Archive for the ‘Etapy 2016’ Category
29 června, 2016 | 
Author: Trasa: 44 km, Rožnov, jez Pláňat, Březí, modrá Kotek, Štěkře, Černice, červená, Mirkovice, Malčice, osada Včelíny, Věžovaté Pláně, Poluška, vzhůru neznámu, býv. Rojov (ohrada s jeleny Sika), Krakovice (úžas), Zadní Kruhová, býv. Chudějov, býv. Svinihlavy, Bujanov a vlakem domů
Výškové metry: 868 m
Účast: Ondra, Vítek, Eri, Pavel Samec, Tonda, Petr Pokorný, Aleš, Majkl, Pavel Tíkal, Banán, Duby, Kory, Kocour, Vráťa, Peťa Jiřička, Koubič, Vláďa,
Pád: Ondra, Majkl (2x), Toník
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek
GPS: žial Bohu, pokud nemá Aleš, nebude
Komentář: Klucka, včera to bylo… Prostě NEJLEPŠÍ! V mém, ale myslím nejen v mém, srdci jasná volba z letos doposud odjetých vyjížděk. A to se mi do ní ani moc minule nechtělo 😉 Včera na Startu jsem však byl mentálně nastaven a byl jsem hrází škarohlídům “nemáme to domluvený a vůbec jestli bude otevřená hospoda” a tak se Vítek nakonec přeci jen jal po počátečním bajku sáhnout k prostředkům pro něj pouze trpěných – pálit od Kotku asfalt až do Černic! Vypadal na asfaltu jak zdechlina (přetrénován?), ale byly to jen mimikry. Jakmile se najelo za Mirkovicema do terénu, už jsme ho neviděli – hodný chlapec ale čekal :-). Napřed lehounké mazlení s křišťálovou čistotou Jíleckého potoka (Vítku, příště se teoreticky lépe připrav, na odbývačku “Asi Mirkovický potok, ne?” jsem neskočil a sám si našel), pochvala od místních v Malčicích jaké máme krásné dresy, úžasný stoupák vyjetým úvozem ke Včelínům – díky Vy vozkové, sedláci, kravičky a koně co jste po stovky let újezd prohlubovali Po Polušce, zatímco my chvíli láskyplně hladili dozrávající klas, Vítek počal koukat do mobilu a bylo jasné, že opouštíme zaběhlý pořádek turistů – značené trasy. Ta místa která jsou uvedena v popisu cesty, jsem samozřejmě neznal, ale bylo jisté, že krása kraje byla již kdys porobena pracovitými lidmi (dobrá, pracovitými Němci) a ani za 60 let nejsou stopy vymazány. Samozřejmě jsme i malinko sešli z cesty, ale odměnou byl nájezd zadními vrátečky do statku Krakovice, který nám vyrazil dech (viz fotogalerie) a tvrzení majitelů o první písemné zmínce z roku 1281 člověk věří (kdo na netu hledá, najde!). Bujanovská hospoda zář z tváře nezahnala, vlak z Lince překvapil svým komfortem a i na Vatík v CB došlo. Nádhera!
O.
P.s. Příště se vyjížďky neúčastním, tak to kluci ve zdraví s myslí čistou přežijte, Eri větří pilníka a plánuje něco extra dlouhého, neb to začíná vypadat, že za dvě neúčasti kápne pilník a bude tahanice o najeté kilometry. BOJ tedy hoří naplno. Vidíš, vidíš, Vendo, co jsi způsobil svou již druhou neúčastí 😉
P.s. Ještě bych chtěl vyjádřit velké politování nad úrazy, které kosí Nezmary a vyslovit přání: Již dost! Honyho eskapáda byla již popsána, a dál jen stručně – elektrická sekačka “made in urob si sám” prostě nemůže přinést nic dobrého (Přema) a jezdící dveře v kopci zaparkovaného auta také umí nadělat s prsty pěknou paseku (Peťa Šikl). Brzký návrat nejen na kolo, přeje zatím (jen) na těle nepoškozená část Nezmarů.
NZO: Kdo bude psát příště report, nesmí zapomenout na zušlechťovací okénko. I dětská básnička nám všem kdys posloužila a tu zná přece každý. Nebo dojde na těžký kus? 🙂 V souvislostí s dovolenýma pro Vás posílám jedno lyrické pohlazení, i když má motivace je jiná :-*
S lodí jež dováží čaj a kávu
pojedu jednou na dalekou Jávu
Za měsíc loď když vypluje z Janova
stane u zeleného ostrova
Pojedem spolu já a ty
vezmeš s sebou jen kufřík a svoje rty
Krátké video z vyjíždky ke shlédnutí ZDE
Trasa: 72 km, Rožnov, asfalt na Včelnou, motanice na Včelné, Kameňák, Plavnice, Římov, po červené Sv. Ján, pod Chlumeckou Horu, po modré až k mostu před Pořešínem, Malče, Besednice, Todně, Todeňská hora, Sedlo, po zelené kolem Stropnice, Doudleby, rechle, Vidov, a podél Malše domů.
Výškové metry: 1.027 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Pavel Samec, Petr Šikl, Vláďa, Tonda, Petr Pokorný, Aleš, Pavel Dolejší, Majkl, Pavel Kosař, Pavel Tíkal, Banán, Duby, Vráťa, Míra Dvořák, Suďák, Peťa Jiřička, Honza Mikolášek,
Pád: Petr Pokorný – naprášil se sám, pochvala!
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
GPS: https://www.endomondo.com/users/11862576/workouts/751255871
Komentář: Nejdelší den před námi = nejdelší vyjížďka? Ano! A pěkným kalupem. Modrá kolem Malše je moc hezká! Dále bych se však chtěl věnovat jen teorii superkompenzačního tréningu. Vzhledem k tomu, že jsme byli na 3 denní rubačce a pak tam včera vložili další pěknou flákotu, je to více než vhodné.
Adaptace těla je zejména výsledkem správného střídání tréninku a odpočinku. Zatížení v rámci náplně v tréninkové jednotce vyvolá nejdříve únavu, neboť se spotřebuje více funkčních i energetických kapacit v těle. Tato únava sníží schopnosti organizmu. Toto je nesmírně důležitým podnětem pro takzvané přizpůsobovací změny, které probíhají ve fázi zotavení po tréninku. Pokud se dá tělu dostatek času, energetické zásoby jsou doplněny a hlavně pak překročeny. Nastává u vás superkompenzace. Optimální je provést další zatížení organizmu blízko vrcholu superkompenzační křivky, tedy v končící fázi zotavení. Je špatné, když další velmi kvalitní trénink nastane příliš brzo nebo naopak pozdě. Tedy ještě v době vrcholící únavy nebo už při odeznívání superkompenzační fáze. Pro zkvalitnění tréninku se občas používá další těžké tréninkové zatížení ještě ve fázi neúplného zotavení, ale o to pak déle musí proběhnout zotavovací fáze, jinak se blížíte katastrofě.
Fáze superkompenzace ale netrvá věčně. Organismus je šetrný a nikdy nedrží nevyužívané kapacity. Pokud nedojde k dalšímu zatížení systému tréninkovým impulsem, kapacita se postupně opět vrátí do výchozího stavu. Následuje-li ve fázi superkompenzace další impuls, celý cyklus se zopakuje s tím, že kapacita systému dosažená v této superkompenzační fázi se stává kapacitou základní a další superkompenzační vlna jí opět o něco překoná (viz. obr. A). Proto, aby k superkompenzaci vůbec došlo, je důležitá nejen velikost impulzu, ale i načasování. Relativně lepší variantou je, pokud jsou impulsy příliš daleko od sebe. Jestliže další trénink zatíží systém v době, kdy už superkompenzace vypršela, celý cyklus se pouze zopakuje bez jakéhokoliv superkompenzačního zisku a tedy i bez růstu výkonnosti (viz. obr. B). Horší varianta nastane v případě, kdy další impuls přijde příliš brzo, v době, kdy ještě regenerace kapacity nedosáhla ani vstupní úrovně. Tehdy nejen že systém nedospěje k superkompenzaci, ale je navíc zatlačen ještě do hlubšího vyčerpání, doba regenerace se prodlouží a oddálí se tím vhodná doba pro další tréninkový impuls. V případě, že takových impulsů následuje za sebou více, hrozí riziko překročení regeneračních schopností organizmu a tím závažné poškození – sportovní zranění nebo přetrénování (viz.obr. C).
http://www.sportvital.cz/Images/Tr%C3%A9nink/Superkompenzace.gif
Takže asi tak ke včerejšku 🙂
O.
P.s. Rada starších mi včera oznámila, že se příště pojede do Bujanova (prý nevadí že po pátý za sebou na stejný směr) a tak se připravte na návrat vlakem!
NZO: Včera jsem si opakovaně v různých situacích kladl přemýšlivou otázku PROČ??? A o přemýšlení musí být i okénko. Tak přemýšlejte co tím chtěl básník říci!
Co ve věčnosti leží, mrtvé není,
v záhadě věků i smrt se ve smrt změní.
Trasa: 56 km, Rožnov, jez Pláňat, Boršov, po červené podél řeky do Třísova, mohyly v lese, žlutá až na Kleť, parkál, Holubov, atomizace skupiny když největší bajkeřinu doplní Vítek a domů
Výškové metry: 1.084 m (doufám, že tenhle vtip aspoň někdo pochopí!)
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Kocour, Pavel Samec, Petr Šikl, Vláďa, Sochy, Tonda, Petr Pokorný, Bivoj, Ondra Míka, Aleš, Pavel Dolejší, Venca Drbout, Kory, Majkl
Pád: Aleš – naprášil Vítek, když tak se Aleši braň (opření se ro ruku, odrazem kolena od země jsi to vyrovnal atp.)
Defekt: Aleš
TRIPLE GOLD CLUB: No Aleš prostě chce brát co nejvíc cen – padáka má jistého, píchač by mu snad neměl uniknout, tak proč ještě nezavítat do klubu 🙂
Trackmaker: Éros
GPS: www.endomondo.com
Komentář: Jednou to za sezónu přijít muselo a přišlo to včera – místo toho abychom sbírali síly na kopce do Beskyd o víkendu ;-), jsme jeli potrénovat na Kleť. Červená kolem řeky je už řácky zarostlá a mě to přišlo tak nějak hezčí a těžší než jindy, neb na člověka to více působí, když byť jen tráva a listí zúží pěšinku o polovinu. Mňam. Chtělo by se to tam jednou vypravit při tomhle stavu s GoPro kamerou na helmě a hezké videjko je zaručené. Při jízdě kolem kamenných mohyl nad Třísovem mi říkal holubovák Pavel D., že akcičku začala asi před osmi devíti lety jedna místní dívenka, která si ráda balila, ba i dýmku nacpávala… A pak šla stavět 🙂 Kdyby všichni jezdili jen na kole, žádná takto krásná místa by nebyla, takže dívence fandím (mimochodem – sekání dříví lidstvo neposunuje o nic víc dál, než ježdění na kole, Kory 🙂 ) Žlutou z Třísova nahoru mám celkem rád, tak jsme s chlapci zpočátku i žertovali, jenže ten konec kamenným polem mi nakonec obrátil vnitřní hlas na každoroční mantru – “na bajku na Kleť jednou za rok je až až” A přitom na silnici to mám TAK rád 🙂 Ale jo, nohy dostaly varování, že se Beskydy blíží, tak to snad bude ku prospěchu.
O.
NZO:
Zbyla mně veteš vzpomínek,
zástavní list z mých hodinek
a zablácená promenáda
z dob, kdys mne ještě měla ráda.
V městě teď bouří karneval,
a já bych slzy proléval.
K úpadku spěje moje firma.
Pánbu mne pere všema čtyrma.
Trasa: 59 km, focení krásných samců v nových dresech, Meťák, Vidov, po modrý do Doudleb, pod Římov, na hráz přehrady, po pravém břehu singlíky, kochání se vodní romantikou, most mezi Jánem a Velešínem, cestičky na levém břehu, focení krásných samců v nových dresech s vodní romantikou, hráz, žlutá do Plavnice, Kameňák, focení krásných samců v nových dresech na mostě s výhledem na Černou věž a domů
Výškové metry: 938 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Kocour, Pavel Samec, Petr Šikl, Vláďa, Sochy, Tonda, Petr Pokorný, Pavel Tíkal, Bivoj, Ondra Míka, Aleš, Banán, Víčko, Duby, Pavel Dolejší, Venca Drbout, Peťa Jiřička, Vráťa, Honza Kobes, Emil
Pád: Sochy, Venca Drbout, Bivoj, Eri (říkal mi že to pád nebyl, ale v průběhu večírku jsem byl ujištěn nějakým “dobrákem”, že byl), Venca – při závěrečném focení samečků mu focení stouplo do hlavy a byl natolik opojen svou a naší krásou, že zapomněl na jízdní dovednosti a chytil se řidítkama o žebrování mostu a předvedl, že dres vypadá dobře i když leží i (vyplněn tělem) na zemi
Defekt: Sochy, Venca Drbout – už na start dobíhali oba s defektem, zřejmě píchnul jeden a druhej, aby jsme na startu neřvali jen na něj, píchnul solidárně. Petr Jiřička – při návratu v půl deváté na Včelné se “Nezmarská komunitní pomoc s defektem” omezila na otázku: Jseš ok a máš vše na zalepení? Prej jo. Tak to snad dobře dopadlo 🙂
TRIPLE GOLD CLUB: Až (už?) v 11. etapě si klubík otevřela dvojice krasavců v nových dresech a po defektu se oba i řácky kvalitně vyváleli a zašpinili důkaz naší pospolitosti! Fuj! Důkaz naší pospolitosti vypadá krásně i špinavej 😉
Trackmaker: Ondra
GPS: www.endomondo.com
Komentář: Včera to bylo jen o třech tématech: 1) Dresy. Toto téma sebou neslo i spoustu podtémat: móda, stylové focení v rozličném prostředí, sebechválení, chválení ostatních (“jsi tak hezký kluk a nebo je to jen tím překrásným dresem?”), ale zároveň i sebereflexi – v lesíčku jsme vylekali mladý pár, který jsem se snažil uklidnit větou: “Nebojte se nás, my jsme jen takové polobuzničky” a zezadu byla věc halasem uvedena na pravou míru: “Celobuzničky!” No prostě nové dresy vzbudily mnoho pozitivních emocí a nutno vyzvednout sebeobětování Honyho, který VŠE zařídil. Díky! (no a teda samozřejmě dík i sponzorům, i když s Vencou Drboutů jsme se shodli, že je celkem pakec robit každej den od nevidím do nevidím ve firmě Viton a pak si jet od práce odpočinout na kolo a celou vyjížďku koukat na nápis Viton, kterej má každej na prdeli, chi chi) 2) průběžně probíhající debata o Loudání, chválení a dotazy na loudaly Peťu s Víťou, kteří měli nohy na vyjížďce lepší než by kdo čekal, ale hlava byla lehce vymletá. Víťa toho moc nenamluvil a Peťa mluvil o syndromu vyhoření 🙂 No snad to nebude tak zlé, hrdinové. 3) Vyjížďka samotná byla dík vodní romantice, slunéčku, absenci bahna, pravidelnému tempu a veselým hochům prostě skvělá, nakonec i Vítek utrousil nejdejší svou větu: “Dneska je to super, mám to tu rád.” Já též. Jen Samík smutnil, že na romatické kolo se samičkou, je to z CB moc daleko. Tak jestli je tohle jediná vada…
O.
P.s. V KMP jsme předali našim hrdinům dort, vřele vyprávěli, že jsme je sledovali s napětím a úžasem, oni nám zase poděkovali, že jim naše Viber podpora moc pomáhala a tak jsme se pro jistou zase poplácali, ujistili se že máme hezké dresy a při pokračující debatě ještě Aleš navrhl, zda si nepořídíme i týmová kola 🙂
NZO: Když jsme byli včera pořád u vody, neslezla mi z hlavy myšlenka, že se zušlechťovací okénko musí týkat vody (a krásy samozřejmě, muhehe). Tak tady je úryvek:
Na skále sedí panna,
má démantový pás,
je celá ošperkovaná,
češe si zlatý svůj vlas
Má zlatý hřeben v hlavě,
češe a zpívá si,
zpívá tak dojímavě,
co zpívá, ach, co asi?
Lodník je dojat tím zpěvem,
ten zpěv ho tak ošálí,
že upoután luzným zjevem,
si nevšimne úskalí.
Vír loďku podemílá,
už nahnul se její kraj,
to všecko způsobila
svým zpěvem Lorelei.
Trasa: 31 km, kolem řeky pod most na Plzeňský 🙂 Nemanice, Úsilné, žlutá na Libnič, pár koleček včetně hledání nového na Libniči, Baba, Rudolfov a domů
Výškové metry: 437 m
Účast: Ondra, Eri, Přema, Majkl, Pavel Tíkal, Aleš, Sochy
Na staru byli, ale vzdáním se bez boje účast nezískali: Ondra Míka, Pavel Dolejší, Kocour, Tonda, Vláďa, Petr Šikl, Kory
Pád: nikdo
Defekt: Majk, Aleš
Trackmaker: Ondra
Komentář: Jarní nevyzpytatelné počasí přilákalo na start při kabonící se obloze více Nezmarů než bych čekal, ale ne všichni byli mentálně srovnáni s tím, že je nutné být jen a jen pozitivní a předem se nepokakat (jediného omlouvám Peťu Šiklů, neb ten si od středy na čtyř? pěti? denním Loudání www.loudani.cz užije kola, bahna i vody dost a dost). Takže po vzdání účasti hned na startu některými, další mentálně nepřipravení popojeli pod most na Plzeňský, ale ani tam je má zaručená informace, že z té bouřky mám v plánu vyjet a vím kam, nepřesvědčila natolik, aby to nezabalili. A to jsem hned na začátek cesty sliboval průjezd kolem Sconta, kde mají zrovna akci na deštníky! No nic, zůstali jsme v sedmi a těm jsem všechny mé sliby vyplnil. Po výjezdu do Nemanic jsme se už s kapkou nepotkali. Navnadění chlapci se vesele nechali fotit na staveništi dálničního mostu (trochu bahna tam bylo…) a již jsme mířili točit teréní kolečka u Libniče. Na závěr vyjížďky jsem se pokusil chlapce nalákat na industrial bajkink, chytl se však jen Aleš a Přema a neseme zprávu, že dvéře do světa strojů, rozvalin, průmyslového bordelu a sociálních ubytoven jest přehrazena novým plotivem. Ach jo, zase další bajkerská lokalita kterou nám vzali 🙂
O.
P.s. Že by příště už vysvitlo?
NZO: Včera to prostě JEN na začátku bylo o morálu. A zase se ukázalo, že horší je to, co je v hlavně, než to co se snáší z nebe k zemi 🙂 A kdo nepoklesne na mysli, bude odměněn. Bojem, bahnem, BAJKEM!
Déšť padá, déšť padá
z myšlenky je jen nálada
z nálady smutný déšť
a když už nepřátel není
člověk sám na sebe padá!
Trasa: 41 km, Švábák, Máj, Haklovy Dvory, Kněžínek, Dasný, projížďka po výtopně Bezdreva, motanice u Vondrova, pod Zlivskou oborou a Křivonoskou k Hlubocký oboře, motanice kolem zámku a po pravém břehu Vltavy domů
Výškové metry: 370 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Přema, Majkl, Kocour, Petr Šikl, Tonda, Pavel Tíkal, Bivoj, Aleš, Vráťa.
Pád: Ondra, Aleš (na stejném místě k posměchu ostatních)
Defekt: Bivoj
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: O víkendu 6 z Nezmarů honilo silnici s pražskou sekcí, ale jen já a Peťa Pokorný, jsme s nimi absolvovali plné dva dny. Peťa jinak krásný víkend zakončil pádem se silničním lišejem, jenže po nedostatečné dezinfekci ran se dostavila sepse 🙁 V nemocnici při dvojité dezinfekci ran odolal “pomočení se bolestí” 🙂 ale antibiotikům ne a já byl tedy jediný kdo se total s prázdnýma nohama dostavil na start. Už při jízdě na start jsem cítil, že to nebude ono, ale bylo to ještě horší než “ono”. Po rozjetí jsem hned na Švábáku zjistil, že nemám na to se udržet “Áčka” – inu dím si: what the hell? Po dalších metrech, kdy kolem mě prosvištěl kosmickou rychlostí mňoukající starobní důchodce (jen věkem!!!), následován souputníky z “Béčka” plápolaje cedím přes zuby: what the fuck! A k tomu ještě milounká cesta po dvoudenním chcaní na písko bahnitých polňačkách a litry vody, bahna, písku do mého zkřiveného obličeje velely jediné: musí se na to přes zkušenosti! A povedlo se! Začal jsem po Přemovo radě zkušeně trapersky stopovat, kudy před hodnou chvílí projel bílý muž, v čemž mi bahno dost pomáhalo. Bohužel se stopované bledé tváře uchýlili k známému triku bránícímu úspěšnému stopování (v přírodě je to chůze potokem, v našem případě to byl nájezd na asfalt) a musel jsem občas sáhnout hlouběji než do zkušeností – přišel na řadu pud – kudy asi tak jeli? Znalost okolí mi dost pomohla a jakmile jsem skupinu zahlédl, nekompromisně jsem se nacpal dopředu, kam jsem ani trochu výkonnostně nepatřil a oddaloval, propadávaje se skupinou co mě předjížděla, okamžik počátku další stopovačky. Ufff a kde já všude včera tlačil a k tomu si hezky na chvostu sám se sebou pokecal… Tak se hoši těším, až si příště třeba promluvím i s někým z Vás. A snad nebudu mít bahno, písek, vodu a šlem úplně všude. Jó v neděli, to bylo slunéčko a ta silnice supr svištěla 🙂
O.
P.s. Cestou jsme potkali na silnici projíždějícího se Honzu Mikolášků, kterej nám odkryl šém: Ste jako prasata protože nejezdíte na silnici 🙂
P.s. Kolem Kněžínka jsem si Peťo vzpomněl, jak říkal děda po jihočesku velké kaluži na polňačce: LOKÁČ. Dík za připomenutí již téměř zapomenutého slova, trasére!
P.s. Majku, unikátu čtyř zrzek které jsme podle Tebe prý potkali na třech závěrečných kilometrech, jsem si vážně nevšiml. Měl jsem jiné starosti 🙂
NZO:
Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela,
a zavři oči, abys neviděla,
v takovém nečase, takovou cestou jdu.
Trasa: 39 km, Suché Vrbné, dvě kolečka pod důchoďákem na Dobré Vodě, Dubičák, Hlincovka odvodňovacím kanálem a další dvě kolečka na Hlincovce, pět koleček v prostoru Mrhal, Rudolfov, Kodetka, kolem vojáků ke Škodovce, Čína a domů
Výškové metry: 795 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Přema, Majkl, Kocour, Kory, Pavel Samec, Petr Šikl, Vláďa, Sochy, Tonda, Koubič, Petr Pokorný, Pavel Tíkal, Bivoj, Ondra Míka, Aleš, Víťa Kořínek, Banán, Víčko.
Pád: Eri (probíhala debata zda ano, pro jistotu píšu 🙂
Defekt: Pavel Tíkal
Trackmaker: Petr Šikl
GPS: www.endomondo.com
Komentář: Letos poprvé si vzal trasérství na starost Peťa a ten se s tempem moc nepáře 🙂 Minule inzerované pravidlo patnácti (pravidlo “15”) na skupinu celkem zabralo a od počátku bylo vidět, že se hošani snaží být tam, kde se ještě čeká. Peťovo tempo to do třetiny vyjížďky dokonce umožnilo zůstat s hlavním polem 16 lidem, i když na hlaďáku jedoucí Bivoj profitoval jen z velkého zpoždění patnáctého Ondry Míků. Vypadal zle nedobře, ale když do sebe vpravil dvě tyčky, vrátil se myslí nejen mezi nás, ale dokonce mu prý i přestalo zvonit v uších. Kudy všude jsme jeli se moc popsat nedá, snad jen nastínit příměrem: jako když si vezme tříleté dítě mapu Hlincovky a počmárá jí. Asi tak by vypadal náš GPS záznam, kdybychom ho měli. GPS zdroj Přema doplatil na to, že Peťa časem přestal počítat do patnácti… K vyjížďce snad už jen Banánovo příměr utrousený v mlází: Dneska je to pěkně rošťácký 🙂 Anaerobní vyjížďka Furth im Wald (pořád v lese).
O.
P.s. Příště, pokud počasí bude milé, bychom mohli kolem Římova zakázanou zónou?
NZO: A co zas jednou lyrika plná touhy? 🙂
Vzdušné mé vidiny, nádherná těla,
zuřivým kvapíkem zardělá čela,
vzdušné mé vidiny, nádherná těla,
která z vás touhu mou ubít by chtěla?
Trasa: 53 km, Malák, Velkas, po pravém břehu Malše do Vidova, Heřmaň, po modré do Doudleb, pravý břeh Malše k soutoku Stropnice, pravý břeh Stropnice do Pašínovic, lesem pod Sedlo, Komařice, pravý břeh Stropnice, lesem podél potůčku k smírčímu kříži, focení hezkého kluka, cestou necestou k Žižkovi, cestami lesního pána, místo narození Žižky, pomník Žižky, po modré Zborov, Hodějice, hodějickej les a domů
Výškové metry: 772 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Přema, Majkl, Kocour, Vráťa, Kory, Pavel Samec, Petr Šikl, Vláďa, Sochy, Venca Drbout, Tonda, Koubič, Pavel Dolejší, Petr Pokorný, Pavel Tíkal, Bivoj, Petr Jiřička, Filip Toul, Honza Mikolášek, Ondra Míka, Míra Dvořák, Šiklínovo bratranec, celo Jiřičkový úbor, a možná ještě někdo, což moje paměť vážně nebyla schopna pojmout.
Pád: Ondra, ale jsem spíše ten, kdo si jediný poctivě sám sobě nahlásí a napíše, ostatní zarytě mlčí (nechávám stranou, že jsem výstup z kola “uběh” a ani lokýtek se země nedotknul… To Venca s Přemou hned začali vřeštět vida mě mimo kolo)
Defekt: Eri po nedostatečně pozorném servisu přijel s rozcupovaným lankem od přehazky, které celou vyjížďku nevydrželo
Trackmaker: Ondra
Komentář: Když minule Vltava, tak tentokrát Malše a Stropnice. Spíše než vyjížďce bych se chtěl věnovat ale početnosti pole. Naše vyjížďky se stávají však celkem neúnosně oblíbené 🙂 Má paměť na Startu zaznamenala 27 lidí, ale myslím, že to není konečné číslo… Přátelé, kamarádi! Vyjížďky samozřejmě zůstávají pro všechny v kategorii OPEN, ale netřeba inzerovat dále, zvát další a další cyklisty, neb ve třiceti lidech se při charakteru našich vyjížděk opravdu jezdí obtížně. Tímto též vysvětluji svůj přístup k tempu – vnitřně jsem si stanovil čekací počet na 15 lidí, takže když vidím patnáctého, rozjíždím se, neb je vidět, že tempo není neúnosně vysoké. Zase ale nemůže být pro všechny. A myslím, že i pro plynulost další vyjížděk by toto pravidlo mohlo být zachováno, i když to otcové zakladatelé takto v dřevních dobách neustanovili 🙂 Pro dokumentaci ještě uvádím (z historky zároveň plyne nehynoucí obdiv k šik(l)ovnosti rukou jednoho pana doktora), že i přes omezení 15 lidí, stačil v čekací době na ostatní Peťa Erimu vyměnil lanko k přehazovačce 😉 Tak příště s heslem: “Tempo přeje fyzicky připraveným”.
O.
P.s. Trocnovského lesa pán tentokrát nebyl vyrušen a bylo vidět, že jsme hoši uznalí, neb při průjezdu kolem jeho lesního bejváku všichni přestali mluvit a jen tiše projeli. A přitom historka po minulo ročním dvojitém konfliktu alá, “Jak jsme před rokem slíbili, jsme tu zas!” by byla pro report moc vděčná. Viz minulý rok: 7. ETAPA 12.5.2015 – Trocnovsko, aneb za novými zajímavostmi
P.s. Včera jsme si Samíkem opakovaně ukazovali krásy přírody – u řepkového pole žluto vůkol, vzrostlé borůvčí jak vlnky zelného moře, ach! Říkali jsme si, že už jen proto stojí za to jezdit. Takže Samí tohle je pro Tebe:
Jen pohledni na širou zem
a zeptej se: Сo já tu jsem?
Hle, květ a strom a zvěř a pták,
vše krásno, živo, rádo tak!
A slunce svítí nade vším
a dá-li tobě víc než jim?
Jen pohledni na mořskou pláň,
hor sněžný štít a nebes báň.
Сo proti moři, hor a hvězd
nesčetným dnům tvé žití jest?
A přec, v svých prsou slyš a slyš,
jak tluče to a touží výš’!
To srdce, když jen slyšet chceš,
je krásné, silné, velké též,
ba větší ve svém tlukotu
nad miliony životů!
Neb zem i nebe, moře, luh
a každý náš ve tvorstvu druh
i Tvůrce, láskou vítěznou
v tom srdci místa naleznou
