Author Archive

Trasa: 41 km, tašky, modrá do Závrat, Hradce, Vrábče zastávka, silničář, do masivu Kluka, na ZELENOU od rozcestí nad Mříčí (prezentovanou jako žlutou..) a tou pod Kluka, dolů masivem, po zelené od Slavče pod Kluka, dolů, červenou na hřeben, bikros stezička, sáňkařská dráha, Lipí, Kaliště a zelená domů

Výškové metry: 834

Účast: Ondra, Aleš, Petr Šikl, Vítek, Petr Pokorný,  Pepa Vlášek, Kory, Přemek, Koubič, Kocour, Tonda, Honza Mareš, Láďa, Eri, Pavel Kosař, Honza Voleský, Ondra Míka

Pád: Pepa Vlášek, Ondra

Defekt: Honza Voleský

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/bvp25f3noom6nsna

Komentář: Debata na Startu o destinaci samozřejmě probíhala, ale nakonec nebyla zas tak moc dlouhá a jelo se letos potřetí (jen připomínám počty…) na Kluka. Vyjížďku vyhecovala výzva kdo dnes vyjede zelenou od Mříče i od Slavče, bude mu umazána jedna neúčast. Takže mě to sakra namotivovalo! No když možnost tohoto “ad hoc pravidla” prý i otcové zakladatelé ustanovili, s tím já nic neudělám 🙂 V průběhu vyjížďky jsme též prvně v historii byli svědky řešení problému defektu při bezdušovém plášti, který skončil ukázkově – “Buď tam dám duši, zaseru se jako prase od ucpávajícího tmelu a pojedu s Váma a nebo to budu průběžně dofukovat, ale vy už na mě čekat nebudete. No srát se mi s tím nechce, budu dofukovat a jedu do hospody…”

O.

P.s. Debata nad příští destinací byla ostrá a mnohovrstevná, takže příště se jede do Kájova, odkud jede vlak v 21.06. 🙂 Ba ne, pokud bude hnusný počasí, nepojede se a pokud bude masivní odpor nepojede se také, tak se těším na debatu pusinky! Mail napíšu, aby nebyly výmluvy.

P.s.2 Z trochu jiného soudku: Tradičně zůstává u Nezmara kolem 6-8 nezplacených piv, což jen díky bohorovnosti Peti a těch co zůstávaní povětšinou poslední neprobublalo do širšího spektra Nezmarů, ale včera zůstala sekačka těžko uvěřitelných 19 piv až se Zdeněček nasral a oznámil, že od příště bude mít každej svůj účet. Takže dávám tuto holou informaci do povědomí.

Trasa: 48 km, tašky, modrá do Korosek, Černý Dub, pod Zahorčice, pomník letce, lesem nad řekou do Jamného, Vrábečský lomy, Kroclov, od půlky Třema brodama k řece, hřeben nad Dívčák, vyhlídka na Dívčák, Starý Časy, Holubov, Slavče, nad Lipí a zelenou domů

Výškové metry: 675

Účast: Ondra, Venca, Pavel Samec, Aleš, Petr Šikl, Vítek, Petr Pokorný, Víčko, Víťa Kořínek, Láďa Benhák, Pepa Vlášek, Kory, Přemek, Koubič, Kocour, Tonda, Honza Mikolášek, Jirka Diviš,

Pád: Samík

Defekt: Samík, Vítek (snažil se mě přesvědčit, že možná nepíchnul, jen měnil duši , ale na tyhle tanyny opravdu neslyším)

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: není a nebude 🙁

Komentář: Přestože jsem byl skálopevně přesvědčen, že bude jen slunéčko a pláštěnku si nebral, opak byl pravdou a i děštíček jsme potkali. To však ale vůbec nevadilo, neb moje srdéčko se tetelilo a tetelit se nepřestalo. Konečně zase po dlouhé době jsem jel někde, kde jsem ještě nikdy nejel a navíc to byla ještě hezká bajkovina – více už si za půlkou sezóny nikdo snad ani přát nemůže 🙂 Pravda, párkrát měl Peťa spíše šťastnou ruku, než superznalost a něco se i malinko nepodařilo, ale to je vše odstranitelné – hlavně že základ máme a dál se na tom dá pracovat – škoda jen, že já už na své pionýrské objevitelské období jen zaprděně vzpomínám 🙁 O to víc se mi líbila inicitiva Peti Pokornýho, který se rozhodl objevovat a pak předvést. Pochybnosti a skepsi, zda to je ještě vůbec možné, jsem mu samozřejmě hned odprezentoval, ale včerejšek ukázal, že nic není nemožné. A přál bych si aby takových, kdo má trasérsko objevitelskou snahu bylo více. Jen tak dál.

O.

P.s. V Klubu malých pivovarů tentokrát k žádným excesům myslím nedošlo a příště už je zase otevřený Nezmar 🙂 Trasu jsme nedohodli, ale schyluje se k vyjížďce do Kájova na vlak – přespříště?

Trasa: 32 km, stezka na Hlubokou, k oboře, potočení po lese, na žlutou, k hlavní slinici, potočení v lese, potočení v parku a po stezce domů

Výškové metry: 380

Účast: Ondra, Venca, Pavel Samec, Aleš, Honza Mareš, Petr Šikl, Majkl

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/5sh3o1298h70uvjr

Komentář: Při monzunovém dešti v půl pátý asi lecjaká hlavička šrotovala, zda to má cenu, ale nakonec 7 Nezmarů ukázalo brave heart a dorazilo na Start. Bylo jasné, že zajebáno bude všude, takže vznikla celkem hned dohoda nad Hlubokou, stezka přeci jen ušetří 2×10 km bahna 🙂 V hlubockých lesích jsme natočili pár hezkých steziček a když se čas nachýlil, debata už probíhala jen o tom, kam půjdeme do hospody, když je Nezmar zavřený. K mé radosti vyhrál Klub malých pivovarů a Peťovo hláška: “Na to nejsme zvyklý” byla vskutku prorocká 🙂 můj včelín v hlavě do půl desáté byl jen znamením, že kdo zůstal i poté, musel za tempo v kopci zaplatit. Kdože nám to hapal a blinkal?

O.

P.s. Debata byla tučná, dokonce to chvilku vypadalo, že se i začnem bavit kam příště pojedem, ale nakonec to myslím nebylo rozhodnuto. Už na vyjížďce mi Peťa říkal, že má připravený Vrábečský lomy, Kroclov a něco k řece, tak třeba tam.

Trasa: 54 km, Šindláky, tašky, Závraty, Vrábče, Holubov, podél potoka Křemže, Křemežský louky, žlutá/babská na Kleť, podél lanovky na parkál, Holubov, Mříč, Lipí a domů

Výškové metry: 1.054 (letošní rekord)

Účast: Ondra, Venca, Eri, Pavel Samec, Petr Pokorný, Víťa Kořínek,  Venca Drbout, Aleš, Vláďa, Kory, Honza Mareš, Kocour, Přema, Tonda, Romana Farka, Sochy, Jarda od Aleše,

Pád: Aleš, Roman Farka

Defekt: Tonda namotal řetěz, Venca Drbout

Trackmaker: Erotokritos

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/8pu6k4a5ikmjtlen

Komentář: Ke klasice na Kleť asi jen tolik, že křemežský louky fyziku opravdu řádně prověří, na žluté v pasážích technika/potláčám (solo per esperti!) nás mohlo zůstat víc, než jen já, Kory a Samík (to jste bajkeři vy šotolinový báby?), výhled ze slunečné Kleťe byl krásný a sjezd vedle lanovky neméně podařený (2 pády to dokazují). Neodpustím si v však (v lehkém tónu!) poznámku, že je dobré v čas startu už neladit stroj, nefoukat, nezapínat GPS atp. aby mi to neujelo! Zároveň však když už jsem ten den pan vedoucí a vím, že pár nezodpovědných lulínů stejně vždy bude, tak to nenapálím co to jde, aby už na Švábáku bylo pole 2 kilometry roztroušené a někteří se poztráceli, někteří při technických problémech nemají o tom komu říct (všichni ujeli), neb pak se jen zbytečně stojí, čeká a volá… Dále též při počtu 17 lidí vážně neobstojí hláška ” všichni ví, kudy se jede”. A když už se v telefonu dohodnu na místě setkání, nešpekuluji, když jsem tam dřív, kudy asi mohla jet skupina a dle uvážení jí jedu “naproti” (ve skutečnosti směrem od ní). Hlídání celistvosti skupiny také neznamená, že se po 10 kilometrech otočím a když vidím alespoň 5 lidí, usoudím, že lze jet dál (Aleš pak hořekuje). Domluva před rozdělením skupiny “sejdeme se na parkálu” neznamená, že ti, co tam přijedou první, řeknou: “furt se jen čeká, jedem”, druhá skupina pak na parkálu 10 minut stojí a volá (mě, grrr) a pak jede sama. Takže tempo trackmakera zpočátku volnější je ku prospěchu věci, menší důvěra v to, že všichni ví kam a kudy, je na místě a domluva je domluva (pacta sunt servanda) 🙂

O.

P.s. Na příští destinaci jsme se nakonec v hospodě nedohodli, ale Eri se nabíd, že by si to příště zase kdyžtak vzal 🙂 Tak si to připrav kámo a prosím dvě sekundy po stratu nevzkřikni: “Na bodáky, vpřed!!!” a jeď volnou. Pusu 🙂

P.s. Nedá mi to ještě nezmínit, že jsem si na startu všiml Koryho náplastí na kolenou velikosti cca 5×3 mm. K dotazu mi bylo vysvětleno, že musí sledovat náplasti, aby stále při šlapání mířily na třetí prst u nohy (zřejmě si ještě nutno před tím pořádně uvědomit a zvnitřnit, kde se třetí prst v botě skrývá a od který strany to beru, že). Je to rada na předejití problémům s koleny. Nalepení náplastí a rada jak je používat 😮 stála tři kila. Pro zájemce nabízím, že náplasti nalepím za zaplacení piva u Nezmara. Know-how mám, tak se ozvěte, ať vezmu i leukoplast 🙂

Trasa: 61 km, Meťák, Vidov, Plav, Plavnice, šotolina do Hamru, křížová cesta do Římova, z hráze do ochraného pásma vodního zdroje :-), Velešín, studánka Srdíčko, “jetelný trailík” za mostem na Sv. Ján, plně jetelný námi upravený trailík k Velešínskému hradu, hráz přehrady, křížová cesta, modrá do Dolní Stropnice, rozdělení skupiny na menšinu jedoucí modrou do Doudleb a většinu mastící asfalt do Doudleb, Plavu, stezka do Vidova a domů

Výškové metry: 780

Účast: Ondra, Venca, Eri, Pavel Samec, Vítek, Petr Pokorný, Petr Šikl, Víčko, Majkl, Koubič, Víťa Kořínek,  Venca Drbout, Vláďa, Kory, Pepa Vlášek, Honza Mareš

Pád: Ondra, ale je mi divný, že jen já – PŘIZNEJTE SE!!!

Defekt: Víčko

Trackmaker: Ondra, Vítek – sice z 0,1 % trasování udělám 50% traserství v Tomášovo statistikách, ale za ten trailík, si to zasloužíš, bro!

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/d7jl7q8k2tf8vuqd

Komentář: Moje zamilovaná etapa vyšla náramě – počasí bylo tak akorát, terén taky suchý, k tomu ne úplně přelidněný pelotón, který krásně držel pospolu a jízda byla plynulá i v ne úplně přehledném terénu. A ty cestičky co moc často nejezdíme, no krása. Snad ani nevadilo, že jsme dorazili k Nezmarovi až před devátou. Jen naše úprava trailu bude muset příště proběhnout zřejmě ve větší míře (některými byl navrhován bagr), neb po prvních lidech už docházeli další jen s jednou větou na rtech: Fakt krásně jetelný! (malinko při tom mrkali). Ale jak jsem včera říkal myslím Vencovi: “Dnes jsi dvakrát jel a zbytek vedl, příště si jen dvakrát šláneš a zbytek pojedeš.” Když něco úzkého projedeš na rovině, na skále ve svahu to projedeš taky, chce to jen odbrzdit hlavu 😉

O.

P.s. Pochytil jsem, že příště se pojede na Kleť, tak si ty drncavý roviny hoši užijte, já na Vás budu z auslandu vzpomínat. Včera nebyl Přemek, tak jsem postoupil do top 2, ale příští vyjížďku už pustošivá síla Vencovo 100% účasti rozdrtí i mě 🙂 Na prach.

Delší dobu se mluvilo o výjezdu do Jizerek a tak jsme se letos konečně domluvili a díky termínovým nesouladům vzniklý termín namlsal každého pravděpodobností teplého počasí. Jak krutá mýlka! Ještě ve čtvrtek odpo při příjezdu jsme pobíhali v kraťasech, ale od pátka se nám teplota přes den pohybovala mezi 9°-13° C. K tomu ještě v pátek déšť a v neděli taky. No nic, už si pomalu zvykáme, že až na ojedinělé vyjímky nemáme na teplo a sucho štěstí (Livigno, Luhačovice, Zugspitze, Telč, Praha, Bílé Karpaty atd. atd.) My už ale jako ostrovani přivykli a tak zaznělo jen občasné postesknutí 🙂

První den jsme sjeli do Tanvaldu na vlak a vydali se napříč chudým krajem (kde ani brambory nejdou…) vláčkem do Lázní Libverda, odkud náš víkendový anděl strážný Peťa naplánoval Singltrek Pod Smrkem. Ne úplně všichni z něj byli odvázaní, ale pro mě dost nepochopitelně. Jasně, nebyla tam žádná záludnost, technická obtížnost, ale pokud chtěl jet člověk plný koule, kolo sakra ovládat musel umět. A pokud jel člověk na hraně svých schopností (jakože já bohužel na strunu hrany párkrát brnkal), byl to i adrenalin 🙂 A k tomu jsme všem těm vymaštěným celopérům ukázali, že v kole to není a pokud dobře pamatuji, na trati jsme jen předjížděli a ti lidé měli jen otazníky ve vočích, chichi. Mord parta na hardtailech! Bohužel déšť a zima zapřičinila rozpad skupiny, neb do vyhřátého stánku pro 16 lidí na párek to fakt nebylo. Zbytek návratu si každej užil jak užil a skupina co dorazila domů za světla a ne po Metaxové smršti a pivech i poladila kola. Ráno v sobotu byla jen zima, ve které nezodpovědná parta poladila stroje a protáhla odjezd o půl hodiny, ale pak už to začlo. Komu chyběla v pátek technika jízdy a kopce, v sobotu už neříkal nic. Mě osobně potláčání díky nesjízdnosti nevadí a přijde mi, že i ostatní udělali velký krok v hlavě a umu např. od Mšena 🙂 Na výletu techniku v překrásném kaňonu Kamenice střídaly prďáky a na obědě se nikomu moc nechtělo věřit, že máme 26 km a převýšení 900 m. Kladivo na mord partu z jihočeské pánve mělo ale ještě odpoledne dopadnou o dost pustošivější silou – výjezd červené nad Rokytnici, či výjezd na rozhlednu Štěpánka (Samíku, NENÍ  to Boženka!) a potláčání bajku zůstane v paměti dlouho 🙂 V neděli pak už jen “vytočení nohou v optice Jizerských hor” poté, co jsme demokraticky odhlasovali, že už neprší a hurá domů. Výlet se myslím povedl a závěrem se sluší poděkovat Peťovi za organizaci, péči guláš, vlak a mechanickou výpomoc a všem ostatním za nehynoucí dobrou náladu.

O.

P.s. Jedno video když jsme čekali na opravu defektu a neměli co dělat. Chlapík co robil rukama pravou “lesní práci” z nás joudů byl dost vedle 🙂 http://renie.rajce.idnes.cz/Jizerky/
heslo,jmeno:  jizerky

[Show slideshow]

1 2 ►

Trasa: 63 km, Čína, kolem Škodovky na Rudolfov, Mrhal, lesem ke Koníři, Štěpánovice, Dunajovická hora, Slověnický mlýn, červená, žlutá, zelená a modrá do Velechvína, kolem Vávry, Červený Újezdec, zelená ke střelnici, Úsilné, Nemanice a domů

Výškové metry: 550

Účast: Ondra, Přemek, Venca, Kocour, Eri, Pavel Samec, Vítek, Petr Pokorný, Petr Šikl, Víčko, Aleš, Petr Jiřička, Míra Jiřička, Majkl, Koubič, Víťa Kořínek, Honza Mikolášek, Jirka Habrda, Sochy, Venca Drbout

Pád: Venca Drbout 2x, Vítek,

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/premek/dla5cf6sd49o9ccj

Komentář: Věčné dilema: jezdit věci blízké srdci, ale šestkrát za sebou/jezdit podle toho, kde jsme ještě nebyli jsem rozetnul bez těžké hlavy já, neb jsem a vždycky budu pro pestrost. Takže jsem věděl, že zvolením Dunajovické hory si vyslechu štípanice typu rovina/žádnej terén/nuda, ale co, stále jsem zaslech i moc hlasů jak bylo hezké, kdo že to v daných místech nikdy nebyl atp. Takže etapa byla moc pěkná, jezdivá, nikde jsme dlouho na nikoho nečekali a hezky se projeli a vytočili únavu z kopců v Jizerkách (k reportu se dokopu!). Navíc pár romantických míst a zas tak samá rovina to zase nebyla, jak říkají výškové metry. Při návratu jsme se jali dopíjet sud, kterej zbyl z Jizerek a škarohlídské předpovědi se naplnili. Než si natočil poslední z nás třetinku piva, byl su prázdnej a mohle jsme jet v klidu k Nezmarovi 🙂

O.

P.s. O příští destinaci je rozhodnuto, pokud bude sucho, jedem kolem Římovský přehrady, takže chlapci opět, dvě flašky sebou 😉

Trasa: 42 km, pravej břeh Vltavy, Hrdějice, motanice pod Hosínem, Hosín, motanice v lese za Hosínem, nájezd do Dobřejovického polesí, kolem tratě do Chotýčan, kolem obory k Majklovo sjezdu, motanice Dobřejickým polesím, Zámostí, pod tratí do Opatovic, objetí tradičního kolečka kolem teletníku :-), nalezení cesty po pravém břehu Vltavy domů

Výškové metry: 606

Účast: Ondra, Přemek, Venca, Vláďa, Kocour, Eri, Kory, Tonda, Pavel Samec, Vítek, Petr Pokorný, Petr Šikl, Pavel Kosař, Víčko, Pepa Vlášek, Ondra Míka, Aleš, Petr Kolban

Pád: Petr Pokorný 2x, Petr Kolban, Přemek

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/premek/8q9s0prqb4l45l6c

Komentář: Na startu jsem zmínil nápad jet směr Hluboká, byl Vítkem odsouzen, že na Hluboký chcalo jak svině, k tomu ještě Aleš prohodil: “Já se z okna díval na Hlubokou na to černo a modlil se ať nejedem tam” – no ale jeli jsme a fakt tam před naším příjezdem chcalo :-). Počáteční jezdivé netechnické úseky ke konci vystřídal technický úsek cestou necestou pro trénování rovnováhy v listí, trávě a klackách a několik technických sjezdů, kde se názorně ukázalo, že je vážně pohodlnější (a při odpovídajících schopnostech i bezpečnější) je jet a nenechat se smýkat kolem dolekopcom 😉 I když už se na cestě domů zdálo, že cestu od teletníku nenajdem, trackmaker ji našel a nasměroval družstvo k Nezmarovi již bez přehmatů.

O.

P.s. Kam pojedem příště se domluvíme v Jizerkách, jen dávám na vědomí, že jsme minulej víkend já, Hony, Sirota, junioři & sekera, 2 pily a nůžky na živý plot, zprovoznili singlík kolem Římovský přehrady vedoucí k Velešínskému hradu. Víťa to pojal opravdu z gruntu s ambicí, aby to šlo celé jet (hrazení z klád, vysypané kameny a zasypané hlínou a mechem) a myslím, že se jetelnost o dost zvedla. Nicméně nelze nezmínit Víťovo poslední větu: “A když to nepude celý jet, tak se to aspoň líp povede…” 🙂