Archive for the ‘Etapy 2018’ Category
9 května, 2018 | 
Author: Trasa: 38 km, Meťák, kolem bezdomáčů do Boršova, Březí, Kotek, motanice kolem Rančáku, Opalice, zpátky kolem Rančáku, Kotek, Březí, z Boršova kolem kolejí Na Doly, po Koněspřežce, celý korýtko (no flow trail?), Rožnov a do Šnytu
Výškové metry: 437 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Majkl, Bivoj, Éros, Kory, Zdenál, Aleš, Přema, Sochy, Peťa Pokorný
Pád: Ondra 2x – jednou na brave heart v korýtku a po druhý jsem byl rozhozen telefonátem s Honym v kombinaci s přijíždějícím vlakem, Zdenál – na brave heart v korýtku – tak mocně zatlačil na přední kolo, že ho i upustil 😮
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/2CR5S jedná se spíše o částečný záznam trasy – prostředek trasy neumím takto čistými přímkami bez ohledu na přírodu natrasovat ani já 🙂
Komentář: Tak jsme se zase jednou po čase nechali ukonejšit dlouhodobě bezproblémovým počasím celého jara… Plán na startu byl mocný, dlouhý a atraktivní, ale paní příroda nám připomněla naši pýchu. Celý rok si vlastně téměř pořád vozím rukávky, kolínka a jen podle počasí měním bundičku za pláštěnku. No a tentokrát jsem provedl pouze úvahu: od Nezmara domů těch 500 metrů to moc nemusím řešit. Ale měl jsem. Není jen cesta z hospody! Obdobně lehkovážně reagovala půlka mužstva a tak když jsme se najednou začali tulit v provazcích vody pod stromem, nebyl jsem na tom zdaleka nejhůře. Nápad s půjčováním pláštěnek, (vymyšlený těmi, kdo je neměli) nevyšel a tak jsme alespoň dojeli za deště do Opalic kde je hospoda. Zavřená. Ale s rozestavěnýma hajzlama do kterých jsme se namačkali a zadýchali si je na několik stupňů nad venkovní teplotu. Už to i vypadalo na ukončení vyjížďky, ale když se začaly temně pronášet věty typu: „Pěkní Nezmaři! 10 kilců za sluníčka, před deštěm schovat a pak rychle dom…“ vzepřela se většina Nezmařích srdcí, po dešti se v prvním kopci setřásla prokřehlost a vyjížďka tak nakonec dostala i celkem standardní parametry.
O.
P.s. Vtipné bylo letošní první vyrušení zamilované dvojice na Kotku (přímý průjezd 20 cm od ležící dvojice, neb na Kotku se není kde vyhnout). Nebylo snad člena, který by mi nepoložil otázku, zda-li aspoň muž na čele zahlédl poupátka? Ne nezahlédl, paní padáčky sklapla velice rychle a více než bílou krajku jsem neviděl ani já, hoši.
NO: V zimě jsem byl objevit kde přesně začíná korýtko ve Včelenském lese – našel a seznal, že je hezké ho představit mužstvu celé. Jenže jsem včera mimoděk utrousil něco ve smyslu flow trail a hnedle se mi dostalo zvlášť na horní obtížněji jetelnou část reakcí What the fuck? Příště tedy buď pojedem korýtko z půlky, nebo ho časem prostě projezdíme my! 🙂 Z definicí flow trailu tedy vybírám ty (níže hodnocené varianty flow trailu), které byly myslím včera korýtkem naplněny, muhehe. Vyšší kategorie flow trailu představím v jiném okénku, pokud bude z vyjížďky kde brát 😉
- FF 1 : Stezka moc neplyne, flow se nemusí ani dostavit. Může to být ale třeba technicky náročnějším povrchem, který zajistí jiné zážitky.
- FF 2 : Stezka obsahuje úseky, které jsou zábavné, ale jsou jen kratší nebo přerušované. Celkový flow je narušen.
Trasa: 53 km, Malák, Velkas, brod u Špačků, hodějickým lesem pod Doubravici, Hůrka, sjezd za Novou Ves, Vodlejsák, Trocnov zastávka, Ostrolovský Újezd, po zelené podél Stropnice do Borovan, podél tratě do Radostic, kolem trocnovského bezdomáče, Trocnov ves, Mysletín, Ohrazení, Ohrazeníčko, Třebotovice, skákačka na Dobré Vodě, lávka přes koleje a Šnyt
Výškové metry: 698 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Majkl, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Kory, Zdenál,
Pád: Majk se čestně přiznal i bez naprášení
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Komentář: Leitmotivem této vyjížďky byl člověk v kontaktu se zvířetem. Již první setkání však proběhlo neslavně. Při přelézání elektrického ohradníku na louce u Hůrky jsme netušili, že se zde v současnosti po novu popásá skot a už vůbec ne, jak moc početné stádo je. Když jsme však přejeli horizont, bylo již pozdě na hledání alternativy, neb se přeci nebudem vracet! Počla tedy dosti vystrašená debata, zda je nebezpečné jet stádu v ústrety a samo stádo atmosféru spíše zahušťovalo, neb naše zamýšlená cesta vedla přímo prostředkem stáda. Mysleli jsme si že jen stádo stečí protnem a půlka kraviček a bejčků poběží doleva a půl doprava. Opak byl však pravdou. Všechen skot se chtěl seskupit (a následně zaútočit?) na našem pravém křídle, což pro neohroženě postupující údernou jednotku znamenalo neustálé přebíhání skotu těsně před kolem. Tempo bylo opravdu husí (“abychom je nevystrašili…”) a klid mužstvu dodával Eri, který projevil obdivuhodnou znalost typologie agresivity skotu a uklidňoval nás, že krávy jsou hodné (pokud to teda nejsou krávy s telaty) a bejčků si nemáme všímat, neb jsme nikde neviděli ceduli: “Ve stádu je plemenný býk” to prý by byla jiná 😉 . S malou dušičkou jsme nakonec stádo projeli, což však touhu stáda seskupit se na našem pravém křídle nezlomilo a krávy nám vpadli do týlu (byl jím Majkl). Elektrický ohradník byl však nedaleko a vyvázli jsme bez újmy šlapajíc vstříc druhému střetu: s rozuřenými 3 kavkazkými pasteveckými psy, hlídající drážní domek na samotě v lese u Trocnova. Naše cesta však nemusela jít směrem zkoumání, zda jsou schopni přeskočit plot, za kterým byli a tak jsme strategickým ústupem opět bez poskvrny vyvázli. Totální kapitulaci bez boje jsme pak předvedli (opět po přelezení elektrického ohradníku) u Mysletína: “Jéžiš, tady ty krávy maj u sebe telata” – rozuměj rychlý útěk opět za ohradník. Takže sice zahanbeni, avšak beze ztrát 🙂 Ufff to byl nervák.
O.
NO: V hospodě se rozproudila edukační debata na aktuální téma: Proč je všechno total žluté a může za to Babiš a jeho řepka? V rámci hledání odpovědi, jsem zjistil (první okénko), že dnes už opravdu existuje web na vše – konkrétně myslím web Pylové informační služby (probůh!) www.pylovasluzba.cz ze kterého vyjímám (druhé okénko): “Minulý týden přinesl žlutou záplavu téměř nealergizujícího pylu borovic a smrků. Pyl jehličnanů ale může – podobně jako jemný prach – mechanicky dráždit. Pyl jehličnanů rovněž vytváří žlutavé okraje kolem kaluží a žlutavé nánosy na hladkých površích. Kvetoucí řepková pole příliš nealergizují – pyl řepky je těžký a lepivý, takže po uvolnění z květu se usazuje v nejbližším okolí pole. Řepka ale může citlivé osoby dráždit intenzivní vůní.”
Takže milí zlatí, za víc, než za smrad když jedeš kolem řepkovýho pole, Bábiška nemůže (okénko třetí) 🙂
Trasa: 46 km, po stezce na Meťák, kolem řeky k bezdomáčům, Boršov, červená k Rybům, trail nad Rybů, u Cáby, zelená, kolem Dvořáčkovy strouhy, sjezd zpět, tři brody, na vyhlídku na Dívčák, sjezd dolů, červená do Boršova, obýváčkem bezdomáčů a kolem Meťáku po stezce k Nezmarovi.
Výškové metry: m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Vláďa, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Venca Drbout, Víťa Kořínek, Stanley, Duby, Zdeny
Pád: Venca Drbout, Venca Krutina, Petr Pokorný, Vítek Sirotek
Defekt: Víťa Kořínek, Aleš, Eri (cestou na start), Peťa Pokorný prasklé tři dráty
TGC: Petr Pokorný
Trackmaker: Hony a tak nějak všichni
Komentář: Nedá mi to a ještě jednou otevřu téma trasování. Ondra hned v začátku sezóny vhodil rukavici do ringu a ponechal trasování ostatním. Byl to následek remcání nad první jarní klasikou a v pořadí druhou, výjezdy protkanou etapou. Onu pomyslnou rukavici zvedl Majkl, vzápětí já se svou Hosínskou zanádražkou. Je tu třetí výzva k trasování a k té se kupodivu nikdo nemá. Eri chybí (nestíhá, posléze nás na červené sjede), jistě by výzvu přijal. Ani ostatní přítomní traserští matadoři se k činům nemají, beru tedy nelehký úkol podruhé v řadě za sebou na svá bedra. Vyrážíme na další klasiku, červenou na Dívčák. Původní plán byl velkorysejší, dojet do Zlatky a vrátit se po druhém břehu. Již v začátku byl plán nalomen Vítkovo defektem u lávky přes Dlouhou louku, rozplynul se v trailu před Rybů, kde pořídil defekt Aleš. Zůstal osamocen s Ondrou a ve dvojici podstoupili lepení. Celou akci opravy známe jen z Ondova vyprávění. Ve zkratce asi takto: Aleš poslal všechny dopředu s tím, že náhradní duši má, ukázalo se však, že prodřenou. Plášť i přes jeho ukrutnou sílu nedokázal bez montpák sundat, ty ale neměl, trn v plášti nemohl najít a pumpičku taky neměl. Skupina již komplet čekala u Rybů, vracet se nikomu na záchrannou akci nechtělo, došlo tedy na lepení. Kdo měl vlastně to lepení nevím, myslím že také Ondra, ostatně jako vše zprvu zmíněné. Před Rybů jsme se pustili do novinky objevené na jedné z nočních vyjížděk panem Kosou. Šlo o krátký trailík, zakončený přísným sjezdem! Se zvýšeným tepem pokračujeme dále, u prvního z brodů vřazujeme okruh zakončeným dalším sjezdem. Míříme k vyhlídce na Dívčák. Zde se snad vždycky ztratíme, jak v letní sezóně, tak v té noční. Prokleté místo, a to i proto, že zde Peťa Pokorný pořídil zásadní defefkt. Do zadního kola se mu připletla silněší větev, ozval se praskot, větev se rozlétla na kousky. Vše v tu chvíli vypadalo dobře, avšak po bližší prohlídce zadního kola chyběli tři dráty za sebou. Peťovo další cesta tak vedla k nejbližší vlakové zastávce. V této chvíli musím pokárat skupinu, která nedbala výzev trasera a pustila se dopředu se slovy, že jedou hledat cestu. Vyhlídku sice našli, ale zcela z nepochopitelných důvodů nám jeli naproti jinou cestou. Zbytek vyjížďky tak jeli osamoceně a jen díky tomu, že absolvovali již 50% trasy, jsou stále ve hře o Pilníka. Cesta z Dívčáku vedla totožnou cestou zpět. I v tuto chvíli byla zcela zbytečná slova: “Budeme se držet ve skupině všichni za traserem!” Z dvaceti členného mužstva jsem kolem bezdonáčů a dále podél Vltavy jeli již s Vítkem sami. Ostatní se rozprchli, mířili do jiných hospod. Po dojezdu k Nezamrovi bylo “béčko” dávno pryč a oslava Svatého Jiří a Pokorňákových narozenin se tak odehrávala v užším kroužku.
Hony
Trasa: 34 km, Kněžské Dvory, Hrdějice, borecké rokle nahoru, Hosínská zanádražka tam, kolečko po Zámostí, Hosínská zanádražka zpět, Borecké rokle dolu, Hrdějice, k Vltavě a domů
Výškové metry: 676 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema (s blahosklonně zdviženým prstem!), Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Sochy, Venca Drbout, Láďa Benhák, Koubič, Jirka Habrda
Pád: Venca Drbout třikrát – své eskapády si pochvaloval, prý už se mu to dlouho takhle pěkně třikrát nepovedlo 🙂 Zachycen též ve fotogalerii před a po, Ondra – krvavé kolénko vyprovokovalo diskuzi na téma dezinfikace – zda by bylo lepší olíznutí v hospodě přítomným psem, který ale žere hovna, nebo v hospodě přítomným Vítkem, který ale mele sračky 🙂 Eri, Bivoj, Petr Pokorný (sideflip into the nowhere), Tonda
Defekt: Nikdo. Nebo že by to odstartoval Aleš píchnutím (včely a do boltce?)
Trackmaker: Hony a částečně i Peťa Šiklů – chodící vložka “po vrstevnici”
Komentář: V průběhu času si při psaní reportů tak nějak začínám říkat, která etapa vlastně není naší klasikou… Hosínská zanádražka klasikou už myslím je, neb původní kritika, kterou schytávala (od jezdičů), se smrskla do Eriho lakonického kostatování: dnes nasranej nejsem i když je to mrdanice, protože jsem věděl, co mě čeká. A věděli to všichni, takže slovo PROČ? jsem vlastně nezaznamenal. Naopak mi přišlo, že to jde právě opačným směrem, když si Peťa Š. na cestě vzpomněl, že na endurku se dá jet i jinudy. Ano, dá. Na motorce. Na kole ta realita je jaksi trochu jiná, neb nikdo nemá v nohách několik HP (horse power). Takže to, co se na endurku zdá (a bylo tak i prezentované), že je vrstevnice, je na kole potláčání, kdy řidítka mám v úrovni hlavy a výš. Třeba mám ale jen špatnou techniku potláčání 🙂 Ale aby byl jasný můj postoj! Já nekritizuji, já CHVÁLÍM. To je prostě bajk, není to tak každé úterý a navíc to bylo jetelnější nejvíce z posledních let. Kolik přesně z toho byla skutečná jízda v sedle, ví jen Ti, co byli 🙂
O.
P.s. V závěru jsem se stavili i nezmarského filantropa Rosmíka, který nás Kozlem napojil a slíbil, že se někdy připojí. Takže já to beru jako slib a čekám, Rosmíku!
P.s. Počet pádů asi opět jako každoročně bude topem ze všech vyjížděk. Klasika 🙂
NO: V rámci okénka vědomostí nelze nezmínit, že v průběhu debaty nad typem Nezmarské oranžové se objevila spekulace Vency Drboutů, že se jedná o REAL 240, což se nám (všichni do jednoho zasvěceni do způsobu mezinárodní klasifikace barev…) moc nezdálo (Real hraje přece v bílém?), ale dnes po zásahu z míst předsednických je jasné, že se jedná o Pnatone Orange 021c. Takže až se Vás někdo bude ptát – v hospodě Ciml, nebo v kravíně Vata, jaká je to barva na našich dresech, že je tak hezká, víme odpověď!
AUTOR REPORTU JE MAJKL
Trasa: 44 km, Start, pešinkou kolem golfového odpaliště, zahradní kolonie, lesem směr Vlčí jáma, Třebín, lesem nad Dubné, vysílač a trailík k rybníku zvaném Dlouhý u Čakovce, napojení na žlutou turistickou, Vráž, rozcestí u Holubovské bašty, Holubovská Bašta, silniční spojka do Jankova, U Beneda a vzhůru K obrázku, po červené hřebenovce k Bohouškovické myslivně, Haberský vrch, trailové dovádění (jak pro koho), sáňkařská, další traily, modrá do Lipí (kolem hřbitova), panelka a tašky, přes Švábův Hrádek zpět do ČB.
Výškové metry: 738 m
Účast: Venca, Bivoj, Majkl, Pavel Tikal, Petr Šikl, Hony, Eri, Vítek S, Vítek K., Ondra, Víčko, Duby, Zdenál, Kocour, Láďa, Tonda, Kory, Přéma, Míra Doležal, Venca Drbout, Stanley
Pád: Stanley 2x, Pavel Tikal prý kontakt se srnkou
Defekt: Nikdo (není čas začít soutěžit?)
Trackmaker: Majkl
Komentář: Stále začátek sezóny, kdy nohy ještě naplno neví, jak šlapat po zimním zahálení. Filozofie vyjížďky proto tomu odpovídala, od každého kousek. Trochu švihu po širších cestách či pešinách, sjezdy, úzké pešinky mezi stromy a trochu potu na zádech při stoupání na (ne)oblíbený hřeben Kluka. Opětovně jsem si připomněl, že trackmaker se musí snažit více než obyčejný účastník zájezdu. Tentokrát, díky snažší první části, vydržel náš peleton pohromadě až pod kopec, pak se ukázalo, kdo má nohy a kdo ne. Někdo si dokázal ještě i při stoupání povídat….já to nebyl, všem jsem se z dáli díval na jejich svěží nohy. Nepomohlo ani heslo, když nemůžeš, přidej víc. Bivoj ve snaze, abychom mu neujeli, nebo neodběhli, se tentokrát kousnul, a vše poctivě vyjel, lepšíš se chlapče! Přema a Kory si v průběhu vyjížďky prohazovali zapůjčená testovací celopéra, vždy na povel: “Vem si ten svůj sráč…” Koupě bude ještě zajímavá, co chlapci? Dojezd do Budějci již proběhl v poklidu, Zdenda nás napojil a nakrmil.
NO: Kde vůle neschází, cesta se nachází, to si myslím obecně platí pro naše opakovaná úterní snažení na bike, je nutné připomínat, že je to nejen sportovní záležitost.
Trasa: 35 km, Velkas, podél Malše, Novohodějovický rybník, Doubravický práh, kaňon Hlubočice/důl Zlatý jelen, k Nedabyli, Vidovský potok, nad úpravnu vody, lom Špandava, Heřmaň, Borovnický potok, Doudleby, Doudlebský vodopád, Borovnický potok, trailík k rechlím, pod Heřmaň, úpravna vody, Vidov, a podél Malše domů
Výškové metry: 709 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Hony, Zdenál, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Ondra Míka, Sochy, Venca Drbout, Víčko
Pád: Zdenál – sjezd k Vidovskýmu potoku chtěl jet jako Pája (tzn. v mých stopách), ale ještě tam není 🙂 Peťa Š. ho uklidňoval, ať to pořád zkouší a zkouší, že se sice výsledek dostavit nemusí, ale pocit bude dobrý. Ondra M. sám byl jako zařezanej, ale když jsem dotazoval důvody špinavého ramínka, šel s pravdou ven.
Defekt: Nikdo
Trackmaker: Ondra – zahajující trojnásobnou pauzu 🙂
Komentář: Minule byla vyjížďka samá rovina, šotolina, asfalt a nenejvejš podmáčená blata 🙂 a tak jsem cítil že to chce přesně pravý opak. Prcačky a stojky. A jak chtěl, tak provedl. Pravda, párkrát jsem sekl vedle! 1) při pokusu o nalezení nové cesty (bez předchozí přípravy) – omluvám se, trackmaker má najíždět sám a ne hledat až s mužstvem 2) při orientaci v terénu, která však byla výrazně ztížena abnormálním množstvím spadaného listí. Odhadem je ho tak dvakrát více než obvykle a z jara, jak nejsou vychozený cestičky, vše vypadá jak jednolitý les a paměť párkrát selhala. Naši mudrlantskou debatu se Zdenálem nad příčinou zvýšeného množství listí na zemi utnul s očima v sloup Peťa Š. : Hodně listí po zimě na zemi znamená, že bude válka! 🙂 Jinak to vlastně bylo celé jak to mám rád, motací a drobínek loudací. Jak moc bude prorocké Eriho proceděné: “Vynikající strategie ke snížení počtu zájemců o vyjížďku” se ukáže časem. Takže v příštích týdnech se zase já těším na to, co se líbí ostatním (trackmakerům).
O.
P.s. Dojemné bylo včera Bivojovo stýskání: “Dnes mi Majk na kole neujel, ale uběh! Když došlo na tlačení, roztočil nohy a už jsem ho neviděl. A to celou zimu běhám…” Majk: “Leta tréningu v potláčání bajku, hochu!” No prostě všechno (nechce se mi napsat zlé) je k něčemu dobré.
NO: Dost často zaznívá na našich vyjížďkách termín “front flip no hand” 🙂 Tak tento trik v provedení nedotočeného salta předvedl na letošním Milan-San Remo Mark Cavendish. Tak pro ty, co si Nezmarskou abecedu chtějí/potřebují zopáknout připojuji názornou videoukázku (0:41 zvětšeno)
Trasa: 46 km, stezka do Bavorovic, trailík po modré k hlavce, kolem Muňáku, vyhlídkové místo na Hlubokou, pole, louky, asfalt do Zlivy, trailík na Králičím ostrově, kolem tratě na Kubatu, menhir “Stětí”, menhir “Zakutálená hlava”, přes blata do Pašic, Češňovice, Bezdrev, Černíš, trailík na tankáči a domů.
Výškové metry: 189 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Hony, Větrák, Zdenál, Éros, Míra Doležel, Míra Dvořák, Tonda, Kory, Duby, Ondra Míka
Pád: Nikdo
Defekt: Nikdo
Trackmaker: Ondra
Komentář: Letos jsem se pokusil náš poklad a drahokam drahokamů ukázat alespoň v jiném světle, když už ne z jiného úhlu a kde to šlo, pral jsem tam drncavou rovinu jak jen to šlo, ať si hoši užijou 🙂 Názory ve skupině se už zdá dali do rovnováhy – všichni ví, že to je letos blatská premiéra i derniéra a tak panuje všeobecná spokojenost jen s jedním šiklomrmlalem, který (jak sám v hospodě přiznal) mrmlá jen pro kolorit. Zda se jeho ujištění vztahovalo i na má stále celou vyjížďku jedoucí ústa (“takový to byl v zimě klid!”) neupřesnil. Asi jo 🙂
O.
P.s. Letos jsem se na první jarní moc těšil, počasí nepočasí, a liboval si v hospodě hned co jsme dosedli, že to budu poslouchat týden co týden. Tentokrát byl pro mě největší pokladnicí Zdeněček. Už vím, kolik gramů má krajíček chleba, že dva krajíčky jsou tolik kalorií jako jedno pivo, že neexistuje u Nezmara jídlo u kterého by neznal počet kilokalorií, že pivo vlastně není tolik kaoricky nebezpečné jako to, že ti “roztáhne žaludek, udělá hlad a ty pak tam pošleš jídlo co bys jindy neposlal” a že vůbec energeticky nejhorší jsou oříšky (Vítek: dáme wasabi oříšky? Oříšky jsou něco jako zelenina 🙂 “Kalorická policie” objednávaje arašídy: Jó zelenina, oříšky jsou tuk). Pak se ještě vytasil Ondra M. s aplikací, která po vyfocení jídla poví, kolik má to jídlo kalorií, ale to už jsme na sebe jen s Alešem mrkli (oba šmitec a klobásu v břiše) a objednali každej další pytlík tuku.
NO (Nezmarské okénko): Celkem mě baví psát něco, co nutně nemusí souviset s kolem, tak letos to bude taková volná disciplína. Freestyle, ne voe! Tu verš, tu citát, tu zajímavost. Na heslo “chemický vzorec tuk” vyplivne google tohle. Fakt nevím co to znamená, ale energie z toho musí být děsně 🙂
