30 září, 2013 | 
Author: Po jarní nepovedené anabázi jsme se nakonec v počtu dvanácti hrdiných bajkerů dopravili ve čtvrtek večer do Ehrwaldu. Pominu historku o mnou zaviněném nedorozumění nad cenou průvodcovství (60 éček na osobu není na osobu průvodce, ale na osobu prováděnou…), neb jsme rozdíl mezi 60:12, po slevě změněný na 400:12, po shodě plné porozumění pro mou demenci, překonali a začnu hned jednotlivými výlety:
1) První den nám byl přidělen 63 letý šlachovitý Berndhardt, který má tento rok nalítáno na bajku 90 tisíc vejškových metrů (oni vůbec místňáci VŠE udávali jen ve výškových metrech) a drží místní rekord v počtu vyběhnutí Zugspitze za den – 5x… Takže zda nám bude fyzicky stačit, jsme se bát záhy přestali 🙂 Jeho výlet bohužel dost znehodnotila nepřízeň počasí (chcalo s přestávkami skoro celej den) a jeho nepříliš vytříbená technika a zřejmě i podcenění nás a našich tužeb. Výlet pár námi požadovaných siglíků poskytl, ale představovali jsme si asi trochu víc. A výhledy a alpskou kýčovitou krásu sebralo počasí. Alespoň jsme ale Tirolákům ukázali, že nepřijeli Němci či Holanďani a víme o čem mluvíme a vůči počasí jsme odolní.
2) Druhý den nám tedy byl přidělen jiný guide – Waltr a hned na jeho kole bylo vidět, že nás čeká něco krapánek jiného. Přes naši počáteční nedůvěru v jeho silový, kachní styl šlapání, nám postupem času ukázal, kdo je králem Alp a techniky a pápnul nás dokonale. Jedinej Peťa stíhal jakž takž. Já byl vybídnut, ať jdu za něj sledovat jeho techniku jízdy, ale těch deset sekund než mi ujel, mi moc nedalo 🙂 Pak přihodil ještě pár parádiček alá jízda po sjezdovce na předním kole a bylo… Z čehož plyne, že nás čekal opravdu jiný požitek z “jízdy” dá-li se toto slovo použít 🙂 Venca do toho šel z počátku srdcem (a žebrama, zádama, rukou, nohou…) a tak už se zbytek dne držel zpátky s ostatními co nechtěli riskovat (kulantně řečeno). No a my ostatní jsme drobet riskovali (3 korbičky, že Hony). Stále jsme ale ukazovali, že ne vše je o materiálu, neb jsme na jednom trailíku potkali vystajlovaný Němce s kamerkou na přilbě a celopérama za stopade – pustili jsme je před nás a oni chudáci byly tak špatný, že ani nepoznali, že na to nemaj a tak jsme je, více či méně v krvi a kamení se válející, postupně zas předjeli. Celkově shrnuto – opravdu jiný bajking než v Čechách s velkou fyzickou rubačkou nahoru a hranou dolu. A k tomu super počasí a krásný obídek na prosluněné terásce odklopeni horami – sobota zaslouží hvězdičku.
3) V neděli jsme jen sbalili, vydrápali se přísným stoupáním na kopec, kde byly famozní výhledy a někteří po šotolině/asfaltu a někteří singlem na/za hranicema schopností spadli dolů a jeli domů.
Celkem tedy myslím velmi povedený výlet včetně kulturního programu plného Weizenbieru.
O.
GPS:
Den 1. http://www.sports-tracker.com/#/workout/Premek/2bmbk05hfkfeq179
Den 2. http://www.sports-tracker.com/#/workout/Premek/dgjrkoarqtdddulu
Den 3. http://www.sports-tracker.com/#/workout/Premek/cuie75lea9ivgtr9
P.s. V příloze jsou fotky které jsem se snažil vybrat reprezentativně, neb např. já, Venca, Kocour a Kory se fotíme tak nějak raději než ostatní.
Trasa: 36 km, podivuhodná motanice po městě (cestu ven jsme našli!), Dobrá Voda, Švajce, Třebotovice, lesem až do Ledenic, po zelený ke Spolskýmu rybníku, Petrovice a po asfaltu do Jílovic
Účast: Ondra, Přemek, Vítek, Venca, Petr Šikl, Aleš, Eri, Větrák, Majkl, Honza Mareš, Tonda, Petr Jiřička, Kocour, Kory, Pavel Kosař, Petr Novotný, Víťa Kořínek, Filip, Vláďa, Medek nejmladší, Inženýr & Magistr (Větrákovo friends)
Pád: Inženýr
Defekt: Mačička se utrhla ze řetězu 🙂
Trackmaker: Petr Šikl a malinko Ondra
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/Premek/avdl8q67q84k8rdh
Komentář: Jílovická akce tentokrát posunutá na září přilákala velmi početný dav žádostivců o pěkné bajkováníčko za hezkého počasí 🙂 Někteří dokonce i bajkováníčko oželeli a dorazili jen na tu kachnu (ať už autem, či po silnici). My, kterým jde především o kolo, dovedli poprvně cestu lesem až přímo do Ledenic a pak vynechali “zkratku” z minulého roku a bez dobrodružtví dojeli spořádaně do Jílovic. Tam každej dostal mega velkou porci skvělé kachny s knedlikem a se zelím a pak už se jen pilo. Já jsem panáky původně pít nechtěl, ale k pivům se nakonec přišlo kouknout Baileys (Alešova potřeba sladké tečky) a dvě slivovičky. Po zaplacení jsem podleh davovému nápadu vyjetí z hospody na kole a i přes předsevzetí za střízliva i já schody z kulturáku sjel. Nabuzen jsem nevystoupil v Hodějovicích nechal se opět strhnout ostatními zlotřilci k návštěvě Singru. Už jen asi ve čtyřech (jezdcích apokalypsy) jsme si dokázali, že do Singru se dá z perónu dojet bez vedení kola i za použití podchodu. Takže schody z perónu do nádražní haly, schody do podchodu, nájezd na eskalátor z podchodu a po silnici do Singru – pívíčka, sambuky, hot shoty, metaxa – pryč jsem šel v jednu, ale rozhodně ne jako poslední…
O.
P.s. Větráku, díky za organizaci super akce a drž se! Všechno dobře dopadne a na jaře picnem u Vás tu svini (esli to Samík zvládne)
Trasa: 37 km, Švábák, oběšenec, Třebín, Dubné, kolem vysílače nad Vráž, skákačka nad Dehtářem, Vráže, kolem rybníka pod vysílač, Kvítkovice, do masivu Kluka, Skalka, sjezdem kolem kamenů č. 27 a 28 :-), pod Lipí, chatičky, hřbet a po taškách domů
Účast: Ondra, Přemek, Vítek, Venca, Petr Šikl, Aleš, Eri, Větrák, Majkl, Honza Mareš, Pavel Samec, Tonda, Pepa Vlášek, Petr Jiřička, Víčko
Pád: Aleš 2x, Ondra, Pavel Samec, Víčko, Majkl na korbičku do louže
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/7683hbnhgadcuso9
Komentář: Pěkná etapa za rozličnýma bajkovinkama, sjezdy, výjezdy, technika, kochání se na občasném sluníčku. Bohužel se zase jednou za čas dostavila kumulace pádů Naší mordparty. Alešovo pád na dřevěný překážce moh bej o dost hezčí kdyby ho jel rychleji jak původně zamýšlel :-), Majkl vysloveně pro diváky vykoupal krunýř v bahnité louži a při rochnění si pomlaskával – vše mě bavilo a klucka jsem si dobíral až do doby, než zasáhla prozřetelnost (má debilita) a ztrestala mě. Vítek zabrejkoval při smyku předního kola v zatáčce, no a já jedoucí v háku na 5 cm na rychlostním limitu pro daný úsek už neuměl nic jiného, než lehnout. Stroji se nestalo nic, ale já jsem lehce podřenej na ruce, kolínku a boku (skvrna velikosti dlaně). Doma jsem ráno zjistil, že máme Novikova a tak jsem se při jeho aplikaci ještě drobet proběh po obýváku 😉 a vyhlížím příští vyjížďku.
O.
P.s. Upozorňuji, že příští tejden se jede do Jílovic a kdo si nejpozději do tohoto pátka neobjedná u Větráka kachnu, tak bude sedět a koukat na nás jak jíme. Tedy Větrák stále čeká na objednávky! Návrat zpátky posledním vlakem.
Trasa: 25 km, po pravým břehu Vltavy na Hlubokou, kolečko zámeckým parkem, rozjímání v podloubí, návrat po stezce domů
Účast: Ondra, Eri, Venca, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Pavel Samec, Kory, Vítek, Víťa Kořínek, Jirka Habrda, Koubič, Pepa Vlášek, Vláďa
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: dost složité říct 🙁 Za nápad jet na Hlubokou Ondra, za kolečko na Hluboké Petr Šikl
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/1oavohu7boo2n47j
Komentář: Po čase jedna opravdu nevydařená etapa. A po pravdě to asi nebylo jen tím, že po třičtvrtě hodině začalo pršet a byla dost velká kosa, prostě asi ještě takhle z počátku září nejsme na teploty kolem 10 stupňů a na nečas přivyklý, v říjnu bychom myslím ujeli etapu v pohodě a jen si u Nezmara zašpačkovali na zimu a déšť. Takhle jsme to po 15 minutové meditaci zabalili a v dešti the real bajkingem napálili stezku k Nezmarovi. A tam se pak brzký příjezd v půl sedmý projevil 😉
O.
V neděli 8. září 2013 proběhl 19. ročník cyklistické časovky do vrchu Kleť – (závod seriálu JAL 2013).
Trať závodu se startem vpravo za železničním nádražím v Českém Krumlově a cílem u rozhledny na Kleti v délce 11,2 km vedla lesní asfaltovou silnicí, s průměrným převýšením 5,1%. První závodník startoval v 11:00 hod, další pak v intervalech po 30 vteřinách. Celkem se do závodu přihlásilo 100 účastníků, včetně hrstky Nezmarů. Nezmaři odstartovali a do cíle dorazily v celkovém pořadí a časech: 29. Pepa Vlášek (0:31:38.1), 35. Míra Jiřička (0:32:22.1), 42. Aleš Peterka (0:32:44.4), 47. Petr Jiřička (0:33:14.5), 49. Honza Mareš (0:33:27.1), 61. Jirka Habrda (0:34:54.3), 76. Pavel Samec (0:36:58.7) a 79. Jana Matlášková (0:37:22.4).
Čas prvního závodníka: (0:26:51.6), čas posledního závodníka (0:57:53.4).
Výsledková listina: http://bknezmar.cz/?attachment_id=1282
Honza
V první řadě děkuji všem bikerům za účast a blahopřeji k předvedeným výkonům.
Pěkná účast: 10 Nezmarů, 2 posily z Prahy a jako překvapení 2 “junioři” – sousedi Přemka z chaty.
Nasezané dvojice byly Snoopy+Jarun z Prahy, Kruťák+Eri, junioři Mikuláš+Josef. Ostatní dvojice se losovali a náhoda nás rozdělila poměrně spravedlivě – co vím, tak se žádná z dvojic cestou nepoprala.
Moje stručné dojmy ze závodu (doufám že se v komentářích přidáte):
– Kocour s Peťou si z nás závod nejvíc užili, 8 hodin na trati, 11 vrcholů ze 13 – pěkný výkon, bohužel překročení limitu o 1,5 hodiny jim půlku bodů sežralo. Navíc nepotkali moc hospod, jen dvě – vlastně jen jednu dvakrát – což jsme jim nakonec uznali 🙂 ale i tak to je pro tentokrát šťastné 7. místo.
– juniorům (Mikuláš a Josef) patří můj obdiv, i přes nerovný boj s mapou podali super výkon – hlavně s ohledem na to, že bysme jim všichni mohli dělat tátu a někteří i dědu :). Skončili na 6. místě za 7 vrcholků a 4 hospody. V cíli byli v 17:17 a ještě se rozhodli zajet na Dobrou vodu pro 10 bodů navíc, po druhé v cíli byli v 17:40 – lepší se nakonec ukázalo na Dobrou vodu nejezdit (o celých 6 bodů), takže počítám lepší výsledek (viz tabulka v galerii). Nevím jak to měli spočítané, možná počítali s bonusem 15 minut za hospodu Poslední šance v Pohorské vsi (to by dojeli přesně na limit), bohužel bonus se uděluje pouze pokud se v hospodě něco pije, bylo ještě zavřeno, takže bez bonusu. Každopádně moc pěkný výkon, uvidíme jak s jejich motivací zamává až si v hospodě budou moct dát místo limošky pivo!
– Víčko s Cíbou – podívali se také na 11 vrcholů ze 13, navíc 4 hospody, čas využili akorát, přijeli chviličku po limitu, ale nakonec právě o 10 trestných bodů za 5 minut po limutu prohráli souboj o 4. místo a skončili pátí.
– Snoopy s Jarunem, posily z Prahy, zdolali o vrchol víc – 12 vrcholů ze 13, našli 5 hospod, dojezd přesně na čas jim určitě udělal radost – bohužel jsem jim jí musel zkazit – bonus 15 minut k limitu se připočítává pouze za hospodu ve které se konzumuje. V Pohorské vsi bylo v době jejich návštěvy ještě zavřeno, takže 10 bodů dostali, ale časový bonus ne – tím pádem byli 15 minut po limitu a odečetlo se jim 30 bodů. Hospoda Poslední šance jim šanci na umístění na stupních vítězů zmařila.
– první 3 dvojice objely všechny vrcholy
– Kruťák a Eri sice rubali neuvěřitelně, ale byli v málo hospodách (poze ve dvou!) takže nakonec “jen” 3. místo. Prohrát s někým, kdo je v cíli až hodinu a půl po tobě je trochu rozčarování, takže se nikdo nedivil, že rozebírání taktiky postupu se po závodě věnovali z nás všech nejdůkladněji 🙂 Příště víc hospod přes den, ne se jen šetřit na večer!
– Přemek a Majkl těžili z dobré znalosti oblasti a taktické přípravě před závodem. Za zmínku stojí jejich 3. hospoda Ulrichov – pan domácí je pozval na lahváče za to, že pěkně slušně pozdravili – nu což, s dobrým vychováním se neztratíš nikde ve světě! Potkali jsme se v Černém údolí, kde byli v jejich 6-té hospodě. Samozřejmě v té době nevěděli, že už je jisté, že budou nejhůře druzí, takže je naše informace, že Černé údolí je už naše osmá hospoda a laťka je tudíž trošku výš než předpokládali, asi dost překvapila :). Zachovali se jako ryzí závodníci a do cíle stihli objet ještě další 3 hospody (Rychnov, Horní Stropnice, Dobrá voda)!!! To je vrátilo do souboje o 1. místo, na které nakonec nedosáhli o neuvěřitelné 3 minuty.
– Petr Pokorný a Vítek Sirotek – vítězové závodu. Jako tvůrce závodu mám trochu výčitky, přece jen jsem měl výhodu, že jsem všechny kontroly znal a nemusel je hledat. Ale co, nakonec si to vítezství zasloužíme! Dokázali jsme objet 9 hospod, neplánovaná zajížďka do Benešova, objev hotelu v Kuří a zajížďka na Dobrou vodu nám vynesli neuvěřitelných 670 bodů – stejně jako druhé dvojici. V boji o první místo rozhodl čas na trati – byli jsme rychlejší o pouhé 3 minuty! Zvláštní poděkování patří mému parťákovi, bojoval jak lev a musím říct, že mi při jeho technických kouscích občas zatrnulo – Ondry Ludvíka “front flip no hand” upgrejdoval podle místa provedení na “JagerruckenabfahrtHandelosKopffall” 🙂 a jako suvenýr si odvezl prasklou helmu!
Připojuji pár obecných postřehů:
– zisk 670 bodů to jsem opravdu nečekal, myslel jsem že maximum bude 640 bodů (30 bodů navíc za 3 hospody v podhůří, kam jsem myslel že se vůbec nikdo nevydá). Navíc jsme měli ještě půl hodiny rezervu, takže podle nynějších zkušeností a pravidel si myslím, že by se dalo zajet i 690 bodů, možní i víc. Když o tom tak přemýšlím, pokud by to někdo napálil do rovin na Třeboň a dokázal od hospody k hospodě jet za 8 minut a za 7 minut si v hospodě něco dát tak za každou hospodu dostane 15 minut=právě tolik kolik by potřeboval na její návštěvu, takže by se dostal do časové smyčky a jeho bodový zisk by byl prakticky neomezený- kdo to příště zkusí?
– počasí snad nemohlo být lepší, jasno, sluníčko, 25°C, bezvětří – panoramata z vrcholků byly excelentní
– ubytování nádherné, všem můžeme jen doporučit
– v hospodě se o nás také postarali dokonale, nejdříve zkoušeli zavřít ve 22 hodin, nakonec se spokojili se 3 hodinami spánku mezi koncem večírku a přípravou snídaně
VÝSLEDKY – počítáno po dojezdu v hospodě, zbývá kontrola podle fotek, případné námitky prošetřím:
1. Petr Pokorný, Vítek Sirotek : 670 bodů, čas po započítání bonusů 5:27
2. Přemek, Majkl: 670 bodů, čas po započítání bonusů 5:30
3. Václav “Kruťák” Krutina, Martin “Eri”: 600 bodů, čas po započítání bonusů 5:38
4. Snoopy, Jarun: 580 bodů, čas po započítání bonusů 6:15
5. Víčko, Ondra Cibulka: 570 bodů, čas po započítání bonusů 6:05
6. Mikuláš Vinař a Josef Tuček : 408 bodů, čas po započítání bonusů 6:51
7. Kocour, Petr Šikl: 382 bodů, čas po započítání bonusů 7:29
Zdar V.
Trasa: 34km, Čína, Škodovka, Adamov, lesík vedle čtyřproudovky, lesík za Jivnem, lesík pod Mrhalem, lesík pod Kodetkou, Rudolfov a zadem kolem vojáků domů
Účast: Ondra, Eri, Přemek, Venca, Petr Šikl, Majkl, Kocour, Tonda, Ondra Cibulka, Petr Novotný, Pavel Kosař, Pavel Samec, Roman Farka, Jirka Habrda, Koubič, Petr Pokorný, Vláďa, Aleš, Kory, Vítek, Pepa Vlášek
Pád: Pavel Kosař, Pavel Samec, Roman Farka
Defekt: Vláďa, Přema, Vítek
Trackmaker: Pavel Kosař
GPS:
Komentář: Etapa začala střetem s ambiciózní paní od policejního sboru, která se jala chyta grupu 21 cyklistů, kteří přes její výslovný zákaz jeli na kole přes přechod pro chodce. Nakonec si svou oběť (Romana) ulovila a skončilo to světe div se: domluvou (se sprostými nadávkami) 🙂 Následně mohlo být vše i krásné a bajkové, kdyby nenastala píchací série, která jaksi rozmělnila tempo skupiny a (cituji): “stálo se tak dlouho, že už nám došly témata na povídání” či “nemělo cenu dále jet a bylo by lepší se pročekat až do Budějc”. Je to prostě daň za velké množství jezdců spojené s lajdáctvím (Láďo, KUP SI NOVÝ PLÁŠŤ – sjetý a prořízlý plášť vážně není dobrá prevence defektu) a smůlou. Zas tak špatný to ale nebylo a Pavlovo stezičky to překryly 🙂
O.
P.s. Co se statistik týče, samozřejmě vím, že na start dorazil i Filip a Honza Mikolášek – jenže Filipovo dojezd v 17.07 s vyndaváním kola z auta a následným početím foukání nepřipraveného kola způsobily (bohužel i pro včasného Honzu) demonstraci toho, jak dopadne a do budoucna by i dopadat mělo zpoždění o více než pár minuteček + lajdáckost. Nadržená 20 minut čekající skupina jim odjela. Davcet lidí dorazí v pět, dvacátý první může taky 🙂
Trasa: 42 km, Start, Roudné, kolem vodárny, Kameňák, Milíkovice, Svince, Třebonín, Věncová hora, Černice, Svachova Lhotka – Hostinský pivovar Glokner, Chabičovice, Mirkovice, Markvartice, Velešín a vlakem domů.
Účast: Ondra, Venca, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Kocour, Tonda, Ondra Cibulka, Petr Novotný, Větrák, Pavel Smec, Eri
Pád: Ondra Cibulka, Ondra (na peróně)
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/3kc6verial1h4d9m
Komentář: Ondro, okomentuj prosím vyjížďku s popisem Tvého pádu :-).
Nápad Vítka z minule na návrat vláčkem se mu samotnému natolik zalíbil, že se na vyjížďku vysral… My ostatní jsme se však plánu nevzdali, i když ne úplně všem se v konstatntním dešti do delší vyjížďky a návratu vlakem chtělo – došlo dokonce i na hlasování 🙂 Nakonec ale rozum zvítězil 😉 a za vlahého deštíčku jsme projeli destinace, kde moc často nebýváme. Neshody však pokračovaly a v plánovaném pivovaru Glokner ve Svachově Lhotce většina nezůstala a jela do “povedené” destinace Holkov. Cesta tmou 9 km po silnici (půlka po hlavní) na vlak s jednou blikačkou byla poměrně dobrodružná ale se šťastným koncem, završeným spojením grupy z obou hospod ve vlaku. Na Jižní zastávce v CB jsem si pak při pokusu “o švandu” s boucháním na kamarády sedící v jedoucím vlaku za mé jízdy na kole neuvědomil, že mezi perónem a vlakem je mezera, kam mi sjelo kolo a moc nechybělo, abych sebe či stroj poničil. Ufff. Naštěstí jsem v poloopilecké duchapřítomnosti ihned lehnul na druhou stranu a kolo zatáhl reflexivně na sebe. Dobrej trik (kterej ale už nikdy zkoušet nebudu)
O.