10 června, 2022 | 
Author: Minule jsme si sice slíbili, že se vrátíme dříve, ale covidové okolnosti nás zdržely. Nevadí, hlavně, že jsme zase tady. V ráji jarní silniční cyklistiky. Skupina mastňácky letěla z Prahy a čítala nováčka Stanleyho a dokonce novicku Lenku, kteří doplnili pardály Bivoje, Míru D., Eriho, Majkla, Honzu L., Jirku Z. a mojí maličkost.
- Den (sobota). Předpověď počasí nelhala, ostrov Mallorca byl toho dne bičován silným větrem v nárazech kolem 60kmh a občasným deštěm, jehož lokalizace byla pro předpovědní radary náročná… Až Eri rozhodl, že se musí jet-než začne zase pršet. Tak začala první, a také poslední společná vyjížďka. Že byla poslední nebylo tím, že nás Lokoero dovedl hned do lokálního chcance (až spíše krupobití), ale tím, že jsme byli slabší ( a náchylnější ke gastroneřestem). Začaly tak vznikat skupiny A i B, ba i C, či B1/B2. Ale o tom dále. První den jsme v odpoledním promošvihu společně prozkoumali velodrom v Sineu a vrátili se do hotelu přes vyhlášenou vinařskou oblast Binissalem. Stojí za zmínku, že už minule jsme byli na dohled, ale zvládli jsme tomu lákadlu ujet. Letos to byl vlastně cíl dne, prubnout pár lokálních vinařů a přivést domu pár vzácných kusů … ostatně to byla také výhoda letu z Prahy – že v ceně letenky byl velký kufr..tak schválně hádejte jak košt dopadl? Ano, správně. Tak si to třeba dáme někdy jindy. Akorát asi budem chytřejší a na průjezd vinicemi a nádhernými středomořskými statky alias vinařstvími si vezmeme karabáče a budeme se za jízdy bez zastávky ještě mrskat… 🙂
- Den (neděle). Vítr ještě pořád dost silný, tak se počalo plánovat podle směru větru, jakože aby návrat nebolel… Ale! Nač si dávat malé cíle, prověříme nohy a plíce na ikonické saCalobře. Smolařem dne byl Honza, který se úvodem pošetřil a dole u moře zalovil v telefonu, poreferoval o top výsledcích tohoto segmentu na Stravě a pak si při pokusu setnout nejednoho profíka zapomněl ten přístroj pustit … ale my mu to věříme i tak. Bez zajímavosti není ani fakt, že na Malllorce nelze spoléhat na dojezd sanitky ve státem garantovaných minutách, jako třeba v bohatém Česku. Toho pána, co se před námi smotnul při sjezdu do kamenné zídky, nakládali do sanitky teprve až když jsme byli po obědě a focení a už kus cesty se drápali nahoru, než jsme ho znovu míjeli…A některé z nás dokonce ani ta naložená sanitka nepředjela….Já měl podstatně menší ambice – souboj s autobusem, ale vyhrál jsem ho😉.
- Den (pondělí). Jasný odpočinkový den, jednak po včerejšku, jednak je to třetí den a hlavně nás zítra čeká horská etapa z Andratxu přes západní pohoří. O vytočení nohou měl každý jinou představu a tak jedna skupina jela na Formentor (ve skutečnosti zavřený, jenže na Čecha si s opakovaným zákazem a nějakým plotem jen tak nepřijdeš) a pak pro jistotu ještě do hor (nahonit pár stovek vm), jiná skupina si vybrala mys severně od Alcudie se serpentýnkami kličkujícími k vojenské základně. I ta byla zavřená, ale zde nám příkazy, brána a kamery srozumitelně vysvětlily, že to máme votočit a probrat (se) v baru na pláži.
- Den (úterý) Jak řekli, tak udělali-busem na kraj města Andratx a stoupáme. Většina si vybrala stejnou trasu jako minule, já ze slabosti průduškové a Míra ze slabosti pro Orient (kouzelné místo mezi horskými hřebeny) novou trasou přes Galileu. Cestou jsme navštívili velmi příjemné místo La Granja (před rozcestím na Esporles), kam se sjíždějí celé autobusy turistů. Měli zde dobré kafe a zákusky a asi i něco ostřejšího – ovšem nikoliv do pití, ale na cestě, neboť Míra zjišťuje defekt. Nabrané zpoždění nám ale nezabránilo projet přes Valldemossu, zejména když druhá skupina hlásila objednávku láhve vína. Majkl se od skupiny odpojuje a hodlá se přidat k nám. Jeho cesta se s naší potkávala v Bunyole, ale byli jsme tam dříve, takže jsme na něj po nezmarsku nečekali a setkali se až v Orientu. Získaný čas nám umožnil rozjet gastro zážitky naplno a tak proběhl grilovaný kozí sýr na salátku se špenátkem a baby mountain sheep na rozmarýnu. To místo má prostě kouzlo.
- Den (středa) se nahlásil plán na oddechovou vyjížďku, ale to taky vzalo brzy za své … “radarový” kopec Randa nás rozdivočel a také rozdělil – skupina B si to překvapivě protáhla a navíc večer zapojila Nezmary oblíbený vlak… Highlightem dne ovšem byla katedrála v metropoli LaPalma. Vtipným okamžikem byla Stanleyho hláška – ten zvyklý asi z Loudání, že trasa a body se dodržují přesně, skončil navigaci přesně tam, kam ledabyle cílový bod píchnul trasér včera v baru. Tzn. asi 150m od katedrály. Hláška : “jsem v cíli a nic tu není” nás dost pobavila. La Palma je velké město a rostlo logicky od dnes nejstaršího a nejcennějšího středu u moře. Dostat se tam znamená projet strašný kus zástavby. Nikoliv však pokud volíte cestu kolem pobřeží (Bivoj znal) a nebo chytře vjedete jak králové do centra vlakem. Platí to i v opačném směru, tj. když z centra prcháte. Tak jsme (jak je nám vlastní) užili zábavu na kolejích. O to veselejší, když této zábavě předcházela ještě zábava v hospodě na promenádě v centru města. Ve vlaku se úplně nebavil jen Bivoj, který krátce zalitoval, že se mu vrátil čich, když k němu přisedl místní tmavší domorodec (t.č. asi v covidu bez čichu, protože to se fakt nedalo).
- Den (čtvrtek) Východní pobřeží je pro nás zatím trochu utajené, a to hodláme právě dnes změnit. Zlepšil se mi zdravotní stav natolik, že jsem si troufnul naplánovat trasu. O naplánované nelehké trase a její případné změně se hodláme poradit v městečku Petra, kde víme, že mají nejlepší orange freshjuice. Dohodlo se, ze původní plán je příliš ambiciózní a že těch 138km se musí zkrátit alespoň o 20. Ustoupil jsem a navrhl jen jeden přístav, a to PortoCristo a tím zavrhl přístav PortoColom. Přijato. Jak čtenář správně očekává, nebyli by to Nezmaři, aby koncem dne součet km nepřelezl 140km. Jak k tomu došlo ? Po vynikající bujabéze (Bouillabaisse) a dražším vínu jsme asi nějak našli skryté síly a protáhli nohy až do Coves d´Arta u Canymel a teprve pak přes Artu, kde byl (pochopitelně) další gastrocíl. Spíš z povinnosti než z hladu jsme si v nám známém rohu promenády na náměstíčku dali jen “tapasky” a opět flašku vínka a vyrazili na posledních cca 30km, které nám pěkně odsýpaly. Poprvé letos návrat ze směru od CanPicafortu, což je něco jako Champs-Élysées severního pobřeží ostrova.
- Den (pátek) byl dnem rozloučení s kolem, dnem nákupů drobností pro naše nejmilejší a dnem odletu. Ten byl skvěle až v noci, takže jsme vlastně měli skoro celý den, který jsme využili sportovně, odpočinkové i nákupně. Skupina B se zahřála výšlapem na kopec Puig de Maria, pak na další kopec – Calvárii v Pollence a pak na další kopec s mlýny Llinari. Pěkné výhledy a všechny druhy terénu. Naslepo pak sjezd do zátoky Calla St. Vincenc, kam jsme jeli spíš jen tak, abysme měli nějaký ty kilce co se budou hodit doma a hle!, kdo tohle místo před námi tajil? Pitoreskní zátoka s plážičkou a hotýlkama, scenérie luxusní…nešlo odolat a vmísili jsme se mezi plážové inženýry. Následoval přejezd do starého města Alcudie, který s námi prokecal jeden Nor, zavtipkovali jsme “závodem” s paní na skútru a pak ve městečku pořídili vše potřebné i nepotřebné (ale o to víc milé). Obtěžkáni nákupem (víno v držáku na bidon apod) jsme vyrazili na poslední gruppo compacto … Ideálně načasovaný příjezd k hotelu, bezproblémové předání kol a šup šup do busu směr letiště a vzhůru domů …
Pěkné to bylo, že jo?
Trasy :
23.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8693140319
24.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8700054816
26.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8711505329
27.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8718542722
https://connect.garmin.com/modern/activity/8718542778
28.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8723711523
29.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8730648008
Trasa: 48 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 665 m
Účast: Ondra, Přemek, Zdenál, Pavel T., Míra, Majkl, Tauby, Venca D., Petr P., , Kory, Víťa K., Koubič, Sochy, Kocour, Vláďa, Vráťa, Honza M., Honza A.,
Pád: nikdo
Defekt: Tauby – nové sedlo, ze silnice jen provizorně přemontované, bylo potřeba dotáhnout, aby se neopakoval případ Jan Řehula 😉 , Sochy – chlapci trvali abych ho citoval: “Jsem měkkej, ale ještě to chvíli vydržím!” Tak sláva na Výsostech, nejen my, ale i manželka bude ráda 🙂
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/famotejoro
Komentář: Vlastně NÁS chci pochválit! Poslední dobou se snažím, aby byly vyjížďky milé a plné úsměvů a Vy všichni se snažíte o totéž. Odpouštíte mi občasné píčoviny, kterým se prostě člověk při trasování vyhnout nemůže a já zas vím, že když se zastavíme ve Zlatce na rychlé pivo, odpoledne to nezkazí a když není plán dodržen, tak i přesto to může být krásné. Snad nám tahle změněná taktika vydrží co nejdéle. Jen tak dál s úsměvem a bez mrmlání, jen tak dál s pivem (a koupáním?) a nelpěním na plánu. Vždyť opakovaně dáváme 50 km, tak snad nikdo nemá pocit zmařeného času vymezeného kolu, ne? I když upřímně, hoši… Víťa K. si včera Věncovku, na rozdíl od nás, ujít nenechal. Se slovy: Když má pršet, tak zmoknu. 😉
O.
NO:
Vlastní zvuk ozvěnou z dálky se posmívá
Chceš-li být živ proměň se zaživa!
Tělo se rozpadne, život však musí zbýt
Chceš-li ho poznati musíš se proměnit!
Trasa: 50 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 827 m
Účast: Ondra, Přemek, Zdenál, Pavel T., Aleš, Venóš, Víťa S., Míra, Majkl, Tauby, Kuba J., Jirka Z., Ondra M., Petr P., Koubič
Pád: Zdenál
Defekt: Majkl – teleskopická sedlovka udělala RUP, ale případ Jan Řehula (vnitřní pohmožděniny hladkého svalstva vylučovacího systému 😉 ) se naštěstí neopakoval! https://www.idnes.cz/sport/ostatni/rehula-byl-po-padu-z-kola-operovan.A010206_104525_sporty_vas
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/fololadapo
Komentář: Dovolte mi k popisu etapy použít pasáž z divadelního dialogu Čochtan vypravuje: To vám byla hezká ženská! Ta když šla, to něco šlo. Ta si to nesla, co k ní patřilo. Ona byla nejkrásnější, když byla po kolena ve vodě. Vona totiž měla nohy jako písmeno o, tiskací O. Ale když byla ve vodě a ty tiskací nohy byly nečitelný a když měla něco na hlavě, třeba košík a stála tak po kolena ve vodě a stmívalo se a padala mha, tak jste měli dojem, že tadyhle kousek dál, by mohla bejt docela hezká ženská! 🙂
Tak pro příště: dříve než na konci května, rozhodně ne po dešti a zapamatovat si, kde je ten dubový polom 😉
O.
NO: A přesto mi někteří říkali, že to bylo moc hezké – máme již poněkud specifický vkus na trávení volného času na kole…
Reči sa hovoria, chleba sa je
Ale za peniaze nakúpiš
A len na vlastnom chrbte
Odnesieš svoj vlastný kríž
Trasa: 50 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 947 m
Účast: Ondra, Přemek, Zdenál, Pavel T., Aleš, Venóš, Venca D., Víťa S., Eri, Míra, Majkl, Tauby, Kory, Kuba J., Sochy, Petr Š., Jirka V., Vláďa, Vráťa
Pád: Nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Erotokritos
GPS: https://mapy.cz/s/pevadonoka
Komentář: V úterý jsem byl mentálně i fyzicky unaven, takže jsem nic nechtěl sledovat a jen tupě jet. Pro jistotu jsem to oznámil předem, aby se na trasérství mohl někdo připravit. Skončilo to však všeobecným zíráním před sebe, které musel rozseknout až Eri mávaje vlaječkou “líbí se mi to jen tehdy, když trasuji já” 🙂 a tajemně zašeptal: “Kluk a pak někam ke Kleti.” Někteří si vzpomněli na minulý rok, kdy Eriho marketingová věta: “žlutá, červená, na pivo do CK a vlak domů” znamená “jedeme na Kleť” a lehce se začalo breptat, neb slovo “Kleť” nevím proč (sic!) v Nezmarstvu náladu na bajku nikdy moc nerozproudí 🙂 Počátek nebyl přepálen, avšak již předem lehce problémy s morálkou očekávající Eri ho považoval za sabotážní tempo a počal se durdit. Zpětně už to není potřeba nijak rozseknout, neb Eri i přes temný výraz v obličeji nepřiložil pod kotel (já jsem tedy očekával strategii: jedu – a kdo se neudrží, ten si to nezaslouží), spolkl paranoidní přednasranost a družstvo se nakonec také celkem hezky rozjelo. Ke konci jsme si o začátku s Erim povídali s tím, že menší morál družstva nezpůsobuje přímo on, ale to, co bývá s jeho trasování spojeno 🙂 Taky jsme se shodli, že hlava je skutečně ve valné většině určujícím faktorem na co mám a na co ne 😉 Co tím chci říct? Hoši, já opravdu nemiluji (!!!) vyjížďky alá 5x přes hřeben Kluka, nebo “KKK” (Kluk-Kleť-Kluk), ale! S chutí k trasérství jsme vesměs na štíru, lidi jako Peťa Š., Peťa P. jsou dost demotivováni, Vítek to už hodil asi úplně do kopřiv, takže si prosím važme toho, kdo se chce nechat prcat! Kleť je a zůstane u někoho populární asi tak jak u druhého Pulmon, o Kluku a např. Hosínské zákojece ani nemluvě. Ale přece všichni víme, že je potřeba jezdit vše, neb by to jinak byla nuda a tlachání na kole je více než drcení o samotě. A Eri, já v počátcích etapy byl vážně na limitu a nesabotoval jsem!
O.
P.s. Peťo P. – slíbil jsi mi to Rakousko s přebroděním Malše a autobus z Dvořiště, takže já žádostiv čekám!!! 🙂 V zimě jsem se i já se svou nechutí ke Kleti snažil něco udělat (tak špatné pocity na bajku k ní chovám) a s fakošema pěšky dal nějaké objevovačky částečně mimo turistické značky, takže první letošní Kleť si vezmu na hrb já, jo? Uvidíme, co to udělá s mou náladou na startu 🙂
Trasa: 40 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 806 m
Účast: Ondra, Eri, Přemek, Zdenál, Pavel T., Aleš, Venóš, Venca D., Víťa, S., Bivoj, Petr P., Míra, Majkl, Stanley, Sochy, Kocour, Honza M., Honza A.
Pád: Eri, Venóš, Petr P., Aleš (jel takovej malej dropíček směrem do řeky a myslím, že bylo dobře, že to nedal už v horní pasáži…), Víťa S. – nedal kluzký brod, tak ho vyzval na souboj ještě jednou a dopadlo to zle nedobře. Zmasakroval obě kolena a natáhl si lýtko, takže když jsem se ho při novinkách u Vltavy ptal, jak se mu to líbí, říkal: já si to moc neužívám, neb skoro nemůžu bolestí šlapat, ale vím, že to je super 🙂
Defekt: Víťa S. – prostě jsme stáli a on s Venoušem rovnali přehazku
Triple gold club: Víťa S. – když jsem bylq minule přísnej na Bivoje, musím být na Víťu též (ať se tam nestydí sám, Víťo!)
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/ludejohupa
Komentář: Pominu dobře známou cestu do Zlatky a začnu v reportu až ve Zlatce. Jak vznikne vyjížďka právě tohoto typu nejlépe dokumentuje report z ledna 2016 https://www.bknezmar.cz/?p=6494 kdy jsem začal realizovat plán nenechat v úseku Zlatka – CK levý břeh Vltavy stranou. Výsledek byl nevalný (viz report). Jak asi vypadá hledání, ukazuje ve své první části u Přísečné záznam tehdejšího bloudění https://www.sports-tracker.com/workout/honymari/56924f17e4b0e7ef03ddb062 Zjistili jsme, že začátek u Přísečné u Sedmi špicí (lezecký ráj, nikoli bajkový) prostě nejde a musí se vynechat. V střední části sice záznam vypadá pěkně rovně kolem řeky, ale je to úplně celé o nošení v dlouhých travinách a to k jízdě bohužel také moc není. Z pokusu tedy zbyly jen střípky (Eri to tehdy komentoval: sem už fakt nikdy). Na podzim 2019 jsem s pravdivou informací o tom, co nás čeká, přemluvil Vítka, aby se mnou jel zkusit objevit ještě úsek od Rájova (tak často jsem snad ještě bajk nepotláčal) a dal mi šanci ještě převymyslet již jednou objevované. Celé odpoledne 😉 skončilo pro Nezmarské účely stále ještě celkem rozpačitě 😉 ale já to furt převaloval v hlavě a nakonec vzal za hezkého slunečného zimního dne fakoše na pěšo a dotáhl to! A taková nádhera!!! Že? Samozřejmě vím, že ne pro každého, ale ta místa jsou natolik neznámá a romantická, že se trase dá občasné přenášení odpustit. Navíc je to ve zbylých pasážích fakt super bajk, jak vyplynulo z průzkumné hlasovací Nezmar ankety. A k tomu i nádherné počasí, hospoda tak akorát dlouhá a VLÁČEK!!! Tak tedy třeba zas příští rok! Budu varovat včas?
O.
P.S. Že je Nezmar tvor kreativní a 21. století je stoletím digitálním se ukázalo, když nám v CK nemohli nalejt petky piva do vlaku, neb žádné petky neměli. Většina byla totálně vykolejená, že padaly nápady natočit pivo do bidonů (tak špatně na tom alko parta ale ještě není a z nápadu sešlo) a poté se mord parta rozdělila do dvou vagónů, přičemž ve vagónu co jsem neseděl já byl “Třesoucí se ruka Míra”, který stůj co stůj bez piva nemohl být a tak vyhledal v telefonu kontakt na hospodu ve Vrábči – zastávka a objednal take away chlast, pro který si i vystoupil a pak (muhehe) stihl i s horkým zbožím nastoupit.
Vagon s Mírou vystupoval v daleko lepší náladě než vagón, kde Míra nebyl 😉
Trasa: 50 km, 21. století – viz GPS (sic jsem zapnul záznam až poměrně pozdě)
Výškové metry: 681 m
Účast: Ondra, Přemek, Zdenál, Pavel T., Aleš, Venóš, Venca D., Víťa, S., Kory, Bivoj, Petr P., Míra, Majkl, Sláva, Vláďa, Radim (nový člen)
Pád: Ondra, Petr. P., Bivoj (prý dokázal dát frontflip zakončený telemarkem! O úplné věrnosti popisu průběhového děje mám však spíše pochybnosti…)
Defekt: Zdenál dvakrát bez klik (sic!), Venóš zaseklý ořech, Bivoj (pneu sice nesundaval, ale opakovaným foukáním flow jistě narušil)
Triple gold club: Bivoj (nápadně, ale přece je prvním členem letošní síně slávy)
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/lupedoceze
Komentář: Red alert, red alert! Prosím všechny závodníky o kontrolu technického stavu bicyklů před startem do jednotlivých etap prestižního seriálu “BK Nezmar Pilník roku”. Neslučuje se se závodnickou ctí :-), aby ještě před povelem START byla již duše prázdná (Bivoj) a stav byl komentován slovy: Má někdo pumpičku? Ve stejném rozporu je pak jen pouhé uvažování počas etapy (Zdenál): “Už minule mi vypadla “záslepka” z klik a jsem zvědav, co to bude dělat….” STŘIH… “Jé, mě upadla klika”. Šlendrián to je! A jen opětovná hlesnutí “Jé, mě upadla klika” umožnilo Bivojovi nepozorovaně hustit pneu ze všech sil a Venóšovi nepozorovaně provést rozborku a sborku zaseklého ořechu (v tomto případě si však myslím, že jev byl zapříčiněný spíše přílišnou péčí, než zanedbáním údržby…). Tak tedy: ZODPOVĚDNĚJI BOYS!
O.
NO: U Nezmara se rozběhla kvalitní debata na téma typy podložek (v návaznosti na to, proč Zdenálovi padaj kliky). Já a dalších několik jedinců jiným, než strojírenským směrem orientovaných, jen kroutilo hlavami. Byla tam či nebyla, či měla být a nebyla – válcovitá, vějířovitá či kýho čerta ty názvy zněly… A já mám rád definice a když už vím, že podložka není prostě jen podložka, ale je to věda, zapátral jsem po edukativní definici:
Podložka je spojovací součástka, která má nejčastěji tvar disku s kruhovým otvorem uprostřed. Tvoří součást rozebíratelného šroubového spoje, vkládá se pod hlavu šroubu (popř. nýtu nebo vrutu) nebo pod matici, slouží k lepšímu rozložení tlaku a brání tak poškození spojovaného materiálu, v některých případech je také jejím účelem zajistit spoj před uvolněním. Bývá vyrobena z oceli (často pozinkované či korozivzdorné), mosazi, hliníku, silikonu, pryže nebo slídy.
A protože teď už jsem “takyodborník” říkám vám, že chyba byla v tom, že tam Zdenál neměl podložku typu Belleville 😉
Trasa: 31 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 414 m
Účast: Ondra, Přemek, Zdenál, Pavel T., Aleš, Venóš, Venca D., Petr Šikl, Ondra M., Víťa K., Víťa, S.,
Pád: Ondra, Venca D. – jak trefně poznamenal Zdenál: Pěknej prdeláč do ostružiní – dvakrát jau 🙂
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra, Petr Šikl
GPS: https://mapy.cz/s/bogehudeco
Komentář: Skoro se to až nechce věřit, ale i v sedmnácté sezóně ježdění se dá vytvořit vyjížďka, která přinese spoustu novinek a zavede nás na místa, kde skoro nikdo na kole nebyl. Trochu se aplikuje ze zimy, trochu z mého courání s dětmi, trochu přidá Peťa ze své pokladnice, trochu náhoda 🙂 , trochu přispěje měnící se prostředí a hnedle je to novinka za novinkou. Od výjezdu z CB, přes toulání kolem letiště, trailík pod Zahorčicemi či trailík kolem Boršovského hradu, až po novou, ještě neotevřenou cyklostezku podél Vltavy z Boršova. A přitom mapový záznam vypadá na první pohled velmi obvykle. Jó virtuální realita na tu skutečnou zdaleka nemá!
O.
NO: Je mi vlastně záhadou, proč jsme za ty leta nikdy na Boršovský hrad nezajeli. Přitom je to zajížďka asi na 5 minut a v těch místech jsme často. A trail i výhled stojí za to. A jde o cíl významu Karlštejna (jak už to tak u mých zajímavostí bývá…)! No posuďte sami:
Přímo o hradu nemáme žádné dochované písemné prameny. Dobu jeho existence tak můžeme usuzovat pouze podle nepřímých dokladů. V roce 1261 je uváděn Albert z Boršova, o něco později se objevuje i jeho bratr Beneš z Boršova. Přesná doba existence hradu není známa. Nicméně v roce 1290 při prodeji Boršova klášteru ve Vyšším Brodě není uváděn, takže v této době již pravděpodobně neexistoval.
Z hradu se toho do současnosti příliš nedochovalo. Podle terénních náznaků můžeme usoudit, že hradní jádro mělo tvar lichoběžníku. Obranu hradu ze tří stran zajišťovaly místy zdvojené valy, na zbývající čtvrté straně pak sráz spadající do Vltavy. Z důvodů chybějících zbytků zdiva se dá usoudit, že veškerá zástavba byla ze dřeva. Dnes zde můžeme najít především zbytky valů.
🙂
Trasa: 36 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 444 m
Účast: Ondra, Bivoj, Přemek, Zdenál, Pavel T., Aleš, Venóš,
Pád: nikdo
Defekt: Krutí brko mělo, ale do statistik nechtěl být zapsán a tak mu pomalý defekt na bezdušákách dovolil dokončit bez ztráty kytičky
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/junotocepu
Komentář: Dlouhá zima za námi, tělo bez vitamínu D, déšť, povalování se v kanceláři, 3 stupně, pilník, domácí uzené (iberijský špek!), 7 jezdců, bez hospody, krása.
O.
NO:
“Pán Bůh s námi a Zlín pryč!” Klement Gottwald