Září 2017
Po Út St Čt So Ne
« Srp    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Kluci silničářský (vlastně i ostatní), udělal jsem ještě průzkum kdo by jel BGF. Já jo, hlašte se, nezávazně

https://doodle.com/poll/n6n5fzk7quz4ti6i

 

Pánové, je třeba rozhodnout prvně TERMÍN.

Místo bude upřesněno. Přesněji – ono se samo neupřesní, takže KAŽDÝ, kdo do destinace hodlá kecat zapřemýšlí, a to způsobem, že si připraví pěkně podrobné notičky k prezentaci. To nemá být výhrůžka nebo pokus odradit vás, naopak, čím víc možností, tím lépe!, ale jde promítnutí zkušeností z časů minulých. Nebo-li, kdo si nic nepřipraví tak, aby byl schopen si destinaci obhájit (a taky výlet trošinku zorganizovat), tak je zbaven práva remcat nad lokací vybranou.

Myslím, že se shodneme, že pokud bude zvolen termín dřívější (září), lze zajet ještě někam do hor či na sever, pokud říjen, kromě toho, že se krátí den, krátí se také šance na teplejší počasí. Takže spíš by pak bylo dobré myslet na destinace jižnější a údolnatější. Že to vše bude zase jinak, to je mi jasné ;-)

K termínu samotnému. Uvažujeme jen o září a říjnu. Pitomci od Doodlu v rámci vylepšování neumožnili vybrat více dnů najednou, takže víkend je označen vždy sobotou a rozumí se PÁ-NE. Snad chápete. První vhodný termín je 8.-10.září, připomínám ovšem, že 10. září je časovka JAL na Kleť. 23.9. je BGF. 6.10. nemůžu já ;-) , ale termín jsem tam dal, byť vím, že nevyhovuje více lidem. Další týden je akce srub, kdy velká část Nezmarů také nemůže, tento termín jsem tedy úplně vynechal. Pro úplnost dodávám, že státní svátky jsou 28.9.(čtvrtek) a 28.10.(sobota). Hlasujte pro všechny termíny stylem (můžu=zelená fajfka/fakt ale opravdu nemůžu=prázdné políčko/při nejhorším můžu=žlutá fajfka v závorce). Díkas.

Hlasování zde :

https://doodle.com/poll/wkm8g2mdequzzbqw

 

Trasa: 52 km, Rožnov, Včelná, kolem mohyl, Plavnice, Hamr, Římov, Kladiny, modrá na Pořešín, Pořešínec, Kaplice, Louzek, Bujanov

Výškové metry: 922m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Ondra Míka, Víťa Kořínek, Banán, Vláďa, Kocour, Duby

Pád: Pavel Tikal

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr P.

GPS: https://mapy.cz/s/1VR91 http://www.sports-tracker.com/workout/premek/598acf8cf1757228de47a399

Komentář: Dny se krátí a tak nadešel nejvyšší čas vyrazit letos podruhé do Bujanova. Jenže! Hostinský mi nebere telefony a jízdní řád hlásí, že vlak nebere kola. Do hry vstupuje můj sen dojet tu modrou značku podél Malše a nebo dokonce dojet až na státní hranice (tam jste snad v úterý ještě nikdy nebyli-nebo ano?). Zadní kolo v Rakousku, přední v Čechách (nebo naopak), cestou případně koupačka a aby duše nechřadla, tak exkurze na Svatý Kámen. No, pěkně jsem si to vybájil. Včetně toho, že na Louzku budeme v 19:30 a zpátky pro nás sjede do Dvořiště nějaký dopravce-cyklobus (když ten vlak kola nebere). Jenže ani v rozvinutém kapitalismu není někdy lehké uspokojit poptávku a když konečně přišla velmi punková nabídka jet domu kloubovým autobusem!, tak to zase narazilo na nedostatek ochoty to zaplatit (nebo spíš nedostatek chuti k této avantgardě – i vy stárnoucí páprdové! ;-) ). Vše nakonec vyřešil skoroředitel ČD Přéma, jehož intervence v případu nám vyjasnila, že jízdní řád je klamavý a vše je při starém-rozuměj jede ta samá souprava co minule, ten samý „fíra“-už nás zná a nejspíš to bude zas to samé zpoždění a zas nebude fungovat automat na jízdenky ;-) Ale ještě zpět k jízdě na kole-ta byla plynulá, vzal jsem si poučení a ovečky naháněl, ztrácení se bylo jen sporadické a na Louzek dorazili v zásadě pohromadě všichni ti, kteří chtěli. Bohužel však až v 20:15, čímž, k radosti všech, padl můj ideál. Naslepo jsme se vydali vstříc bujanovskému hostinci. Ze soumraku nad lukami zdálky probleskovaly nadějně otevřené slunečníky, na druhou stranu nás až do konce v napětí nechával ten bagr u nich zaparkovaný :-) Přesto otevřeno bylo, napojili a nasytili nás. Vlak jel přesně podle plánu, tj. pozdě a zadarmo a hlavně nás vzal – v tomto smyslu je tady ten svět ještě v pořádku. Tady jsem správně. Zde jsem člověkem, zde jezdím vlakem. A s vámi, kluci, jezdím rád kdekoliv a čímkoliv. Pro vás cokoliv.

P.S. Nezmaři tímto zdraví (něčí) kamarádku Terku, která měla přesně před dvěma lety 8.8.2015 na Pořešíně svatbu

P.

NOC:  „Konec dobrý, všechno dobré“

 

Trasa: 57 km, Čína, kolem Škodovky, Rudolfov, k Mrhalu, Koníř, žlutá do Štěpánovic, Dunajovická hora, baden&schwimmen, Dunajice, Slověnice, červená do Lišova, Locus perenis, Jivno, stezička na Hlincovce, Eriho stezička, kolem Škodovky domů

Výškové metry: 474 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Eri, Kory, Víťa, Sochy, Vláďa, Zdenál, Kocour, Víčko

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: nebude :-(

Komentář: 37 stupňů ve stínu rozjelo již dopoledne Viber předdebatu kam pojedeme a na Start už dorazili všichni celkem srovnaní s tím, že Kleť po červený z Chvalšin asi vážně nebude to pravé. Vymanil jsem si ještě od vícero lidí slib, že se opravdu budeme koupat, aby Dunajovice dávaly smysl komplexně. A OPRAVDU!!! Skupinu jsem dovedl na skálu, kde je daleko ke všem lidem, kterých tam v parném dni bylo ještě celkem dost a všichni, až na Eriho s dojíždějící nemocí (koupat ne, jet na kole 3 hoďky ano…), vytasili párek a naskákali do vody. A ve vodě se plavalo, blbnulo, fotilo bez spěchu, až dokud se naše přehřátá těla nepřiblížila normálu. Zastávku ve Slověnické hospodě už sice všichni nechtěli, ale aspoň se ukázal dramatický rozdíl v nerudnosti těch, co nechtějí stavět a chtějí jet při situacích 1) pivo v sedě u stolu s nasazenou helmou 2) pivo v sedě u stolu se sundanou helmou. Tedy přátelé: psychickou újmu nezpůsobuje koupené pivo, ale sundání helmy! :-)

O.

P.s. Za celou vyjížďku jsem nabyl dojmu, že není nikdo, kdo by koncept „jízdy k vodě když je 40 ve stínu“ neocenil. Snad se na to příští rok rozvzpomenem.

NOC: Připojené přísloví jsem letos mohl jako memento zařadit už několikrát, ale i k této vyjížďce se hodí výborně:

 

„Když práci střídá siesta, muž žije do sta.“ Španělské přísloví

 

Sedmý ročník silničního zasedání přilákal tyto Nezmary & friends. A) plná účast: Ondra, Hony, Kory, Zdenál, Eri, Eda B) plná účast s puntíkem Venouš, Aleš, Bivoj, Větrák C) trojetapový přicmrndávač: Samouš D) dvouetapový přicmrndávač a automobilový zachránce: Peťa P. E) ženy vyprovázející bojovníky k prahu domoviny: Ondra M. & Peťa P. Celkem do sedla oře aspoň na chvíli naskočilo 14 silničářů.

Koncept jsme měl tentokrát nový, spali jsme dvě noci na stejném místě (Ybbsitz) a dík termínovým veletočům a kolizím se jelo od čtvrtka do soboty. Obé se ukázalo jako vhodné. Také jsem trochu přidal na kilometrech a náročnosti, což se ukázalo jako diskutabilní ;-) a příště budu uvažovat o kratších etapách, abychom mohli obědvat více v pohodlí než na betonu před obchoďákem a také se mohli fotit, kochat, nebo nedej bože koupat :-) . Osmihodinový pohled na galusku před sebou bez koupání má prý také něco do sebe, ale myslí si to spíše menšina z nás ;-)

Čtvrtek: 195 km, 2.150 m převýšení

Že je cesta Rakouskem bezbřehým potěšením z kvalitního asfaltu bez aut, krásných cest, krajiny upravené snad nůžkami na manikůru píšu v každém silničním reportu a tak přeskočím opěvování krás cyklistiky u našich sousedů a popíšu taškařici, kterou nám připravil Samouš, ten kluk řeznickej, tloustnoucí lotr sušickej. Nějak nám hoch v Sušici netrénuje a když do toho vstoupí faktor, že někteří trénují zase až moc ;-) vznikne nesoulad, který bude příště vhodný řešit předem (ale to bude spíše obsahem interních diskuzí). Každopádně se Samouš bez naježdění hrdinně vrhnul vstříc dvoukilu s mým slibem, že mu budu dělat lóšadě a tak jsme spolu strávili celičký (krásný!) den. Můj větrný ochraný štít však přestal zabírat někdy kolem 160 km a tehdy vedení týmu stáhlo k Marcelu Kittelovi další dva gregária Aleše a Zdenála s jediným cílem – dovézt náš poklad do cíle. Samoušovi vypověděly službu nohy a tak přišly na řadu naše ruce, položené na Samoušova záda. Samouš však začal variovat v hlavě – návrh na shánění taxíka mezi stodolama byl hodně úsměvný, počal vydávat zvuky jak při upracované souloži (smích nám kazil tlačící výkonnost) a jednou se nám dokonce snažil ujet zpátky z kopce, ale podjel jsem si ho a dezerci zamezil :-) Do posledního prďáku už ho museli tlačit Aleš se Zdenym společně a to tak mohutně, že utrhli Edu :-) Deset km před cílem však přišlo mé zamyšlení nad mapou a toho holomek využil ulehnutím do trávy bez zjevných známek života. Aleš se se skolenou kořistí po myslivecku vyfotil a naložili jsme ho do Audi A6 jednoho rakušáka, který se sám nabídl, když viděl to tělo nebožáka ležet před jeho vraty. Uff – když máš parťáka, kilo osmde ujedeš i bez tréninku! Good job.

Pátek: 185 km, 2.470 m převýšení, resp. 187 km a 3.100 m převýšení

Samoušovo tempo však nevyhovovalo těm, kterým se v mluvě až příliš často objevovalo slovo výkonnost (dále jen „výkonnostní skupina“) a tak jsem jim na vystříkání vymyslel výjezd na Hochkar – 8 km v kuse se stálým sklonem přes 10%. Cyklisté se tak rozdělili a naše početnější skupina dostala od „těch druhých“ také název (dále jen „grupetto Krkovička“). A grupetto Krkovička zažilo přenádherný den! Takhle hezké kolo jsem už dlouho nezažil. Krajina kterou jsme projížděli byla dechberoucí, barevná, v každém údolí jiná a stále úchvatná. Cestou jsme se vykoupali v Salze, pokochali soutěskou, navštívili největší poutní místo Rakouska Mariazell, v místní bazilice shlédli onen klenot z 13. století – sošku Panny Marie přezdívanou Magna Mater Austriae (Velká Matka Rakouska), opětovně se vykoupali – v jezeru Erlaufsee (včetně diskuze nad nacvičováním správného stylu kraula), najedli se, napili se a dobře se měli. Říkali jsme tomu „dovolená“. Výkonnostní skupina najela o dost vejškovejch metrů víc, v tempu o mnoho vyšším než my, nekoupali se, nepovídali si, Salzu prý Aleš při 60 km lajně v kuse koutkem oka zahlédl, ale nebyl si jistý, zda to není pot co mu stéká po skráních, ale! fyzicky si hrábli, byli spokojení a říkali tomu „dovolená“. Tedy až na Aleše se Zdenálem, kteří chtěli jet na Hochkar, ale nevěděli, co vše je v balíčku přibaleno :-)

Sobota: 207 km, 3.180 m převýšení (tedy u hrstky těch co dojeli se mnou jako s trasérem)

Soudruh instruktor Prťka, promiňte Brťka, záměrným přeceněním sil prvního mužstva způsobil: nachlazení Viktora  Cabadaje, zlomenou lyži Radka Převrátila a psychický otřes Karla Máchy. Takhle nějak by se sobota dala charakterizovat. Cesta vybraná více než dobře, ale trochu delší než třeba, v kombinaci s únavou a smůlou a už to jelo: můj prdeláč (konečně jsem odřel mimo sebe i druhou stranu sedla a jsem designově souměrný), Zdenálovo zlomení ramínka přehazovačky (Samouš mu zapůjčil stroj svůj, usedl do hospody čekaje na záložní vozidlo. Pohled na Zdenála s o číslo menším rámem a o dvě čísla většíma botama byl jak z katalogu na Specialized Body fit geometry pro správné nastavení posedu, chi, chi), Bivojovo kotník a koleno vypovídají službu, a navrch ještě nesoulad v názoru, kdy, kde a kolikrát se bude za den pít radler = psychický otřes, který byl i ventilován :-) Ale co, krásu to smazat nemohlo a už večer jsme se všichni navzájem ujišťovali,  jak moc se těšíme na další ročník, že jsou stesky a sváry za námi a že budeme pracovat VŠICHNI na toleranci a pochopení druhých.

Celkově shrnuto, počasí super, trasa super, náročnost a délka nejvyšší ze všech ročníků, žádné problémy co by stály za větší zmínku – na další léto se extra těším a připravím nějakou ňaminu!

O.

NOC: námět na citační okénko mi poslal Venouš a jako námět k zamyšlení a poučení se výborně hodí:

„Kdo nemá peněz je chud, kdo nemá druha je chudší a kdo nemá srdce je nejchudší.“ J.K. Tyl

 

Trasa: 39km, kudy jsme přesně jeli, ví snad jen NASA a satelity GPS, ale přibližně to bylo takto: tašky, Koroseky, Vrábče, Hradce, pod Slavči, na Lipí, nad Dubný-Vráž, Dubný, Třebín, domů.

Výškové metry: 480 m

Účast: Ondra, Venca, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Víťa, Hony, Vláďa, Zdenál, Stanley, Koubič, Kocour, Vráťa, Alestroj

Pád: Ondra – 2 x, Majkl – 2 x

Defekt: Venca (pomalej). Pak je otázka, zda nezavedeme ještě kategorii píchnutí jiného druhu ;-)

Trackmaker: Ondra

GPS :https://mapy.cz/s/1SOIC nebo http://www.sports-tracker.com/workout/premek/5978a3af205b9b07dd12fdfd

Komentář: Drobnou záměnou písmenek (lingvisticky proměna) v ustáleném úsloví jsem do názvu reportu vdechnul vše podstatné. Silniční sekce unavená 3 osmihodinovými šichtami na zpevněných komunikacích zvící průměrně 200km denně a 3000 vejškovejch měla (v osobě traséra Ondry) nutkavou potřebu jet pomalu, krátce, ne moc do kopce a hlavně nejlépe rýt držkou v milovaném abstinovaném terénu. Já to nejdřív považoval za kombinaci snahy uniknout dešťovým mrakům a ztrácení se, ale pak se ukázalo, že celé to je záměr. A jak to traséra začlo bavit (dnes sám hovoří o zážitku typu „free spirit“), tak se motání stalo cílem, ztráceli jsme se, nacházeli a trefovali cestu necestu..Bohužel jsme trefili asi i hnízdo nějakých lesních včel u Dubného a odnesl to decentně Koubič (2 žihadla) a mohutně Bivoj (odhadem 15 pigár), který začal jevit známky anafylaktického šoku. Jako kdysi pověstný Bivoj vyrval kance, my vyvedli Bivoja z lesního komplexu, k jeho pověsti silného chlapa budiž připočteno, že dojel vlastníma silama až domů. Byl už dost oteklý, tak jsme snadno jeho paňmámě namluvili, že jsme ho tak ožrali, až nemůže ani mluvit. Vtípků padlo více a tímto se za spolek omlouváme ;-) Nicméně, ti zodpovědnější vzali telefon do ruky a složky záchranného systému se daly do pohybu. Na to jsme si samozřejmě museli počkat, to tu ještě v úterý nebylo. Do Budějc pak jel Bivoj rychlou a my taky rychlou (trasou) k Nezmarovi. Bivoj je v pořádku, tak na zdraví!

 

NOC:  „Jak by tady bylo krásně! Kdyby tu nebyly ty zatracený vosy!“ (Rudolf Hrušínský ve Slavnosti sněženek)

 

 

Tentokrát jsem chtěl něco dosud Nezmary neprobádaného a došel jsem k závěru, že se úspěšný model ze silničního zasedání – jízdu od domu k domu na prasáka –  pokusím přenést i do bajkové sekce. Zároveň už je dávno nad slunce jasné, že nejatraktivnější bajky skousnutelné všemi jsou kolem řek a volba byla jasná: Berounka. Částečně jsme jí z plzeňského zasedání měli ozkoušenou a i jiné skvělé reference se odevšad jen hrnuly. Plačky škarohlídů nad konceptem s dotazy typu „kde teda přesně bude parkovat to auto, co nám poveze věci?“ jsem za pomoci vostřáků Vítka, Peti Š. a Honyho odrazil a určil za jediný dopravní prostředek mimo kola vlak a bylo. Těmto fandům a hlídačům zad se však nakonec plán líbil až tolik, že ani jeden z nich nejel. Každý z jiného a objektivního důvodu, který jsme my ostatní shrnuli do hlášky „jsou prostě až moc vyloudaný“ (modří už vědí). Nakonec nás i tak jelo deset! Report píšu z odstupem, tak v něm bude jen to, co ve mě nejsilněji uvízlo. GPS možná bude, Venda myslím pracoval na tom, aby byl pod neustálou kontrolou družic ;-)

Pátek: Berounka mezi Plzní a Zvíkovcem je prostě extra třída. Super krásný technicky i fyzicky velmi těžký bajk, kterému nikdo nemůže vyčíst ani popel. Snad až na dvacetiminutový tlačící úsek naproti Rakoluskám. Ale i ten šel… Jednak jsme pod něj dojeli zvesela, dík Majkovo koupací vložce v jednom brodu a jednak jsme si v něm všichni názorně ujasnili, že na Loudání mentálně nastaveni nejsme a nebudem. Brody říčkou Javořice nás dovedli pod Krakovec (výklad o útočišti Jana Husa chlapce neminul) a už jsme viděli moc hezkou siluetu chemičky v Rakovníku. Originální panoramata :-) V místní putyce jsme po prvně zaštkali nad tím, že se v hospodách nekouří, neb když na to člověk není zvyklý a vidí nezakouřený lokál, zapluje i tam, kde by se kdys otočil jen ve dveřích. Zase si ale Eri s Bivojem dokázali, že když má člověk velkej hlad i zkažený a páchnoucí maso lze sníst (aspoň do půlky) :-)

Sobota: Sobotní bajk začal sobeckostí kávičkářů – (rozuměj: kávička na pohodičku, nehoním se - jsem na dovolený, zatímco většina týmu sedí na lavičce na náměstí, čumí a čeká), způsobil Alešovo polodenní samotku (kávičkářská parta mu při mechanických problémech ujela, on neposlouchal kam se jede, ale zase na to umí lehnout a to by bylo, aby nás nedojel! No škoda jen toho špatného směru. Ale zastavili jsme ho ještě před Prahou…). Při telefonátu jsem si alespoň vyslechl, kdo za to všechno může. Po sjetí se se zbloudilým lokotraktorem barevný bajk na Křivoklátsku pokračoval a začal být pro některé poněkud dlouhý. Mrmlací hlasy, že jestli jako dojedem na ubytko zase někdy ve vosm, že to je pěkně dovolená na hovno, že koupání když jedem kolem řeky by bylo také moc hezké atp. a tak jsem vzdor „modelu Sirotek“ popsal pravdivě plán – varianta horní: bajkerská, těžší, delší, bez koupání a pravdivě popsal alternativní plán – varianta dolní: cykloturistika, kratší, s koupáním a včasným příjezdem a dal na férovku hlasovat. Vox populi, vox dei. Kory zrovna v tu chvíli v nedohlednu přemýšlel o životě, tak nás bylo akorát 9 a pat byl vyloučen. Hlasování dopadlo 5:4 pro dolní variantu. Začalo se diskutovat, proč tu jako jsme, jestli kvůli kolu, či odpočinku a tak se Venouš snažil zbořit malou převahu dolní varianty a prohlásil, že koupání je taky sport a stav hlasování ustálil na 6:3 pro dolní, koupací variantu. Počalo se opět diskutovat, diskuze začala zabíhat do absurdní argumentace a tak jsme nasedli na kolo a jeli demokraticky ;-) horní variantu. Nezmarské hlasování v celé své kráse!

Neděle: Jestli to je někde ale extra nahoru dolů v krajině jak obrázek, tak to v Českém krasu. Tisíc vejškovejch na třiceti kilometrech samou krásou! V moc milém městečku Berouně, jsme si za Majkovo pětikačku vyzkoušeli jak fungují jejich automaty/babyboxy na úschovnu kol a pak projeli význačnou část zdejších krás. Na vyschlém Bubovickém potoce (debata o termínu „vádí“) Zdenál zafrajeřil a sjel horní část Bubovického vodopádu (bez vody), ačkoli i já bezmozek jsem ho odrazoval. No, dopadlo to bez zranění a mohli jsme pokračovat ke koupačce na Malé Americe, kde se nakonec koupali jen tři (jak typické…). Při návštěvě Tetína mou přednášku o Ludmile, Drahomíře, šátku, škrcení a ohavném mordu babičky patrona českého, někteří posměšky na mou osobu znevážili, ale výhled na Berounku ocenili všichni. Polospánek ve vlaku možná způsobily částečně nohy některých, které měly spíše zůstat v tretrách, blaženost ve tváři všech však dozajista způsobilo jediné: spokojenost.

Tak zas někdy, boys!

1.den

2.den

3.den

Trasa: 70 km, Vidov, Nedabyle, Nová Ves, červená TZ do Komařic, kolem rybníků, Todeňská Hora, Todně, Něchov, Nesměň, Besednice, Malče, k Malši a dále modrá TZ do Římova, rozdrobeně (a ne všichni) ke Zdendovi

Výškové metry: 900 m

Účast:

dojeli s trackmakerem: Vítek, Eri, Hony, Zdenál

zapomněli odbočit na Hamru a do ČB si dali silniční časovku: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Bivoj, Majkl, Aleš, Jirka T.

na Startu nebo cestou jsem je zahlédl: Tonda, Sochy, Koubič, Habrda

Pád: Aleš, Zdeny – 2x

Defekt: Vítek, Pavel Tíkal

Trackmaker: Vítek

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: tradiční trackmakeři chyběli (Peťa), nebo se šetřili na víkend (Ondra), nebo se jim trasérství nechtělo dát, aby se zase nejelo na Kleť (Eri) :). Takže jsem byl vybídnut k dlouhé vyjížďce já. Plán byl jasný, nemělo smysl na nic a na nikoho čekat – první větší čekání bylo až na Todeňské hoře. K nádhernému výhledu vybalil Tůča sváču (suchý chleba a pivka). V pelotonu už se začalo ozývat mrmlání, jestli to není moc dlouhé, jestli by to nechtělo něco kratšího, když je o víkendu silniční výjezd, jestli není pozdě … nicméně se jelo podle plánu až do Nesměně, kde jsme si odpočali při opravě defektu. Mrmlání sílilo, ale byli i tací, co mě podpořili, tak jsem se nenechal zviklat a nasměroval to do Besednice (kvůli rychlému postupu bohužel po silnici) a v Malči k mostu přes Malši. Našeho bodu zvratu jsme dosáhli cca v 19:15, ujeto 40 km, na rozcestníku slibovala modrá TZ Jižní zastávku za 28,5 km. Modrá podél Malše je naprostá bomba, bohužel terén, nabírání vody, výkonnostní rozdíly a další defekt nás rozdrobili, takže jsme se všichni potkali až v Římově pod hrází, kde dříve dorazivší objednali rádlery – prostě nádherné počasí, super terén, skoropivko na závěr, co víc si přát? Snad jen to, aby se dojíždělo s trackmakerem terénem, utéct po silnici domů je sice rychlejší, ale zbytečné – přes Hamr, Doudleby a Plav jezdíme pořád, ale pořád to stojí za to. Navíc s mými věrnými jsme k  Nezmarovi dorazili ve 21:15, tak to nebylo tak hrozný. Moc bikerů nás tam ale nečekalo, jen dva ze silničářů šli aspoň na pivko. Zábavu podpoři ještě ti co nebyli na vyjížďce, zejména Ondra M. (kolikátá už runda na zdraví Leontýnky?) a Banán (narozky + pár měsíců).

V.S.

NOC:  „Nic mě nenapadá.“ (Vít Sirotek)