Archive for the ‘1. Úterní vyjížďky’ Category

Trasa: 43 km, lávka přes nádraží, Sucháč, Dobrá Voda, Švajce, Třebotovice, Ohrazeníčko, Ledenice, Pulmon, Zaliny, Ohrazení, Zborov, hodějickej lesík a domů

Výškové metry: 473 m

Účast: Ondra, Venca, Aleš, Pavel Tíkal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Bivoj, Honza Mareš, Ondra Míka, Petr Šikl, Vráťa, Majkl, Kory, Duby, Eri, Vláďa, Vítek, Víťa Kořínek

Pád: Bivoj 3x- šíří se asi nějakej třípádovej virus nebo co…, Eri

Defekt: Ondra – ti, co nesledovali, že mi měnil Peťa Šiklů jen obdivně pokyvovali – to už to máš, jo? Jo mám, jsem BOREC! 🙂

Trackmaker: Petr Pokorný (od rodinného stříbra se neodděluje ani malá část, to vím. Jen jsem se na něj chvíli díval. Ve vitríně 😉 )

GPS: www.endomondo.com

Komentář: Pulmon. Všichni ví, všichni znaj, takže o čem psát? Už se vysvětlovalo na stránkách x-krát…

No úplná pravda je, že plně orientovaní nejsou úplně všichni – kupříkladu Bivoj (někdo tím příkladem být musí!) nám na Pulmonu vyprávěl, že minule jsme na podzim byli taky na Pulmonu, ale na jiným… Jeli jsme tam jinudy, vypadalo to jinak, ale taky jsme říkali, že to je Pulmon a připojovali vysvětlující historku. Ehm, byl to ten samý Pulmon. Jen stačilo jet jinudy a k Pulmonu přijet z druhé strany 🙂 A to je na našich vyjížďkách krásné. I stejné cíle jsou pokaždé jiné a na jiný způsob. Mě osobně včera ještě zaujalo zjištění, že krávy – ačkoli maj celou louku pro sebe a ta louka je všude stejná – tak ony ty potvory chodí po pastvě jednou uzoulinečnou pěšinkou. Buďa taky fandí singl trailům jako my, či snad ctí geopatogení zóny? Nebo si nechtěj pošlapat čerstvé lupení? 🙂 Dlouho jsem nad tím přemýšlel, muhehe. Každopádně když už jsme měli kravská lejna všichni na obutí (PNEU!!!) a v případě Pavla Tíkala i na dresu (zašpačkoval si…) přišel kravský trajlík vhod. Jo a pánové, ti kdo drželi elektrické dráty a umožnili hladký průjezd všem z ohrady ven, byli odměněni nezájmem “kamarádů” o gruppo compacto a vše si museli tvrdě dojíždět. Dík, solidarita je naší předností… Na závěr při finišování v hodějickým lesíku, jsem pamatujíc na předsevzetí, svou komunikaci omezil na minimum (úplně mlčet mi prostě nejde) a zařadil se ke konci skupiny, ale asi se ten smolík nějak přenáší. Hned jakmile jsem začal odříkávat mantru Safety first, lehnul Eri. “Boček” neuhádal, neb rochnění v ostružiní vidělo až příliš mnoho lidí. Jedu dál a tu najednou, z mechu a kapradí 5 metrů pod stezičkou, se od potůčku škrábe Bivoj – právě dokončoval svou trojpádovou kalvárii. Boční double flip 360 (rozuměj: válení sudů i s kolem s dvěma otáčkami). Sice bez vrutů, (do příště vypiluj!) ale na dnešním prvním místě v atraktivitě pádu se přítomná trojčlenná jury jednoznačně usnesla. A počala poskytovat mechanickou pomoc a uklidňující slova.

O.

P.s. Pády prý byly projevem jinošství – panáky v hospodě na Bivojovo narozky rozhodně prý neznačí stárnutí!

NZO: Ještě se vrátím k tématu Pulmon. Vím, že není úplně u všech destinací snů. I škaredící obličeje jsem viděl… Mě se ale líbí, že Peťa není přizdisráč a svou si prosadí. Žádnej kompromis, žádná polovičatost. Následující verše jsem poprvé slyšel z úst recitujícího Václava Postráneckého v propagačním klipu na vstup ČR do EU. Nevím, jestli se na alegorii češství něco vstupem změnilo, ale minimálně Peťa se o to jednou za rok v září snaží:

Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle,
vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět.
Při kterémkoli tak nás vidím díle.
– Ne zlí, ne dobří. Něco uprostřed

Vábeni věčně vším, co pro nás cizí,
šumařit jdeme v chladný pro nás svět.
Na půli cesty tato náhle mizí.
– Ne sví, ne cizí. Něco uprostřed.

Zvedneme ruku. Potom zase klesne.
Dnes oheň v nás. A zítra zase led.
Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne.
– Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed.

Dodatek od Petra P. : Už dlouho mám pro tento report připravenu kulturní lekci francouzštiny, takže Ondra promine, bude NZO 2 :

K četným dotazům co to ten pulmon je, odkazuji na předchozí reporty 2014 a 2015 a pro letošek dodávám, že výraz pochází z francouzštiny, kde “épaulement” čti [epolmɑ̃] (do příště se každý naučí vyslovovat i s přízvukem!) je val, násep. Francouzština byla zjevně vojenský jazyk, výraz zná i ruština, zvídavec klikne na ЭПОЛЕМЕНТ

kvíz pro dnešní den : odhal co je na obrázku,  jak se ten literární útvar jmenuje, kdo to napsal a kde leží pohřben ( možnost získat až 4 body 😉 )

[Show slideshow]

Trasa: 41 km, Čína, kolem Škodovky na Rudolfov, k Mrhalu, pod Babu, dvě kolečka na Babě, Jivno, Mrhal, tři kolečka na Hlincovce z jedný strany, Kodetka, Hlincovka z druhé strany, kolečko na Dubičáku, kolečko na Švajcích a domů

Výškové metry: 745 m

Účast: Ondra, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Sochy, Pavel Samec, Bivoj, Honza Mareš, Ondra Míka, Víčko, Petr Šikl, Vráťa, Majkl, Kory, Duby, Pavel Kosař, Venca Drbout, Petr Jiřička, Jirka Píša,

Pád: Venóš 3x- první pád (front flip no hand) zvládl ješte před výjezdem z k.ú. ČB a když už to měl rozdělaný, a ví že Pilník letos asi nekápne, zkusil ještě pomíchat kartami Padáka. Ondra (s padákem ještě uvidíme Venóšu, já i Aleš jsme, resp. nejsme ve střehu!), Ondra Míka – ptal ses kocourku, zda se počítá i pád, za kterej “nemůžeš”, že Tě někdo sundal… Ty naivo :-), Přema, Duby. Peťa Šikl – kladivo vesmírné spravedlnosti opět dopadlo na správnou hlavu – posmíval se mi po mojem pádu, že nové kolo jsou v mém případě opravdu zbytečně vyhozené peníze za ničení nových věcí a trvalo jen pár chvil… kopýtka trčely z maliní. Ale tomu bahnu ses vyhnul, to jo 😉 !

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra první část, po paralyzaci pádem přebral Peťa Šikl

GPS: www.endomondo.com

Komentář: Po několika etapách, kdy zlatým teletem bylo po celou vyjížďku ZALOŽIT NA FULL GAS jsem hlasoval pro ústup z “jezdivých destinací” a zkusit se pomotat po lese, krátký stojky, technika a tak. Početnost skupiny plánu moc nenahrávala, ale co. Nakonec jsme zůstali i docela v hojném počtu až do posledních chvil, i když mě to ale stálo dosti kočírování a proseb k chrtíkům vepředu… Cestu necestu jsme si zpestřovali pádama, které v terénu opravdu bývají vděčné pro diváky. A alespoň za sebe jsem se zařek, že už opravdu musím opustit kombinaci pokusu o frajeřinku smyku při dojezdu sjezdu s hlasitým mluvení a komentováním předváděného. Má hlava, ruce, nohy tělo to vše nezvládají. A pak se musí stát, hledat se mezi družstvem papírový kapesník na otření krve a desinfekci ran 😉 , vtipkuje se na můj účet a já si spílám. Když bude vyjížďka jen o ježdění bez pádů, jen a jen pro nás všechny dobře.

O.

P.s. S novými stroji jako by se roztrhl pytel. Tentokrát Ondra Míků potvrdil, že stroj lehce pod kilo (ne, nebavíme se o váze) může posunout každého o několik pozic vpřed. Jestli to byla jen “koryovina” (psychické vzepnutí z nadšení nad novým strojem, postupně uvadající), nebo stabilní postup do vyšších pater, se ukáže časem.

NZO: klucka, dlouho tu nebyla lyrika plná něhy a citu. Také se vám stýskalo?

V hluboké tůni zraků tvých

Mé srdce taje jak jarní sníh

A mizí v nich

V těch vodách vášně kde lásku raní

melancholické vzpomínání

[Show slideshow]

Trasa: 40 km, tašky, Vrábče zastávka, kolem Křemežského rybníka, čistírna, žlutá nahoru, Chlum, Loučej, Pod Růžovým vrchem, Uhlířská hájovna, hájovna Plánský, spojka na modrou, k Modrému obrázku, Granátník, trailík na Letnou, Plešovice

Výškové metry: 912 m

Účast: Eri, Venca, Vítek Sirotek, Aleš, Pavel Tikal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Sochy, Pavel Samec, Bivoj, Honza Mareš, Vláďa Hais, Ondra, Víčko, Petr Šikl, Míra Dvořák, Majkl

Pád: Vítek,Venca

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Pokorný

GPS: www.endomondo.com

Komentář:  Po silničním zasedání to chtělo vytočit nohy a ostatním ukázat krásy dlouhých výjezdů a asfaltu. Předposranost skupiny, moje měkká povaha a zbytečná demokracie odřízla z plánu trasy už několikrát naplánované Vyšenské kopce – hlavní cíl. No nic, snad příště, ale určitě ne letos. Plán jsme tak nesplnili o bratru 200 výškových, nicméně i tak zněly cestou domů pochvaly za trasu, což potěší. O to přeci jde.

Zase se ukázalo,že Béčko není žádné béčko,do hospody přijeli později a nejspíš měli i víc kilců..to ne úplně ocenil Víčko,který se k nim bláhově připojil… 🙂

Další rozdělení skupiny proběhlo ve vlaku, který měl dva nezávislé a neprůchozí vagony a 2  průvodčí. My “našeho” průvodčího odbyli s tím, že platí ta druhá skupina, což překvapivě dopadlo, jen si Hony přeběhl vybrat desátek v podobě petky pivka od pana Nováka, který nás takto vybavil na cestu. Málem mu to ujelo – na rozdíl od vyjížďky, kde majitelé nových celobrk na hodně hrubém kamenivu dominovali…ale! Je třeba nepřehánět,čti dál….

Pro mě hezká vyjížďka, utahováky, šotolinka i těžký terén. Na něm právě ztroskotal naspeedovaný Víteček… Někdo nás asi nemá rád – proč se každé nové kolo musí zrovna pokřtít pádem/šrámem?

Po kolikáté už opakujeme prosbu k nebesům? Snad je to už fakt konec všem neštěstím!

NZO: parafrází veršů obilného kouzelníka připomeneme včerejšek (asfalt a cestou potkaný pomníček smrtelného pracovního úrazu-jak jsme byli v hostinci poučeni) a hostinec u vstřícného pana Nováka, jenž neměl než pivo, k lítosti “vinaře” Peti, který (jako ostatní) v Rakousku výrazně zlepšil svou němčinu 😉

[Show slideshow]

Trasa: 42 km, stezka po pravém břehu Vltavy na Trägrák, Hrdějovice, pod Babou, lesem ke Kubaťáku, Hosínem na vrchol kopce Račice, po hlubockém maratonu, Zámostí, lesem na Kanín, výjezd k oboře, podél obory na Chotýčany, kořenovka kolem Libochovky, kolem kolejí k letišti, Hosín, lesem pod Babu, přes Kněžské Dvory na plovárnu.

Výškové metry: 627

Účast: Eri, Venca, Vítek Sirotek, Aleš, Pavel Tikal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Vláďa, Sochy, Kory, Pavel Samec, Pavel Dolejší, Bivoj, Víťa Kořínek, Honza Mareš, Honza Mikolášek, Pavel Kosař, Jirka Tuček

Pád: Pavel Dolejší

Defekt: Pavel Samec, Aleš – 2x, Venca – 4x (v hospodě) … hoši to mi nedělejte jedna duše byla Vítka a druhá Pavla T. 🙂 …to byla revize náhradních duší

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Po patnácti neúčastech v řadě jsem stanul znovu na startu úterních vyjížděk. Na pilníka už to holt letos nebude, ale kvůli tomu to přeci neděláme ne. Velká škoda je toho, že jsem přišel o patnáct jistě nezapomenutelných zážitků, a to je ten důvod o který tu běží. Mít o čem na stará kolena vyprávět.

Dnešní švih byl trochu víc jezdivější než jsem čekal, ale jistě si v něm každý našel to své. Doufám, že i Ondra, kterému vyjížďku sice nemohu uznat, ale na startu jsme si alespoň trochu popovídali. Doufám, že se kolínko rychle a zcela uzdraví. Určitě Samík, kterého tentokráte zachránil Vítek před jistojistou smrtí uprostřed hlubockých hvozdů. Aleš, jisto jistě při nekonečné řadě defektů zadního kola zapříčiněného nekvalitní páskou v ráfku. Pronesl však hlášku, kterou si budu dlouho pamatovat: “Když jsem přešel z dvacet šestky na devěta dvacítku, myslel jsem si, že jsem nesmrtelnej.” Vyjíždkou se nesly obecně debaty o celopérech, jednopřevodnících, plastech a kulhavých kolech. Všichni dobře víme, kdo za to může.

V hospodě na plovárně při západu slunce jsme společně oslavili Koryho čtyřicáté narozeniny. Celou akci završil Vencovo pomalý defekt. Jeho čtyřnásobný pokus o opravu musel být zaznamenán i do statistik. To se opravdu nevidí každý den. Sedm defektů na tři bikery je taková statistická lahůdka.

Nejde to jinak, musím se podělit o své úterní zážitky v časovém sledu:

[Show slideshow]

Trasa: 52km  zelená Třebín, žlutá Dubné, Čakovec, Skalka, červená pod Buglatou, modrá na Kuklov, pod Bulový, Dobročkov, Březovík, Chvalšiny, Kájov

Výškové metry: 936 m

Účast: Eri, Aleš, Petr Šikl, Víťa Sirotek, Pavel Tíkal, Banán, Kory, Petr Pokorný, Venca, Vítek Kořínek, Kocour, Tonda, Přema, Sochy, Vláďa, Pavel Dolejší

Pád: Sochy

Defekt: Vítek S.

Trackmaker: Vítek Sirotek (a pak už jen vůně řízku)

GPS: Endomondo

Komentář: Znáte ten moderní koncept filmů kdy se propojí víc na první pohled samostatných příběhů. Tak takové “historky z podhůří” se včera odehrály. Mělo to být dlouhé a počasí (zase) nic moc. Brutální spurt od začátku odkrágloval Sochyho, který díru přehlédl a tak přelétl. Ondra nebyl, tak se řeči moc nevedly 😉 , ale někde u Čakovce, jak začalo krápat, kdosi prohlásil, že si vybírá jen ty vlhké. Na upřesňující dotaz, zda myslí vyjížďky nebo co či koho, se někdo jiný ozval, že to je (asi i jeho) celoživotní motto 😉 Vyšťavující výjezd na Skalku, pod jejímž vrcholem Vítek S. přeřadil dosud chybějícího Vítka K. do B, čímž si zadělal na potíže. Po 100 metrech se obloha zatáhla, zásah shora strčil zdola Vítkovi do přehazky klacek a patka byla v perdeli. Krátce na to dojel Vítek K. rychle schovávající voodoo do dresu. Ani šiklovné ruce nepomohly, takže jsme přišli o trackmakera. Boží tresty začaly děsit asi i další se špatným svědomím, tak se skupinka opět o něco ztenčila, po čemž se překvapivě? udělalo relativně hezky (asi odpadli opravdu ti hříšníci). Tempo ale nevadlo a skoupě heslovitý popis trasy-“teď po červený, pak po modrý” dal zavdat další atomizaci skupiny. Zatímco regulerní Béčko jelo už dávno jinudy, nejlepší z Áčka (AA skupina) pálili na Kuklov, já na rozcestníku, kde na všechny strany vedla modrá, zvolil tu nejhorší možnost a ocitl se po dlouhém bahnitém sjezdu v Trešňovém Újezdci (jinak moc pěkná vesnička!). Tak jsem si jako AB skupina dal indivindi výjezd zpět přes Smědeček. Skupina AC (Vítek K. a Banán) to jistila správnou cestou zezadu s tím, že si nadjedou po asfaltu. AA jsem dojel pod Březovíkem, kde se vylíhli z louky se slovy, že se ta turistická jet nedá (neprošláplá, bahno, pršelo..). Marný byl můj (pravda nesmělý) pokus vnutit skupině ještě aspoň kus po turistické. Asi nás nějaký vojenský bůh měl odradit od ilegálního vstupu do Prostoru. Nebo spíš ta vidina objednaného řízku…Tak se valilo (za deště) po dětské prdýlce až do Kájova. V hospodě nás čekalo AC družstvo a teprve po nás přijelo B, které jsme zjevně podjeli, páč ti gerojové už od Dobročkova drtili turistickou značku a do Kájova vtrhli přes Boletice-nejenže měli víc km, ale jako jediní vlastně splnili hlavní záměr výletu..(což bylo toto : http://mapy.cz/s/NFfl) Tak Klobouček! No, na rozdíl od řízku to byla taková nemastná neslaná vyjíždka..asi to budeme muset risknout ještě někdy jindy..pokud pánbůh dá..

NZO : nečekal jsem, že budu psát tolik reportů, tak mi dochází veršovánky. Určitou temnotu a boží řízení této vyjížďky tedy spojíme s proroctvím, jež spojuje vše co se včera stalo a nadhozené kinematografické téma 😉

Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh

[Show slideshow]

Trasa: 54 km  panelka, Závraty, Vrábče zastávka, Kluk, dolu, na hřeben, dolu, na hřeben, Švelhán, dolu, pramen s paní, Chmelná, Račí potok, Křemže, Holubov, Dívčák, červená domů

Výškové metry:  1039m (měřeno Endomondem)

Účast: Aleš, Víťa Sirotek, Bivoj, Pavel Tíkal, Eri, Venca, zelený kolo s nosičem na sedlovce (omlouvám se, neznám jméno) – dohledáno Pavel Dolejší, Přema, Kocour, Vráťa, … ještě někdo v týmu B? doplněn Vláďa

Pád: Bivoj 2x, ostatní se nepřiznali

Defekt: nikdo

Trackmaker: Eri

GPS:  Endomondo

Komentář: Už na startu nás bylo málo, trasérství  vzal na sebe Eri . Měl připraveno pár variant – od návštěvy Hněvkovické přehrady naštěstí upustil, tak jsme vyrazili směr Kluk s úmyslem možná někde bokem objet Kleť. Meteoradar věštil příchod mraku, který byl po obědě přes celé Bavorsko a putoval k nám. Už u střelnice měla čelní skupinka pouze 4 členy, další 3 se ještě dotáhli na panelce. Postupně začalo pršet, a to už 3. vyjížďku za sebou. Prší jenom v úterý, nebo je deštivé léto?  Takže jsme se zůstali motat na Kluku, nahoru od Vrábče zastávka novou pěšinkou (myslím že nejen pro mě) a pak po zelené do sedla Kluka, kolmák dolů, zpátky na hřeben, po hřebenu, stkání s týmem B, trejlík dolů, zpátky na hřeben opět novou pěšinkou (alespoň pro mě). Od Bohouškovické myslivny nás bylo jen 5. Aleš dokázal nemožné a skrz tretru si zapíchnul klacek do chodidla. Všichni víme, že je tvrďák, ale se slovy „je to malinko hlubší a trochu mi v tom cuká“ se vydal zpátky. V intenzivním dešti jsme jeli dál po hřebeni přes Švehlán ke Svatováclavskému prameni, přes Chmelnou směr Chlumecká hora. U trempské osady Račí potok si slabší chvilku vybral Bivoj, 2 sebou praštil o zem, v Křemži řekl, že mu to stačí a odpojil se. Zbytek (4 kusy) už to dojel pospolu podél Křemežského potoka na Dívčák, odtud klasika po červené. Po deštích a v dešti dost bahna, pár vyvrácených stromů, uklouzané kořeny a kameny. Rozmýšleli jsme o hospodě, Venca řek, že nejde, tak jsme já, Eri a Pavel T. zkusili meťák. Sednou si jsme si vzhledem k obahnění netroufali, tak jsme dali 2 nastojáka venku. Při placení přišel Bivoj, je vidět, že Rožnov má zmáklej, vyhmát nás napoprvé. Bohužel už byla zavíračka, tak jsme to rozpustili.

V.

P.S. Krásná vyjížďka, navíc jsem měl půjčenýho fula 29 a otestoval jsem ho dokonale. Na začátek časovka po panelce a přes Závraty – podle očekávání jsem nestíhal, ale to hardtailu taky ne. Krvavý výjezd po zelené na Kluka, dal jsem, ale takhle už jsem dlouho nebojoval (kila navíc jsou znát). Hřeben Kluka, kořenovka, trejlík – to tohle kolo opravdu umí a moc jsem si to užil. Sjezdy bez problémů daleko rychlejší. Co z toho plyne? Půjdu tímto směrem, na šotolinách a asfaltu se budu ještě víc propadat a v terénu to snad doženu.

Trasa: 47km  Roudné, Včelná, Kameňák, Římov, Velešínský hrad, modrou na Pořešín, bypass, modrou do Kaplice, červenou Omlenice a Bujanov

Výškové metry: 910m – hmmm

Účast: Ondra, Aleš,  Petr Šikl, Víťa Sirotek, Bivoj, Ondra Míka, Pavel Tíkal, Banán, Kory, Eri, Petr Pokorný, Venca, Pavel Dolejší, Roman Farka, Vláďa Hais, Přema

Pád: Ondra L, Ondra M, Petr Pokorný

Defekt: Kory

Trackmaker: Petr Pokorný

GPS: endomondo

Komentář: Co by kdyby. To je často zbytečné řešit. Já tím ale začít musím. Původní (důmyslný) plán byl jet trochu jinudy než obvykle (pomotat nové stezky) a hlavně tematicky spojit 4 hrady, resp. zříceniny-Maškovec, Velešín, Pořešín, Louzek. 52 km jako loni, takže jetelné, plán příjezdu do hospody 20:30. Norové nakreslili prognozu docela příznivě, tak se dalo tušit jen drobné zmoknutí, pokud vůbec.

Na Startu mi to začly bořit hlasy: „po asfaltu nejmíň do Římova!“ a taky trochu ty mraky kolem nás. Ondra mě ale podpořil:“jeď kudy ty chceš!“ Tak se jelo. Některým to prý připadalo jako bloudění a opakované hledání výjezdu z ČB, ale vězte, že jsme jeli přesně podle plánu, jen jsem operativně korigoval trasu dle času a nečasu. Temno nad Kotkem a za našimi zády urychlilo cestu na přehradu, kde se začly dít věci. Ondra M zažil, dle jeho slov, nejbližší setkání s bleskem v životě, rozeznal i detaily jisker. Špásování o romantice při bouřce na Velešínském hradě s dívkou, již znáš jen trochu, ale úzkost jí donutí se přitulit, se přetavilo v opravdový plavák právě na tom místě. Bohužel nebylo s kým se tulit (nepočítaje partu smradlavých kamarádů) a ty padající větve taky nic moc.. jelo se v hustém dešti dál. Přístřeší zavřené hospody v Sedlci bylo svědky nečekaného odstoupení Pilníka roku 2015 z etapy (účast se mu počítá jakoby jel s Béčkem) a jasnovidectví Banána, který předpověděl, že když pojedem hned dál, dostanem se do oka, kde neprší. Byli jsme stejně durch, tak nám to bylo jedno. Světe div se, zatímco ti, co se vraceli nebo teprve z Budějek vyjížděli (Hony, Kosa) referovali o krupobití, zaplavených cestách atd., viz foto, my si to od Svatého Jána štrádovali sice mokří, ale úplně suchou cestou. Nejvíc to vyhrál Bivoj, který toho dne už podruhé (prvně Kaufland) potkal (nečekaně) ztracenou skupinu, schovaný v zastávce busu, překvapivě suchý! Idylku však měl, bohužel, brzy zkazit ošklivý pád pana Ondry, jehož hemisféry byly krátkodobě přetíženy současným vyprávěním se mnou (před ním) a s Erim(jel za ním) a tak nezbyla kapacita na dostatečnou pozornost na trati…Snad jen ruka Páně ho zadržela před zřícením se do řeky. Od silničního mostu přes Malši se tedy volala asistenční služba a hlavně začlo zase pršet. Nevypadal chlapec vůbec dobře, ale i tak jsme ho tam nechali, páč Nezmara nic nezastaví 😉 ..snad, Ondro, vše v poho?…ale ta úprava helmy super!to je časovková verze? 🙂 Od Pořešína jsem měl připravenou lahůdku, ale že bude až tak lahodná jsem ani neplánoval. Objezdný trailík mezi řekou a Pořešíncem vyšel parádně, věděl jsem tam o jednom rozbahněném místě, kterého jsem chtěl kamarády ušetřit jízdou mezi klasy. Netrefil jsem ale správně vjezd na pole, resp. trefil jsem přesně tu hlubokou bažinu, takže jsem se zapích jak do kolostavu a k velikému pobavení všech jsem po chvíli zmítání se plesknul sebou do toho kančího kaliště. Zacvaknutej. Než se chlapci dosmáli, umyl jsem se koupelí v nedalekém rybníku, u kterého Pavel zamáčkl slzu vzpomínkou na grilovací večírky jeho ranného mládí. V Kaplici padlo rozhodnutí, že červená značka vystřídá modrou a tak jsme obětovali Louzek ve prospěch včasného příjezdu do hospody. Přesně podle plánu jsme 20:30 usedli v osmi ke stolu, kde už bylo prostřeno pro patnáct a z hrnce vynikajícího vepřového na houbách se jen kouřilo..ňam…21:23 jel vlak, tak jsme se cpali jak jsme kdo uměli. 20:55 se rozletěli dveře hostince a ve dveřích jak andílci 2 bílé pláštěnky-Kory a Ondra M. Ti jeli naopak do Kaplice po rychlých cestách, ale Louzek si dali. Sebrali Alešovi, který si potřetí přidával, hrnec, naštěstí v něm akorát pro ně zbylo. Do vlaku nás vzali,  Aleš se žádostí o jízdenku do Adamova opět neuspěl a tak aspoň ve snaze zaklít už konečně! ta neštěstí, která letos Nezmary potkávají, usedl schválně na místo jinak vyčleněné ten den pro Ondru 😉 Paní průvodčí tentokrát ale dýško vzala!, a za „odměnu“ prošla nechtíc potápěčskou přípravou „na začátku vagonu nádech, na konci výdech“. I ti Japonci v kupé zjevně přemýšleli, zda není lepší si ty sluchátka z uší vecpat do nosních dírek, ale přežili to a určitě o nás už v Tokiu kolují historky. Ve vlaku se pak vedly mnohé chytré řeči i díky chytré vodě v PET flaškách, které nám na cestu v Bujanově přidali. A do toho přišla sms od hostinského, že nám děkuje za návštěvu (ve které hospodě se vám to už stalo?)…

A když se vrátím k úvodu-z plánovaných 4 zřícenin jsme viděli jen 2 ruiny, ale protože jsme (a to nebylo v plánu) potkali v ČB na cyklostezce Marothu a Zajíce (všimli jste si vůbec?), a to jsou taky pěkný trosky, tak se mi můj záměr vlastně naplnil 🙂

Takže parádní výlet, psal bych ještě dál, ale nechám něco na vás… 😉

NZO : mám prostě rád pointy, propojená témata, takže pro ten déšť a zranění nemohu jinak a když byly ty hrady dva, budou i dvě veršovánky, ta druhá je pro (odvezeného) Ondru, ať se mu to dobře léčí a ať se zase sejdem v té (správné!) hospodě… 😉

[Show slideshow]

Tak hoši, máme tu letos 2 ceny, o které se vyplatí bojovat.

Tu první vyfouknul nějakej Froom, druhá je ještě ve hře… 😉