Trasa: 33 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 698 m

Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Přemek, Míra D., Zdenál, Pavel T., Aleš, Jirka Z., Jirka V., Víčko, Venca D., Petr P., Tůča, Petr. Š., Kocour, Honza D., Honza M., Vráťa, Sudí, Vláďa,

Pád: Majkl, Jirka Z., Míra

Defekt: Aleš 2x – jednou cvak! a pak pích!, Petr Š. utrhl patku a jel domů zřejmě vlakem 🙂

Trackmaker: Zdenál

GPS: https://mapy.cz/s/furegetujo

Komentář: Na úterek jsem si ničehož nechystal, věděl jsem že bude Kluk… Propagátor Eri se na start však nedostavil, čímž výrazně posílil tábor odmítačů trailů na Kluku (“To bude zase bezva zábava!”), a za Kluka jsem se nakonec musel postavit já (sic!). Stejně se tomu nevyhnu, tak aspoň tehdy, když jsem s tím smířen 🙂 Akorát Eri s ním teď po několik (více) vyjížděk nemůže počítat jako s nadějným plánem. Ale nebojte, až se pojede na Kleť, kudy jinudy bychom tam asi jeli, že? ? 🙂 Samotná vyjížďka asi už nestojí za popis, nějak se domatláme pod kopec a pak se vede urputný argumentační souboj o to, kolikrát se pojede nahoru a dolů, kdy je tma, kolik máme času a tak. Mě naštěstí jeden výjezd minul, neb jsem projevoval solidaritu kamarádovi (a to je více než blaženost ze sjezdu!) – Aleš cvakl se slovy  – nemám nic. Tak jsem vytáhl duši, pumpičku, teplé slovo a sledoval, jak ostatní “řádí” na trailech, které jsou, nutno dodat, v horní části Haberáku už značně rozjebané a flow z minulých roků je dávno pryč. Zůstal jen trrrr kostitřas (zvlášť na hardtailu) a objíždění skoků (to bylo i dřív). Tak jsem se aspoň bavil pády – Majkovo bůček ve výjezdu jsem neviděl (chválím pravdomluvnost!), ale další dva už jo. Pan Jiří zřejmě točil MTB instruktážní video na téma: “Na velké překážce s dropíčkem mi nesmí dojít odvaha” Když vyjel na balvan s dropíčkem, téměř se zastavil a začal šrotovat. Přemýšlení bylo nejen vidět, ale snad i slyšet – pak povolil brzdy a už se kutálel 🙂 Ale alespoň rozcupoval ztrouchnivělý parýzek, co ho trestal za strachem určenou nevhodnou stopu. Zábavnější však byl Mírovo eskamotérský kousek. Předcházel mu náš rozhovor, kdy jsem vyjadřoval pochybnosti o životnosti držáku Garminu trčícího několik centimetrů před řidítka a Míra mě zpražil, že mě, neustále padajícímu, by to skutečně dlouho nevydrželo, ale ON NEPADÁ a tipuje životnost tak na šest let. Neříkal jsem nic, do voodoo panenky špendlíky nepíchal, ale několik desítek minut na to zpovzdálí sledoval jak Míra&celopéro udělali VELIKÉ HUP…. a velice nepěkně se začali válet. Celopéro neříkalo také nic, ale Míra ležel na zemi a vydával skřeky: E E E a nevypadal vůbec dobře. Pavel se ho otcovsky ptal: Máš vyraženej dech, chceš praštit do zad? Z Mírovo E E E se odpověď nedala spolehlivě rozklíčovat, což po čase pochopil, posadil se a začal si ukazovat na záda a naznačovat rány (stále za kulisy E E E). Pavel do něj s láskou začal řezat, což zřejmě pomohlo, jen si toho Pavel ve víru boje nevšiml. Míra, stále vydávající skřeky E E E počal gestikulovat, že už nechce od Pavla mlátit a my divocha z Míry sundali 🙂 Co čert ale nechtěl, Garmin držák zůstal neporušen! Tak jsem Míru aspoň konfrontoval s částí prohlášení: Já nepadám, muhehe.

O.

NO: Když bylo vidět, že po pádu Mírovi nic není, počal jsem ho seznamovat s mým oblíbeným latinským citátem: Když upadnu, vstanu! a lehce bolestí otupělému Mírovi provedl i potřebný aplikační výklad a vyzval ho k naplnění – je nutné okamžitě daný skok opakovat, aby se pro příště nebál. Míra kupodivu nechtěl a já myslím, že to bylo JEN tím, že jsem si nemohl vzpomenout na  latinské znění citátu. Takže to asi nepůsobilo tak věrohodně. Dnes jsem latinské znění dohledal a myslím, že se citát ke všem Nezmarům obecně velmi hodí!

Cum cecidero, surgam.

2 Responses to “3. etapa 12.4. 2022 – Kluk”