Druhé výjezdní zasedání do zahraničí -tentokrát pod mým vedením. Pronajali jsme si moc pěkný alpský domek v Saalbachu a v pátek ráno vyjeveně koukali na přívaly sněhu, které přes noc napadly. I v teplotách kolem 10°C v údolí jsme přesto vyrazili a dost se ve vyšších polohách najezdili sněhem… Tehdy, při nefunkčnosti brzdného systému celého obaleného sněholedovkou,  jsem si prvně uvědomil, že véčka mají své limity. Další dny už bylo hezky a tak jsme si spektakulární výhledy moc moc užili. Zvlášť nedělní  výlet na Hundstein byl famózní.

O.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Poměrně legendární vyjížďka. První den vyšlo počasí jakž takž, takže zajímavé bylo sledovat jen to, jak se mord parta z CB pánve pere s horským terénem. Už si to nepamatuji přesně, ale za 3 hodiny jsme ujeli asi 16 km, měli 5 defektů a 4 vážné pády (mj. já i bratr) no nějak jsme to došmrdlali. V sobotu bylo hnusně, hnusně a hnusně, nicméně jsme pod mým vedením vyrazili na Javorník, který jsme i zdolali. Výlet by to byl hezký, cesta přímo po slovensko-české hranici také překrásná, jen ta zima, mlha a déšť ve spojení s velkými kopci, orientačníma problémama zapříčinila velké řídnutí skupiny. Pak se přijelo na ubytko a bylo jasné, že druhý den bude chcát. Kocourovo typ ubytka – co nejdál od lidí v standardu ubytování: „lágr“ – chlapce k posezení u Janáčka 12° nenalákal, takže se vyrazilo do města a dále už nebudu jmenovat 🙂 Nejzodpovědnější dorazili ve dvě, ti méně zodpovědní až na snídani v osm s poměrně veselou notou na rtech a bojovnou náladou: Jedem! Jedem! A někdo dorazil od slečinky (chichi) až když jsme odjížděli. Ano, ano, stav mužstva byl „total crash“ a venku provazce vody. Ti střízlivější začali balit ostatní vožraly se kterýma tvořili osádku, dobytek to ale nijak nezlehčoval, usínal na pokojích, musel být buzen atp. Když už jsme byli v autech, napadlo Honzu, že Prochy přijel sám a neměl tedy nikoho, kdo by ho sbalil a nakopal do auta. A BINGO! Prochyho jsme tam vážně zapoměli. Podařilo se mi ho vymotat spícího z ubrusu a nedbat na hlášky: „Chvilku se prospím a jedu“, sbalil jsem mu a nakopal jsem ho do auta, střízlivému Korymu nechal Peťu Šiklů a Majkla (oba ve formě!) a jal se mu dělat řidiče Prochymu. Na Větráka zbyl myslím Honza s Erim 😉 A hurá domů – řidiči si pak sdělovali, že si po cestě moc nepopovídali, dobytek spal celou cestu!

O.

Další Džonyho nápad na bajkování, který se osvědčil. Zařídil jsem ubytko na místním plochodrážním stadiónu v kvalitě „Kocour lágr style“ daleko od lidí, což se však mělo poslední večer změnit… Bajkování bylo super, zařadili jsme i akrobatickou vložku slaňování s kolem do kaliště pro prasata a jetelný singletrail (Větrák: Kurwa, vy už snad vážně soutěžíte kdo vymyslí větší nejetelnou píčovinu!!!) a myslím, že všichni byli s kvalitou bajku spokojeni. Frflání na nedostatek kulturního programu změnila návštěva punkové akce s kapelou Moomraj, s venkovním pečení prasete v popelnici a dalšíma punkovo/vesnickýma lahůdkama. Samík na venkovanky vyzkoušel i svůj oblíbený trik: „koukni se na tyhle ruce a řekni co dělám“ avšak myslím, že úspěch se nedostavil. Pařba na pódiu s Moomrajem (životní příběh zpěvačky Moomraje jsme dali druhej den společně dohromady, neb jí balilo asi 6 z nás), konflikty z místníma: “Nech tu holku na pokoji, je jí třináct!“ „Ty jsi její kluk?“ „Ne, její táta“ atp. atp. Jen ten nedělní bajk lehce 😉 utrpěl.

O.

První z trojdenních výletů s domečkem na zádech se konal za účasti mě, Zdenála, Prochyho, Ondry Míků, Mojžiho (část trasy ještě Honza) za tropického počasí, které kráse výletu nic neubralo. Cesty k a od Dunaje vedly liduprázdným Horním a Dolním Rakouskem po super asfaltu, 160 km podunajské stezky bylo prosvištěno s hezkým průměrem a zpestřeno klášterem v Melku a krásnou vinařskou oblastí Wachau. Neúspěch Prochyho výukové lekce pro Zdenála „jak se má jezdit na silnici“ Prochyho lehce frustroval 🙂

O.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Druhý výlet jen s baťůžkem na zádech za účasti mě, Érose, Aleše, Samíka a Zdenečka se počasím příliš nepovedl, ale o to byl hezčí silničářsky. Rakouská strana Šumavy nás fyzicky nadmíru prověřila, ale ani druhý či třetí den nebyl o moc lehčí. Pasov je moc hezké město a v Linci maj dobrý točený tmavý pšeničný. Krása nesmírná a hlavně nám třikrát za sebou přes 120 dalo dost fyzicky, což někteří 😉 zúročili při následné časovce na Kleť. Škoda jen, že sobotního highlightu výletu Donau Schlinge si Zdeneček nevšiml. „Kdy už tam budem?“ „Už jsme to před hodinou projeli…“  

O.

P.s. Akce byla Samíkovo velká silniční premiréra, při které hned první den pochopil, že když jede podlahu už u Křemže, před Pasovem mu bude ouvej 🙂

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Třetí výlet je naplánovan na 16.8.-18.8. Startovat se bude hned ráno a jede se opět na lehko. Výběrem místa pro spaní ve větších městech jsem se opět snažil vyjít vstříct touze po kulturním programu a ubytko na místech samých už mám lehce předpřipravené.

Celkem myslím že nás čeká nejtěžší z ročníků, každej den kolem 150 a nic moc rovnej terén 😉 Co jste se mi tak hlásili počítám s celkem hojnou účastí, účast netřeba potvrzovat, neb ubytko není zajištěno a jen se mi cca tejden před ozvěte kdo má zájem a nepřišel mu mail kterým budu oslovovat ty co se mi nahlásili. Třeba už k diskuzi využijem výhod blogu.

O.

diskuse k tomuto tématu bude probírána zde
http://bknezmar.cz/forum/viewtopic.php?f=15&t=4204
pokud bude mít někdo ze zainteresovaných Nezmarů problém s registrací, nechť osloví Honyho, Vítka nebo
Ondru tj. administrátory blogu

V.

Trasa: 64 km

Popis: Meteor, nad Včelnou, Kameňák, Hamr, Římov, po žlutý k Velešínu, ochraným pásmem vodního zdroje kolem Římovský přehrady, Dolní Stropnice a domů asfalt

Účast: Ondra, Přema, Vítek, Honza, Petr Šikl, Pavel Kosař, Pavel Samec, Kory, Petr Jiřička, Roman Farka, Víťa Kořínek, Majkl, Honza Mareš, Petr Pokorný, Aleš, Venca, Tonda, Kocour, Vláďa, Koubič, Honza Mikolášek, Samíkovo kámoš

Pád: Majkl, Roman Farka

Defekt: –

Trackmaker: Ondra

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/Premek/660k1eandtlj8ajt

Komentář: První letošní vyjížďka které věnuji komentář (kvůli dosud spícím stránkám) a hned takhle pěkná 🙂 Nakonec se nám i podařilo docela dlouho vydržet v co nejvyšším počtu, což je vzhledem stezičkám ochraného pásma vodního zdroje celkem s podivem. Na konci už široká shoda nad cestou návratu nebyla a definitvně jsme se rozpadli poté, co jsme zjistili že lávka mezi Dolní Stropnicí a Doudlebama kvůli povodním není (a prý nebude, grrr). O.

Trasa: 59 km

Popis: Haklovy Dvory, Dubné, Čakovec, České chalupy, Vysoká Běta, pod Chrášťanský Vrch, Bohoušovická myslivna, Habří, Lipí, po asfaltu domů

Účast: Majkl, Tonda, Honza Mareš, Větrák, Koubič, Kory, Víčko, Pepa Vlášek, Vlasta, Petr Šikl, Ondra Míka, Aleš, Samec, V. Kořínek, Míra Jiřička, Honza Ludvík, Venca, Vláďa

Pád: –

Defekt: Pepa Vlášek

Trackmaker: Majkl

GPS:

Komentář: