Rubriky
Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Trasa: 40 km, Březí, Opalice, Štěkře, Harazím a dál už jen červená Černice, Mirkovice, Malčice, Věžovatá Pláně, Poluška, a rychle dolů do hospody Rejty, Kaplice nádraží

Účast: Vítek, Venca, Šiklín, Kosa, Tůča, Pavel T., Ondra L., Petr P.

Hony jako největší kandidát na nočního pilníka překvapivě ne. I když “průprava při zimním koupání nese své ovoce”, jak nedávno psal, se přeci jen něco zvrtlo, a zmohla ho rýmička 🙂 🙂

Pád: nikdo (se nepřiznal)

Defekt: Ondra L.

Trackmaker: Šiklín

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Vyjížďka na Polušku patří k těm nejnáročnějším. Obávali jsme se, abychom to stihli, tak jsme obětovali Kotek a až k Černicím to valili po silnici. Uklidnilo mě jen to, že bude víc času na párty v cíli. V 19:50 jsme vjeli za Mikrovicemi do terénu a začala velká paráda. Přes potůček je opravená lávka, jen byla bohužel projektována pro pěší. Vede kolem stromu, takže i když jedete pneumatikou těsně u kraje, tak se tam nevejdete s řídítkama. Jen Peťan ukázal, co všichni víme, v plné jízdě hodil řídítka na stranu a zpět a excelentně projel. Jak jednoduché. My ostatní musíme řídítka buď uříznout, nebo počkat, až se kromě teleskopických sedlovek budou i řídítka vyrábět teleskopická. Stoupání úvozem a dál pěšinkou ve smrkovém houští nás prověřilo. Kamenitý trháček, závěrečný výjezd lesní cestou a už je tu vrcholová louka. Slavíme Budvárkem a dál nás čeká jen sjezd. Ve 20 hod usedáme do hospody. Dokonce bysme stihli dřívější vlak, ale na to nikdo nemyslí. Hospodský má vše pod kontrolou. Má uvařený výborný guláš s knedlíkem či chlebem, točí Černou horu. Zajímavostí bylo, že počet účastníků na vyjížďce nám dost kolísal. Vyjelo nás šest. Dva bajkeři se cestou odpojili a vrátili se domů po ose. Do hospody jsme dojeli čtyři. Očekávali jsme posily, ale i tak to bylo překvapení. Ondra L. s Petrem P. přijeli na silničkách. Průměrnou rychlostí 20 km/hod, s defektem a Petr bez světel. Nová kapitola night ride! Dále dojel autem Ondra M. a na závěr doběhnul Honza L., pořádná porce 33 km. Najednou nás bylo osm. Takovou magickou přitažlivost má hospoda v Kaplici-nádraží! Sedm nás cestovalo vlakem. Trochu nás mrzelo, že silničáři odmítli složit přijímačky do eskalátor gangu. Přitom Ondra měl nakročeno na zápis do dějin. Buď by byl první silničář v eskalátor gangu, nebo by po pádu byl první noční člen triple gold clubu. Na závěr nás pět nejvyprahlejších ještě zašlo na pivko v ČB.

Zdar V.

Komentář od Honyho: Poluška je moje srdeční záležitost. Dilema jet a oddělat se, nebo o tuhle vyjížďku přijít a navíc být už počtvrté druhý bylo opravdu trýznivé. Ještě těsně po páté jsem přemýšlel, zda nesednu s Ondrou alespoň na silničku. Tahle rýmička, kterou jsem nakoupil během jarních prázdnin od spolulyžníků v Peci pod Sněžkou byla a stále je výživná. S nějakou normální bych jel a nebylo by to poprvé, ale kluci, tohle fakt nešlo. Vše má zřejmě svůj smysl a děje se z nějakého důvodu. Více než meta nejvyšší mne opravdu mrzí má Poluška, hospoda naproti nádraží v Kaplici, kde jsem mohl potkat kolegy z ENGELa a cesta vlakem zakončená eskalátorem. Někdy v úterý, když mám slabou chvilku mne Pilník žene spolehlivě do sedla, je to takhle pro mne stále nedosažená výzva. Kdybych ho získal, kdo ví, zda by stále byl mým hnacím motorem.

Doufám, že gulášek od Karlose v hospodě chutnal. Cesta k němu byla zajímavá, trochu z pohádky o kohoutkovi a slepičce a stojí za zmínku. Výzvu k zajištění restaurace jsem přijal ve stavu nemocných v posteli. Plánovaná zastávka cestou domů z práce tak nemohla být realizována. Nezbylo než využít služeb internetu a Googlit, ovšem bezvýsledně. Slečna v Infocentru Kaplice do restaurací tohoto typu nechodí a zda je některá z těch v Kaplici – nádraží v provozu neví. To paní z obecního úřadu Střítež ví, že Kafé Pizza na rohu není v provozu, chodí naproti na poštu a všimla si, že je vystěhovaná. Hbitě mi dává kontakt na starostu, který právě vyráží do terénu, mám prý zavolat za chvilku, vidí ho z okna jak nastupuje do auta. Volám hned a vyplácí se to, staví se cestou v hospodě naproti nádraží, zavolá mi zpět a předá k telefonu hostinského. Telefon mi po chvilce zvoní a starosta mi předává hostinského, ozve se: “Tady Karlos”. Hlas je mi povědomý, rovnou hospodskému tykám a domlouvám občerstvení pro kamarády. Klaplo to, slíbených pár porcí gulášku pro vás kamarádi vyšetřil.

Hony

Eskalující eskalátor video

One Response to “20. NIGHT RIDE 14.3.2017 – Poluška”

  • Petr P.:

    Cestou opravdu nebylo co a jak fotit (zejména, když jsem jel bez světla 🙂 ) a nebo se to nedalo stihnout-několikrát nám před koly přeběhlo srnčí..tak jsem aspoň přidal fotky z hospody. Karlos je démon, samozřejmě všem hned tykal, gulášek byl excelentní, knedlíky domácí a nic na ton nezměnilo (nebo to bylo právě tím), že jsem v guláši našel vlasy a ty knedlíky přinesl Karlos holýma prackama, kterýma ten den určitě už leccos prošlo 🙂 a navíc se slovy: “já to musím schovávat, protože mi to tu vždycky lidi sežerou” 🙂
    A ještě jedno ponaučení o drážní novince-jsou vlaky, kde si musíš koupit sám v automatu jízdenku a sám si jí štípnout! 😉

Leave a Reply