17 prosince, 2020 | 
Author: Trasa: 33 km, Mokré, panelka, Závraty, motanice v lese “Pianina” (jak jsem se později dočetl v mapě), Vrábče, motanice úbočím Kluka, Slavče, Hradce, Kaliště, Třebín
Výškové metry: 965 m
Účast: Pavel K., Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S., Venca K., Lojza, Kuba J.
Vyjížďku nedokončil: Kuba J. se odpojil někdy ještě před Vrábčí, Lojza se odpojil před motanicí na Klukovi – bolelo ho zádo naražené při víkendových skopičinách na trejlech
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel K.
GPS: sports-tracker
Komentář: Před vyjížďkou opět proběhla košatá debata v kolik a kde. Naštěstí trasér zavelel a, už i pro následující Night ride – do odvolání, platí v 17 hod u HOCHa. Příště ovšem bohužel znovu pouze pro prvních 6, takže doražte včas! Po naplnění kapacity první vlna odjíždí 🙂 . Letošní zima ještě nezačala, takže jsme opět jezdili po zelených loukách a bahnitých cestách. Naštěstí to nebylo tak hrozné jako minule. Něco z louží a bahna se vsáklo, něco stačilo vyschnout a jízda tak byla příjemnější. Trasér si pro nás znovu připravil novinky! Každou vyjížďku si říkám: “Proboha jak dlouho to vydrží? Jak je možné, že po deseti letech ježdění kolem Budějc jsem na každé další vyjížďce ztracen na nádherných pěšinkách, na kterých jsem poprvé?”. Je zajímavé, že i místní jsou často překvapeni, že kolem někdo jede na kole. Nějaký dobrý pán nás cestou hlasitě upozorňoval, že jedeme po soukromém pozemku. Nešlo s tím nic dělat, trasér se mu alespoň omluvil a zmizel v mlází. Tam naštěstí ztratili stopu i dva trhači, co nám pán poslal na pomoc, aby nám ukázali správnou cestu. Zajímavé byly pěšinky pod Klukem – kus podél čerstvě křiklavě žlutě natřených hraničních kamenů, kus podél bílých hraničních kamenů, … škoda že už to nikdy nenajdu. Snad nás tam Pavel zase někdy vezme. Jedinou kaňkou na vyjížďce je ta neukončenost na závěr. Hospody jsou tentokrát otevřené jen do 20 hod. I s tím se dá pracovat. Padali různé návrhy. První hned u Hocha. Neměli bysme to otočit, dát si na startu tři piva a pak teprve jet do divočiny? Potenciál měl i návrh na úbočí Kluka. V dálce na nás mžourala světýlka ve Vrábči, někde jsme tušili to z hospůdky. No ale odolali jsme, kolem 20 hod jsme se vrátili do Budějc a rozjeli se domů na lahváče.
Bajku zdar V.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 43 km, po modré turistické až do Římova, křížoá cesta, hráz, zbytek křížové cesty od Svtého hrobu, žlutá turistická až k Otmance, úhybný manévr k letišti Doudleby, zelená turistická do Plava, kolem úpravny vody a Malše do Šnytu.
Účast: Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S., Zub
Vyjížďku nedokončil: Vítek – bláto za to může a trochu asi i stav převodů
Pád: Míra D. – chtěl se koupat v Malši, ale nevyšlo mu to
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek, Jirka
Komentář:
Současné turbulentní dění bylo příčinou nutnosti svolat vyjížďku zakončenou posezením v restauraci. Míra neváhal a zamluvil stůl ve Šnytu, abychom měli jistotu, že se po uvolněném zákazu do restaurace vejdeme. Příslib hojné účasti na vyjížďce se ale nekonal, více než bike, zdá se táhne pivo.
Vrchní trasér se dnes z vyjížďky omluvil, pomyslné žezlo přebral Vítek a vedl malé družstvo po modré turistické značce směrem na Římov. Úzkou betonovou lávku přes stoku za jezem U Špačků zdolal pouze srdcař Míra, ostatní se svezli po lávce nové, široké. Dbaje Lojzových slov o udržování původních cest, ctíme nadále starou úzkou pěšinu. Modrá na Římov je nádherná bajková trasa, dnes je okořeněná blátem, které se postupně stává osudným Vítkovo biku. Opakovaně sukující se řetěz dohání Vítka doslova k šílenství, tichému a nezvratnému, pěkně po Syrotkovsku. Před Noskovým Mlýnem otáčí domů, tedy přesněji do Šnytu na pivo, kde tuší přítomnost ostatního Nezmarstva, zlákaného pivním mokem. Netřeba dalších slov, tyhle věty myslím vystihují to, co probíhalo Vítkovi hlavou.
Traserství přebírá Tuča, tím pádem se výrazně mění tempo vyjížďky, protože Jiří je v tréninku. Střídá kolo s během pod vedením své manželky Jany, a tak jeho nohy i hlava chtějí letět s větrem o závod. Římovská křížová cesta má s blížícím se vánočním časem příjemnou atmosféru, stejně tak tajemně osvícená hráz přehrady. Stoupání od Svatého hrobu pod kostel plné bláta vyžaduje volbu správné stopy a cit v pedálech, jinak hrozí bezmocné šlapání na místě. Míjíme poklidné třpytivě nasvícené náměstí a vydáváme se po žluté z pět k domovu. Úhybným manévrem na Doudlebské letiště chceme objet rozblácené staveniště dálničního traktu, leč jsme nečekaně lapeni do bahna za letištěm.
Začíná se ozývat Míra, čas plyne a Šnyt ne, a ne v dohledu. Hubuje nám při každé odchylce od přímé trasy k pivu. V Plavu ztrácíme Zuba, nepřizpůsobil se Tučovo svižnému tempu, dokončuje po asfaltu. Pouštíme se do trailu po levém břehu Malše, výkřik za zády a mizící světlo ve srázu k řece mě otáčí. Míra nažhaven na orosené pivo, málem ukojil svou touhu v chladivém proudu řeky. Jako zázrakem se po pádu zastavil těsně u vody, nad kterou přesahoval jen jeho baťoh. Kolo takové štěstí nemělo, to jsme vytáhli z vody, srovnali mu potočená řídítka a jelo se, již na pohodu rovnou do Šnytu.
Rychle dohnat s plným půllitrem co se v lese zameškalo, sníst co v kuchyni ještě zbylo a rychle platit, zavíračka se blíží, Dnes již víme, že to letos byla prví a zároveň poslední hospoda po vyjížďce.
Hony
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 30 km, Rudolfov, motanice pod Mrhalem, motanice pod Hlincovkou, Dobrá Voda, náměstí
Výškové metry: 400 m
Účast: Pavel K., Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S., Zub, Venca K., Banán, Kuba J.
Vyjížďku nedokončil: Pavel K., Jirka T., Zub bez cíle na náměstí
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel K.
Komentář: Tentokrát nás trekmejker povodil pod Mrhalem a pod Hlincovkou. V tato místa se béřeme několikrát ročně, ale Pavel nás protáhnul takovými pěšinkami, že jsem většinu vyjížďky ani nevěděl kde jsme. Trasérské perly jako vždy a navíc také přituhlo, takže bahno už bylo zmrzlé. Sice to víc klouzalo, ale aspoň je zábava. Obzvlášť sjezd po stráni, kde řádili lesáci a kde na nás na zemi číhalo mraky namrzlých větví, nás velmi prověřil. A došlo i na brod. No prostě povedená noční vyjížďka. Při sjezdu z Dobré Vody si z peletonu postupně vystupovali odpadlíci a jen ti nejvytrvalejší to dotáhli až na náměstí. Tam jsme zakotvili u stánku, kde dokonce byla venkovní plynová lampa. Po naší reklamaci, že ten nealko punč a ani ta lampa moc nehřeje, se nad námi pán ustrnul a … vyměnil bombu. To pak byl fajrunk! Odvážlivci si dokonce sundávali boty, že prý to na tom koberečku hřeje víc než studenej vzduch uzavřenej v botách. A ti nejdrsnější si ty letní tretry u plamene nahřívali. I přes to bylo nutné pít jeden punč za druhým, okořeněný špetkou kamarádství, zážitků a radosti z pohybu, jinak bysme tam nevydrželi. Mě osobně 4 stačili, jak psal Banán, návrat jak od Nezmara. Příště snad už bude i posezení vevnitř!
Bajku zdar V.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 35 km, motanice ke Kvítkovicům, úbočí Kluka, Lipí, motanice k Mokrému
Výškové metry: 979 m
Účast: Pavel K., Lojza, Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S.
Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel K.
Komentář: Start Night ride ovlivnil, jako letos všechno, Corona virus. První 4 vyjížďky byly bohužel pouze virtuální – jezdilo se individuálně, trakmaker se věnoval najíždění cestiček, jejichž záznam trasy nám pak posílal. První opravdická vyjížďka tedy mohla být, až když na nás PES začal vrčet trochu méně. Od pondělí platil stupeň 4, kdy je povoleno rekreační sportování venku v maximálně 6 lidech. Tuto kapacitu jsme naplnili přesně, tak jsme ani nemuseli startovat ve vlnách. Teplota byla kolem nuly nebo lehce pod ní, místy hustá mlha s mrholením. Pro mě osobně velký teplotní šok, na zimní počasí jsem se neotužil postupně, takže mě byla pěkná zima. Klouzavé kořeny, místy namrznuto, místy bahno, haprující osvětlení, technické neduhy na kolech, … to už je taková klasika. Hlavně, že už se můžeme zase projet! No a jednou nám snad otevřou i hospody, tak dojde i na to ohřátí na závěr.
Bajku zdar V.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Účast: alespoň části se zúčastnilo poměrně hodně Nezmarů, ale tu pravou plnohodnotnou účast od pátečního rána u vlaku do nedělního vlaku si připisují: Ondra, Pavel T., Ondra M., Aleš, Víťa K., Přema, Kocour.
Report z běžkařského přechodu Šumavy píšu s osmiměsíční prodlevou a to zejména abych vymazal rest, ale také jako terapeutický prostředek v dnešní době pitomé. Odpusťte tedy prosím případné chyby a zkreslení dané výpadky paměti. Přechod vnímám jako poslední akci roku 2020, kdy jsme o koroně už slyšeli, ale velice živě jsme si z toho VŠICHNI dělali prdel, že tahle bublina se nás netýká… Za všechny jen příklad Alešovo prohlášení, že on zcela jistě na zaplacené lyže do Itálie pojede, i když ostatní psychujou. No možná by i nakonec jel, jenže už to bylo zakázané 🙂 Ó jak hořce jsme se všichni mýlili. Byla to doba, kdy všichni šátek typu tunýlek používali výhradně jako ochranu krku 😉
Všichni také víme, že zima 2019/2020 byla co do sněhu jedna z nejnepovedenějších a já sám, ač jsme v říjnu obdržel nové skintecy na nich ujel cca 15 km celkem a přechod dlouhou dobu vypadal, jako absolutně nerealizovatelná věc. Žial bohu se velká část Nezmarů předpokakala předem a přestože se pánbožko nakonec smiloval a spustil ve čtvrtek sněhový saigon, svou v hlavě již vypuštěnou účast nepřehodnotila. Ano ano, začne se skládat nevratná záloha na ubytko předem, jak jsme si říkali na podzimním zasedání…
Sníh bychom tedy aspoň v základu měli, ale přesto bylo vše nakonec opravdu nenormální. Posuďte sami
Pátek: Délka 16 km, trasa: Železná Ruda-Prášily
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5e591e5c3653ae58a6af4101
Velký problém s přechodem začal už při shánění ubytka. Dvě různá ubytování vždy jen na jednu noc, pro tehdy plánovaných dvacet lidí, v době, která nepředchází ani nenásleduje jarním prázdninám, nekryje se se Šumavským maratonen, je opravdovým oříškem, až se zdálo nerozlousnutelným. Nakonec jsem ze zoufalství vystoupil ze zajetých kolejí a zkusil najít cokoli a trasu až následně přizpůsobit a…. povedlo se. První etapa tedy byla kraťounká a my si mohli dovolit vyrazit z CB až pozdějším vlakem a do “stopy” nastoupit až lehce před polednem. Slovo stopa používám opravdu jen ve velmi volném kontextu, neb stopu jsme potkali ten den jen na úseku Pod Polomem-Hůrka. Jinak to byla pravá nefalšovaná prošlapávačka prašanu po kolena. Vítek S. extrémě hudroval nad mou strategií prošlapávat přímo od vlaku a chtěl prošlapávat cestu, kudy rolba obvykle jezdí 😉 a i přes mou omluvu mě nehezkými výrazy ještě nějakou dobu častoval. Mě se ale prošlapávání místy, kudy cesta vlastně nevede, líbilo a myslím že jsme nebyl sám. Pravá Hančovina. Trochu mi pomáhalo rozhodnutí vzít si na přechod 20 let staré šupináče po otci a je mi jasné, že ti s voňavou výbavou to možná viděli jinak 🙂 Vše to stejně nakonec bylo jedno, neb od Hůrky jsme do prvopřechodu Grónska prašanem nastoupili znovu. Zajímavý zážitek, který i přes nesnadný prostup skončil v Prášilech asi tak ve čtyři, což znamenalo, že některým skončil večírek vynuceně asi tak v devět večer 😉
Sobota: 56 km, trasa: Prášily, Poledník, Modrava, Březník, Bučina, Knížecí, Strážné
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5e5a8d4c259e0b7abc7b153d
Již v pátek do Prášil dorazil Eri jedoucí z Modravy a hlásil, že na Modravě se rozbila rolba. Jak moc je to špatná zpráva jsme měli teprve zjistit. Sobota byla mega prosluněná, což však též přivodilo teploty nad deset stupňů a problémy s mazáním. Lidé s vyvoněnou skintec výbavou zapomněli na páteční ničení equipmentu, mě šupináči to bylo jedno a trápit se začali mazači. Vše platí však jen pro úsek krásné strojové stopy pohříchu protažené jen z Prášil někam pod Oblík. Pak dopadlo kladivo rozbité rolby na všechny stejným dílem. Den starý sníh, plus deset, slunce, a stáda bizonů (rozuměj tisíce běžkařů s výbavou 25 let+ starou, neb nikdo normální by do takového brambořiště nevyjel) dali vzpomenou na termín “běžky jako tenkrát”. Situaci s nepovedenou mázou od rána, s následujícím stavem sněhového rochniště nevydržel psychicky Vítek S. a na Modravě přechod VZDAL. Mohu snad prozradit, že to byla poslední kapka do jeho snah o používání mazacích lyží a dnes je již majitelem skinů. Od Bučiny jsem se zase začal trápit extrémně já, neb bylo jasné, že musí přijít úsek, kdy za šupinky zaplatím. Mírný sjezd na špatném sněhu je na šupinkách peklo! Takže všichni vesele pelášili za obzor a já osamocen, bez zastávky a v závěru s hlaďákem dokončoval své 56 kilometrové pašije na šupinkách v opravdu nehezkých sněhových podmínkách. Krásná práce.
Neděle: 14 km, trasa: Strážné – Stožec
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5e5b8c5e3653ae58a6c523a7
Ubytování ve Strážném nebylo bohužel se snídaní a tak jsme si to udělali na tiráka. Na OMV prozkoumali jejich celou nabídku rozmraženého pečiva, párků a kávy z plastu. Věděli jsme, že před námi není dlouhý úsek, ale také jsme věděli, že čtvrteční nadílka dva dny teplot +15 nevydržela a že nás čeká pochoďáček. Já však prohlásil, že toho bohdá nebude, abych já šupinky sundával a že rozhodně dojedu do Stožce na lyžích. A vskutku. Přibližně polovinu trati hoši proťapali a já opravdu nesundal. Bylo to však spíše z důvodu cti, než že by to bylo k jízdě, přiznávám. Občas opatrné dva tři kroky na čistém asfaltu, občas jen krátké sklouznutí jednou lyží po 5 centimetrovém proužku sněhu, občasné zacupitání při vyrovnávání se s kamínkem pod skluznicí 😉 A u Stožce jsem musel naskočit do vyfrézovaného bordelu u silnice, neb tato hmota byla jediný materiál široko daleko, který obsahoval sníh. Absolvovaná odysea nás však neotrávila, veselo bylo celý den, neb všichni předpokakánci a vyznavači pouze vymrzlé stopy byli už doma a zbyli jen praví Nezmaři, které NIC NEZASTAVÍ.
O.
P.s. Rok 2020 byl ročníkem devátým, tak jsem zvědav, jak bude vypadat jubilejní ročník. Držme si palce. Termín 5.-7.2. 2021 už máme, ubytko je zamluvené, kde je vůle bude i cesta!!!
Trasa: 27 km, Malák, pravý břeh Malše, Hodějickej rybník, přes stavbu dálnice do Doubravice, Nedabyle, Kaňon Hlubočnice, umístění pohoštění blízko štoly stříbrného dolu Zlatý Jelen, k Nedabyli, sjezd na Vidovské prameniště, k odkalovačkám, tréning bajkových dovedností, setkání se se Zdenálem, Bivojem a Erim, ukázaní jim správné cesty 😉 k pohoštění, opětovně na místo pohoštění, enduro sjezd k silnici z Vidova a po levém břehu domů
Výškové metry: 371 m
Účast: Covid 19, Ondra, Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Olina, Majkl, Pavel T., Marek L., Míra D., Eri, Kocour, Dan Motz
Pád: Ondra
Defekt: Zdenál utrh patku – zřejmě jezdecká chyba 😉
Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli
GPS: https://mapy.cz/s/hafotofosa
Komentář: V reportu ze šesté letošní etapy jsem psal, že je to snad poslední etapa, kterou jsme nejeli pospolu a bohužel jsem se mýlil… Covid 19 se rozhodl, že chce mít účastí za rok aspoň sedm a tak nás poslal do jednotlivých hloučků (dle aktuálních opatření max. 6 členných) v okamžik nejnevhodnější, tj. v době, která je za celý rok pospolitosti Nezmarské zasvěcena snad nejvíce. Při závěrečné vyjížďce. Té, která se již po několik let nese ve znamení připíjení novému pilníkovi a té, která přitáhne široké Nezmarstvo k popíjení smrtícího koktejlu piva, šampíčka a slivovice z podstavce poháru pro Pilníka. O to vše jsme v rámci disciplinovanosti přišli (a přitom Víťa podstavec na letošní ritual řádně zasilikonoval!!!). Zůstala jen tradice destinace poslední vyjížďky na Nedabylsko-Vidovském prahu. Časem vykrystalizované místo bouchání šampíčka se však muselo posunout někam mimo zraky lidí, neb byl předpoklad opuštění dobrot při vynuceně postupném navštěvování místa. Také musela být opuštěna tradice, že loučící se pilník (byl bys to Ty, Víťo!) kupuje šampíčko pro nového pilníka a na novém pilníkovi je občerstvení u Nezmara. Nakonec osekanou variantu vzal na sebe celou Aleš, jako nový pilník a naše rozlítostnění nad tím, že nemůžem strkat zpocené huby do koktejlu v poháru se snahou o chytnutí herpesu, či alespoň respiračního onemocnění :-), se pokusil zahnat několika druhy pravého šampaňského. Že prý jenom to nejlepší je pro Nezmary dobré! Velká škoda, že jsme se všichni k osobní gratulaci pilníkovi nešešli, vždyť sdílená radost je dvojnásobná radost. Tak to snad někdy doženem, i když jsem opravdu dalek tomu predikovat kdy a při jaké příležitosti to bude… Takže co bude dál se uvidí, ale vzpomeňme na heslo klubu: Nic nás nezastaví!
O.
NO: Moc mi přišlo líto že se ten den nepředčítalo z podstavce poháru co je ve zlatu vyryto a nekřičelo se sláva a hurá. Tak si to aspoň doma zakřičte: 2001 Kocour, 2002 Kocour, 2003 Přema, 2004 Standa, 2005 Kocour, 2006 Eri, 2007 Přema, 2008 Ondra, 2009 Přema, 2010 Honza, 2011 Přema, 2012 Vítek, 2013 Venca, 2014 Ondra, 2015 Venca, 2016 Eri, 2017 Venca, Bivoj, 2018 Bivoj, 2019 Vítek,
2020 ALEŠÁÁÁÁKKK
P.s. Gratulace Pilníkovi lze psát do komentáře pod reportem!
Trasa: 18 km, cesta na Dubičák, cesty po Dubičáku, cesta z Dubičáku
Výškové metry: 240 m
Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Kory, Koubič, Pavel T., Sochy, Filip, Marek L., Míra D., Dan Doležel, Dan Motz,
Pád: nikdo
Defekt: Marušák přetrh řetěz na nám dlouho chybějící Samouš style: při nesprávném řazení přesmyku zvolání “tak ty tam nepudeš!” a býčí síla opravdu nejsou cestou 🙂
Trackmaker: Ondra a Zdenál, což už fakt příště nechci. Od první třetiny jsem na něj řval aby zpomalil, počkal, nejančil a zezadu mě neustále někdo prcal, že nečekám, rozbíjím skupinu a ztrácíme se. Tož tolik k tomu, proč jsem byl ke konci fakt už zpruzen.
GPS: https://mapy.cz/s/defunazaze
Komentář: Studenou vodou opláchnutou kachnu vložíme do nevymazaného pekáče (prsy dolů). Kačenu posypeme solí a kmínem, zakryjeme víkem a pečeme při teplotě 160 °C cca 45 minut.
Když maso zkřehne, kachnu otočíme prsy nahoru a dopékáme za občasného potírání výpekem nejméně dalších 45 minut (už bez víka). Kachnu pečeme pěkně dozlatova. Při pečení kačenu párkrát propíchneme, dosáhneme tak snadněji uvolnění kachního sádla.
Nyní nastává čas na přípravu červeného zelí. Zelí očistíme a nakrouháme, cibulku si nasekáme nadrobno. V hrnci zpěníme cibulku, přidáme cukr a necháme zkaramelizovat. Přidáme zelí, okmínujeme, osolíme, podlijeme vodou a za občasného míchání dusíme cca 20 – 30 minut. Poté dušené červené zelí zahustíme jíškou z hladké mouky a sádla. Červené zelí dochutíme octem, cukrem a podle chuti osolíme.
Po upečení kachnu vyndáme z pekáče. Z výpeku na něm ještě sesbíráme přebytečný tuk, zaprášíme hladkou moukou, přidáme hrnek vody, necháme na plotně projít varem a máme skvělou šťávu na podlití při servírování pečené kachny.
Naporcovanou pečenou kachnu s červeným moravským zelím servírujeme s kynutými nebo bramborovými knedlíky politými šťávou z výpeku.
O.
NO: Opisuji příhodný vtip (jak symbolické, že v době psaní reportu již velice neaktuální)
“Zprymulit se” (sloveso)
Ožrat se jako doga do 20 hodin
Příklad použití: V sobotu jsme se zprymulili všichni čtyři u stolu.
Trasa: 31 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějovice, borecká rokla, hosínská zákolejka, Hluboká, Hosín, Hrdějovice, Nemanice a dom
Výškové metry: 407 m
Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Jirka Z., Majkl, Kory, Koubič, Pavel T., Eri, Sochy, Kocour, Vráťa, Vláďa,
Pád: Majkl 2x
Defekt: Sochy
Trackmaker: Hony
GPS: jde pouze o část, zapnul jsem až po borecké rokli https://mapy.cz/s/metezebojo
Komentář: Jeden z posledních klenotů nezmarské šperkovnice byl vytažen na světlo boží dík Covidu nikoli v obvyklém jarním termínu, ale až na podzim. A opět se setkal s nadšením i s průpovídkami alá “mohla by to být hezká procházka – ale bez kola…”. Jak tak mé zkušené oko počas procházky koukalo, odhadlo, že bude dobré si počkat na report až po pohovoření si s chlapci o víkendu a odhad to byl správný. Přes léto nám jaksi vycházková trasa za kolejemi lehce 😉 zarostla ostružiním a přišlo to, co každý zkušený čekal. Pomalé defekty z trní. Defekt se za vyjížďky projevil jen u Sochyho a dle pravidel otců zakladatelů ho má jako jediný ve statistikách, ale celkové skóre Ostružiny vs. mord parta Nezmar by se dala zapsat asi takto: Já defekt “jen” předního kola (dom jsem dojel v pohodě, ale tušil a sílu sebral až ve čtvrtek a zlá předtucha se naplnila), Pavel Tíkal defekt obou kol (oprava v pátek se jak už to u trnů bývá nepodařila na poprvé, takže u jednoho kola opakoval lepení v pátek a u druhého kola pro změnu až v neděli), Hony defekt obou kol (přední kolo 7 děr znamenalo už jen odpis duše), Jirka Z. defekt obou kol (lepil ve čtvrtek před výjezdním zasedáním, v pátek opět a zase neúspěšně, a jestli a kolikrát bude ještě lepit to vie len pán boh – Jiří se prozatím omezil jen na rouhání: “Že já v úterý jezdil!”), Honza L. defekt obou kol (k situaci se postavil čelem a defekty odmítl opravovat a přesedlal na strategii průběžného dofukování. Tak jsem zvědav, kdy v této hře přizná ostružiní svou kapitulaci). Takže bez kompletního infa od všech Nezmarů jsem tak na deseti defektech. Jó každej klenot má svou cenu. Ale příště už zase spíš na jaře 😉
O.
NO: A v této podivné době nás snad nad běžné starosti povznese chvilka poezie (kéž by se stát vždy takto hezky uměl postarat).
Měl jsem, měl jsem, měl jsem milou,
uřízl jsem jí hlavu pilou,
za tak těžkou, těžkou práci,
sedím, sedím na Pankráci.
Rok, rok, rok jsem seděl v base,
teď, teď, teď tam půjdu zase,
já, já, já mám basu rád,
vždyť to za mě platí stát.
V base je vždy a všechno jasné,
je tam, je tam hezky a krásně,
sedím na samotce a sním krásný sen,
o tom, že se už nikdy nedostanu ven.
Osm let jsem seděl v base,
teď, teď, teď tam půjdu zase,
já, já, já mám basu rád,
jsem s ní starý kamarád.