Author Archive
5 října, 2020 | 
Author: Prosím veškeré Nezmarstvo aby si přeřídilo hodinky o půl hodiny dopředu, neboť zítra, tj. v úterý 6.10. se na Startu uvidíme již v 16.30!!!
O.
Trasa: 45 km, Švábák, lesík za Májem, Vávrák, Černíš, Dasný, Čejkovice, skoro až k Picině ;-), Bezdrev, Munice, Křivonoska, kolem Hlubocký obory, podél Vltavy domů
Výškové metry: 323 m
Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Koubič, Pavel T., Eri, Kocour, Vráťa,
Pád: Honza
Defekt: nikdo
Trackmaker: Eri
GPS: https://mapy.cz/s/gofogopavo
Komentář: Je vidět, že ke konci sezóny jsou si již všichni vědomi, že jsme téměř všude byli a nastává že čas, kdy je vhodné zařadit i vyjížďku, která by svým charakterem sklidila na jaře či v létě palbu kritiky. Na podzim ale působí jako vítané zpestření a osvěžení. Jak já jen byl rád, když Eri odbočil u voběšence dolů k Haklovým Dvorům. Cestu na Švábák a Borem doufám že už nebudu muset v této sezóně absolvovat (tenhle úterek to bylo potřetí za sebou…). Takže za mě byla vyjížďka i destinace super, za ostatní myslím taky, akorát hoši! Vaše neodmlouvání ve mě vzbudilo již dávno zašlé choutky na trasérské eskamotérství. Takže už dnes vím, že se příští rok juknem na Picinu, Suchou, Malé Chrášťany, Vlhavy – no kdy se tam sami podíváte? 🙂 Další plánovanou perlu, kterou novější členové dík všeobecnému odporu nezmarstva v minulosti ani neznají, představím v okénku.
O.
NO: rybník Volešek byl založen za pernštejnské kolonizace Hlubockých blat, poprvé je zmiňován rožmberským kronikářem Václavem Březanou. Jakub Krčín plochu rybníka mezi lety 1771-75 zdvojnásobil. Dodnes je hlavně rybochovný, jsou zde možnosti koupání. Plocha nádrže 134,4 ha, celkový objem vody 726 tisíc m³, retenční objem vody 685,5 tisíc m³, největší hloubka 2,5 m, nadmořská výška 388 m n. m.
Nevím jak Vám, ale mě parametry připadaj jako parádní lákadlo! 😉
A kde tuto perlu hledat? 49°3’37.533″ N, 14°19’7.337″ E
Trasa: 37 km, Švábák, Kaliště, Hradce, masivem Kluka několikrát nahoru a trailama dolů, Lipí, Kaliště, Dubné do “Sklípku u Bivoja” (garáž), Třebín hospoda a domů
Výškové metry: 688 m
Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Koubič, Míra D., Víťa K., Jirka Z., Duby, Sochy, Víčko, Vláďa, Vráťa,
Pád: Ondra 2x, Vítek S., Zdenál, Vítek K., Míra D.
Defekt: Majkl
Trackmaker: Bivoj
GPS: https://mapy.cz/s/pakutomepe
Komentář: Traily na Kluku se začínají stávat dalším klenotem z Nezmarské šperkovnice. Typizovaná vyjížďka, která se pojede každej rok pod stejným trasérem a všichni (doslova) po celý rok budou čekat, kdy už to bude. A jako zatím asi každý typizovaný tradiční šperk se i tato vyjížďka vyprofilovává co do vzývání i odsuzování. Však ani bez pohledu do tváře nejde poznat, jak jsou myšleny věty: “Skoro nejsem schopnej říct, kterej trail se mi líbil víc!” “Nedáme si tenhle ještě jednou?” Takže se pak odehraje rozhovor mezi Vítkem, Honzou, Alešem a Zdenálem pln porozumění. H: Já snad asi nepojedu na ten triatlon a celej víkend radši strávím na trailech. A: Jestli chceš, půjčím Ti na tu parádu na víkend kolo”. Z: Já bych taky jel.” V: Já jsem tak zaplavenej euforií z adrenalinu, že mi přijde, že mluvíte vážně. Z: Já ale mluvím vážně. A: My s Honzou taky!
O.
P.s. Já sám jsem někde na půli cesty a je to pro mě vlastně akceptovatelnější Kluk než 12x přes hřeben šotolinama, ale jako každý šperk: Vytáhnout se na světlo jednou za rok musí a vždy budu pro, ale dobrého pomálu 🙂
P.s.2 Pulmon, Dunajické koupáníčko, Bujanov, traily na Kluku – jen na té hosínské zákolejce stále leží prach 😉
Dodatek Petra P. : blíží se volby, tak si vypůjčím slovník jednoho z kandidátů – já bych do toho šperku moc nezabrušoval 🙂 ale vše ospravedlňující (a správné) motto “pestrost především!” je odpovědí škarohlídům, jejichž existence patří k nezmarství úplně stejně jako všehochuť vyjížděk. Obojí by nám chybělo, přiznejme. Letošní trailíky byly ovšem ještě pestřejší – v Kališti se překvapivě nezahlo doprava dom, ale doleva, k Bivojům dom. Přesněji do garáže. Velkou účast neohrozilo ani zabloudění některých jedinců, ani útok vysoké zvěře, takže se garáž pěkně zaplnila. Ještěže tam nebylo auto – podle počtu kartonů vína, které na oslavu svých 4o-tin vytasil, to skoro vypadalo, že auto musel prodat. Takže, všechno nejlepší, ať Ti to jezdí i dalších 40 let jako Kocourovi posledních 40 let 🙂
Trasa: 39 km, Sucháč, přes dálnici na Dobrou Vodu, Švajce, Třebotovice, k Zalinám, Pulmon, Pulmon 2, Ovčín, Ortvínovice, Mrhal, Rudolfov, kolem Škodovky domů
Výškové metry: 429 m
Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Koubič, Kory, Míra D., Víťa K., Jirka Z., Petr Š., Duby, Petr Jiřička, Pavel T., Filip T.
Pád: Petr P. 2x, Honza L. – sice tvrdí, že spadnul až když sesedl z kola při neúspěšném překonávání kvůli dálnici vybetonované Dobrovodské stoce, ale Bivoj prohlásil, že krev tam je a první nehoda se zraněním na dálnici 🙂 se jen tak pominout nemůže,
Defekt: nikdo
Trackmaker: Peťa P.
GPS: https://mapy.cz/s/namotutefa
Komentář: Moje oblíbená vyjížďka u které vlastně nechápu, co se na ní některým nelíbí. Do Nezmarské kažodoroční mozaiky zapadá skvěle. Snad jen absentuje půlhodinová jízda do kopce… Lesy pole louky s odměnou veprostřed. Navíc Ledenický bermudský trojúhelník, kde se nám ještě nikde nepodařilo nezabloudit. A to já rád. Peťa se sice nedělním najížděním (chválím!) snažil tradici bloudění porušit, ale i on se nevyhnul malé navigační chybě 😉 kterou do příště zlepšovat netřeba. Ke klasickému Pulmonu jsem se dostali v krásný čas v dobré náladě, ale mužstvo o tuto zajímavost prostě příliš zájmu nejeví… Nahoru na Pulmon nás vyjelo jen asi pět, přednášku nechtěl poslouchat snad už vůbec nikdo 🙂 Tak tedy, když ne poslouchat, vy muset číst: “Pulmon je počeštělá forma francouzského “epolement” označujícího val, za který se ukrývaly jezdecké nebo pěší jednotky před palbou. Ledenický pulmon však byl využíván jako lapač dělových koulí při cvičných střelbách. K jeho navršení došlo někdy kolem r. 1810. Pulmon je 50m dlouhý, 32m široký a témeř 9 m vysoký. Před ním stávaly terče, do kterých se cvičenci strefovali.” Potud bychom všichni věděli. Příběh však pokračuje dál, pro mě však až do úterka jen na papíře: “Východně, asi 400 m od Pulmonu, je v lese ukrytý druhý val pocházející ze stejné doby. Ten měl napodobovat dobývanou pevnost. Je dlouhý 130 m a vysoký 2 m. Pět kolmo navazujících kopečků sloužilo jako nájezdové rampy pro děla. Cvičení se zúčastňovalo i přes 1000 mužů.” No a právě tuto mezeru ve smyslovém poznávání napravil nejen u mě Peťa v úterý. Sice jsem si při nájezdu na Pulmon 2 říkal, že zabloudil, ale ne! Řídkým smíšeným lesem porostlé terénní nerovnosti bylo ONO. No s trochou představivosti 🙂 Takže za mě palec nahoru. Miluju turistické mikrocíle. Říkal jsem hochům, že bych na Pulmon 2 mohl vzít rodinku, když už vím, kde to zajímavé místo leží a oni mi potvrdili, že jim to taky přijde super nápad, jen že by bylo dobré ho nechat jako překvapení po celodenním pochodu lesem (např. z Třebotovic). Ještě to promyslím….
O.
NO: V samotném reportu jsou okénka v dostatečném rozsahu, tak snad jen doplním, že v místě, kde jsme udělali pod Zalinama “nesmyslnou smyčku” a pak jeli kolem Ortvínovické obory, je bývalá ves Vztuhy. https://mapy.cz/s/pemofotefo A právě od tud byl Ondřej Puklice ze Vztuh. Třeba někdo bydlí v Puklicovce a ví, že onen pán byl první Čech na rychtářském stolci v Budweisu 😉 Tak takhle důležité místo jsme obkroužili!
Trasa: 39 km, Švábák, oběšenec, Dubné, Vráže, k Dehtáři, Záboří, Dobčice, do masivu Blanského lesa pod Vysokou Bětu a Buglatu, Třešňový Újezdec, Horní Chrášťany pivovar.
Výškové metry: 787 m
Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Marek L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Eri, Venca D., Petr Podhola, Vláďa Řehoř, Koubič, Kory, Míra D., Víčko, Vláďa, Kocour, Honza D., Honza M.,
Pád: Venca Drbout, Bivoj
Defekt: Ondra, Marek L.
Trackmaker: Majkl
GPS: https://mapy.cz/s/lumuvocura
Komentář: Vždyť Vy přece víte co bylo na vyjížďce nejvtipnější 🙂 Kousek od Dehtáře jsme zastavili a začali vyndavat seno z kazety a kladek, což nám trvalo déle, než bylo Majkovi milé a povzbuzoval nás slovy: “Ne tak poctivě, stejně za chvíli vjedem do bahna a bude to jedno.” Asi si to hoch v přípravě projížděl (chválím) a skutečně tomu tak bylo. Vendovi ale asi zřejmě přišlo líto, že by mělo být špinavé jen kolo a tak při průjezdu kolem největší louže, plné opravdu luxusního jemňounkého mazlavého bláta, zachytl řidítky od keřík, vycvaknout nestačil a vystřihl opravdu epesní bůček s oběma nohama v pedálech do bahna v louži. Plesklo to jak na bourárně. “Václav Drbout ležící, v bahně se rochnící”. Od bahna byl vážně úplně VŠUDE. Zřejmě má v rodině myslivce a ví, jak se černá zvěř zbavuje vší a jinejch breberek – vyrochní se v kališti a pak si bahno otírá. Takže rochnění bychom měli za sebou, při první rybníku nastala fáze omývání (i černá zvěř ví, že to moc nefunguje) a nutně musela nastat fáze mechanického zbavování. Venda opakovaně zalehal do vysoké trávy vlnil se jako užovka. Moc nás to bavilo a neb jsme solidární, dovolili mu někteří odvážlivci v hospodě přisednout k jejich stolu.
O.
P.s. Cesta zpátky s panem Damaškem byla Nezmarskou variantou na události v klubu Techtle Mechtle. Brčka jsme sice nesehnali, ale 4 petky s pivem jo 🙂 K tomu se zezadu autobusu ozývaly věty typu: Až to pivo dokoluje, tak Vám o sobě něco prozradím… A navíc Damašek odmítl vypnout klimatizaci. Co z tohodle bude?
NO: Dnešní okénko je na téma myslivecký slang. Termín černá zvěř známe všichni, ale lesa páni mají i jiné roztodivnosti. Proč mluvit normálně, že? 😉
fialka – pachová žláza na hřbetní straně kořene oháňky lišky
janek – žertovný název pro zajíce
kaňkování – páření kun a lišek
bakadla – oči zajíce (probůh, proč?!?!)
omalovánky – otěr divočáka o strom po opuštění kaliště (tenhle termín si zapamatuj Vendo!)
Takhle bych mohl pokračovat až do alelujá, ale pro přiblížení vnitřního světa myslivců to myslím stačí.
Trasa: 42 km, meťák, Boršov, motanice nad kempem, k řece a od řeky, Jamné, Vrábče, Koroseky, Dvůr Koroseky, Kvítkovice, vysílač u Dubného, Třebín a domů
Výškové metry: 638 m
Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Marek L., Zdenál, Majkl, Petr P., Ondra M., Přema, Míra D., Vráťa, Honza D.,
Pád: Přema
Defekt: Honza – trník ostružiník
Trackmaker: Majkl
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/honymari/5f4e8ea3cdc7de1d6795c0d3
Komentář: Počasí zhatilo Majkův plán s Chrášťany, ale k žádosti se nedal od trasování odradit a uznal, že má více pokladů ve svém košíčku a že by dokázal trasovat i jinam. Krom Lhenické oblasti 🙂 je Majklovo rodinným stříbrem Vrábečsko a tak bylo jasné co a jak. Já mám varianty téhle etapy moc rád a Majk se poctivě snaží tu přidat, tu ubrat, obrátit směr či alespoň drobet zabloudit 🙂 , takže se ani znalí nenudili a méně znalí přiznali, že se moc neorientovali. A tak to má být. V ostružiní ke mě dorazilo i žihadlo, že má Majk zřejmě mojí školu, ale tohle já beru jako pochvalu, chcem pestrost, chcem se toulat a polomy po kůrovci opravdu trasérovi při orientaci nepomáhají. Tak snad jen výtka za opakovanou nedisciplinovanost na téma “Nezmar”, která tentokrát nemíří k lenochům sestěhovaným do ghetta Rožnov. Hoši, ona ta kmenová hospoda má nějakou funkci a význam, musím to psát furt dokola? Po osm let, co jsem bydlel na kopci v Hodějicích, mě ani jednou nenapadlo zastavit v HoSportu – a že by bylo možno kam dát kola a pít s výhledem na CB – i letadla z tohoto směru přistávají 😉 Víte proč?
O.
NO: Edukace navazuje na aktuální téma covid/karanténa, neb proběhla debata, ve které někteří přispěvatelé mínili, že se jí a doprovodným jevům (nemocenská se sníženým příjmem) nejde ubránit dovolenou a “nikdo se tě neptá a nepomůže ti ani když si před tím vezmeš dovo”. Kopíruji sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, ze kterého vyjímám:
Nařízená karanténa a čerpání dovolené
Zaměstnavatel nemůže nařídit zaměstnanci čerpání dovolené na dobu karantény, ledaže o to zaměstnanec požádá. Pokud zaměstnanec začal čerpat dovolenou před tím, než mu byla nařízena karanténa, nařízením karantény se dovolená nepřerušuje (viz § 219 odst. 1 zákoníku práce, kde mezi důvody, pro které se dovolená přerušuje, karanténa není uvedena).
Čili hoši, pokud na tom nejste jako Ondra M. (“Kdo má peněz dost, ten si dovolenou brát nepotřebuje!” 🙂 ) tak je řešením se dovolenou vyhnout nemocenské (při karanténě). Hochům podnikatelům a živnostníkům se za toto pro ně zcela zbytečné okénko omlouvám 🙂
A je to zde! Desátý jubilejní ročník. Nelze než volat: vivat, sláva a hurá – my všichni jsme tím důvodem, proč se příští rok načne nová dekáda. A protože hledíme spíše do budoucnosti, uvedu jen čtyři nejdůležitější statistiky.
1) Alespoň jednoho kompletního ročníku se zúčastnilo 18 borců.
2) Pilníkem jsem já, neboť jsem nechyběl nikdy 🙂 Druhý je Aleš s devíti účastmi a o třetí místo se dělí se sedmi účastmi Zdenál, Eri a Hony
3) Ač si to člověk sám od sebe nevybaví, za všech 30 etap nedošlo k žádnému závažnějšímu zranění a nikdy jsme nepotřebovali pomoc vyškoleného zdravotnického personálu. To je myslím opravdu na jedničku.
4) Dal jsem si tu práci a dle svého papírového notýsku (já vám dám garminy, sporttrackery, endomonda, stravy a tak podobně!) jsem zjistil, že celkem náš pelotónek najel 4.638 km, tedy průměrná délka etapy činí 155 km.
Na příští rok jsem si říkal, že by mohlo proběhnout hlasování o nejlepším zasedání a toto si zopakovat – budete osloveni!
Personální statistika 10 ročníku výjezdního zasedání: Ondra, Aleš, Eri, Hony, Zdenál, Džony, Honza, Duby, Majk, Bivoj, Jirka, Tauby, Víťa, na dva dny Ondra M., a den a půl Petr P. a jeden den Filip a Hagen (číslo 17, hmm)
Pátek: 165 km, 3.241 v.m.
GPS: https://mapy.cz/s/fokobozeso
Letošní ročník se vymykal snad ve všem ročníkům předchozím. Po prvně jsem dal trasérské veslo z ruky a kormidloval Džony. Poprvé jsme dojeli na místo spaní autem a poprvé jsme ani jeden den nemuseli řešit převoz základních věcí na zádech. A žádná změna nebyla na škodu. Se znalcem šumavských hvozdů jsme byli dohodnuti, že nás protáhne po silničkách, které bychom z mapy nevykoukali. A taky že ne. V pátek byla naplánovaná česká strana Šumavy a orientačně jsem se chytal tak říkajíc “občas”. Např. při ceduli Kašperské hory 🙂 Výlet za hnusného počasí (who cares?) Džony vyšperkoval liduprázdnou dětskou prdýlkou okolo Boubína s premiérou přelézání ohrady obory v karbonových tretrách, obědem v “řízkové restauraci” U Cháti (samotný název napovídá o charakteru zařízení více, než honosný termín: řízková restaurace), kam jak poznamenal Eri, Džony jistě nebere slečinky na rande ;-), tahákem silničního krále Šumavy stoupáním na Šimanov (které jsme si k Džonyho překvapení vymínili a dobrovolně trasu protáhli a ztížili!), kteréžto stoupání bledlo před poslední lahůdkou dne – stoupáním kolem Pěnivého potoku, nevím jestli vhodně zařazeného na konci dne, chi chi. Legenda začala už samotným upozorněním, že tam je teda vlastně zakázanej vstup a to nejen na kole, ale i pěšky, ale že to prej neva. Tak jsme si i značek opakující Džonyho upozornění nevšímali a začali bušit. Já, ač zabudován tak nějak v polovině výkonnostního pole, jsem trpěl tedy extrémě, procentuální stoupání po docela dlouho dobu ukazovalo nějaký nesmyslný cifry 😉 a ke konci to šlo už jen ze sedla. Asi jsem ale netrpěl sám, neb skupina kolem mě se začala dělit o poslední zbytky tyčinek a ládovat se a když Peťovi zazvonil telefon, prostě ho vzít musel 😉 Nejvíce mě pobavil Víťa, který bez výmluv na telefonát přiznal opakované stavění, které měl naplánované asi po 500 metrech (od sloupu ke sloupu) avšak i za této strategie párkrát podváděl 🙂
Sobota: 136 km, 2.192 v.m.
GPS: https://mapy.cz/s/mujamukutu
Sobota byla zvolena Džonym jako ukázka kontrastu mezi částí hor, kde lidé vždy volně žili a tvořili “kulturní krajinu”, tedy Bavorskem, a českou stranou, která byla pod pokličkou 40 let a nyní se jí již, dík zachovalé přírodě, osudu kulturní krajiny ve větším rozmachu také zřejmě nedostane. A rozdíl to byl opravdu velký, pořád ta samá Šumava, ale úplně jiná. Za mě však musím říct, že se mi styl “šervůd” prostě líbí víc. Den jsme si ale (opět hnusnému počasí navzdory) užili náramně, vlastně se jen den starý příběh “nahoru dolů” odehrával na širších silnicích. A jestli jsem se v pátek orientačně chytnul jen občas, v sobotu jsem na chytnutí čekal až do přejetí hranic zpět do Čech 🙂 Výlet jsem též ošperkoval prý efektním představením na provizorním překlenutí z podlážek na staveništi silničního mostu, kde jsem neslezl jako všichni ostatní a s výkřiky “gravel, gravel” se jal překonávat staveniště v sedle a ouha, rozestup prkének na podlážce byl větší než mých 25 mm pláště. Frontflip no hand naštěstí skončil téměř bez následků a tak se mi mohli chlapci v klidu vysmívat nejen po celý čas obědu ve velmi svérázném Bavorském pivovaru (dialektu místní obsluhy opravdu NEŠLO porozumět), ale i při večerním posezení, zvlášť při debatě, zda šlo o smůlu smůlovatou, či mojí debilitu (zastával jsem variantu č. 1).
Neděle: 61 km, 1.013 v.m.
GPS: https://mapy.cz/s/gudeladefu
Neděle byla naplánována jen jako 60 kilometrové vytočení únavy, ale kdeže! Ráno jsme obhlédli důkladně Hagenovo oře Lightweight za cenu, kterou se stydím napsat a který jak už název napovídá, příliš neváží – rozhodně o dost méně než povolený limit UCI 6,8 kg… Byla to také premiérová jízda onoho stroje a ukázalo se, že bude muset Hagen ještě drobet ladit mouchy 🙂 a hlavně změnit v Praze mechanika, neb obrácené nasazení brzd s možností vyskočení špalíků při sjezdu, které způsobí absenci možnosti kolo rychlostně regulovat, k úvaze o mechanikových kvalitách minimálně vybízí. Vrcholem dne byl Javorník a Churáňov, takže jsme se jako již oba předešlé dny snažili sesadit Eriho z vrchařského trůnu, leč snaha je to (prozatím?) marná a aby toho nebylo dost, ponížil nás ještě jízdou na kole i domů (což je ale vlastně skoro jenom z kopce, takže žádná nedosažitelná meta, muhehe). Já přijel autem do prázdného bytu a řekl jsem si, že se juknu v klidu na telku, což se splnilo jen co do klidu, neb při dvouhodinovém spánku jsem z telky mnoho neměl.
Resumé: Ještě jednou poděkování míří k Džonymu za vymazlené trasy, vzorně provedenou border kolii (neděli Ti už Víťa odpustil!), což bylo oceněno na závěr dokonce potleskem, při kterém se Džonymu zpotily oči od slz. Džony věda, že mě se za 9 ročníků trasování a všeho zařizování potlesku nedostalo, mě objal a řekl, že měl toho nejlepšího učitele. Už jen proto, že vím, že to není pravdivé tvrzení, se zpotily oči od slz zas mě 🙂
Trasa: 52 km, pravý břeh Vltavy na Hlubokou, kolem Poněšické obory ke kolejím, chatová osada na Libochově, Vitínské mohyly, kolem Poněšické obory do Vlkova, po Kozlovském potoce až k Hněvkovické přehradě, potláčám bajk po stopách motoenduro jezdcích, snaha o nalezení Jeleního skoku (a možné že i nalezení), AMU, Hluboká a pravej břeh Vltavy dom
Výškové metry: 526 m
Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Eri, Bivoj, Sochy, Koubič, Honza L., Marek L., Jirka Z., Duby, Víťa K., Zdenál, Kocour, Vráťa, Vláďa, Honza D., Honza M., Honza A. a jako sólista s individuálním programem se na nás na AMU přijel kouknout Majkl,
Pád: nikdo
Defekt: no zřejmě také nikdo, případně Majk, pokud vedení spolku přehodnotí mé závěry o jeho účasti
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/lanujohude
Komentář: Opravdu mě nebaví jezdit furt to samý a mám opravdu zájem abychom se v každém roce koukli téměř všude, kde se dá. Letos tedy stále očekávám Hosínskou zákolejku (kde termín “potláčám bajk” dostává opravdový rozměr), Pulmon atp. No a Poněšická obora letos ještě nebyla. Navíc si nemohu pomoci, ale já to tam mám prostě rád. Abych však nepodlehl sebeklamu ze selektivní paměti, přečetl jsem si některé starší reporty z těch míst a zaujala mě tam zapsaná hodnocení: např: “anální výprask”, či Eriho skrz zuby ceděné: “Nevím kolik let tohle ještě vydržím!” (mimochodem se zohledněním datace citátu, jsi to “zatím” Eri vydržel už 5 let…). Celkem vzato, bylo mi jasné, že destinaci nemá na startu cenu příliš rozebírat, ale zároveň opravdu CHCI aby se to lidem líbilo a tak jsem v průběhu roku učinil několik pěších korekcí trasy, abych zohlednil polom z roku 2019 a vynechal úsek toho největšího análního výprasku Chotýčany nádraží – Na Libochové (pamatujete?) Počas cesty jsem se plácal imaginárně po ramenou, jak jsem kořenů ubral, polom objel a vzal nás na místa kam jezdíme jen tak jednou za dva až tři roky. A? Všichni s úsměvy s výjimkou Honzy. Je zajímavé, že když vynechám všechna sprostá slova, věty jsou méně srozumitelné (základní sdělení o negativních pocitech však vysledovat lze). Cituji: “To je do …. vopravdu na ….” “Proč já tady do …. vlastně ….. vůbec jsem?” “Ta da da da dá (slovní simulace cyklo jízdy na kořenech doprovázená názorným třesem rukou), …. (2 různé výrazy). “….. (sloveso), fakt.” Dokonce i Eri měl potřebu mi říci, že on ho nepoňoukal, že jemu samotnýmu to dneska, na to jaký je to jindy, prej příjde docela v pohodě (asi pochvala, hehe). Tedy shrnuto, pravidelný tréningem se všichni zocelujem a snad časem zocelí i dlouho absentující Honza.
O.
P.s. A Jelení skok? Skutečně jsme zde nebyli poprvé, skutečně to umím trefit a skutečně jsme neviděli to, co jsem sliboval. Kříž nad řekou na krásné skále. A to jsme zkoušeli i pěšky své (no dobře mé) orientační chyby napravit. Osobně jsem přesvědčen, že správně bylo druhé místo, které však padlým stromem bylo natolik znetvořeno, že nešlo poznat. Navíc když strom zřejmě srazil i onen kříž. Budu se tam muset vypravit a záhadu v poklidu rozluštit. Zatím můžete rozkliknout galerii v mapách abyste zvěděli, co jsme chtěl, abychom viděli. Vzlyk.