Archive for Červen, 2017
28 června, 2017 | 
Author: Trasa: 48 km, Rožnov, Boršov-Březí, Rančice, Kosov, Milíkovice, Mojné, Žabař, červená na Polušku, statek Krakovice, Michnice, Rožmitál, Bujanov
Výškové metry: 999 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Eri, Kory, Peťa Šikl, Víťa, Hony, Tonda, Sochy, Vláďa, Zdenál, Venca Drbout, Stanley, Petr Podhola, kámoš Petra Podholy, Kocour, Vláďa Řehoř, Ondra Stropnický, Kulich, Ondra Míka
Pád: Majkl
Defekt: Ondra-ořech
Trackmaker: Petr P.
GPS: https://mapy.cz/s/1MUOq + https://mapy.cz/s/1MUN5
Komentář: Potkali se u žíznivého okna 4 bajkeři.
A:Já jsem vám včera jel s takovým kokotem, půlku cesty silnice, žádná bajkeřina, bezohledné tempo, nestíhal jsem, až jsme se skoro všichni ztratili. Ještě že ten debil aspoň řekl, kam se jede.
B:To já jsem včera jel taky s debilem, hnal to, ale neujel mi. Naopak, já jsem mu dával, předjížděl jsem ho. Nevím, co si o sobě myslel, ještě nedávno jezdil poslední. Blbec si ani nenechal poradit kudy se má jet, tak jsem se nakonec s ostatníma vydal napřed po značce asfaltem, tam jak říkal že se pojede. A on to, kretén, asi schválně, změnil a jel si klidně nějakou lesní pěšinkou.
C:Hele kluci, já měl podobný zážitek, remcal jsem na začátku, ale také jsem řekl, že se zajíci počítají po honu. Joo, byl na začátku trochu vopruz, ale pak jsme si užili asi nejhezčí výjezd na vrchol vyjížďky a hlavně sjezd z něj, navíc zbyl čas na exkurzi k novým zajímavostem a takové poloudání na konci.
D:To já to měl, kamarádi, ze všech nejhorší. Moje parta mě vyautovala na výjezdní zasedání, přestože se vědělo, že ten termín nemůžu. Já je mám ale rád, tak jsem nic nezazlíval a zorganizoval hospodu v Bujanově, aby se kluci dobře poměli. Přihlásilo se 12, jelo skoro 30 (1.problém). Vyjížďku jsem sám nakonec málem nestihl (2.problém). Trasérství jsem si brát nechtěl, bylo mi za zásluhy/nebo za trest přiděleno (3.problém). Se zodpovědností sobě vlastní jsem s tím trochu počítal. VŽDY se jezdí tato trasa v první části po asfaltu (http://www.bknezmar.cz/?p=8241 nebo http://www.bknezmar.cz/?p=5039) V zájmu hesla “pestrost především” (4.problém) jsem zvolil jinou asfaltovou (5.problém) trasu a jako třešinku za rychlé přiblížení (kdyby zbyl čas-v tolika lidech) výšlap nad Rožmitál k zachraňované lesní kapli. Milion keců a hraběcích rad, já byl celou cestu ve stresu a navíc jsem od startu jel s pomalým defektem (6.problém), tak jsem čekal, kam asi dojedu, zvláště když se mi cestou vybil mobil (7.problém). No, nějak jsme to doprcali, ale kilák před cílem zbylé torzo teamu ostentativně za mými zády odbočilo a nechalo mě pro definitivní ostudu dojet ho hospody úplně samotného. Ještě, že ten vlak s kapacitou 8 míst pro kola nás vzal a ještě byl zadara 😉
Dnes, chlapci, místo reportu psychohygiena 😉
Asi by se měla stanovit nějaká pravidla. A hlavně je dodržovat.
Samozřejmě uznávám své chyby, kaju se, ale na trasérství nerezignuju! Počkejte na Pulmon, já si vás podám!
NOC: “Čo dobre, po piče! S kokotmi sa pretekám… Jak prijebaný, do piče.” Peter Sagan
Trasa: 58 km, Rožnov, Boršov, červená kolem řeky, Dívčák, Plešovice, Zlatka, Granátník, k Modrému obrázku, modrá, zelená, vrchol Kleti, klasický sjezd do Holubova, Vrábče, Hradce, tašky, domů
Výškové metry: 1.199 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Eri, Kory, Duby, Peťa Šikl, Víťa, Hony, Víčko, Tonda, Koubič, Sochy, Vláďa, Petr Podhola, Filip Toul, Honza Mikolášek, Jirka Habrda
Pád: Venouš (Egon je prý svědkem), Vítek, Tonda
Defekt: Ondra
Trackmaker: Eri
Komentář: Na startu si Eri několikrát vyměnil orientaci kola směrem ke Švábáku a opačným směrem, ale bylo vlastně jedno kudy, podstatné bylo, že se tušilo/vědělo KAM a teplota neteplota, nasadilo se tempo vražedné. Inspirací (i pro nadpis reportu) mi dnes byl článek k fenoménu : Jejich tempo je vražedné, jejich revírem je Kaufland s tím, že naším revírem byl Blanský les. U nás Nezmarů však žádná válka generací nehrozí, máme sice áčko, béčko, někdy i céčko, ale rozhodně ne dělené podle věku (a i kdyby, tak co) – zrovna včera jak hrušky popadaly kusy napříč všemi generacemi. S trasérem dojeli do cíle jen 4 cyklisti. Nakonec ale u Nezmara byla větší účast, ovšem někteří se tam nedostali tak lehko, protože odmítli (cože?) dál jet za trasérem a upřednostnili pivko pod kaštany v Holubově, s návratem vlakem. Nápovědou k jejich rozpoznání budiž, že se nakonec k Nezmarovi doloudali 😉 Jojo, na klukách to bylo trochu vidět, že jim stále ještě nechutná. Holt, dobrého pomálu. Kdybyste jezdili minulý týden víc vlakem, mohli jste včera dojet po vlastní ose 🙂 Celkově hodnotím tuto vyjížďku vysoko, krásná trasa, zčásti pro mne dokonce premiérová. Jo a nebýt zastávky u samošky ve Zlatce (pestrý nákup od balené vody přes minerálky až po pivko), tak se to asi nedalo dojet. Zejména, když studánka na parkále byla suchá…
NOC: Sucho, vedro, dusno, tempo, dehydratace. A také lehké (snad dočasné) vyhoření loudalů. Toť včerejšek. Umělecky pojato :
Cyklistika není hra, je to sport. Tvrdý, těžký, nemilosrdný a vyžaduje velké oběti. Někdo hraje fotbal, tenis anebo hokej. Nikdo ale nehraje cyklistiku.“ Jean de Gribaldi
P.S. foto není a nebude, bo nebylo kdy
Report níže psal Majkl a je mementem pro ty, kdo publikovat chtějí, jen neví jak na to z hlediska IT. Stačí zavolat: “E.T. volá domů” a já Vám Vaše pnutí zveřejním. Takže redaktoři, hlaste se 😉 O.
Trasa: 61 km, Švábák, tašky, Lipí, kolem hřbitova a napojení na modrou, rozcestí U habří (věžový vodojem), stále modrá na sáňkařskou, Bouhouškovická myslivna, svážnice nad Holašovice, napojení se na červenou, silnice nad Holašovicemi, dlouhý sjezd lesem pod Lipanovice, Lipanovice, vzhůru na Vysokou Bětu, další vrchol – Buglata, sjezd po červené přes České chalupy nad Holašovice, napojení na silnici až k rozcestí u rybníčku, odbočka na lesní cestu směrem k „Obrázku“, sjezd lesem až do Čakovce, rybník Dlouhý, motání lesem před Dubným, návrat přes Třebín a po zelené do ČB
Výškové metry: 1.109 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Zdenál, Aleš, Eri, Kory, Duby, Víčko, Venca Drbout, Víťa Kořínek, Kocour, Tonda, Koubič, Sochy, Stanley, Vráťa, Míra Dvořák
Pád: Venouš 2x, Přema
Defekt: nikdo
Trackmaker: Majkl
Komentář: Dlouhý den napověděl, že i naše úterní snažení bude časově a kilometrově delší. Cílem byly vrcholy Blanské lesa Vysoká Běta a Buglata, jak jsem předem avizoval a kam se podíváme spíše vyjímečně. Pro bike ideální počasí přilákalo početný peleton. Začali jsme klasikou, tedy přes Švábák na tašky. Klasiky jsme se drželi téměř celou vyjížďku, byť doufám, že některé úseky byly nové, či alespoň se známými a často využívanými nově propojené. Podvědomí a zkušenosti nabrané od otců zakladatelů se projevily. Musím připustit, že při trasování není moc času na pokec s kamarády, přesto si i tak člověk vyslechne zajímavosti…, někteří nejmenovaní (promiň Sochy) berou před jízdou modrou pilulku (nikoli pro zvýšení potence, nýbrž jako ochranu před alergií), někteří řeší osobní záležitosti a jiní jim sekundují rolí pověstné vrby….. Jízda byla plynulá, defekt se nám vyhnul. Již u Lipí někteří chtěli ukázat, jak v rychlosti ovládají své oře, kovové pontony zákeřně položené na louce přesto vyhrály a jejich těla se poroučela k zemi. Blízko byl hřbitov, který jsme naštěstí nevyužili, neb Kruťák a Přemek jsou tvrdí hoši a pokračovali dále. Snad naposledy se skupina udržela i přes vlídné tempo a zodpovědné trasérství k počátku sáňkařské dráhy, kterou jsme vystoupali, někteří byli zklamaní, že se nevydáme až na hřeben, ale cíl byl daleko a plán tomu byl uzpůsoben. Postupně se pár kusů oddělilo, spíše nedobrovolně, ale tak už to bývá. Jenom pro zajímavost, při samotném stoupání na Vysokou Bětu jsme zdolali převýšení přes 350m, byť zpočátku po silnici, jak někteří remcali. Po zdolání Buglaty jsme točili již směr Budějce, neb vzdálenost a žiznivost peletonu si to žádaly. Při projíždění Dubném část podlehla lákání Bivoje, toho času přistěhovalce mezi místní sedláky, a vyzkoušeli jsme místní hospodu, pifko na stojáka bylo vskutku dobré s výhledem na čapí hnízdo, nikoli pana Babiše, zcela jistě nebylo dotované. Padlo zde, že takové pivní občertsvení je chvályhodné a mohlo by se opakovat častěji. U Nezmara již proběhla klasická zábava, tentokrát na účet Tondy N., který slavil jmeniny……
Majk
NOC: Bylo vskutku zajímavé pozorovat, jak si nejenom dnešní vyjížďku každý užívá vlastním způsobem, byť na první pohled rozdílně, tak v podstatě všichni shodně, proto k závěru jako vklad do našeho mudrování:
Sport mám rád proto, že nezvykle chutná a nejde ničím nahradit – podobně jako pivo.
Trasa: 33 km, cyklostezka Hluboká, Hosín, Kanín, Hluboká-Zámostí, Hluboká-zámek, cyklostezka a domů pro pivo z lednice či z Billy 😉
Výškové metry: 175 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Zdenál, Aleš
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Komentář: Už před startem bylo jasné, jak jsou karty rozdány. Ti co měli jen malinko jiné povinnosti (Loudalové) o vyjížďce ani neuvažovali, Eri psal, že jde raději běhat (jarní absence dík Himalájím mu na rozdíl od loňska rozvázala ruce a tak zřejmě nebude jezdit nejen když je nemocný 🙂 , ale i když se bude obloha škaredit…), otcové zakladatelé toho již v životě vydrželi snad až příliš mnoho a tak se na Startu sešli jen nadrženci (viz poslední čtveřite v účasti) a ti zatím stoprocentní, co chtěli mít čárku (viz prvních pět jmen v účasti – máme kluci, máme!). Majkem původně naplánovaná trasa přes hory a doly nutně padla a tak jsme si jeli zablbnout do deště kolem Hluboký. Já nic připravenýho neměl a řekl jsem si, že bych se moh zkusit kouknout na stezičky, který jsem už leta nejel a dopadlo to jak to dopadlo. Čóravi koň. Netrefil jsem skoro nic a jezdil tak moc nazdařbůh, že si toho všimli i ti, co se zas tak moc nevyznaj 🙂 No co, vono v těch provazech bylo stejně všechno jedno… Závěr jsem koukal, že jeli všichni na jednoočka – otevřené bylo to oko, které bylo méně zalepené bahnem. Pěkná skupina jednookých mentálů 🙂
O.
NOC: Je vlastně více lidí co nechápou PROČ, tak jedno přísloví, kterým bychom na ty divné otázky mohli odpovídat avšak to PROČ neprozradit 🙂
„Ptali se muly: Kdo je tvůj otec? Odpověděla: Kůň je můj strýc.“ Cikánské přísloví
Trasa: cca 160km, Kluk, Švelhán, Skalka, Vysoká Běta, Kozí kámen, Husinecká přehrada, Bobík, Volary, Libín, Ktiš , Březovík, Chvalšiny, Kleť, Boršov.
Výškové metry: cca 4500 m
Účast za Nezmary : Vítek, Eri, Hony, Petr Šikl, Petr Pokorný, Stanley
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Lojza 😉
GPS: cykloserver
Komentář: V rámci krize středního věku a dokazování si, jak jsem stále dobrý, jsem přijal výzvu kamaráda Lojzy, který pořádá závod označovaný jako Ultra 100 mil. Že má cca 100 mil je jasné, ultra je to asi proto, že to je kapánek do kopce. Nezbytně posunutý start na kuropění byl zážitek sám o sobě. Dresy Nezmarů sjíždějící se na náměstí ke kašně (start) si klestily cestu společensky unavenými skupinkami těch, co nás mají živit, až my nebudem jezdit ani na kole 🙂 Po startu podobně u plovky, kde nebylo trávy vidět pro hromady odpadků a kelímků. Nejsme ale žádní moralisté, ostatně i kdosi z nás prohlásil, že asi vidí své nedopité pivo 🙂 Pak už nastala krása přírody, tnuli jsme pruhy povalující se mlhy a tretrama stírali rosu podél kolejí našich bajků. Tempo si nezadalo s běžnou úterní vyjížďkou, takže šlo jen o to, zda se roztrhají dříve mlhy nebo naše skupinka. Došlo každopádně na oboje. Od Kluka jsem kluky někdy viděl, někdy spíš tušil kdesi lehce přede mnou. Dokonalost mého “textového mapníku” (viz foto galerie) utrpěla v Třešňovém Újezdci, kde nějaký šikula přeznačil modrou, takže jsem navštívil neplánovaně i VPR Vodice. Lojza říkal cosi o tom, že ve Lhenicích je kontrola. Projel jsem náměstí, ale nikoho neviděl, ještě nebylo 8 hod, tak jsem si říkal, že asi ještě kontrola spí 🙂 , vyjel jsem nad Lhenice, na nejvyšším bodě usedl na klády a jal se svačit/snídat. Když jsem se zase rozjel, čekal mě asi po 200 m veliký transparent, natažený mezi stromy, který označoval kontrolu, na níž všichni snídali… 🙂 Chalupa Majerových má genius loci, kamarádské majitele a k tomu geniální gulášek, nealko pivo, excelentní zákusek s banánovou pěnou. I přes incident na kládách se nedalo odolat, snídaně #2. Pokračovali jsme dál ve skupince, ale louka nad Mičovicemi mě zas poslala na samotku. Frantoly a zelená údolím Zlatého potoka na Vitějovice jsou démonický kraj, hezké vyhlídky na Prachatice a šup do Husince. Tam jsem zas potkal na námíku kámíky. Vietnamec nás napojil a doplnil zásoby a honem směr přehrada. Zas pár kilců ve skupince, ale stoupání na Bobík nemá cenu přepálit, takový nevinný název a taková potvora kopec. Navíc nahoře fakt nic neni. Před oborou Boubín mi dochází voda a já mám skoro problém vyrvat kolo po tom žebříku do obory. Ve Volarech zas potkávám kluky, ale ti jsou již občerstveni (opět večerka,tentorát prý česká), prý jestli jedu s nimi. No tak to teda ne, to už fakt ne, taky trochu kultury! Bylo lehce po poledni. Dosedl jsem v hospodě U potůčku a zjistil, že jsem pekelně unaven, je mi blbě a už se mi nikam nechce. Zpětně vím, že to byla hlavně dehydratace. Výhoda celopéra je, že tě nebolí záda a zadek, ale nedáš tam druhou flašku…Hospoda skvělá, kofola, pivo, polívka, znojemská mi udělaly nakonec trochu nečekaně i dobře, v samošce jsem ještě koupil minerálku a dal do Lojzabagu (thank you, master tailor!). Od té doby už nastalo pravé kochání, slíbená selfíčka 🙂 Chrti byli přede mnou nejméně 1,5 hodiny, zadní skupinku jsem tušil (a rád) v zádech. Dokonce jsem jim psal sms, že bysme se mohli spojit. Na Libíně mi paní v kiosku potvrdila, že už skupinku bláznů mého typu obsloužila a zeptala se, zda si koupím vstupenku na rozhlednu. Nezabil jsem jí a poručil kofolu a vodu. Ona: “takže stejná objednávka jako ti před vámi”. Modrá dolu byla trochu zrádná, párkrát jsem se vracel a ztrácel, ale žádný velký drámo. Do Ktiše to byl i kus asfalt, krásný ktišský rybník nabídl pohledy nejen na třpytící se hladinu, ale i oblé tvary krás okolní přírody. Lojza za mnou měl dokonce to štěstí, že prý i bez podprsenky. Asi aby se to vyvážilo (nebo doplnilo?), tak následující zelená byla trochu prcačka, padlé stromy, křoviska, klacky. V Březovíku vím o myslivecké hospodě, poprosil jsem jen vodu, ale pán mi i roztočil, bylo mi to blbý, tak jsem si sednul a popovídal s místními. Nabídli mi i domácí perník s čokopolevou, ňam. Štamgast, z něhož se vyklubal mistr republiky ve volejbale (70.léta) mi vyprávěl, jak jezdili taky na kole-silnička, každého 1.ledna na Kleť. Prý hlavně dolu to bývala zábava. A uklidnil mě, že v Boršově určitě budu za světla. Tak když to říká i on? Mám moc rád Provázkovou louku u Borové, je taková magická. Trochu jsem z ní ale hledal cestu do Chvalšin, nakonec se povedlo. Dávám energotyčku před Kletí, ale buď je zkažená nebo ta voda z hospody nebo něco jiného, ale je mi blbě od (jinak kachního) žaludku. Červená na Kleť to nezlepšila a ten prďola co (ne)čepuje pivo na Kleti už vůbec ne. Jak mě namích se zavíračkou, nechal jsem tam na zídce bidon a ještě cestou dolu ztratil brýle. Náladu mi trochu zlepšily výhledy z Třísova a hlavně becherovka v kiosku u trati 🙂 To už bylo celkem jasné, že dojedu, nestane-li se něco nečekaného. Dokonce jsem v té euforii měl pocit, že bych mohl jet snad klidně dalších 100 km. No, podobný pocit jsem měl za Volarama a myslím, že nejpozději na Dolní Sněžné mě to zas pustilo 🙂 . U Dívčáku proplétání mezi skauty a pak proti mě, pod skálou na červené – moped! a na něm nějaký metrosexuál z metropole velikosti Křemže. Cestou kolem řeky jsem ještě dostal neskutečnou chuť na opečený špekáček, protože všude kolem voněly právě rozdělané ohně chatařů. Na Poslední štaci jsem se opět shledal s kamarády a dokonce nečekaně i se Stanleym..je to pravý Nezmar, u Husince si přivodil trochu necyklistické zranění-vymknul kotník, ale přesto sám dojel do Volar, odtud vlakem do ČB a následně zas na kole do Boršova..brave heart! Krátce po mě dojel i zbytek, všichni v čase, super! Můj celkový čas 15:26, což je mimochodem přesně čas plavce Venclovského. Tak si společně s “Frantou Kanálem” mohu říct : “Ja su tak šťastné…! 😉
Čas vítěze 12:29, čas Peti Šikla 12:31 stačil na 3.místo, gratuluji všem!
NOC: toto není skrytá reklama, ale můj lehce upravený song dne proti trudomyslnosti. Druhé místo obsadil Pavel Bobek: “Veď mě dál, cesto má…”
„Já dělám točky točky, já nožičky mám hezoučký, kdo nemá kly je nula, já bulím – bolí noha, já taneční mám vlohy, já pískám na chaluhy, já mizím, jak je známo, MĚ SVÍTÍ ZUBY KÁMO! i like to MOVE IT ! 🙂
P.S. Velký dík patří Lojzovi, který to vše skvěle organizoval a ještě i jel. Vivat http://www.orgonbags.cz/
After all, it’s got to be a little bit stupid in order to be fun.
