km, čína, kolem Škodovky, Rudolfov, Mrhal, Koníř, Štěpánovice, Dunajovická hora, Slověnický mlýn, Lišov, Locus Perenis, Jivno, trailíky na Babě, Adamov, Škodovka a domů
Výškové metry: 483 m
Účast: Ondra, Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Aleš, Jirka Zibura, Zdenál, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Karel K., Petr Pokorný, Venca, Koubič, Majkl, Víťa, Míra Dvořák, Tonda, Vláďa,
Pád: Koubič, Ondra 2x – přefouklá guma způsobila neobvyklé chování v zatáčkách se sypkým povrchem a tak i romanticky poházené šištice borovice poslaly eskamotéra tak napůl k zemi (dotek dlaně).
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d3754b4124992f90e9558f6
Komentář: Od doby, kdy se Dunajice vyhlásili koupací destinací a předem se upozorní, že se tam jede, odpadli všechny úšklebky, kterýma byla má milovaná destinace pohříchu (!) častována. Všichni (pokud) jedou, jedou za relaxem, jsou veselí, milí a hraví a nikdy to už neskončí nekoupáním. Letos akorát byl lom poměrně plný lidí, takže jsme sice v hojném počtu naskákali s párkem ven do lomu, avšak nikdo se už neodvážil vylézt na bunkr uprostřed, aby si skočil, či ztropil jinou taškařici. Utvořilo se jen kolečko více než deseti pružných chlapců stojících nedaleko grálu po prsa ve vodě a ne příliš hlasitě trousící tu více, tu méně sexuálně zabarvený vtip či narážku. Nevzbudili jsme však ŽÁDNÉ pohoršení a tak ani otec&matka, kteří vyvedli okoupat svou cca 15 letou dcérečku v růžových plavečkách, nemuseli nijak zasahovat, dokonce tatík dcérečku opakovaně vyzýval k dalšímu skoku z bunku směrem k postávajícímu přišklebujícímu se hloučku, kterému jen voda kryla boží dílo 🙂 V rámci dobré nálady jsme si ještě za všeobecného souhlasu chtěli dát pivko ve Slověnickém mlýně, ale měli zavřeno 🙁 Tak aspoň Vítek S. šperkoval náladu větami alá: “Takhle dobře se mi letos ještě nejelo, to je krása.” Vítečku mě se také jelo moc hezky.
O.
NO: Dnes nebude veršovánka ani zamyšlení! Všichni jste si již jistě všimli Venoušova věrného druha který ho dovezl do cíle 1000 mílí, čímž bych chtěl ještě jednou Vendovi jménem Nezmarů pogratulovat k magorskému výkonu (viz hospodská debata, chichi). Souputníkovi říkám dle designu Rainbow warrior a zde je edukativní okénko aby všichni věděli 🙂
Trasa: 55 km, Vidov, Doudleby, Římov, objezd přehrady po směru hodinových ručiček, Římov, Doudleby, Vidov
Výškové metry: ???
Účast: Ondra, Vítek, Hony, Víťa Kořínek, Aleš, Kory, Bivoj, Petr Pokorný, Venca, Tonda
Pád: asi nikdo
Defekt: Aleš
Trackmaker: Vítek
GPS: bude ??
Komentář: Vyjížďka kolem Římovské přehrady je naše jarní klasika. Je potřeba využít toho, že pěšinky ještě nejsou zarostlé. To jsme bohužel nestihli, a i když se na Startu ozvaly hlasy na toto nebezpečí upozorňující, tak vyslyšeny nebyly. Směle jsme vyrazili a první půlka kolem hradu Velešín k mostu byla super. I sem se bohužel dostala těžba dřeva, ale naštěstí to úchvatný trejlík jen lízlo. Po obrátce už bylo hůř. Zarostlou pěšinku jsme často jen tušili a nezbylo než ukázat bajkerské srdce a statečně se vrhnout do džungle kopřiv a ostružiní. Nohy i ruce jsem měl od kopřiv sešlehané, že mě brněli ještě druhý den, předloktí od ostružin zdrápané, ale hoši, co, stálo to za to! Rány jsme si chladili ve stánku u lávky na pravém břehu Malše. Slibovaný gurmánský zážitek se dostavil zejména v úchvatně rozleženém nakládaném hermelínu, ta horka některým pokrmům i svědčí 🙂
NO:
Trasa: 62km, Třebín, Dubný, Čakovec, na hřeben Kluka k obrázku, Skalka, Svatováclavský pramen, Chmelná, Lhotka, nahoru do Kletě, paseky U Šimáčků, Chlum, Křemže a červená podél řeky přes Boršov do Šnytu
Výškové metry: 1076m
Účast: Eri,Hony,Přema,Vita S.,Kory,Zdenál,Pavel Tikal,Majkl,Bivoj,Aleš,Peta Šikl,Koubič
Pád: nevím
Defekt: nikdo
Trackmaker: Eri
GPS: bude?
Komentář: Asi nikdo nemohl ode mne očekávat vybrušování tak již téměř dokonalého technického umu Nezmarů či inspirativní dechberoucí loudáni kolem komína,takže jakmile jsem se zmocnil trasérství,vyrazili jsme samozřejmě do kopců.Možná na začátku trošku více šotoliny či asfaltu,což jsem ale po posledním výjezdu směr Poluška poznal,že Nezmarům přeci nevadí,snad aspoň trošku omluvilo “objevení”a moc hezký sjezd kolem samot U Šimáčků.V Křemži došlo k tradičnímu dělení pelotonu,já s Honym a Korym dodržela původní plán a po,aspoň pro mne nikdy se neomrzící cestě podél řeky po červené dojela do Šnytu.Zbylí real bikers volili cestu přes hospodu ve Vrábči,která se pro některé stala osudným cílem vyjíždky a dorazili hezky vláčkem.Bylo to krásné,je třeba se pochválit 🙂
E.
NO: „Sláb jenom ten, kdo v sebe ztratil víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl.“