Author Archive
21 března, 2016 | 
Author: Trasa: 25 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, Hradce, Slavče, výjezd na svážnici, k vysílači, sjezd do Bohouškovic, Pasíčka, na vrchol Chlumečského vrchu, objezd po vrstevnici, Křemže, kolem Křemžského potoka do Holubova.
Počasí: 1°C, zataženo – čerstvý sníh
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Radek Anderle alias Banán
Pád: Banán
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Tak po čtvrté máme možnost zajezdit si na sněhu. Dnes ráno nám příroda nadělila místy až čtyři centimetry čerstvého sněhu, který během dne při teplotě až 7°C téměř roztál. Naše cesta proto směřovala co nejvýš, abychom si zbytky této nadílky užili. Zelená na Kluka byla blátivá, ale jen co jsme projeli Slavče, čekala na nás louka pokrytá mokrým sněhem. S každým výškovým metrem sněhu přibývalo a u vysílače jsme prstem naměřili zhruba čtyři centimetry. Možná to bylo i méně, protože první nástřel hovořil o centimetrech pěti, ale Vítek výrok hbitě dementoval. Prý se nediví, že nám doma manželky nechtějí věřit ty báchorky o pětadvaceti centimetrových hovadech. No? Opustili jsme plodnou debatu a vyrazili neprošlapanou pěšinou dolů. Banán vyzkoušel pád do bílých peřin, tvrdil, že to tak doslova bylo, po dopadu se i s kolem klouzal ještě několik metrů než zastavil. Vypadal skoro jako sněhulák.
Na Chlumečském vrchu působily toho večera zvláštní síly, kola stála bez cizí pomoci a ve svitu lampiónů se na sněhu zjevil nápis Esklalátor. Vše jsme se pokusili zaznamenat pomocí mobilních telefonů a o zázrak na Chlumečském vrchu se podělit i s vámi. Největším zázrakem ovšem bylo, že se ve sjezdu dolů nikomu nic nestalo, Vítek totiž předvedl slušný skok ze strmé pěšiny na vodorovnou lesní cestu, sklidil pochvalný obdiv a jelo se směr Křemže. Pěšinu kolem Křeměžského potoka jsme vynechat nemohli a prodírání maliním v kopci za železničním mostem u Holubova už vůbec ne. Byl to takový závěrečný pokus o průzkum nových možností v potláčání.
Shodli jsme se, že to bylo v této noční sezóně nejlepší poježdění ve sněhu, navíc kombinované se zpáteční jízdou vlakem a závěrečným eskalátorem. U piva na plovárně jsme domluvili oslavu konce noční sezóny.
Příští úterý 22.03.2016 zhruba v 19:30 hod jste zváni na posezení s Eskalátor gangem, abychom společně uzavřeli letošní Night Ride.
Hony
Trasa: 25 km, kolem Malše ke Špačkům, kolem Starohodějovického potoka, kolem Hodějovického potoka, kolem Naděje, Na Škardě, Švajce, kolem Dobrovodského potoka, sjezdařská dráha, přes Dobrou Vodu na hráz rybníka, okolo Rejžků, motačka lesem, kolem hřbitova, zadem za Zvonárnou na Vrbenskou a plovárnu.
Počasí: 2°C, zataženo – sem tam kapka, sem tam vločka
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Lojza Orgoň
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Blíží se půl šestá, do okna bubnují dešťové kapky, teploměr ukazuje hodnotu 2°C. Ničeho nedbám a připravuji se na vyjížďku, potkávám sousedku jež ihned poznamenává: “To se ti do toho počasí chce?” Následuje moje obligátní odpověď: “Je přeci úterý, počasí s tím nemá nic společného.” Na kole jsem díky jarním prázdninám a chřipce neseděl čtrnáct dní a i přes nepřízeň počasí se na vyjížďku opravdu těším. Vyrážíme směrem na Hodějovice, což je předzvěst kvalitního bikového vyžití. Z asfaltu na Staré Hodějovice zahýbáme kolem plotu, následují dvě lávky přes potok, prudký výjezd a noříme se do lesa abychom zdolali nástrahy navlhlých pěšin. Je to k nevíře, ale i zde se dají najít místa kde alespoň někteří z nás jedou poprvé. Dostáváme se k úzké dřevěné lávce přes Hodějovický potok těsně u chatové osady. Lojza předvádí skok hodný nominace na nejlepší trik Night Ridu. Zhruba v polovině dvoumetrové lávky ztrácí rovnováhu, sjíždí do boku a doskakuje na protější břeh. Pád do hlubokého, povodněmi vymletého potočního koryta se nekoná, biker sklízí pochvalný obdiv. Pouštíme se do dalších lesních pěšin, kupodivu bez bláta, i když nás téměř během celé cesty provázejí dešťové kapky, s ubíhajícím časem měnících se ve sněhové vločky. Závěr patří nočnímu průjezdu městem a už míříme na plovárnu na zasloužený Bernard.
Hony
Trasa: 40 km, po stezce na Meťák, točna Rožnov, koleje, Včelná, kolem stadionu, lesem na Kameňák, kolem Bukovce, přes hlavku na Milíkovice, Dolní Svince, Prostřední Svince, Mojné, napojení na červenou do Mirkovic, Malčice, stoupání na Spálený vrch, Věžovatá Pláně, Poluška, po modré na Rejty a Kaplici – nádraží.
Počasí: 2°C, zataženo
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Václav Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Martin Ehrenberger
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Je to tady, Poluška. Oblíbená bikerská destinace nabízející vše: asfalt, šotolinu, louku, singlík, bahno, sníh, led, kořeny, rovinu, stoupání a sjezd. Takto jsem komentoval loňskou vyjížďku do této lokality a platí to i pro tu letošní. Pravda, led nebyl, ale bahno na kole po sjezdu z Polušky bylo ztuhlé díky klesající teplotě pod nulu, jinak vše sedí do slova a písmene. První část trasy je v podstatě zahřívací přípravná část, to podstatné začíná po nájezdu na červenou v Milíkovicích. Odehrává se zde to, co lze považovat za podstatu Mountain bikingu. Eufórie končí pod vrcholem Polušky, střídá ji závěrečný oddychový sjezd po asfaltu do Kaplice – nádraží. V Pizzerii v zatáčce nás vítají s otevřenou náručí, soupravou čaje s rumem a Kozlem 11°. Pro vrchního není jak se zdá nic překážkou, zcela v duchu náš zákazník náš pán. Točené pivo do vlaku řeší bleskurychlým dopitím 1,5l koly a využitím 2l tetrapacku od pomerančového džusu Pfanner. Na tři čtvrtě hodiny jsme se sice staly pasivními kuřáky, ale ta pohoda stála za to, tedy až na jedno člena který chtěl stále odcházet na vlak aby nám neujel. V Os 3806 Ferdinad Kindermann jsem zdolali zmíněnou zásobu zlatavého moku, díky níž posílila naše odvaha a příslušnost k Eskalátor gangu. Vystupujeme z vlaku a už to běží: perón, schody, hala, schody, podchod, eskalátor. Po výjezdu eskalátorem se otáčím, abych se ujistil, že nemáme v zádech ochranku a v ten okamžik vidím, jak letí Vítkovo přední kolo do výšky, padá na střední část jezdícího zábradlí, padá Erimu, který stojí těsně za ním do předního kola, zasekávají se jim kola mezi schody a stojící část zábradlí, Vítek rychle vytrhává kolo, Eri třeští oči. Esklaátor je vyplivne a výsledkem je “Užovka” jak to Pťan nazval. Protože se přední kolo do vidlice opravdu nevešlo, srovnali jsme ho do přijatelnější osmičky. Jednu chvíli jsme na tom předním kole stáli tři, Eri se toho neúčastnil, protože na to nemá hmotnostní dispozice. Vítek z toho vyšel bez ztráty kytičky. No co dodat, zásada je dodržování bezpečných rozestupů. Jistě to tam bude někde napsané, vedle toho zákazu vjezdu na kolech. Tenhle nával vzrušení nás nasměroval rovnou na plovárnu, kde jsme vše zakončili rundou Bernarda a Jégra.
Hony
Trasa: 37 km, podél Malše modrá do Roudného, na Vidov a Heřmaň, sjezd na Plav, zelená na Doudleby, zpátky na modrou v Dolní Stropnici, Hamr, nahoru křížovou cestou, Římov, po žluté na Otmanku s odbočkou podél Bartochovského potoka, podél obory Bukovec na Kameňák, podél kolejí, k vodárně, sjezd na Včelnou, asfalt do Rožnova a po stezce kolem Meťáku na plovárnu.
Počasí: 12°C, zataženo
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Martin Ehrenberger, Petr Šikl, Jirka Tuček, Pavel Samec
Pád: Jirka Tuček
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Během posledních pár týdnů směřovala většina, nejen úterních vyjížděk k jihozápadu. Ježdění přes Šindlák na tašky, nebo po zelené na Třebín, se mi po pravdě začalo zajídat, a tak změna směru trasy k jihu podél Malše přišla vhod. Nevím jak to vnímají ostatní, ale já to tak prostě mám, není nad různorodost. Byť bylo po raním deštíku, pěšiny byly suché, jen s občasnou kaluží na polní cestě. Po krátké odmlce se opětovně zapojil Samouš, což byla předzvěst toho, že se nebudeme během vyjížďky nudit. A bylo tomu opravdu tak, kilometry ubíhaly a motem noční vyjížďky se stalo heslo: “Samíku, tys chtěl ženu přihlásit do soutěže Výměna manželek, ale ona si přála hru Chcete být milionářem.” Nebudu už Samouše více trápit, jsem rád, že s námi jezdí. Při návratu Kosa zapojil jednu z novot, kudy jsem ještě nejel. Byla to část kolem Bartochovského potoka, kam jsme sjeli ze žluté turistické stezky před Otmankou. Závěr patřil rychlému návratu po asfaltu na plovárnu.
Hony
Trasa: 34 km, Švábák, hranou lesa na Mokré, přes vojenský prostor na tašky, Závraty, Vrábče zastávka, Vrábče, na Kroclov, lesem na Hlínu, sjezd ke třem brodům, nahoru na Třebiště, Vrábče zastávka, Hradce, na Kaliště, Třebín, po zelené na Švábák a na plovárnu.
Počasí: 8°C, polojasno
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Václav Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Lojza Orgoň, Jirka Tuček
Pád: Vítek Sirotek, Václav Krutina
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Počasí už nemá smysl dlouze komentovat, je to jak na houpačce, tentokráte krásných jarních 8°C. Dnešní klasika v podobě cesty přes Švábák do Vrábče, zdolání třech brodů a zpět byla okořeněna několika zásadními momenty. Jedním z nich byla nesmírná touha všech účastníků pondělních SBS zúročit veškeré nové dovednosti. Zasvěcenému pozorovateli by jistě neunikly neustálé pokusy jednotlivých bikerů o nadhození předního kola přes terénní nerovnosti, ladnější přenášení váhy, pokusy o stání na místě. Na lámání chleba došlo u nájezdu na panely u bývalého vojenského prostoru letiště. Přeskočit betonové sloupy na místo dřevěných kmenů není jen tak. Zde se chyba trestá cennou nejvyšší, a to zuby na převodníku. Naštěstí betonové sloupy mají tvar komolého kužele, a tak lze zvolit jednodušší a bezpečnější část kde převodník nezadrhne. Všichni překážku zdolávají a jede se dál, když nás zastavuje rachot k zemi kácejícího se kola. Ohlížíme se a na zemi s kopýtky nahoře leží Vítek. V první chvíli jsme mysleli, že šlo o Vítkův nevydařený přeskok pneumatiky s vyčuhujícími dráty, které jej v letu strhli k zemi, ale jednalo se o čistý čelní náraz způsobený nepozorností když kontroloval pohledem přehazovačku. Zřejmě díky judistické průpravě z mládí nedošlo k žádnému zranění a mohli jsme s úsměvem na rtech pokračovat dále, odnášejíc si zábavnou historku. Za Vrábčí před kopcem Hlína nás dotahuje opozdilec Tuča, při krátkém čekání u hranice klád nám Vítek vybírá jednu s větším průměrem do naší Snake arény. Přichází prověrka psychiky při sjezdu ke třem brodům a následuje jejich výjezd poznamenaný těžební činností snad s tunou bahna. Návrat patří už jen klasice v podobě zelené a Švábáku. V zázemí restaurace Na Plovárně byly tentokráte podávány vídeňské párky s hořčicí a rozpečenou houskou.
Hony
PS: V pátek 5.2.2016 je v plánu vyjížďka se startem u Hocha v 17:00 hod. Po vyjížďce návštěva Výstaviště – Pavilonu T, kde se koná pivní festival. Více na: Zlatá pivní pečeť 2016
Trasa: 29 km, po stezce kolem Vltavy, Husova Kolonie, kolem Škodovky, Rudolfov, žlutá kolem Děkanského dvora na Hlincovku, hráz Mrhalu, zadem na Jivno, okolo Baby, zpět na Rudolfov, kolem Dubičného potoka, Dubičné, přes sjezdovku, pod hřbitovem na Dobrou Vodu, kolem Dobrovodské stoky, na nádraží a na plovárnu.
Počasí: 4°C, tající sníh
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Václav Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Martin Ehrenberger, Jirka Tuček
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Letošní zima je opravdu zajímavá, obzvláště pak leden s jeho výkyvy teplot. Pro zajímavost jsem připravil přehled teplot na startu úterních nočních vyjížděk, měřených vždy těsně před půl šestou. Po rekordních teplotách pod nulou a víkendové sněhové nadílce přišlo tání. Rozbředlého sněhu a bahenních koupelí jsme se opravdu už nemohli dočkat. Osobně bahno nemám rád a břečku, která klouže stejně jako bahno taky ne. Co se dá dělat, přírodě neporučíš, alespoň to byla dobrá technická průprava. Myslím, že nás to ale nakonec i docela bavilo, držet kolo stále ve smyku i když nechceš se nepovede každý den. V hospodě jsme to spláchli pivkem a bylo hned líp, hlavně když nás druhou rundou po okraj načepovaných piv vrchní pokropil. Někdy je dobré sedět v hospodě v nepromokavých čapácích, pivo po nich dobře stéká a z funkčního prádla rychle vyschne. Mé pouzdro na telefon má ještě dnes krásný pivní odér.
Hony
Trasa: 25 km, Švábák, zelená na Mokré, hranou lesa, přes vojenský prostor na tašky, na modrou na Nové Homole, Koroseky, přes Dubský potok ke kolejím, Černý Dub, lesem na Bábu, dolů k Pilotovi, po červené k řece, do Boršova, kolem bezdomáčů, podél Vltavy, stezka kolem Meťáku, plovárna.
Počasí: -10°C, sníh (místy – 14°C)
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Václav Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek
Pád: nikdo
Defekt: Venca – 2x
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Padá sníh, padá sníh, pojedeme na saních. My raději saháme po kolech a vyrážíme do mrazivého večera vstříc sněhovým dobrodružstvím. Peťan na startu poznamenává, že jakékoliv opravy defektů budou v tomto mrazu doslova trestem a vyrývá tak nevědomky přídomek dnešní vyjížďce – pícháš, píchám, pícháme, ale nepředbíhejme událostem. V této zimní sezóně máme podruhé možnost okusit radosti a nástrahy terénu zahaleného sněhovým příkrovem. V hlubokém prašanu drží kolo bez větších problémů, o poznání hůře tomu je na uježděných polních cestách. Někteří se baví řízeným smykem, jiní se sevřenými půlkami vyrovnávají ty nechtěné. Alespoň není čas vnímat teplotu padající pod mínus deset stupňů Celsia. Ta se ale místy rázně připomíná štípáním do holých tváří bikerů. Vzduch se třpytí, mráz tak máme možnost i vidět. A je to tady, Venca hlásí defekt zadního kola, míříme k nedaleké železniční zastávce, jež nese hrdě název Černý Dub. V dřevěné boudě sedí osamocená slečna, která zprvu tiše přihlíží výměně trnem propíchnuté duše. Nejspíše pod tíhou komentářů padajících na Vencovu osobu opouští slečna veškeré věci v čekárně a jde kouřit kamsi do tmy. Loučíme se a míříme přes kopec Bába k Pilotovi. Venca hlásí druhý defekt a míří rychlím sjezdem k Arše do Boršova. Doufáme, že stihne na poloprázdném zadním kole dojet, nechceme se totiž ochudit o sjezd od Pilota k řece. Sjezd je úžasně jetelný, dá se přitlačit na hranu jezdeckých možností. Před Archou se již Venca snaží o opravu druhého defektu, necítí prsty a i podruhé zasahuje vrchní mechanik Pěťan. Vychutnáváme si poslední zasněžený úsek kolem Vltavy a míříme do útulně vyhřáté restaurace Na Plovárně. Sundaváme jinovatkou pokryté helmy, namrzlé oblečení a těšíme se na horký čaj s rumem.
Hony
Trasa: 36 km, stezka po pravém břehu Vlatavy, kolem Trégráku do Hrdějovic, modrá lesem na Hosín, sjezd po zelené do Zámostí, kolem nádraží, částečně po stopách hlubockého maratonu na Chotýčany, podél kolejí k Poněšické oboře, cestou necestou k asfaltce na Poněšice, Zámostí a po pravém břehu Vltavy na plovárnu.
Počasí: 4°C, zataženo, déšť
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Václav Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Lojza Orgoň
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Po krátkém zmatku na startu a čekání na Peťana, jsme se přesunuli k lávce přes Vltavu u ÖMV, abychom zde počkali na Samouše. Při čekání jsme z nenadání potkali paní Šiklovou na bicyklu neznámé značky. Upřesňuji maminku Peťana, jistě ji poznáte na jedné z fotgrafií. Naší nabídku společné vyjížďky zdvořile odmítla. Již se Samoušem jsme vyrazili vstříc bahennímu dobrodružství, které v Zámostí posílil krátký deštík, aby vyvrcholilo na šotolinách v okolí Dobřejovic. Úlevou byly snad jen kluzké kořeny ukryté pod tlejícím listím. Ondrovy obavy z nadměrného potláčání při nedělní expediční akci hledání cesty kolem Vltavy, kterou bychom snad někdy využili při úterní vyjížďce, jsou zdá se býti zcela liché. Kosa nekompromisně zařadil několik úseků badatelského charakteru. Dostal nás na místa, kde jsme všichni byli zjevně poprvé a nejspíše se na ně už nikdy nevrátíme. Prodírání lesem, cestou necestou, kolem rozbořené vodárny, z kopce do kopce. Pokud byl kdy Samouš na pochybách kde to vlastně je, tak dnes byl ztracen nadobro. Závěr vyjížďky patřil asfaltu v oddychovém temtu, v podstatě až na plovárnu, kde jsme se setkali s Banánem a Vláďou, s naším společným kamarádem Bicim a možná dorazil i Eri, který zbaběle podlehl nevlídnému počasí.
Ondro a kdys byl ty? Tohle byl přesně tvůj snový bike! Světlo leží ladem a baterie stárnou! Dělej s tím něco!
Hony
