Author Archive

Trasa: 37 km, Malák, Velkas, pravý břeh Malše, Vidov, Heřmaň, Plav, Heřmaň, Doudleby, soutok Malše se Stropnicí, Doudleby, Doudlebský vodopád, Borovnice, Nová Ves, Doubravice, Velkas a dom

Výškové metry: 613 m

Účast: Covid-19, Peťa Š., Venouš, Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Přema, Petr P., Jirka Z., Víťa K., Zdenál, Bivoj, Eri, Pavel T., Vítek S., Hony, Venca Drbout, Kory, Petr Podhola, Majkl, Stanley, Kocour, Vráťa, Láďa, Honza D., Honza M.

Pád: Venca Drbout 3x, Pavel T., 

Defekt: Vítek S. přetrh řetěz, Hony

Trackmaker: Ondra, ale na dlouho spíše v pozici ideologického vůdce

GPS: https://mapy.cz/s/govohavuca

další trasy : Petr, Hony, Eri

Komentář: Absence společné jízdy mě opět nutí opustit popis plynoucího příběhu a nutno vypíchnout jednotlivosti, které se mě dotkly nejvíce. 1) karanténa a omezení vyplývající z Covid-19 mě serou hoši jak svině a ne že ne, ale tak nějak jsem se zatím stavěl na tu stranu dodržovačů a ne na stranu hledačů otevřených pivních okýnek a náhodných setkání třetího druhu… A chtěl v tom pokračovat i dnes. Jenže mít trudomyslného kamaráda je peklo, vždyť to všichni známe. Takže jsem vymyslel, že minulo vyjížďkový splín zaženu povoleně – rodinou! Domluvil jsem se s bratrem a synovcem, že pojedem spolu. Jednak minule nějak špačkovali na cestu (ve skutečnosti špačkovali na svou neznalost steziček…) a tak se mi jich zželelo, a druhdak byli benefitem společnosti. Nepojedu sám! A jet ve více jak dvou se smí, pokud jde o rodinu. A my rodina skutečně jsme! Do omezením vyhovujícímu plánu se pokoušel hodit viberem vidle Kory, ale byl odmítnut se známým odůvodněním, taktéž i telefonicky Víťa S. (opět stejné odůvodnění) až to rozsek Aleš: “Čekám na Lučním jezu v 14.30 jak jsi psal, původně jsem s Váma jet nechtěl, a jel jsem do servisu, ale cestou to pošteloval k dokonalosti a do servisu nemusím a sám nejedu… ” Při setkání prohlásil , že je Honzovo druhej syn a při jízdě pak ještě za mnou probíhalo ladění not v kolika ho vlastně Honza měl, ale jak to dopadlo nevím. Jako bonbónek všemu pod vodopádem čekal Venóš – chudák tam dojel na čas, který jsem hlásil k umístění prezenčky, ale my to nestíhali, tak ještě způsobně počkal deset minut na možný přenos viru 🙂 Takže asi tolik k danému tématu. 2) Při vyjížďce, které by se dalo říkat “motanice terénem” s ani ne 16 letým hochem, mě pár věcí opravdu zaskočilo. Pak mi to ale došlo, že my fakt už přemýšlíme jinak… Při prvním průjezdu bodem, kterým jsme už jeli, mi Marek dal UPŘÍMNOU otázku, proč tam jsme znova, když už prve jsme mohli jet tam, kam jedeme teď… To zaskočilo nejen mě, ale i strejdu 😉 Aleše a s nechápavým výrazem mu vysvětlil, že “my nikam nejedeme, ale projíždíme se” 🙂 Markovo pohled nenabyl chápavějších kontur… Při dalších dotazech alá “Proč jsme tu na kole?” jsem si uvědomil, jak moc je pro normální populaci pravdivá Majkovo průpovídka: “Hezká procházka… Ale bez kola!” Jó, zrcadlo od lidí z jiného břehu je někdy moc zábavné. 3) Dojal mě Peťa Š., který se stále zotavuje ze zlomeniny patní kosti a nemůže moc chodit a i při jízdě ho to bolí – i přesto se k vodopádu vydal až do míst, kde už to je opravdu jen pochoďák a tam (cca 150 m od cíle) to musel vzdát. Vyjížďku máš, zotavenče. 4) Dojal mě Peťa P. nezlomnou vírou v to, že když dá do Doudlebského vodopádu pivo, tak se té virus nákazy někdo dotkne a pivo vymlaskne (stalo se…) 5) Palec nahoru Vencovi za osvěžení a snahu o nápad jak to dělat jinak, bez propisky (viz NO).

O.

NO: Aby jste byli chytřejší, vysvětlím Vám, jak to Venóš myslel. Dal na místo samé QR kód (pro starší a pokročilé viz galerie a ten divný černobílý obrázek…) s tím, že účast se bude prokazovat tak, že každej kdo se dostaví, načte kód, objeví se mu tam tajná zpráva a hned se bude vědět že tam byl (asi bude muset poslat scan obrazovky s tajnou zprávou, myslím). No naráží to na to, že např. já nemám scan QR kódů, (kdysi jsem si říkal, že takovouhle zbytečnost nikdy potřebovat nebudu, btw. a do dneška nepotřeboval) a hlavně to tak nějak neumím tvořit. Nezmarské okénko je ale jiné. Věděli jste, že i když na QR kódu některá bílá pole pečlivě vybarvíte modrou propiskou, stále to funguje? A tipli by jste si, kdo to měl potřebu to na zkoušku propiskou vybarvit? Tak zas příště boyz! Čus virus 🙂

[Show slideshow]

Trasa: 51 km, Meťák, Boršov – Březí, Kotek, Hvízdalka, Pozděraz, Čertyně, Záluží, Gabreta, podél řeky Zlatka, Věncovka, Chlum, Krnín, Milíkovice, Kameňák, Mohyly, korýtko, Včelná a dom

Výškové metry: 793 m

Účast: Covid-19, Ondra, Venouš, Honza L., Marek L., Vláďa, Kocour, Vráťa, Honza D., Honza M., Víčko, Aleš, Kuba J., Přema, Hony, Venca Drbout, Víťa S., Majkl, Sochy, Pavel T., Zdenál, Bivoj,  Víťa K., Jirka Z., Petr P.

Pád: Marek L. – 2x kvůli spdéčkům a jednou z vyplašení, že se mu ztratil otec 🙂 (zase se našel!)

Defekt: snad ne

Trackmaker: Ondra, ale těch trasérů nakonec bylo o dost víc…

GP: https://mapy.cz/s/cenedeleha

Další jezdci : https://mapy.cz/s/comuhomeke

Komentář: Z počáteční euforie minulého reportu způsobené z velké části tím, že moje tělo potřebovalo radost nad rámec karanténní šedi a tak se prostě radovalo upřímně a ze všeho, dnes při psaní dosedla chmura. Absence zpětné vazby. Jel jsem sám, schválně co nejdřív, aby vše čekalo na jezdce v jakoukoli denní či noční dobu, cíl vytyčil, zajímavost na prezenčku přihodil, nový způsob trasování se naučil, novinku do trasy zařadil a … Jel sám, s nikým nemluvil. Jel někdo v mých stopách, zanadával si někdo jak je to kokotská cesta moc/málo do kopce, moc/málo terénem, byla trasa z map.cz vůbec k něčemu, přečetl někdo zajímavost? Kdo ví. Snad 24 kusů je odpověď!

Tak a teď na veselejší notu. Vymyslel jsem obětiště abychom drobností přispěli jako prosbou k brzkému konci stavu izolace a nečekal jsem, jak moc se to setká s úspěchem. Peťa P. dokonce navrhoval, že doveze syna, ale matka dítěte se to zřejmě dozvěděla a tak nebylo ani dítě, no a nakonec ani Peťa (oprava, po dopsání reportu se zjistilo, že se Peťa vysmýkl a s nocí dorazil). Můj jidáš vzbudil mnoho asociací a “záhadně” se ztratil již s prvními účastníky (účast je shora psána chronologicky). Věřil jsem ještě, že libá vůně nalákala srnku, ale když jsem postupem času na fotkách viděl, jak se ze zabalených sušenek Oreo stávají nezabalené sušenky Oreo a je jich tam méně než bývá obvyklé a každý druhý je vlastně zachycen při focení něco konzumujíc a ačkoli se všichni dušují, že něco přivezli (ponejvíce traťovky, neb nic jiného po kapsách neměli…), na fotkách obětní kopice jídla nepřibývá a nepřibývá… Ani nehádám, jak dopadlo pivo v plastové láhvi, se kterou se hrdě fotili Bivoj a Zdenál. Zřejmě mok rituálně obětovali a na místě samém nechali jen plastovou láhev (kluci, napište, že to není pravda!). Takže ač mi Bivoj radil, že když už jsem dokázal takhle nepozorovaně uspořádat potravinovou sbírku, měl bych tam o víkendu s dětma skočit na oběd zdarma, vím, že bych byl napálen! Ale snad obětované v prospěch Nezmařích bříšek povede k cíli. Držme si palce. 

O.

P.s. V galerii je též návod a důkaz, že můj záznam trasy v mapách.cz je využitelný i pro “Generation next”. Milí spolunezmaři, kteřá žijí v přítomnosti, zatímco já ještě v minulosti, můj záznam si můžete nahrát ve formátu GPX do svých hodinek, mobilů, navigací, budíků, kardiostimulátorů – no prostě do všeho, co umí GPX. A taky KLM (doteď jsem myslel, že to je letecká společnost…)

NO: Edukační okénko míří na první obětinu: jidáše. Stanley tuto tradiční pochoutku označil za loupák (sic!), Venouš si myslel, že Jidášem má být on, ale ne, ne ne. 

JIDÁŠ: sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta slazeného medem. Svým tvarem mají připomínat svinutý provaz, na němž se oběsil apoštol Jidáš poté, co svým polibkem zradil Ježíše a zapříčinil tak jeho zatčení. Zavinutý tvar jidášů spolu s medem, kterým se ještě horké po vytažení z trouby potírají, symbolizují plodnost a hojnost – tradiční charakteristiky jara. 

Pár slov od PP : Nějak se nedaří, minulou vyjíždku mi málem neuznali a tuto jsem neprošvihl jen těsně. Ale pozitivně – Ondro, udělám ti radost, opravdu to byla kokotská cesta. Ta louka za kempem ve Zlatce (po směru toku) a dále. Já blbec ti poradil jak tu mapu dostat na web a pak sám koukáním do ní málem přijdu o mobil, který mi vypadl z kapsy. Naštěstí mám a) skvělé kamarády, kteří pomohou, b) kliku, že jsem je potkal, c) iPhone, který se dá najít na 8 hektarové louce pomocí jiného iPhonu – přesnou GPS lokalizací nebo např. dálkovým přehráním zvuku na telefonu. Díky Steve! Ztrátu telefonu jsem zjistil kousek před cílem, takže zpět, pak směr cíl, pak zas cuk tam, cuk zpět a zase tam. Moje trasa (v GPX i KLM) připomíná trochu přerušovaný sex. Nakonec to klaplo a vrchol dosažen, i díky ochotě Jirky Zibury, který měl (na rozdíl ode mě) jak baterku v mobilu, tak ve světle a ještě i morál mě doprovodit. Díky, díky všem.

To místo je asi fakt ovládáno neviditelnými silami a ty si hrály se mnou celou cestu. Opakovaně mi skákala zvěř do cesty, v Doudlebech na letišti mi přistávalo letadlo nad hlavou, těsně před domovem zase vrtulník (u nemocnice), a to za svitu superúplňku. A do toho ten mobil, už oplakaný a neuvěřitelně šťastně nalezený (mimochodem těsně před vybitím). Ale bylo krásně, skvěle jsem se projel (i když jsem 64 km popravdě neplánoval :-), zadumal, pokochal  – o to víc, že mě nikdo nerušil (mluvením) ;-). Tak jaký chmury?

P.S. doufám, že mi euforii nepokazí vývoj dalších dnů, neb jsem pár slov se Zdenym prohodil a dozvěděl se, že už byl (pracovně) v kontaktu s Covidem, načež mě předjel a odhlenil se tak, že se sprcha kapének minout nedala. Je to vědec, já mu věřím, promoříme, uvidíme :-). I proto jsem se už tentokrát nebál podepsat 😀

[Show slideshow]

[Show slideshow]

Trasa: 44 km, Start, zadem přes Máj, Černíš, Dasné, kolem Bezdreva do Čejkovic, Pašice, po blatech k menhiru stětí hlavy, menhiru dokutálení hlavy, umístění prezenční listiny, pomník Kubaty, odbočka na samota u Vomáčků, lužní prales Mokřiny u Vomáčků, Zliv, Bezdrev, Vondrov, Dasný, Černíš a Nezmar

Výškové metry: 156 m

Účast: Covid-19, Ondra, Peťa Šikl, Stanley, Eri, Větrák, Merla (víc jsem z fotky prezenčky nevyčetl), Aleš, Vláďa, Kocour, Vráťa, Honza D., Honza L. & Marek L., Přema, Víčko, Jirka Zibura, Hony, Vítek S., Petr Pokorný, Ondra M., Víťa K., Pavel Tíkal, Majkl, Míra Doležel, Bivoj

Pád: nikdo, leda česká koruna

Defekt: Kocour, všichni živi a zdrávi

Trackmaker: Ondra, ale spíš Nezmarská tradice

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5e82ed5a04059c0df5efbb0e

Komentář: Nejraději bych se v dnešním reportu vyhnul patetickým větám, ale ono to asi nepůjde. Já slzím hoši! 25 kousků za situace, kdy není úplně jednoznačný výklad, zda-li se to smí. Je prostě vidět, že kombinace šibání na věži z karantény a touhy po řádu jaký býval, dokáže lidi dohnat nejen na Kubatu, ale i do míst menhirů, kde povětšinou dávám výklad jen hrstce nejotrlejších a ostatní se z dálky jen smějí (proč bych tam jako jezdil?). Takže letos má nejvzdálenější menhir určitě největší účast. A navíc vyšperkovanou účastí dámy (po jak dlouhé době!) a patnáctiletého jinocha Marka Ludvíka! Gratulujeme. Ostatní prvenství jako premiérová roztroušená účast, počítání skrz podpisy (jako ve World Tour profi závodech!) už jde na na vrub 25. účastníku COVIDU-19, grrr. Nebudu se tu pouštět do nějakých prognóz,však si na Viberu další postup Nezmar pospolitosti nebudem tajit a tak jen několik věcí co mě dnes na Vás pobavily. 1) Nejvíc jsem se smál, když mi Jirka Zibura poslal svůj záznam GPS s poznámkou – je fakt lepší, když trasuje někdo jinej… Takovou zrůdnou 58 kilometrovou hůsenici vedoucí dost často úplně nepochopitelně mimo náš cíl, to jsem ještě neviděl 🙂 2) Dojemný pokus Peti Pokorného zajistit si účast jen pomocí fotoshopu – někteří Ti dokonce i uvěřili, Víčko do teď žije v přesvědčení, že jel v Tvých stopách! (pozn. po zveřejnění se ukázalo, že vyjížďku skutečně absolvoval, neb vyfotil mrtvé zvíře, nacházejíc se na trati, které ostatní též viděli… Absenci podpisu odůvodnil strachem z nakažení CODVIDEM-19 při dotyku s plastovou U folií, na které se vir drží po několik dní) 3) Při zpovídání Honzy, co říkal synáček na 46 km trať ve dvou stupních Celsia která nevynechala ani blata, mi přišla odpověď. Leží na gauči a mumlá: Podmáčená louka, ta podmáčená louka! 4) Peťa Š. přirovnal vyjížďku ke Kubatovi k důležitosti akce typu Olympiáda! (chtěl tuto vyjížďku také o rok odložit 😉 ) 

O.

P.s. Stanley, trochu se mi Tě zželelo, ale abych pořád jen neopisoval příběh o zbudovském rychtáři Jakubu Kubatovi, vůdci selské rebélie proti omezování svobodných práv sedláků hospodařících na neúrodných blatech, který byl dne 20.4. 1581 popraven, nechme promluvit přímo romantickou licenci příběhu:

Než kat dokonal svůj úkol, odsouzenec prý zvolal: Já, Jakub Kubata, dávám hlavu za Blata. Kam až po mém stětí má hlava doskáče, až po to místo jsou Blata naše! I počali se lidé bouřit, a páni ze strachu, aby nepřišli o životy, dali katovi rozkaz, aby si pospíšil a ještě dříve odjeli, než byl ortel vykonán. Kubatova hlava prý skutečně doskákala až po hranici Blat. Zatím se od západu přihnala bouřka, zažloutlý mrak vysypal ze svého klína kroupy a ty bily jak do odjíždějícího panstva a soudců, tak do rychtáře svědka, jenž Kubatovi přitížil. Tlouklo také do panských polí a pomlátilo úrodu – selským pozemkům se však vyhnulo. Sedláci potom přivalili na smutné místo dva balvany, jeden větší postavili tam, kde byl Kubata popraven, druhý tam, kam doskákala jeho hlava. 

NO: Dost často si teď opakuji vtip co vzniknul za komárů:

“Tatínku, kdo je za tím ostnatým drátem?”

“My, dceruško, my.”

[Show slideshow]

Trasa: 24 km, Malák, Velkas, pravý břeh Malše do Vidova, kolem dolu Zlatý Jelen, sjezd enduro roklí, opět přes Vidovský práh do Doubravice, Nedabyle, připíjení, provolávání sláva, Vidov, levý břeh Malše domů

Výškové metry: 383 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra, Bivoj, Kocour, Hony, Majkl, Přema, Koubič, Víčko, Aleš, Zdenál, Kory, Petr P., Ondra Míka, Petr Šikl, Stanley, Víťa Kořínek, Eri, Venouš, Sochy, Jirka Zibura, Kuba, Vláďa Řehoř

Pád: Venouš – poctivej, na vyjižďce 🙂 , Pavel Tíkal – chtěl do statistik a tak po dýchánku demonstrativně upadl přímo před Nezmarem, Bivoj – také chtěl zápis a nechal si to až na po dýchánkový čas u univerzity v její odvodňovací strouze, Víťa S. – jako pilník to prostě nemoh nechat jen na účastech a vybral si místo mě blízké – při post dýchánkovém dojezdu zahákl o plot u Samsonu 🙂

Defekt: Vláďa Řehoř – cvaknutí hned v Hájíčku se také počítá!, Ondra M. – defekt utrpěl bohužel až po větě: Tak a teď už jen rychle do hospody… Za pomocí výměny kola v domácí depu zvládl časově bravurně.

Trackmaker: Ondra

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5daf2ccb58e21153484022a6

Komentář: Tradičně v ta samá místa a přesto pokaždé jinak. To bylo mé motto, když jsem s předstihem několika dní honil děti po vycházkově neatraktivních lokalitách Vidovsko-nedabylského prahu. Jestli se výsledek povedl, pocitově posoudí ostatní, ale co se kategorie “gruppo compacto” týče, se vše zdařilo na jedničku a tak roztomilému loučení odcházejícího pilníka Bivoje byli přítomni všichni, které Bivoj šampíčkem pohostil a pak už se jen volalo sláva a hurá novému pilníkovi – Vítkovi. Tradice je už tak zažitá, že se ani Kory neptal, proč jsme přerušili vyjížďku a připíjíme si 😉 U Nezmara čekalo občerstvení od měnících se pilníků a tradiční ritual, kterému už opravdu nikdo nehodlá zabraňovat, přestože se celovečerní lití alkoholu do dřevěného podstavce podepisuje na našem grálu neblaze. Jsem zvědav, jak a zda se realizuje Kocourovo slib daný hodně pozdě v průběhu akce: “Zajistím pro příště, aby byl podstavec nepropustný!” Zatím jsme tedy při pití byli postupně zmáčeni i odkapem. Vítek do obsahu břečky nechtěl příliš investovat (!) a lil do podstavce jen pivo, což nevydržel Hony a objednáním šampíčka dosáhl tradiční alkoholové míchačky piva se šampíčkem: Bostonský škrtič (útočí pozdě v noci a nechává za sebou mnoho obětí…). Řada Nezmarů tento lahodný koktejl ještě fortifikovala/posilnila/dolihovala (ano, slivovicí…), takže osud dalšího večera spěl předvídatelným směrem. Jen jeden nešvar se nám od minule rozmohl, a to zvláště u lékařů – z nějakého neznámého důvodu označili společné pítí z podstavce velkou řádkou Nezmarů s ponořeným zpoceným obličejem, vousem atp. za nehygienické (??!??!??), padaly termíny přenos, nákaza, opar, viróza, avšak naštěstí jejich pokles do normální společnosti nebyl natolik hluboký a Nezmarské pouto jim nedalo neochutnat lahodný mok! Pití brčkem zapůjčeným od Nezmara tak alespoň částečně sterilním způsobem napravili svůj hřích a Alešovi dali rozvzpomenout se na léta školních lavic. Za chvíli měl flusačku z tlustého brčka naplněnou pivem zvlhlým táckem kdekdo, až to i Nezmara drobínek pozlobilo a pohrozil, že nám nenaleje (premiéra tohoto počinu!). Vítek hrdina začal brčka vybírat, ale to nevíte jak jsou přiopilí Nezmaři při schovávání brček, jejich půlení atp. vynalézaví 😉

O.

P.s. Nejvýmluvněji mluví statistika pádů po dosti technicky náročné vyjížďce (viz výše): 1 pád na vyjížďce, 3 (přiznané…) při cestě z hospody.

NO:

…Švejk ho vzbudil a za pomoci drožkáře dopravil do drožky. V drožce polní kurát upadl v úplnou otupělost a považoval Švejka za plukovníka Justa od 75. pěšího pluku a několikrát za sebou opakoval: „Nehněvej se, kamaráde, že ti tykám. Jsem prase.“

Jednu chvíli se zdálo, že drkotáním drožky o dlažbu přichází k rozumu. To se posadil rovně a začal zpívat nějaký úryvek z neznámé písně. Může být též, že to byla jeho fantazie:

Po chvíli však upadl opět do úplné otupělosti, a obraceje se k Švejkovi, otázal se, přihmuřuje jedno oko: „Jak se vám dnes daří, milostivá? — Pojedete někam na letní byt?“ řekl po krátké přestávce, a vida všechno dvojatě, otázal se: „Vy račte mít už dospělého syna?“ Přitom ukazoval prstem na Švejka.

„Sedneš!“ zakřičel na něho Švejk, když polní kurát chtěl vylézt na sedadlo, „nemysli si, že tě nenaučím pořádku.“

Polní kurát ztichl a díval se malýma prasečíma očima ven z drožky, naprosto nechápaje, co se to vlastně s ním děje.

Ztratil úplně všechny pojmy, a obraceje se na Švejka, řekl tesklivě: „Paní, dejte mně první třídu.“ Učinil pokus spustiti si kalhoty.

„Hned se zapneš, svině!“ rozkřikl se Švejk, „už tě znají všichni drožkáři, poblil jsi se už jednou, a ještě teď tohle.Nemysli si, že zůstaneš zas něco dlužen jako posledně.“

[Show slideshow]

video

Trasa: 36 km, tankáč, Černíš, Dasné, trafostanice, Hluboká nádraží, stezka, zámecký park, hlubocká obora, Baba, Hluboká a po stezce domů

Výškové metry: 310 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra, Bivoj, Kocour, Hony, Vláďa, Majkl, Přema, Koubič, Víčko, Aleš, Honza D.,

Pád: Bivoj

Defekt: jestli je rozbitej telefon defektem, tak Bivoj

TGC: jestli je rozbitej telefon defektem, tak Bivoj 🙂

Trackmaker: Ondra

GPS: asi nebude

Komentář: Předposlední vyjížďka byla reklama na podzim. Listí bylo na zemi, sluníčko svítilo nízko, družstvo nikam nespěchalo a jen se loudalo zbarvující se krajinou. Podzim podtrhl vypouštějící se rybník Velký Zvolenov jehož odtékající voda nám přehradila plány. Aleš se však nebezpečně velkého proudu přes cestu zurčícího nebál, kolečko mu v něm světe div se nejelo, tak podzimní střípek doplnil mokrýma nožkama. Bivojovo pád o kousek dál směřoval do zurčícího proudu též a na chvíli zastavil dech přihlížejícím, neb kdyby se v poslední chvíli nezastavil na břehu stoky, proud a hloubka by si s ním a kolem nepěkně pohrály 🙂 Místo Bivoje a jeho kola se Vševědoucí spokojil s Bivojovo telefonem, což myslím, je nakonec dobrá cena! Fotogalerie je více než výmluvná, takovýhle podzim mám rád.

O.

P.s. Příště je hoši poslední vyjížďka, tak se připravte na závěrečnou taškařici u Nezmara, která (snad) začne už na vidovsko-nedabylském prahu 😉 

NO: „Mouchy se ptej, jestli je vlaštovička něžný tvoreček.“ Bulharské přísloví

[Show slideshow]

Trasa: 28 km, Malák, odkaliště, výsypka dolu sv. jana Nepomuckého, kolem Hodějického potoka, lesem pod Srubcem, Srubec, Švajce, skákačka, Lusný rybník, Malé Dubičné, odvodňovací strouha, Rudolfov, Lucie

Výškové metry: 484 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra,  Eri, Bivoj, Kocour, Hony, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Kory, Venca, Přema, Stanley, Sochy, Toník, Standa Tabery, Honza Mašek, Vráťa Plíhal, Honza A.,

Pád: Ondra

Defekt: Ondra

TGC: Ondra

Trackmaker: Víťa

GPS: asi nebude

Komentář: Start vyjížďky nestihl Peťa P. neboť defekt zjistil až když přišel ke kolu a to je v jeho případě už opravdu pozdě na včasné zalepení 😉 Svůj stav viberventiloval a chytil se též nestíhající Hony a hoši se dohodli, že nás budou stopovat. Kdo se ale chytil též, byl Míra, který, jsa zřejmě fanoušek technologického šmírování sebe sama, zapojil ve svém mobilním modulu sebesledování a sdílel ho s Peťou, aby nás hoši zdárně našli. Tedy alespoň tak mi to líčil, když jsem lepil defekt již jako zasloužilý člen Triple Gold Clubu, neb v tu dobu jsem už byl též lehce vyválen. Tak jsem jen varoval Míru, aby sdílení své polohy hlavně nezapomněl vypnout a říkali jsme si, že bude zajímavé, jestli to k něčemu bude. A… hned co jsem zalepil, jsme dojeli za rohem čekající skupinu, ve které se zubili jak Peťa tak Hony! Uznale jsem zakýval hlavou. Nový věk je nadosah!

O.

P.s. Při rozebírání situace mi Peťa prozradil, že to GPS sdílení polohy nesledoval a jeli s Honym nazdařbůh – a potkali nás zřejmě jen proto, že kvůli defektu družstvo čekalo. Krásně prázdná historka 🙂

NO:

Až umřem, staneme se květinami
ve dne budeme lidem pro radost
a v noci budem sami”

Trasa: 36 km, Malák, Velkas, pravý břeh Malše do Vidova, alternací k modré turistické (NS Krajinou proměn, muhehe) do Heřmaně, Borovnický potok, chatová oblast u Borovnického potoka, rondelová stezička k Nové Vsi a pak, levá, pravá, rovně, levá, pravá, pravá, levá, rovně, pravá, pravá, levá, pravá, levá, rovně, lpravá, pravá, pravá, kaliště prasat, rybník, Nová ves, Vidov, Roudné a velice podivně zšeřelým městem domů

Výškové metry: 381 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra,  Eri, Aleš, Bivoj, Kocour, Hony, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Zdenál, Kory, Venca, Koubič, Jirka Zibura, Přema, Stanley

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d8a52eea6957b3392ea58d1

Komentář: (Úvodem předesílám, že report bude psán z úhlu pohledu těch, kteří si pošušňávali  a také předesílám, že vím, že existuje i skupina těch, co si nepošušňávali.) Po delší trasérské absenci jsem přemýšlel, kde jsme letos nebyli a kromě Pulmonu (který byl v úvahách též, mrk, mrk) mě napadlo značené poježděníčko v lese mezi Novou Vsí a Strážkovicema. Po plus mínus standardnímu průběhu vyjížďky začalo nestandard signalizovat Vítkovo přesvědčení, že by moh trefit stezičku vedoucí k Nové Vsi, kterou mu ukazoval Kosa jednou v noci 😉 Jestli jsme jí nakonec trefili nevím, snad i jo, ale možná přesný formát původně nebyl několikasetmetrové kolečko, kde rychlejší čelo téměř dojelo slabší ocas…V kontextu přicházejícího to bylo nakonec vlastně jedno. Domácké značení stezek v Novoveském Šervůdu sice je, ale ne úplně přehledné, takže mě na chvíli vystřídal Venouš jedoucí zásadně podle GPS, což nás krásně vytáhlo daleko pryč od Nové Vsi, kam jsme se měli vracet a tehdy přišla revolta (viz NO pod reportem) přírodňáků, staromilců, no prostě brave heart bajkerů. Zpočátku jízda bez orientace pouze lehce našlapovala, ale pak, kdyže jednom rozcestí začala seriózní debata, kudy se skutečně dostanem nejsnáze z lesa, Hony utrousil: „Tou cestou bych nejel, já bych ještě maličko pojezdil v lese.“ Tehdy se ve mě něco zlomilo 😉  a vzal jsem na sebe tíhu rozhodnutí, že ani po cestě vpravo, ani po cestě vlevo, ale „pěšinkou“ rovně (rozuměj: místy, kde trochu méně než jinde rostlo borůvčí). A jakmile mě a dalším asi 5 cvaklo v hlavě, nebylo pomoci. Začal jsem bezstarostně pojíždět nazdařbůh lesem, téma „správný směr“ ztratilo významový obsah zcela, neb my chtěli jezdit a ne někam dojet a tak jsem jen skákal z pěšiny na pěšinu, poslouchal Vítkovo věty alá: Tady mi to úplně táhne řidítka doleva, za zády šklebícího se Zdenála s poznámkou: „Pokud budem furt zatáčet doprava, budeme jezdit v kruhu a jízda neskončí!“, Venco občasné hlesnutí: „Tady doprava/doleva a za chvíli budem u silnice, turistické značky atp.“ (jeli jsme vždy na opačnou stranu, než říkala blikající obrazovka) atp. atp. Záměrná absence čekání „na rozcestích“ při nepříliš rychlém tempu odstranila diskuzi a zapříčinila gruppo compacto – bez ohledu na názor na prováděné. A ten les, páni! Žádný polom jak letos opakovaně trpíme – mlázíčko, mech jako peřinka, travička, jen občas rozrytá prasátky, hochu zlatý… Ale buď jak buď, tolik je pravda, že nakonec jsme skončili v kališti divokých prasat bez kloudné cesty pryč a já už sahal do kapsy, že juknu na mobil kde asi tak zhruba jsme, ale Víťa mě zastavil: „Přece bys to teď nevzdal!“ A taky že ne. Navíc když Zdenál „našel cestu“ (rozuměj: v korytu potoka stromy nerostou a tak to připomíná cestu víc, než les, kde stromy rostou…). Ufff, zvládli jsme to a jenom trochu za tmy 😉

O.

P.s. Ty, kterým se nepodařilo zachmuřenou tvář rozjasnit aspoň reportem, se pokusím zaujmout faktografií: potok, který nás v onom lese provázel se jmenuje Strážkovický potok a rybník po jehož hrázi jde červená turistická a který ke konci našeho putování ponoukl jednoho z Vás říci: „Konečně!“, se jmenuje Šanderák.

P.s. Příští vyjížďka začíná už v 16.30, tak si nezapomeňte přenastavit nezmarské biologické hodiny!

NO: Revoltu proti GPS citačně zhmotnil Vítek:„GPS v lese je horší než Google v hospodě.“ Vít Sirotek.

Trasa: 36 km, Švábák, Třebín, modrá do Lipí, do masivu Kluka, hop trailík dolů, Slavče, zelená do sedla pod Klukem, dolů, Hradce a po taškách domů

Výškové metry: 687 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra,  Eri, Aleš, Bivoj, Kocour, Sochy, Hony, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Zdenál, Kory, Venca, Tonda, Koubič, Víčko, Ondra Míků

Pád: Pavel Tíkal, Zdenál

Defekt: nikdo

Trackmaker: Erotokritos

GPS: Zřejmě není (?)

Komentář: Světla se už příliš nedostává, nikomu se do trasování nechce, Eri se chce unavit a nechce zase po týdnu hledat, kde je nový polom… No jak tahle detektivka dopadne 😉 Nikdo nemrmlá (všichni poučeni?), Eri dá kousek jak od trailíků, tak stojek a mě je ho nakonec líto, když v sedle Kluka supí, že na zelenou stojku ze Slavče prostě nemá převody. Zbývá tedy už jen více trénovat hochu :-* (líbající smajlík).

O.

P.s. O tom, že jsme zcela jistě již klubem starších a pokročilých, svědčí můj rozhovor s Peťou P. v hospodě: Peťa: Hele, tak to dětský kolo ti nepůjčím, jak jsem sliboval, já ho nikde nenašel. Já: Tys mi ho ale už dal. Peťa: Fakt? To nevím. A kdy a při jaké příležitosti? Já: To fakt nevím, vím jen, že už ho mám doma. Peťa: A nevíš, kde jsem ho našel? Já: Ne, to opravdu nevím (poslední replika je už z jiného soudku než „paměť“)

NO: Dlouho v okénku verše nebyly a s přicházejícím podzimem je ve mně toto:

Zdá se, že zraky tvé jsou mlhou zastřené.
Tvé oči tajemné (šedé či zelené?),
hned něžné, zasněné, hned kruté zas,
jak zrcadlily by nezúčastněný čas.

Vzpomeň, jak vlahé dny, jež opar zamlží,
citlivé bytosti rozplakat dokáží
když duši uspanou tím smutkem neznámým
jim nervy vznícené ničí posměchem svým.