Archive for Prosinec, 2020
28 prosince, 2020 | 
Author: Trasa: ?? km, Borek, okolo střelnice po zelené do Červeného Újezdcem, Vávra, k Libniči, Klauda, Jivno, Mrhal, Rudolfov
Výškové metry: ?? m
Účast: Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S.
Vyjížďku nedokončil: Buď Vítek S. a Míra D. nebo Hony a Jirka T. – podle toho, kdo byl v té chvíli zrovna trasér 🙂
Pád: nikdo
Defekt: Vítek S. – píšu si jeden defekt za 2x mytí řetězu v potoce a 1x trn v plášti dovezený až domů
Trackmaker: Jirka T., Vítek S.
GPS:
Komentář: Tentokrát jsme se sešli v menším počtu a bez traséra. Naštěstí jsme sami dokázali vymyslet kam zhruba jet. Zima pořád nikde, prší místo aby sněžilo, pěšinky jsou blátivé a ne zamrzlé. Nicméně jsme byl na startu optimistou a přesvědčoval spolubajkery, že dnes by to s bahnem tak hrozné být nemuselo, že sice dopoledne sprchlo, ale ne tolik. Ó jak jsem se mýlil! Zelená přes Mojský les byla jedna velká bahenní lázeň. Taky jsem svému bajku musel lázeň dopřát, ale v potoku, kde jsem se snažil omýt pastorky (abych je alespoň viděl) a řetěz (aby se nesukoval). Do bahna se mému bajku vyloženě nechce a dává mi to najevo. Vím to, tak jsem byl připraven, sebou jsem měl i mazání. I tak to vydrželo jen chvíli a cestou jsem to musel ještě jednou zopáknout. Po trápení v bahně jsme si alespoň užili sjezd k Libniči a pak si projeli pěknou pěšinku nad hlavní silnicí na Lišov. Přejet přes ní směrem k Americe už se nedá, ale stojí za jet pěšinkou podél směrem na Lišov. Jen by to chtělo jezdit častěji nebo trochu proklestit. V Jivně jsme chtěli rozjímat u betléma, ale tentokrát ho místní nevystavili. Po sjezdu od Mrhalu jsme se Mírou najednou ocitli sami (čelo nám zahlo), což jsme využili k ukončení (mého) trápení a do Budějc dojeli po silnici. Domu jsem navíc dojel s defektem, ale naštěstí jsem nemusel měnit duši. Co si přát od Ježíška a do Nového roku? Kromě světového míru a všem zdraví snad jen abychom na letošních NR okusili něco z tria mráz, sníh, posezení v hospodě. Tak nezlobte, ať to vyjde!
Bajku zdar V.
Trasa: 33 km, Mokré, panelka, Závraty, motanice v lese “Pianina” (jak jsem se později dočetl v mapě), Vrábče, motanice úbočím Kluka, Slavče, Hradce, Kaliště, Třebín
Výškové metry: 965 m
Účast: Pavel K., Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S., Venca K., Lojza, Kuba J.
Vyjížďku nedokončil: Kuba J. se odpojil někdy ještě před Vrábčí, Lojza se odpojil před motanicí na Klukovi – bolelo ho zádo naražené při víkendových skopičinách na trejlech
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel K.
GPS: sports-tracker
Komentář: Před vyjížďkou opět proběhla košatá debata v kolik a kde. Naštěstí trasér zavelel a, už i pro následující Night ride – do odvolání, platí v 17 hod u HOCHa. Příště ovšem bohužel znovu pouze pro prvních 6, takže doražte včas! Po naplnění kapacity první vlna odjíždí 🙂 . Letošní zima ještě nezačala, takže jsme opět jezdili po zelených loukách a bahnitých cestách. Naštěstí to nebylo tak hrozné jako minule. Něco z louží a bahna se vsáklo, něco stačilo vyschnout a jízda tak byla příjemnější. Trasér si pro nás znovu připravil novinky! Každou vyjížďku si říkám: “Proboha jak dlouho to vydrží? Jak je možné, že po deseti letech ježdění kolem Budějc jsem na každé další vyjížďce ztracen na nádherných pěšinkách, na kterých jsem poprvé?”. Je zajímavé, že i místní jsou často překvapeni, že kolem někdo jede na kole. Nějaký dobrý pán nás cestou hlasitě upozorňoval, že jedeme po soukromém pozemku. Nešlo s tím nic dělat, trasér se mu alespoň omluvil a zmizel v mlází. Tam naštěstí ztratili stopu i dva trhači, co nám pán poslal na pomoc, aby nám ukázali správnou cestu. Zajímavé byly pěšinky pod Klukem – kus podél čerstvě křiklavě žlutě natřených hraničních kamenů, kus podél bílých hraničních kamenů, … škoda že už to nikdy nenajdu. Snad nás tam Pavel zase někdy vezme. Jedinou kaňkou na vyjížďce je ta neukončenost na závěr. Hospody jsou tentokrát otevřené jen do 20 hod. I s tím se dá pracovat. Padali různé návrhy. První hned u Hocha. Neměli bysme to otočit, dát si na startu tři piva a pak teprve jet do divočiny? Potenciál měl i návrh na úbočí Kluka. V dálce na nás mžourala světýlka ve Vrábči, někde jsme tušili to z hospůdky. No ale odolali jsme, kolem 20 hod jsme se vrátili do Budějc a rozjeli se domů na lahváče.
Bajku zdar V.
Trasa: 43 km, po modré turistické až do Římova, křížoá cesta, hráz, zbytek křížové cesty od Svtého hrobu, žlutá turistická až k Otmance, úhybný manévr k letišti Doudleby, zelená turistická do Plava, kolem úpravny vody a Malše do Šnytu.
Účast: Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S., Zub
Vyjížďku nedokončil: Vítek – bláto za to může a trochu asi i stav převodů
Pád: Míra D. – chtěl se koupat v Malši, ale nevyšlo mu to
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek, Jirka
Komentář:
Současné turbulentní dění bylo příčinou nutnosti svolat vyjížďku zakončenou posezením v restauraci. Míra neváhal a zamluvil stůl ve Šnytu, abychom měli jistotu, že se po uvolněném zákazu do restaurace vejdeme. Příslib hojné účasti na vyjížďce se ale nekonal, více než bike, zdá se táhne pivo.
Vrchní trasér se dnes z vyjížďky omluvil, pomyslné žezlo přebral Vítek a vedl malé družstvo po modré turistické značce směrem na Římov. Úzkou betonovou lávku přes stoku za jezem U Špačků zdolal pouze srdcař Míra, ostatní se svezli po lávce nové, široké. Dbaje Lojzových slov o udržování původních cest, ctíme nadále starou úzkou pěšinu. Modrá na Římov je nádherná bajková trasa, dnes je okořeněná blátem, které se postupně stává osudným Vítkovo biku. Opakovaně sukující se řetěz dohání Vítka doslova k šílenství, tichému a nezvratnému, pěkně po Syrotkovsku. Před Noskovým Mlýnem otáčí domů, tedy přesněji do Šnytu na pivo, kde tuší přítomnost ostatního Nezmarstva, zlákaného pivním mokem. Netřeba dalších slov, tyhle věty myslím vystihují to, co probíhalo Vítkovi hlavou.
Traserství přebírá Tuča, tím pádem se výrazně mění tempo vyjížďky, protože Jiří je v tréninku. Střídá kolo s během pod vedením své manželky Jany, a tak jeho nohy i hlava chtějí letět s větrem o závod. Římovská křížová cesta má s blížícím se vánočním časem příjemnou atmosféru, stejně tak tajemně osvícená hráz přehrady. Stoupání od Svatého hrobu pod kostel plné bláta vyžaduje volbu správné stopy a cit v pedálech, jinak hrozí bezmocné šlapání na místě. Míjíme poklidné třpytivě nasvícené náměstí a vydáváme se po žluté z pět k domovu. Úhybným manévrem na Doudlebské letiště chceme objet rozblácené staveniště dálničního traktu, leč jsme nečekaně lapeni do bahna za letištěm.
Začíná se ozývat Míra, čas plyne a Šnyt ne, a ne v dohledu. Hubuje nám při každé odchylce od přímé trasy k pivu. V Plavu ztrácíme Zuba, nepřizpůsobil se Tučovo svižnému tempu, dokončuje po asfaltu. Pouštíme se do trailu po levém břehu Malše, výkřik za zády a mizící světlo ve srázu k řece mě otáčí. Míra nažhaven na orosené pivo, málem ukojil svou touhu v chladivém proudu řeky. Jako zázrakem se po pádu zastavil těsně u vody, nad kterou přesahoval jen jeho baťoh. Kolo takové štěstí nemělo, to jsme vytáhli z vody, srovnali mu potočená řídítka a jelo se, již na pohodu rovnou do Šnytu.
Rychle dohnat s plným půllitrem co se v lese zameškalo, sníst co v kuchyni ještě zbylo a rychle platit, zavíračka se blíží, Dnes již víme, že to letos byla prví a zároveň poslední hospoda po vyjížďce.
Hony
Trasa: 30 km, Rudolfov, motanice pod Mrhalem, motanice pod Hlincovkou, Dobrá Voda, náměstí
Výškové metry: 400 m
Účast: Pavel K., Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S., Zub, Venca K., Banán, Kuba J.
Vyjížďku nedokončil: Pavel K., Jirka T., Zub bez cíle na náměstí
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel K.
Komentář: Tentokrát nás trekmejker povodil pod Mrhalem a pod Hlincovkou. V tato místa se béřeme několikrát ročně, ale Pavel nás protáhnul takovými pěšinkami, že jsem většinu vyjížďky ani nevěděl kde jsme. Trasérské perly jako vždy a navíc také přituhlo, takže bahno už bylo zmrzlé. Sice to víc klouzalo, ale aspoň je zábava. Obzvlášť sjezd po stráni, kde řádili lesáci a kde na nás na zemi číhalo mraky namrzlých větví, nás velmi prověřil. A došlo i na brod. No prostě povedená noční vyjížďka. Při sjezdu z Dobré Vody si z peletonu postupně vystupovali odpadlíci a jen ti nejvytrvalejší to dotáhli až na náměstí. Tam jsme zakotvili u stánku, kde dokonce byla venkovní plynová lampa. Po naší reklamaci, že ten nealko punč a ani ta lampa moc nehřeje, se nad námi pán ustrnul a … vyměnil bombu. To pak byl fajrunk! Odvážlivci si dokonce sundávali boty, že prý to na tom koberečku hřeje víc než studenej vzduch uzavřenej v botách. A ti nejdrsnější si ty letní tretry u plamene nahřívali. I přes to bylo nutné pít jeden punč za druhým, okořeněný špetkou kamarádství, zážitků a radosti z pohybu, jinak bysme tam nevydrželi. Mě osobně 4 stačili, jak psal Banán, návrat jak od Nezmara. Příště snad už bude i posezení vevnitř!
Bajku zdar V.
