Duben 2019
Po Út St Čt So Ne
« Bře    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  

Author Archive

Trasa:  35 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějice, Borecká rokle pod Orty, zákolejka na Hlubokou, zákolejka zpět, Hrdějice a dom

Výškové metry:  570 m

Účast: A: Ondra, Bivoj, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Víčko, Venca, Petr Šikl, Eri, Karel K., B: Vráťa Plíhal, Honza A., Honza Mašek, Honza D., Míra Dvořák, Tonda, Vláďa

Pád: Aleš – s mocným výkřikem a s následkem krvavého znamení na ruce. Krev rozetřená po obličeji měla již jen symbolicky rituální význam, než organickou příčinu.

Defekt: Kory utrhl strunu. Kolem krku při zhoupnutí? Ne! Na boa na botě :-), Vítek – musel dofukovat a lepil cestou z hospody, takže spíše ano

Trackmaker: Hony

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5cb618100f3e4975d06a2978

Komentář: Velikonoce mi rozházely rytmy, rituály, pracovní docházku a vůbec vše, takže před dnešní vyjížďkou hrozilo, že report nebude. Z Nightride sezóny jsme si však udělali závěr (tedy alespoň já jo), že aktuálnost reportu má být na prvním místě. I za cenu sporého textu :-) Takže… Zákolejka odráží Nezmar ducha. Plně pro ní platí ono zlatem tesané: „Hezká procházka. Ale bez kola!“ a tak se ani trackmaker Hony nemusel při popisu plánované trasy držet nějaké politické korektnosti: „Kdyby se někdo poztrácel, tak na Hluboký pojedeme tu extrémní prcačku  za železničním mostem.“ A že se nám toho poztrácelo, dílem dík počátečnímu odmítnutí, dílem odmítnutím jet tu prcačku zase nazpátek (viz trasa), což trefně zhodnotil Bivoj při počtu družstva 11 kusů: „Málokdy se stane, že ztratíme více jak polovinu Nezmarů a to ne dík výkonnosti.“ Tak příště zase, boys.

O.

NO: Delší dobu je patrno, že je ve statistikách uvedena účast i těm, kteří neplní pradávné pravidlo 50% společně odjeté trasy. Myslíme si ;-) však, že Nezmarská obyčejová pravidla nutně nemusí býti vnímána striktně rigidně a některá z nich je třeba položit na oltář pospolitosti, jako principu nejvyššímu. Tedy: Pro tu část která si sama (!) začala říkat „Béčko“ pravidlo 50% již nějaký čas tiše uplatňováno není. A nyní se to i oficiálně přiznalo :-) A v ten směr, ale i do budoucna ve směry pospolitosti se týkající míří biblický citát (v ekumenickém překladu):

IZ 11, 6-9

6Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit.

7Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu.

8Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě.

9Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.

Trasa:  35 km, Malák, levý břeh Malše do Vidova, modrá do Heřmaně a Doudleb, na soutok se Stropnicí, Stropnice tam po pravém a zpět po levém břehu, modrá do Doudleb, Doudlebský vodopád, Plav, mohyly, po tělesu budoucí dálnice na Včelnou, korýtko, Rožnov a dom

Výškové metry:  545 m

Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Tonda, Kory, Zdenál, Vláďa, Víčko, Stanley, Vráťa Plíhal, Honza A., Honza Mašek, Víťa Kořínek, Karel K., Franta Kubík

Pád: Ondra (půlčík!), Majkl, Bivoj (prej taky půlčík…), Zdenál

Defekt: Vítek – rozebrané řazení přehazky, Zdenál – defekt bezduše (rozuměj: nepíchl, ale vzduch utekl a musel dofukovat), rozbitý přesmyk,

Triple gold club: Zdenál

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Jarní pomalší a postropnicí (tenhle termín asi nejde vytvořit, vím) je nezarostlá nádhera, která odhalí, kdo je pravou hvězdou. A ano, je to opět pan Zdeneček (a není to tím, že by jsem si z něj chtěl udělat reportového otloukánka!). Už to vypadalo, že hvězdou reportu bude Vítek, který po poměrně dlouhém pokusu o spravení řazení přehazky byl až překvapen, že jsme na něj tak dlouhou dobu čekali (po jaru je má dlaň otevřená, Víťo), aby následně zjistil, že to nespravil, nemůže řadit a peskoval mě za to, že to není jen po rovině „jak jsem slíbil“, ale Zdenečkovi se zřejmě nelíbilo, že by report mířil na Vítka a tak při projíždění korýtka na Včelný do jedné z teréních nerovností šel srdcem… Minule mi o jeho koupálku za dlouhého večera ostatní jen vyprávěli, ale tentokrát jsem to měl z první řady! Přírodní Ú rampa, ostrý nájezd aby neztratil rychlost pro výjezd, zřejmě kmínek ukrytý v dubovém listí, otočení předního kola do pravého úhlu proti směru jízdy, pšouknutí vzduchu z bezdušového pláště a pak až teprve front flip no hand! Zatrnulo mi, neb z mého úhlu pohledu byla klíční kost v jasném ohrožení, ale chlapík vyskočil a prohlásil, že jemu ani kolu nic není a jel dál. Časem se ukázalo, že minimálně druhé tvrzení pravdivé není (lež omluvitelná šokem) a tak jsme letos otevřeli po prvně zlatou knihu triplů a hnedle máme člena (účast, pád, dabl defekt. Hmmm). Sluší se ještě poznamenat, že Zdenečkovo snaha ;-) o opravu přesmykače za Vítkovo asistence byla opět poněkud dlouhá a plná planých nadějí: je to rozbité/není to rozbité, půjde to jet/nepůjde, spravíme to na místě/nespravíme, až jsme s Majklem vzpomněli na jeden kus z klasické filozofie od Nietzscheho: Wie man mit dem Hammer philosophiert (Kterak se filozofuje kladivem). Ono kladivo naštěstí hoši neměli a tak zůstalo jen u posměšků (my) a nadávek (spravující).

O.

N.O. K již v minulém roce probírané debatě o hlášce: „Rožnovská sekce zůstává v hospodě v Rožnově“ trochu parafrázuji Konfuciův citát (originál nebude snadné domyslet a obsah mého sdělení snad též ne):

„Sto mužů dokáže postavit tábor, jen Nezmar dokáže vytvořit domov.“

 

Trasa:  45 km, Švábák, Máj, kolem Černíše, Dasný, Bezdrev, Čejkovice, Pašice, přes blata k menhirům, pomník Kubaty, Zliv, Králičí ostrov, Vondrov, výtopa Bezdreva, modrá na stezku a po stezce domů

Výškové metry:  178 m

Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Aleš, Venca, Vítek, Míra Doležel, Tonda, Kory, Kocour, Petr Šikl, Zdenál, Vláďa, Víčko, Venca Drbout, Stanley, Vráťa Plíhal, Míra Dvořák, Honza A., Petr Podhola, Banán, Vláďa Řehoř, Petr Pokorný, Honza Mašek

Pád: Aleš – v pedálech zůstal ležet na zemi, takže neopustiv kolo, označil svůj pád za „takovej půlčík“, Zdenál – viz report

Otužovací koupel: (zvláštní rubrika): Zdenál – viz report

Defekt: Pavel Tíkal, Ondra

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Nová sezóna odstartovala klasikou, která opět do sebe nasála něco málo nového. Už leta si říkám, jak je hezké, že na první vyjížďku nepřipadají žádné trable v podobě defektů a pádů, až se kolo prostě utrhnout muselo. Vše odstartoval Pavel dvojitým pitstopem (špatný odhad, že bude stačit to jen dofouknout, ale ono nestačilo), který alespoň poskytl Béčku možnost jet napřed a dostat se na Kubatu v čase Áčka :-) a když se na první vyjížďce poprvé zařadila Eriho pěšina ve výtopě Bezdreva, přišly věci větší. Napřed jen Alešovo „půlčík“ a klasický kolorit „byl to pád/nebyl to pád“ a grande finále vytvořil Zdenál kombinací býčí síly a nemotorné snahy o zdolání terénu a… HOP do rybníka. A celej! Přema duchapřítomně chtěl onen ojedinělý úkaz Zdenála po pás v bahňáku fotit a vyzýval Zdenála, aby posečkal a nevylézal tak rychle, ale promočený necita místo toho, aby počkal na fotku do zlaté Nezmarské kroniky, začal hrubě (a sprostě!) nejen Přemovi nadávat. Ach jo. Jó hochu, v kronice nebudeš. V závěru potkal ještě defekt mě, tj. slovy ostatních: boží trest za to, že jsem chytil hák výkonností trojice Aleš, Venda a Hony a odjel těm, ke kterým výkonnostně patřím :-)

O.

NO: U Kubaty jsem tentokrát neodvyprávěl příběh staré legendy, ale formou malého testu zjišťoval, zda si něco někdo aspoň pamatuje. A celkem jo! Zrno urodilo píci. Hosana. V rámci stínání hlav jsem již na vyjížďce některé dovzdělal a zopakuji to i v okénku: Záviš z Falknštějna sťatý na Hluboké nebyl sťat prknem (a to ani přiostřeným…) jak se mnozí domnívají, ale plknem. Plkno: popravčí (tzv. flanderská) sekera.

 

Účast: Ondra, Vítek S., Hony, Petr P. Majkl, Aleš, Kory, Petr. Š., Kocour, Přema, Vláďa Hais, Víťa K., Pavel Tíkal, Víčko, Eda, Honza L. (jen sobota a neděle), Ondra M. (jen sobota a neděle), Filip (jen pátek) Džony jako sobotní běžkařský host, Vláďa Řehoř (jen neděle) a Samouš s Banánem běžkovali jen v sobotu v hospodě :-)

1. etapa 45 km (v daném rozsahu jen Ondra a Víťa S.)

https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5c66d7b38bfe5d7ae7458646 (neměřil jsem od začátku)

2. etapa 51 km (v daném rozsahu Ondra a Honza L.)

https://connect.garmin.com/modern/activity/3388174289?share_unique_id=2

3. etapa 36 km (v daném rozsahu Ondra, Honza L., Aleš, Petr P., Hony)

https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5c694c5ae883bf5fb8af7cf6

Tak co mi tentokrát z již osmého ročníku přechodu Šumavy utkvělo v paměti?

1) Téma mohérový chlup. Předpověď (naplněná…) extra slunečného a teplého počasí vyděsila snad všechny Nezmary, což se projevilo hnedle u autobusu – při vyndavání lyží byla každá druhá s chlupem. Ostatní hololyžníci si zase vyměňovali informace o klistrech které mají, a dokonce i já jsem překročil rubikon a vytáhl čerstvě zakoupený klistr Swix univerzál se snovým rozpětím -3°C až +10°C, muhehe.  Minulý rok se ukázalo, že když sníh čerstvě nasněží, není chlup rozhodně výhra, ale pokud je sníh starý a několikrát prošel oblevou a zmrznutím, je chlup jasný král. Klistr to jakž takž dává na ledu, ale na metamorfovaném sněholedu rozměklým sluníčkem a teplotami na tričko, klistr prostě nestíhá. Tak jsem si alespoň slovník obohatil lidovou slovesností a za chvíli už budu jak Islanďani, kteří mají asi 30 slov pro sníh. Nejčastěji jsem používal Přemovo „malta“ (a na té to fakt bylo na hovno a klistr nedržel ani boha). Tedy po pravdě, slovo malta jsem používal spíš v ustáleném slovním spojení (po výjezdu na romantickou prosluněnou šumavskou loučku) „Kurwa zase ta zaprcaná malta“… Dále byly hojně využívány termíny písek, mejdlíčko, sračka atp. Celkem pro tento přejezd vzato Chlup/Klistr 1:0. Asi to fakt ale spíše směřuje k tomu, že je dobré mít na klasiku dvoje lyže. Na něco hlaďáky a na něco chlup. Kam ten svět spěje…

2) Délka. Myslel jsem že délkový rekord ročníku 2017 (125 km) budeme překonávat stěží, ale povedlo se. Mých měřených 45+51+36=132 km. A to rozhodně nemusí být top číslo. Např. Hony měl v pátek (jedinej jel i na Březník a pak jel do Stožce Německem) dobře přes šedesát. Tímto tedy vyhlašuji prestižku pro příští roky (a nebude těžké laťku přeskočit): Kdo dá první přes 140/150? Hony už možná dal, takže příště ještě musí zdokladovat ;-)

3) Měnící se preference/hledání nového, krásného :-) Před prvním ročníkem přechodu panovaly z dnešního úhlu pohledu směšné obavy, zda-li to vůbec dáme, dokonce byla navrhována varianta čtyřdenní a všichni vlastně jen pádili nejkratší cestou do cíle. Můj návrh na backcountry k jezeru Laka (https://mapy.cz/s/3p8RY), měl odezvu nulovou a všichni si ťukali na čelo. Postupně se však jeden dva přidávali, až letos jelo krásnou backcountry romantikou („běžky jako tenkrát“) 9 Nezmarů. Taktéž dřív nebývalo pravidlem vyjet až na Poledník a letos tam snad zamířili všichni úplně automaticky. Stoupá též obliba jízdy do Strážného přes Polku (letos 5  z nás) a (ne jedinou) novinkou letoška je prodlužka vynecháním Šumavské magistrály jízdou z Hučiny přes Jelení vrchy (https://mapy.cz/s/3p8UB).  Třeba osud vzrůstající obliby potká i minuloroční objev Oblík. Nádherné backcountry s výhledem na Kašperk i Luzný (letos se k pokořitelům přidal Víťa S.).  Jediným dinosaurem zůstává Peťa Šiklů. „Jsem tady proto, abych to ujel, a ne abych si co nejvíc zajezdil“. S touto taktikou dokáže být v pátek na Modravě v Lyeru ve dvě, z Nového Údolí jede do Stožce vlakem a nedělní vlak z Pece stíhá ve 12.00 :-)

4) Novinky. O novince přes Jelení Vrchy jsem se již zmínil a jen k ní dodávám, že je to tuze krásná cesta, kterou však už nikdy nepojedu :-) Celý je to rovina kolem kanálu, kde člověk jen kladivuje a kladivuje což na klistrem omatlaných lyžích je opravdu ta pravá krása… Bejci jako Aleš, či nemazající Honza si to pochvalovali (snad dokonce že to budou jezdit pravidelně!) ale my s Peťou P. jsme vedli řeči, že si připadáme jak na Vasáku a předlouhá píchací nuda v Peťovi rozbujela úvahy o tom, jak dobře měla asi namazaný lyže vévodkyně Kate (Middleton), která Vasák v limitu dala… Ale teď už k věci! Projektem letoška byl přejezd Lipna, když už je zamrzlo a hodně sněhu. Znamenalo to nesjíždět do Pece, ale jet dál po Schwarzenberském kanálu až na úroveň Bližní Lhoty, kde je v mapě naznačená upravovaná stopa až k Lipnu. Po sjetí k Lipnu bychom se rozhodli, podle stavu ledu, se buď nějak dostat na vlak do Horní Plané (to, jak by vypadalo „nějak“ kdyby nebyl led, mi zůstalo záhadou) a nebo kdyby byl led, že bychom to dojeli až do Černé. Kocour se nabídl, že zavolá kámošovi z horské služby abychom věděli, zda je až do Bližní Lhoty stopa, ale byl zastaven s tím, že plán je plán a žádné špatné zprávy předem nám ho kazit nebudou ;-) Realita byla taková, že část mužstva na plán hodila bobek, ale 12 hrdinů do toho šlo srdcem. To znamená, že po krátkém backcountry sjezdu který někteří ani netrefili a vraceli se po kanále, jsme zjistili, že „sjezd k Lipnu“ znamená trmácení se přes dva další kopce, kde stopa udělaná je, ale od traktoru! A tak už to šlo dál spíše stylem Krakonoš a lyžníci ;-) Odměnou nám byl ale prvosjezd neporušené loučky k Lipnu, který byl NAPROSTO BOŽÍ. Vítr + obleva s nočním mrazem sníh připravila tak akorát na freeride běžkosjezd. Nádhera. Po Lipně to šlo též obstojně, ale minimálně já jsem narazil na limity hlavy, které se moc nelíbí, že jede nekonečné minuty jen a jen rovně na jeden cíl (Tajvan) a on se desítky minut nepřibližuje. Celkem ale shrnuto velmi povedená novinka, kterou při dostatku sněhu rozhodně budeme opakovat.

O.

P.s. Bylo to přenádherné! Když pominu maltu, písek, mejdlíčko, sračku atp., co více by si člověk mohl přát, než tři sluncem zalité teploučké dny s přáteli?

 

 

Trasa:  24 km, Malák, pravý břeh Malše, Hodějickej rybník, Doubravice, Nedabyle, sjezdík k Vidovu, nahoru k Nedabyli zpět, sjezdík do Vidova a po levém břehu Malše domů

Výškové metry:  333 m

Účast: Ondra, Bivoj, Petr Šikl, Majkl, Přema, Venca, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Víťa Kořínek, Aleš, Kocour, Hony, Eri, Vítek, Zdenál, Petr Jiřička, Víčko,

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Již několik let Nezmarům sezóna nekončí NIKDY, neb Nezmaři jezdí POŘÁD (čímž bych chtěl hochům popřát co nejvíce sněžných zážitků v sezóně Nightride 2018/2019), ale i tak je poslední úterek před změnou času z letního na zimní velmi speciální. Končí totiž pramáti všech sezón, sezóna sezón, rodinné stříbro: Sezóna letního času. To ona je nejdelší, to v ní se sbírá nejvíce cen, to ona je tou „eF jedničkou“ mezi Nezmary a dává nám krále! A důležitosti tohoto termínu odpovídá i čím dál tím více závěrečných rituálů. Původně, v časech Nezmarského úsvitu věků, otci zakladatelé  „jen jeli naposled“, ale význam tohoto dne jen a jen rostl. Speciálnost započala se zavedením tradice závěrečné destinace Nedabylsko/Vidovského prahu (doufám, že příští rok bude slavit kulaté narozeniny „10″), ale postupně rozšiřovali tradice spontánně další – Venouš s nápadem šampíčka bouchlého vprostřed vyjížďky na počest nového pilníka, Eri se zavedením klobásek a jiných pochutin a všechny tyto akce už s námi zůstaly, neb všichni vidíme jak je to krásné. Takže i letos jsme mezi Vidovem a Nedabylí bouchli tři šampíčka (video1, video2, video3) a u Nezmara čekalo bohaté pohoštění od nového Pilníka. Všichni však už tuší, že tradicí se stává zřejmě ještě jeden obskurní rituál. Zneuctění (poctění?) Svatého grálu – poháru pro Pilníka roku (video4). Dnes, v již pro mě neupřesnitelné době, nějakou vylitou hlavu napadlo pohár obrátit a nalít do nelakovaného vnitřku alkohol a vychlastat to! :-) Nelakované, ethanolem nasáklé dřevo na to okamžitě reagovalo a byla zapotřebí oprava zručným truhlářem. Tehdá jsme se „my zvířátka dohodli“, že to bylo naposled, aby se pohár neničil. A od té doby…. Pokaždé po poslední vyjížďce se děje to samé. A vznikl tak obyčej opravdu spontánní a těžko za jiných podmínek opakovatelný – rozličný mix alkoholu (ponejvíce šampíčka, slivovice a piva) k radosti všech putuje kolem stolu, přičemž na normální pití už většina Nezmarů rezignovala a kdo nesmočí obličej, vous, pleš, nezakloktá, nenaslintá atp., jako by ani nebyl… Rituál je provázen i nezbytnou lidovou slovesností – čtením všech historických hrdinů a opěvování všech těchto novodobých reků. Mezi vypitím podstavce a jeho opakovaným nalitím je samozřejmé, že si ho pilník nasadí na hlavu (suší vnitřek?) a pak se zase všichni noří hlavou do smrtícího koktejlu. Shrnuji, že jsem byl první v řadě, který kritizoval používání poháru tímto způsoben, nyní však musím před hlasem VšeNezmarstva hlavu sklonit a křičet s Vámi: DOLEJ!!! Snad bych se jen přimlouval za nalakování vnitřku ;-)

O.

P.s. Bivoju, v Tvém případě se více než trefně sluší zakřičet: Pilník je mrtev, ať žije Pilník!

P.s. S beznadějí v hlase jsme u stolu probírali konec střídání letního a zimního času, který nám vezme pevný začátek a pevný konec sezóny sezón. Co jen s námi bude?!?!?!?!?!?

NO: “Sklenka vína ti neuškodí, a plnou bečku nevypiješ.“ Moravské přísloví

Po velmi dlouhé době jsme se odhodlali odhlasovat termín podzimního výjezdního zasedání na brzký zářijový termín a hnedle naše touha po teploučku dostala facku :-) Jó, sluníčko a teploty odpo nad dvacet vypadaj jinak. Ale co, nejdůležitější to není (viz dále). Výlet byl tentokrát pod patronací Eriho, který zcela správně vyhodnotil, že trasa jednoho z nejlegendárnějšího MTB závodu v ČR – Rallye Sudety, by naší mord partě neměla zůstat utajena. Tak tedy Broumovský výběžek, Adršpach, Teplice nad Metují a okolí.

Pátek: V pátek jsme se věnovali výletu přírodou vstříc Trutnovským trailům. Hned od prvního šlápnutí bylo jasné, jak moc nejsme zvyklí z CB domoviny na kopce… Krajina Broumovska je prostě kurwa těžkej bajk. My už ale nejsme žádní vořežpruti a tak jsme celodenní porci 70 km při převýšení přes 2.000 vejškovejch metrů zvládli. Trutnov trails pak byly názornou ukázkou toho, že ne všichni jsme stejných tužeb (a přesto v harmonii SPOLU koexistujeme) – někdo by je oželel úplně, někdo bral jen jako časově omezené zpestření a někdo si postýskal, že je škoda, že na nich nemůže drandit celej víkend. A spokojení byli VŠICHNI. Někdo bez újmy přetrpěl, někdo se brzy nabažil a někdo zůstal jezdit až do odjezdu vlaku.

Sobota: Na sobotu si Eri připravil „pouze“ část dlouhé trasy Rallye Sudety a to tu nejkrásnější. Ano, ano, pouze část. Ano, ano, tu nejkrásnější. Ale žial bohu, nezávodní tempo s absencí možnosti občerstvení na občerstvovacích stanicích jako při závodě (na 110 km je jich v závodě hnedle devět) v kombinaci s čekáním skupiny zdatnějších na méně zdatné brzy ukázalo, že v patnáctičlenné kohortě plánovaný úsek nejsme schopni dojet a pro všechny skupiny vhodně jsme se výkonnostně rozdělili na ty, kteří objeli plán, ty, kteří trasu zkrátili cca o 15 km (což je v Broumovské realitě vskutku velmi významná zkratka) a ty, kteří od bodu „blížím se dolnímu limitu“ zvolili návrat po asfaltu. Všichni si hrábli, všem se to líbilo a jen takto si to i všichni budou pamatovat :-) Bajk to byl skvělej a SUPERtěžkej, SUPERtechnickej a v SUPERatraktivním prostředí. Prostřední výkonnostní skupina vytvořila 7 hodin v sedle, 2.400 vejškovejch na bratru ani ne 80 kilcích. Klasse gemacht, tolle parade (VŠICHNI).

Neděle: V neděli chudák Eri zjistil, že má píchnuté kolo od auta a tak se místo bajkingu musel v onom bohem zapomenutém kraji věnovat hledání autoservisu. Po úspěchu byl obsluhou ujištěn, že Alešovo šídlo tentokrát v akci nebylo :-) , ale že najel na nějaké šrouby. Pech. My ostatní jsme se rozhodli, že termín „dovolená“ nám není cizí a že naše osvalené nohy o formu nepřijdou i když budem bajk trochu lajdat. Adršpašsko-teplické skály jsme si prostě nemohli nechat ujít a tak po rozhledně na hoře Čáp, jsme ponechali hlídacího Kocoura u kol a rozeběhli se SPOLU do skal obdivovat Teplické skalní městečko, lezce po pískovci a jitřit představivost při zkoumání popisků skalních útvarů (indián, krokodýlí kůže, sova, žába a tak podobně). I přes turistickou vložku jsme sfoukli asi 450 vejškovejch metrů, co leckdy dáme doma za úterek…

Závěrem chci podotknout, že jsem si celý víkend s uspokojením říkal, jak moc velkou cestu jsme za ty léta ušli. Jak moc jsme se zlepšili fyzickým výkonem, o technice sjezdu a výjezdu ani nemluvě. VŠICHNI. Myslím, že na Sudetech by naše partička před deseti lety působila spíše dojmem Comedy capers – to by bylo procházek z kopce, to by bylo procházek do kopce :-) Nezapomínejme na to, ale zároveň se i neošklíbejme, že ne všichni ušli cestu stejně dlouhou či stejně rychle, či dokonce nejdou úplně stejnou cestou. Prosím o tu samou nostalgickou shovívavost, jakou jistě model ERI2018 chová  k modelu ERI2000 či model HONY2018 k modelu HONY2011.

Chci tím říct, že jako nejvyšší hodnotu nás všech (a mě určitě) vidím to, že spolu JSME a máme společné zážitky. Líbí se nám, že spolu jedem a snad je to pořád důležitější než to, kudy spolu jedem a jak rychle spolu jedem. To nejdůležitější ono slovo SPOLU. Tak si to nezkažme malichernostma a snažme se neudělat ze slova SPOLU malichernost.

O.

NO:

„Mocný ten, kdo přemůže ostatní, nejmocnější ten, který přemůže sám sebe.“ Lao-c´

video1, video2, video3, video4

Trasa:  35 km, levý břeh Vltavy na Hlubokou, motanice po zámeckém parku, červená na Babu, po cyklostezce k Hluboký, podél břehu po pěšince pod oboru, k oboře a korýtkem k Hluboký, kolem Muňáku, modrá na vltavskou stezku a domů

Výškové metry:  528 m

Účast: Ondra, Bivoj, Petr Šikl, Hony, Majkl, Přema, Venca, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Aleš, Kocour, Zdenál, Koubič, Tonda, Vláďa, Víčko, Zub, Eri?

Pád: Ondra 2x (srdíčko chce projet vše, ale tělo to neumí :-( ), Bivoj – pád z nepozornosti, koukal se v posledních metrech terénního sjezdu, kde stojí družstvo, nájezd na pařízek ho tak překvapil a frontlip no hand neskončil zlomenou klíční kostí zřejmě jen z důvodu, že ji mají Bivojové více pevnější než ostatní populace…

Defekt: Pavel Tíkal po nás házel celou cestu prasátka (bivojátka?) svýma půlkami přes, dnes již jen síťovinové, kraťasy a tak zřejmě, aby scéna byla esteticky vyvážená, zlomil ližinu pod sedlem a vše v těch místech najednou začalo vypadat harmonicky pochroumaně.

Trackmaker: Vítek

GPS:  https://mapy.cz/s/37zdH

Komentář: Vítek v počínajícím podzimu zvolil variantu 1) motanice 2) v lokalitě kde jsme letos nebyli. Dvakrát správně. S brzy se klížícími dny je to správný říjnový koktejl. Z počátku jsem si na cyklostezce po levém břehu říkal, jestli trochu netrolluje a nebrnká na řádně citlivé, předchozí Viber diskuzí a hlasováním na Startu, napnuté nervy zastánců „výkonu“, ale ne – to vše je Vítkovi cizí. Nechce nikoho nasrat, ani neprovokuje! Prostě zase jel ve svém módu „je mi jedno, jestli se to líbí ostatním, hlavně že se to líbí mě“. Asfaltové 10 km přiblížení tak obětoval ve prospěch časové dotace na hravost kolem Hluboké. Za mě dlužno podotknout: třetí správné rozhodnutí. Z několika představení “young&restless“ bajkingu se mi nejvíce líbila rybářská pěšinka zpátky na Hlubokou úplně podél řeky. Obecně bývá nad vodou, ale Povodí Vltavy zřejmě pustilo vodu více než obvykle (reakce na oteplování planety a tání ledovců?) a pěšinka byla celá pod vodou. Zdenál zpočátku neměl statečné srdce a do vody nechtěl on, ani jeho kolo, ale při obtížném tlačení mimo vodu ztratil balanc a už už vrávoral do řeky……vyvýšený drn však poskytl záchranu a on balanc nad vodní propastí udržel. A to přitom Alešák (dle vlastních slov) foukal Zdenálovi do zad co mohl a i já si spíše přál bžundu než udržený balanc :-) No co, snad příště. Lepší mokrej než odřenej!

O.

NO: Vím, že ne vždy je pravopis v reportu tip top, ale zrovna dnes, pokud někteří našli v popisu Pavlovo defektu pravopisnou chybu, tak ne ne ne! Dnešní edukace na téma pravopis.  

Slovo ližina by bylo možné označit jako příbuzné ke slovu lyže a často si to někteří i myslí, ale to ale mylná domněnka. Slovo lyže se dostalo do českého jazyka z ruštiny až koncem 19. století. Ližina je však výraz původně český, odvozen od slova „líha“ (to na čem něco leží). Neexistuje tedy žádná spojitost s vyjmenovaným slovem lyže i přesto, že jistá významová podobnost tu je. Výraz ližina je spjat se slovesem ležet. Píšeme proto vždy s „i“, tedy ližina.

A tu Pavel zlomil  :-)

 http://www.bknezmar.cz/wp-content/uploads/2018/10/IMG_6734.mov

 

Trasa:  33 km, lávka do Pětidomí, Švajce, Třebotovice, lesem kde nikdo nikdy nezabloudil k Ledenicím, Pulmon, Zaliny, bývalý Ovčín, Hlincovka, Dubičné, Dobrá Voda a domů

Výškové metry:  450 m

Účast: Ondra, Bivoj, Petr Šikl, Jirka Z., Majkl, Přema, Venca, Míra Doležel, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Víťa Kořínek, Aleš, Kocour, Honza D., Ondra Míka

Pád: Ondra – pád na Švajcích, ne někde v rovinách kolem na Pulmonu!!! A při pokusu přejezdu lesního potůčku ještě jednou, no.

Defekt: Honza D. – upadl mu pedál. Velice neobvyklá závada – více mě překvapila kdysi jen Alešovo upadlá klika…

Trackmaker: Petr P.

GPS: https://mapy.cz/s/341CB

Komentář: Kdo četl minulý report snad ani nemůže pochybovat o tom, že se muselo jet na Pulmon, neb NIKDO si nechce pohněvat voodoo mastera Peťu P. :-) A navíc si myslím, že to je velmi hezká záležitost, neb vždy se dostanem do bermudského trojúhelníku Zaliny – Třebotovice – Ledenice a tam se prostě jezdí nazdařbůh. Tentokrát jsme také příliš nevěděli kde jako přesně jsme, i když musím přiznat, že to nějak přestává ztrácet kouzlo. Při bloudění už alespoň já nacházel body, které mě zorientovaly :-( , neb už jsem tam zabloudil mockrát :-). A v úseku, který jsme jeli směrem do CB, místo směrem na Ledenice :-) jsem špatný kurz poznal sám od sebe a družstvo s Peťou bez koukání do mapy otočil. Ach jo. Pravý bloudění je takový, když vůbec nevíš, jestli jedeš k cíli, či od cíle a když vyjedeš z lesa nevíš, kde jseš! Takový místo musíme zase někdy najít a zažít. Myslím, že Z-T-L bermudský šervůd se už vyčerpal.

O.

P.s. To, že jsme jeli (snažili se jet – viz výše) přesně po trase minulého ročníku beru Peťo jen jako oběť učení se s novou Garmin hračkou! Příště zvolíš už zase original přístup a ne překlápění let minulých, viď? ;-)

NO: Při vyjížďce bylo (letos naposled) přenádherně a dokonce i pivo v Družstevním domu jsme mohli dát na zahrádce (18.9.!!!). Report však píšu při dešti a 10°C a vím co nás čeká. Takže jednu náladovku:

Ó podzime, 
tak dlouze tvé 
housle lkají, 
mou duši tou 
hrou unylou 
utýrají.