Archive for 31 července, 2026
31 července, 2026 | 
Author: VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI!!!
Já jsem sice již v reportérském důchodu, ale naštěstí má pnutí někdo jiný. A když má někdo pnutí, tak to prostě musí ven, však to známe všichni! A věřte mi, že vznik následujícího reportu byl pro mě opravdu velkým překvapením. A dojal mě…
O.
- etapa 165 km, 1. 683 m
Po 3 letech jsme se rozhodli vrátit k odjezdu přímo z ČB, přičemž není náhodou, že část trasy vedla stejnou cestou, jako když jsme z domova vyjížděli posledně, ale o tom až později. Po srazu na Hlincovce naše skupina postupně nabrala Alešáka a Taubyho, přičemž Kruťák ze startu vyrazil chvíli před náma, aby “čistil” trasu. Bivoj zase start netrefil, pak se kolem nás prohnal, chvíli s námi jel, aby se na prvním kopci v Rakousku odpojil a postupně potrápil všechny skupiny. Zato my, posilněni výtečnou rurální rakouskou kohoutkovou vodou, jsme si to mířili směrem k degustaci vin. Na to nejlepší jsme, dle následné rozmluvy, narazili hned napodruhé. Avšak, dovolím si říci, že za nejsilnější zážitek lze označit návštěvu malovaného sklepu v Šatově, kde se někteří z nás, po vzoru místního umělce Maximiliana Apeltauera, rozhodli opěvovat sličnou ženu (spíše ale ještě dívku). Poté už zbývalo jenom kolem Divišova bleskosvodu do Znojma na výbornou vietnamskou večeři zakončenou krásnou večerní komentovanou prohlídkou “moravské Prahy”.
- etapa 134 km, 2. 085 m
Druhý den proti nám stál nejenom samotný profil trasy, který byl pořád nahoru a dolů, ale hlavně boční vítr, který odhalil naši neschopnost jet kompaktně jako skupina, aby zároveň bylo tempo a aby se i ostatní mohli schovat. Zastávka tak přišla už na 50. kilometru v Hornu v známé cukrárně s vynikající makovou zmrzlinou, na kterou jsem si myslel již od výjezdka před třemi lety. Posilněni jsme se vydali na zbytek etapy, která ale svůj původní profil akorát zintenzivňovala. Monotónnost etapy tak rozbil až Johny, který na jednom ze stoupaní předvedl imitaci Toma Dumoulina na Giru 2017, byť nutno podotknout, že Tom pravděpodobně na své projíždějící soupeře neřval “Ty vole já se posral! Nemáte kapesníky?”. Po několika falešných horizontech jsme poté začali klesat ke Kremsu, i tak ale pro nás Ondra po tomto čistém řemeslu připravil “lehký” kopec připomínající Muur van Geraardsbergen – nejdelší vinnou uličku v Rakousku. Za to však později v Kremsu zaplatil “zkaženou” ipou a toto odhalení samozřejmě nezapomněl sdílet i s ostatními konzumenty téhož piva.
- etapa 137 km, 1. 741 m
Na třetí den jsem se od začátku těšil nejvíce, Ondra nás totiž již předem navnadil maily o naplánovanych zastávkách. Po vystoupáni z údolí tak na nás čekalo nejdelší prkno Rakouska! To však není vše, jelikož hned vedle stál rovněž jeden z nejstarších mostů Rakouska, po následné rešerši se však nejedna o nejstarší. Tak jako tak, proximita těchto monumentů rakouské historie nás všechny patřičně ohromila, dokonce bylo možné v jeden moment oba tyto makrocíle vidět a zachytit na fotu. Ještě před Zwettlem se však našim směrem neúprosně blížila bouře, chvíli jsme tak kvůli silnému větru museli jet hodně “nakřivo” abychom to vůbec ustáli. Bouře však do hospody nezahnala jenom nás, ale bohužel i místní. Ze Zwettlu jsme se proto rozhodli vydat do Weitry. I tam nás ale předběhli a stůl jsme si museli vyčekat. Ztracený čas byl však získán zpět rychlostí obsluhy a my jsme se tak vydali zpět do ČR (s tak minimálně 5 pauzami na čurání). Přes rychlou zastávku v Jílovicích a moc milého zmrzlináře v Ledenicích jsme už byli doma a ujeli poslední kilometry letošního výjezdního zasedání. Jako vždy se mi to moc líbilo a absolutorium patři nejen klasicky Ondrovi, ale i Alešákovi za jeho urputný boj pro opatřeni ubytovaní pro nás všechny. Tak zase za rok!
Marek
