Září 2017
Po Út St Čt So Ne
« Srp    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Author Archive

Trasa: 34 km, Švábák, kolem oběšence Třebín, Kaliště, po modrý do Hradců, do masivu Kluka, na hřeben, po červený kousek hřeben, skákačka, sáňkařka dolů, Slavče, panelka, tašky do Šindláků, Švábák a domů

Výškové metry: 598 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Zdenál, Hony, Eri, Víčko, Kocour, Toník, Koubič, Ondra Míka, Duby, Sochy, Míra Doležal

Pád: nikdo

Defekt: Ondra prasklej drát, Přemek

Trackmaker: Erotokritos

GPS: https://mapy.cz/s/23Tah

Komentář: Po minulém intermezzu si Eri nemoh´ dovolit svou další trudomyslnost, pramenící z drncání na rovinách a tak se toho chopil a směrem na Kluka. Začal jsem si notovat od Ramones „Punishment fits the crime“ a připravoval jsem se na to, že bude třeba mít veselou mysl ;-) Ale takhle s odstupem musím říct, že má mysl sice nezůstala veselá, ale Eri za to opravdu nemohl. Naopak ho musím pochválit! Udržoval wattovou kázeň, předem říkal kam se pojede, čekal na ovečky, nevztekal se, když se ovečky ne jeho vinou zaběhly a hlavně (!) včas věděl, kdy je třeba jet domů. Takže palec nahoru pro Eriho a palec dolů za mé technické těžkosti, které mi zamezily vyrovnat trudopocit z jízdy nahoru na Kluka na ucházejícím kole po pomalém defektu, pocitem rychle míhající se krajiny a předjížděných spolujezdců ;-) při projíždění skákačky dolů z Kluka. Jó holt prasklej drát a vynucená opatrnost jízdy mi vzala nejen výše nastíněné, ale i možnost předvést triky na mega skocích v dolní pasáži, které ostatní slabihoudi jen objížděli. Kdybych já neměl ty technické problémy, muhehe… No nic, kluci kolem mě jen svištěli a tak jsem byl rád, že si to užili aspoň oni. Stavitelé skákačky si to však užívají asi o něco více než naši hoši. Tedy! Backflip na Kluku udělat JDE. Jen to umět. (viz připojené video). Někteří z nás umí (a vždy jen nechtěně) nedotočený frontflip no hand :-)

https://vimeo.com/226953913

 

O.

P.s. Na příští vyjížďce bychom už mohli domluvit, že se pojede od půl pátý, ne? Takže v úterý naposled od pěti a pak už posouvačka?

NOC: Hochům z výše připojeného videa věnuji následující citát:

 

„Máme dva životy: Druhý začíná, když si uvědomíme, že máme jen jeden.“ Konfucius

 

Video: http://www.bknezmar.cz/?p=13433

 

 

Trasa: 41 km, Nádraží, lávka, Dobrá voda, Švajce, Třebotovice, bloudění po lesíku v oblasti Ledenice, Zaliny, Ohrazení, bloudění v lesíčku před Pulmonem, Pulmon, Zaliny, Ovčín, kochací kolečko kolem (bývalého) ovčína :-), lipová alej, kolem Ortvínovické obory, Ortvínovice, Koníř, jebačka na Jivno, několik lesních úseků za snížené viditelnosti, Rudolfov a kolem Škodovky domů

Výškové metry: 489 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Zdenál, Hony, Kory, Eri, Víčko, Kocour, Toník, Stanley, Láďa Benhák

Pád: Toník, Zdenál, Ondra

Defekt: nikdo

Trackmaker: Peťa P. a částečně náhoda :-)

GPS: https://mapy.cz/s/22JZZ

Komentář: Dobrý den majore Gagarine, tak jsme se konečně dočkali! Ano, o Pulmonu by se dalo psát z několika úhlů pohledu, ale já mám ten optimistický, takže budu skoro jen chválit. Hezké je, že se Peťa své rodinné stříbro snaží vždy ozvláštnit novinkami a zároveň zachová tradici. Když jsme se blížili k prokletému lesíku za Ohrazením, který ještě nikdy naše skupina neprojela bez bloudění (tohoto typu jediné místo v okrese CB!!!) pohrozil jsem Peťovi, že jestli dnes nebudem bloudit, ať si mě nepřeje. Peťa si výzvu vzal k srdci a pustil to tam bez rozmyslu. Někudy tudy. Tento lesík nemá kolem sebe aglomeraci, ale zase to není žádnej hustník, takže pěšiny zde sice nejsou, ale zase se dá jet +/- obstojně i mimo cesty. To, že jsme ouplně ztracený, poznali všichni, ale některým ze škarohlídů Pulmonu to dalo však naději, že by se jim mohla vyjížďka přeci jen něčím líbit ;-) . Při jízdě lesem nazdařbůh začalo probíhat několik paralelních obdobných debat na dané téma. Jako např. já s Korym. Já: „Tomu ale říkám pěkně živelný trasovaní!“ Kory: „Já tomu říkám nedostatečná příprava…“ či Víťa se Zdenym. Víťa: „Mě se tohle ježdění hlava nehlava moc líbí.“ Zdenál: Tomuhle se říká all mountain bajk“ :-) No sranda. I v lesíčku přilehlém Pulmonu pokračoval živelnej bajk a na Pulmonu se opakovala přednáška o účelu tohoto vojenského valu, neb byli tací, pro které byl Pulmon novinka (k edukaci více viz report z roku 2014: http://www.bknezmar.cz/?p=2077 ). Na zpáteční cestě zařadil Peťa novinku okolo bývalé osady Ovčín (chválím) a myslel, že zařadí i novinky kolem Ortvínovic, kde se však jako Nezmar ne z nejzasloužilejších spálil, neb tyto úseky služebně starší Nezmaři znali a jako velice nezajímavé je v dávnověku z trasérského repertoáru vyřadili a mysleli, že zůstanou jen ve studnici vzpomínek. No a vida, nová krev, zařadí „novinku“ ze studnice poznání služebně starších. Jaký je ten život koloběh. A stále dokola a stále dokola. Takže příští rok páté jubileum, nebo do studnice vzpomínek?

O.

NOC: Peťa mě poprosil, ať má citační okénko vojenský nádech, když už byl ten Pulmon a hnedle mi dal i tipy. Takže zde je jeden od traséra:

 

Tout soldat porte dans sa giberne le bâton de maréchal (Špatný voják, který nechce být generálem.) Francouzské přísloví

 

Také letos jsme původně hojnou Nezmaří účastí chtěli číselně porovnat již končící (letní ;-) ) sezónu, Viber skupina jela na plné obrátky a za ten čas co někteří proviberovali by snad i na Kleť vyjeli, jenže… Strach z deště (který se nekonal), výmluvy na nemocné děti atp. přihrály na start jen mě a Alešáka. Líbila se nám taktika, kterou nám přes Viber ostatní chytráci předepsali: začátek napálit, na svážnici přidat a závěrečné úseky u vodárny vyspurtovat a šli na to. Já po řádné přípravě těla rozehřívajícím švihem od parkoviště v Krumlově na nádraží (v sedle cca 3 minuty) přijel k Alešákovi, kterej se svěřil, že čas na rozjíždění strávil na bobečku v lese, skrytý před zraky ostatních cyklistů ;-) a tak už jsme jen pokecali s Mírou Jiřičků, který si ze servisního vozu vyndal magnetickej ergometr a se slovy: „Pomáhá mi, když si půl hodiny před začátkem rozjíždím nohy“ začal točit. Usmáli jsem se na sebe, zkritizovali Mírovi šlapání do čtverce a popošli čekat na start s posteskem: škoda že to není o měsíc dříve, kdy jsme byli zatáhlý se silničního zasedání. Od silničního zasedání na to sednem jen v úterý a Aleš navíc i přibral dvě kila :-) Pak jsme na sekundu přesně vpadli do startovního pokynu (Jeď!) a inferno začalo :-) Krom předjíždění žen, jednoho babodědka a spastika na tříkolce, jsme jen počítali čísla, která se kolem nás mihla. Tohle prostě není Kolo pro život a jiné podobné hobby závody, tady jsou všichni do kola udělaný fakt fest a hobby cyklista se najde vždy tak jeden, max. dva – jedou náhodou kolem. Mě se ze začátku jelo dobře a říkal jsem si, že bych moh překonat svůj nejlepší čas (na tomhle závodě už dávno závodím jen sám se sebou), ale po Plánskejch mi to uřízlo nohy a přešel jsem do módu „dojet“ a výsledek tomu odpovídal. Má klasika mezi 36 a 37 minutama. Dali jsme nealko Samson na půl (také dost obdivuhodný výkon…) a s konstatováním, že je to opravdu moc hezká akce a měli bychom se tu příští rok sejít ve větším počtu, jeli dolů. Cestou dolů jsme vedli debatu o tom, o kolik by mi srazilo čas lepší kolo a došli jsme k tomu, že určitě ani ne o minutu, což by byl ve včerejších číslech posun z 61. místa na 54. místo… No a za tento výsledkový megaskok ty desítky tisíc zdá se ještě nějaký čas neobětuju. Takže příští rok budu na mety svých limitů útočit zdá se opět s Cubíkem!

http://stopnuto.cz/vysledky-zavodu/klet-casovka-do-vrchu/jihoceska-amaterska-liga-2017

O.

P.s. Alešáček mi psal jak je s výkonem nespokojen, že má horší čas o 3:30 než před 4 rokama, ale zanotoval jsem mu písničku: „Čas otupí i ostrý břit…“ a shodli jsme se na tom, že je dobře, že jsme rekreační cyklisté, co se na kole vozí pro radost a pro zdraví a jen v té míře, aby netrpěla rodina. :-)

 

NOC:Malé ryby, taky ryby.“ České přísloví

Trasa: 35 km, levý břeh Malše do Roudnýho, Plav, modrá do Heřmaně, Borovnický potok, nahoru nad Doudleby, sjezd k Malši, pravý břeh Malše kolem Doudlebského vodopádu, modrá za Doudleby, Straňany, „letiště Doudleby“, statek Vurm, jelení pěšinka do Plavu, pěšinky lesem pod mohylama, Včelná, korýtko pod Včelnou, přehrádka, rybníček, přes koleje do satelitu Včelná, ukázka nové cyklo stezky na Včelnou a domů

Výškové metry: 482 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Zdenál, Hony, Kory, Víčko, Víťa Kořínek, Ondra Míka, Kocour, Toník, Míra Doležal

Pád: Mačička – ještě na asfaltu v CB, zřejmě příliš náročný terén ;-) Ondra – na rovině vedle kravína v Doudlebech, opět následky náročného terénu ;-) Kory – chvilku po mě na široké lesní cestě, opět následek náročného terénu ;-), Ondra ještě jednou, nezvládnutá frajeřinka při jízdě přívodní strouhou k přehrádce pod Včelnou

Defekt: Víťa Kořínek přetrhlý řetěz – po prvním nájezdu do terénu ukázal jakou má ale sílu :-), Ondra – pokud se tedy nutnost rovnání ohnutých řídítek následkem pádu dá počítat za defekt technického rázu

TGC: Ondra - pokud se tedy dá počítat výše zmíněný defekt. Pád to totiž asi fakt byl.

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com https://mapy.cz/s/21Cps

Komentář: Na Start jsem jel připraven (a natěšen, Peťo!) na Pulmon, ale jaksi se zvedly hlasy proti: „Já vím, že tam jednou pojedeme, ale to třeba nebudu na vyjížďce. A dnes tu jsem…“ event. „Aby nám určoval vyjížďku někdo, kdo na ní není (rozuměj: Eri), to teda ani náhodou!“, event. jistý škodolíbek: „Já bych Pulmon pošetřil pro Eriho.“ Co naplat, vzal jsem to do rukou a snažil se o terén a netradično. Krásně jsme si poté ověřili, že pravý břeh Malše kolem Doudlebského vodopádu je vskutku jetelnější obráceně (potláčám bajk!), pochrochtali si nad skrytým pokladem Včelenského korýtka a pokochali se vskutku zaznamenáníhodnou přírodní památkou  – planou solitérní hrušní :-) na letišti v Doudlebech (obvod kmene 251 cm, výška 12 m). Při této zastávce chlapci obdivně vzdychli, ale na mou výzvu k focení (její fotka na mapách.cz ještě není a Nezmaři by mohli být dobrými partnery map.cz!) však nikdo nereagoval. Všichni totiž byli ještě dosti zaměstnáni posmíváním se nebožáčkovi s krvavým kolenem (já) po pádu na rovině bez překážky. Krutí Nezmaři! Následovala jelení stezička za statkem Vurm, která zřejmě již pronikla do Nezmarských srdcí, jen Peťa Š. si posteskl, že to tam je vo zdraví a že nerad závodí s kulkama myslivců :-) Jezdit v naší velké a barevné partě je však aspoň co do myslivců poměrně bezpečné – tak se příště na návštěvu (ledenických?) lesů už teď moc těším!

O.

P.s. Když už bylo včera tolik legrandy na můj nebohý účet, i citační okénko pojede na snad nejen pro mě vtipné vlně.

„To je ale vejška!“ Vladimír Remek (první československý kosmonaut)

 

Trasa: 59 km, Malák, Hodějickej les, Hůrka, Zborov, lesem přímo do Trocnova, ke kolejím, Žižkův dvorec v Trocnově, přes betonové sloupy přes Stropnici, zelená k Borovanům, červená do Trhových Svinů. žlutá k Březí, překonávání polomu, Žižkův pomník v Čeřejově, Ostrolovský Újezd, Trocnov, modrá do Zborova, Hůrka, Hodějickej les a domů

Výškové metry: 807 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Zdenál, Hony, Eri, Koubič, Kocour, Toník, Vláďa, Vráťa

Pád: Majk – neviděl jsem a když jsem se kontrolně a starostlivě ptal, bylo mi vyhrožováno fackou, takže asi jo :-) („kluci říkali“…)

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Minulý rok mi bylo za plán kouknout se k nejméně známému pomníku Žižky v Čeřejově hrubě spíláno (příspěvek, kde jsem se za nápad i provedení pochválil nakonec nashromáždil rekordních 10 hate komentářů…) a tak jsem letos počkal na lepší počasí bez deště a zařadil jsem místa, kam se za rok podíváme jen jednou a navrch zařadil i něco novinek Tak snad hoši tentokrát bez výtek. Jediný, ale milý karambol nastal před Čeřejovem, kde se odehrála Nezmarská klasika. Cesta z mapy pouze tušená, brave heart horekopcom při kterém potkáváme matku s dcerou a já se přeci jen malinko potřeboval ujistit o správnosti nastoleného směru a s pokorou v hlase s ženami zašvitořím: „Matičko, po téhle cestě jedeme správně na Čeřejov?“ „I co tě nemá synáčku, ta cesta nikam nevede, možná jen do lesa…“ Do hovoru se mísí dcerka: „A je tam plno popadaných stromů.“ Co teď? No nic, obsah rozhovoru i přes přímé otázky před ostatníma zatajím („Jedeme dobře“) a doufám. A skutečně. Cesta vedla do lesa a opravdu, víkendový orkán napáchal celkem vekou paseku. Prostup terénem se zpomaluje až zastavuje, Aleš trousí: „Na to existujou snad už i aplikace, kde jsou neprůjezdný cesty…“ :-) Zdenál s kolem ne příliš úspěšně testuje obsah pojmu z orientačního běhu pro neprostupný les „hustník“, ale výtky: „špatně připravená trasa, neprojeto těšně před vyjížďkou“ jsou myšleny v dobrém a všichni jsou vlastně rádi za zpestření alá Nezmar. Ke konci vyjížďky, kdy viditelnost poklesla k hranici bezpečnosti jízdy lesem, chci ukázat, že trasér s pevnou rukou nemusí nutně mít vždy fašo tvář a sděluji ostatním, že není problém dojet vyjížďku před samým koncem po vlastní ose, pokud bude snížená viditelnost vyhodnocena za hranicí únosnosti a já jako trasér to chápu a nikoho peskovat nebudu…. Výkřiky Alibisto! jsou mi odpovědí s doprovodem: „A nezapomeň se za tenhle alibismus v reportu pochválit!“ Dobře, činím tak: Vyjížďka musí mít řád a pevnou ruku, ale 5 km od konce, kde to všichni znají a už se nic pokazit nemůže si můžeme dovolit individuální preference no, ne? Báze dobrovolnosti nezmarských vyjížďek? Ne každého na konci baví mydlit „terén pro terén“ jen pro to, že asfalt je pro jiné sprosté slovo :-) Chceme aby nás to bavilo, traséra pochválili, že to dal do kupy, zavedl na hezká místa, udržel gruppo compacto a ne ho proklínat za (pro některé, vím) zbytečnosti na konci!

O.

NOC: Kluci trasérský, je krása že se tomu někdo chce věnovat a ne se jen vozit a ještě za to poslouchat kecy od ostatních. Ale přesto:

„Jezdec, který není milován koněm, daleko nedojede.“ Gruzínské přísloví

Trasa: 57 km, Čína, kolem Škodovky, Rudolfov, k Mrhalu, Koníř, žlutá do Štěpánovic, Dunajovická hora, baden&schwimmen, Dunajice, Slověnice, červená do Lišova, Locus perenis, Jivno, stezička na Hlincovce, Eriho stezička, kolem Škodovky domů

Výškové metry: 474 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Eri, Kory, Víťa, Sochy, Vláďa, Zdenál, Kocour, Víčko

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: nebude :-(

Komentář: 37 stupňů ve stínu rozjelo již dopoledne Viber předdebatu kam pojedeme a na Start už dorazili všichni celkem srovnaní s tím, že Kleť po červený z Chvalšin asi vážně nebude to pravé. Vymanil jsem si ještě od vícero lidí slib, že se opravdu budeme koupat, aby Dunajovice dávaly smysl komplexně. A OPRAVDU!!! Skupinu jsem dovedl na skálu, kde je daleko ke všem lidem, kterých tam v parném dni bylo ještě celkem dost a všichni, až na Eriho s dojíždějící nemocí (koupat ne, jet na kole 3 hoďky ano…), vytasili párek a naskákali do vody. A ve vodě se plavalo, blbnulo, fotilo bez spěchu, až dokud se naše přehřátá těla nepřiblížila normálu. Zastávku ve Slověnické hospodě už sice všichni nechtěli, ale aspoň se ukázal dramatický rozdíl v nerudnosti těch, co nechtějí stavět a chtějí jet při situacích 1) pivo v sedě u stolu s nasazenou helmou 2) pivo v sedě u stolu se sundanou helmou. Tedy přátelé: psychickou újmu nezpůsobuje koupené pivo, ale sundání helmy! :-)

O.

P.s. Za celou vyjížďku jsem nabyl dojmu, že není nikdo, kdo by koncept „jízdy k vodě když je 40 ve stínu“ neocenil. Snad se na to příští rok rozvzpomenem.

NOC: Připojené přísloví jsem letos mohl jako memento zařadit už několikrát, ale i k této vyjížďce se hodí výborně:

 

„Když práci střídá siesta, muž žije do sta.“ Španělské přísloví

 

Sedmý ročník silničního zasedání přilákal tyto Nezmary & friends. A) plná účast: Ondra, Hony, Kory, Zdenál, Eri, Eda B) plná účast s puntíkem Venouš, Aleš, Bivoj, Větrák C) trojetapový přicmrndávač: Samouš D) dvouetapový přicmrndávač a automobilový zachránce: Peťa P. E) ženy vyprovázející bojovníky k prahu domoviny: Ondra M. & Peťa P. Celkem do sedla oře aspoň na chvíli naskočilo 14 silničářů.

Koncept jsme měl tentokrát nový, spali jsme dvě noci na stejném místě (Ybbsitz) a dík termínovým veletočům a kolizím se jelo od čtvrtka do soboty. Obé se ukázalo jako vhodné. Také jsem trochu přidal na kilometrech a náročnosti, což se ukázalo jako diskutabilní ;-) a příště budu uvažovat o kratších etapách, abychom mohli obědvat více v pohodlí než na betonu před obchoďákem a také se mohli fotit, kochat, nebo nedej bože koupat :-) . Osmihodinový pohled na galusku před sebou bez koupání má prý také něco do sebe, ale myslí si to spíše menšina z nás ;-)

Čtvrtek: 195 km, 2.150 m převýšení

Že je cesta Rakouskem bezbřehým potěšením z kvalitního asfaltu bez aut, krásných cest, krajiny upravené snad nůžkami na manikůru píšu v každém silničním reportu a tak přeskočím opěvování krás cyklistiky u našich sousedů a popíšu taškařici, kterou nám připravil Samouš, ten kluk řeznickej, tloustnoucí lotr sušickej. Nějak nám hoch v Sušici netrénuje a když do toho vstoupí faktor, že někteří trénují zase až moc ;-) vznikne nesoulad, který bude příště vhodný řešit předem (ale to bude spíše obsahem interních diskuzí). Každopádně se Samouš bez naježdění hrdinně vrhnul vstříc dvoukilu s mým slibem, že mu budu dělat lóšadě a tak jsme spolu strávili celičký (krásný!) den. Můj větrný ochraný štít však přestal zabírat někdy kolem 160 km a tehdy vedení týmu stáhlo k Marcelu Kittelovi další dva gregária Aleše a Zdenála s jediným cílem – dovézt náš poklad do cíle. Samoušovi vypověděly službu nohy a tak přišly na řadu naše ruce, položené na Samoušova záda. Samouš však začal variovat v hlavě – návrh na shánění taxíka mezi stodolama byl hodně úsměvný, počal vydávat zvuky jak při upracované souloži (smích nám kazil tlačící výkonnost) a jednou se nám dokonce snažil ujet zpátky z kopce, ale podjel jsem si ho a dezerci zamezil :-) Do posledního prďáku už ho museli tlačit Aleš se Zdenym společně a to tak mohutně, že utrhli Edu :-) Deset km před cílem však přišlo mé zamyšlení nad mapou a toho holomek využil ulehnutím do trávy bez zjevných známek života. Aleš se se skolenou kořistí po myslivecku vyfotil a naložili jsme ho do Audi A6 jednoho rakušáka, který se sám nabídl, když viděl to tělo nebožáka ležet před jeho vraty. Uff – když máš parťáka, kilo osmde ujedeš i bez tréninku! Good job.

Pátek: 185 km, 2.470 m převýšení, resp. 187 km a 3.100 m převýšení

Samoušovo tempo však nevyhovovalo těm, kterým se v mluvě až příliš často objevovalo slovo výkonnost (dále jen „výkonnostní skupina“) a tak jsem jim na vystříkání vymyslel výjezd na Hochkar – 8 km v kuse se stálým sklonem přes 10%. Cyklisté se tak rozdělili a naše početnější skupina dostala od „těch druhých“ také název (dále jen „grupetto Krkovička“). A grupetto Krkovička zažilo přenádherný den! Takhle hezké kolo jsem už dlouho nezažil. Krajina kterou jsme projížděli byla dechberoucí, barevná, v každém údolí jiná a stále úchvatná. Cestou jsme se vykoupali v Salze, pokochali soutěskou, navštívili největší poutní místo Rakouska Mariazell, v místní bazilice shlédli onen klenot z 13. století – sošku Panny Marie přezdívanou Magna Mater Austriae (Velká Matka Rakouska), opětovně se vykoupali – v jezeru Erlaufsee (včetně diskuze nad nacvičováním správného stylu kraula), najedli se, napili se a dobře se měli. Říkali jsme tomu „dovolená“. Výkonnostní skupina najela o dost vejškovejch metrů víc, v tempu o mnoho vyšším než my, nekoupali se, nepovídali si, Salzu prý Aleš při 60 km lajně v kuse koutkem oka zahlédl, ale nebyl si jistý, zda to není pot co mu stéká po skráních, ale! fyzicky si hrábli, byli spokojení a říkali tomu „dovolená“. Tedy až na Aleše se Zdenálem, kteří chtěli jet na Hochkar, ale nevěděli, co vše je v balíčku přibaleno :-)

Sobota: 207 km, 3.180 m převýšení (tedy u hrstky těch co dojeli se mnou jako s trasérem)

Soudruh instruktor Prťka, promiňte Brťka, záměrným přeceněním sil prvního mužstva způsobil: nachlazení Viktora  Cabadaje, zlomenou lyži Radka Převrátila a psychický otřes Karla Máchy. Takhle nějak by se sobota dala charakterizovat. Cesta vybraná více než dobře, ale trochu delší než třeba, v kombinaci s únavou a smůlou a už to jelo: můj prdeláč (konečně jsem odřel mimo sebe i druhou stranu sedla a jsem designově souměrný), Zdenálovo zlomení ramínka přehazovačky (Samouš mu zapůjčil stroj svůj, usedl do hospody čekaje na záložní vozidlo. Pohled na Zdenála s o číslo menším rámem a o dvě čísla většíma botama byl jak z katalogu na Specialized Body fit geometry pro správné nastavení posedu, chi, chi), Bivojovo kotník a koleno vypovídají službu, a navrch ještě nesoulad v názoru, kdy, kde a kolikrát se bude za den pít radler = psychický otřes, který byl i ventilován :-) Ale co, krásu to smazat nemohlo a už večer jsme se všichni navzájem ujišťovali,  jak moc se těšíme na další ročník, že jsou stesky a sváry za námi a že budeme pracovat VŠICHNI na toleranci a pochopení druhých.

Celkově shrnuto, počasí super, trasa super, náročnost a délka nejvyšší ze všech ročníků, žádné problémy co by stály za větší zmínku – na další léto se extra těším a připravím nějakou ňaminu!

O.

NOC: námět na citační okénko mi poslal Venouš a jako námět k zamyšlení a poučení se výborně hodí:

„Kdo nemá peněz je chud, kdo nemá druha je chudší a kdo nemá srdce je nejchudší.“ J.K. Tyl

 

Tentokrát jsem chtěl něco dosud Nezmary neprobádaného a došel jsem k závěru, že se úspěšný model ze silničního zasedání – jízdu od domu k domu na prasáka –  pokusím přenést i do bajkové sekce. Zároveň už je dávno nad slunce jasné, že nejatraktivnější bajky skousnutelné všemi jsou kolem řek a volba byla jasná: Berounka. Částečně jsme jí z plzeňského zasedání měli ozkoušenou a i jiné skvělé reference se odevšad jen hrnuly. Plačky škarohlídů nad konceptem s dotazy typu „kde teda přesně bude parkovat to auto, co nám poveze věci?“ jsem za pomoci vostřáků Vítka, Peti Š. a Honyho odrazil a určil za jediný dopravní prostředek mimo kola vlak a bylo. Těmto fandům a hlídačům zad se však nakonec plán líbil až tolik, že ani jeden z nich nejel. Každý z jiného a objektivního důvodu, který jsme my ostatní shrnuli do hlášky „jsou prostě až moc vyloudaný“ (modří už vědí). Nakonec nás i tak jelo deset! Report píšu z odstupem, tak v něm bude jen to, co ve mě nejsilněji uvízlo. GPS možná bude, Venda myslím pracoval na tom, aby byl pod neustálou kontrolou družic ;-)

Pátek: Berounka mezi Plzní a Zvíkovcem je prostě extra třída. Super krásný technicky i fyzicky velmi těžký bajk, kterému nikdo nemůže vyčíst ani popel. Snad až na dvacetiminutový tlačící úsek naproti Rakoluskám. Ale i ten šel… Jednak jsme pod něj dojeli zvesela, dík Majkovo koupací vložce v jednom brodu a jednak jsme si v něm všichni názorně ujasnili, že na Loudání mentálně nastaveni nejsme a nebudem. Brody říčkou Javořice nás dovedli pod Krakovec (výklad o útočišti Jana Husa chlapce neminul) a už jsme viděli moc hezkou siluetu chemičky v Rakovníku. Originální panoramata :-) V místní putyce jsme po prvně zaštkali nad tím, že se v hospodách nekouří, neb když na to člověk není zvyklý a vidí nezakouřený lokál, zapluje i tam, kde by se kdys otočil jen ve dveřích. Zase si ale Eri s Bivojem dokázali, že když má člověk velkej hlad i zkažený a páchnoucí maso lze sníst (aspoň do půlky) :-)

Sobota: Sobotní bajk začal sobeckostí kávičkářů – (rozuměj: kávička na pohodičku, nehoním se - jsem na dovolený, zatímco většina týmu sedí na lavičce na náměstí, čumí a čeká), způsobil Alešovo polodenní samotku (kávičkářská parta mu při mechanických problémech ujela, on neposlouchal kam se jede, ale zase na to umí lehnout a to by bylo, aby nás nedojel! No škoda jen toho špatného směru. Ale zastavili jsme ho ještě před Prahou…). Při telefonátu jsem si alespoň vyslechl, kdo za to všechno může. Po sjetí se se zbloudilým lokotraktorem barevný bajk na Křivoklátsku pokračoval a začal být pro některé poněkud dlouhý. Mrmlací hlasy, že jestli jako dojedem na ubytko zase někdy ve vosm, že to je pěkně dovolená na hovno, že koupání když jedem kolem řeky by bylo také moc hezké atp. a tak jsem vzdor „modelu Sirotek“ popsal pravdivě plán – varianta horní: bajkerská, těžší, delší, bez koupání a pravdivě popsal alternativní plán – varianta dolní: cykloturistika, kratší, s koupáním a včasným příjezdem a dal na férovku hlasovat. Vox populi, vox dei. Kory zrovna v tu chvíli v nedohlednu přemýšlel o životě, tak nás bylo akorát 9 a pat byl vyloučen. Hlasování dopadlo 5:4 pro dolní variantu. Začalo se diskutovat, proč tu jako jsme, jestli kvůli kolu, či odpočinku a tak se Venouš snažil zbořit malou převahu dolní varianty a prohlásil, že koupání je taky sport a stav hlasování ustálil na 6:3 pro dolní, koupací variantu. Počalo se opět diskutovat, diskuze začala zabíhat do absurdní argumentace a tak jsme nasedli na kolo a jeli demokraticky ;-) horní variantu. Nezmarské hlasování v celé své kráse!

Neděle: Jestli to je někde ale extra nahoru dolů v krajině jak obrázek, tak to v Českém krasu. Tisíc vejškovejch na třiceti kilometrech samou krásou! V moc milém městečku Berouně, jsme si za Majkovo pětikačku vyzkoušeli jak fungují jejich automaty/babyboxy na úschovnu kol a pak projeli význačnou část zdejších krás. Na vyschlém Bubovickém potoce (debata o termínu „vádí“) Zdenál zafrajeřil a sjel horní část Bubovického vodopádu (bez vody), ačkoli i já bezmozek jsem ho odrazoval. No, dopadlo to bez zranění a mohli jsme pokračovat ke koupačce na Malé Americe, kde se nakonec koupali jen tři (jak typické…). Při návštěvě Tetína mou přednášku o Ludmile, Drahomíře, šátku, škrcení a ohavném mordu babičky patrona českého, někteří posměšky na mou osobu znevážili, ale výhled na Berounku ocenili všichni. Polospánek ve vlaku možná způsobily částečně nohy některých, které měly spíše zůstat v tretrách, blaženost ve tváři všech však dozajista způsobilo jediné: spokojenost.

Tak zas někdy, boys!

1.den

2.den

3.den