Trasa: 37 km, Švábák, oběšenec, Třebín, Dubné, kolem vysílače nad Vráž, skákačka nad Dehtářem, Vráže, kolem rybníka pod vysílač, Kvítkovice, do masivu Kluka, Skalka, sjezdem kolem kamenů č. 27 a 28 :-), pod Lipí, chatičky, hřbet a po taškách domů

Účast: Ondra, Přemek, Vítek, Venca, Petr Šikl, Aleš, Eri, Větrák, Majkl, Honza Mareš, Pavel Samec, Tonda, Pepa Vlášek, Petr Jiřička, Víčko

Pád: Aleš 2x, Ondra, Pavel Samec, Víčko, Majkl na korbičku do louže

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/7683hbnhgadcuso9

Komentář: Pěkná etapa za rozličnýma bajkovinkama, sjezdy, výjezdy, technika, kochání se na občasném sluníčku. Bohužel se zase jednou za čas dostavila kumulace pádů Naší mordparty. Alešovo pád na dřevěný překážce moh bej o dost hezčí kdyby ho jel rychleji jak původně zamýšlel :-), Majkl vysloveně pro diváky vykoupal krunýř v bahnité louži a při rochnění si pomlaskával – vše mě bavilo a klucka jsem si dobíral až do doby, než zasáhla prozřetelnost (má debilita) a ztrestala mě. Vítek zabrejkoval při smyku předního kola v zatáčce, no a já jedoucí v háku na 5 cm na rychlostním limitu pro daný úsek už neuměl nic jiného, než lehnout. Stroji se nestalo nic, ale já jsem lehce podřenej na ruce, kolínku a boku (skvrna velikosti dlaně). Doma jsem ráno zjistil, že máme Novikova a tak jsem se při jeho aplikaci ještě drobet proběh po obýváku 😉 a vyhlížím příští vyjížďku.

O.

P.s. Upozorňuji, že příští tejden se jede do Jílovic a kdo si nejpozději do tohoto pátka neobjedná u Větráka kachnu, tak bude sedět a koukat na nás jak jíme. Tedy Větrák stále čeká na objednávky! Návrat zpátky posledním vlakem.

Trasa: 25 km, po pravým břehu Vltavy na Hlubokou, kolečko zámeckým parkem, rozjímání v podloubí, návrat po stezce domů

Účast: Ondra, Eri, Venca, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Pavel Samec, Kory, Vítek, Víťa Kořínek, Jirka Habrda, Koubič, Pepa Vlášek, Vláďa

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: dost složité říct 🙁 Za nápad jet na Hlubokou Ondra, za kolečko na Hluboké Petr Šikl

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/1oavohu7boo2n47j

Komentář: Po čase jedna opravdu nevydařená etapa. A po pravdě to asi nebylo jen tím, že po třičtvrtě hodině začalo pršet a byla dost velká kosa, prostě asi ještě takhle z počátku září nejsme na teploty kolem 10 stupňů a na nečas přivyklý, v říjnu bychom myslím ujeli etapu v pohodě a jen si u Nezmara zašpačkovali na zimu a déšť. Takhle jsme to po 15 minutové meditaci zabalili a v dešti the real bajkingem napálili stezku k Nezmarovi. A tam se pak brzký příjezd v půl sedmý projevil 😉

O.

V neděli 8. září 2013 proběhl 19. ročník cyklistické časovky do vrchu Kleť – (závod seriálu JAL 2013).

Trať závodu se startem vpravo za železničním nádražím v Českém Krumlově a cílem u rozhledny na Kleti v délce 11,2 km vedla lesní asfaltovou silnicí, s průměrným převýšením 5,1%. První závodník startoval v 11:00 hod, další pak v intervalech po 30 vteřinách. Celkem se do závodu přihlásilo 100 účastníků, včetně hrstky Nezmarů. Nezmaři odstartovali a do cíle dorazily v celkovém pořadí a časech: 29. Pepa Vlášek (0:31:38.1), 35. Míra Jiřička (0:32:22.1), 42. Aleš Peterka (0:32:44.4), 47. Petr Jiřička (0:33:14.5), 49. Honza Mareš (0:33:27.1), 61. Jirka Habrda (0:34:54.3), 76. Pavel Samec (0:36:58.7) a 79. Jana Matlášková (0:37:22.4).

Čas prvního závodníka: (0:26:51.6), čas posledního závodníka (0:57:53.4).

Výsledková listina: http://bknezmar.cz/?attachment_id=1282

Honza

Nebyly nalezeny žádné obrázky

V první řadě děkuji všem bikerům za účast a blahopřeji k předvedeným výkonům.

Pěkná účast: 10 Nezmarů, 2 posily z Prahy a jako překvapení 2 “junioři” – sousedi Přemka z chaty.

Nasezané dvojice byly Snoopy+Jarun z Prahy, Kruťák+Eri, junioři Mikuláš+Josef. Ostatní dvojice se losovali a náhoda nás rozdělila poměrně spravedlivě – co vím, tak se žádná z dvojic cestou nepoprala.

 

Moje stručné dojmy ze závodu (doufám že se v komentářích přidáte):

– Kocour s Peťou si z nás závod nejvíc užili, 8 hodin na trati, 11 vrcholů ze 13 – pěkný výkon, bohužel překročení limitu o 1,5 hodiny jim půlku bodů sežralo. Navíc nepotkali moc hospod, jen dvě – vlastně jen jednu dvakrát – což jsme jim nakonec uznali 🙂  ale i tak to je pro tentokrát šťastné 7. místo.

– juniorům (Mikuláš a Josef) patří můj obdiv, i přes nerovný boj s mapou podali super výkon – hlavně s ohledem na to, že bysme jim všichni mohli dělat tátu a někteří i dědu :). Skončili na 6. místě za 7 vrcholků a 4 hospody. V cíli byli v 17:17 a ještě se rozhodli zajet na Dobrou vodu pro 10 bodů navíc, po druhé v cíli byli v 17:40 – lepší se nakonec ukázalo na Dobrou vodu nejezdit (o celých 6 bodů), takže počítám lepší výsledek (viz tabulka v galerii).  Nevím jak to měli spočítané, možná počítali s bonusem 15 minut za hospodu Poslední šance v Pohorské vsi (to by dojeli přesně na limit), bohužel bonus se uděluje pouze pokud se v hospodě něco pije, bylo ještě zavřeno, takže bez bonusu. Každopádně moc pěkný výkon, uvidíme jak s jejich motivací zamává až si v hospodě budou moct dát místo limošky pivo!

– Víčko s Cíbou – podívali se také na 11 vrcholů ze 13, navíc 4 hospody, čas využili akorát, přijeli chviličku po limitu, ale nakonec právě o 10 trestných bodů za 5 minut po limutu prohráli souboj o 4. místo a skončili pátí.

– Snoopy s Jarunem, posily z Prahy, zdolali o vrchol víc – 12 vrcholů ze 13, našli 5 hospod, dojezd přesně na čas jim určitě udělal radost – bohužel jsem jim jí musel zkazit – bonus 15 minut k limitu se připočítává pouze za hospodu ve které se konzumuje. V Pohorské vsi bylo v době jejich návštěvy ještě zavřeno, takže 10 bodů dostali, ale časový bonus ne – tím pádem byli 15 minut po limitu a odečetlo se jim 30 bodů. Hospoda Poslední šance jim šanci na umístění na stupních vítězů zmařila.

– první 3 dvojice objely všechny vrcholy

– Kruťák a Eri sice rubali neuvěřitelně, ale byli v málo hospodách (poze ve dvou!) takže nakonec “jen” 3. místo. Prohrát s někým, kdo je v cíli až hodinu a půl po tobě je trochu rozčarování, takže se nikdo nedivil, že rozebírání taktiky postupu se po závodě věnovali z nás všech nejdůkladněji 🙂 Příště víc hospod přes den, ne se jen šetřit na večer!

– Přemek a Majkl těžili z dobré znalosti oblasti a taktické přípravě před závodem. Za zmínku stojí jejich 3. hospoda Ulrichov – pan domácí je pozval na lahváče za to, že pěkně slušně pozdravili – nu což, s dobrým vychováním se neztratíš nikde ve světě! Potkali jsme se v Černém údolí, kde byli v jejich 6-té hospodě. Samozřejmě v té době nevěděli, že už je jisté, že budou nejhůře druzí, takže je naše informace, že Černé údolí je už naše osmá hospoda a laťka je tudíž trošku výš než předpokládali, asi dost překvapila :). Zachovali se jako ryzí závodníci a do cíle stihli objet ještě další 3 hospody (Rychnov, Horní Stropnice, Dobrá voda)!!! To je vrátilo do souboje o 1. místo, na které nakonec nedosáhli o neuvěřitelné 3 minuty.

– Petr Pokorný a Vítek Sirotek – vítězové závodu. Jako tvůrce závodu mám trochu výčitky, přece jen jsem měl výhodu, že jsem všechny kontroly znal a nemusel je hledat. Ale co, nakonec si to vítezství zasloužíme! Dokázali jsme objet 9 hospod, neplánovaná zajížďka do Benešova, objev hotelu v Kuří a zajížďka na Dobrou vodu nám vynesli neuvěřitelných 670 bodů – stejně jako druhé dvojici. V boji o první místo rozhodl čas na trati – byli jsme rychlejší o pouhé 3 minuty! Zvláštní poděkování patří mému parťákovi, bojoval jak lev a musím říct, že mi při jeho technických kouscích občas zatrnulo – Ondry Ludvíka “front flip no hand” upgrejdoval podle místa provedení na “JagerruckenabfahrtHandelosKopffall” 🙂 a jako suvenýr si odvezl prasklou helmu!

 

Připojuji pár obecných postřehů:

– zisk 670 bodů to jsem opravdu nečekal, myslel jsem že maximum bude 640 bodů (30 bodů navíc za 3 hospody v podhůří, kam jsem myslel že se vůbec nikdo nevydá). Navíc jsme měli ještě půl hodiny rezervu, takže podle nynějších zkušeností a pravidel si myslím, že by se dalo zajet i 690 bodů, možní i víc. Když o tom tak přemýšlím, pokud by to někdo napálil do rovin na Třeboň a dokázal od hospody k hospodě jet za 8 minut a za 7 minut si v hospodě něco dát tak za každou hospodu dostane 15 minut=právě tolik kolik by potřeboval na její návštěvu, takže by se dostal do časové smyčky a jeho bodový zisk by byl prakticky neomezený- kdo to příště zkusí?

– počasí snad nemohlo být lepší, jasno, sluníčko, 25°C, bezvětří – panoramata z vrcholků byly excelentní

– ubytování nádherné, všem můžeme jen doporučit

– v hospodě se o nás také postarali dokonale, nejdříve zkoušeli zavřít ve 22 hodin, nakonec se spokojili se 3 hodinami spánku mezi koncem večírku a přípravou snídaně

 

VÝSLEDKY – počítáno po dojezdu v hospodě, zbývá kontrola podle fotek, případné námitky prošetřím:

 

1. Petr Pokorný, Vítek Sirotek : 670 bodů, čas po započítání bonusů 5:27

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

2. Přemek, Majkl: 670 bodů, čas po započítání bonusů 5:30

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

3. Václav “Kruťák” Krutina, Martin “Eri”: 600 bodů, čas po započítání bonusů 5:38

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

4. Snoopy, Jarun: 580 bodů, čas po započítání bonusů 6:15

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

5. Víčko, Ondra Cibulka: 570 bodů, čas po započítání bonusů 6:05

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

6. Mikuláš Vinař a Josef Tuček : 408 bodů, čas po započítání bonusů 6:51

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

7. Kocour, Petr Šikl: 382 bodů, čas po započítání bonusů 7:29

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

Zdar V.

Trasa: 34km, Čína, Škodovka, Adamov, lesík vedle čtyřproudovky, lesík za Jivnem, lesík pod Mrhalem, lesík pod Kodetkou, Rudolfov a zadem kolem vojáků domů

Účast: Ondra, Eri, Přemek, Venca, Petr Šikl, Majkl, Kocour, Tonda, Ondra Cibulka, Petr Novotný, Pavel Kosař, Pavel Samec, Roman Farka, Jirka Habrda, Koubič, Petr Pokorný, Vláďa, Aleš, Kory, Vítek, Pepa Vlášek

Pád: Pavel Kosař, Pavel Samec, Roman Farka

Defekt: Vláďa, Přema, Vítek

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS:

Komentář: Etapa začala střetem s ambiciózní paní od policejního sboru, která se jala chyta grupu 21 cyklistů, kteří přes její výslovný zákaz jeli na kole přes přechod pro chodce. Nakonec si svou oběť (Romana) ulovila a skončilo to světe div se: domluvou (se sprostými nadávkami) 🙂 Následně mohlo být vše i krásné a bajkové, kdyby nenastala píchací série, která jaksi rozmělnila tempo skupiny a (cituji): “stálo se tak dlouho, že už nám došly témata na povídání” či “nemělo cenu dále jet a bylo by lepší se pročekat až do Budějc”. Je to prostě daň za velké množství jezdců spojené s lajdáctvím (Láďo, KUP SI NOVÝ PLÁŠŤ – sjetý a prořízlý plášť vážně není dobrá prevence defektu) a smůlou. Zas tak špatný to ale nebylo a Pavlovo stezičky to překryly 🙂

O.

P.s. Co se statistik týče, samozřejmě vím, že na start dorazil i Filip a Honza Mikolášek – jenže Filipovo dojezd v 17.07 s vyndaváním kola z auta a následným početím foukání nepřipraveného kola způsobily (bohužel i pro včasného Honzu) demonstraci toho, jak dopadne a do budoucna by i dopadat mělo zpoždění o více než pár minuteček + lajdáckost. Nadržená 20 minut čekající skupina jim odjela. Davcet lidí dorazí v pět, dvacátý první může taky 🙂

Trasa: 42 km, Start, Roudné, kolem vodárny, Kameňák, Milíkovice, Svince, Třebonín, Věncová hora, Černice, Svachova Lhotka – Hostinský pivovar Glokner, Chabičovice, Mirkovice, Markvartice, Velešín a vlakem domů.

Účast: Ondra, Venca, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Kocour, Tonda, Ondra Cibulka, Petr Novotný, Větrák, Pavel Smec, Eri

Pád: Ondra Cibulka, Ondra (na peróně)

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/3kc6verial1h4d9m

Komentář: Ondro, okomentuj prosím vyjížďku s popisem Tvého pádu :-).

Nápad Vítka z minule na návrat vláčkem se mu samotnému natolik zalíbil, že se na vyjížďku vysral… My ostatní jsme se však plánu nevzdali, i když ne úplně všem se v konstatntním dešti do delší vyjížďky a návratu vlakem chtělo – došlo dokonce i na hlasování 🙂 Nakonec ale rozum zvítězil 😉 a za vlahého deštíčku jsme projeli destinace, kde moc často nebýváme. Neshody však pokračovaly a v plánovaném pivovaru Glokner ve Svachově Lhotce většina nezůstala a jela do “povedené” destinace Holkov. Cesta tmou 9 km po silnici (půlka po hlavní) na vlak s jednou blikačkou byla poměrně dobrodružná ale se šťastným koncem, završeným spojením grupy z obou hospod ve vlaku. Na Jižní zastávce v CB jsem si pak při pokusu “o švandu” s boucháním na kamarády sedící v jedoucím vlaku za mé jízdy na kole neuvědomil, že mezi perónem a vlakem je mezera, kam mi sjelo kolo a moc nechybělo, abych sebe či stroj poničil. Ufff. Naštěstí jsem v poloopilecké duchapřítomnosti ihned lehnul na druhou stranu a kolo zatáhl reflexivně na sebe. Dobrej trik (kterej ale už nikdy zkoušet nebudu)

O.

Trasa: 38 km, Hodějovice, odkaliště, zadem okolo Škardy, zdolání kameného valu na Českém Švýcarsku, Třebotovice, Ohrazení, Ohrazeníčko, Mysletín, maliní, tráva, kopřivy, Hodějovickou roklí, ke Špačkům a domů.

Účast: Ondra, Přemek, Vítek, Venca, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Kocour, Tonda, Koubič, Pepa Vlášek, Ondra Cibulka

Pád: nikdo

Defekt: Ondra Cibulka

Trackmaker: Ondra, Petr Šikl

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/9baspa2fu2shd9p3

Komentář: Silniční Mysletínský zážitek byl tak silný, že jsme ho zvolili i jako cíl úterní vyjížďky. Ukázalo se, že to stejně jako na silničkách nebyl tak úplně dobrý nápad. Prcačka maliním, trávou a kopřivami, co dodat. Celkovou délku tratě výrazně ovlivnil defekt Cíby. Při výměně protrhl i náhradní duši. Ono když se sejdou tři borci, jeden s galuskovým ventilkem, druhý s auto ventilkem a třetí na devětadváce, nevěstí to nic dobrého. Bez podpory týmového mechanika se to bohužel neobešlo. Peťo díky. H

V kroužku nejvěrnějších jsme u Nezmara vymysleli pěknou taškařici. V Krumlově jsme letos ještě nebyli, čas vyjížděk se nám krátí … dali jsme hlavy dohromady a vzpomněli si ČD.

Plán příští vyjížďky 27.8.2013

TRASA: Start, Včelná, Plavnice, Svince, Třebonín, Věncová hora, Černice, Chabičovice, Zahrádka, ČK, Křížová Hora, Plešivec, Kladné, Kájov = podle map na netu 42 km. Občerstvení v hospodě u nádraží, zpět vlakem Kájov-ČB 21:01-22:01. Tak se na to připravte a doma si prodlužte vycházky. Prosím šiřte mezi ostatní Nezmary. Zdar V.

A já plním svůj slib: “Ano, jsem kokot, věděl jsem, že tam bude ostružiní a přesto jsem tam jel. Vyjížďku jsem zkurvil JÁ, JÁ a zase jen JÁ. O.” 🙂

Již třetí ročník silničního putování na lehko se nadmíru vydařil a dokonce se ho odvažuji hodnotit jako nejpovedenější. Přeci jen 8 lidí už je opravdu jiná cyklistika (i když jsme se z chlívečku “Začátečník” ještě příliš neposunuli), super počasí, skvělá malebná krajina, kulturní vyžití, asfalt jak dětská prdýlka, minimální provoz – no co chtít více.

 

První etapa (190 km, 2.280 v.m.) opět potvrdila kvalitu Horního/Dolního Rakouska pro silniční cyklistiku, malebná venkovská krajina tolik – nejen mírou úpravy okolí – rozdílná od našeho venkova, bodří lidé (dědula s cigaretkou v ústech nabízející sám od sebe vodu když jsme stáli před jeho domem a měnili píchlou duši atp.), rozdílné gastronomické zvyky – např. Lammbeuschel (jehněčí plíčky) s knedlíkem by asi u nás moc nefrčeli. Já dělal že nevím co to znamená a stejně jako Aleš a Samík si “bojšl” dal a jak nám to jelo! Večerní párty v pivnici kterou obsadili fanoušci Eintrachtu Steyer po prohře s Lincem 0:2 (popěvky a melodie stejné jak u nás, slova jiná), nedopečený kebap o půlnoci – co říct víc? Snad jen, že plánovaných 150 km bylo jaksi drobet překročeno.

 

Druhá etapa (135 km, 1.700 v.m. ) nám dala přičuchnout k Alpám a venkovskou kýčovitou romantiku vystřídala zase jiná venkovská kýčovitá romantika. K tomu se jěště změnil charakter kopců a rázem to byly delší a prudké kopce, které dali mnohým poznat (ne všem Venco, vím), že je opravdu lepší jet lehkou frekvenci místo pily od začátku a nečekat, že za zatáčkou kopec skončí :-). Koupálko v alpském potoku dotvořilo kolorit krásna, avšak fotky Alešovo párku nezveřejním! V St. Pöltenu byl pak techno festival jehož účastníci obsadili veškeré ubytovací kapacity, což jsme museli řešit ubytováním v domu v půlce stavební rekonstrukce kde se nacházel Jugendhaus a snad jen pro nás sedm nachystaným čtyřlůžkovým pokojem. Tuly tuly, kuscheln + skutečnost že někteří nevezli spodní prádlo a spali nazí, vzpomínkám nedá dlouho zapomenout.

 

Třetí etapa (175 km, 1.697 v.m.) nám napřed poskytla krásy moderní vládní čtvrti v St. Pöltenu a následně nás uvrhla do hledání cesty do Kremsu, která by však nebyla rychlostní komunikací… Toto hledání se u Kremsu opakovalo a zazněly i hlasy, že to vlastně není dálnice a že bychom těch osm kilců po ní dodrcnout mohli… Naštěstí však zvítězila opatrnost a cestu přes Dunaj jsme našli cyklovyhovující. Překrásné údolí Křemežského potoka 🙂 (Kremstal) přešlo do kopců a (ano samozřejmě) do kýčovité krásy dolnorakouského venkova. Za stálého sehrávaní cyklo dovedností jsme dali pivo na hranicích a vystřihli (někdo…) názornou ukázku toho, že ne pro všechny je na 160 kilometru přidávání z Ledenic přes Mysletín vhodně vymyšlené (cituji: “Do kopce, do kopce… Já mu na kopci ten Cannondale rozšlapu!”).

 

Myslím tedy, že všichni byli s akcí spokojení a všichni už mluvili o dalším ročníku. Zvláštní uznání letí k Erimu, který se od nás musel dík rodinným povinnostem v sobotu před poledenem odpojit a dal si svou oblíbenou disciplínu: časovka na 180 km a více…

Záznamy z GPS je zde: http://www.endomondo.com/workouts/232143851/6912273

O.

Nebyly nalezeny žádné obrázky