19 dubna, 2024 | 
Author: Trasa: 44 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 665 m
Účast: Ondra, Hony, Pavel T., Zdenál, Aleš, Venóš, Přema, Bivoj, Víťa S., Míra D., Radek Plšek, David Č., Kocour, Sochy, Víťa K., Vláďa, Honza D.,
Pád: Víťa S., Venóš
Defekt: Ondra
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/nekaculumo
Komentář: Třetí vyjížďku při návratech nízkých teplot nebylo potřeba šponovat do žádných dálek a tak jsem se rozhodl bloumat po stezičkách k Trocnovu. Bloumání po zapadlých krajích u železničního strážního domku mezi Radosticema a Trocnovem mohlo však skončit zle nedobře, neboť nezodpovědný (bojácný?) majitel samoty tam má na volno puštěny dva opravdu velké chlupaté psy (alá Bernský salašnický) a ti, když se za námi rozběhli, tolik jsem přidal, že i odbočku na pěšinu jsem minul a chlapce o další bajkovou lahůdku ochudil. Nejhůře na tom však byl Bivoj, kterého hafínci po pastevecku oddělili od stáda 🙂 a ve stádu Nezmarském nebyl jediný, který by se odvážil hafíky od Bivoje odehnat. Palce jsme mu ale drželi! Bivoj má ale zřejmě dobré srdce, což zvíře vždy pozná, takže nakonec zakousnut nebyl. Osobně sázím také na to, že ho zachránil dlouhý vous, neb když hafíci mezi námi holátky viděli osrstěné zviřátko, mysleli, že je od nich 🙂
O.
NO: Nezmarské edukační okénko zřejmě nějaký ohlas má, neb se mi občas ozývají ostatní Nezmaři s tipem na zajímavou informaci k případnému šíření. Tentokrát jsem byl upozorněn, že 2 dny před naší třetí vyjížďkou, se slaví svátek bruslařů, neb ten den je svátkem sv. Lidwiny – jako mladá se topila po propadnutí na bruslení (v Holandsku). 14.4. svátek bruslařů… Jak se ten svět proměnil, že? Tak snad za tohle okénko nebudu peskován “pravověrci kategorií”, že se to sem nehodí 🙂
Trasa: 35 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 517 m
Účast: Ondra, Hony, Pavel T., Zdenál, Majkl, Přema, Bivoj, Víťa S., Míra D., Zása, Radek Plšek, Marek L., Kocour, Venca D., Ondra M., Sochy, Víťa K., Dan, Koubič, Kory, Víčko, Vráťa, Vláďa, Honza M., Honza D., Honza A.,
Pád: VD 50 i s krví, Ondra, Víťa S., Bivoj
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/faguhotamo
Komentář: Minule jednoduchá jízda po loukách, tentokrát zase techničtější varianta. Tak snad i příští úterek bude ve znamení pestrosti. Zbývá jen všechny, co se neúčastnili vyjížďky od sjezdu k Doudlebskýmu vodopádu, upozornit, že si tam zřejmě nějaká parta bajk nadšenců dala brigádu a celý úsek (dříve hodně o nošení) je jetelný. Včetně vybudování bypassu kolem velkých kamenů. A když už je to celé jetelné, tak proč si to kazit na skalce z ostrohu nad Malší, že Hony? 🙂 Premiéra!
O.
NO: A takhle vypadá Doudlebský vodopád, když není vyschlý jako včera (proto jsme k němu ani nezacházeli). Foto je z 15. 4. 2023, čili škoda, že minulý rok jsme jeli v ten čas jinam 🙁
Trasa: 46 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 204 m
Účast: Ondra, Hony, Pavel T., Zdenál, Aleš, Majkl, Přema, Bivoj, Víťa S., Míra D., David Čapek, Radek Plšek, Kocour, Václav a Martin K. (father & son – v případě synka premiéra), Eri, Petr. P., Venca D., Ondra M., Sochy, Jirka V., Vráťa, Vláďa, Honza M., Honza D., Honza A.,
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra,
GPS: https://mapy.cz/s/mesejotota
Komentář: A je to tu zase: stejný cíl, stejný směr, mnohohlavé stádo. A pak už zase každý další týden, úterek co úterek. Jako každý rok před začátkem sezóny si říkám, jestli tu bude ještě někdo, pro koho bude ukazování Kubatových menhirů novinkou? A pořád je kde brát! Tři nepoučení posluchači historky o tom, proč a kde hlava byla sťata a kam až se zakutálela 🙂 . A k tomu Nezmaři, co ctí tradici se vším všudy (Bivoj: Ještě nikdy jsem si menhiry a historku nenechal ujít!).
Samostatný odstavec si zaslouží Martin K. (Vendo, můžu to napsat až takhle moc adresně? 🙂 ) se stává držitelem rekordu nejmladšího účastníka, který v pelotónu s ostatními plnohodnotně absolvoval vyjížďku. 13 let! Velký potlesk za fyzičku, velký potlesk na techniku (kterou ho, jak jsme správně v hospodě odhadli, neučil otec, muhehe). Tolik by se mi chtělo spojit do humorných průpovídek poslední vyjížďku minulého roku a první letošní! Prsty ale nechám svrbět…
Ve dvou se to lépe táhne 😉
O.
NO: Všiml jsem si, že si nikdo moc neprohlíží nápisy na Kubatovo pomníku. Takže vám ten nejpodstatnější odcituji v Nezmarském okénku.
„Přísahám, že naše právo jest pravé a svaté. A je-li má přísaha pravá, smyje Bůh mou krev nevinnou, která padne na nespravedlivé soudce.“
Jo a slavnosti se u pomníku konaly od roku 1904 do roku 1949 – překonají Nezmaři délku zachovávání tradice (cíle první vyjížďky)? 🙂
Trasa: 33 km
Výškové metry: 490 m
Účast: Pavel Kosař, Petr Šikl, Eri, Zdeny, Vláďa Řehoř, Pavel Tíkal, Petr Podhola, Míra Doležel, Hony, Radek Plšek, Sohy, Banán, Kory
Vyjížďku nedokončil: Do Šnytu na závěrečnou párty nedorazil Radek a Kory
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
GPS: záznam trasy
Komentář:
Poslední vyjížďka Night Ridu má pro letošek pořadové číslo 22. Díky přestupnému roku je to nejdelší noční sezóna, ale i tak se mi zdá, že utekla nějak moc rychle. Na startu je nás neobvykle hodně, někteří poprvé a zároveň naposledy. Ambice na chvilku vyvolají přehršel emocí nad destinací téhle vyjížďky, předzvěst nadcházející sezóny, kde tyto praktiky zdomácněli.
Se šlápnutím do pedálů je zase vše jak má být, vyrážíme směrem na Vrábče, kde začíná ten správný trail. Kosa mi dělá radost, míří do rokle pod Kroclovem, kterou nám při jedné z předchozích vyjížděk popisoval. Všichni víme, že to bude veliká divočina, tahle neprobádaná lokalita je plná trialových pokladů, jejichž obtížnost však převyšuje naše schopnosti.
Závěr patří červené kolem řeky. Cestou domlouváme místo závěrečné párty. Kdyby nebyl návrat z Archy v Boršově tak dlouhý a pro některé adepty velmi, velmi nebezpečný s nějakým tím promile v žíle, snad jsme tam i sezónu zakončili. Střízlivá úvaha nás neomylně dovedla do oblíbeného Šnytu a byla to správná volba.
Po občerstvení zeleným pivem a nějakou tou pochutinou, došlo na vyhlášení výsledků NR sezóny. Trasérem se stal neomylně Kosa a patří mu za to naše veliké poděkování. Znovu nám objevil nové pěšiny a přinesl tak spousu zábavy. Nejvíce pádů zaznamenal Pája Tíkal, pomohli mu v nich jeho sněhový andělíčci, myslím, že se při tom všichni výborně zasmáli. Kategorie defekty skončila plichtou mezi šesti jezdci, všichni s jedním defektem na kontu, což dle mého názoru nestojí ani za zmínku, snad jen oprava Ondrova defektu ve vlaku opravdu kralovala. Konečně, cenu Night Ridera si do hospody přivezl a znovu odvezl Hony. Ano „JÁ“ – „Ave JÁ“! Po získání Pilníka navazuji výhrou v noční sezóně. Na kontě mám za rok 50 úterních vyjížděk. I přes malé rezervy nezbývá, než se pochválit, nikdo jiný to za mne totiž neudělá, ani nenapíše.
Díky za společně strávený čas.
Hony
PS: Nakonec jsem všechny ty statistiky doplnil i se záznamy tras.
Trasa: 24 km
Výškové metry: 253 m
Účast: Petr Šikl, Lojza, Kosa, Ondra Ludvík, Eri, Stanley, Zdeny, Vláďa Řehoř, Pavel Tíkal, Petr Podhola, Jirka Vávra, Míra Doležel, Kuba Jerhot, Zub, Hony, Petr Pokorný
Vyjížďku nedokončil: Kosa a Lojza se v Kameňáku otočili, Zub nešl do hospody, Petr Pokorný přijel po dálnici
Pád: nikdo
Defekt: i když to bylo při návratu, defekt by měl dostat Ondra, protože si ho zaslouží a stejně tak Zub, i když to bylo při jeho osamocené jízdě na Kleť.
Trackmaker: Petr Šikl
GPS: záznam trasy
Komentář:
Všemi očekávaná vyjížďka ke Kaprům. Ano teď již víme co za touhle akcí vězí! Oslava 50-tých narozenin Petra Šikla.
Rychlý asfaltový švih, bohužel nejde to jinak, když má zbýt více času oslavit takovéto jubileum. Ti co nečtou mezi řádky předcházejících zpráv, jsou pak zaskočeni, o co tu vlastně běží. Ale každý svou hlavu má a dokáže si vyjížďku doladit dle vlastních potřeb a tak je to myslím správné. Někdo si vyjížďku nastaví a do hospody dojede, někdo to otočí a jede domů a jiný zamíří na Kleť. Meze se tu nekladou. Zaskočen však pro tentokrát byl i hostinský U Kaprů, Nezmarský způsob objednávání ničemu nepřispěl, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Vždyť na to celé dohlížela Carolina Reaper, a jak někdo zazlobil…
Hodovalo a pilo se ještě dlouho, jezdilo se po peróně, pilo se ve vlaku, schody na nádru, Vatík a pak nás bolela hlava.
Peťo hodně štěstí a zdraví do té další padesátky.
Hony
Trasa: 25 km
Výškové metry: 396 m
Účast: Míra D., Lojza, Kosa, Petr Š., Kuba J. Hony
Vyjížďku nedokončil: všichni až do Šnytu
Pád: Lojza
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
GPS: záznam trasy
Komentář:
Úterý ráno, prší, ….. 12:00, stále prší, …. blíží se sedmnáctá, už neprší, sem tak krápne.
Les pod Mrhalem plný pěšinek je překvapivě bez bahna, trochu vody tu je, kořeny kloužou. Je to hra s předním kolem, vlastně i tím zadním, o zábavu tak není nouze. Po tmě však jízda na biku funguje trochu jinak. Nebezpečí pod koly v podobě kořenů leckdy nevidíš, jen ho najednou cítíš. Co s tím uděláš je o rovnováze a citu, rychlost při tom bývá tvým přítelem. Když to několikrát ustojíš, bojíš se míň a najednou to jde.
Tempo do kopce máme poklidné, není s námi Zdeny s jeho „rovnoměrným dávkování výkonu“. Peťa Šikl předvádí v průběhu vyjížďky techniku, o které se nám může jen zdát, tak si o ní alespoň vyprávíme. Z kopce jsou ty kořeny opravdu zákeřné, ani ta rychlost tu není všespásná.
Na Dubičáku debatujeme nad nerealizovanými plány bikeparku, který by zde mohl doplnit sjezdovku, na které se lyžuje tak jednou za deset let. Třeba někdy bude! Jedeme projet alespoň vyježděné pěšiny v lesíku vedle sjezdovky a dál k lomu nad Dobrou Vodou.
Dnes končíme ve Šnytu, probíhá ochutnávka snad všeho co je na čepu. Loučení je plné radosti.
Blíží se konec NR, zbývají dvě poslední vyjížďky. Příště je poslední šance jet ke Kaprům.
H.
Letošní zima byla velmi podivná. Nechci jí nazvat nezimou, ale jen a právě proto, že zajistila mimořádné podmínky pro Nordic skating! Ještě nikdy se mi v životě nestalo, abych nabruslil za zimu více než najel na běžkách. Zároveň se svými 150 nabruslenými kilometry nejsem Nezmarským šampionem, kterým je (světe div se) Eri, který nabruslil úctyhodných 230 km (nejvíce mě pobavilo 40 km najetých opakovaným kroužením na Dvořišti v šeru a mrznoucím dešti. Pravá Eriovina 🙂 ). Sezóna ledu (pro Nezmary) trvala neuvěřitelných 19 dní 🙂 ! Od výletu na Dehtář 11.1. až do overturu na Lipně 30.1.
Takže co vše Nezmaři stihli? Mráz byl sice celkem dlouho, ale ne příliš třeskutý, takže nebylo možno jezdit nikde na tekoucí vodě, velké objemné přehrady (Orlík) na tom též byly špatně a pozornost jsme tedy zaměřili na rybníky, menší přehrady, či vybranou část Lipna. Dvojice, trojice, či (velice nesprávně!!!) sólo výlety odškrtli – všechny Vrbenské rybníky (Eri samozřejmě, já jen některé), Dehtář, Velký Tisý, Koclířov, Dvořiště a část Lipna, hromadné výpravy pak obbruslili Cep I, Staňkov se Špačkovem a Římovskou přehradu.
V průběhu let je vidět, že počáteční škarohlídství alá: “Na co si budu kupovat Nordicy, když je nepoužiju ani každou zimu” opadává a Nordicy jsou již dnes ve vlastnictví 7 Nezmarů a každý kdo koupi učinil, nikdy nelitoval. Samozřejmě že jsou a budou zimy, kdy je člověk nevytáhne, ale pohodlí bruslení v běžkařské botičce s praktičností rychlého zutí pouhým odepnutím běžkařského vázání a hlavně (!) s bonusem o dost rychlejší jízdy, skutečně klopýtání v nepohodlných kanadách odsouvá do kategorie přežitku. Po výletu na Římov však také všichni kanaďani slibovali, že už nebudou příští rok zdržovat a řeknou si Ježíškovi. Tak uvidíme 🙂
A co bylo letos highlightem? Bruslení na Cepu na skle s viditelností několik metrů do hloubky? Bruslení krajinou “norského typu” přímo po hranici na Staňkově? Romantika na Římově opepřená probořeným divočákem (neměl vyprošťovací bodce!), který následně v ledu zamrzl a přičinlivá zvířátka vše nad ledem zkonzumovala až na kosti? Nebo snad každej západ slunce a zlatá hodinka, kdy fotí každý jak na běžícím pásu? Těžko vybrat. Pokaždé je to nádhera a vždy o samotě, neb na ledu člověk davy vážně nepotká. A snad už i po opakovaných názorných ukázkách praktikování bezpečnostních zásad chování při bruslení a při popisování bezpečnostních pravidel kluci uvěřili, že se tento sport dá provozovat bezpečně! Zvlášť když jedu s odlepem před skupinou první, muhehe.
Tak snad zase příští rok, boys! Těším se na Ježíškovo nadílku.
O.
NO: K tématu bezpečnosti bruslení se vrátím příslovím z míst, kde led neznají 🙂
Nedívej se, kam jsi spadl, podívej se, kde jsi uklouzl. Africké přísloví
Trasa: 31 km
Výškové metry: 365 m
Účast: Pavel T., Míra D., Zdeny, Kosa, Radek Pl., Hony, Sochy
Vyjížďku nedokončil: Sochy – vzdal to před půlkou
Pád: asi byl, ale nevím kdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
GPS: záznam trasy
Komentář:
Na Viberu přistála fotka. Prkénko s nakrájeným uzeným s komentářem o pětiminutové sekeře od Zdenyho.
Vyjížďky po dešti = bahno. A bylo, a bylo ho dnes hodně. Cílem bahenní tratě byl Maškovec. Zřícenina hradu na 35 m vysoké skále nad řekou. Pohled dolů z té skalní hrany stojí za to a ze spodu od Vltavy je to ještě lepší.
Maškovec, také zvaný jako Kotek, nebo Kotkův Hrádek vystavěli v polovině 14. století příslušníci rodu pánů z Újezda. Pak to šlo různě z ruky do ruky a od roku 1493 je hrad již popisován jako zbořený. To jen tak pro zajímavost. Kdyby se chtěl někdo zajímat víc, může si to vygooglit.
Ten Koháč prostě z tohohle směru táhne, tak jsme tam zase zahnuli. A až tady jsem pochopil to prkénko. Zdeny se nezdá, je to takový domácí řezník. Samouši, měl bys z něho radost.
Z leva: Iberijský špek, bůček a krkovice. Z fotky je jasné jak to asi chutnalo.
H.
