Archive for 23 října, 2025

Trasa: 23 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 309 m

Účast: Ondra, Hony, Majkl, Přema, Tauby, Zdenál, Aleš, Venouš, Venca D., Pavel T., Kuba, Bivoj, Míra, Sochy, David Č., Jirka V., Kory, Víčko

Pád: Tauby (zlí jazykové tvrdí 🙂 že prej byly i dva)

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.com/s/gasegovero

Komentář: Při rozhovoru s Taubym o tradicích a otázkách, kdy a jak vše začalo, mě napadlo zapátrat v Nezmarském análu 😉 a zkusit podchytit poslední vyjížďku historickým ohlédnutím.

2001 – První “poslední závěrečná” – pro neexistenci hodnověrných pramenů zůstávají dřevní doby v polomýtické podobě

2009 – První závěrečná vyjížďka na Nedabylsko-Vidovský práh

2014 – Dosluhující Pilník Václav K. zavádí novou tradici předávání šampíčka (tehdy Ondřeji L. jako nastupujícímu Pilníkovi) a jeho popíjení již počas vyjížďky. Tento ritual se (v mnou nedohledatelném roce) změnil potud, že lahev nepřiváží na vyjížďku dosluhující Pilník, ale naopak ten nastupující. Zároveň před ustálením místa odbouchnutí šampíčka nad Vidovem (všichni víme kde) se místo několikrát mění.

2015 – Vyhotovena cena pro Pilníka autorským kolektivem Petr Š., Vít S. & Ondřej L.

2015 – Okamžitě vzniká tradice pití z dnem vzhůru obráceného podstavce poháru, vynálezcem je v ten okamžik již notně podnapilý Václav K., který jako první grál znesvětil litím Samsonu po podstavce přímo z pípy (po odstrčení Nezmara od pípy…). Dnes již zcela automatický závěrečný ritual byl původně přijímán s velkou nevolí a ještě v roce 2018 si mužstvo odhlasovala, že to bylo OPRAVDU NAPOSLED. Podstavec totiž nebyl zamýšlen původně jako nádoba na alkohol a tak nejen že dost prosakoval, ale hlavně nelakované dřevo nasávalo nápoj a bobtnalo o rozkližovalo napojení stran. 

2017 – Závěrečná destinace byla zkušebně změněna na Hlubokou, změna se však neujala a vše se zas vrátilo a snad i na vždy zůstane na Nedabylsko-Vidovského prahu.

2017 –  Ritual popíjení “Nápoje zapomnění” je doplněn dvojicí Václav K. a Pavel B. o občerstvení v podobě tataráku a obložených mís

2019 – Po sezóně 2019 Vít K. nevydrží pohled na zbědovaný Svatý grál a provede první restaurování pomocí naolejování a zasilikonování vnitřku podstavce

2020 – Po prvé a snad i naposledy nedochází k závěrečnému ritualu, neb Covid zavírá hospody a náhradní program je distanční popíjení PRAVÉHO šampíčka v kaňonu Hlubočice, přičemž Aleš P. zůstává také zřejmě posledním, kdo závěrečnou taškařici pozvedl na degustační popíjení. 

2025 – Je nutné přidat podstavec neb původní podstavec se již zcela zaplnil cedulkami se jmény Pilníků. Přemysl P. také provádí již druhou restauraci Svatého grálu pomocí laku určeného pro styk s potravinami (díky Václave D.)

Že je poslední vyjížďka živou tradicí, postupně se měnící a přesto pořád stejnou, dokládá též v průběhu času měnící se složení nápoje – klasický mix piva a šampíčka je dnes již zcela zapomenut, slivovice, olivy, stroužky česneku jsou již také ze hry, zelená pokulhává a vypadá to, že poslední roky se složení nápoje ustaluje na kombinaci šampíčka, posilněného “nerozpoznatelnou” vodkou a finálně chuťově dolihovanou Jégrem. Za mě tedy mohu zodpovědně říci, že “Nápoj zapomnění” je skutečně kvalitní, lety degustací velkým testovacím vzorkem respondentů ozkoušený vybroušený fortifikovaný vinný nápoj, který umí uštědřit nečekané políčky. Od (jen namátkou vybírám, jména neuvádím) vyraženého zubu, chirurgického ošetření končetiny, prasknutí svalového obalu snopce na stehnu (zaháklé roky za plot, au!), až po klasické zvracení jak na černý nezmarský jekor tak na beton na dvorku, či asistované močení do rohu průhledné autobusové zastávky…

Škoda jen, že tím, jak stárneme a nabíráme zkušenosti, ubývá bezhlavého pití, noření celého obličeje/vousu do nápoje, bublání a intermezzo “po vypití jednoho objemu si podstavec nasadí na hlavu snad všichni přítomní a až pak se leje runda další” vymizelo úplně…

O.

P.s. Tak uvidíme co přinesou roky další