Archive for the ‘Etapy 2017’ Category
13 července, 2017 | 
Author: Trasa: 56 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějice, Borek, Mojskej les, antracitový důl Etna, Lhotice, žlutá Chotýčany, ke kolejím, debata o punkové kapele “Pozor vlak”, po žluté k Poněšické oboře, stezička kolem obory k mohylovému pohřebišti na vrchu Baba nad Vitínem, napojení na zelenou, Vlkov, k Poněšicům, Přemovo brody, zpátky pod Poněšice, AMU, a asfalt na Hlubokou, pravý břeh Vltavy domů
Výškové metry: 584 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Eri, Kory, Peťa Šikl, Víťa, Tonda, Sochy, Vláďa, Zdenál, Stanley, Kocour, Duby,
Pád: nikdo!
Defekt: Koryho probržděný ráfek mužstvo téměr nezaznamenalo – automatický konec vyjíždky, nečeká se. Venouš – v tu dobu jsme si z něj ještě dělali srandu “my pomalu pojedem napřed”. Legrace ubylo, když v Chotýčanech píchl Aleš (a v rámci zrychlení mechanických prací jedno rukou telefonoval). Bžunda sice pak (na chvíli) úplně došla v Chotýčanech na nádraží, když píchnul Eri a já si začal myslet, že to je dnes nějaký podivný způsob vzdoru proti mnou odprezentované trase…. Smutek musel však být nahrazen smíchem, když Eri po výměně zjistil, že musí měnit duši opět, neb jeho náhradní je píchlá též. Já jako jediný šestadvacítkář jsem mu ochotně poskytl poklad svůj a Eri ani sám od sebe za dobrodiní nepoděkoval 😉 . Opravdová prdel už bylo pak Eriho další měnění když se zjistilo, že mnou poskytnutý poklad má pomalý defekt. Tentokrát Eri za dobrodiní poděkovat nezapomněl 🙂 a jal se lepit (sákryš, k lepení přímo na vyjížďce už nedošlo leta!!!). Po malém zpoždění takto plynule rozjeté vyjížďky mým VELMI BOLESTIVÝM nakopnutím představce kolenem a následným velmi sprostým vyjadřováním bolesti při pobíhání kolem kola (s kokotmi sa pretekám…) už jen chvíli zbývalo, než Pavel T. zasek´ jemnou prací nohou řetěz za kazetu u mohyl a ke slovu musely přijít ruce vrchního chirurga Peti. Chvilku jsme si dopřáli opětovného odpočinku a snad pár desítek minut v kuse i jeli (než Přema začal dole u vody hledat cestu, co tam zaručeně musí být) a tak mi to přišlo škoda a zasek´ jsem řetěz za kazetu já. Vrchní chirurg byl již psychicky i fyzicky pryč a tak musely ke slovu přijít ruce bejka. Když to Aleš za supění vyrval zpět, opomněl jsem poděkovat, ale on se připomenul a já svou chybu napravil. Při blížení k rychlejším asfaltovým úsekům před Hlubokou přišlo i Bivojovi líto, že ještě svou troškou do mlýna nepřispěl a přetrhl lanko od přesmyku a zůstal v jezdivých úsecích odkázán na malou placku (pravý výběr defektu v pravý čas). Tedy slovy statistik: Kory probržděný ráfek, Venouš, Aleš, Eri 2-3x, Pavel T. zaseklý řetěz, Ondra zaseklý řetěz, Bivoj lanko od přesmyku, Kocour (jeho defekt přišel v době, kdy s našima defektama ztratilo Béčko trpělivost a že pojedou “pomalu napřed” – tohodenního prokletí Nezmarů však ani tímto manévrem nemohl uniknout. Jo a že Aleš obdržel bodnutí vosy ve svou holou leb asi do statistik zapisovat nebudem, i když i toto bylo píchnutí sui generis 🙂
Trackmaker: Ondra, Přema
Komentář: Mám asi premiéru, kdy bude report kratší než zpráva o defektech, ale prostě to tak tohle úterý vyšlo. Přitom mě se to vlastně velmi líbilo. Zdenál sice svými přístroji zaznamenal, že jsme 1 hod 35 min prostáli, ale zase jsme se pěkně zasmáli, popovídali a nakonec ujeli celkem slušný flák cesty krajinou kde to je opravdu KRÁSNÉ a ke konci zařadili po Nezmarsku novinku – v době kdy už je třeba jet domů, vyzkoušíme řáckou bahnoprasečí a rošťáckou neznámou s ne úplně stopro orientací. A to je na Nezmarských vyjížďkách to nejkrásnější. Navrch zařadím ještě jedno edukační okénko, neb jsme se zajeli kouknout i na haldu dolu Etna u Lhotic. Zde je několik zajímavých údajů: Dobývání antracitu bylo v této lokalitě zahájeno roku 1931. Postupně byly hloubeny tři šachty. Majitelem v té době bylo Těžířstvo svatého Mikuláše. Roku 1932 byla zahájena výstavba hlavního důlního podniku Etna a následující rok byla postavena i úpravna. Největší rozmach dolování zde byl v období 2. světové války, přičemž v roce 1943 byla dosažena težba 15 000 tun na dolech Etna I, Etna II a Jaroslav. Pracovalo zde více než 140 horníků a denní produkce se pohybovala okolo 6 vagónů. Dobyvatelná část ložiska však byla brzy vytěžena až do hloubky 350 metrů. V květnu 1945 vetšina osazenstva dolu odešla, spodní patra dolu byla postupně zatopena vodou a zavalena. V červenci 1945 byla težba obnovena – do konce roku 1946 nahradili chybějící horníky internovaní Němci. Provoz na Etně byl ukončen 31. 1. 1948. Krátkodobě byla znovuotevřena kutací jáma c. II v severní tektonické kře. Po vyrubání této sloje a ochranných pilířů na Etně byla težba definitivně ukončena dne 31. 3. 1948. Historické srovnávací foto:
O.
NOC: Už asi minulé tři vyjížďky mi hlavou běželo jedno přísloví. Velmi se mi hodilo na můj úterní plán a ví bůh, že jsem žlutou mňamózní kořenovku od Chotýčan nádraží k Poněšické oboře chtěl jet tam i nazpátek (příště hoši!) 🙂 Nakonec si ale myslím, že v tohmhle přísloví najde to své více lidí. Jak už to tak u přísloví bývá 🙂
“Mlč a sbírej kamení.” Španělské přísloví
Video: IMG_1636
Trasa: 52 km, Švábák, Šindlák, tašky, Hradce, Slavče, hřeben Kluka, Bohouškovice, Křemže, po žluté přes Křemežské louky až k Tunelu, sjezd kolem lanovky na parkoviště, Bučinou do Krásetína, pod Jiříčkův vrch, mohyly, Třísov, kolem Hamru na Dívčák a červená kolem řeky až do Budějek, hledání té nejlepší hospody.
Výškové metry: 1092 m
Účast: Ondra, Hony, Eri, Petr Pokorný, Pavel Tikal, Zdenál, Koubič, Venca, Kocour, Stanley, Majkl, Bivoj, Kulich, Přema
Pád: Pavel Tikal
Defekt: Pavel Tikal
TGC: Pavel Tikal
Trackmaker: Eri
GPS: www.sports-tracker.com nebo https://mapy.cz/s/1OCoN
Komentář: Nikdo se k trasování moc neměl, bylo nás tak akorát, vedro, tak to je něco pro mě. Nic moc jsem nevymýšlel a protože to mám rád rychlý a jezdivý a do kopců, volba byla jasná, tempo jsem zvolil, aby se nikdo neztratil, což se úplně nepodařilo, ale líp to neumím. Na té trase taky není co zkazit, buď Tě to baví nebo ne. Snad akorát výjezd po žluté na Kleť byl sjízdnější než obvykle, takže někteří soudruzi poprvé pokořili. Dojeli jsme do města, neb tatíček Nezmar měl dovču, tak jsme chvíli bezradně bloumali po městě, načež jsme dali pár pivek v hotelu Budvar u Slepého ramene-pravděpodobně jediná premiéra této vyjížďky.
Eri
NOC: „Na kopec nevyletíte, na kopec se pomalu a bolestivě dřete a když šlapete obzvlášť usilovně, můžete se na vrchol dostat dřív než ostatní.“ Lance Armstrong
Trasa: 48 km, Rožnov, Boršov-Březí, Rančice, Kosov, Milíkovice, Mojné, Žabař, červená na Polušku, statek Krakovice, Michnice, Rožmitál, Bujanov
Výškové metry: 999 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Eri, Kory, Peťa Šikl, Víťa, Hony, Tonda, Sochy, Vláďa, Zdenál, Venca Drbout, Stanley, Petr Podhola, kámoš Petra Podholy, Kocour, Vláďa Řehoř, Ondra Stropnický, Kulich, Ondra Míka
Pád: Majkl
Defekt: Ondra-ořech
Trackmaker: Petr P.
GPS: https://mapy.cz/s/1MUOq + https://mapy.cz/s/1MUN5
Komentář: Potkali se u žíznivého okna 4 bajkeři.
A:Já jsem vám včera jel s takovým kokotem, půlku cesty silnice, žádná bajkeřina, bezohledné tempo, nestíhal jsem, až jsme se skoro všichni ztratili. Ještě že ten debil aspoň řekl, kam se jede.
B:To já jsem včera jel taky s debilem, hnal to, ale neujel mi. Naopak, já jsem mu dával, předjížděl jsem ho. Nevím, co si o sobě myslel, ještě nedávno jezdil poslední. Blbec si ani nenechal poradit kudy se má jet, tak jsem se nakonec s ostatníma vydal napřed po značce asfaltem, tam jak říkal že se pojede. A on to, kretén, asi schválně, změnil a jel si klidně nějakou lesní pěšinkou.
C:Hele kluci, já měl podobný zážitek, remcal jsem na začátku, ale také jsem řekl, že se zajíci počítají po honu. Joo, byl na začátku trochu vopruz, ale pak jsme si užili asi nejhezčí výjezd na vrchol vyjížďky a hlavně sjezd z něj, navíc zbyl čas na exkurzi k novým zajímavostem a takové poloudání na konci.
D:To já to měl, kamarádi, ze všech nejhorší. Moje parta mě vyautovala na výjezdní zasedání, přestože se vědělo, že ten termín nemůžu. Já je mám ale rád, tak jsem nic nezazlíval a zorganizoval hospodu v Bujanově, aby se kluci dobře poměli. Přihlásilo se 12, jelo skoro 30 (1.problém). Vyjížďku jsem sám nakonec málem nestihl (2.problém). Trasérství jsem si brát nechtěl, bylo mi za zásluhy/nebo za trest přiděleno (3.problém). Se zodpovědností sobě vlastní jsem s tím trochu počítal. VŽDY se jezdí tato trasa v první části po asfaltu (http://www.bknezmar.cz/?p=8241 nebo http://www.bknezmar.cz/?p=5039) V zájmu hesla “pestrost především” (4.problém) jsem zvolil jinou asfaltovou (5.problém) trasu a jako třešinku za rychlé přiblížení (kdyby zbyl čas-v tolika lidech) výšlap nad Rožmitál k zachraňované lesní kapli. Milion keců a hraběcích rad, já byl celou cestu ve stresu a navíc jsem od startu jel s pomalým defektem (6.problém), tak jsem čekal, kam asi dojedu, zvláště když se mi cestou vybil mobil (7.problém). No, nějak jsme to doprcali, ale kilák před cílem zbylé torzo teamu ostentativně za mými zády odbočilo a nechalo mě pro definitivní ostudu dojet ho hospody úplně samotného. Ještě, že ten vlak s kapacitou 8 míst pro kola nás vzal a ještě byl zadara 😉
Dnes, chlapci, místo reportu psychohygiena 😉
Asi by se měla stanovit nějaká pravidla. A hlavně je dodržovat.
Samozřejmě uznávám své chyby, kaju se, ale na trasérství nerezignuju! Počkejte na Pulmon, já si vás podám!
NOC: “Čo dobre, po piče! S kokotmi sa pretekám… Jak prijebaný, do piče.” Peter Sagan
Trasa: 58 km, Rožnov, Boršov, červená kolem řeky, Dívčák, Plešovice, Zlatka, Granátník, k Modrému obrázku, modrá, zelená, vrchol Kleti, klasický sjezd do Holubova, Vrábče, Hradce, tašky, domů
Výškové metry: 1.199 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Eri, Kory, Duby, Peťa Šikl, Víťa, Hony, Víčko, Tonda, Koubič, Sochy, Vláďa, Petr Podhola, Filip Toul, Honza Mikolášek, Jirka Habrda
Pád: Venouš (Egon je prý svědkem), Vítek, Tonda
Defekt: Ondra
Trackmaker: Eri
Komentář: Na startu si Eri několikrát vyměnil orientaci kola směrem ke Švábáku a opačným směrem, ale bylo vlastně jedno kudy, podstatné bylo, že se tušilo/vědělo KAM a teplota neteplota, nasadilo se tempo vražedné. Inspirací (i pro nadpis reportu) mi dnes byl článek k fenoménu : Jejich tempo je vražedné, jejich revírem je Kaufland s tím, že naším revírem byl Blanský les. U nás Nezmarů však žádná válka generací nehrozí, máme sice áčko, béčko, někdy i céčko, ale rozhodně ne dělené podle věku (a i kdyby, tak co) – zrovna včera jak hrušky popadaly kusy napříč všemi generacemi. S trasérem dojeli do cíle jen 4 cyklisti. Nakonec ale u Nezmara byla větší účast, ovšem někteří se tam nedostali tak lehko, protože odmítli (cože?) dál jet za trasérem a upřednostnili pivko pod kaštany v Holubově, s návratem vlakem. Nápovědou k jejich rozpoznání budiž, že se nakonec k Nezmarovi doloudali 😉 Jojo, na klukách to bylo trochu vidět, že jim stále ještě nechutná. Holt, dobrého pomálu. Kdybyste jezdili minulý týden víc vlakem, mohli jste včera dojet po vlastní ose 🙂 Celkově hodnotím tuto vyjížďku vysoko, krásná trasa, zčásti pro mne dokonce premiérová. Jo a nebýt zastávky u samošky ve Zlatce (pestrý nákup od balené vody přes minerálky až po pivko), tak se to asi nedalo dojet. Zejména, když studánka na parkále byla suchá…
NOC: Sucho, vedro, dusno, tempo, dehydratace. A také lehké (snad dočasné) vyhoření loudalů. Toť včerejšek. Umělecky pojato :
Cyklistika není hra, je to sport. Tvrdý, těžký, nemilosrdný a vyžaduje velké oběti. Někdo hraje fotbal, tenis anebo hokej. Nikdo ale nehraje cyklistiku.“ Jean de Gribaldi
P.S. foto není a nebude, bo nebylo kdy
Report níže psal Majkl a je mementem pro ty, kdo publikovat chtějí, jen neví jak na to z hlediska IT. Stačí zavolat: “E.T. volá domů” a já Vám Vaše pnutí zveřejním. Takže redaktoři, hlaste se 😉 O.
Trasa: 61 km, Švábák, tašky, Lipí, kolem hřbitova a napojení na modrou, rozcestí U habří (věžový vodojem), stále modrá na sáňkařskou, Bouhouškovická myslivna, svážnice nad Holašovice, napojení se na červenou, silnice nad Holašovicemi, dlouhý sjezd lesem pod Lipanovice, Lipanovice, vzhůru na Vysokou Bětu, další vrchol – Buglata, sjezd po červené přes České chalupy nad Holašovice, napojení na silnici až k rozcestí u rybníčku, odbočka na lesní cestu směrem k „Obrázku“, sjezd lesem až do Čakovce, rybník Dlouhý, motání lesem před Dubným, návrat přes Třebín a po zelené do ČB
Výškové metry: 1.109 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Zdenál, Aleš, Eri, Kory, Duby, Víčko, Venca Drbout, Víťa Kořínek, Kocour, Tonda, Koubič, Sochy, Stanley, Vráťa, Míra Dvořák
Pád: Venouš 2x, Přema
Defekt: nikdo
Trackmaker: Majkl
Komentář: Dlouhý den napověděl, že i naše úterní snažení bude časově a kilometrově delší. Cílem byly vrcholy Blanské lesa Vysoká Běta a Buglata, jak jsem předem avizoval a kam se podíváme spíše vyjímečně. Pro bike ideální počasí přilákalo početný peleton. Začali jsme klasikou, tedy přes Švábák na tašky. Klasiky jsme se drželi téměř celou vyjížďku, byť doufám, že některé úseky byly nové, či alespoň se známými a často využívanými nově propojené. Podvědomí a zkušenosti nabrané od otců zakladatelů se projevily. Musím připustit, že při trasování není moc času na pokec s kamarády, přesto si i tak člověk vyslechne zajímavosti…, někteří nejmenovaní (promiň Sochy) berou před jízdou modrou pilulku (nikoli pro zvýšení potence, nýbrž jako ochranu před alergií), někteří řeší osobní záležitosti a jiní jim sekundují rolí pověstné vrby….. Jízda byla plynulá, defekt se nám vyhnul. Již u Lipí někteří chtěli ukázat, jak v rychlosti ovládají své oře, kovové pontony zákeřně položené na louce přesto vyhrály a jejich těla se poroučela k zemi. Blízko byl hřbitov, který jsme naštěstí nevyužili, neb Kruťák a Přemek jsou tvrdí hoši a pokračovali dále. Snad naposledy se skupina udržela i přes vlídné tempo a zodpovědné trasérství k počátku sáňkařské dráhy, kterou jsme vystoupali, někteří byli zklamaní, že se nevydáme až na hřeben, ale cíl byl daleko a plán tomu byl uzpůsoben. Postupně se pár kusů oddělilo, spíše nedobrovolně, ale tak už to bývá. Jenom pro zajímavost, při samotném stoupání na Vysokou Bětu jsme zdolali převýšení přes 350m, byť zpočátku po silnici, jak někteří remcali. Po zdolání Buglaty jsme točili již směr Budějce, neb vzdálenost a žiznivost peletonu si to žádaly. Při projíždění Dubném část podlehla lákání Bivoje, toho času přistěhovalce mezi místní sedláky, a vyzkoušeli jsme místní hospodu, pifko na stojáka bylo vskutku dobré s výhledem na čapí hnízdo, nikoli pana Babiše, zcela jistě nebylo dotované. Padlo zde, že takové pivní občertsvení je chvályhodné a mohlo by se opakovat častěji. U Nezmara již proběhla klasická zábava, tentokrát na účet Tondy N., který slavil jmeniny……
Majk
NOC: Bylo vskutku zajímavé pozorovat, jak si nejenom dnešní vyjížďku každý užívá vlastním způsobem, byť na první pohled rozdílně, tak v podstatě všichni shodně, proto k závěru jako vklad do našeho mudrování:
Sport mám rád proto, že nezvykle chutná a nejde ničím nahradit – podobně jako pivo.
Trasa: 33 km, cyklostezka Hluboká, Hosín, Kanín, Hluboká-Zámostí, Hluboká-zámek, cyklostezka a domů pro pivo z lednice či z Billy 😉
Výškové metry: 175 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Zdenál, Aleš
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Komentář: Už před startem bylo jasné, jak jsou karty rozdány. Ti co měli jen malinko jiné povinnosti (Loudalové) o vyjížďce ani neuvažovali, Eri psal, že jde raději běhat (jarní absence dík Himalájím mu na rozdíl od loňska rozvázala ruce a tak zřejmě nebude jezdit nejen když je nemocný 🙂 , ale i když se bude obloha škaredit…), otcové zakladatelé toho již v životě vydrželi snad až příliš mnoho a tak se na Startu sešli jen nadrženci (viz poslední čtveřite v účasti) a ti zatím stoprocentní, co chtěli mít čárku (viz prvních pět jmen v účasti – máme kluci, máme!). Majkem původně naplánovaná trasa přes hory a doly nutně padla a tak jsme si jeli zablbnout do deště kolem Hluboký. Já nic připravenýho neměl a řekl jsem si, že bych se moh zkusit kouknout na stezičky, který jsem už leta nejel a dopadlo to jak to dopadlo. Čóravi koň. Netrefil jsem skoro nic a jezdil tak moc nazdařbůh, že si toho všimli i ti, co se zas tak moc nevyznaj 🙂 No co, vono v těch provazech bylo stejně všechno jedno… Závěr jsem koukal, že jeli všichni na jednoočka – otevřené bylo to oko, které bylo méně zalepené bahnem. Pěkná skupina jednookých mentálů 🙂
O.
NOC: Je vlastně více lidí co nechápou PROČ, tak jedno přísloví, kterým bychom na ty divné otázky mohli odpovídat avšak to PROČ neprozradit 🙂
„Ptali se muly: Kdo je tvůj otec? Odpověděla: Kůň je můj strýc.“ Cikánské přísloví
Trasa: 58 km, Malák, Roudné, pod Včelnou, mohyly, Plavnice, žlutá do Římova, kolem přehrady, Velešín, na druhej břeh, kolem přehrady, Římov, Hamr, kolem Malše Doudleby, rechle, Plav, Vidov a domů
Výškové metry: 724 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Hony, Sochy, Petr Šikl, Zdenál, Duby, Tůča, Vláďa, Aleš, Koubič
Pád: Hony – prý divácky atraktivní broučínek na záda, Venda – říká že ne, ale tři říkali že jo, Ondra 3x – triptich jsem dokázal vměstnat do asi 50 metrů, protože jsem stezičku na pravém břehu na skále jel srdcem 🙂 Sám bych to ale viděl na pády dva, neb ne úplně kontrolovaný výstup z kola směrem ze srázu 😉 se obešel bez dotyku ruky se zemí a já se v poklidu zastavil zády o strom v poloze “Ježíš na kříži”, ale i to je prý pád…
Defekt: nix
Trackmaker: Ondra
Komentář: Při debatě na startu se zjistilo, že s nechutí ke Kleti na bajku na tom nejsem sám (na silnici jí ale mám MOC rád!) a dík obecné nechuti k trasování to zase zbylo na mě (příště už ne, hoši!) a tak jsem to nasměroval na Římovskou přehradu. Věděl jsem, že ti co poznámkují směrem k pokročilému stavu bujnosti vegetace mají pravdu a…. opravdu měli. Všichni jsme byli zešvíkaný ruce nohy až jsem měl tu potřebu pohledat a vědecky zdůvodnit a ostatní obohatit informacemi o žahavých chlupech kopřivy. “Dříve se mělo za to, že tyto žahavé chlupy obsahují kyselinu mravenčí, poslední výzkumy ale ukazují, že je to směs tří chemikálií – histaminu na podráždění kůže, acetylcholinu na vyvolání pocitu pálení a serotoninu na zvýšení účinků dvou předchozích látek.” Jo, to by tak asi sedělo. Samotná etapa byla znepříjemněna lesáckými zásahy za účelem těžby, a tak jsem se snažil částečně pěší výlet opestřit novým místem – soukromým pohanským obětištěm (viz fotogalerie). Vybereš si HODNĚ zapadlý kousek lesa, postavíš příbytek z chrastí, všude možně rozmístíš lebky zvířat a pak už si to tam jen užíváš a opečováváš to tam 🙂 Snad se i Vám “pohled jinam” líbil.
O.
P.s. Eurama nahoněné singltraily, jsou samozřejmě lépe a více jetelné, nikde na nich nepřekáží stromky přes cestu ani tak blízko u sebe, že řídítka neprojedou, ale tyhle my máme raději, víš? :-*
P.s.2 Při odjezdu od Nezmara Aleš zahlédl autobus se svítícím nápisem Rudolfov a oznámil, že i když ho vlak do Adamova nikdy nedovezl, autobus by na Rudolfom mohl a tak počal mohutně točit a zmizel nám z dohledu. My mysleli, že jen dělá ty svoje vlny a že ho stejně nenechá řidič jet s kolem, ale autobus u Zelené ratolesti nějak podivně dlouho stál a já tam stačil dojet. Aleš zrovna dokončil asertivní rozhovor s řidičem, již prázdný igeliťáček bez peněz 😉 zastrčil do kapsy a prohlásil, že s pobyt s kolem v MHD není nejen zakázán, ale doporučen. Tak snad to jelo na tu konečnou Rudolfova, která je Adamovu blíž!
NOC: Včera se za náma stavil v hospodě Ondra a po plastice kolenních vazů to nejen na sport moc není. K dotazu, zda někdy ještě bude jezdit, sdělil, že si dává postupné cíle a teď je před ním cíl: ohnout koleno. Takže dnes je to pro Tebe.
„Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno.“ Indické přísloví
Trasa: 57 km, Malák, Hodějickej lesík, Hůrka, lesíkem pod Zborov, Trocnov, kolem bezdomáče do Radostic, přechod Stropnice, po zelené podél Stropnice, Ostrolovský Újezd, lesíkem zase zpátky ke Stropnici, Komařice, podél Stropnice, Doudleby, rechle, Vidov a podél Malše domů
Výškové metry: 709 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Hony, Sochy, Petr Šikl, Zdenál, Duby, Vláďa Řehoř, Vláďa, Míra Dvořák, Vráťa, Jirka Habrda
Pád: Bivoj – prý to bylo únavou 🙂 Nevím, ale jistě to bylo do krve. Při debatě o zranění proběhla zajímavá diagnóza od jistého 😉 doktora: Na šití to není, je to jen odřený, ale hodně do hloubky…, Zdenál – sice bude nesouhlasit, ale kontakt se zemí rukou byl a Ordnung muß sein – to on ví nejlíp
Defekt: Vítek – oprava hlavového složení se prostě počítat musí
Trackmaker: Ondra
Komentář: Toto úterý jsem před vyjížďkou absolvoval “rozjetí” 2,5 hoďky na silnici z Tábora do CB v pěkném tempíku a doma si říkal, že to bude ještě prdel, neb jsem se cítil pěkně unavený. Dal jsem si proto dva cíle. 1) Netrasovat. Hlava si odpočine a já můžu klábosit, zatímco jiný přemýšlí a hlídá ovečky. 2) Zabránit výjezdu na Kleť. Byl navrhnut předem, počasí by mu i přálo, ale co moje nohy? Na startu se však nikdo k jiné trase neměl a tak jsem obětoval cíl číslo jedna, neb Kleť jsem vyhodnotil jako větší pohromu 🙂 Jako chlapec, po celé dětství se válející na gauči nemaje zkušenosti s dvoufázovým tréningem, jsem však zcela neodhadl situaci. Únava byla jen velmi přechodná, neb jsem toho přeci jen zas tolik neujel a po pár otočení nohou jsem byl vlastně velmi pěkně v tahu a tedy opravdu jinde než nerozjeté mužstvo. Jenže to jsem jako dvoufázová prvnička nevěděl a jen jsem se strachoval, aby se nepoznalo, že už jsem unaven. Vyšlo mi z toho rozhodnutí že pojedu blízko dorazu, abych překryl manko únavy. Výsledkem byla likvidace “zasloužilých Nezmarů” už v Hodějicích, roztrhání ostatního mužstva, výtky vůči přepálenému tempu, Bivojovo zranění (viz výše) a CTS (celková tělesná slabost) traséra od dvou třetin vyjížďky. Hoši, je dobré přiznat chybu. Omlouvám se, neznal jsem se 🙂 A posledních pár kilometrů jen mátožně točit nohama škemraje u Majka aby mi jel špic už taky nechci… K vyjížďce samotné asi jen tolik, že jsem rád za znovuobjevení přechodu Stropnice po dvou (zřejmě někým ukradených) betonových stožárech od elektrického vedení, který jsme minulý rok nemohli najít. Heuréka.
A jak už nadpis vyjížďky napovídá, chtěl bych jistě nejen svým jménem přivítat mezi námi ztraceného Nezmara Zdenála – dal jsem si tu práci a vyhledal jsem jeho poslední účast na vyjížďce: 23.10. 2012. Tedy pěkná pauzička. Za těch necelých pět let se změnilo mimo světonázoru na fungování občanské společnosti (viz report z minuloročního silničního zasedání) následující: ošklivý hardtail 26´´ Merida eura proměnila na 27,5´´ celopéro Cannondale, němečtí přátelé přesvědčili k výměně obyčejné cross-country helmy za freeridovou s ochranou temene hlavy (cool boy!), technika po downhill lekcích pokročila, fyzika a “Vendostyl jízdy fullgas” zůstaly, stejně tak přátelská povaha. Liebe Zdeněček, naši náruč máš otevřenou, avšak dočasu! Měj na paměti, žes ještě nepodepsal 😉
O.
NOC: A citační okénko chci také věnovat Zdenečkovi – svým “Vendostylem” to byl částečně on, kdo mě a ostatní z počátku vyjížďky hnal do červených čísel 🙂
„Jsem tak rychlý, že když jsem minulou noc ve své ložnici zhasl světlo, byl jsem v posteli dřív, než byla v pokoji tma.“ Muhammad Ali
