27 června, 2022 | 
Author: Trasa: 49 km, 21. století – viz GPS (zapnul jsem však až v Černicích)
Výškové metry: 1.021 m
Účast: Ondra, Přemek, Zdenál, Majkl, Petr P., Kory, Eri, Venóš, Venca D., Tauby, Bivoj, Duby, Ondra M., Pavel T., Míra D., Víťa S. (se zdviženým ukazováčkem), Koubič, Vráťa, Honza M., Kocour, Vláďa, Hony, – sice na silnici, ale vzhledem k okolnostem si účast zaslouží!
Pád: Tauby
Defekt: nikdo
Trackmaker: Peťa P.
GPS: https://mapy.cz/s/botuhulohe
Komentář: Mikrocíle. To je heslo dnešní doby. A k tomu pestrost, která zdobí naše traséry. Není lehké se mezi ně (zase) vpáčit, i já jsem dlouho přešlapoval. Je určitě spoustu dalších, kteří by se také chtěli podílet a mají nutkání ostatním ukázat svěží novinky. Mám pro takové pár instrukcí.
Musíš obětovat kus dne a projet si křížem krážem lokalitu a najít pro kamarády nové zajímavosti.
Ověř a zamluv hospodu, neb po práci legraci, ale hostinští nejsou dnes spolehliví. Jídlo skoro lepší do hospody dovézt – absolvuješ jinak totiž delší telefonáty, sdělíš, že nás na konzumaci bývá tak kolem patnácti, a to vede k tomu, že se objedná deset (!) klobás… Které navíc sežerou ti, co nedali vědět, že pojedou a byli tam dřív.
Ověř možnosti dopravy a zajisti vč. variant. Nečekej, že pojedou ti, co se nahlásili, ale čekej, že budou chtít jet ti, co se neozvali.
Základní chybou je zveřejnit trasu předem. Ani během vyjížďky nepřipusť diskuze. Slabším nabídni zkratku.
Nech ale každého, ať si jede kudy chce, nejsme sekta a každý má svobodu a svá práva. Má dokonce i právo jindy tvrdit, že se trasér musí bezvýjimečně respektovat. To ale jako by prázdnou slámu mlátil.
Odměnou ti bude na konci spo(ko)jená skupina, která tě bude poplácávat po ramenou. Je to čirá radost a už se ti v hlavě honí nové plány. Takže díky všem za díky a zas někdy 😉
Kulturní vložka :
Ti co chtěli, cestou viděli :
- Zaniklou obec Rojov (německy Roiden)
http://www.zanikleobce.cz/index.php?lang=d&obec=755
1921 – 20 domů, 116 obyvatel
1950 – 13 domů, 13 obyvatel
2022 – 1 ruina …
- Studánku, která byla patrně obecní studnou a dnes je považována za pramen Zdíkovského potoka. Označena cedulkou vodní zdroj (kterou údajně někdo z nás pochcal ?) a Zdeny do studánky spadl 😊
https://www.estudanky.eu/5900-studanka-pramen-zdikovskeho-potoka
- Výnězdskou pláň, v mapách s německým označením Winitzer Flur, kde Winitz je Výnězda a die Flur je označení pro zemědělskou plochu, zejména pak tzv. nivu, lužinu (zatímco der Flur je chodba, předsíň)
Označení pláně jsou vlastně hodně kolem Polušky (Věžovatá Pláně, Horní Pláně, Kozí Pláně) a zejména nad Výnězdou mají charakteristický terasovitý tvar (část zarostla lesem). Ve své době to muselo dát strašně práce získat takto půdu k hospodaření
- statek Krakovice – připomíná se v historických listinách už v r.1338, jako Crakawitz,
http://monasterium.net:8181/mom/CZ-KAVB/VYBRO/1338_VI_24/charter
později jako Putschöglhof, viz NO (úryvek z časopisu Glaube und Heimat 😉 )
https://www.kohoutikriz.org/autor.html?id=jungwj
- kapli nad Rožmitálem – zatím asi došly prachy, ale co je to proti věčnosti, k jejímuž připomenutí takové stavby obvykle stojí. Úctu kapli projevili i v Rainbachu im Mühlkreis, kde je vytesána do kamene nedaleko hřbitova (viz galerie)
http://znicenekostely.cz/index.php?load=detail&id=98
“Vše se v dobro obrátí” trasér P.
Pochvala od Ondry : Hoši, tohle je přesně co jsem popisoval v minulých reportech. Trasování a zajišťování skutečně stojí čas a námahu a trollování vážně bere chuť. Většina si samozřejmě zaslouží pochvalu ale Vy ostatní, kteří jste se výše poznali, zkuste příště vypnout vlastní názor 😉 (protože když ho bude mít jeden a třebas i správný (!), začnou ho mít další a celé se to rozesere), a v rozhodnutích se snažte být konzistentní! Za mě má Peťa jedničku, já mám rád bloudění a jen tak hledání “ničeho” a mám rád taky mikroturistické cíle, kterým se prostě vyplatí leccos obětovat. Bavila mě i nová kategorie pikoturistický cíl (bývalou vinici jsem nerozpoznal, i když jsem na ní byl 🙂
NO:
Ještě jsou tu
ne někde v alpském koutu,
ne, i tu v Šumavě.
Na sta jich u Kaplice
jsem viděl, možná více,
kde byl Putschögla dvůr.
I čápa, snídal právě,
kus od vlaku tam v trávě,
dál byl pak Vyšší Brod.
A teplý kámen kde je
zmije se mnohdy hřeje.
Ještě jsou tu i dnes.
Ty odtud nevyhnali.
Jsou po nás pozůstalí.
Od lidí mají klid.
Za své svévolné opuštění skupiny se trasérovi omlouvám, nicméně nešlo to jinak. Přejezd Polušky pěšinkou nahoru a sjezd po hřebeni je pro mě to nej a v téhle oblasti prostě nic lepšího není. Přemýšlel jsem k čemu to přirovnat. Představte si krásný večer s holkou se kterou si rozumíte, je milá krásná sexy, objímání, vášnivé polibky, šaty jdou dolů, už je jasné k čemu to směřuje … ona se najednou obleče a řekne “pojď, půjdeme dělat něco jinýho, to se ti taky bude líbit”.
Takže příště zase jedu sjezd po hřebenu místo objevování zaniklých osad po polních cestách 🙂 🙂
Omluva netřeba, zvlášť když to příště uděláš zase..;-) Mně to fakt nevadí, jen je tu riziko, že jiným ano (i tobě třeba) a riziko nezápisu účasti na společné vyjížďce… Opustili jsme se v okamžik, kdy šly šaty dolů a tys dosáhl vrcholu jako obvykle. Nám “ta vysvlečená paní” nabídla, že takhle jsme to dělali už x krát a že tentokrát to zkusíme trochu jinak. Na to zase kývám já. Takže vlastně je tu až freudovská úvaha, jak i jízda na kole souvisí s apetencí každého (https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Apetence ).
A jak já si naivně myslel, že zrovna tobě se bude líbit loudat se nikoliv po zaniklých osadách, ale po zaniklých lesních a polních cestách a po lukách .. a nikoliv vinicích, Ondro, já jsem říkal “Winitzer Flur”, ne že by zde bývaly vinice…ty jsou v jižních Čechách přece jen velmi sporadicky 😉
a když jsme u toho stahování kalhot, tak příště, resp. někdy příště se pojede brodem (do Rakouska), už to na vás chystám, divočáci!