Author Archive
13 července, 2017 | 
Author: Trasa: 56 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějice, Borek, Mojskej les, antracitový důl Etna, Lhotice, žlutá Chotýčany, ke kolejím, debata o punkové kapele “Pozor vlak”, po žluté k Poněšické oboře, stezička kolem obory k mohylovému pohřebišti na vrchu Baba nad Vitínem, napojení na zelenou, Vlkov, k Poněšicům, Přemovo brody, zpátky pod Poněšice, AMU, a asfalt na Hlubokou, pravý břeh Vltavy domů
Výškové metry: 584 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Eri, Kory, Peťa Šikl, Víťa, Tonda, Sochy, Vláďa, Zdenál, Stanley, Kocour, Duby,
Pád: nikdo!
Defekt: Koryho probržděný ráfek mužstvo téměr nezaznamenalo – automatický konec vyjíždky, nečeká se. Venouš – v tu dobu jsme si z něj ještě dělali srandu “my pomalu pojedem napřed”. Legrace ubylo, když v Chotýčanech píchl Aleš (a v rámci zrychlení mechanických prací jedno rukou telefonoval). Bžunda sice pak (na chvíli) úplně došla v Chotýčanech na nádraží, když píchnul Eri a já si začal myslet, že to je dnes nějaký podivný způsob vzdoru proti mnou odprezentované trase…. Smutek musel však být nahrazen smíchem, když Eri po výměně zjistil, že musí měnit duši opět, neb jeho náhradní je píchlá též. Já jako jediný šestadvacítkář jsem mu ochotně poskytl poklad svůj a Eri ani sám od sebe za dobrodiní nepoděkoval 😉 . Opravdová prdel už bylo pak Eriho další měnění když se zjistilo, že mnou poskytnutý poklad má pomalý defekt. Tentokrát Eri za dobrodiní poděkovat nezapomněl 🙂 a jal se lepit (sákryš, k lepení přímo na vyjížďce už nedošlo leta!!!). Po malém zpoždění takto plynule rozjeté vyjížďky mým VELMI BOLESTIVÝM nakopnutím představce kolenem a následným velmi sprostým vyjadřováním bolesti při pobíhání kolem kola (s kokotmi sa pretekám…) už jen chvíli zbývalo, než Pavel T. zasek´ jemnou prací nohou řetěz za kazetu u mohyl a ke slovu musely přijít ruce vrchního chirurga Peti. Chvilku jsme si dopřáli opětovného odpočinku a snad pár desítek minut v kuse i jeli (než Přema začal dole u vody hledat cestu, co tam zaručeně musí být) a tak mi to přišlo škoda a zasek´ jsem řetěz za kazetu já. Vrchní chirurg byl již psychicky i fyzicky pryč a tak musely ke slovu přijít ruce bejka. Když to Aleš za supění vyrval zpět, opomněl jsem poděkovat, ale on se připomenul a já svou chybu napravil. Při blížení k rychlejším asfaltovým úsekům před Hlubokou přišlo i Bivojovi líto, že ještě svou troškou do mlýna nepřispěl a přetrhl lanko od přesmyku a zůstal v jezdivých úsecích odkázán na malou placku (pravý výběr defektu v pravý čas). Tedy slovy statistik: Kory probržděný ráfek, Venouš, Aleš, Eri 2-3x, Pavel T. zaseklý řetěz, Ondra zaseklý řetěz, Bivoj lanko od přesmyku, Kocour (jeho defekt přišel v době, kdy s našima defektama ztratilo Béčko trpělivost a že pojedou “pomalu napřed” – tohodenního prokletí Nezmarů však ani tímto manévrem nemohl uniknout. Jo a že Aleš obdržel bodnutí vosy ve svou holou leb asi do statistik zapisovat nebudem, i když i toto bylo píchnutí sui generis 🙂
Trackmaker: Ondra, Přema
Komentář: Mám asi premiéru, kdy bude report kratší než zpráva o defektech, ale prostě to tak tohle úterý vyšlo. Přitom mě se to vlastně velmi líbilo. Zdenál sice svými přístroji zaznamenal, že jsme 1 hod 35 min prostáli, ale zase jsme se pěkně zasmáli, popovídali a nakonec ujeli celkem slušný flák cesty krajinou kde to je opravdu KRÁSNÉ a ke konci zařadili po Nezmarsku novinku – v době kdy už je třeba jet domů, vyzkoušíme řáckou bahnoprasečí a rošťáckou neznámou s ne úplně stopro orientací. A to je na Nezmarských vyjížďkách to nejkrásnější. Navrch zařadím ještě jedno edukační okénko, neb jsme se zajeli kouknout i na haldu dolu Etna u Lhotic. Zde je několik zajímavých údajů: Dobývání antracitu bylo v této lokalitě zahájeno roku 1931. Postupně byly hloubeny tři šachty. Majitelem v té době bylo Těžířstvo svatého Mikuláše. Roku 1932 byla zahájena výstavba hlavního důlního podniku Etna a následující rok byla postavena i úpravna. Největší rozmach dolování zde byl v období 2. světové války, přičemž v roce 1943 byla dosažena težba 15 000 tun na dolech Etna I, Etna II a Jaroslav. Pracovalo zde více než 140 horníků a denní produkce se pohybovala okolo 6 vagónů. Dobyvatelná část ložiska však byla brzy vytěžena až do hloubky 350 metrů. V květnu 1945 vetšina osazenstva dolu odešla, spodní patra dolu byla postupně zatopena vodou a zavalena. V červenci 1945 byla težba obnovena – do konce roku 1946 nahradili chybějící horníky internovaní Němci. Provoz na Etně byl ukončen 31. 1. 1948. Krátkodobě byla znovuotevřena kutací jáma c. II v severní tektonické kře. Po vyrubání této sloje a ochranných pilířů na Etně byla težba definitivně ukončena dne 31. 3. 1948. Historické srovnávací foto:
O.
NOC: Už asi minulé tři vyjížďky mi hlavou běželo jedno přísloví. Velmi se mi hodilo na můj úterní plán a ví bůh, že jsem žlutou mňamózní kořenovku od Chotýčan nádraží k Poněšické oboře chtěl jet tam i nazpátek (příště hoši!) 🙂 Nakonec si ale myslím, že v tohmhle přísloví najde to své více lidí. Jak už to tak u přísloví bývá 🙂
“Mlč a sbírej kamení.” Španělské přísloví
Video: IMG_1636
Report níže psal Majkl a je mementem pro ty, kdo publikovat chtějí, jen neví jak na to z hlediska IT. Stačí zavolat: “E.T. volá domů” a já Vám Vaše pnutí zveřejním. Takže redaktoři, hlaste se 😉 O.
Trasa: 61 km, Švábák, tašky, Lipí, kolem hřbitova a napojení na modrou, rozcestí U habří (věžový vodojem), stále modrá na sáňkařskou, Bouhouškovická myslivna, svážnice nad Holašovice, napojení se na červenou, silnice nad Holašovicemi, dlouhý sjezd lesem pod Lipanovice, Lipanovice, vzhůru na Vysokou Bětu, další vrchol – Buglata, sjezd po červené přes České chalupy nad Holašovice, napojení na silnici až k rozcestí u rybníčku, odbočka na lesní cestu směrem k „Obrázku“, sjezd lesem až do Čakovce, rybník Dlouhý, motání lesem před Dubným, návrat přes Třebín a po zelené do ČB
Výškové metry: 1.109 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Zdenál, Aleš, Eri, Kory, Duby, Víčko, Venca Drbout, Víťa Kořínek, Kocour, Tonda, Koubič, Sochy, Stanley, Vráťa, Míra Dvořák
Pád: Venouš 2x, Přema
Defekt: nikdo
Trackmaker: Majkl
Komentář: Dlouhý den napověděl, že i naše úterní snažení bude časově a kilometrově delší. Cílem byly vrcholy Blanské lesa Vysoká Běta a Buglata, jak jsem předem avizoval a kam se podíváme spíše vyjímečně. Pro bike ideální počasí přilákalo početný peleton. Začali jsme klasikou, tedy přes Švábák na tašky. Klasiky jsme se drželi téměř celou vyjížďku, byť doufám, že některé úseky byly nové, či alespoň se známými a často využívanými nově propojené. Podvědomí a zkušenosti nabrané od otců zakladatelů se projevily. Musím připustit, že při trasování není moc času na pokec s kamarády, přesto si i tak člověk vyslechne zajímavosti…, někteří nejmenovaní (promiň Sochy) berou před jízdou modrou pilulku (nikoli pro zvýšení potence, nýbrž jako ochranu před alergií), někteří řeší osobní záležitosti a jiní jim sekundují rolí pověstné vrby….. Jízda byla plynulá, defekt se nám vyhnul. Již u Lipí někteří chtěli ukázat, jak v rychlosti ovládají své oře, kovové pontony zákeřně položené na louce přesto vyhrály a jejich těla se poroučela k zemi. Blízko byl hřbitov, který jsme naštěstí nevyužili, neb Kruťák a Přemek jsou tvrdí hoši a pokračovali dále. Snad naposledy se skupina udržela i přes vlídné tempo a zodpovědné trasérství k počátku sáňkařské dráhy, kterou jsme vystoupali, někteří byli zklamaní, že se nevydáme až na hřeben, ale cíl byl daleko a plán tomu byl uzpůsoben. Postupně se pár kusů oddělilo, spíše nedobrovolně, ale tak už to bývá. Jenom pro zajímavost, při samotném stoupání na Vysokou Bětu jsme zdolali převýšení přes 350m, byť zpočátku po silnici, jak někteří remcali. Po zdolání Buglaty jsme točili již směr Budějce, neb vzdálenost a žiznivost peletonu si to žádaly. Při projíždění Dubném část podlehla lákání Bivoje, toho času přistěhovalce mezi místní sedláky, a vyzkoušeli jsme místní hospodu, pifko na stojáka bylo vskutku dobré s výhledem na čapí hnízdo, nikoli pana Babiše, zcela jistě nebylo dotované. Padlo zde, že takové pivní občertsvení je chvályhodné a mohlo by se opakovat častěji. U Nezmara již proběhla klasická zábava, tentokrát na účet Tondy N., který slavil jmeniny……
Majk
NOC: Bylo vskutku zajímavé pozorovat, jak si nejenom dnešní vyjížďku každý užívá vlastním způsobem, byť na první pohled rozdílně, tak v podstatě všichni shodně, proto k závěru jako vklad do našeho mudrování:
Sport mám rád proto, že nezvykle chutná a nejde ničím nahradit – podobně jako pivo.
Trasa: 33 km, cyklostezka Hluboká, Hosín, Kanín, Hluboká-Zámostí, Hluboká-zámek, cyklostezka a domů pro pivo z lednice či z Billy 😉
Výškové metry: 175 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Zdenál, Aleš
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Komentář: Už před startem bylo jasné, jak jsou karty rozdány. Ti co měli jen malinko jiné povinnosti (Loudalové) o vyjížďce ani neuvažovali, Eri psal, že jde raději běhat (jarní absence dík Himalájím mu na rozdíl od loňska rozvázala ruce a tak zřejmě nebude jezdit nejen když je nemocný 🙂 , ale i když se bude obloha škaredit…), otcové zakladatelé toho již v životě vydrželi snad až příliš mnoho a tak se na Startu sešli jen nadrženci (viz poslední čtveřite v účasti) a ti zatím stoprocentní, co chtěli mít čárku (viz prvních pět jmen v účasti – máme kluci, máme!). Majkem původně naplánovaná trasa přes hory a doly nutně padla a tak jsme si jeli zablbnout do deště kolem Hluboký. Já nic připravenýho neměl a řekl jsem si, že bych se moh zkusit kouknout na stezičky, který jsem už leta nejel a dopadlo to jak to dopadlo. Čóravi koň. Netrefil jsem skoro nic a jezdil tak moc nazdařbůh, že si toho všimli i ti, co se zas tak moc nevyznaj 🙂 No co, vono v těch provazech bylo stejně všechno jedno… Závěr jsem koukal, že jeli všichni na jednoočka – otevřené bylo to oko, které bylo méně zalepené bahnem. Pěkná skupina jednookých mentálů 🙂
O.
NOC: Je vlastně více lidí co nechápou PROČ, tak jedno přísloví, kterým bychom na ty divné otázky mohli odpovídat avšak to PROČ neprozradit 🙂
„Ptali se muly: Kdo je tvůj otec? Odpověděla: Kůň je můj strýc.“ Cikánské přísloví
Trasa: 58 km, Malák, Roudné, pod Včelnou, mohyly, Plavnice, žlutá do Římova, kolem přehrady, Velešín, na druhej břeh, kolem přehrady, Římov, Hamr, kolem Malše Doudleby, rechle, Plav, Vidov a domů
Výškové metry: 724 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Hony, Sochy, Petr Šikl, Zdenál, Duby, Tůča, Vláďa, Aleš, Koubič
Pád: Hony – prý divácky atraktivní broučínek na záda, Venda – říká že ne, ale tři říkali že jo, Ondra 3x – triptich jsem dokázal vměstnat do asi 50 metrů, protože jsem stezičku na pravém břehu na skále jel srdcem 🙂 Sám bych to ale viděl na pády dva, neb ne úplně kontrolovaný výstup z kola směrem ze srázu 😉 se obešel bez dotyku ruky se zemí a já se v poklidu zastavil zády o strom v poloze “Ježíš na kříži”, ale i to je prý pád…
Defekt: nix
Trackmaker: Ondra
Komentář: Při debatě na startu se zjistilo, že s nechutí ke Kleti na bajku na tom nejsem sám (na silnici jí ale mám MOC rád!) a dík obecné nechuti k trasování to zase zbylo na mě (příště už ne, hoši!) a tak jsem to nasměroval na Římovskou přehradu. Věděl jsem, že ti co poznámkují směrem k pokročilému stavu bujnosti vegetace mají pravdu a…. opravdu měli. Všichni jsme byli zešvíkaný ruce nohy až jsem měl tu potřebu pohledat a vědecky zdůvodnit a ostatní obohatit informacemi o žahavých chlupech kopřivy. “Dříve se mělo za to, že tyto žahavé chlupy obsahují kyselinu mravenčí, poslední výzkumy ale ukazují, že je to směs tří chemikálií – histaminu na podráždění kůže, acetylcholinu na vyvolání pocitu pálení a serotoninu na zvýšení účinků dvou předchozích látek.” Jo, to by tak asi sedělo. Samotná etapa byla znepříjemněna lesáckými zásahy za účelem těžby, a tak jsem se snažil částečně pěší výlet opestřit novým místem – soukromým pohanským obětištěm (viz fotogalerie). Vybereš si HODNĚ zapadlý kousek lesa, postavíš příbytek z chrastí, všude možně rozmístíš lebky zvířat a pak už si to tam jen užíváš a opečováváš to tam 🙂 Snad se i Vám “pohled jinam” líbil.
O.
P.s. Eurama nahoněné singltraily, jsou samozřejmě lépe a více jetelné, nikde na nich nepřekáží stromky přes cestu ani tak blízko u sebe, že řídítka neprojedou, ale tyhle my máme raději, víš? :-*
P.s.2 Při odjezdu od Nezmara Aleš zahlédl autobus se svítícím nápisem Rudolfov a oznámil, že i když ho vlak do Adamova nikdy nedovezl, autobus by na Rudolfom mohl a tak počal mohutně točit a zmizel nám z dohledu. My mysleli, že jen dělá ty svoje vlny a že ho stejně nenechá řidič jet s kolem, ale autobus u Zelené ratolesti nějak podivně dlouho stál a já tam stačil dojet. Aleš zrovna dokončil asertivní rozhovor s řidičem, již prázdný igeliťáček bez peněz 😉 zastrčil do kapsy a prohlásil, že s pobyt s kolem v MHD není nejen zakázán, ale doporučen. Tak snad to jelo na tu konečnou Rudolfova, která je Adamovu blíž!
NOC: Včera se za náma stavil v hospodě Ondra a po plastice kolenních vazů to nejen na sport moc není. K dotazu, zda někdy ještě bude jezdit, sdělil, že si dává postupné cíle a teď je před ním cíl: ohnout koleno. Takže dnes je to pro Tebe.
„Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno.“ Indické přísloví
Trasa: 57 km, Malák, Hodějickej lesík, Hůrka, lesíkem pod Zborov, Trocnov, kolem bezdomáče do Radostic, přechod Stropnice, po zelené podél Stropnice, Ostrolovský Újezd, lesíkem zase zpátky ke Stropnici, Komařice, podél Stropnice, Doudleby, rechle, Vidov a podél Malše domů
Výškové metry: 709 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Hony, Sochy, Petr Šikl, Zdenál, Duby, Vláďa Řehoř, Vláďa, Míra Dvořák, Vráťa, Jirka Habrda
Pád: Bivoj – prý to bylo únavou 🙂 Nevím, ale jistě to bylo do krve. Při debatě o zranění proběhla zajímavá diagnóza od jistého 😉 doktora: Na šití to není, je to jen odřený, ale hodně do hloubky…, Zdenál – sice bude nesouhlasit, ale kontakt se zemí rukou byl a Ordnung muß sein – to on ví nejlíp
Defekt: Vítek – oprava hlavového složení se prostě počítat musí
Trackmaker: Ondra
Komentář: Toto úterý jsem před vyjížďkou absolvoval “rozjetí” 2,5 hoďky na silnici z Tábora do CB v pěkném tempíku a doma si říkal, že to bude ještě prdel, neb jsem se cítil pěkně unavený. Dal jsem si proto dva cíle. 1) Netrasovat. Hlava si odpočine a já můžu klábosit, zatímco jiný přemýšlí a hlídá ovečky. 2) Zabránit výjezdu na Kleť. Byl navrhnut předem, počasí by mu i přálo, ale co moje nohy? Na startu se však nikdo k jiné trase neměl a tak jsem obětoval cíl číslo jedna, neb Kleť jsem vyhodnotil jako větší pohromu 🙂 Jako chlapec, po celé dětství se válející na gauči nemaje zkušenosti s dvoufázovým tréningem, jsem však zcela neodhadl situaci. Únava byla jen velmi přechodná, neb jsem toho přeci jen zas tolik neujel a po pár otočení nohou jsem byl vlastně velmi pěkně v tahu a tedy opravdu jinde než nerozjeté mužstvo. Jenže to jsem jako dvoufázová prvnička nevěděl a jen jsem se strachoval, aby se nepoznalo, že už jsem unaven. Vyšlo mi z toho rozhodnutí že pojedu blízko dorazu, abych překryl manko únavy. Výsledkem byla likvidace “zasloužilých Nezmarů” už v Hodějicích, roztrhání ostatního mužstva, výtky vůči přepálenému tempu, Bivojovo zranění (viz výše) a CTS (celková tělesná slabost) traséra od dvou třetin vyjížďky. Hoši, je dobré přiznat chybu. Omlouvám se, neznal jsem se 🙂 A posledních pár kilometrů jen mátožně točit nohama škemraje u Majka aby mi jel špic už taky nechci… K vyjížďce samotné asi jen tolik, že jsem rád za znovuobjevení přechodu Stropnice po dvou (zřejmě někým ukradených) betonových stožárech od elektrického vedení, který jsme minulý rok nemohli najít. Heuréka.
A jak už nadpis vyjížďky napovídá, chtěl bych jistě nejen svým jménem přivítat mezi námi ztraceného Nezmara Zdenála – dal jsem si tu práci a vyhledal jsem jeho poslední účast na vyjížďce: 23.10. 2012. Tedy pěkná pauzička. Za těch necelých pět let se změnilo mimo světonázoru na fungování občanské společnosti (viz report z minuloročního silničního zasedání) následující: ošklivý hardtail 26´´ Merida eura proměnila na 27,5´´ celopéro Cannondale, němečtí přátelé přesvědčili k výměně obyčejné cross-country helmy za freeridovou s ochranou temene hlavy (cool boy!), technika po downhill lekcích pokročila, fyzika a “Vendostyl jízdy fullgas” zůstaly, stejně tak přátelská povaha. Liebe Zdeněček, naši náruč máš otevřenou, avšak dočasu! Měj na paměti, žes ještě nepodepsal 😉
O.
NOC: A citační okénko chci také věnovat Zdenečkovi – svým “Vendostylem” to byl částečně on, kdo mě a ostatní z počátku vyjížďky hnal do červených čísel 🙂
„Jsem tak rychlý, že když jsem minulou noc ve své ložnici zhasl světlo, byl jsem v posteli dřív, než byla v pokoji tma.“ Muhammad Ali
Trasa: 37 km, Kněžské Dvory, Nemanice, Úsilné, pod dálnicí okrajem Mojskýho lesa do Libníče, motanice na Libníčí zakončená rozčarováním z lesních prací, k Lišovu, Větrník, ke čtyřproudovce, Florida, Baba, motanice pod Mrhalem, zadňačkou kolem Škodovky domů
Výškové metry: 521 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Stanley, Petr Pokorný, Hony, Sochy, Petr Podhola
Pád: Ondra 3x (bůček, front flip no hand, záda – pěkná kolekce…), Stanley 2x Jedenkrát torpédován Sochym do boku (známý trik co používají delfíni k zneškodnění žraloka – nárazem čelem do boku mu přerazí chrupavčitou páteř). Snaha o přeražení páteře však nevyšla, neb Stanleyho páteř je dobře osifikována a on po chvilce lapání po dechu pokračoval dál – vstříc ještě jednomu pádu teda 🙂 , Aleš (ukázkový front flip no hand – při snaze přeskočit kládu vyvrcholil příliš brzo, nadhozené kolo dopadlo před kládu a správně přenesená váha na předek bohužel v předčasný okamžik spolu s kládou bránící v jízdě přednímu kolu, vytyčily kopýtka k obloze), Sochy (torpédující delfín musí poladit zacílení, přidat na zběsilosti, a úspěch se dostavit musí!!!), Petr Podhola
Defekt: Pavel Tíkal – viz níže časosběrný dokument, Eri – pomalý defekt. Měnit sice nemusel, ale mužstvo čekalo a Eri foukal – jasný zápis do statistik!
Trackmaker: Ondra
GPS: po prvně se prezentuje možnost GPS záznamu na mapy.cz
Komentář: Absence Peti Š. na startu a nevole ostatních k aktivitě, mi trasérství opět přihrála a já ač nepřipraven jsem si řek, že si dáme oblíbené stezky u Libníče. Ó jak hořce jsem měl vystřízlivět. Po cestě jsem ještě s úsměvem poslouchal historku kterak jsou zážitky s děvčetem co potkáš ve tmě krásné, jen nesmíš vyjít na světlo boží (modří už vědí), potočil krásný Kosovo sjezd a těšil se na kořenový trailíček, který v Libníči kdysi zavrhl i Klub českých turistů (a to je co říct!) a žlutou natrasoval jinudy, ALE…. Právě tuhle srdcovku si vybrali místní lesáci k vyřádění se s těžkou lesní technikou – 30 cm stezka je nyní 4 metry široké bahno. Grrrr. Sfouklo mě to jako svíčku. 🙁 Proč nám tohle dělají? Tak jsem se jal jet aspoň na Větrník, neb jsem věděl, že trigonometrický bod je chráněn státem 🙂 a navíc – osmimetrový betonový obelisk, který je ještě 3,5 metru hluboko zasazen v zemi, zelení mužíčkové “starající se” o les jen tak dostat nemůžou. A nedostali. Navrch se vedla ještě výživná debata o nepřesnosti mého tvrzení, že nadmořskou výšku měříme v ČR vzhledem k hladině Baltu. Byl jsem Peťou P. opraven, že ji udáváme (aha) k hladině Baltu po vyrovnání (tak takhle to tedy je!!!). Ke konci vyjížďky mou trudomyslnost ještě rozháněli Eri při opravování defektu “hele není to zas až tak měkký” a Vítek: “Eri, teď nemáš rande, nám lhát nemusíš!” 🙂
O.
P.s. Koukněte ještě na záznam několika momentek na youtube. BK Nezmar má youtube kanál a časem z nás jistě budou hvězdy na youtuberských festivalech! Přihlašte se k odebírání novinek 🙂
NOC: Pro květen velmi otravné šestistupňové počasí si zaslouží pro všechny účastníky etapy příslušný citát jako pochvalu!
„Lenoch, který neoře pro zimu, žebrati bude ve žni, ale nadarmo.“ Šalamoun
Trasa: 45 km, Meťák, Včelná, nad Mohyly, s drátama k silnici, stezička k Plavu, jelení lesíček odpaněn bicyklem, statek Vurm, nad Hamr, částečně po stopách Římovské křížové cesty, modrá kolem Malše do Doudleb, Doudlebský vodopád, rechle, Vidov a kolem Malše domů
Výškové metry: 523 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Víčko, Jakub, Tonda, Vláďa, Míra Dvořák, Kocour, Koubič, Venca Drbout, Víťa Kořínek, Stanley,
Pád: Pavel Tíkal (po Alešácku tvrdil, že se jen o ručku přiopřel…), Stanley (frontflip no hand výmluvy nepřipouští), Toník
Defekt: Ondra 2x – poprvé zvládnuto týmem mechaniků Vítek + Pavel (já jsem zatím s ostatníma mentálně pracoval a zbavoval je frustrace z čekání), podruhé jsem už musel foukat sám, grrr.
Trackmaker: Ondra
GPS: www.endomondo.com
Komentář: Hned na startu se opět potvrdilo, jak moc je těžký boj o pilníka a jak moc byla některá prohlášení o útoku přehnaně optimistická (že Peťo P., aspirante s dvěma neúčastmi z šesti etap…). Někdo nepřekousne rýmičku (dále se už o Tebe P.P. nebudu otírat, slibuju!), další aspiranti Hony a Peťa Š. holt nepoladili pracovní povinnosti a hnedle se nám pelotónek zužuje. Naštěstí ale ještě nejsme ve stavu zákeřného boje, neb když Venca na Včelné musel zastavit na chvilku větší než obvyklou, navrhnul jsem Přemovi, že by se mu vůči Vencovi čárka účasti navíc hodila, ale on gentlemansky odmítl a chtěl čekat, prý nechť se rozhodne ve férovém boji. A já, pod vlivem vlny solidarity celé skupiny, jsem Vencovi nenapsal ani defekt, přestože to slovo, na které myslím, má hodně podobný slovní základ 😉
Úkolem této vyjížďky bylo ukázat skupině alternativní cestu terénem mezi Plavem a Římovem, neb nedostatek alternací často v minulosti vedl zejména při návratu k hromadnějším útěkům na asfalt, což někteří špatně nesou 🙂 Úkol byl splněn beze zbytku, i když o alternativu se dělíme jen s jeleny a dalšími obyvateli lesa – rozuměj: stupeň sjízdnosti byl spíše pod naším průměrem… Nadšení skupiny jsem se snažil dosáhnout snížením rychlosti skupiny a zabezpečením gruppo compacto, což se sice povedlo, ale i přesto např. Eri, který miluje 😉 cestu cestou necestou vysekl “upřímnou” pochvalu pochval: “Super alternativa, do Římova už nikdy žádnou jinou cestou nepojedu” 🙂 Další alternativu jsem vnesl pokusem o povznášející výklad pro potěchu duše o Římovské křížové cestě. U finálního zastavení, kde Ježíš vstal z mrtvých a římovští, ve snaze o co největší autenticitu, umístili i zde “kopii Milánského plátna”, jsem byl uzemněn dotazem, “jestli ten bílej hadr má bejt oním ručníkem (sic!) co se do něj Ježíš utíral…” Zrcadlo nezmarského postoje k mým edukačním okénkům v třpytivém lesku 🙂
O.
NOC: Rád bych rozšířil nezmarské citační okénko i na lidová rčení, přísloví a pranostiky, ať je hezky barevné a pestré. K dnešnímu přísloví jsem přiveden úvahou nad hojnou účastí, která stabilně atakuje číslo dvacet! Trasér se výslovné pochvaly málokdy dočká (Bivoju, dík za tu úterní výjimku. Je milé, že to pro Tebe bylo až tak hezké, žes přesvědčen, že jsme jeli stále z kopce.) 🙁 Ale ta účast PROČ je tak velká?
“Na dobrú polievku nájdu sa ti hostia” Slovenské přísloví
Trasa: 41 km, Meťák, kolem bezdomáčů do Boršova, Březí, Kotek, k Třebonínskému potoku, kolem Vltavy na Pozděraz, k Čertyni, Pozděraz, pod Opalice, zpátky k Vltavě a stejnou cestou zpět domů
Výškové metry: 538 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Petr Pokorný, Přema, Eri, Petr Šikl, Bivoj, Hony Mareš, Majkl, Kory, Víčko, Jakub, Vláďa Řehoř, Petr Podhola, Tonda, Láďa Benhák, Míra Dvořák
Pád: Ondra (říkal Vítek), Petr Podhola, Vláďa Řehoř a jestli je zapíchnutej klacek do hlavy pád 🙂 tak i Hony
Defekt: Vláďa Řehoř + býčí síla + jemná práce se šaltrem = řetěz auva
Triple Gold Club: Vláďa Řehoř – kurwa kluci, zpomalte – to má být klub výjimečných a ne čtvrtá cenová pro všechny. Pátá etapa a už se tam mačkáte tři…
Trackmaker: Ondra
Komentář: Úvodem reportu bych rád do našich řad pro tento rok přivítal Eriho, který se nám vrátil z velkého výletu. Již od mládí se snažil vybudovat si mimikry hustou srstí po těle, ale Yetiho důvěru v Himalájích tím prý nezískal a fotku s kámošem tak nemá 🙂 A stálo Tě to Pilníka pro tento rok, hochu!
Cesta všech protentokrát mířila na pravý břeh naší národní řeky a její harfičky vzaly špačkování i těm, kteří určitá místa spíše propotláčali, než projeli. Krása, která bere nejen dech ale i výčitky. Romantiku a spokojené hýkání mi pokazil až Alešáčkovo lep, na který jsem důvěřivě sednul. V pauze po projetí jedněch co čekali na propotláčání druhých 😉 počal líčit Honyho zranění klackem na hlavě skrz helmu. Rozvinula se vážná debata o nutnosti šití, mé myšlenky v módu turbo počaly řešit otázku kudy nejlépe z nepřístupného terénu k civilizaci, zrychlený tep, starost o kamaráda atd. Ale i Aleš má srdce (sic!) a vida mou starostlivou tvář, pokračoval v historce, že to možná nebude krev, ale mozek, co vyteklo ven, ale že to je klackem dobře žašpuntované (“po zalomení mu v lebce zůstal takový malý dřevěný kolíček”) a já už jen s úsměvem čekal na Honyho sdělení: jsem OK 🙂
O.
P.s. U Nezmara proběhla ukázka toho, na co vše se dá připít. Od 1) změny osobního stavu přes 2) titul (Navzdor všem co se nám smáli, klíčí sláva stoletá. Vzhůru modrobílé šály, vzhůru Brno KOMETA) a 3) pracovní úspěchy až 4) po nezastavitelný proces všehomíra – každoroční stárnutí.
NOC: “Kdo se odváží, na čas ztratí půdu pod nohama. Kdo se neodváží, ztratí sám sebe.” Søren Kierkegaard
