Archive for 8 dubna, 2015
8 dubna, 2015 | 
Author: Trasa: 37 km, Velkas, po modrý do Roudnýho, Vidov, Heřmaň, k borovnickýmu potoku, Doudleby, po modrý k Dlouhý Stropnici, levý břeh Stropnice tam, pravý břeh nazpátek, zase modrá do Doudleb, od hřbitova k Doudlebskému vodopádu, šachta podloží k hrázi přehrady, prďoch nad Doudleby, Heřmaň, vodárna, Vidov a domů
Výškové metry: 638
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kocour, Tonda, Kory, Sochy, Aleš, Pavel Samec, Radek Seidl, Vláďa Hais, Koubič, Víčko, Pavel Kosař, Jirka Tuček, Ondra Míka
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Komentář: S jarní klasikou nezarostlými břehy Malše a Stropnice jsem se rozhodl spojit pilotní díl svého letošního projektu – poznávání méně tradičních míst českobudějovicka. Pátral jsem, pátral, od kešek, přes literaturu až po tipy od známých a něco jsem dohromady dal. Nebude to sice tolik zajímavostí, aby to pokrylo všechny vyjížďky, ale i to málo osvěžení snad najde své fandy. Dnešní report tedy nebude sloužit k popisu tradičně zdařilé vyjížďky, ale jako rekapitulace pro ty co byli a jako vábnička pro ty co nebyli. Shrnuji: 1) že je vedle kostela v Doudlebech malý přístupný baráček, jehož vnitřek vyplňuje jen voda ze studánky, bylo pro všechny co kolem pravidelně jezdí velké překvapení 2) že existuje 5 metrový Doudlebský vodopád ve stráni nad Malší bylo nové zjištění též 3) a mnohé také překvapila dvacet metrů dlouhá štola, která testovala geologické podloží před stavbou přehrady (dnes Římovské). Ano, o hrázi se též uvažovalo v prostoru mezi Doudlebama a Vidovem.
O.
P.s. Jsem rád, že existují ti, co jim to přijde zajímavé, neb jsem se setkal včera i s dotazy: “Když se tam kouknout nepudu, vo nic nepřijdu, ne?” Zajímavost se tedy dá pro druhou skupinu využít jako čas pro odpočinek a rozjímání, co lidský život činí zajímavým a zábavným.
P.s. Občas hodím i vábničku předem: příště pokud bude hezky, chtěl bych vám představit germánské kruhové obětiště z vytesaných kamenů: Gabreta + keltského strážce Vltavy. Tedy pozvánka nejen pro milovníky pohybu na čerstvém vzduchu, ale též pro milovníky, keltů, kultů, kamenictví atp. 😉
Trasa: 44 km, Švábák, Zavadilka, Černíš, Dasný, Bezdrev, Češňovice, Pašice, přes blata ke Kubatovi, Zliv, Vondrov, po stezce domů
Výškové metry: 145
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kocour, Tonda, Rosmík, Kory, Petr Pokorný, Sochy,
Pád: nikdo
Defekt: Majkl
Trackmaker: Ondra
Komentář: Po roce se nám kolo letopočtu otočilo na rok 2015 a přineslo nám hnedle briliant v našem zážitkovém náhrdelníku dosud nepoznaný: “Říkal si hurikán!” Ano, ano, první jarní vyjížďku foukalo jako ještě nikdy. A foukalo ze západu/severozápadu. No ale co s tím, když tradice velí jet na severozápad k pomníku Kubaty? Kupředu levá, zpátky ni krok, Nezmary nic nezastaví. Nevím jistě zda všichni, ale já jsem na blatech s plnou palbou uragánu do ksichtu jedoucí po rovině na kašpárka prožíval apokalyptickou euforii. Zpíval jsem si Riders on the storm a opuštěn zdatnějšími jezdci, osamocen jedoucí po neúrodné a hlavně nekonečné blatské pláni recitoval úvodní verš seriálu Proti větru: “Jen volnost, jen víra tvá, pevná, i když křehká, silou je, jež dere se i proti větru.“ Moc se mi to líbilo a ani mi nevadilo, že se našel jen jeden, který chtěl vyslechnout historku o příběhu Kubaty.
O.
P.s. U Nezmara to byla klasika vysoké gastronomie s ještě lahodnějšími nápoji 🙁