Rubriky
Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Author Archive

Letošní zima byla velmi podivná. Nechci jí nazvat nezimou, ale jen a právě proto, že zajistila mimořádné podmínky pro Nordic skating! Ještě nikdy se mi v životě nestalo, abych nabruslil za zimu více než najel na běžkách. Zároveň se svými 150 nabruslenými kilometry nejsem Nezmarským šampionem, kterým je (světe div se) Eri, který nabruslil úctyhodných 230 km (nejvíce mě pobavilo 40 km najetých opakovaným kroužením na Dvořišti v šeru a mrznoucím dešti. Pravá Eriovina 🙂 ). Sezóna ledu (pro Nezmary) trvala neuvěřitelných 19 dní 🙂 ! Od výletu na Dehtář 11.1. až do overturu na Lipně 30.1.

Takže co vše Nezmaři stihli? Mráz byl sice celkem dlouho, ale ne příliš třeskutý, takže nebylo možno jezdit nikde na tekoucí vodě, velké objemné přehrady  (Orlík) na tom též byly špatně a pozornost jsme tedy zaměřili na rybníky, menší přehrady, či vybranou část Lipna. Dvojice, trojice, či (velice nesprávně!!!) sólo výlety odškrtli – všechny Vrbenské rybníky (Eri samozřejmě, já jen některé), Dehtář, Velký Tisý, Koclířov, Dvořiště a část Lipna, hromadné výpravy pak obbruslili Cep I, Staňkov se Špačkovem a Římovskou přehradu. 

V průběhu let je vidět, že počáteční škarohlídství alá: “Na co si budu kupovat Nordicy, když je nepoužiju ani každou zimu” opadává a Nordicy jsou již dnes ve vlastnictví 7 Nezmarů a každý kdo koupi učinil, nikdy nelitoval. Samozřejmě že jsou a budou zimy, kdy je člověk nevytáhne, ale pohodlí bruslení v běžkařské botičce s praktičností rychlého zutí pouhým odepnutím běžkařského vázání a hlavně (!) s bonusem o dost rychlejší jízdy, skutečně klopýtání v nepohodlných kanadách odsouvá do kategorie přežitku. Po výletu na Římov však také všichni kanaďani slibovali, že už nebudou příští rok zdržovat a řeknou si Ježíškovi. Tak uvidíme 🙂

A co bylo letos highlightem? Bruslení na Cepu na skle s viditelností několik metrů do hloubky? Bruslení krajinou “norského typu” přímo po hranici na Staňkově? Romantika na Římově opepřená probořeným divočákem (neměl vyprošťovací bodce!), který následně v ledu zamrzl a přičinlivá zvířátka vše nad ledem zkonzumovala až na kosti? Nebo snad každej západ slunce a zlatá hodinka, kdy fotí každý jak na běžícím pásu? Těžko vybrat. Pokaždé je to nádhera a vždy o samotě, neb na ledu člověk davy vážně nepotká. A snad už i po opakovaných názorných ukázkách praktikování bezpečnostních zásad chování při bruslení a při popisování bezpečnostních pravidel kluci uvěřili, že se tento sport dá provozovat bezpečně! Zvlášť když jedu s odlepem před skupinou první, muhehe.

Tak snad zase příští rok, boys! Těším se na Ježíškovo nadílku.

O.

NO: K tématu bezpečnosti bruslení se vrátím příslovím z míst, kde led neznají 🙂

 

Nedívej se, kam jsi spadl, podívej se, kde jsi uklouzl. Africké přísloví

Dneska všichni říkají a všude píše se
že prej je moderní a zdravý,
jen tak chodit po lese,
a já bych řekl, že na tom kruci asi něco musí bejt,
když o tom zpívá na svým albu
už i Justin Timberlake

 

Úryvkem z Pokáčovo písně “V lese” by se myslím dal charakterizovat myšlenkový pochod všech, co se nakonec letošní taškařice zúčastnili. Ano, o běžkách nebylo třeba vůbec hovořit, kolo se zavrhlo také záhy a tak zbyli jen zájemci, kterým přišel dobrej nápad chodit/běhat po Šumavě pěšky. Jednalo se o Aleše, Ondru M., Víťu K., Honzu, Honyho, Samouše, Bivoje (novic!!), Přemka, Majkla, Dana, Peťu P., Eriho, Mačičoura, Láďu a mě.

Pátek: kilometry nelze určit, každej jinak, naše skupina nejméně 🙂 https://mapy.cz/s/lageherubu

Celý týden před přechodem probíhala na Viberu poměrně výživná debata, která se dlouhou dobu usadit nemohla a nemohla, až vznikly v podstatě tři názorově rozdělené skupiny, které už se pak o své pravdě vzájemně nepřesvědčovaly 🙂 Vlajku “Přechod” nakonec drželi jen Hony s Erim, ostatní až na neděli volili okruhové varianty. Eri s Honym jako správní sportovci nejen že běželi, ale i vždy natočili největší číslo km – v případě pátku byla jejich trasa něco alá z Kvildy přes Čeňkovu pilu na Modravu. Skupina kolem Přemy také ušla celkem dost kilometrů a my, kteří jsme dojeli na Modravu až po čtvrté odpoledne, stihli natočit jen deset, které jsme mazaně rozdělili na 5 km přehledným a celkem suchým terénem za světla a 5 km nepřehledným bažinatým terénem za tmy (někteří bez čelovek). No klasická Nezmařina. Večer proběhl v poklidu, jen Láďa Hais objednáním rundy rumů na své sedmdesátky vlil všem “mladým” do hlavy pochybnosti, jestli ještě v sedmdesáti budem hopkat po lese… Věk a umírněnost v konzumaci probudila všechny dávno před snídaní v osm 🙂 jak se již stává hezkou tradicí.

Sobota: Eri, Hony, Honza asi 44 km během, my ostatní pěšky do 25 km, v našem případě touto cestou: https://mapy.cz/s/mapujobezu

Já i valná většina ostatních vyhodnotila trasu z Modravy do Nového Údolí za příliš dlouhou a ve velké části i dobře známou a tudíž ne příliš atraktivní. Začali jsme tedy hledat alternativní points of interest a shoda všech vyústila v záměr navštívit místa, kudy nevede běžkařská/a mnohdy ani žádná jiná trasa – zaniklé obce po vyhnání Němců a staré menhirové místo k určování slunovratu. V těchto místech je mi vždy úzko, když vidím tu zvolna zarůstající, avšak stále zřetelnou “kulturní krajinu”, kde z každé zídky mezi políčky a úhory přímo srší ty staletí lidské práce, snažící se odvalení každičkého kamene z pole. A k tomu ruina stále patrné třípatrové školy, aj smutné dvacáté století. Odlehčeme si tedy opět Pokáčem

 

Světlo pro selfíčka je zde ultra zoufalý,
řekl bych že kdyby to tu vykáceli,
líp by udělali,

samá houba, čertsvej vzduch
a samej hmyz,
do přirody fakt chodit neměl bys!

 

Já do našeho plánu implementoval i chůzi po hranicích a ač se kluci zpočátku lehce vzpouzeli (nebyla to zrovna procházka po zpevněné cestě) myslím, že byli nakonec všichni okouzleni. Jen ten Víťa K. začal (aniž by si stěžoval!) vypadat utrápeně a počal asi (až!!!) na 20 km krátit trasu. Nakonec to dopadlo tak, že si z bot totálně oddělal paty a “Přechod” pro něj bohužel skončil. Po přejezdu do Nové Pece jsme skočili na vlak a v Novém Údolí si odbyli ubytovací premiéru.

Neděle: téměř všichni jsme šli/běželi identickou trasu, takže 22 km bude asi to číslo nejblíž pravdě https://mapy.cz/s/kenehadage

Hony nám poradil na Třístoličník trasu Německem – sice jsme si to prodloužili o tři km, ale zato jsme viděli krásné kaskádové vodopády a tip to byl rozhodně na pochvalu! Chlapci však neměli stáhnuté mapové podklady a po zohlednění Pokáčovo veršů

 

Žádnej signál, žádná wifi, žádný data zde nemám,
teda data jsou tu éčko
a to fakt nepočítám.

 

se s určováním směru museli spolehnout na mě, který mapové podklady Německa stáhnuté měl 🙂 Předem jsme věděli, že na hřebenu je 140 cm sněhu a tak se jednalo konečně o pravou zimní aktivitu. Sníh dost tál a tak byl výstup spíš výstupem potokem, který se prodral sněhovými poli, ale bylo to celé moc krásné! Horní partie byly umlácené větrem a mrazem a tak se propadávali jen ti těžší z nás a já se jim posmíval 🙂 Hřeben je po Kyrilovi a kůrovci holý, takže nás celý den provázely nádherné výhledy v obě strany (i Alpy byly zahlédnuty). Přechod hřebene Třístoličník – Plechý považuji za Šumavský top a všichni z něj byli nadšení. Škoda jen, že jsem zapomněl odbočit k Plešnýmu jezeru na fotopoint a tak se mé lákání Bivoje na neskutečně atraktivní místo k focení ukázalo kontraproduktivním. Promiň, příště 🙁 Což snad nebude příští rok – zase bych rád nazul běžky!

O.

P.s. Při dlouhém pochodu a večerním pivu se Vám ale člověk dostane na rozličná témata… Od Bandery, přes nitrodělžní tělíska ze zlata, přetnutí chámovodů, investování plonkového milionu, až na vázaný poslanecký mandát za první republiky 🙂

P.s.2 A Víťa je prej po chirurgickém odstranění hematomů z pat dobrej…

NO:

Dneska jsem v lese byl a už tam nepudu,
nikde jsem nezažil takhle ukrutnou nudu!

https://youtu.be/Ac3a_k9nSiM?si=Ykj3Clea3sQSXADf

Trasa: 24 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 305 m

Účast: Ondra, Hony, Venóš, Pavel T., Zdenál, Aleš, Majkl, Přema, Bivoj, Víťa S., Míra D., Venca D., David Čapek, Kocour, Jirka V., Sochy, 

Pád: nikdo

Defekt: Pavel T. přetrhl řetěz

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/jajutaranu

Komentář: Kdyby se měl report psát jen pro ty, kteří na vyjížďce a na oslavě byli a ne pro ty, kteří nic z toho neabsolvovali, byl by velice stručný. Párkrát bych do textu okopíroval výkřik Áááááááá a každý už by pochopil, co bylo určující pro ten večer 🙂 Ale nebojte, jsem diskrétní a co Nezmaři uvaří, sami sní. Áááááááááááá. Takže přidám jen tradiční noticku, že na tradičním místě nastupující Pilníci (Hony a Venóš) vytáhli šampíčka, my jim zakřičeli hip hip hurá a sezóny byl konec. Áááááááááááááá. U Nezmara nám hoši zařídili občerstvení, s tradičním menu se však nespokojili a k tataráku a studeným mísám upekli ještě Krtkův dort a mnoho z nás prvně u Nezmara testovalo i kvalitu jeho kávovaru. “Nápoj zapomnění” (terminus technikus pro přípitek poslední každoroční vyjížďky – bez jednoznačného složení) až po okraj vyplňující podstavec Nezmarského grálu se tentokrát pro změnu nefortifikoval ani slivovicí, ani vodkou, ale byl posilněn jégrem, což jsme s Mírou vyhodnotili jako chuťový krok správným směrem! Pak snad myslím přišel i chuťový experiment s dolihováním zelenou a i ten byl se šampíčkem a jégrem v harmonii 🙂 Bostonský škrtič (útočí pozdě v noci a zanechává po sobě mnoho obětí) tentokrát neútočil zas až tak pozdě, a malá četnost obětí byla však vykoupena brutalitou útoku. Naštěstí se Sedm statečných (The magnificent seven) Bostonskému škrtiči postavilo a dítkám živitele rodiny zachránilo!

Ať žijí Pilnící roku 2023 Venca a Hony a mimo hoši děkujem píši Áááááááááááá!

O.

NO: Áááááááááááááááááááááá

NO2: Málokdy se v edukačním okénku opakuji, ale perla české literatury k nezmarské závěrečné prostě patří. Roli Švejka se tentokrát zmocnil Aleš:

…Švejk ho vzbudil a za pomoci drožkáře dopravil do drožky. V drožce polní kurát upadl v úplnou otupělost a považoval Švejka za plukovníka Justa od 75. pěšího pluku a několikrát za sebou opakoval: „Nehněvej se, kamaráde, že ti tykám. Jsem prase.“

Jednu chvíli se zdálo, že drkotáním drožky o dlažbu přichází k rozumu. To se posadil rovně a začal zpívat nějaký úryvek z neznámé písně. Může být též, že to byla jeho fantazie:

Vzpomínám na zlaté časy,
když mne houpal na klíně,
bydleli jsme toho času
u Domažlic v Merklíně.

Po chvíli však upadl opět do úplné otupělosti, a obraceje se k Švejkovi, otázal se, přihmuřuje jedno oko: „Jak se vám dnes daří, milostivá? — Pojedete někam na letní byt?“ řekl po krátké přestávce, a vida všechno dvojatě, otázal se: „Vy račte mít už dospělého syna?“ Přitom ukazoval prstem na Švejka.

„Sedneš!“ zakřičel na něho Švejk, když polní kurát chtěl vylézt na sedadlo, „nemysli si, že tě nenaučím pořádku.“

Polní kurát ztichl a díval se malýma prasečíma očima ven z drožky, naprosto nechápaje, co se to vlastně s ním děje.

Ztratil úplně všechny pojmy, a obraceje se na Švejka, řekl tesklivě: „Paní, dejte mně první třídu.“ Učinil pokus spustiti si kalhoty.

„Hned se zapneš, svině!“ rozkřikl se Švejk, „už tě znají všichni drožkáři, poblil jsi se už jednou, a ještě teď tohle. Nemysli si, že zůstaneš zas něco dlužen jako posledně.“

Trasa: 35 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 312m

Účast: Ondra, Hony, Venóš, Pavel T., Zdenál, Aleš, Majkl, Přema, Bivoj, Víťa S., Koubič, Míra D., Petr Podhola, David Čapek, Zása, Radek Plšek, Kocour, Honza M., Honza D., Dan O. (novic), 

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra, Přemek

GPS: https://strava.app.link/oMiJPhGCYDb

Komentář: Předposlední etapa a předposlední vyplňování prázdných míst. Výtopa Bezdreva, trailík po Hlubockou oborou, trailík mimo cyklostezku z Hluboké. A také jedno překvapení: při vypouštění Bezdreva se probudí celé vodní hospodářství v širokém okolí, vody je všude mraky a turistický chodník kolem Muňáku od Zoo k Hluboké je jaksi zatopen. Nezmaři si však poradí se vším. 🙂 A před námi již jen závěrečná taškařice!

O.

NO: Bezdrev je podle katastrální rozlohy druhým největším rybníkem nejen v Jihočeském kraji, ale i druhým největším v České republice. Produkcí ryb však zaujímá místo první. Rybník dostal svůj název dle toho, že původní bažina byla beze stromů, tzv. bez drev. Byl vybudován v letech 1490–92 na příkaz majitele panství Hluboká Viléma z Pernštejna. 

 

Trasa: 25 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 410 m

Účast: Ondra, Hony, Venóš, Pavel T., Zdenál, Aleš, Eri, Majkl, Přema, Bivoj, Víťa S., Koubič, Sláva, Sochy, Míra D., Tauby, Stanley, Petr Podhola, David Čapek, Radek Plšek, Ondra M., Kocour, Honza M., Honza D., 

Pád: Radek P., Petr Podhola

Defekt: nikdo

Trackmaker: Zdenál

GPS: https://mapy.cz/s/degecejoke

Komentář: Druhá plánovaná Podkova za sebou přivála tentokrát kachnu, která byla jako obvykle skvělá (opětovně vyzdvihuji perníkové zelí!) a už to tak asi bude, že Dobrovodsko bude pod palcem Zdenála, což samozřejmě kvituji s palcem nahoru (je nám treba takýchto angažovaných súdruhov!). Takže Zdeněčku, když už to není víckrát než 1-2x ročně, nespoléhej na poznatky několik měsíců staré, zvlášť když je ostružiní přímo za Tvým barákem a také věz, že trasér v nepřehledném terénu při větší skupině je bohužel odsouzen k tomu, aby si to nijak zvlášť neužil, protože pokud si to užívá – skupina se trhá, trhá a trhá. Ale i tak se více cení snaha než haní zběsilost v srdci, Ty “rytíři plynulé jízdy”.

O.

NO: 

 Ponoříš ret

Pivo maluje

 Pěnou knír

Trasa: 38 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 551 m

Účast: Václav Drbout (statný a mladě vypadající padesátník, známý též pod kódovým označením VD 50), Ondra, Hony, Venóš, Pavel T., Majkl, Přema, Bivoj, Víťa S., Koubič, Eri, Ondra M., Aleš, Zdenál, Míra D., Sochy, Vláďa Ř., Petr Podhola, Zása, David Čapek, Víťa K., Banán, Honza Mikoláš mladší (pokud je tedy Honza)

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Asi se sluší napsat VD 50 🙂 možná mu občas poradil Hony 😉

GPS: https://mapy.cz/s/fuhazecare

Komentář: Tak jsem tak po úterku přemítal, že Nezmaři jsou vlastně celkem obstarožní spolek. Nejen že máme stále velice aktivní členy, kteří do kopce v sedle již notnou dobu táhnou i 70 křížků, a nebude trvat dlouho a člena spolku pod padesát bude těžké najít. Stále si však myslím, že to jsou jen a jen zavádějící čísla, neb (nejen) Nezmarští padesátníci jsou junáci, do kterých by to nikdo neřekl. A VD 50 je zářným příkladem. Mladistvý vzhled, klukovský úsměv, touha na terénu a obtížnosti přidávat a NEBRZDIT (!!!) A hlavně – nebýt sám doma a čumět smutně z okna, ale naopak to pořádně roztočit s kamarády! Svou padesátku Venda oslavil opravdu ve velkém stylu! Zamluvil celou hospodu jen pro nás, jídla bylo, až se stoly prohýbaly, pivo plzeňský teklo proudem a i do dalšího dne se oslava protáhla. Opravdu všechna čest. Tak tedy přijmi od nás Václavíčku ještě jednu gratulaci a poděkování za oslavu.

O.

NO: Dnes bych udělal okénka dvě – jedno od Visacího Zámku:

Kašleme na všechno, skoro i na ženskýA pivo pijeme jenom plzeňskýDáme si jedno, už se nám chce chcát
 
Takhle si to užíváme, když je nám padesátTakhle si to užíváme, když je nám padesát
 
Kurvadrát, padesátKurvadrát, padesátKurvadrát, padesátKurvadrát, na kvadrát

A jedno okénko věnuji univerzálnímu mazivu WD 40, který má sice každý doma, ale nad bližšími podrobnostmi ani nad důvodem názvu myslím nikdy nikdo z nás nepřemýšlel. Tak tedy:

V roce 1952 byla založena společnost Rocket Chemical Company, jejímž cílem bylo vyvinout řadu antikorozních přípravků určených výhradně pro kosmické rakety. V roce 1953 se (na 40. pokus) podařilo vyvinout unikátní přípravek nazvaný WD-40® (Water Displacement – vodoodpudivost). Byl určen pro použití na raketách ATLAS, konkrétně k zabránění negativního působení zkondenzované vlhkosti uvnitř pláště rakety a proti korozi kovových částí. Brzy vstoupil ve známost jako plechovka s více jak tisícovkou způsobů použití. Lidé si všimli jeho benefitů pro mnoho úkonů v domácnosti, v dílně, v průmyslových závodech i v garáži.  Po všech těch letech zůstává složení nezměněno a nezměněna zůstává také užitečnost víceúčelového přípravku WD‑40. Je neocenitelný pro širokou škálu prací a úkolů včetně penetrace do zadřených dílů a jejich uvolnění, vytěsňování vlhkosti a mazání. Chrání kov před korozí a tvorbou rzi a z povrchů odstraňuje mastnotu a špínu.

Univerzálnější než WD 40 je už jen VD 50 – škoda že ho doma nemám 🙂

Trasa: 36 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 580 m

Účast: Ondra, Hony, Venóš, Pavel T., Majkl, Přema, Bivoj, Víťa S., Venca D., Koubič, Sláva, Sochy, Vláďa Ř., Petr Podhola, David Čapek, Radek Plšek, Víčko 

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/hogezetopo

Komentář: Další zaplňování bílých míst sezony 2023 podlehlo 1) Korýtko na Včelné s poznatkem, že na podzim je listí zetlelejší a víc odplavené dešti, tzn. k jízdě vhodnější, 2) Střížov s přilehlým Novoveským polesím tentokrát bez bloudění a s poznatkem, že nebude od věci zkusit místní značení více prozkoumat, abychom nejezdili jen část již známé trasy.

O.

NO: A podzimní haiku navrch 🙂

Tři vrabci na plotě

   chytají do peří

 podzimní slunce

Trasa: 42 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 658 m

Účast: Ondra, Hony, Venóš, Pavel T., Majkl, Přema, Bivoj, Víťa S., Venca D., Tauby, Ondra M., Aleš, Eri, Koubič, Míra D., Vláďa Ř., Petr Podhola

Pád: Ondra

Defekt: nikdo

Trackmaker: Majkl

GPS: https://mapy.cz/s/rakujufamo

Komentář: Rozdělme v půlce vyjížďky skupinu ve dví, neb trasér je tu jen pro toho, kdo souhlasí s jeho směrováním a pokračujme ve dvou skupinách dále, bez pokusu o spojení s tím, že jedna ze skupin udělá VŠE proto, aby nejela k Nezmarovi, takže i od ní se oddělí skupina, která považuje jízdu k Nezmarovi za přirozenou a kdysi tvořící základ společného a sdíleného a třeba nám i dalo název. U Nezmara se třetí skupina spojí se s původními odpadlíky. Asi to takhle chceme.

O.

NO: Nepotřebuješ se změnit. Vůbec ne. Potřebuješ se vrátit k sobě samému. A to změní vše. J.J. Scherer