22 července, 2013 | 
Author: O akci s kajaky z hráze Hněvkovické přehrady až na hráz Orlíku byl eminentní zájem, avšak v průběhu výletu se nám skupina rozdělila na dva tábory. Jednomu se akce moc líbila a názor druhého tábora shrnul Eri do věty: “Dlouho marně přemejšlím, komu bych tuhle akci doporučil…” Tak tedy, výlet byl moc pěkný, jenže se sešlo několik faktorů které ho poměrně ztížili: Bylo asi 35°C a akce nešla udělat jinak než že budeme spát na Zvíkovským podhradí. A ona devítihodinová pádlovačka na voleji v tropech bez stínu byl asi právě ten problém. Větší magor než my byl už jen jeden pán, který plaval prsa proti “proudu” a na provaze měl za sebe zaháknutej nafukovací dětskej člun ve kterém měl svoje věci. Prej že takhle cestuje (sic!) Původně jsme mysleli, že někomu bazének uplaval a po rozhovoru s pánem nikdo nepřestal kroutit hlavou. Každopádně – demoralizované mužstvo zmobilizoval až zamluvený večírek ve Zvíkovském pivovaru: Zlatá Labuť 11°, Zlatá Labuť 14°, Královská Zlatá Labuť 26°, Pšeničný Rarášek citronovo-zázvorový, Pšeničný Rarášek malinový, Zvíkovský Stout, Zvíkovský Pale Ale, pšeničný radler se Zvíkovksou limonádou… No ochutnali jsme ÚPLNĚ KOMPLETNÍ sortiment piva. A nejen pivo jsme ochutnávali (došlo i na mangový sorbet s vodkou, chi chi) Celé se to projevilo tak, že až na jednu vyjjímku ;-), účet každého z nás překročil 600,- Kč. Druhý den však námořníci vypověděli poslušnost kapitánovi a dopluli jsme jen do kempu Velký vír a hráz Orlíka dobyta nebyla 🙁
O.
P.s. Dostal jsem letos (2013) několik dotazů proč jsem zase kajaky nezorganizoval a já odpověděl, že rány jsou ještě příliš čerstvé, ale že příští rok… 🙂
Trasa: 62 km
Popis: zelená až pod Kluk, kolem vrcholu zleva, Bohouškovice, Křemže, Chlum, Pod růžovým vrchem, Uhlířská hájovna, po červené Červeňák, směr Chvalšiny, výjezd zpět na rozcestí Pod růžovým vrchem, Loučej, Chlum, po silnici Vrábče zasávka, zkratkou na Hradce, Lipí, Kaliště, Švábák
Účast: Přema, Vítek, Honza, Pavel Kosař, Pavel Samec, Majkl, Honza Mareš, Venca, Tonda, Vláďa, Koubič, Honza Mikolášek, Eri, Větrák, Ondra Míka, Kory
Pád: –
Defekt: Eri
Trackmaker: Pavel Kosař
GPS:
Komentář: Dlouhá trasa, plná pěkných dlohých sjezdů (i výjezdů), trasér sklidil pochvaly. Myslím že více z nás, když Pavel na Startu odpovídal na dotazy kam se jede: “Do Chvalšin”, to bralo jako vtip 🙂 Při silničním návratu byl peleton nervózní, pár strkanic tam bylo, ale naštěstí vše dopadlo dobře a žlutý drez jsme dovezli až k Nezmarovi!
Zahraniční premiéra! Koryho nápad návštěvy jeho staré milenky 😉 co má ubytko u Hallstadtského jezera se poved tak napůl. Pomineme-li jízdu po Ewigewand a pár dalších hezkých pasáží, to byla vlastně celej víkend „lesní práce“ bez výhledů, šotolina nahoru/dolů, bajkově nepříliš zajímavé. Lepší Alpy teprve měly přijít.
O.
Druhé výjezdní zasedání do zahraničí -tentokrát pod mým vedením. Pronajali jsme si moc pěkný alpský domek v Saalbachu a v pátek ráno vyjeveně koukali na přívaly sněhu, které přes noc napadly. I v teplotách kolem 10°C v údolí jsme přesto vyrazili a dost se ve vyšších polohách najezdili sněhem… Tehdy, při nefunkčnosti brzdného systému celého obaleného sněholedovkou, jsem si prvně uvědomil, že véčka mají své limity. Další dny už bylo hezky a tak jsme si spektakulární výhledy moc moc užili. Zvlášť nedělní výlet na Hundstein byl famózní.
O.
Poměrně legendární vyjížďka. První den vyšlo počasí jakž takž, takže zajímavé bylo sledovat jen to, jak se mord parta z CB pánve pere s horským terénem. Už si to nepamatuji přesně, ale za 3 hodiny jsme ujeli asi 16 km, měli 5 defektů a 4 vážné pády (mj. já i bratr) no nějak jsme to došmrdlali. V sobotu bylo hnusně, hnusně a hnusně, nicméně jsme pod mým vedením vyrazili na Javorník, který jsme i zdolali. Výlet by to byl hezký, cesta přímo po slovensko-české hranici také překrásná, jen ta zima, mlha a déšť ve spojení s velkými kopci, orientačníma problémama zapříčinila velké řídnutí skupiny. Pak se přijelo na ubytko a bylo jasné, že druhý den bude chcát. Kocourovo typ ubytka – co nejdál od lidí v standardu ubytování: „lágr“ – chlapce k posezení u Janáčka 12° nenalákal, takže se vyrazilo do města a dále už nebudu jmenovat 🙂 Nejzodpovědnější dorazili ve dvě, ti méně zodpovědní až na snídani v osm s poměrně veselou notou na rtech a bojovnou náladou: Jedem! Jedem! A někdo dorazil od slečinky (chichi) až když jsme odjížděli. Ano, ano, stav mužstva byl „total crash“ a venku provazce vody. Ti střízlivější začali balit ostatní vožraly se kterýma tvořili osádku, dobytek to ale nijak nezlehčoval, usínal na pokojích, musel být buzen atp. Když už jsme byli v autech, napadlo Honzu, že Prochy přijel sám a neměl tedy nikoho, kdo by ho sbalil a nakopal do auta. A BINGO! Prochyho jsme tam vážně zapoměli. Podařilo se mi ho vymotat spícího z ubrusu a nedbat na hlášky: „Chvilku se prospím a jedu“, sbalil jsem mu a nakopal jsem ho do auta, střízlivému Korymu nechal Peťu Šiklů a Majkla (oba ve formě!) a jal se mu dělat řidiče Prochymu. Na Větráka zbyl myslím Honza s Erim 😉 A hurá domů – řidiči si pak sdělovali, že si po cestě moc nepopovídali, dobytek spal celou cestu!
O.
Další Džonyho nápad na bajkování, který se osvědčil. Zařídil jsem ubytko na místním plochodrážním stadiónu v kvalitě „Kocour lágr style“ daleko od lidí, což se však mělo poslední večer změnit… Bajkování bylo super, zařadili jsme i akrobatickou vložku slaňování s kolem do kaliště pro prasata a jetelný singletrail (Větrák: Kurwa, vy už snad vážně soutěžíte kdo vymyslí větší nejetelnou píčovinu!!!) a myslím, že všichni byli s kvalitou bajku spokojeni. Frflání na nedostatek kulturního programu změnila návštěva punkové akce s kapelou Moomraj, s venkovním pečení prasete v popelnici a dalšíma punkovo/vesnickýma lahůdkama. Samík na venkovanky vyzkoušel i svůj oblíbený trik: „koukni se na tyhle ruce a řekni co dělám“ avšak myslím, že úspěch se nedostavil. Pařba na pódiu s Moomrajem (životní příběh zpěvačky Moomraje jsme dali druhej den společně dohromady, neb jí balilo asi 6 z nás), konflikty z místníma: “Nech tu holku na pokoji, je jí třináct!“ „Ty jsi její kluk?“ „Ne, její táta“ atp. atp. Jen ten nedělní bajk lehce 😉 utrpěl.
O.
První z trojdenních výletů s domečkem na zádech se konal za účasti mě, Zdenála, Prochyho, Ondry Míků, Mojžiho (část trasy ještě Honza) za tropického počasí, které kráse výletu nic neubralo. Cesty k a od Dunaje vedly liduprázdným Horním a Dolním Rakouskem po super asfaltu, 160 km podunajské stezky bylo prosvištěno s hezkým průměrem a zpestřeno klášterem v Melku a krásnou vinařskou oblastí Wachau. Neúspěch Prochyho výukové lekce pro Zdenála „jak se má jezdit na silnici“ Prochyho lehce frustroval 🙂
O.
Druhý výlet jen s baťůžkem na zádech za účasti mě, Érose, Aleše, Samíka a Zdenečka se počasím příliš nepovedl, ale o to byl hezčí silničářsky. Rakouská strana Šumavy nás fyzicky nadmíru prověřila, ale ani druhý či třetí den nebyl o moc lehčí. Pasov je moc hezké město a v Linci maj dobrý točený tmavý pšeničný. Krása nesmírná a hlavně nám třikrát za sebou přes 120 dalo dost fyzicky, což někteří 😉 zúročili při následné časovce na Kleť. Škoda jen, že sobotního highlightu výletu Donau Schlinge si Zdeneček nevšiml. „Kdy už tam budem?“ „Už jsme to před hodinou projeli…“
O.
P.s. Akce byla Samíkovo velká silniční premiréra, při které hned první den pochopil, že když jede podlahu už u Křemže, před Pasovem mu bude ouvej 🙂
