Author Archive
15 května, 2019 | 
Author: Trasa: 42 km, Malák, modrá do Roudného, pod Heřmaň k rechlím, Plav, přes dálnici po koněspřežce Na Doly, děcák Boršov, Březí, podél Vltavy, pomník letce, Černej Dub, dvůr Koroseky, kolečko u Lipí, Kaliště, “trailík” v Boru, pumptrack na Máji a dom
Výškové metry: 546 m
Účast: A: Ondra, Bivoj, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Venca, Petr Šikl, Eri, Koubič, Víťa Kořínek, Kocour, Honza Mašek, Honza D., Míra Dvořák, Tonda, Vláďa
Pád: nikdo
Defekt: Petr Šikl double impact – jednou řetěz přetrhl a jednou ho zarval za kazetu – býčí síla! Eri – kdo dofukuje bezdušáky, má ho tam 🙂
Trackmaker: Ondra
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/honymari/5cdb030be883bf176fd7a844
Komentář:
… a na ní se zélená a na ní se zélenáá travička, když se jel po ní jedenkrát …
jedenkrát ne, po cestičkách této úterní vyjíždky sme jeli už stokrát. Vlastně každou vyjížďku vyburcovaní na začátku nebo utahaní na konci. Hrozící déšť nás totiž nepustil do větší dálek, potřebovali jsme mít možnost prchnou do hospody, kdyby sme promokli. A tak nás Ondra motal kolem komína, a my za ním táhly jak ty jeho krysy a byl to bajk, dobrý jako kdysi. Opět jsme se přesvědčili, že i na dohled krajskému městu je překvapivě pěkný bajkový terén a i stokrát jetá pěšinka dokáže potěšit – sjezd od Heřmaně k Malši a traverz k Plavu, pěšinka kolem kolejí u Kameňáku, … a také prověřit. Známé úseky by se dali zařadit do budějcké bajkové maturity – lávka cestou do Roudného, výjezd k pilotovi, … Prostě to nebyla znouzecnost, ale rodinné stříbro. Slibované trejlíky v Boru se sice nedostavili – prý jsem chtěli, ale netrefili 🙂 – ale nakonec jsem na Máji trefili nejen pomník Rudoarmějcům (podle pamětníků to prý za komančů vypadalo jinak) ale také bikepark, kde jsme se dorazili.
Jako už mnohokrát nám ale počasí přálo a pršet začalo až na dvorku u Zdendy. Zmokli tedy jen ti, co klubovnu opustili předčasně – po desáté už nepršelo 🙂 .
bajku zdar V.
NO:
Trasa: 42 km, Švábák, oběšenec, Třebín, Kaliště, nad Lipí, osm koleček po Kluku, Vrábče zastávka, Závraty a po taškách domů
Výškové metry: 1.026 m
Účast: A: Ondra, Bivoj, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Víčko, Venca, Petr Šikl, Eri, Majkl, Vláďa Řehoř, Koubič, Ondra Míka, Venca Drbout, Michal J. B: Kocour, Honza A., Honza Mašek, Honza D., Míra Dvořák, Tonda, Vláďa
Pád: Ondra M. double impact
Defekt: Nikdo
Trackmaker: Zdenál
Komentář: Ačkoli nepatřím k vyznavačům Kluka (Kletě na bajku ještě méně!) již cestou z domova jsem si říkal, že jsme tam letos ještě nebyli… Zvnitřnil jsem si proto „umělou natěšenost na Kluka“ a na Startu jsem sám nejen vyzval Zdenála, aby tam trasoval, ale i počas nezvykle dlouhého působení v onom oblíbeném masivu jsem zůstal dobře naladěn. První dva výjezdy úplně od spodu až nahoru brali s klidem všichni, takhle to přeci bývá, u třetího se začaly ozývat otazníky a při oznámení čtvrtého výjezdu se zatmělo před očima i mě – s předem zvnitřněnou natěšeností 😉 Naštěstí byl ale čtvrtý výjezd naplánován zelenou ze Slavče a tu jsem na 29´´ bicyklu ještě nejel. K tomu už jsem si od doby koupě říkal, jestli by právě materiálová změna nemohla být tím rozdílem, který mě dostane nahoru bez šlápnutí, neb na 26´´ jsem už měl kolikrát našlápnuto… a nakonec si opravdu i šlápl… Úvahama o špatném načasování až po třech únavných výjezdech jsem si v hlavě předvyrobil omluvu neúspěchu a jal se stoupat. A voilá…: rozdílem JE skutečně materiál! Samozřejmě že jsem nebyl sám, kdo vyjel a tak jsem si i vyslechl rozhovor Eriho, Honyho a Venouše, že jako ten kopec vlastně moc těžkej není, za sucha už vůbec atp. Je těžkej, hoši, je! A to i když bylo krásně sucho. Konec konců tacháčem vyplivlá data 23% kořenové stoupání mluví sama za sebe.
O.
P.s. Na zpáteční cestě po taškách prohlásil Venda, že se hlavně nesmí vytratit vášeň a začal dřít podlahu. No a nebyl sám (znáte ty Eriho šibalský očka „kdo z koho“?). Já ale vytasil své jediné umění na kole (čuchání k p…..) a s vypětím všech sil mi vláček, co nikde nestaví, neujel J Snad na tom budu někdy tak, kdy budu moct předvést i jinou, než tuto mou silnou stránku!
NO: Okénko dnes věnuji vášnivému Vendovi a všem loudalům, stomílařům, tisícmílařům, polo ironmanům a dalším nadšencům.
„Jako člověk se posouváte tehdy, když vystoupíte ze své komfortní zóny.“ Percy Cerutty
Trasa: ? km, Čína, Škodovka, Rudolfov, kolečko pod Mrhalem, pokus o trail pod Babou, Florida…..Klauda, pokus o trail směr Libnič, kolečko nad Libničí, Dobrá voda, Kyselá voda … 10° Budvar v Nemanicích na hřišti
Výškové metry: ? m
Účast: A: Ondra, Bivoj, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Kory, Zdenál, Venca, Majkl, Stanley, Koubič, Kocour, Tonda, Honza A., Honza Mašek,
Pád: Venouš – sportovně bez výmluv přiznal
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra, Vítek
Komentář: Na vyjížďce došlo ke kuriosnímu mocenskému konfliktu, který byl vyjednavačsky po Nezmarsku zažehnán. O co šlo? Úbočí Baby nad Rudolfovem se stalo obětí nedokončené lesní těžby – a ano, z nádherného okruhu s trailem a super sjezdem na leta nebude nic, grrr. Podřezané, nevytěžené stromy vytvořily dilema: “Kudy?” Já, jako trasér, jsem pro obejití zvolil dolní variantu a svéhlava Vítek nedbaje svatého pravidla “řídíme se podle traséra” se rozhodl, že jednodušší bude cesta horem, a strhl i ostatní ovečky (zn. Bééééé) takže jsme polom obcházeli každý jinudy abychom se na konci polomu setkali na stejném místě. Já jsem tuto hrubou nekázeň již z preventivních důvodů odměnil neuznáním vyjížďky pro všechny kromě mě 🙂 na což stádečko zareagovalo bezprecedentní degradací traséra ex tunc (rozuměj: od tehdy než jsme se rozdělili) a jako jedinému pro nekázeň (sic!) neuznali vyjížďku mě! Já, neplatně degradovaný trasér, jsem však za vědomí, že za dalších 5 minut se odpojuji, neb musím dříve domů, projevil nebývalou vstřícnost a opět jsem douznal ostatním účast a bylo po sporu 🙂
O.
Družstvo poté, co pohrozilo, že traséra odvolá a on, místo toho, aby pozitivně reagoval na konstruktivní kritiku, nás nechal samotné, ať sami ukážeme, co umíme, bylo chvíli zmatené. (Kolik asi páťáků by na přijímačkách poznalo, jestli je tahle věta gramaticky správně (já to tedy určitě nevím) a zvládlo jeji větný rozbor?) Pak jsme si řekli, že přejedem čtyřproudovku na Lišov a pomotáme se směrem na Libnič. Chtěli jsem trefit trejlík podél potoka, ale zdálo se to jako nemožné. Nejdřív jsme bloudili lesem nelesem. Pak jsme objevili v lese zarostlý výrazný násep, snad bývalá hráz rybníka, snad násep lesní dráhy? Každopádně se po něm pěkně jelo (Míra předvedl super trik sjezd prudkého svahu po předním kole, který oproti očekávání všech sledujících pádem neskončil) a nakonec i ten trejlík jsme potkali, upřímně spíš zázrakem. Ještě jsme si dali kolečko nad Libničí a pak jeli po kořenovce směr Borek a přes Úsilné do ČB. Debata kam do hospody byla tak vypjatá, že jsem se rozhodli to projednat v Nemanicích na hřišti (pouze jedno pivo). Zájmy družstva tříštila zejména večerní Májka a pálení čarodejnic. Největší skupinka (Rožnov + Bivoj) skončila ještě ve Šnitu, ale spíš ze soucitu. Rožnov mířil na Májku do Rožnova respektive mezi tratě, a bylo nám líto pustit Bivoje domů jen s jedním pivem, tak jsme si s ním dali ještě jedno a snažili se ho přemluvit, ať jede s náma. To ale nebyla úplně lukrativní nabídka pro někoho, kdo míří do Dubného, tak jsme se definitivně rozpadli a jeli si každý po svým.
V.
NZ: A když už je ten lásky čas, pojďme po čase do oblasti něhy!
Dojat vším co je láska
k Tobě se přimykám
smuten vším co je láska
před Tebou utíkám
Překvapen vším co je láska
mlčím ve střehu
churav vším co je láska
soužím se pro něhu
Poražen vším co je láska
u věrných noci úst
opuštěn vším co je láska
až k sobě budu růst
Trasa: 35 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějice, Borecká rokle pod Orty, zákolejka na Hlubokou, zákolejka zpět, Hrdějice a dom
Výškové metry: 570 m
Účast: A: Ondra, Bivoj, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Víčko, Venca, Petr Šikl, Eri, Karel K., B: Vráťa Plíhal, Honza A., Honza Mašek, Honza D., Míra Dvořák, Tonda, Vláďa
Pád: Aleš – s mocným výkřikem a s následkem krvavého znamení na ruce. Krev rozetřená po obličeji měla již jen symbolicky rituální význam, než organickou příčinu.
Defekt: Kory utrhl strunu. Kolem krku při zhoupnutí? Ne! Na boa na botě :-), Vítek – musel dofukovat a lepil cestou z hospody, takže spíše ano
Trackmaker: Hony
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5cb618100f3e4975d06a2978
Komentář: Velikonoce mi rozházely rytmy, rituály, pracovní docházku a vůbec vše, takže před dnešní vyjížďkou hrozilo, že report nebude. Z Nightride sezóny jsme si však udělali závěr (tedy alespoň já jo), že aktuálnost reportu má být na prvním místě. I za cenu sporého textu 🙂 Takže… Zákolejka odráží Nezmar ducha. Plně pro ní platí ono zlatem tesané: “Hezká procházka. Ale bez kola!” a tak se ani trackmaker Hony nemusel při popisu plánované trasy držet nějaké politické korektnosti: “Kdyby se někdo poztrácel, tak na Hluboký pojedeme tu extrémní prcačku za železničním mostem.” A že se nám toho poztrácelo, dílem dík počátečnímu odmítnutí, dílem odmítnutím jet tu prcačku zase nazpátek (viz trasa), což trefně zhodnotil Bivoj při počtu družstva 11 kusů: “Málokdy se stane, že ztratíme více jak polovinu Nezmarů a to ne dík výkonnosti.” Tak příště zase, boys.
O.
NO: Delší dobu je patrno, že je ve statistikách uvedena účast i těm, kteří neplní pradávné pravidlo 50% společně odjeté trasy. Myslíme si 😉 však, že Nezmarská obyčejová pravidla nutně nemusí býti vnímána striktně rigidně a některá z nich je třeba položit na oltář pospolitosti, jako principu nejvyššímu. Tedy: Pro tu část která si sama (!) začala říkat “Béčko” pravidlo 50% již nějaký čas tiše uplatňováno není. A nyní se to i oficiálně přiznalo 🙂 A v ten směr, ale i do budoucna ve směry pospolitosti se týkající míří biblický citát (v ekumenickém překladu):
IZ 11, 6-9
6Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit.
7Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu.
8Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě.
9Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.
Trasa: 35 km, Malák, levý břeh Malše do Vidova, modrá do Heřmaně a Doudleb, na soutok se Stropnicí, Stropnice tam po pravém a zpět po levém břehu, modrá do Doudleb, Doudlebský vodopád, Plav, mohyly, po tělesu budoucí dálnice na Včelnou, korýtko, Rožnov a dom
Výškové metry: 545 m
Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Tonda, Kory, Zdenál, Vláďa, Víčko, Stanley, Vráťa Plíhal, Honza A., Honza Mašek, Víťa Kořínek, Karel K., Franta Kubík
Pád: Ondra (půlčík!), Majkl, Bivoj (prej taky půlčík…), Zdenál
Defekt: Vítek – rozebrané řazení přehazky, Zdenál – defekt bezduše (rozuměj: nepíchl, ale vzduch utekl a musel dofukovat), rozbitý přesmyk,
Triple gold club: Zdenál
Trackmaker: Ondra
Komentář: Jarní pomalší a postropnicí (tenhle termín asi nejde vytvořit, vím) je nezarostlá nádhera, která odhalí, kdo je pravou hvězdou. A ano, je to opět pan Zdeneček (a není to tím, že by jsem si z něj chtěl udělat reportového otloukánka!). Už to vypadalo, že hvězdou reportu bude Vítek, který po poměrně dlouhém pokusu o spravení řazení přehazky byl až překvapen, že jsme na něj tak dlouhou dobu čekali (po jaru je má dlaň otevřená, Víťo), aby následně zjistil, že to nespravil, nemůže řadit a peskoval mě za to, že to není jen po rovině “jak jsem slíbil”, ale Zdenečkovi se zřejmě nelíbilo, že by report mířil na Vítka a tak při projíždění korýtka na Včelný do jedné z teréních nerovností šel srdcem… Minule mi o jeho koupálku za dlouhého večera ostatní jen vyprávěli, ale tentokrát jsem to měl z první řady! Přírodní Ú rampa, ostrý nájezd aby neztratil rychlost pro výjezd, zřejmě kmínek ukrytý v dubovém listí, otočení předního kola do pravého úhlu proti směru jízdy, pšouknutí vzduchu z bezdušového pláště a pak až teprve front flip no hand! Zatrnulo mi, neb z mého úhlu pohledu byla klíční kost v jasném ohrožení, ale chlapík vyskočil a prohlásil, že jemu ani kolu nic není a jel dál. Časem se ukázalo, že minimálně druhé tvrzení pravdivé není (lež omluvitelná šokem) a tak jsme letos otevřeli po prvně zlatou knihu triplů a hnedle máme člena (účast, pád, dabl defekt. Hmmm). Sluší se ještě poznamenat, že Zdenečkovo snaha 😉 o opravu přesmykače za Vítkovo asistence byla opět poněkud dlouhá a plná planých nadějí: je to rozbité/není to rozbité, půjde to jet/nepůjde, spravíme to na místě/nespravíme, až jsme s Majklem vzpomněli na jeden kus z klasické filozofie od Nietzscheho: Wie man mit dem Hammer philosophiert (Kterak se filozofuje kladivem). Ono kladivo naštěstí hoši neměli a tak zůstalo jen u posměšků (my) a nadávek (spravující).
O.
N.O. K již v minulém roce probírané debatě o hlášce: “Rožnovská sekce zůstává v hospodě v Rožnově” trochu parafrázuji Konfuciův citát (originál nebude snadné domyslet a obsah mého sdělení snad též ne):
“Sto mužů dokáže postavit tábor, jen Nezmar dokáže vytvořit domov.”
Trasa: 45 km, Švábák, Máj, kolem Černíše, Dasný, Bezdrev, Čejkovice, Pašice, přes blata k menhirům, pomník Kubaty, Zliv, Králičí ostrov, Vondrov, výtopa Bezdreva, modrá na stezku a po stezce domů
Výškové metry: 178 m
Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Aleš, Venca, Vítek, Míra Doležel, Tonda, Kory, Kocour, Petr Šikl, Zdenál, Vláďa, Víčko, Venca Drbout, Stanley, Vráťa Plíhal, Míra Dvořák, Honza A., Petr Podhola, Banán, Vláďa Řehoř, Petr Pokorný, Honza Mašek
Pád: Aleš – v pedálech zůstal ležet na zemi, takže neopustiv kolo, označil svůj pád za “takovej půlčík”, Zdenál – viz report
Otužovací koupel: (zvláštní rubrika): Zdenál – viz report
Defekt: Pavel Tíkal, Ondra
Trackmaker: Ondra
Komentář: Nová sezóna odstartovala klasikou, která opět do sebe nasála něco málo nového. Už leta si říkám, jak je hezké, že na první vyjížďku nepřipadají žádné trable v podobě defektů a pádů, až se kolo prostě utrhnout muselo. Vše odstartoval Pavel dvojitým pitstopem (špatný odhad, že bude stačit to jen dofouknout, ale ono nestačilo), který alespoň poskytl Béčku možnost jet napřed a dostat se na Kubatu v čase Áčka 🙂 a když se na první vyjížďce poprvé zařadila Eriho pěšina ve výtopě Bezdreva, přišly věci větší. Napřed jen Alešovo “půlčík” a klasický kolorit “byl to pád/nebyl to pád” a grande finále vytvořil Zdenál kombinací býčí síly a nemotorné snahy o zdolání terénu a… HOP do rybníka. A celej! Přema duchapřítomně chtěl onen ojedinělý úkaz Zdenála po pás v bahňáku fotit a vyzýval Zdenála, aby posečkal a nevylézal tak rychle, ale promočený necita místo toho, aby počkal na fotku do zlaté Nezmarské kroniky, začal hrubě (a sprostě!) nejen Přemovi nadávat. Ach jo. Jó hochu, v kronice nebudeš. V závěru potkal ještě defekt mě, tj. slovy ostatních: boží trest za to, že jsem chytil hák výkonností trojice Aleš, Venda a Hony a odjel těm, ke kterým výkonnostně patřím 🙂
O.
NO: U Kubaty jsem tentokrát neodvyprávěl příběh staré legendy, ale formou malého testu zjišťoval, zda si něco někdo aspoň pamatuje. A celkem jo! Zrno urodilo píci. Hosana. V rámci stínání hlav jsem již na vyjížďce některé dovzdělal a zopakuji to i v okénku: Záviš z Falknštějna sťatý na Hluboké nebyl sťat prknem (a to ani přiostřeným…) jak se mnozí domnívají, ale plknem. Plkno: popravčí (tzv. flanderská) sekera.
Účast: Ondra, Vítek S., Hony, Petr P. Majkl, Aleš, Kory, Petr. Š., Kocour, Přema, Vláďa Hais, Víťa K., Pavel Tíkal, Víčko, Eda, Honza L. (jen sobota a neděle), Ondra M. (jen sobota a neděle), Filip (jen pátek) Džony jako sobotní běžkařský host, Vláďa Řehoř (jen neděle) a Samouš s Banánem běžkovali jen v sobotu v hospodě 🙂
1. etapa 45 km (v daném rozsahu jen Ondra a Víťa S.)
https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5c66d7b38bfe5d7ae7458646 (neměřil jsem od začátku)
2. etapa 51 km (v daném rozsahu Ondra a Honza L.)
https://connect.garmin.com/modern/activity/3388174289?share_unique_id=2
3. etapa 36 km (v daném rozsahu Ondra, Honza L., Aleš, Petr P., Hony)
https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5c694c5ae883bf5fb8af7cf6
Tak co mi tentokrát z již osmého ročníku přechodu Šumavy utkvělo v paměti?
1) Téma mohérový chlup. Předpověď (naplněná…) extra slunečného a teplého počasí vyděsila snad všechny Nezmary, což se projevilo hnedle u autobusu – při vyndavání lyží byla každá druhá s chlupem. Ostatní hololyžníci si zase vyměňovali informace o klistrech které mají, a dokonce i já jsem překročil rubikon a vytáhl čerstvě zakoupený klistr Swix univerzál se snovým rozpětím -3°C až +10°C, muhehe. Minulý rok se ukázalo, že když sníh čerstvě nasněží, není chlup rozhodně výhra, ale pokud je sníh starý a několikrát prošel oblevou a zmrznutím, je chlup jasný král. Klistr to jakž takž dává na ledu, ale na metamorfovaném sněholedu rozměklým sluníčkem a teplotami na tričko, klistr prostě nestíhá. Tak jsem si alespoň slovník obohatil lidovou slovesností a za chvíli už budu jak Islanďani, kteří mají asi 30 slov pro sníh. Nejčastěji jsem používal Přemovo “malta” (a na té to fakt bylo na hovno a klistr nedržel ani boha). Tedy po pravdě, slovo malta jsem používal spíš v ustáleném slovním spojení (po výjezdu na romantickou prosluněnou šumavskou loučku) “Kurwa zase ta zaprcaná malta”… Dále byly hojně využívány termíny písek, mejdlíčko, sračka atp. Celkem pro tento přejezd vzato Chlup/Klistr 1:0. Asi to fakt ale spíše směřuje k tomu, že je dobré mít na klasiku dvoje lyže. Na něco hlaďáky a na něco chlup. Kam ten svět spěje…
2) Délka. Myslel jsem že délkový rekord ročníku 2017 (125 km) budeme překonávat stěží, ale povedlo se. Mých měřených 45+51+36=132 km. A to rozhodně nemusí být top číslo. Např. Hony měl v pátek (jedinej jel i na Březník a pak jel do Stožce Německem) dobře přes šedesát. Tímto tedy vyhlašuji prestižku pro příští roky (a nebude těžké laťku přeskočit): Kdo dá první přes 140/150? Hony už možná dal, takže příště ještě musí zdokladovat 😉
3) Měnící se preference/hledání nového, krásného 🙂 Před prvním ročníkem přechodu panovaly z dnešního úhlu pohledu směšné obavy, zda-li to vůbec dáme, dokonce byla navrhována varianta čtyřdenní a všichni vlastně jen pádili nejkratší cestou do cíle. Můj návrh na backcountry k jezeru Laka (https://mapy.cz/s/3p8RY), měl odezvu nulovou a všichni si ťukali na čelo. Postupně se však jeden dva přidávali, až letos jelo krásnou backcountry romantikou (“běžky jako tenkrát”) 9 Nezmarů. Taktéž dřív nebývalo pravidlem vyjet až na Poledník a letos tam snad zamířili všichni úplně automaticky. Stoupá též obliba jízdy do Strážného přes Polku (letos 5 z nás) a (ne jedinou) novinkou letoška je prodlužka vynecháním Šumavské magistrály jízdou z Hučiny přes Jelení vrchy (https://mapy.cz/s/3p8UB). Třeba osud vzrůstající obliby potká i minuloroční objev Oblík. Nádherné backcountry s výhledem na Kašperk i Luzný (letos se k pokořitelům přidal Víťa S.). Jediným dinosaurem zůstává Peťa Šiklů. “Jsem tady proto, abych to ujel, a ne abych si co nejvíc zajezdil”. S touto taktikou dokáže být v pátek na Modravě v Lyeru ve dvě, z Nového Údolí jede do Stožce vlakem a nedělní vlak z Pece stíhá ve 12.00 🙂
4) Novinky. O novince přes Jelení Vrchy jsem se již zmínil a jen k ní dodávám, že je to tuze krásná cesta, kterou však už nikdy nepojedu 🙂 Celý je to rovina kolem kanálu, kde člověk jen kladivuje a kladivuje což na klistrem omatlaných lyžích je opravdu ta pravá krása… Bejci jako Aleš, či nemazající Honza si to pochvalovali (snad dokonce že to budou jezdit pravidelně!) ale my s Peťou P. jsme vedli řeči, že si připadáme jak na Vasáku a předlouhá píchací nuda v Peťovi rozbujela úvahy o tom, jak dobře měla asi namazaný lyže vévodkyně Kate (Middleton), která Vasák v limitu dala… Ale teď už k věci! Projektem letoška byl přejezd Lipna, když už je zamrzlo a hodně sněhu. Znamenalo to nesjíždět do Pece, ale jet dál po Schwarzenberském kanálu až na úroveň Bližní Lhoty, kde je v mapě naznačená upravovaná stopa až k Lipnu. Po sjetí k Lipnu bychom se rozhodli, podle stavu ledu, se buď nějak dostat na vlak do Horní Plané (to, jak by vypadalo „nějak“ kdyby nebyl led, mi zůstalo záhadou) a nebo kdyby byl led, že bychom to dojeli až do Černé. Kocour se nabídl, že zavolá kámošovi z horské služby abychom věděli, zda je až do Bližní Lhoty stopa, ale byl zastaven s tím, že plán je plán a žádné špatné zprávy předem nám ho kazit nebudou 😉 Realita byla taková, že část mužstva na plán hodila bobek, ale 12 hrdinů do toho šlo srdcem. To znamená, že po krátkém backcountry sjezdu který někteří ani netrefili a vraceli se po kanále, jsme zjistili, že „sjezd k Lipnu“ znamená trmácení se přes dva další kopce, kde stopa udělaná je, ale od traktoru! A tak už to šlo dál spíše stylem Krakonoš a lyžníci 😉 Odměnou nám byl ale prvosjezd neporušené loučky k Lipnu, který byl NAPROSTO BOŽÍ. Vítr + obleva s nočním mrazem sníh připravila tak akorát na freeride běžkosjezd. Nádhera. Po Lipně to šlo též obstojně, ale minimálně já jsem narazil na limity hlavy, které se moc nelíbí, že jede nekonečné minuty jen a jen rovně na jeden cíl (Tajvan) a on se desítky minut nepřibližuje. Celkem ale shrnuto velmi povedená novinka, kterou při dostatku sněhu rozhodně budeme opakovat.
O.
P.s. Bylo to přenádherné! Když pominu maltu, písek, mejdlíčko, sračku atp., co více by si člověk mohl přát, než tři sluncem zalité teploučké dny s přáteli?
Trasa: 24 km, Malák, pravý břeh Malše, Hodějickej rybník, Doubravice, Nedabyle, sjezdík k Vidovu, nahoru k Nedabyli zpět, sjezdík do Vidova a po levém břehu Malše domů
Výškové metry: 333 m
Účast: Ondra, Bivoj, Petr Šikl, Majkl, Přema, Venca, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Víťa Kořínek, Aleš, Kocour, Hony, Eri, Vítek, Zdenál, Petr Jiřička, Víčko,
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Komentář: Již několik let Nezmarům sezóna nekončí NIKDY, neb Nezmaři jezdí POŘÁD (čímž bych chtěl hochům popřát co nejvíce sněžných zážitků v sezóně Nightride 2018/2019), ale i tak je poslední úterek před změnou času z letního na zimní velmi speciální. Končí totiž pramáti všech sezón, sezóna sezón, rodinné stříbro: Sezóna letního času. To ona je nejdelší, to v ní se sbírá nejvíce cen, to ona je tou “eF jedničkou” mezi Nezmary a dává nám krále! A důležitosti tohoto termínu odpovídá i čím dál tím více závěrečných rituálů. Původně, v časech Nezmarského úsvitu věků, otci zakladatelé “jen jeli naposled”, ale význam tohoto dne jen a jen rostl. Speciálnost započala se zavedením tradice závěrečné destinace Nedabylsko/Vidovského prahu (doufám, že příští rok bude slavit kulaté narozeniny “10”), ale postupně rozšiřovali tradice spontánně další – Venouš s nápadem šampíčka bouchlého vprostřed vyjížďky na počest nového pilníka, Eri se zavedením klobásek a jiných pochutin a všechny tyto akce už s námi zůstaly, neb všichni vidíme jak je to krásné. Takže i letos jsme mezi Vidovem a Nedabylí bouchli tři šampíčka (video1, video2, video3) a u Nezmara čekalo bohaté pohoštění od nového Pilníka. Všichni však už tuší, že tradicí se stává zřejmě ještě jeden obskurní rituál. Zneuctění (poctění?) Svatého grálu – poháru pro Pilníka roku (video4). Dnes, v již pro mě neupřesnitelné době, nějakou vylitou hlavu napadlo pohár obrátit a nalít do nelakovaného vnitřku alkohol a vychlastat to! 🙂 Nelakované, ethanolem nasáklé dřevo na to okamžitě reagovalo a byla zapotřebí oprava zručným truhlářem. Tehdá jsme se “my zvířátka dohodli”, že to bylo naposled, aby se pohár neničil. A od té doby…. Pokaždé po poslední vyjížďce se děje to samé. A vznikl tak obyčej opravdu spontánní a těžko za jiných podmínek opakovatelný – rozličný mix alkoholu (ponejvíce šampíčka, slivovice a piva) k radosti všech putuje kolem stolu, přičemž na normální pití už většina Nezmarů rezignovala a kdo nesmočí obličej, vous, pleš, nezakloktá, nenaslintá atp., jako by ani nebyl… Rituál je provázen i nezbytnou lidovou slovesností – čtením všech historických hrdinů a opěvování všech těchto novodobých reků. Mezi vypitím podstavce a jeho opakovaným nalitím je samozřejmé, že si ho pilník nasadí na hlavu (suší vnitřek?) a pak se zase všichni noří hlavou do smrtícího koktejlu. Shrnuji, že jsem byl první v řadě, který kritizoval používání poháru tímto způsoben, nyní však musím před hlasem VšeNezmarstva hlavu sklonit a křičet s Vámi: DOLEJ!!! Snad bych se jen přimlouval za nalakování vnitřku 😉
O.
P.s. Bivoju, v Tvém případě se více než trefně sluší zakřičet: Pilník je mrtev, ať žije Pilník!
P.s. S beznadějí v hlase jsme u stolu probírali konec střídání letního a zimního času, který nám vezme pevný začátek a pevný konec sezóny sezón. Co jen s námi bude?!?!?!?!?!?
NO: “Sklenka vína ti neuškodí, a plnou bečku nevypiješ.” Moravské přísloví
