Author Archive
30 listopadu, 2015 | 
Author: Dne 27.11. 2015 se konala dokolná klubu BK Nezmar, která byla dík institucionalizaci našeho seskupení povýšena na členskou schůzi spolku BK Nezmar z.s. Po prohlášení členské schůze za zahájenou, si přítomní právníci s neprávnicky vzdělaným výborem spolku vedoucím členskou schůzi vyjasnili, že z.s. neznamená “zájmový spolek” 🙂 ale “zapsaný spolek” (zřejmě v odkazu na skutečnost že nás Ministerstvo spravedlnosti opravdu eviduje ve veřejně přístupném rejstříku…) a mohlo se probrat to nejdůležitější. S kladným výsledkem se hlasovalo o přijetí 5 nových členů i o hospodaření spolku (hospodářský výsledek skončil v plusu řádově dvou tisíc – pivo mi dovolilo zapamatovat si jen slovo plus, nikoli přesnou částku). Hlasování proběhlo celkem hladce, jen jsem si povšiml existence malé odbojné buňky se jménem Vít Sirotek, který se pod heslem: “Esli myslíte, že Vám na všechno co chcete kejvnu, tak to se teda pletete!” hlasování zdržel. Pro tentokrát z toho nebudem dělat vědu :-), ale příště bych prosil výbor, aby si obdobné minirevolty pohlídal, nebo odložil hlasování ještě na pozdější noční hodiny, neb jak víme z verbování na vojnu (pohádka S čerty nejsou žerty a jiné příklady) – alkohol zlomí lecjaký odpor!
Tolik asi úředničiny, neb všichni víme, že jsme na dokolné byli hlavně kvůli jiným věcem. Nezřízenou konzumaci pevného i tekutého (dík Peťo a Samí) odlišovalo od jiných večírků vyhlašování statistických výsledků za rok 2015 a historických statistik 2001-2015. K žádosti členů se Tomáš rozhovořil i o dřevních počátcích klubu, přidal pár historek o otcích zakladatelích a po mnoha dotazech se věnoval i tématu PROČ došlo na volbu hospody U Nezmara. Někteří se snažili poutavé vyprávění znevážit výkřiky typu: “To se asi odehrávalo těsně po válce, ne?” event. “To bylo v časech, kdy byl Samson ještě pitelnej…”, ale většina pozorně poslouchala a Tomáš byl dokonce vyzván k sepsání krátké historie počátků BK Nezmar (pokusím se od něj získat). Při předávání se rozdali připravené ceny (kromě jiného též nevyhlašovaná a mnou nečekaná cena “Psavce roku” – kdo je velmi potěšeným laureátem?), když hlavní cena Pilníka roku byla letos poprvé ověnčena neputovním žlutým dresem v BK Nezmar designu, aby bylo v pelotonu jasné, kdo je tím zasloužilým. Po prezentaci statistik nám Přema ukázal naše super video z výjezdního zasedání do Rychlebek, které je ke shlédnutí zde a pak už se jen koukalo na historické fotky, debatovalo, pilo a hodovalo.
Jak to vše ale skončilo? Vzhledem k tomu, že můžu jen naznačovat, lehce kryptopopíšu, co jsem viděl při mém návratu domů: V dálce, zahalenou pláštíkem noci, zřím dvojici vypadající jako pár žhavě tančící tango. Partnerka víří hned vlevo, hned zas vpravo, ale i dopředu a po hříchu i dozadu. Diváci, zkoprnělí úžasem a napětím, čekají kdy partnerka upadne, ale partner je tanečníkem nejen zkušeným, ale i silným a vždy své tělo zapře, svaly napne na potřebnou stranu a aniž by ruka z ruky vyklouzla, s partnerkou před dotekem země trhne na opačnou stranu. Star dance při měsíčku (a hvězdách). Len čo sa však pozriem bližšej, vidím, že partnerka ve víru tanga není žena, ale muž. Kdo je onen taneční “partner” a kdo onen spasitel/ka ;-), si účastníci dokolné snad již domyslí. Z tábora tanečníků zvím zprávu (měl jsem strach o to, jak to dopadlo), že na Husovce již pro zjevné vyčerpání páru přišel ke slovu taxík – aniž by musel jet příliš daleko. 47,- Kč 🙂 Že byl ráno šavlový tanec netřeba dodávat. Každý by však měl nechat na hlavě, neb vím, že to nebyl jediný sobotní šavlový tanec. Druhý šavlový tanec (a to jsem se nesnažil o získání komplet infa!) zapříčinil odsunutí návštěvy rodičů manželky až na neděli. “V takovýmhle stavu Tě, ty dobytku, ukazovat nebudu!” Za dotyčného snad jen trocha pochopení, kterého se mu doma nedostávalo, neboť byl na místě mezi prvními, a doléhala naň nejen tíha konzumace, ale i odpovědnost plynoucí z funkce. Někdy kolem debaty o běžkách mu pak oka zaklapla víka těžká jak okenice šumavských chalup a jal se, obtěžkán vzácným nákladem vybraných příspěvků, na cestě k sídlu spolku bojovat s nečasem venku (v jeho očích) zuřícím, a to způsobem, jež si nezadá s nejstrastiplnější cestou popisovanou perem Karla Klostermanna.
Závěrem schůze proběhla výživná debata o potřebnosti nákladných a hlavně zbytečně dlouhých peronů (150m?!) u zastávek “šumavské střely”, ať jsou na znamení, bez znamení či bezvýznamu: “to nestačí 10 metrů zámkovky pro ty 2 lidi co přistoupí?”. Argumentů pro i proti bylo mnoho a kdyby vše málem skončilo jen ve stylu Fury/Kličko, ale ono došlo i na vylučování ze spolku těch, kteří členy nejsou, a to těmi, kteří k tomu nejsou oprávněni! 🙂
Dojemný proslov skromného vítěze k vidu a poslechu zde
Zkrátka, povedlo se..
O.
P.s. Dříme ve mě potřeba shrnutí roku 2015, tak třeba toto nejsou moje letošní poslední řádky.
P.s. BK Nezmar: NIC nás nezastaví!
Trasa: 29 km, podél Malše po pravém břehu, Špačkárna, Hodějický rybník, Doubravice, kolečko v Hodějickém lese, Hůrka, kolečko v Hůreckém lese, Nedabyle, Vidov a po pravém břehu Malše domů
Výškové metry: 486 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Aleš, Sochy, Banán, Koubič, Pavel Samec, Bivoj,
Pád: Ondra 2x, Přema (front flip no hand), Aleš
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: Bude
Komentář: Poslední vyjížďka je tradiční svou destinací, takže není potřebné příliš rozebírat, kam jsme se to podívali a tak jen zmiňuji, že mě minule velmi potěšil (a překvapil) Vencovo dárek dosluhujícího pilníka novému vládci a tak jsem se rozhodl založit novou tradici a takté jsem koupil šampíčko a předal ho na stejném místě co minulej rok. Dojemnou situaci však dehonestovala polovina družstva prováděním močení, zrovna když jsem předával a gratuloval (viz. fotogalerie). Fuj!
O.
P.s. To hlavní však mělo začít u Nezmara. Hospoda po poslední vyjížďce bývá poněkud divočejší, ale včera divočina dosáhla vskutku dekadentních rozměrů. Myslím, že to celé odstartoval Majklovo hezký nápad se zakoupením medailí za účast na MTBO v Novohradkách, neb při předávání a vyhlašování úplně každého, se začalo skandovat a vyvolávat, což krev a chuť vždy dost rozproudí. Do toho měla vítězná dvojice (Peťa s Přemou) potřebu objednat panáky (to máme dvě rundy), Venca jako vítěz pilníka objednal další (třetí runda), Nezmar přinesl další jako na rozlučku se sezónou (čtvrtá runda), Bivoj otočil kolečko na první rok s náma (5 runda) a od té doby už jsem přestal sledovat, kdo ještě rundu objednával, ale u 5 rund prostě nezůstalo. Václavovi vítězství a alkohol stoupl do tváří a začal řádit po hospodě s cenou Pilník roku. Cenu tak vtáhl do centra pozornosti a poté, co jsme si všichni design ceny pochválili, jsem se jal vyvolávat jména všech historických pilníků (počínaje rokem 2001) na což dav reagoval frenetickým vřeštěním, Kocour připojil i chorály a Venca vyhnal Nezmara od pípy, obrátil cenu Pilníka roku vzhůru nohama a jal se do ní čepovat lahodný Samson. Proč nemohlo zůstat je u upíjení nevím, prostě každý měl potřebu něco provést. Nejvíce lákalo ponořit hlavu do piva (podstavec je celkem velký a hlava se tam vejde), dotvářet spadlou pěnu nabubláním ústy či vrhnout do pivního bazénku panáka (obsah i skleničku). Alkohol na hygienu a eklhaft nedbá a tak se podstavec vypil celý, dokonce se i brčka objevily, aby nic nepřišlo na (ne)zmar. To samé se opakovalo s dvěma šampíčkama (ano, práce rozjetého Václava) a najednou si chtěli povídat všichni se všema což v 15 lidech u jednoho stolu nejde a tak si všichni stoupli a utvářeli mísící se hloučky, což Nezmara dost popuzelo neb v hospodě nebylo k hnutí a my si zpět sednout nehodlali… A přitom to začlo tak nevinně! Povídáním na obvyklá zajímavá témata. Výživná byla např. debata, zda tomu, kdo si nechá rozříznout jazyk, aby ho měl jako had, může jazyk zase srůst. Že může se snažil všechny přesvědčit Aleš historkou o jeho strejdovi, kterej si uříz prst a jeho siamské dvojče ho nosilo přišitý týden na břichu, než ho strejdovi zase úspěšně přišili zpět…
O.
P.s. To byste ale nevěřili jak rozjařenou náladu zkazí při jízdě zaháknutý roh na řidítkách za plot ukončující areál pivovaru Samson, grrrrrrrrrrr. Snad se mi bude příští rok dařit více.
Trasa: 21 km, podél Malše, lávka přes nádraží, Složiště, odkalovačka, skrz Srubec, dvě kolečka na Švajcích, skákačka nad Emausy, Lusný rybník, Malé Dubičné, Dubičák, motokroska pod Hlincovku a asfalt do restaurantu Lucie
Výškové metry: 471 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Aleš, Vláďa, Ondra Míka, Honza Mikolášek, Pavel Samec, Sochy, Filip Toul, Víčko, Petr Novotný, Franta Kubík, Bivoj, Duby, Láďa AS, Petr AS, Standa AS, Banán
Pád: Majk na brundibára – leží tam v oboře, nožky má nahoře :-), Franta Kubík, Láďa AS
Defekt: Aleš, Láďa AS přetrh řetěz
Triple Gold Club: Láďa AS (poslední letošní člen?)
Trackmaker: Petr Šikl
GPS: http://www.sports-tracker.com/workout/honymari/561d3371e4b0ff81d7d97ade
Komentář: Co přiláká kohortu 26 bajkerů na start v úterý, v poměrně brzkém čase, v nevlídném říjnovém počasí a s teplotou kolem 4 stupňů? Vlky z lesů žene hlad slovy básníka a KACHNA řečí poněkud přízemnější 🙂 Skoro jsme si my pravověrní říkali, že by šlo skupinu rozdělit na Nezmary a kachnaře s tím, že Nezmaří většina to má s odřenýma zádama… Náš rekord na jedné vyjížďce je 32 hlav, ale to se volila cesta v dál, orientačně nenáročná. Vzhledem k pokročilému stmívání bylo však nutné zvolit motanici, a že ta bude hrobem pro naši mantru: “grupo compacto”, bylo nad slunce jasné. Přesto atomizace trvala déle než jsem odhadoval. K trase snad jen tolik, že se jednalo o zdařilou variantu našich krátkovyjížďkových klasik, při kterých člověk potrénuje techniku i intervaly. Jednotlivé skupinky pak mířily do Lucie na onen hřeb: půlku zabitého ptáka s dvojbarevným zelím a domácím knedlíkem. Přes škarohlídství některých (někde, kde se to jmenuje “Lucie”, vařit dobře snad ani nemůžou!) se chuťový zážitek nadmíru povedl, stejně tak jako pivní veselice. Za vše patří mimo kuchaře dík i dvěma sličným servírkám s nemizícím úsměvem, které si nožky mohly ulítat, neb do hospody dorazilo asi ještě dalších 5 lidí co nebyli na vyjížďce. Domů jsem nejel poslední a doufám, že ti co jeli domů rozjaření nejvíce dorazili v pořádku!
O.
P.s. V noci jsem si připadal jako v pohádce o Červené karkulce – byl jsem však onen vlk, co se probouzí a zdá se mu, jako byl měl břicho plné kamení. Rozdíl byl jen ten, že nemáme doma prostor, ve kterém bych se moh utopit (bazén zazimován!) a tak se zdá, že tohle nebyla má poslední Karkulka, babička, víno a dobroty z košíčku. 😉
P.s. Special thanx letí k Větrákovi – že umíš uspořádat a zařídit hody jsi dokázal poněkolikáté, velkej kluku :-* (líbající emotikon)
Trasa: 26 km, Kolem Vltavy, Hrdějovice, Borecká rokle, vstup do ortů, projížďka/pochůzka Orty o délce cca 2km, Borek, a po rozestavěné dálnici až k areálu Škodovky, Čína a domů
Výškové metry: 187 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Aleš, Vláďa, Ondra Míka, Honza Mikolášek, Sochy
Pád: nikdo, resp. všichni a do pěkný hlubiny (pokud je definicí pádu dotek kola společně s jezdcem s podkladem)
Defekt: nikdo
Trackmaker: Aleš
Komentář: Před pár týdny se zrodil nápad na projetí Ortů na kole a Aleš, v dětství jako téměř místní, se přihlásil k průzkumu terénu, aby skupina při vyjížďce nejela “na slepo” (jak příznačné…). Při Alešákovo zodpovědnosti jsem mu v neděli volal, jak je s průzkumem na tom, ale nebyl moc daleko… a neděli už měl obsazenou. Nejspíš chtěl zmapovat situaci co nejaktuálněji a tak mi v pondělí v sedm večer volal, že je hotov a vše je v pohodě, jen neví, “zda charakter vstupu do podzemí někoho neodradí” 🙂 Své pochybnosti jsem nechal uvnitř a na startu odrazil výtky, že co to jako bude za vyjížďku a kolik asi najedeme – PESTROST a VŠECHNY TVÁŘE BAJKU jsou ty odpovědi. Bylo třeba též dovysvětlit poměrně většímu počtu lidí, že o kola se počas návštěvy Ortů bát nemusí, že ty tam jedou s náma (toto sdělení opravdu několikrát dost zaskočilo) a pofilozofovat, zda je nepovolená návštěva kulturní a technické památky přestupkem či jiným správním deliktem 🙂 a dál už jen zapomenout na ježdění samotné a vnímat jen ten zážitek. Sjíždění do Ortů po prdeli a řetězové podávání kol zabralo asi 20 minut, 2 kilometry jízdy/potláčání bajku uvnitř hory a 20 minut fárání s koly na povrch, toť jen stručná statistika. Ale to nesdělitelné! Takhle naše mord parta nehučí komplet celá, ani když je řeč např. o slečinkách, ale včera? Ten sděloval obavy “lebo kdo se tady zamoce, už se nikdy nevymoce”, ten počítal partnerky a rodiče (pro zjištění počtu osob, kterým by mohl někdo z nás chybět), jiný se zas zamýšlel nad tím, co to je ort a proč zrovna ort, vyskytl se i názor: “Proč jsme sem jeli na kole? Na kolo jsem v Ortech ani nenasedl a skupina mi stejně neujela.” (což byla pravda). No prostě, spoustu chodeb na jednom místě a nás bylo tolik, že tím, jak jsme popojížděli a totálně se neorientovali kde jsme, stačilo opravdu téměř stát na místě a nikdy člověk nebyl sám. Nakonec jsme našli i vchod do části Hosín I, kde se pravděpodobnost ztráty orientace ještě zvýšila a když došlo k rozhodnutí o hledání cesty ven, obával se Eri, že s tradičním přístupem “co Nezmar, to názor” bude hledání východu trvat dost dlouho. Východ jsme nakonec našli a při čekání na postupné opuštění Ortů jsme si opět pěkně zafilozofovali na téma: “odstraňování závalu rukama, aneb proč jsme si sebou pro jistotu nevzali lopatku” (probůh!). Aleš po výlezu na světlo boží se výše zmíněných hesel držel až na dřeň a vzal nás si projet nedostavěnou dálnici mezi Borkem a Okružní. Bajking na uválcované hlíně kolem sutin měsíční krajinou kamenů a velkých stavebních strojů, dort Ortů ozdobil slaďoučkou třešničkou. Opravdu hezké, ale tentokrát i za mě musím prohlásit: Dobrého pomálu! Za deset let v Ortech na kole na shledanou 😉
O.
P.s. Proč ort? Ort je německy místo a v hornické hantýrce se tak označovalo pracoviště v dole a v současnosti je to základním křížovkářským zaklínadlem: “důlní pracoviště na tři”. ORT.
Mapa pohybu naší skupiny v důlním díle. Video z návštěvy zde: Orty
Doplnění Vítek S.: Vkládám něco “pravdy” o vzniku, historii a geologii Ortů, něco málo o firmě Hardtmuth (kniha z roku 1999). Vím, že pravdou se dá historka jenom zkazit, hlavně chytrým telefonem v hospodě, ale ať se trošku vzděláme 🙂
Trasa: 42 km, Švábák, k oběšencovi, motanice v Branišovické části Boru, motanice v Májské část Boru, motanice na tankáči, Dasný, rozvodna, motanice u výtopy Bezdreva, Munice, po žlutý k oboře, k zámku, zámecký park, Zámostí, Hosín a podél Vltavy domů
Výškové metry: 573 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Pavel Samec, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Míra Dvořák, Tonda, Bivoj, Duby, Aleš
Pád: Majkl (na výtopě Bezdreva se válel už minulej rok, tak si chtěl pouto zřejmě upevnit, a tak si vyhlídnul suché místečko pod smrčkem (do mechu a kapradí, chi, chi)
Defekt: nikdo
Trackmaker: Eri
Komentář: Eri po roce opět sejmul svou dvojjedinou škarohlídskou MASKU (není to jeho tvář, co se na mě občas kaboní, je to jeho maska!!! Uffff) 1) Nemá rád roviny, kořeny, prostě drncavku bez stojky – hup už tam byla 2) Motanici na pětníku tam a zpět sarkasticky poznámkuje: „Pomotáme, to jo!“ a hup motanice jak když vyšije. Zvlášť v Boru mi přišlo, že čeká na paranormální jevy a chce nás tam umotat k děsivé smrti. A na tankáči zřejmě vzpomínal na náctileté procházky se slečinkama (teda já tyhle vzpomínky měl, ale to bylo v dobách, kdy tam ještě tolik nechodili ty zku***** všudypřítomní pejskaři…). Ale jak říkám, já tohle mám rád a tak jsem destinaci i její provedení bral s nefalšovaným povděkem. Pestrost především. A navíc to byla poslední možnost juknout na Hlubokou, přeci jen světlo bude ubývat.
O.
P.s. Na povyjížďkové občerstvení Kocour lákal mužstvo na nedopitý sud na TJ Start se slovy: moc jsme toho nevypili, je tam tak deset piv na jednoho, pivo za deset korun. Lákavé! Družstvo se vybavilo buřty hořčicí a chlebem z Globusu (rozuměj: z Kauflandu ale prozradit se to nesmí!), kouzlo opékání buřtů na ohni by bylo dokonalé, jenže odhad oldskulerů nebyl z nejpřesnějších (čím byl asi ovlivněn?). Dvě malá piva na hlavu vyhnala družstvo do Perly…
Trasa: 45 km, Meťák, kolem bezdomáčů Boršov, červená až na Dívčák, Hamr, cestou necestou na vyhlídku nad Dívčákem, červená pod Tři Brody, potláčání směrem k Vrábči, Kroclov, Jamné, na červenou, Boršov kemp a domů
Výškové metry: 534 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Pavel Samec, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Vláďa, Míra Dvořák, Koubič, Bivoj, Sochy, Duby, Honza Mikolášek
Pád: Ondra 2x, Sochy – mazaně se nenaprášil, ale mě přišlo divný, že jede v kraťasech od bahna a když jsem na něj uhodil, přiznal, že když přejel potůček na červený, že se mu kobylka splašila do bahna. Na tom samém místě se kobylka splašila i Kocourovi, ale do bahna se jí nechtělo. Chtěla plavit. Tak se Kocour dobrák vykoupal celej s ní a jel domů ustájit 🙂
Defekt: Majkl – píchání ke konci výletu je obecně pro výlet samotný lepší než na začátku, ale skupinu to i tak demotivuje a teplo už také nebývá. Majklovo defekt skupina psychicky ustála celistvě, ne tak Sochyho a u Nezmara měli všichni voči v pivě, když viděli jak Sochy a jeho zachránci já s Vítkem dorazili. Prej věděli, že už si nějak poradíme… A Sochy, pumpičku nevozíme s sebou z piety, že už toho s náma mnoho vobjela, ale upřednostňujeme její FUNKČNOST!!!
Trackmaker: Petr Šikl, Ondra – červená se natrasuje sama, to jo, ale architekt, který přijde a projekt domu vymyslí a nakonec do pokojů přidá ještě pár vychytávek (první dobrá na vyhlídku nad Dívčákem) ten se musí pohledat. A měl by se i ocenit!
Komentář: Humoristicky poučný cestopis minule zřejmě četlo dost lidí, snad i ten Aleš, ale 6 minut zpoždění bylo moc. Sorry Ájo, telefon za jízdy neslyším a to žes volal v 16.36 jsem zvěděl až u Nezmara. Na této vyjížďce mě kromě stále trvajícího pocitu, že červená je prostě good bajking překvapilo, že ač velká část skupiny některé úseky u řeky pojala jako pochodové branné cvičení (jen ta torna s plynovou maskou chyběla), rychlostní průměr celé vyjížďky přesáhl 20km/hod za většího terénu a převýšení než minule a to jsem minule láteřil, jak rychle se jelo. Zřejmě nejsme koncem roku jen krásní, vtipní a chytří (těch mouder zase – ještě že jsou ty zastávky na lepení defektů) ale i dobře trénovaní! A k tomu i plní fantazie. Na opravdu hezké vyhlídce na skále s výhledem na Dívčák jsem vyzval ty, kdož mají doma pučící vztah kde má cenu ještě okouzlovat, že by toto místo měli zařadit do výletníčku co nejdříve. Moc 😉 lidí se nepřihlásilo, zato se ale začalo hlásit dost lidí s názorem, že vyhlídka i tak vypadá slibně a že nožka klouzne, ani se člověk neotočí. Zvlášť teď na podzim. Maminkóóóó ááááá. A do toho se myslím Majk jal popisovat příběh fotbalisty Petera Dubovského, který tak dlouho nastavoval tvář romantice objektivu na vyhlídce až přišlo áááááááááá a smrt nám kariéru v Realu Madrid ukončila. Co vše se nesnese na jednu hromadu při doporučování partnerské romantiky, he he.
O.
P.s. A kdyby to někoho náhodou zajímalo, tak Dulano párky z Lidlu budou chuťově kvalitní za tu cenu zřejmě proto, že se do nich přidává hovězí krevní plasma. Na podrobnosti hovězí plasmy a kterak se dobytčeti odebírá, jsem se bál zeptat. Jen se prej čeká, jak se k tomu postaví evropská legislativa…
A příště, je sraz opět v 16.30 na Startu, je to všem jasné, že?
Trasa: 48 km, Čína, zadem kolem Škodovky na Rudolfov, Mrhal, lesíčkem na Locus Perenis, lesíčkem na Koníř, polemi a loukami na Zvíkov a Pulmon, nechtěné bloudění po lesíčku, U Císaře, Ohrazení, Zborov, Hůrka, Hodějická rokle a domů
Výškové metry: 460 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Aleš, Tonda, Pavel Samec, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Vláďa, Míra Dvořák, Koubič, Petr Jiřička, Honza Mikolášek, Bivoj, Petr Lískovec
Pád: nikdo
Defekt: Vítek – když už byla tma tak velká, že jsme v Hodějickém lese ztratili méně zdatné členy, kteří po hříchu patří i k těm méně orientovaným (jestlipak se z Hodowitz šervůdu již vymotali?) blížili jsme se ke známé strouze, kde jsme s Vítkem letos oba cvakli při přeskakování duši, neb se tam oproti minulosti obnažil jeden ostrý kámen. Rozum a paměť velí slézt z kola! Ale nejsme všichni ze stejného těsta, ne ne ne. Já slézám, neb myslím a pamatuji si a pan “fury in the slaughterhouse” strouhu skáče a ……cvaká duši. A ve tmě lepí. Boha jeho.
Trackmaker: Petr Pokorný 🙂
Komentář: Dlouho avizovaná vyjížďka na Pulmon přinesla mnoho úsměvného. Peťa, vědom si kritiky některých (ti, kteří nestaví pestrost vyjížděk na první místo) z minulého roku, zkusil zapracovat na zatraktivnění výletu do lokality Ledenicka a já myslím, že se to povedlo velmi 🙂 Jenže to sebou neslo značné prodloužení trasy – což se nakonec opět ukázalo jako osvěžující zpestření v šeru a tmě – plus spadlé do klína. Bohužel však jaksi panu trasérovi volného času oproti minulému roku ubylo, takže místo svědomitého projetí trasy jak minule, si trasu “projel” virtuálně na počítači doma a při vyjížďce uplatnil již dvěma lety v sedle získanou jezdeckou jistotu a po očku nenápadně na křižovatkách jukal do telefonu na navigaci… Já, jako pravý oldskuler a příznivec přístupu “napřed empirické bloudění a hledání cesty o samotě, pak až prezentace” se na tuto praktiku dívám s despektem, nicméně nutno uznat, že to Peťa zvládl bez problémů. Jen škoda, že krajinou romantických lesů, luk a strání se jelo průměrem asi 35 km/hod 😉 tak jsem si zakousnutý do řídítek romantiky moc neužil. Nově přišedší (to je češtinská krása, ty přechodníky, co?) člen cedil mezi zuby: To je tempo jaký jezdím na Kole pro život! 🙂 Vše se ale mělo změnit za Pulmonem, kde jsme se zanořili do lesa trochu jinde, než by mé znalosti terénu potřebovaly k nalezení trasy, co v tomto lese znám (mimochodem v lese mezi Ohrazeníčkem a Ledenicema jsme podle mého bloudili asi nejčastěji co s Nezmarama jezdím – asi nějakej bermudskej trojúhelník) a tak došlo na disciplínu “cestou necestou”, aneb jedu tudy, kudy to krajina dovolí a čekám kde mě to vyplivne. A že tahle disciplína názorově družstvo rozdělí, je už dlouho známé. Průměrná rychlost závratně padá, já, Vítek a spol. si šušňáme, Majkl, Eri a spol. si nešušňají, techniku jízdy pilují všichni, ať už si šušňají, či ne. Vyjížďka na Pulmon se povedla a MOC – díky Peťo (taky za to, že nejsem sám, kdo staví pestrost na první místo).
O.
P.s. Možná tu něco někomu chybí – třeba tradiční edukativní okénko? Tak co třeba pohledat v pokladnici z nejhlubších? Na našich stránkách lze nalézt info o Pulmonu, o Věčném místě (Locus perennis) i pojednání o trigonometrii.
P.s. Příště se startuje v 16.30 – tak komu bude příští úterý divný, že je na Startu v 17.00 sám, ten asi nečte tento naučně informačně poučný humoristický týdeník.
Trasa: 42 km, Švábák, tašky, modrá do Lipí, pod Klukem na sáňkařskou dráhu, tou nahoru, nahoru k vysílači, po červený a svážnicí nad Jankov, přes hřeben k Pani (Svatováclavský pramen), sjezd nad Holašovice, masivem Kluka nad Jankov, Čakovec, Dubné, Třebín a přes voběšence domů
Výškové metry: 774 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Aleš, Tonda, Pavel Samec, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Sochy, Vláďa, Duby, Láďa Benhák, Míra Dvořák
Pád: nikdo
Defekt: Vítek, Láďa Benhák, Přema
Trackmaker: Majkl
Komentář: Před vyjížďkou proběhlo po mailu několik pokusů o boj za delší vyjížďku, ale nápad s Kletí za tmy širokou podporu nezískal (však se v rámci projektu Night ride ještě vyřádíte, děcka!) Již podruhé byl také vypoklonkován plán s Pulmonem a tak přišlo to, co přijít muselo. Kluk. A dlužno dodat “Kluk na tradiční staročeský způsob” 😉 Ať už si Kluka užíval každej jak chtěl, všichni by si měli ze včerejška odnést vzpomínku, že když se nepřepálí tempo a dosáhneme stavu “grupo compacto” je to prostě milé a bez hádek. Takže fyzicky zdatní traséři pamatujte, pamatujte! Počas vyjížďky se vyskytly i defekty, které však skupině rozhodně nevadily, neboť časová prodleva byla vyplněna okénkem “Milá Sally…” Celé to zhodnotil následně Peťa Pokorný větou: “Vztahovým poradcovstvím bychom se mohli živit všichni, ale doma si to neumíme zařídit nikdo…” Prý ale rozebrání problému pomohlo, tak nezbývá než držet palce, případně v terapii a poradenství (včetně právního) pokračovat při další vyjížďce 🙂
O.
P.s. V KMP proběhly zase spíše nepublikovatelné debaty, takže jen zmíním výsměch zlých, necitlivých a ošklivých Nezmarů vůči jednomu nebohému Nezmarčátku, co si po prvně v životě koupilo chytrý telefon a mělo na ostatní zkušenější strejdy přesně ty dotazy, které jim bloudily hlavou tehdy, kdy onu chytrou věc chopili prvně do ruky. Jenže na to jsme už jaksi zapoměli a tak se “triviálním” dotazům vysmíváme, že? Celé to vyvrcholilo, když se onen chytrý telefon před nováčkem rozzvonil a nebohé Nezmarčátko to nebylo schopné vzít. Naštěstí pak propukl akt slitování a volali jsme si u stolu a jeden předváděl kterak to vzít a po předvedení a druhém telefonátu, to již opička úspěšně zopakovala. Hovor už přijmout umím, posměváčkové! (jéžiš, teď jsem toho anonymního hrdinu rozkryl…)
P.s. A příště Pulmon, děcka, prý na tom pan trasér zapracoval 🙂
